Jak vzniká něco nového? Založení a transcendence

0474963 - FLÚ 2018 RIV SK cze J - Článek v odborném periodiku
Puc, Jan
Jak vzniká něco nového? Založení a transcendence.
[How does Novelty Arise? Institution and Transcendence.]
Filozofia. Roč. 72, č. 4 (2017), s. 259-270. ISSN 0046-385X
Grant CEP: GA ČR(CZ) GAP401/11/1747
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: institution * transcendence * creativity * temporality * emergence * novelty * Husserl * Patočka * Merleau-Ponty * Bergson * phenomenology * expressivity
Obor OECD: Philosophy, History and Philosophy of science and technology
http://www.klemens.sav.sk/fiusav/doc/filozofia/2017/4/259-270.pdf

Studie ukazuje rozdílné přístupy k tvořivosti, tj. vzniku nového významu, u Merleau-Pontyho a Patočky. Srovnání je vedeno především na základě Merleau-Pontyho přednášek L’institution dans l’histoire personnelle et publique (1954/55) a Patočkova projektu Negativní platonismus (1953). Navzdory některým podobnostem se klíčové pojmy “založení” a “transcendence” rozhodujícím způsobem liší v otázce časového rozměru tvorby. Zatímco Merleau-Ponty přirovnává časovost založení k předbudoucímu času, čímž zdůrazňuje proplétání přítomných a budoucích událostí, Patočka vykládá novost jako něco naprosto odlišného od přítomného stavu světa. Z jeho pohledu se otázka, jak může vzniknout něco nového, rovná otázce, jak lze dosáhnout odstupu od dosavadní tradice. Oproti tomu Merleau-Ponty vychází z toho, že jakákoli živá tradice směřuje ke své vlastní proměně a překračuje sebe sama, neboť se řídí principem odchylky (écart). V závěru ukazujeme, že tyto dva přístupy se jednak vzájemně doplňují, jednak si vzájemně vykazují hranice.

The paper shows different approaches to creativity, i.e. emergence of new meanings, in Merleau-Ponty and Patočka. The comparison is based mainly on Merleau-Ponty’s lectures L’institution dans l’histoire personnelle et publique (1954/55) and Patočka’s project Negative Platonism (1953). Despite some similarities evident in the key concepts “institution” and “transcendence”, there is a decisive difference between the two approaches concerning the temporality of creation. Whereas Merleau-Ponty likens the temporality of institution to future perfect tense, emphasizing the intertwining of present and future events, Patočka understands novelty as something totally different from present state of affairs. In his eyes, the question of how something new can arise equals the question of how attitude of distance to existing traditions can be achieved. Contrary to Patočka, Merleau-Ponty argues that any living tradition tends towards its own transformation and presents a case of self-transcendence, because it is governed by the principle of divergence (écart). Finally, we argue that some aspects of these two approaches both complement each other, and also show the limits of each other.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0271856