Přežívání netopýrů navzdory syndromu bílého nosu

0471434 - ÚBO 2017 CZ cze A - Abstrakt
Martínková, Natália - Kolařík, Miroslav - Pikula, J. - Zukal, Jan
Přežívání netopýrů navzdory syndromu bílého nosu.
Zoologické dny Brno 2017: sborník abstraktů z konference 9.-10. února 2017. Brno: Ústav biologie obratlovců AV ČR, 2017 - (Bryja, J.; Horsák, M.; Horsáková, V.; Řehák, Z.; Zukal, J.). s. 127. ISBN 978-80-87189-21-4.
[Zoologické dny. 09.02.2017-10.02.2017, Brno]
Institucionální podpora: RVO:68081766 ; RVO:61388971
Klíčová slova: bats * white-nose syndrome
Kód oboru RIV: EG - Zoologie

Netopýři se syndromem bílého nosu (WNS) přežívají v Palearktu lépe, a tak jejich charakteristiky mohou přispět k predikci vývoje populací nearktických druhů napadených plísní Pseudogymnoascus destructans. S využitím technik ze zoologie, patologie, genetiky, mikrobiologie a analytické chemie jsme na netopýrech zimujících od Střední Evropy po Východní Sibiř studovali interakce mezi patogenem a hostitelem a adaptace netopýrů na WNS. Ekologické a fylogenetické mezidruhové rozdíly nehrají roli při infekci P. destructans, chování netopýrů během zimování se v čase nemění a překvapivě, vitamin B2 je významným faktorem virulence, který poškozuje kůži nemocných zvířat. Nálož patogenu je nejvyšší ve středních zeměpisných šířkách a snižuje se směrem na jih i na sever a s přechodem do pozdního hibernačního období. Frekvence probouzení v kontaminovaných zimovištích v Evropě se nezvyšuje s postupující sezonou a většina probuzení nevyruší další jedince ve skupině. V Palearktu zimuje na jedné lokalitě méně zvířat než v Nearktu, ale pozorování ukazují, že po invazní vlně WNS se počty netopýrů na zimovištích vyrovnávají. Živé spóry a hyfy zůstávají v zimovištích pravděpodobně celoročně a nákaza se může šířit i s přispěním ektoparazitů. Obranné mechanismy, které vedou k odlišnému přežívání nakažených netopýrů v Palearktu a Nearktu, souvisí zřejmě s rozsahem poškození křídel. Působení vosků na kůži a přítomnost specifických mikrobiálních komunit můžou rovněž přispívat k vývoji poškození. Navzdory tomu, že WNS je v Palearktu běžné onemocnění, související úmrtnost je relativně nízká a palearktické druhy netopýrů tolerují i vysokou zátěž silně virulentními kmeny patogenní plísně. Interakce mezi patogenem a hostitelem tedy v Palearktu pravděpodobně dospěla k evoluční rovnováze, jaká v Nearktu doposud chybí.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0268821