Záhadné ostrovy biodiverzity: ptačí společenstva tropických\nvrcholků (kamerunských) hor

0470565 - ÚBO 2017 cze A - Abstrakt
Hořák, D. - Sedláček, O. - Reif, J. - Ferenc, M. - Riegert, J. - Albrecht, Tomáš - Djomo Nana, E.
Záhadné ostrovy biodiverzity: ptačí společenstva tropických
vrcholků (kamerunských) hor.
"Každý pták se počítá". Ornitologická konference 14.–16. 10. 2016, Mikulov, sborník abstraktů. Praha: Česká společnost ornitologická, 2016 - (Klvaňová, A.). s. 17-18. ISBN 978-80-87572-20-7.
[Každý pták se počítá: celostátní konference České společnosti ornitologické. 14.10.2016-16.10.2016, Mikulov]
Institucionální podpora: RVO:68081766
Klíčová slova: birds * Africa
Kód oboru RIV: EG - Zoologie

Kamerunské hory jsou izolovaným vulkanickým pohořím na hranici střední a západní Afriky. Zahrnují řadů zajímavých výškových gradientů včetně nejvyššího vrcholu západní Afriky – Mount Cameroon. „Kamerunská vulkanická linie“ je tzv. horkým místem biodiverzity a hostí řadu endemických i globálně ohrožených druhů ptáků. Rozmanitost tamní přírody pravděpodobně umožnila dlouhodobá klimaticko-ekologická stabilita regionu i ostrovní
charakter vrcholků tropických kopců. Kamerunské hory jsou tak ideálním modelem pro studium ekologických mechanismů generujících diverzitou tropických hor obecně. Od začátku 21. století česká ekologie významně přispívá k výzkumu kamerunské avifauny. S využitím bodové metody, checklistů a odchytu ptáků přinesly projekty v oblastech dvou nejvyšších vrcholů, ve vnitrozemí ležícího Mount Oku a příbřežního Mount Kamerunu, detailní údaje o druhové rozmanitosti, početnostech a habitatových preferencí málo prozkoumaných afrických druhů. Zjistili jsme, že druhy horského lesa jsou mnohem početnější, než by odpovídalo jejich geografickému rozšíření, navíc jejich početnosti jsou vyšší na vlhčí, teplejší a lidmi méně ovlivněném Mount Kamerunu než na Mount Oku. Naše práce potvrdila často popisovaný pokles druhové bohatosti s nadmořskou výškou, který však neovlivňuje celkové početnosti ptáků ve společenstvech jednotlivých výšek. Za pozorovanou patrnost mohou právě vysoké hustoty horských druhů. Naše výsledky naznačují, že mohou souviset s rozlohou dostupného prostředí v pásech horského lesa. Menší plochy ve vrcholových partiích hor tlačí pravděpodobně ptačí populace do vysokých hustot, protože malým populacím více hrozí vymření. Relativně nízká druhová bohatost na vrcholcích navíc vysoké počty jedinců jednotlivých druhů umožňuje. Tento mechanismus utváření elevačních gradientů v ptačí diverzitě je nejen ekologicky zajímavý, ale má taký velký význam v ochraně přírody. Endemické druhy s malými areály obývající stále poměrně nedostupná prostředí tropických hor dokážou přežívat ve vysokých lokálních hustotách (a to i ve fragmentované krajině), a mají tak stále šanci na efektivní ochranu.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0268169