Podzim postmodernismu: teoretické výzvy současnosti

0461743 - ÚČL 2017 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Kanda, Roman
Umění na cestě z postmodernismu: angažované nebo radikální?
[Art on the Road out of the Postmodernism: Engagé or Radical?]
Podzim postmodernismu: teoretické výzvy současnosti. Praha: Filosofia, 2016, s. 137-157. ISBN 978-80-7007-449-7
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: postmodernism * engagé art * radical art * avant-garde * art and politics
Kód oboru RIV: AJ - Písemnictví, masmédia, audiovize

Autor ve své studii vrací k diskusím o angažovaném umění, které donedávna probíhaly na stránkách českých kulturních periodik. Klade si za cíl komplexnější teoreticko-historické uchopení problematiky. Autor ve třech krocích prozkoumává vztah mezi uměleckým a společenským, mezi autonomií a angažovaností a obě uvedené polarity napadá jako historicky podmíněné konstrukty. Jestliže umění nelze promýšlet bez reflexe společenského kontextu, pak ani u pojmu umělecké angažovanosti nelze nevidět určité rozpory. Kanda definuje angažovanost jako antitezi autonomního umění, z čehož vyplývá její omezení. Angažované umění upřednostňuje sdělení (závazek srozumění) před formou (či „antiformou“). Autor následně představuje nástin koncepce radikálního umění, které sice nestojí proti umění angažovanému, ale zdůrazňuje ambivalenci formy. Radikální umění spojuje s uměním angažovaným odmítání postmoderního polyperspektivismu. Svou objektivací protestuje proti realitě (T. W. Adorno).

Author in his essay looks toward the discussions on art engaged to political causes that recently took place on the pages of Czech cultural periodicals. It sets as its goal a more comprehensive, theory- and history-based approach to the problem area. In three steps, the author explores the relationship between the artistic and the societal, between autonomy and political engagement—and attacks both of these polarities as historically contingent constructs. If art cannot be pondered without reflecting on the societal context, then one cannot help but see certain contradictions within the concept of political engagement in art as well. Kanda defines such engagement as the antithesis of autonomous art—in which lies its limitation. Engaged art places communication (the obligation of understanding) above form (or “anti-form”). The author then presents an outline for a conception of radical art that, while it does not stand against engaged art, emphasizes ambivalence of form. Radical art shares with engaged art its rejection of postmodern polyperspectivism. In its objectification, it protests against reality (T. W. Adorno).
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0261327