Výstavní a muzejní expozice Zdeňka Rossmanna po druhé světové válce

0458423 - ÚDU 2017 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Svobodová, Markéta
Výstavní a muzejní expozice Zdeňka Rossmanna po druhé světové válce.
[Zdeněk Rossmann´s designs for exhibitions and museum showcases after WWII.]
Bulletin Moravské galerie v Brně. -, č. 71 (2015), s. 4-14. ISSN 0231-5793
Institucionální podpora: RVO:68378033
Klíčová slova: Zdeněk Rossmann * exhibition design * museum exhibitions * historic museology * fine art after 1945
Kód oboru RIV: AL - Umění, architektura, kulturní dědictví

Text upozorňuje na méně známou tvorbu architekta, scénografa a typografa Zdeňka Rossmanna v oboru výstavnictví po druhé světové válce. Věnuje pozornost jeho monumentálně propagačním výstavám (Nová Čína, Jubilejní výstava Mikoláše Alše ad.) z 50. let, ale i vědeckopopulárním expozicím realizovaným v pražském Domě U Hybernů. Rossmann jako architekt zaváděl do expozic předválečnou typizaci a standardizaci. Jeho ideovému zaměření nejvíce vyhovovaly instalace pro vědecké instituce jako Národní Muzeum, Muzeum hudby či Památník Terezín a patřil mezi významné propagátory historické muzeologie. Expozice citlivě zasazoval do historické architektury (Židovské muzeum) i prostředí, dokázal s prostory pracovat scénicky a zároveň promýšlet jednotný vizuální styl. I když jde o politicky radikálně levicově angažovaného autora, patří mezi významné zakladatele tohoto oboru v ČSR.

The text sheds light on the not so well known work of the architect, stage designer and typographer Zdeněk Rossmann in the field of exhibition design after WWII. It pays attention to his monumental propagandist exhibitions (New China, Jubilee Exhibition of Mikoláš Aleš, etc.) from the 1950s, as well as scientific/popular exhibitions staged at the U Hybernů House in Prague. As an architect Rossmann introduced pre-war standardization in exhibitions. His ideological make-up was most comfortable with installations for scientific institutions such as the National Museum, the Museum of Music and the Terezín Memorial and he was an important promoter of historic museology. He set the exhibitions very sensitively in historic architecture (Jewish Museum) and environments; he managed to work with the space in a stage-like manner while simultaneously creating a uniform visual style. Regardless of the radical leftist engagement of the artist, he was among the most prominent founding figures of exhibition design in the Czechoslovak Republic.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0258721