Tahová konektivita eurasijských populací rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus)

0454282 - ÚBO 2016 CZ cze A - Abstrakt
Koleček, Jaroslav - Procházka, Petr - El-Arabany, N. - Tarka, M. - Ilieva, M. - Hahn, S. - Honza, Marcel - de la Puente, J. - Bermejo, A. - Gürsoy, A. - Bensch, S. - Zehtindjiev, P. - Hasselquist, D. - Hansson, B.
Tahová konektivita eurasijských populací rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus).
Zoologické dny Brno 2015: sborník abstraktů z konference 12.-13. února 2015. Brno: Ústav biologie obratlovců AV ČR, 2015 - (Bryja, J.; Řehák, Z.; Zukal, J.). s. 116-117. ISBN 978-80-87189-18-4.
[Zoologické dny. 12.02.2015-13.02.2015, Brno]
Grant CEP: GA ČR GA13-06451S
Institucionální podpora: RVO:68081766
Klíčová slova: bird migration
Kód oboru RIV: EG - Zoologie

Tahová konektivita popisuje míru soudržnosti různých populací tažných druhů mezi jednotlivými fázemi životního cyklu. Míra tahové konektivity mj. určuje, nakolik podmínky na tahových zastávkách a na zimovišti ovlivňují dynamiku populací, a její znalost je zásadní pro účinnou ochranu migrantů. Přes svůj nesporný význam a dostupnost moderních technologií však dosud zůstává tahová konektivita u většiny druhů neprozkoumána. V této studii jsme hodnotili tahovou konektivitu subsaharského migranta, rákosníka velkého. V letech 2011–2013 jsme vybavili geolokátory dospělce z pěti hnízdních populací (Španělsko, Švédsko, ČR, Bulharsko a Turecko) a hodnotili všechna dosavadní subsaharská zpětná hlášení ptáků kroužkovaných v Evropě v hnízdní době. Zeměpisná délka tahových zastávek i zimovišť ptáků s geolokátory byla podobná. Počet tahových zastávek během jedné cesty na hnízdiště / zimoviště kolísal u každého jedince mezi 0 a 3 a byl ve všech populacích vyšší během jarního tahu než na podzim. Celkový počet podzimních zastávek byl vyšší v mírných šířkách, naopak jarní tahové zastávky převažovaly v Africe. Rákosníci velcí tedy na jaře i na podzim častěji tah přerušovali před přeletem výrazných tahových překážek (Sahara, Středozemní moře), zřejmě kvůli tvorbě tukových rezerv nutných k jejich překonání. Zimoviště ležela v pásu od Senegalu po Tanzanii a jejich zeměpisná délka korelovala u všech populací se zeměpisnou délkou hnízdišť. Počet zimovišť jedinců se pohyboval mezi 1 a 3 a délka přesunů mezi nimi kolísala přibližně mezi 400 a 2300 km. Nejvýrazněji se překrývala zimoviště španělské, švédské a české populace především na pobřeží Guinejského zálivu, naopak zimoviště bulharských a tureckých rákosníků ve střední a východní Africe byla více oddělena. Poloha zimovišť i tahová konektivita ptáků s geolokátory odpovídala výsledkům získaným dlouhodobým kroužkováním. Díky geolokátorům se nám však dosavadní poznatky podařilo významně rozšířit.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0255001