Národně nespolehliví?! Německy hovořící Židé v Polsku a v Československu bezprostředně po druhé světové válce

0453562 - ÚSD 2016 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Čapková, Kateřina
Národně nespolehliví?! Německy hovořící Židé v Polsku a v Československu bezprostředně po druhé světové válce.
[The state cannost rely on them?! German-speaking Jews in Poland and Czechoslovakia immediately after the Second World War.]
Soudobé dějiny. Roč. 22, 1/2 (2015), s. 80-101. ISSN 1210-7050
Institucionální podpora: RVO:68378114
Klíčová slova: Jews * German Jews * Czechoslovakia * Poland
Kód oboru RIV: AB - Dějiny

Srovnávací studie konfrontuje situaci německy mluvících Židů v Československu a v Polsku v prvních letech po druhé světové válce. Zabývá se jejich právním postavením a problémy s občanstvím, překážkami jejich začlenění do československé a polské společnosti, obtížemi při restitucích jejich majetku a tlaky na jejich odchod za hranice, což dokládá na vybraných konkrétních příkladech. Konstatuje, že v obou zemích německy hovořící Židé nezapadali do uměle vytvořených černobílých kategorií národních nepřátel na jedné straně a vlastenců („národně spolehlivých“) na straně druhé. Tento neurčitý status se projevil i v jejich nevyjasněném právním postavení. Zvláště v Československu se museli (často marně) domáhat (znovu)získání československého občanství, které po válce ztratily automaticky všechny osoby německé a maďarské národnosti. V Polsku měli na polské občanství nárok německy mluvící Židé, kteří byli do roku 1939 polskými občany, složitější byla situace Židů ze znovunabytých území Polska a osob ze smíšených manželství. Autorka upozorňuje na každodenní problémy těchto osob, které byly v obou zemích podobné: nemožnost užívání německého jazyka a problémy s komunikací, sociální diskriminace, nedostatečná finanční podpora, problémy se sháněním práce a s restitucí majetku. Většina německy mluvících Židů se proto snažila z Polska i Československa vycestovat. V závěru si autorka klade otázku, zda se Židé, zejména pokud mluvili Německy, nedostali po válce do pozice nechtěných obětí nacistické zvůle, které sice přežily holokaust, ale ve své vlasti se pro většinové obyvatelstvo staly cizinci.

The German-speaking Jews of neither postwar Poland nor postwar Czechoslovakia did not fit neatly into the black-and-white categories of ‘national enemies’ on the one hand and ‘patriots’ (the ‘nationally reliable’) on the other. We have evidence from records of the local administrations in both countries, which indicate that there was general uncertainty about how to deal with these people. Politicians and bureaucrats in both countries employed various kinds of argument. This article analyzes the differences and similarities in the legal framework for the German-speaking Jews of both countries, and reveals the inconsistencies in their treatment. Drawing on testimonies and personal documents found in Polish, Czech, German, Israeli, and American archives, the article discusses the consequences and impact of this discriminatory policy on the daily lives of these victims of Nazi persecution.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0254334