0437269 - OÚ 2015 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Zouplna, Jan
Metamorfózy izraelské pravice: Od Revizionistické unie po vznik Gachalu, 1925-1965.
[Metamorphoses of the Israeli right: From the Revisionist Union to the constitution of the Gahal, 1925-65.]
Nový Orient. Roč. 69, č. 1 (2014), 29-41. ISSN 0029-5302
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90210515
Klíčová slova: Israel * Middle East * Political history
Kód oboru RIV: AB - Dějiny

Při zběžném pohledu na politickou mapu Izraele se automaticky nabízí identifikace pravice s politikou tvrdé linie novo-hebrejského státu, jejíž kořeny sahají až do meziválečné éry. Za nemalého přispění vlastní historiografie bývá izraelská pravice vnímána jako monolit. Rodokmen pravice během prvních čtyř dekád její existence byl ve skutečnosti velmi pestrý, nechyběly v něm pokusy o oživení a demokratizaci veřejného života ani politický terorismus. Názorové spektrum zahrnovalo ideu plné integrace židovské národní domoviny do Britského impéria i apel na vyhnání Britů z Palestiny. Mnohé paralely vedené napříč historií pravice jsou ve výsledku spíše zdánlivé. Zatímco maximalismus teritoriálních požadavků konce 30. let měl jistou svébytnou logiku v kontextu agonie milionů východoevropských Židů, stejná hesla působila bizarně v geopolitické realitě zapříčiněné druhé světovou válkou, a to i na sionistické poměry. Taktéž fungování vnitřních mechanismů jednotlivých formací nevykazovalo příliš prvků kontinuity a organizační sounáležitosti. Proces neustálé transformace provázely výměny vedení a oscilace mezi dvěma protipóly – liberálním a revolučním nacionalismem.

At the first glance, the Israeli right might be regarded as a sort of monolith. Characterized by intransigence vis-à-vis the great powers (initially the British) and the Arabs alike and with iconic strongmen at the helm, both the post-independence Herut party as well as its interwar predecessor(s) clearly demonstrated to the outside world what Zionist maximalism stood for, particularly in the terms of its political and territorial demands. On a closer look, however, many of the sought after parallels between the interwar Zionist right and the post-independence Israeli right are more imagined than real. In fact, not only were the particular groupings made up of a different set of players (often in antagonism with each other), but their very worldviews differed, sometimes fundamentally. After all, the para-military groups from which the Israeli right developed had self-distanced themselves from any sort of reliance on political means or international guarantees, rejecting the notions which had stood at the core of interwar Revisionism, the alleged forefather of the Israeli right.

Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0240896