Barokní nástěnná malba v českých zemích. Tencalla II

0430871 - ÚDU 2015 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Mádl, Martin
Náměšť nad Oslavou (okr. Třebíč). Zámek Ferdinanda z Verdenberka: sala terrena.
[Náměšť nad Oslavou. The chateau of Ferdinand of Verdenberk: sala terrena.]
Barokní nástěnná malba v českých zemích. Tencalla II. Praha: Artefactum, 2013 - (Mádl, M.), s. 19-38. ISBN 978-80-86890-60-9
Grant CEP: GA ČR GA408/09/0949
Institucionální podpora: RVO:68378033
Klíčová slova: Carpoforo Tencalla * ceiling paintings * legend of Cupid and Psyche
Kód oboru RIV: AL - Umění, architektura, kulturní dědictví

Stať tvoří součást knižní publikace, věnované ticinským malířům Carpoforu a Giacomu Tencallovi. Na začátek katalogu děl Carpofora Tencally stavíme freskový cyklus v sale terreně renesančního moravského zámku v Náměšti nad Oslavou. Oproti starším názorům, které předpokládaly vznik náměšťských maleb kolem poloviny sedmdesátých let 17. století, klademe tyto práce zhruba do let 1656–1658 a spolu s malbami na slovenském zámku Červený Kameň (1655) je považujeme za jeden z nejstarších projektů Carpofora Tencally severně od Alp. Tento cyklus obsahuje soubor výjevů z báje o Amoru a Psýché, provedený podle starších grafických předloh navržených Michielem Coxciem, provedených Mistrem s kostkou a Agostinem Venezianem a vydaný Antoniem Salamancou v Římě mezi léty 1530–1560. Hlavní námětovou řadu tu doplňují personifikace Ctností, Neřestí a fyzických i psychických stavů, převzatých z Ripovy Iconologie, a ovidiovské motivy inspirované grafickými listy Johanna Wilhelma Baura z let 1639–1641. Celý cyklus má skeptické vyústění – soubor výjevů s Amorem a Psýché nekončí svatbou a hostinou Olympanů, jak bývalo v 16. a 17. století zvykem, nýbrž odchodem Psýché do podsvětí. Ve výběru personifikací se objevují motivy spjaté s duševním i fyzickým strádáním. Za objednavatele maleb považujeme hraběte Ferdinanda z Verdenberka (1625–1666), kterému brzy po sobě, po nedlouhém manželství, zemřely jeho první dvě manželky – Marie Zuzana z Puchheimu (1630–1650) a Marie Maxmiliána z Valdštejna (1634–1654). Předpokládáme, že volba námětu v Náměšti nad Oslavou reflektuje tyto pohnuté rodinné události a osobní tragédii mladého Verdenberka.

The essay is a part of the book publication dedicated to the Ticino painters Carpoforo and Giacomo Tencalla. We begin the catalogue of works by Carpoforo Tencalla with the cycle of frescoes in the sala terrena of the Renaissance Moravian chateau in Náměšť nad Oslavou (Namiest). In contrast to earlier views, which believed the Náměšť paintings originated from the mid-1670s, we date these works to around 1656–1657, and, together with the paintings in the Slovak chateau Červený Kameň (1655), we consider them to be one of the oldest projects by Carpoforo Tencalla north of the Alps. This cycle contains a group of scenes from the legend of Cupid and Psyche, painted after older graphic models designed by Michiel Coxcie, executed by the Master of the Die and Agostino Veneziano, and published by Antonio Salamanca in Rome between 1530 and 1560. The main series of themes is completed by personifications of the Virtues, the Vices, and physical and mental states, taken from Ripa´s Iconologia, and Ovidian motifs inspired by prints by Johann Wilhelm Baur from the years 1639–1641. The cycle as a whole has a sceptical conclusion – the group of scenes with Cupid and Psyche does not finish with a wedding and a feast of the Olympians, as was usual in the 16th and 17th centuries, but with Psyche leaving for the underworld. In the selection of personifications appear motifs linked with mental and physical hardship. We believe that the paintings were commissioned by Ferdinand von Verdenberg (1625–1666), whose first two wives – Maria Susanna von Puchheim (1630–1650) and Maria Maximiliana of Waldstein (1636–1654) – died soon after each other, in both cases after only a short period of married life. We assume that the choice of themes in Náměšť nad Oslavou reflect these calamitous family events and the personal tragedy of the young Verdenberg.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0235537