České mluvené projevy: norma a antinorma

0387247 - ÚJČ 2013 RIV PL cze J - Článek v odborném periodiku
Hoffmannová, Jana
České mluvené projevy: norma a antinorma.
[Spoken Czech: norms and antinorms.]
Studia slavica - Slovanské studie. Roč. 16, č. 1 (2012), s. 61-67. ISSN 1214-3111
Grant CEP: GA ČR GA405/09/2028
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90610518
Klíčová slova: norm * antinorm * written and spoken norms
Kód oboru RIV: AI - Jazykověda

Příspěvek připomíná, že v české lingvistice je obvyklá vazba normy na spisovnou češtinu a její kodifikaci, a rozebírá možná chápání normy ve vztahu k běžným nepřipraveným mluveným projevům. Staví proti sobě jednak kontext tzv. útvarového pojetí, při němž je třeba počítat i s normami jiných útvarů národního jazyka, než je spisovná čeština (s normami obecné češtiny, dalších interdialektů a dialektů), jednak kontext daný vztahem psaných a mluvených projevů, který umožňuje i úvahy o normě spisovné (tj. především psané) češtiny na jedné straně a o normě mluvené češtiny na straně druhé. Jsou tu ovšem i další možnosti: odkázat nekodifikované normy (možná včetně některých obecně rozšířených, ale z hlediska spisovné normy periferních prostředků tzv. hovorové češtiny) do oblasti antinormy; nebo rezignovat v tomto případě na normy jazykové a pokrýt pravidelnosti spontánního mluveného úzu normami komunikačními.

This contribution serves as a reminder of the fact that in Czech linguistics, norms are typically associated with Standard Czech and its codification, and analyzes the possible understandings of norms in relation to spontaneous spoken utterances. It contrasts the context of the so-called variety concept, for which it is necessary to consider the norms of varieties other than Standard Czech (e.g. Common Czech, other interdialects and dialects) with the context given by the relationship between written and spoken expression, which also enables consideration of the standard norms of (primarily written) Czech on the one hand and the spoken Czech norms on the other hand. However, there are other possibilities: to recategorize the non-codified norms (perhaps including some features of the so-called Colloquial Czech, which are generally widespread, but peripheral from the perspective of the standard norm) as antinorms; or to discard the concept of language norms in this case and cover the regularity of spontaneous spoken usage by considering, rather, communicative norms.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0216384