0380868 - FLÚ 2013 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Peregrin, Jaroslav
Člověk jako normativní tvor.
[Man as a Normative Creature.]
Teorie vědy. Roč. 34, č. 1 (2012), s. 3-23. ISSN 1210-0250. E-ISSN 1804-6347
Grant CEP: GA ČR(CZ) GAP401/10/0146
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90090514
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: human * rule * society * language
Kód oboru RIV: AA - Filosofie a náboženství

Člověk se od jiných živočišných druhů odlišuje mnoha způsoby, k nejpodstatnějším z nichž patří rozum, jazyk a také schopnost řídit se pravidly. Autor argumentuje, že je to především ta poslední schopnost, která je klíčová a bez které jsou ty další nepředstavitelné. Člověk je společenská bytost nejenom v tom smyslu, že žije ve společenstvích, ale i v tom, že tato společenství jsou strukturována složitým pletivem pravidel, která zásadním způsobem determinují modus vivendi lidí, kteří je tvoří, a tak determinují i člověka jako takového. Soustava pravidel může vytvořit jistý "vnitřní prostor", to jest tato pravidla můžeme přijímat a tím vstoupit do tohoto prostoru, nebo je můžeme jenom ("zvenčí") zaznamenávat. Dialektika těchto dvou postojů nám umožňuje nahlédnout, že ač je normativní rozměr pro člověka naprosto klíčový a těžko postižitelný běžnými vědeckými metodami "nezúčastněného pozorování", není tento normativní rozměr něčím, co by bylo z hlediska vědy pochybné.

The human differs from other animal species in a lot of ways, among the most important of which are reason, language, and also the ability to follow rules. The author argues that it is the last ability which is crucial and without which the others would be inconceivable. Humans are social beings not only in the sense that we live in societies, but also in that these societies are structured by complex of rules, which determine the modus vivendi of the people who constitute them, and, as a consequence, determine human as such. A system of rules can create a kind of inner space - we can accept them and thus enter the space, or we can just merely register them, as it were, from the outside. The dialectics of these two positions lets us see that though the normative dimension is quite crucial for human as a social being and though it is hardly capturable by the common scientific methods of "disengaged observation", the normative dimension is nothing dubious from the viewpoint of science.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0211472