Komika českého raně novověkého bohemikálního dramatu

0332347 - FLÚ 2010 CZ cze D - Dizertace
Havelka, Tomáš
Komika českého raně novověkého bohemikálního dramatu.
[Comic of Czech Early Modern Bohemical Drama.]
Filozofická fakulta MU Brno - Ústav české literatury a knihovnictví. Obhájeno: Ústav české literatury a knihovnictví. 22. 10. 2009. - Brno: Masarykova univerzita, 2009. 383 s.
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90090514
Klíčová slova: Drama – Shrovetide * carnival, * carnivalization – comic ceremony
Kód oboru RIV: AL - Umění, architektura, kulturní dědictví
https://is.muni.cz/auth/th/17713/ff_d/Disertace.pdf

Práce se zaměřuje zejména na tři aspekty komiky raně novověkého dramatu: na vztah recipientů ke smíchu a karnevalizaci, vnímání komického se zřetelem k typizovaným postavám a na produktivní principy v realizaci komického. Konstatuje výrazně negativní vztah duchovních elit k burlesknímu smíchu (risus) a snahu setrvale jej nahrazovat veselím náboženského charakteru (laetitita). Naproti tomu zavádí termín „traktační princip“ a eviduje jeho přítomnost v bohemikálních dramatech jak v 16., tak i v 17. a 18. století, stejně jako zřetelnou snahu nahradit pozitivní invertovaný smích výsměchem, zejména sociálního charakteru. Vysmívané objekty byly schematizovány pomocí postupů typizace (vesničané, infernální postavy, matrimoniální vztahy) a stereotypizace (Židé). Jako nejproduktivnější postup konstatuje komickou enigmatičnost, několik druhů antitezí a ceremonialitu. Práce prosazuje důsledné genologické rozlišení pojmů interludium a intermedium.

The paper aims at three aspects of comedy in early modern Bohemian drama: it describes the relation between recipients and laughter, the carnival and carnevalisation, the perception of comedy. It records negative attitudes of ecclesiastical elites to any burlesque laughter (risus) and state their constant effort to replace it with moderately cheerful piety (laetitia). It also introduces a new term the „tractatio principle“ and registers its occurrence not only in the late 16th, but also in the 17th and 18th centuries. Objects of ridicule were degraded by standardisation (e.g. peasants, infernal characters, matrimonial relationship) and stereotyped (esp. Jews). We found that comic enigmas, several types of antitheses and ceremony are the most productive procedures used. We insist on a consistent distinction between terms interludium and intermedium.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0177635