Latein in Areal und Kontaktbeziehungen

0030879 - FLÚ 2006 RIV DE ger C - Konferenční příspěvek (zahraniční konf.)
Kurzová, Helena
Latein in Areal und Kontaktbeziehungen.
[Latin in areal and contact relationships.]
Sprachkontakt und Sprachwandel. Wiesbaden: Dr Ludwig Reicher Verlag, 2005 - (Meiser, G.; Hackstein, O.), s. 319-330. ISBN 3-89500-475-8.
[Fachtagung der Indogermanischen Gesellschaft /11./. Halle an der Saale (DE), 17.09.2000-23.09.2000]
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90090514
Klíčová slova: areal linguistics * languages in contact * Latin
Kód oboru RIV: AA - Filosofie a náboženství

In der spontanen Entwickung des prähistorischen Lateins ist unter der Wirkung des arealen Kontakts diasystematische Variation entstanden, wo areale Anfangsbetonung der rein lateinischen Betonung nach dem Paenultimagesetz und areale Vertretung –f- für intervokales –bh- und –dh- dem rein lateinischen -b/d- gegenüberstand. In der lateinischen Standardsprache wurde die einheimische Variante bevorzugt, aber der areale Kontakt kommt in der segmentalen Form (conficio, nicht †confacio) zum Vorschein und in der Präferierung von labialem –b-, das dem arealen labiealen –f- entsprach,. Der Einfluss des Griechischen auf die Morphosyntax des klassischen Lateins wird am Beispiel der Konstruktion Akkusativus cum infinitivo dokumentiert und es wird gezeigt, dass die archaischen Inschriften die rein lateinische Syntax bezeugen.

In the spontan development of the prehistoric Latin the areal contacts cause a diasystemic morphonological variation: initial accent versus purely Latin accent on the penultimate or antepenultimate syllable, areal –f- versus Latin –b/d- as substitut of intervocalic –bh- and –dh-. The pure Latin form is selected for standard Latin/Roman language, but the areal contact is reflected in segmental form (conficio, not †confacio) and in the preference of labial b as closer to labial areal f. The Greek influence on the morphosyntax of Classical Latin is documented on the Accusative and Infinitive construction, and it is shown that the archaic inscriptions give some evidence of the genuine Latin syntax.

V spontanním vývoji prehistorické latiny způsobily areální vztahy vznik diasystemické variace v oblasti morfonologické: areální počáteční přízvuk a čistě latinský přízvuk na penultimě či antepenultimě, areální –f- a čistě latinské –b/d- jako střídnice za intervokální –bh- a –dh-. Standardizace jazyka vedla k přijetí autochtonní varianty, areální kontakt se však projevil v segmentální formě (conficio, ne †confacio) a v preferenci labiální varianty b odpovídající labiálnímu areálnímu f. Vliv řečtiny na klasickou latinu v oblasti mofrosyntaktické je dokumentován na vazbě akusativu s infinitivem, nejstarší archaické nápisy dokládají původní latinskou syntax.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0131689