Počet záznamů: 1  

Hranice smíchu: komika a vážnost ve středověké Evropě

  1. 1.
    0510890 - FLÚ 2020 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
    Vršecká, Kateřina
    Komický Kristus ve velikonočním a pašijovém dramatu středověkých Čech.
    [Comical Jesus Christ in Easter and Passion Drama of Medieval Bohemia.]
    Hranice smíchu: komika a vážnost ve středověké Evropě. Praha: NLN, 2019 - (Bažant, V.; Šorm, M.), s. 137-171. ISBN 978-80-7422-716-5
    Institucionální podpora: RVO:67985955
    Klíčová slova: Czech-Latin Easter play * Passion play * Christ as a gardener * the comic * humor
    Kód oboru RIV: AB - Dějiny
    Obor OECD: Specific literatures

    Studie se soustředí na prvky komiky a humoru ve velikonoční a pašijové dramatice středověkých Čech ve vztahu k sakrální, vážné rovině náboženské hry a především k ústřední postavě Ježíše Krista. Analýza komických aspektů a humoru se opírá o dva typy dramatických textů charakteristických pro bohemikální a středoevropskou dramatiku, tj. o latinsko-českou velikonoční hru o třech Mariích uváděnou v liturgickém kontextu a o vernakulární pašijovou hru uváděnou v plenéru mimo liturgii. V úvodu je představena otázka dvojjazyčnosti, s níž souvisí i pronikání komických a burleskních prvků skrze vernakulární jazyk do původního liturgického jádra her. Následující analýza komických prvků a scén dvou her velikonoční dramatiky ze 14. stol. (Ordo trium personarum, zvaná Třetí hra tří Marií, a Ludus pasce, zvaná Rozšířená hra tří Marií) se zaměřuje na tzv. zahradnickou scénu, jejíž komika je založena na kontrastu či dichotomii dvou odlišných podob Krista - coby hrubiánského zahradníka napadajícího Marii Magdalénu a coby vzkříšeného Pána. Současně jsou komické scény a nevázaný humor ve velikonočních hrách reflektovány coby projev radosti nad vzkříšením Krista (člověka), jeho vítězstvím nad hříchem a příslibem věčného života a spásy, a jako doklad velikonočního smíchu (risus paschalis). Druhá část studie se zaměřuje na komické aspekty jediné dochované vernakulární pašijové hry ze středověkých Čech (tzv. Svatovítské pašijové hry) z konce 14. století. Ta odhaluje „krutý“ humor a „blasfemický“ smích postav (setníka Longina, Gocin a ďábelských holomků) vysmívajících se Kristu trpícímu na kříži a zdánlivě znesvěcujících jeho vzkříšení. Analýza komiky v obou druzích her mj. ukazuje, že humor a zdánlivě „znesvěcující“ hrubý humor jsou nedílnou a funkční součástí náboženské hry, nijak neodporující její vážné, sakrální rovině.

    The study focuses on the elements of the comic and humor in Easter and Passion drama of medieval Bohemia and their relation to the sacral, serious frame of the religious play and above all to the central figure of Jesus Christ. The analysis of comic aspects and humor is based on the two types of the medieval play characteristic of medieval Bohemia and Central Europe, i. e. the Latin-Czech Easter play of three Marys staged in the context of liturgy and the extraliturgical vernacular Passion play staged outside. At first the problem of bilingualism is introduced, as well as the related penetration of comic and burlesque elements through vernacular language into the primarily liturgical nucleus of plays. The following analysis of comic elements and scenes of the two Easter plays from 14th century (Ordo trium personarum and Ludus pasce) focuses above all on the Hortulanus episode and its comics based on the contrast or dichotomy of the two contrasting images of Jesus Christ – a rude gardener attacking Mary Magdalene and the Risen Lord. At the same time the comic scenes and unrestrained humor in Easter plays are reflected as the expression of joy of the Resurrection of Jesus Christ (the Man), his triumph over sin and promise of eternal life and salvation, and at the same time as the expression of Easter laughter (risus paschalis). The second part of the study is focused on comic aspects of the only extant vernacular Passion play from Bohemia, s. v. St Vitus Play, from the end of 14-th century. The text reveals „crude“ humor and „blasphemous“ laughter of the figures (Longinus, Gocin and devil servants) who mock Christ suffering on the cross and „desacrate“ his Resurrection. The analysis of the comic in both types of the play shows, among other things, that the coarse and seemingly „blasphemous“ humor is an integral part of the religious play and is not contrary to its serious and sacral level.
    Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0301257
     
Počet záznamů: 1