Justus et Bonus: Ad honorem Jiří Beneš: křesťanská kultura a vzdělanost v českých zemích od středověku po Komenského

0533961 - FLÚ 2021 RIV CZ cze M - Monography Chapter
Šedinová, Hana
Promyka, vydra, nebo vodní had? Jeden pozoruhodný příklad imaginace antických a středověkých autorů.
[The Mongoose, the Otter or a Water Snake? A Remarkable Example of Imagination of Classical and Medieval Authors.]
Justus et Bonus: Ad honorem Jiří Beneš: křesťanská kultura a vzdělanost v českých zemích od středověku po Komenského. Praha: Filosofia, 2020 - (Podavka, O.), s. 103-131. ISBN 978-80-7007-630-9
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : ancient and medieval zoology * Latin lexicography * Pliny the Elder * Pliny the Elder * Isidorus Hispalensis * crocodile * Physiologus * ichneumon * hydrus * aspis * bestiary * Thomas of Cantimpré
OECD category: Specific languages

Příspěvek se zabývá bohatou historií spojenou se dvěma jmény živočichů, jež se nacházejí v Glosáři českého lexikografa 14. století Bartoloměje z Chlumce zvaného Klaret. První výraz, neomon, jejž Klaret zařadil do kapitoly De bestiis, byl ve Slovníku středověké latiny správně identifikován jako středolatinská varianta klasického jména ichneumon, „promyka“, druhý, ydrus, který se objevuje v kapitole De nominibus serpentum, byl rovněž správně spojen s klasickým jménem hydrus. Určení původu a základního významu těchto dvou slov tedy nečiní žádné potíže, hlubší zkoumání však odhalí, že nejen první, ale i druhé jméno náleželo původně malé šelmě: původní konflikt mezi promykou (Herpestes ichneumon Linné) a egyptskou kobrou (Naja haje Brehm) byl popisován v řadě řeckých a klasických latinských textů a vyobrazen na některých antických mozaikách. Již antičtí autoři však přišli s tvrzením, že promyka zabíjí také krokodýla. K tomuto chybnému tvrzení se přidaly v následujících staletích další nepřesnosti a za konečnou proměnou promyky ve vodního hada stojí celá řada omylů, za něž jsou zodpovědni antičtí i středověcí autoři.

This contribution uncovers the rich history linked with the two names of animals which can be found in the Glossarius by the Czech lexicographer of the fourteenth century Bartholomew of Chlumec, known as Claretus. The first expression, neomon, which Claretus included in the chapter De bestiis, was correctly identified in the Dictionary of Medieval Latin as a Middle Latin variant of the classic name ichneumon, “mongoose”, the second, ydrus, which appears in the chapter De nominibus serpentum, was linked with the classic name hydrus. Not only the first but also the second name were originally linked with small predators: a genuine conflict between the mongoose (Herpestes ichneumon Linne) and the Egyptian cobra (Naja haje Brehm) is actually behind the legend, this being described in a range of Greek and classic Latin texts and depicted in classical mosaics. These authors already came of with the inaccurate claim that a mongoose could also kill a crocodile. As a result of an entire range of inaccuracies, further changes came about in later works and the role of the killer of crocodiles was first attributed to the otter and later to an unidentifiable water snake.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0312186