Chvála pantomimu dvakrát jinak. Lúkiános - Libanios

0097695 - FLÚ 2008 RIV CZ cze J - Journal Article
Sarkissian, Alena
Chvála pantomimu dvakrát jinak. Lúkiános - Libanios.
[Two Different Eulogies of Pantomime. Lucianus - Libanius.]
Divadelní revue. Roč. 4, č. 4 (2005), s. 22-26. ISSN 0862-5409
Institutional research plan: CEZ:AV0Z90090514
Keywords : Late Antiquity * ancient theatre * pantomime * Libanius * Lucianus
Subject RIV: AA - Philosophy ; Religion

Pantomimus se stal nejpopulárnějším divadelním žánrem v celé římské říši, zejm. v důsledku migrace obyvatel, z nichž mnozí nevládli dobře latinou. V západořímské říši převládalo negativní hodnocení tohoto žánru, především křesťanskými autory, na východě bylo spektrum názorů širší. Lúkiános jej hájí v dialogu O tanci a klade důraz na estetické kvality pantomimu, kultivujícího estetické cítění a intelekt diváků. Libanios byl o dvě století později inspirován tímto textem v Oratio LXIV, ale motivace a adresáti jeho řeči jsou jiní. Hlavním tématem jsou tu etické otázky, pro Lúkiána vedlejší. Libanios, ne-křesťan v raně křesťanské společnosti, usiloval o zachování hodnot mizejícího antického světa. Cnosti oceňované křesťany nejvíce jsou tu proto zdůrazněny a Libanios odmítá křesťanské předsudky vůči divadlu.

Pantomime became especially popular theatrical genre in all parts of the Roman Empire in Christian era, as the result of vivid migration of inhabitants, who did not always understand Latin well. In the western part of the Empire, negative evaluation of the genre prevailed, expressed most sharply by Christian authors. In the East, the spectrum of opinions varied more. Lucianus defends it in his dialogue On Dance, stressing aesthetic qualities of pantomime, cultivating the aesthetic taste and the intellect of spectators. Libanius, two hundred years later, was inspired by this text in the Oratio LXIV, but the purpose and adressees of his speech are different. Ethic problems, not very important in Lucian’s treatise, became the main issue here. Libanius, a non-Christian in the early Christian society, strove to defend the merits of the fading world of ancient Greece. The virtues appreciated the most by the new society are pointed out and Christian prejudices concerning theatre are refused.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0156781