Počet záznamů: 1

Převod řeči do nemluvení a translace ticha do slov aneb Dramatická tvorba Věry Linhartové

  1. 1.
    0343326 - UCL-M 2011 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
    Jungmannová, Lenka
    Převod řeči do nemluvení a translace ticha do slov aneb Dramatická tvorba Věry Linhartové.
    [The Translation of Speech into Non-Speaking and of Silence into Words: Věra Linhartová as a Dramatist.]
    Česká literatura. Roč. 58, č. 2 (2010), s. 231-238 ISSN 0009-0468
    Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90560517
    Klíčová slova: Czech literature * drama * Linhartová, Věra
    Kód oboru RIV: AJ - Písemnictví, masmédia, audiovize

    Článek se zabývá rozhlasovými hrami Věry Linhartové a zmiňuje se i o jejich inscenacích. Autorka demonstruje, že hlavním prostředkem výpovědi obou dramat se stává jazyk, který spisovatelka vždy zkoumá ve vztahu k člověku. První část textu sleduje osobitou kritiku „logocentrismu“ v dramatu Překladatel (1969), kde je nastavena paralela mezi aktem překládání a existencí člověka v ontologickém smyslu. Druhá část textu interpretuje Linhartové hledání hranic racionální reprezentace. Drama Přesýpací hodina (1970) totiž zobrazuje lidské myšlení jako palimpsest, který bez možnosti řeči přichází o své metafyzické kvality. Stať dále rozebírá experimentální podstatu her, založenou na minimalistické dějové kompozici, konceptuálně formulovaných postavách a „abstraktním“ časoprostoru, a také spisovatelčin experiment s bytostností literárního díla určeného pro rozhlas, když v dramatech tematizuje problém performativnosti slovního vyjadřování.

    The article discusses two radio plays by Věra Linhartová (b. 1938), including their performance. It demonstrates that the chief means of utterance in both plays becomes the language that Linhartová always explores in relation to man. The first part of the text considers the distinctive critique of "logocentrism" in the play Překladatel (The Translator, 1969). The second part of the article interprets Linhartová's search for the boundaries of rational representation. The play Přesýpací hodina (The Hourglass, 1970) depicts human thinking as a palimpsest, which, when deprived of the possibility of speech, loses its metaphysical quality. The article also analyses the experimental essence of the plays, which consists in their minimalistic plots, conceptually formulated characters, and "abstract" settings, but also the playwright's experiment with the essentiality of a literary work intended for radio broadcast thematizing the problem of the performativity of verbal expression.
    Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0185832