Mgr. Tomáš Foltýn byl jmenován do funkce generálního ředitele k 1. květnu 2021, v Národní knihovně ČR však působí již od roku 2007. Od pozice projektového manažera přes vedení několika oddělení dospěl do funkce ředitele Odboru správy fondů. Po celou dobu se mimo své standardní činnosti podílel i na řešení řady národních i mezinárodních projektů, je odborným garantem dotačního programu VISK 7, řádným členem Ústřední knihovnické rady ČR a působí ve vedení IFLA Digital Humanities/Digital Scholarship Special Interest Group.

(Zdroj fotografie: Univerzita Pardubice)

S Mgr. Tomášem Foltýnem (dále jen TF) rozmlouvala dr. Ivana Laiblová Kadlecová (dále jen ILK).

ILK: Pane generální řediteli, dovolte, abych vám ještě dodatečně pogratulovala k jmenování a hned v úvodu se vás zeptám, co vás vedlo k rozhodnutí účastnit se výběrového řízení s vědomím, že Národní knihovna není zrovna v záviděníhodné kondici?

TF: Do výběrového řízení jsem se přihlásil s vnitřním přesvědčením, že když je člověk s něčím nespokojený, není možné si jen tiše v závětří zoufat, ale naopak je třeba pro změnu také něco konkrétního vykonat. Z tohoto důvodu jsem se náležitě věnoval i přípravě podkladů do výběrového řízení, neboť jsem chtěl i pro potřeby případného jiného vítěze výběrového řízení připravit relativně podrobnou analýzu současných pozitivních i negativních stránek Národní knihovny ČR a zároveň zkusit navrhnout, jaké kroky by v konkrétních oblastech Národní knihovna ČR měla podniknout, na co se zaměřit a kde naopak dále rozvíjet své silné stránky. Že se moje analýza a v ní formulované myšlenky staly vítězným projektem, bylo čistě rozhodnutím výběrové komise, která byla sestavena vedením Ministerstva kultury ČR.

ILK: Můžete prosím ve stručnosti představit nějakou konkrétní část z vámi předloženého projektu?

TF: Jak víte, jsem po léta odborným garantem dotačního programu Ministerstva kultury ČR VISK 7. Tento program v posledních letech akcentoval mou vizi širšího konceptu dlouhodobé ochrany, digitalizace a zpřístupnění novodobých knihovních fondů a pokrýval všechny potřebné oblasti, které k plnění této vize přispívají – například systematické průzkumy fyzického stavu fondu, základní konzervátorské a restaurátorské zákroky, odkyselování, digitalizaci i zpřístupnění dat v digitálních knihovnách. Tento koncept, doplněný ještě o dlouhodobou archivaci digitálního obsahu, bych chtěl podporovat i ve standardním chodu Národní knihovny ČR a nadále jej rozvíjet i ve spolupráci s dalšími knihovnami a paměťovými institucemi. Velmi důležitý je i přesah do nových forem vznikajícího kulturního dědictví, tj. obsahu webu a dokumentů, které primárně vycházejí pouze v elektronické podobě a nemají již tištěnou verzi. Tento stav již nyní velmi ovlivňuje každodenní činnosti knihoven a do budoucna se tlak na zpracování, uchování a zpřístupnění elektronického obsahu bude jistě ještě zvětšovat.

ILK: Co s tím dál?

TF: Je třeba aktivně připomínat, že již nyní vedle sebe existují dva paralelní světy – svět fyzických a digitálních dokumentů. Tyto světy se čím dál více prolínají a navzájem doplňují a knihovny se tak stávají jakýmisi hybridními institucemi, ve kterých se tento proces projevuje velmi dynamicky. O nových výzvách a potřebách je třeba aktivně informovat nejen širší veřejnost, ale také zřizovatele knihoven, neboť tento stav vyvolává i potřebu inovace v podpoře jejich každodenního chodu. Národní knihovna ČR by měla sama o sobě toto poselství šířit a být hybatelem těchto aktivit. 

ILK: Převzal jste NK ve stavu rekonstrukce Klementina a očekávané dostavby další části depozitáře v Praze-Hostivaři.

TF: Ano, je to tak. V rámci svého projektu jsem navázal na plán svého předchůdce PhDr. Víta Richtera, který byl diskutován i v rámci vedení Národní knihovny  Tento plán počítá nejprve s dostavbou druhého křídla nové budovy hostivařského depozitáře, kde vznikne mimo jiné adekvátní prostor i na přestěhování fondů a personálních kapacit z dosud rekonstruovaných částí Klementina. Poté budou zahájeny významnější stavební práce v tomto nádherném areálu. Cílem je minimalizovat dopady stavebních prací na naše uživatele a zachovat maximální možnou dostupnost fondů a služeb knihovny. Nelze znovu připustit stav, kdy statisíce svazků důležitých pro základní funkce Národní knihovny ČR nebyly našim uživatelům dostupné. 

ILK: Začíná se mluvit o budoucí nové budově. Možná, kdyby se tenkrát postavila chobotnička, dnes už by byla zastaralá a nevyhovující.

TF: V rámci Národní knihovny ČR probíhá dlouhodobá odborná diskuze o její budoucí sídelní strategii. V současné době se debata ubírá směrem ke konceptu tzv. trojúhelníku budov, ve kterém mají své platné místo jak již dva existující objekty, tak i nová budova. Depozitáře v Praze-Hostivaři v této vizi nadále slouží jako technologické centrum knihovny, kde by probíhaly například procesy konzervace a restaurování, zpracování a akvizice fondů, ale zároveň by šlo o hlavní depozit určený zejména pro uložení Národního konzervačního fondu a dalších obdobných sbírek. Klementinum v tomto konceptu tvoří centrální prostor pro uložení a zpřístupnění specializovaných sbírek historických a hudebních dokumentů, Slovanské knihovny a Knihovnického institutu; prostor, kde bude možné poukázat na propojení Klementina a vývoje vzdělanosti na našem území; bude podpořen genius loci tohoto místa včetně výstavní, propagační a prezentační činnosti a dále bychom chtěli tento prostor rozvíjet i pro naše vzdělávací aktivity rozšířené o spolupráci s dalšími institucemi. Třetím vrcholem tohoto pomyslného trojúhelníku by pak měla být novostavba moderní knihovny, přinášející možnosti nových a nečekaných služeb, otevřeného prostoru a propojení na digitální služby. 

Toto téma je velmi široké a je třeba jej podrobit hluboké vnitřní a zákonitě i vnější odborné diskuzi a oprostit se od rozhodnutí, která jsou učiněna jen na základě emocí. Zároveň je třeba usilovat o to, aby zejména v případě Klementina byl potenciál tohoto hlavního sídla Národní knihovny ČR již nyní využíván v maximální možné míře, neboť jde o prostor, který si to zaslouží.

(Zdroj fotografie: Klementinum)

ILK: V současné době je stále ještě velkým celospolečenským tématem covid-19. Jak na tento stav nahlížíte vy? Jste v něm schopen nalézt i nějaké pozitivní dopady?

TF: Zejména v počátcích šíření této epidemie jsem byl pozitivně překvapený obrovskou vlnou solidarity a odhodláním lidí této krizi čelit, například ve zdravotnictví či školství. Ukázalo se, že v naší zemi stále žije mnoho úžasných a tvůrčích lidí, kterým není lhostejný osud druhých. Toto je pravděpodobně nejsilnější pozitivní emoce, kterou mám ve vztahu ke covidu stále uloženou ve své paměti. 

ILK: Zasáhl vás covid nějak osobně?

TF: Samotným onemocněním naštěstí ne. Mou rodinu tak nejvíce zasáhla opatření spojená se vzděláváním. Manželka pracuje ve školství a máme také dvě školou povinné děti, což mnohdy vedlo ke komplikovaným situacím, kdy děti měly online výuku a manželka naopak na dálku vyučovala své žáky. V praxi to znamenalo kompletní přebudování technického zázemí domácnosti, nastavení vnitřního režimu v našem domě a řadu dalších kroků, kdy jsme se museli oba zapojit do vzdělávání našich dětí. Já jsem si musel připomenout způsob výuky matematiky, fyziky a dalších obdobných předmětů, manželka se pak dětem věnovala zejména v oblasti jazykové a společenských oborů.

ILK: Na závěr otázka na odlehčení. Na svém LinkedIn profilu o sobě píšete, že jste vášnivý sportovec, jezdec na horském kole, posluchač hudby a český patriot. Je to pravda?

TF: Ano, vše stále platí. Své přece jen sedavé zaměstnání se snažím kompenzovat pohybem. Mimo již uvedené cykloturistiky hraji například badminton a florbal, mám rád pěší výlety po české krajině a jezdím i na lyžích. Ke svým zálibám řadím i dobré jídlo a pití, inspirující jsou pro mě v poslední době zejména ochutnávky produktů lokálních minipivovarů. A přirozeně, což je pro roli generálního ředitele Národní knihovny ČR naprosto nezbytné, mám velmi kladný vztah ke čtení a různým kulturním aktivitám. :o)

ILK: Děkuji, pane řediteli, za váš čas a ochotu k rozhovoru.