Mikulovice. Early Bronze Age Cemetery on the Amber Road.

Lukáš Kučera; Jiří Kmošek; Ludmila Kanakova; Jarmila Bíšková (Nedbalová); Michaela Langová; Daniel Berger; Ernst Pernicka; Michal Ernée

The complex detailed analysis and publication of archaeological and anthropological data and the results of numerous science analyses of archaeological and anthropological material (palaeopathology, epigenetics, isotope analysis, 14C, analyses of metal, amber, stone tools, Sr, O, C and N isotopy etc.) form an essential foundation of the first-rate, comprehensively-conceived research of prehistoric populations. The complex analysis of all skeletons using a broad spectrum of scientific analyses and the possibility of comparison with the results of analyses of material culture are extraordinary in the European context. This enables us, for example, to identify groups of graves/skeletons at the cemetery with similar qualities that could indicate the existence of groups of buried individuals with closer ties (family, interest groups, etc.), while also allowing us to study the manifestations of their behaviour, personal and group relations, health condition and dietary habits etc.

Michal Ernée, Michaela Langová et al. Pohřebiště starší doby bronzové na Jantarové stezce Michal Ernée Michaela Langová et al. Early Bronze Age Cemetery on the Amber Road Památky archeologické, Supplementum 21 strana 1 Michal Ernée, Michaela Langová et al. Pohřebiště starší doby bronzové na Jantarové stezce Early Bronze Age Cemetery on the Amber Road Památky archeologické, Supplementum 21 strana 2 Památky archeologické Supplementum 21 Edited by Michal ERNÉE Prague 2020 INSTITUTE OF ARCHAEOLOGY OF THE CZECH ACADEMY OF SCIENCES, PRAGUE strana 3 Mikulovice Pohřebiště starší doby bronzové na Jantarové stezce Early Bronze Age Cemetery on the Amber Road Michal Ernée, Michaela Langová et al. Laura Arppe (LA), Petr Bednář (PB), Daniel Berger (DB), Gerhard Brügmann (GB), Jarmila Bíšková (JB), Jan Cvrček (JC), Sylva Drtikolová Kaupová (SDK), Michal Ernée (ME), Vanessa Fairbank (VF), Jan Frolík (JF), Volker Heyd (VH), Ladislava Horáčková (LH), Ludmila Kaňáková (LK), Jiří Kmošek (JK), Petr Kočár (PK), Romana Kočárová (RKo), Šárka Křížová (SK), Lukáš Kučera (LKu), René Kyselý (RK), Michaela Langová (ML), Martin Mihaljevič (MM), Kamila Moravcová (KM), Ernst Pernicka (EP), Petra Stránská (PS), Radko Sedláček (RS), Jiří Šura (JSu), Jarmila Švédová (JSv), Lenka Vargová (LV), Petr Velemínský (PV), Kateřina Vymazalová (KV), Eliška Zazvonilová (EZ) Praha 2020 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21 strana 4 Technical Editor Ivana HERGLOVÁ, herglova@arup.cas.cz Type-setting, Layout Agama® poly-grafický ateliér, s. r. o., Na Výši 424/4, 150 00 Praha 5, Czech Republic, agama@agamaart.cz Cover design Michal ERNÉE, Irena MACHÁČKOVÁ Print TNM PRINT s. r. o., Czech Republic Tato kniha je publikačním výstupem grantu GAČR č. GA16-14855S „Mobilita a sociální status populace časné doby bronzové na jantarové stezce. Výpověď pohřebiště v Mikulovicích“. Vydání této publikace bylo finančně podpořeno cenou AV ČR Praemium Academiae, kterou obdržel M. Ernée v roce 2019. © Authors 2020 © Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague; Prague 2020 Vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i. Published by the Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague Registrováno pod ev. č. MK E 4240 Redakce — Office: Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1, tel.: +420 257 014 382, e-mail: pamatky@arup.cas.cz Rozšiřuje, informace o předplatném podává a objednávky přijímá: Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., Knihovna, Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1, tel.: +420 257 014 415, +420 257 014 318, e-mail: knihovna@arup.cas.cz Orders from abroad: Mr. František Ochrana, LIBRARY, Letenská 4, Praha 1, CZ 118 01, Czech Republic, tel.: +420 257 014 415, e-mail: ochrana@arup.cas.cz SUWECO CZ, s. r. o., Sestupná 153/11, Praha 6 - Liboc, CZ 162 00, Czech Republic, tel.: + 420 242 459 205, e-mail: suweco@suweco.cz Tato kniha vyšla v červnu 2020 v nákladu 450 výtisků ISBN 978-80-7581-025-0 Obsah Seznam autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Předmluva a poděkování (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1. Úvod (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2. K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 3. Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 3.1. Geomorfologická situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.2. Geologické a pedologické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3.3. Dosavadní geologická prozkoumanost lokality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 3.4. Geologický vývoj zájmového území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 4. Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.1. Mikulovická „Kašparova“ cihelna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.2. Další starobronzové lokality na k. ú. Mikulovice u Pardubic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5. Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“ (ME, JSv, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 6. Katalog hrobů – nálezové situace (ME, JSv) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 6.1. Sledované údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 6.2. Popis jednotlivých hrobů a objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 7. Hrobové jámy (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 7.1. Tvary, rozměry a orientace hrobových jam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 7.2. Hrobové konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 7.3. Objem práce v souvislosti s pohřebním ritem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 7.4. „Sídlištní jámy“ se skelety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 7.5. Intencionální narušení hrobových jam – „vykrádací“ či „manipulační“ vkopy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 7.6. Superpozice hrobových jam – vertikální stratigrafie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 8. Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.1. Dochovalost kosterních pozůstatků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.2. Uspořádání kosterních pozůstatků (jejich částí) v hrobové jámě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.3. Poloha kosterních pozůstatků (jejich částí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.4. Komentář a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 9. Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 9.1. Schránky pro uložení zemřelých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 9.2. Podložky a další součásti pohřbů z organických materiálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 9.3. Diskuse – způsob uložení pohřbu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 10. Žárové pohřby (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 11. Katalog a analýza předmětů z hrobů (ME, ML, KM, RK, JB, LK, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 11.1. Keramika (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 11.1.1. Nádoby z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.2. Typologické zhodnocení nádob z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3. Zastoupení tvarů nádob v hrobech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.4. Chronologie pohřebiště na základě typologie nádob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.5. Cizí keramické tvary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.6. Umístění nádob v hrobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 134 150 150 155 156 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 5 11.1.7. Keramické nádoby ve vztahu k pohlaví zemřelého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.8. Keramika ve výplni hrobových jam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.9. Keramika z kontextu žárového pohřbu č. 101 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.10. Keramika ve výplni sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 162 164 165 11.2. Kovové nálezy (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 11.2.1. Spirálky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.2. Drátěný vlasový šperk / ozdoby hlavy (tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.3. Jehlice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.4. Korálky / perly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.5. Šídla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.6. Náramky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.7. Dýky – čepele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.8. Sekera z hrobu č. 26 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.9. Další bronzové předměty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.10. Zlaté spirálovité kroužky z hrobu č. 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.11. Cínové kroužky z hrobu č. 50 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.12. Distribuce kovových předmětů na pohřebišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3. Jantar (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.1. Metoda konzervace (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.2. Metrická a typologická analýza jantarových korálků (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.3. Stopy výroby, druhotného opracování a úpravy povrchu (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.4. Způsob uložení jantaru v hrobech a vazba na věk a pohlaví zemřelých (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.5. Kombinace jantarových korálků s ostatními materiály/předměty (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.6. Relativní a absolutní datování hrobů s jantarem (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 174 183 199 200 200 204 209 212 213 214 215 218 218 220 230 231 234 236 11.4. Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (RK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 11.4.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.2. Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.3. Analýza materiálu z Mikulovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.4. Interpretace, analogie, diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 238 245 260 11.5. Kostěné a parohové artefakty (ME, RK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 11.5.1. Kostěné artefakty z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.2. Kostěné a parohové artefakty ze sídlištních objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.3. Stopy výroby a užívání na kostěných a parohových artefaktech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 270 270 11.6. Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků (JB, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280 11.7. Štípaná kamenná industrie (LK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 11.7.1. Surovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.2. Dynamická analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.3. Společenské aspekty štípané industrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.5. Katalog štípané industrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 290 291 299 299 11.8. Kamenné nástroje – valouny a otloukače (ME, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 11.8.1. Kamenné nástroje z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8.2. Stopy kovů na povrchu kamenných nástrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8.3. Analýza, interpretace a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 310 313 12. Antropologická a paleopatologická charakteristika jedinců z Mikulovic (PS, EZ, LV, KV, LH, PV, JC, ME) . . . . . . . . . . . . . 318 12.1. Antropologická a demografická analýza (PS, EZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 12.1.1. Metodika hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2. Zachovalost kosterních pozůstatků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.3. Popis jednotlivých koster . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.4. Demografická analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.5. Metrická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 319 325 353 355 359 12.2. Zdravotní stav jedinců (LV, KV, LH) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 12.2.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2. Analyzovaný soubor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.3. Metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 364 364 6 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 12.2.4. Výsledky analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.1. Kloubní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.2. Traumata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.3. Záněty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.4. Vrozené anomálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.5. Hematogenní, metabolická a endokrinní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.6. Nádory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.7. Onemocnění neznámé etiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.5. Diskuse a závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 364 367 371 373 375 376 376 378 12.3. Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců (PV, JC) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 12.3.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.2. Metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.3. Výsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 379 379 395 12.4. Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397 13. Přírodovědné analýzy nálezů (JK, MM, DB, GB, EP, SK, ME, LKu, PB, PK, RKo, JSu, JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404 13.1. Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic (JK, MM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404 13.1.1. Metodika analýz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.2. Výsledky analýz prvkového složení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.3. Výsledky analýz izotopových poměrů olova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404 405 408 13.2. Metallurgical investigation of tin rings from grave no. 50 (DB, GB, EP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409 13.3. Stopy postříbření na předmětech z hrobu č. 13 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 412 13.4. Stopy kovů na kostěných artefaktech z objektů č. 2023 a 2412 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 13.5. Chemická analýza vzorků jantaru (LKu, PB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414 13.5.1. Použité metody, analyzovaný soubor a výsledky analýz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.5.2. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414 417 13.6. Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků (PK, RKo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418 13.6.1. Studovaný soubor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.2. Analýza makrozbytků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.3. Analýza uhlíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418 418 420 423 13.7. Petrografické určení kamenů (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425 13.8. Prostředí na lokalitě na základě malakologické analýzy (JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 429 13.8.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.8.2. Popis souboru a metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.8.3. Výsledky analýzy a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 429 429 429 14. Diskuse a interpretace nálezů (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 14.1. Milodary, přídavky a kroj (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 14.1.1. Milodary (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.1. Zvířecí kosti – zbytky potravinových milodarů? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.2. Sladkovodní škeble . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.3. Nádoby jako schránky pro potravinové milodary? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.4. Wegzehrung – zásoby na cestu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.2. Přídavky (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.2.1. Sety nástrojů – hroby č. 12 a 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3. Kroj (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.1. Součásti oděvu (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.1.1. Jehlice – spinadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.1.2. Ozdoby v oblasti pasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.2. Ozdoby hlavy/vlasů (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3. Náhrdelníky (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3.1. Artefakty nalezené v oblasti krku pohřbených . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3.2. Rekonstrukce původní podoby náhrdelníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3.3. Repliky náhrdelníků z Mikulovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.4. Sety jantarových rozřaďovačů (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 432 435 435 436 436 437 440 441 441 441 443 443 444 445 449 449 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 7 14.1.3.5. Ozdoby rukou – náramky (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.6. Kroj živých či mrtvých? (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.4. Předměty neurčitelné funkce (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.5. Milodary, přídavky, součásti kroje, věk a pohlaví zemřelých (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 452 452 453 453 14.2. Příměsi ve výplních hrobových jam (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454 14.3. Nenáhodné skupiny artefaktů na pohřebišti v Mikulovicích (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 456 14.4. Běžné či výjimečné? Exotica na pohřebišti v Mikulovicích (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 457 14.4.1. Jantar .......................................................................................... 14.4.2. Mořské mušle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.3. Kamenná surovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.4. Bronzové artefakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.5. Kostěné artefakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.6. Cín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.7. Technika postříbřování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.8. Keramika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9. Ostatní výjimečné či jinak pozoruhodné nálezy a jejich soubory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9.1. Sety nástrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9.2. Schránky perlorodky Margaritifera margaritifera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9.3. Ozdoby v oblasti pasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.10. Diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 457 460 460 462 463 465 465 466 467 467 468 468 470 15. Izotopová rekonstrukce stravy populačního souboru z Mikulovic (SDK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 15.1. Materiál a metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 15.2. Výsledky a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 15.3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 478 16. 87Sr/86Sr and δ18O isotope signatures of EBA individuals from Mikulovice (VH, LA, VF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 16.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 16.2. Sampling and measurements . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 16.3. Methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 480 16.4. Discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 480 16.5. Conclusions and summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 488 17. Absolutní a relativní chronologie pohřebiště v Mikulovicích (ML, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 490 17.1. Absolutní datování (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 490 17.1.1. Absolutní datování pohřebiště na základě dat z lidských kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.1. Absolutní datování hrobů s koflíky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.2. Absolutní datování hrobů s bronzovými jehlicemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.3. Absolutní datování hrobů s jantarem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.4. Několik poznámek k radiokarbonovým datům z hrobů č. 17 a 23 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.5. Absolutní datování sídlištního objektu 2217 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.2. Absolutní datování zvířecích kostí a jejich porovnání s daty z lidských kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.3. Vývoj pohřebiště z pohledu radiokarbonového datování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492 493 494 496 496 497 498 500 17.2. Relativní chronologie pohřebiště v Mikulovicích (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 502 18. Pohřebiště v Mikulovicích v regionálním kontextu (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 18.1. Nálezy starší doby bronzové na Pardubicku a Chrudimsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 18.2. Osídlení Pardubicka a Chrudimska ve starší době bronzové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 19. Závěr (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 521 Early Bronze Age community on the Amber Road. The testimony of the cemetery in Mikulovice (ME, ML et al.) . . . . . . . 526 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 539 Tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 569 8 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Contents List of authors . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Foreword and acknowledgements (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1. Introduction (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2. On the study of Early Bronze Age cemeteries in Bohemia (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 3. Site location, geomorphological, geological and pedological situation (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 3.1. Geomorphological situation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.2. Geological and pedological conditions . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3.3. Background geological knowledge of the site . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 3.4. Geological development of the studied territory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 4. Early Bronze Age finds from the cadastral territory of Mikulovice (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.1. “Kašpar” brickworks in Mikulovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.2. Other Early Bronze Age sites in the cadastral territory of Mikulovice near Pardubice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5. Archaeological excavation of the Mikulovice “V loučkách” site (ME, JSv, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 6. Catalogue of graves – find situation (ME, JSv) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 6.1. Studied information . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 6.2. Description of individual graves and features . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 7. Grave pits (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 7.1. Shapes, dimensions and orientation of gave pits . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 7.2. Grave constructions . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 7.3. Amount of work related to the burial ritual . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 7.4. “Settlement pits” with skeletons . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 7.5. Intentional disturbance of grave pits – “plundering” or “manipulation” digs? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 7.6. Superposition of grave pits – vertical stratigraphy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 8. Skeletal remains – archaeological observations (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.1. State of preservation of skeletal remains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.2. Arrangement of skeletal remains (their parts) in the grave pit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.3. Position of skeletal remains (their parts) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.4. Commentary and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 9. Cases for burying the deceased and other burial components from organic materials (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 9.1. Cases for burying the deceased . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 9.2. Underlays and other parts of burials from organic materials . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 9.3. Discussion – burial method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 10. Cremation burials (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 11. Catalogue and analysis of artefacts from graves ME, ML, KM, RK, JB, LK, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 11.1. Pottery (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.1. Vessels from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.2. Typological evaluation of vessels from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3. Representation of vessel forms in gravesh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.4. Cemetery chronology based on vessel typology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.5. Foreign pottery forms . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.6. Placement of vessels in the grave . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126 127 134 150 150 155 156 9 11.1.7. Pottery vessels in connection with the gender of the deceased . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.8. Pottery in grave pit fill . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.9. Pottery from the context of cremation grave no. 101 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.10. Pottery in the fill of settlement features with human skeletal remains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2. Metal finds (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 162 164 165 169 11.2.1. Spirals . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.2. Wire hair / head ornaments (so-called Ohr-, Haar- or Kopfschmuck) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.3. Pins . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.4. Beads . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.5. Awls . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.6. Bracelets . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.7. Daggers – blades . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.8. Axe from grave no. 26 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.9. Other bronze artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.10. Gold spiral rings from grave no. 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.11. Tin rings from grave no. 50 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.12. Distribution of metal artefacts at the cemetery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 174 183 199 200 200 204 209 212 213 214 215 11.3. Amber (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 11.3.1. Conservation method (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.2. Metric and typological analysis of amber beads (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.3. Traces of production, secondary working and modifications of the surface (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.4. Method of depositing amber in graves and the connection to the age and gender of the deceased (ML) . . . . . . . . . . . 11.3.5. Combination of amber beads containing other materials/artefacts (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.6. Relative and absolute dating of graves with amber (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 220 230 231 234 236 11.4. Animal bones from graves and settlement features with human skeletal remains (RKo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 11.4.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.2. Methodology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.3. Analysis of material from Mikulovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.4. Interpretation, parallels, discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 238 245 260 11.5. Bone and antler artefacts (ME, RK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 11.5.1. Bone artefacts from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.2. Bone and antler artefacts from settlement features . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.3. Traces of production and use on bone and antler artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 270 270 11.6. Shells of freshwater and sea molluscs as grave goods or components of ornaments (JB, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280 11.7. Chipped stone industry (LK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 11.7.1. Raw materials . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.2. Dynamic analysis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.3. Social aspects of chipped stone industry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.4. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7.5. Catalogue of chipped industry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 290 291 299 299 11.8. Lithic tools – pebbles and hammerstones (ME, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 11.8.1. Lithic tools from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8.2. Metal traces on the surface of lithic tools . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8.3. Analysis, interpretation and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 310 313 12. Anthropological and palaeopathological description of individuals from Mikulovice (PS, EZ, LV, KV, LH, PV, JC, ME) . 318 12.1. Anthropological and demographic analysis (PS, EZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 12.1.1. Evaluation method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2. State of preservation of skeletal remains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.3. Description of individual skeletons . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.4. Demographic analysis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.5. Metric characteristics . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.6. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 319 325 353 355 359 10 12.2. Health of individuals (LV, KV, LH) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 12.2.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2. Analysed collection . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.3. Methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363 364 364 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 12.2.4. Analysis results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.1. Joint disease . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.2. Trauma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.3. Inflammation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.4. Congenital anomalies . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.5. Hematogenous, metabolic and endocrine diseases . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.6. Tumours . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4.7. Diseases of unknown etiology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.5. Discussion and conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3. Morphological variability of non-metric traits and morphological similarity of individuals (PV, JC) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 364 367 371 373 375 376 376 378 379 12.3.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.2. Method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.3. Results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.4. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 379 379 395 12.4. Green colouring on bones as an indicator of the presence of metal artefacts (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397 13. Scientific analyses of finds (JK, MM, DB, GB, EP, SK, ME, LKu, PB, PK, RKo, JSu, JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404 13.1. Analyses of the elemental composition and ratios of lead isotopes in the metal artefacts from Mikulovice (JK, MM) . . 404 13.1.1. Analysis methodology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.2. Results of analysis of element composition . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.3. Results of analyses of lead isotope ratios . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404 405 408 13.2. Metallurgical investigation of tin rings from grave no. 50 (DB, GB, EP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409 13.3. Traces of silver-plating on artefacts from grave no. 13 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 412 13.4. Traces of metal on bone artefacts from features no. 2023 and 2412 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 13.5. Chemical analyses of amber samples (LKu, PB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414 13.5.1. Methods, analysed assemblage and analysis results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.5.2. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414 417 13.6. Analyses of plant macroremains and charcoals (PK, RKo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418 13.6.1. Studied collection . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.2. Analysis of macroremains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.3. Analysis of charcoals . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.4. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418 418 420 423 13.7. Petrographic determination of stones (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425 13.8. Site environment based on malacological analysis (JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 429 13.8.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.8.2. Description of collection and method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.8.3. Results of analysis and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 429 429 429 14. Discussion and interpretation of finds (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 14.1. Grave goods, furnishings and costumes (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 14.1.1. Grave goods (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.1. Animal bones – remnants of food gifts? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.2. Freshwater mussels . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.3. Vessels as containers for food gifts? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1.4. Wegzehrung – offerings for the afterlife? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.2. Furnishings (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.2.1. Tool sets – graves 12 and 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3. Costume (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.1. Clothing accessories (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.1.1. Pins – fasteners . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.1.2. Ornaments near the waist . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.2. Head/hair ornaments (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3. Necklaces (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3.1. Artefacts found near the deceased’s neck . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3.2. Reconstruction of the original appearance of necklaces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.3.3. Replicas of necklaces from Mikulovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.4. Sets of amber spacers (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 432 435 435 436 436 437 440 441 441 441 443 443 444 445 449 449 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 11 14.1.3.5. Hand ornaments – bracelets (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.3.6. Costume of the living or dead? (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.4. Artefacts of an indeterminable function (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.5. Grave goods, furnishings, costume components, age and gender of the deceased (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 452 452 453 453 14.2. Admixtures in grave pit fill (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454 14.3. Non-random groups of artefacts at the Mikulovice cemetery (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 456 14.4. Common or exceptional? Exotics at the Mikulovice cemetery (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 457 14.4.1. Amber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.2. Seashells . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.3. Stone raw material . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.4. Bronze artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.5. Bone artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.6. Tin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.7. Silver-plating technique . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.8. Pottery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9. Other exceptional or otherwise noteworthy finds and their assemblages . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9.1. Tool sets . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9.2. Shells of freshwater pearl mussels Margaritifera margaritifera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.9.3. Ornaments near the waist . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.10. Discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 457 460 460 462 463 465 465 466 467 467 468 468 470 15. Isotope reconstruction of diet in a Mikulovice population sample (SDK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 15.1. Material and methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 15.2. Results and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 15.3. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 478 16. 87Sr/86Sr and δ18O isotope signatures of EBA individuals from Mikulovice (VH, LA, VF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 16.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 16.2. Sampling and measurements . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 16.3. Methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 480 16.4. Discussing results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 480 16.5. Conclusions and summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 488 17. Absolute and relative chronology of the Mikulovice cemetery (ML, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 490 17.1. Absolute dating (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 490 17.1.1. Absolute dating of cemetery based on data from human bones . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.1. Absolute dating of graves with cups . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.2. Absolute dating of graves with bronze pins . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.3. Absolute dating of graves with amber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.4. Several notes on the radiocarbon dates from graves no. 17 and 23 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.1.5. Absolute dating of settlement feature no. 2217 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.2. Absolute dating of animal bones and their comparison with dates from human bones . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1.3. Development of cemetery from the perspective radiocarbon dating . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492 493 494 496 496 497 498 500 17.2. Relative chronology of the Mikulovice cemetery (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 502 18. The Mikulovice cemetery in a regional context (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 18.1. Early Bronze Age finds in the Pardubice and Chrudim regions . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 18.2. Settlement of the Pardubice and Chrudim regions in the Early Bronze Age . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 19. Conclusions (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 521 Early Bronze Age community on the Amber Road. The testimony of the cemetery in Mikulovice (ME, ML et al.) . . . . . . . 526 References . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 539 Plates . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 569 12 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Seznam autorů — List of authors Laura Arppe (LA) | laura.arppe@helsinki.fi Finnish Museum of Natural History, P.O. Box 64, University of Helsinki, FI-00014 Helsinki, Finland Petr Bednář (PB) | petr.bednar@upol.cz; www.upol.cz Katedra analytické chemie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 17. listopadu 12, CZ 779 00 Olomouc Daniel Berger (DB) | daniel.berger@ceza.de Curt-Engelhorn-Zentrum Archäometrie gGmbH, D6, 3, D-68159 Mannheim, Germany Gerhard Brügmann (GB) | gerhard.bruegmann@ceza.de Curt-Engelhorn-Zentrum Archäometrie gGmbH, D6, 3, D-68159 Mannheim, Germany Jarmila Bíšková (JB) | jarmila.nedbalova@gmail.com Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, CZ 602 00 Brno Jan Cvrček (JC) | jan.cvrcek@nm.cz Antropologické oddělení Národního muzea, Cirkusová 1740, CZ 193 00 Praha 9 Sylva Drtikolová Kaupová (SDK) | sylva.kaupova@nm.cz Antropologické oddělení Národního muzea, Cirkusová 1740, CZ 193 00 Praha 9 Michal Ernée (ME) | ernee@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 Vanessa Fairbank (VF) | vanessafairbank@hotmail.com School of Earth Sciences, University of Bristol, Wills Memorial Building, Queens Road, Bristol BS8 1RJ, United Kingdom Jan Frolík (JF) | frolik@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 Volker Heyd (VH) | volker.heyd@helsinki.fi Department of Cultures, P.O. Box 59, Unioninkatu 38, University of Helsinki, FI-00014 Helsinki, Finland Ladislava Horáčková (LH) | lhorac@med.muni.cz Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Anatomický ústav, Oddělení lékařské antropologie, Kamenice 3, CZ 625 00 Brno Ludmila Kaňáková (LK) | ludmila@kanakova.cz Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, CZ 602 00 Brno Jiří Kmošek (JK) | kmosekj@gmail.com Katedra chemické technologie, Fakulta restaurování, Univerzita Pardubice, Jiráskova 3, CZ 570 01 Litomyšl Petr Kočár (PK) | kocar@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 Romana Kočárová (RKo) | rkocarova@seznam.cz Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Benátská 2, CZ 128 00 Praha 2 Šárka Křížová (SK) | krizova@gli.cas.cz Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Rozvojová 269, CZ 165 00 Praha 6 Lukáš Kučera (LKu) | lukas.kucera@upol.cz Katedra analytické chemie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 17. listopadu 12, CZ 779 00 Olomouc René Kyselý (RK) | kysely@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 Michaela Langová (ML) | langova@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 Martin Mihaljevič (MM) | martin.mihaljevic@natur.cuni.cz Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Albertov 6, CZ 128 43 Praha 2 Kamila Moravcová (KM) | moravcova@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 Ernst Pernicka (EP) | ernst.pernicka@ceza.de; ernst.pernicka@geow.uni-heidelberg.de Curt-Engelhorn-Zentrum Archäometrie gGmbH, D6, 3, D-68159 Mannheim, Germany; Institut für Geowissenschaften, Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg, Im Neuenheimer Feld 234–236, D-69120 Heidelberg, Germany Petra Stránská (PS) | stranska@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 Radko Sedláček (RS) | sedlacek.radko@seznam Pichlova 2563, 530 02 Pardubice Jiří Šura (JSu) | sura@vcm.cz Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek 2, CZ 530 02 Pardubice Jarmila Švédová (JSv) | jarmila.svedova@uappsc.cz Ústav archeologické památkové péče středních Čech, Nad Olšinami 3/448, CZ 100 00 Praha 10 Lenka Vargová (LV) | vargova@med.muni.cz Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Anatomický ústav, Oddělení lékařské antropologie, Kamenice 3, CZ 625 00 Brno Petr Velemínský (PV) | petr.veleminsky@nm.cz Antropologické oddělení Národního muzea, Cirkusová 1740, CZ 193 00 Praha 9 Kateřina Vymazalová (KV) | vymazalova@med.muni.cz Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Anatomický ústav, Oddělení lékařské antropologie, Kamenice 3, CZ 625 00 Brno Eliška Zazvonilová (EZ) | zazvonilova@arup.cas.cz Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 13 14 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Předmluva a poděkování 15–16 Předmluva a poděkování M. Ernée S rozšiřujícím se spektrem v archeologii využívaných přírodovědných metod se dostává stále větší pozornosti také kosterním pozůstatkům pravěké i středověké populace. Zcela právem se tak naše pozornost přesouvá ve větší míře od pravěkých artefaktů také k jejich tvůrcům. Vedle klasické antropologie, paleopatologie či epigenetiky se v novém tisíciletí začaly ve větším měřítku využívat zejména izotopové analýzy, zaměřené na rekonstrukci stravovacích návyků (izotopie dusíku a uhlíku) a/nebo možného geografického původu (izotopie stroncia a kyslíku) našich předků (cf. kap. 15 a 16, s další literaturou). V posledním desetiletí jsme potom svědky zejména obrovského boomu archeogenetických výzkumů a navazujících publikací (viz níže). Způsob prezentace výsledků často velmi rozsáhlých víceletých mezinárodních archeogenetických projektů, na kterých se většinou podílely desítky specialistů z mnoha oborů, bývá, bohužel, negativně ovlivněn periodiky, ve kterých jsou otiskovány. Velmi krátké, několikastránkové statě s velkým množstvím důležitých informací ztracených a často jen obtížně dohledatelných v obsáhlých tzv. „supplementary informations“ jsou daní za snahu o publikování v co nejprestižnějších vědeckých časopisech, počínaje Science (Brandt et al. 2013; Mittnik et al. 2019; Olalde et al. 2019) nebo Nature (Lazaridis et al. 2014; Allentoft et al. 2015; Haak et al. 2015; Mathieson et al. 2015; 2018; Lipson et al. 2017; Olalde et al. 2018). Z chronologického hlediska je dnes asi největší pozornost věnována období 3. a počátků 2. tisíciletí př. Kr. (Haak et al. 2015; Olalde et al. 2018; Mittnik et al. 2019; Malmström et al. 2019; Schroeder et al. 2019). Dala by se jistě najít řada odborných argumentů, proč tomu tak je (předpokládané migrace, šíření indoevropských jazyků, globální charakter období, které je tak často možné studovat na panevropské úrovni atd.), nejdůležitějším faktorem je však bezesporu skutečnost, že právě z tohoto období máme k dispozici dostatek antropologického/biologického materiálu, který můžeme podrobit zkoumání. Bez tisíců koster ze stovek pohřebišť po celé Evropě by to totiž vůbec nebylo možné. V poslední době se začínají vedle spíše globálně zaměřených prací (Brandt et al. 2013; Lazaridis et al. 2014; Allentoft et al. 2015; Goldberg et al. 2017; Wang et al. 2019; Jeong et al. 2019) objevovat i studie zaměřené na detailnější poznání jednotlivých regionů (Mittnik et al. 2019; Marcus et al. 2020) nebo dokonce jednotlivých lokalit či konkrétních nálezů (Schroeder et al. 2019). I to je trend, který je nutné v budoucnu podporovat a zintenzivnit – mimo jiné i proto, aby se více studií na tato témata dostalo ze stránek exkluzivních vědeckých časopisů také do periodik, která se běžně dostávají do rukou většině archeologů. Archeogenetika je stále velmi mladá vědní disciplína a jako taková se ve svých počátcích nedokázala vyvarovat některých chyb. Byla (a často ještě je) příliš uzavřená sama do sebe a nedostatečně reflektovala (a často stále korektně nereflektuje) skutečnost, že není jedinou vědní disciplínou zkoumající minulost lidstva a že není PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 možné výsledky a metody ostatních disciplín pomíjet či dezinterpretovat. Klasickým příkladem je třeba zásadní nepochopení a nesprávné používání pojmu archeologická kultura ve smyslu jejího, archeologií již dávno překonaného, automatického nekritického ztotožňování s konkrétní lidskou skupinou, komunitou v etnickém, politickém či sociálním slova smyslu. Toto pojetí se samozřejmě záhy setkalo s kritikou ze strany archeologické obce (cf. Müller 2013; Hofmann 2015; Vander Linden 2016; Ion 2017; Kristiansen et al. 2017; Heyd 2017; Furholt 2018a; 2018b; 2019). Dovolím si proto doufat, že výsledky archeogenetických výzkumů budou stále častěji publikovány v úzké spolupráci archeogenetiků s archeology, specialisty na příslušnou problematiku, aby nebyly prezentované závěry v rozporu s výsledky dnes již téměř dvousetletého archeologického bádání – to samé ovšem platí i pro nás, archeology (cf. Wang et al. 2019). Stále totiž vlastně nemáme jistotu, jestli výsledky analýzy archeologických pramenů a archeogenetických výzkumů jsou opravdu dvě strany jedné mince, spojité nádoby, vypovídající o jedné a té samé minulé skutečnosti, a nebo, zda archeologické prameny vypovídají spíše o důsledcích sociálního chování našich předků, zatímco archeogenetická data o biologických procesech, kterým zatím příliš nerozumíme a na jejichž přesnou definici je ještě brzy, stejně jako na analýzu vzájemných vztahů sociálního a biologického života našich předků (ať už jednotlivců, nebo jejich skupin) v tom nejširším slova smyslu. S tím pak souvisí ještě jeden, z mého pohledu notoricky se opakující problém – publikovaná archeogenetická data a závěry na jejich základě činěné se ne vždy opírají o detailní vyhodnocení a publikaci archeologického materiálu. Cílem prezentovaného projektu byla od počátku komplexní analýza, interpretace a prezentace pramenného korpusu z pohřebiště v Mikulovicích s využitím široké škály přírodovědných analýz jako výchozí fundament všech dalších interdisciplinárních výzkumů. Jen tak může být náš pohled na zdejší komunitu co nejkomplexnější a tudíž co možná nejvíce se blížící minulé skutečnosti. Předmětem projektu z finančních a kapacitních důvodů prozatím nebylo zpracování rozsáhlého soudobého sídliště. Touto publikací však celý projekt zdaleka nekončí. Již od roku 2018 probíhá archeogenetická analýza celého souboru (včetně analýzy paleopatogenů), čeká nás detailní demografické vyhodnocení mikulovické populace, probíhají další paleopatologické, epigenetické či izotopové analýzy. Bez prezentovaného pramenného korpusu by ale nic z toho nebylo možné. Sluší se proto velmi poděkovat především všem 30 specialistům různých vědních oborů z České republiky, Německa, Finska a Velké Británie, kteří se na celém projektu i jeho publikačních výstupech podíleli (viz seznam autorů). Zpracování archeologického výzkumu pohřebiště v Mikulovicích proběhlo v rámci rozsáhlého mezinárodního projektu finančně podpořeného grantem GAČR 15 Předmluva a poděkování č. GA16-14855S „Mobilita a sociální status populace časné doby bronzové na jantarové stezce. Výpověď pohřebiště v Mikulovicích“. Zpracování kapitol 11.8, 13.3 a 13.4 (Š. Křížová) bylo podpořeno institucionárním programem RVO 67985912 (Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.) a RVO 67985831 (Geologický ústav AV ČR, v. v. i.). Autoři kapitoly 13.5 (L. Kučera a P. Bednář) by rádi poděkovali Grantové agentuře České republiky (projekt 17-17346S) za finanční podporu a S. Bagužaitė-Talačkienė (Palanga Amber Museum, Palanga, Litva) a Archeologickému muzeu v Gdaňsku za poskytnutí vzorků surových jantarů k analýze. Vydání této monografie pak bylo možné díky finančnímu příspěvku AV ČR v rámci Akademické prémie, udělené M. Ernée v roce 2019. Velký dík za poskytnutí materiálu a dokumentace z výzkumů k jejich zpracování a příkladnou součinnost během celého projektu patří jednotlivým vedoucím výzkumů, J. Frolíkovi z ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i., R. Sedláčkovi (tehdy Východočeské muzeum v Pardubicích) a D. Víchovi (Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě). Revize a digitalizace terénní dokumentace jsou dílem 16 15–16 V. Staňkové a zejména J. Švédové – ani to nebyla vždy jednoduchá práce. Za vstřícnou spolupráci při zpracování nálezů uložených ve Východočeském muzeu v Pardubicích patří náš dík zejména J. Jílkovi a H. Černé. Za profesionální konzervátorské ošetření stovek předmětů z mikulovických hrobů vděčíme zejména H. Březinové a K. Moravcové z restaurátorských laboratoří ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i., za zhotovení nádherných replik jantarových náhrdelníků pak L. Barčákové z téhož pracoviště. Fotografie jejich replik zhotovil L. Vojtěchovský. Za pomoc při přípravě grafických podkladů pro kap. 16 patří dík A. Danielisové, za konzultace při interpretaci radiokarbonových dat pak P. Demjánovi. Nepřehlédnutelný podíl na vzniku samotné publikace má především I. Herglová, které patří velký dík za pečlivou technickou a jazykovou redakci často velmi různorodých textů, grafickému studiu Agama (AGAMA® poly-grafický ateliér, s.r.o.) potom za velkou profesionalitu a vstřícnost při zpracování obrazových příloh i řady korektur jednotlivých textů a v neposlední řadě také D. Gaulovi za kvalitní anglické překlady velmi rozmanitých odborných textů, které celou publikaci charakterizují. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Úvod 17–19 1. Úvod M. Ernée Jak píše A. Harding, „it is now impossible to doubt that the Bronze Age world was an interconnected one“ (Harding 2013, 386). Často se předpokládá, že tato „enormous expansion of long-distance travel and exchange“ (Kristiansen – Larsson 2005, 60) byla vázána na vznik „truly international network of metal trade and exchange, making all regions dependent upon each other“ (Kristiansen – Larsson 2005, 5; Kristiansen 1998, 1) „to maintain open lines of long-distance exchange in order to secure the distribution of metal from the few dominant source areas“ (Kristiansen – Larsson 2005, 39). Na obecné úrovni byla v poslední době formulována a je intenzivně diskutována celá řada hypotéz a interpretací spojených se studiem pravěké mobility, exogamie, nadregionálních dálkových kontaktů, obchodu a směny nejrůznějších forem (naposledy např. Kristiansen – Larsson 2005; Harding 2013; Pokutta 2013; Duffy 2014; Suchowska-Ducke – Scott Reiter – Vandkilde 2015a; 2015b; Kristiansen – Lindkvist – Myrdal /eds./ 2018; a řada dalších), které je třeba intenzivně testovat na konkrétním archeologickém materiálu z různých regionů a kulturních prostředí (Harding 2013, 390; Kristiansen – Larsson 2005, 7). To se také děje a zejména v souvislosti s akcelerací výzkumu aDNA (Allentoft et al. 2015; Olalde et al. 2018; souhrnně např. Kaiser – Burger – Schier /eds./ 2012; Krause – Haak 2017) a analýz izotopů zejména stroncia a kyslíku (např. Wright – Schwarcz 1998; Price et al. 2004; Knipper 2004; Bentley 2006)1 v posledních letech rostou případové studie v některých regionech jako houby po dešti (srovnej Stockhammer et al. 2015a; 2015b; Knipper et al. 2016; 2017; Massy et al. 2017; Massy 2018).2 Jaká část tehdejší populace byla skutečně přímo spojena s nadregionálními dálkovými kontakty, směnou a obchodem a aktivně se na nich podílela? Byl tehdejší svět skutečně v neustálém pohybu charakterizovaném permanentní migrací jednotlivců i skupin obyvatelstva, cestovatelů, obchodníků či bojovníků? Propojovaly tehdejší svět masy, nebo spíše podnikaví jednotlivci, rodiny, rody nebo jiné sociální, politické, profesní či zájmové skupiny? A pokud ano, odráží se to nějak v konkrétním archeologickém materiálu? Jsme schopni tyto skutečnosti identifikovat našimi současnými metodami? Na všechny tyto otázky se pokoušíme hledat odpovědi pomocí analýz a interpretací archeologických nálezů – archeologických pramenů. Dříve než se pokusíme činit závěry na obecné úrovni (např. Kristiansen – Larsson 2005; Pokutta 2013), bylo by vhodné provést detailní cílené analýzy konkrétních lokalit, zejména pohřebišť, jejichž výsledky by mohly předkládané interpretace podpořit, nebo naopak krotit některá příliš optimistická očekávání (srovnej Pokutta 2013; Oelze – Nehlich – Richards 2012). Jedním z typických archeologických dokladů nadregionálních dálkových kontaktů v pravěku obecně jsou 1 2 Ale i uhlíku a dusíku (např. Kohn 2010; Hedges – Reynard 2007). Vzhledem k rychlému přírůstku jednotlivých case studies zde ani všechny jen pro forma necituji. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 například nálezy jantaru (většinou baltského) mimo oblast jeho původu (především pobřeží Baltského moře; naposledy např. Czebreszuk 2011; Ernée 2012a; 2013a; 2016; 2017; Jaeger – Czebreszuk 2010; Jaeger 2016; Palavestra 2007; Woltermann 2016a; 2016b; souhrnně Palavestra – Beck – Todd /eds./ 2009; Cellarosi et al. /eds./ 2016). Cesty, kterými se baltský jantar dostával na jih, nazývané někdy „jantarové stezky“, jsou předmětem intenzivního zájmu, studia a diskusí již od dob Schliemannových objevů početných kolekcí jantarových předmětů v mykénských šachtových hrobech v 80. letech 19. století (srovnej Schliemann 1878a; 1878b; Karo 1930–1933) a notoricky známé De Navarrovy studie z roku 1925 (De Navarro 1925). Chceme-li studovat rozsah, v jakém se lokální komunity mohly podílet na předpokládané dálkové směně a obchodu (exchange and trade networks), je na místě studovat komunity sídlící přímo na dálkových komunikacích, po kterých ceněné komodity a „prestižní“ zboží (jako například jantar, barevné a drahé kovy a výrobky z nich, látky atp.) opravdu proudily – byly skutečně v dostatečném (významném) množství transportovány, tedy komunity, které patrně na tudy proudícím obchodu nějak participovaly, nebo u kterých se to alespoň dá důvodně předpokládat. Je na místě pokusit se odpovědět na otázku, v jakém rozsahu se konkrétní komunita nebo někteří její příslušníci mohli na nadregionálních dálkových kontaktech podílet, respektive máme-li co do činění s mobilní komunitou plně integrovanou do nadregionálního systému obchodu a směny, nebo spíše s usedlou komunitou (možná disponující mobilními artefakty, tzv. exotics) profitující z činnosti jiných, mobilnějších osob, které lokalitou pouze příležitostně či pravidelně procházejí. Vzhledem ke zdejší velké koncentraci nálezů jantaru ze starší doby bronzové – více než 4500 jantarových předmětů (naposledy Ernée 2012a; 2013a; 2016; 2017) – jsou Čechy pro tento typ studia ideálním regionem. Čechy nebyly v té době jen tranzitním územím, přes které se jantar dostával do dalších sousedních i vzdálenějších oblastí. Území Čech, zejména středních, bylo ve starší době bronzové nejvýznamnějším cílovým územím, do kterého jantar od pobřeží Baltu putoval. To vidíme zejména na pohřebištích – jantar dnes pochází z téměř 350 hrobů na asi 90 českých únětických pohřebištích. Archeologický výzkum počátků doby bronzové má v Čechách velmi dlouhou a bohatou tradici. Již v roce 1879 Čeněk Ryzner prozkoumal a záhy také publikoval (Ryzner 1880a; 1880b) obě bohatá eponymní pohřebiště v Úněticích u Prahy. Už kolem roku 1900 bylo z Čech známo ca 50 únětických pohřebišť s 600–700 hroby. Z 20. století stojí v tomto směru za zmínku zejména práce F. Dvořáka (Dvořák 1927a; první publikace pohřebiště v Polepech u Kolína), V. Mouchy (např. Moucha 1954; 1961a; 1963; Moucha – Pleinerová 1966), I. Pleinerové (např. Pleinerová 1959a; 1960a; 1966; 1967a a řada dalších), J. Rataje (Rataj et al. 1954), I. Háska (Hásek 1959) nebo M. Bartelheima (Bartelheim 1998). Slibně 17 Úvod rozjetý výzkum však v posledních několika desetiletích 20. století ustrnul na mrtvém bodě (k tomu více v kap. 2). Novým impulsem se stal až stavební boom v posledních ca 20 letech, kdy se v Čechách podařilo odkrýt řadu bohatých i poměrně rozsáhlých pohřebišť.3 V současné době tak disponujeme z území Čech více než 2000 únětickými kostrovými hroby, z nichž 700–800 pochází z moderních, převážně dobře dokumentovaných výzkumů realizovaných v posledních letech – i když na zpracování a publikaci většina z nich zatím ještě čeká. Přednost kostrových pohřebišť oproti jiným typům lokalit (sídlištím, depotům …) je očividná – vedle artefaktů obsahují i lidské kostry, tedy nejen předměty, ale také pozůstatky jejich tvůrců a uživatelů. Právě lidské kosterní pozůstatky jsou, zejména díky dynamicky se rozvíjející archeogenetice i ostatním přírodovědným analýzám kosterních pozůstatků (izotopie, histologie, epigenetika, paleopatologie, 14C a další), velmi perspektivním zdrojem informací nejen co se jich samotných týče, ale také díky možnosti jejich komparace s výsledky analýz s nimi nalezených artefaktů. I když se pozornost ve sledovaném „chronologickém rámci“ z počátku logicky soustředila zejména na archeologické kultury, u kterých se s mobilitou jejich nositelů většinou tradičně počítalo,4 dostává se v posledních letech zasloužené pozornosti také bezprostředně navazujícímu období počátků doby bronzové (příklady viz níže). Právě střední Evropa totiž disponuje pro toto období výjimečným počtem řádově tisíců kostrových hrobů obsahujících neméně impozantní množství velmi rozmanitého spektra doprovodných nálezů. Zejména co se archeogenetiky a analýz izotopů týče, čeká velký informační potenciál středoevropských kostrových pohřebišť počátků doby bronzové prozatím stále na své plné využití a analýzu v širším geografickém i chronologickém kontextu. Možnosti a perspektivy takového výzkumu už naznačily výsledky některých projektů. Zajímavé výsledky i interpretace přinesly analýzy izotopů stroncia, kyslíku, uhlíku a dusíku padesáti hrobů/ skeletů z 15 pohřebišť únětické kultury v polském Slezsku, spojené s neméně zajímavými interpretacemi (Pokutta 2013, 98–119, 157–215, 244–257), stejně jako předběžné výsledky analýz izotopů stroncia na stovce koster z pohřebiště wieselburské kultury z rakouské lokality Hainburg/Teichtal (Krenn-Leeb 2011, 24–25; Irrgeher et al. 2011). Na základě prvních charakterizuje autorka (D. Pokutta) slezskou únětickou populaci jako „demographically open population“ s „a very high level of 3 4 Z větších nekropolí např. Vliněves (304 hroby a 57 sídlištních objektů s kosterními pozůstatky celkem 396 jedinců; Limburský a kol. 2018), obchvat Kolína (ca 100 hrobů), Mikulovice u Pardubic (ca 100 hrobů, viz tato publikace), Hostivice (ca 50 hrobů), Praha-Miškovice (44 hrobů; Ernée – Müller – Rassmann 2009; Ernée – Majer 2009; Ernée 2012b; 2013; 2015), Vepřek 2 (35 hrobů; Lička – Lutovský 2006), Velké Přílepy, Holubice, Veleň atd. Kultura se šňůrovou keramikou – Corded Ware Culture (např. Sjögren – Price – Kristiansen 2016; Kristiansen et al. 2017) a zejména kultura se zvoncovitými poháry – Bell Beaker Culture/ Phenomenon (např. Olalde et al. 2018; Grupe et al. 1997; Price – Grupe – Schröter 1998; Heyd et al. 2003; Price et al. 2004; Haak et al. 2008). 18 17–19 territorial mobility“, v níž „migrations played very important role“. Přistěhovalci mají pocházet zejména z území dnešního středního Německa (Sachsen-Anhalt), ale i z Čech, Maďarska či Švédska (Pokutta 2013, 244–245). Jak autorka dále uvádí (Pokutta 2013, 250), „in the research group the non-local component constituted 40–41 %, however the real number of immigrants in the Únětice culture was likely to be higher“! Podobně zajímavá data i jejich interpretace uvádí D. Pokutta na základě analýz izotopů uhlíku a dusíku k lepšímu stravovacímu profilu i zdravotnímu stavu a tedy možná vyššímu sociálnímu statusu (vyšší životní standard) a významnější roli některých přistěhovalců (například z Čech) v předpokládané multietnické slezské populaci (Pokutta 2013, 250–254). Asi 14 % imigrantů pak bylo identifikolváno na pohřebišti Hainburg/Teichtal (Irrgeher et al. 2011, 36). Na druhé straně máme ale „no evidence of mobility at the Early Bronze Age cemetery of Singen“ v jihozápadním Německu, odkud jsou známy „several graves with metal artefacts that originated in other parts of Central and Western Europe“, které byly proto „interpreted as being the graves of non-local individuals“ (Oelze – Nehlich – Richards 2012, 752). Zjištění, že „the sampled population is of local origin and does not show patterns of individual mobility, even though there is evidence for long-distance trade and exchange of the metal artefacts“ (Oelze – Nehlich – Richards 2012, 752), je velmi důležité a musí být testováno na dalších nekropolích, a to nepochybně i v Čechách. Právě z únětického prostředí na území dnešních Čech bylo v průběhu starší doby bronzové exportováno velké množství bronzových předmětů (zejména severním směrem), a zdejší únětická populace, nebo přinejmenším některé její složky, z vyspělé metalurgické produkce nepochybně také významným způsobem profitovaly. Nepochybně inspirativní práce přinášející množství důležitých srovnávacích dat byly v posledních letech publikovány také pro jihozápadní Německo (Projekt Region Augsburg; Stockhammer et al. 2015a; 2015b; Massy et al. 2017; Knipper et al. 2017; Mittnik et al. 2019; srovnej Schwarz 2016). Při analýze pohřebiště v Mikulovicích situovaného na významné dálkové komunikaci, se značným množstvím hrobů obsahujících tzv. „exotics“, tedy předměty (milodary) nebo suroviny prokazatelně cizího původu (baltský jantar, mořské mušle atd.), hledáme především odpovědi na následující okruhy otázek: – Byla zde pohřbívající komunita, zjevně profitující z polohy na důležité dálkové komunikaci, také sama aktivně zapojena do provozu na ní? Byla sama mobilní, aktivní v nadregionálních kontaktech, směně a obchodu? Nebo byla usedlá a spíše jen těžící ze samotné lokace na významné komunikaci (po které proudil obchod a zboží rozličného původu) a z „mobilních“ osob či jejich skupin, po této komunikaci se pohybujících? Jaká část zdejší komunity se mohla přímo aktivně podílet na provozu na stezce a na budování/udržování nadregionální sítě kontaktů, které pravidelný dálkový obchod/směnu podmiňují? Odpovědi na tyto otázky by mohly výrazně přispět k diskusi o míře propojení celého časně bronzového světa a rozsahu, v jakém se na budování a udržování takových kontaktů mohly podílet jednotlivé obce/komunity nebo jejich části, tedy do jaké míry byly tyto skupiny lidí do budování PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Úvod a udržování sítí nadregionálních kontaktů aktivně zapojeny. – Jsme-li schopni identifikovat na pohřebišti „cizince“ (osoby pocházející z oblasti mimo studovaný region), jaké procento pohřbené populace reprezentují? Pocházejí z jednoho regionu/směru nebo z více oblastí, jak to předpokládá pro Slezsko D. Pokutta (2013)? Jsme schopni tyto „cizince“ identifikovat i v archeologickém materiálu – milodarech a přídavcích? Jakou roli tito „cizinci“ hráli nebo mohli hrát? Jaký je věkový a genderový profil těchto „cizinců“? A může být jejich přítomnost na pohřebišti skutečně spojena s polohou lokality na významné dálkové komunikaci, nebo byli přítomni z jiného důvodu – např. exogamii? A jaké je genderové složení pohřbené populace? Můžeme i zde počítat s vyšší mírou mobility (cizího původu) např. žen, jak to naznačují některé nejnovější studie (Knipper et al. 2017)? – Podle hrobových přídavků se na pohřebišti vedle sebe nacházely hroby výjimečně bohaté (lité či tepané bronzy, zlato, stovky jantarových perel a vzácné rozřaďovače, mořské mušle atd.) a archeologicky chudé (zcela bez milodarů/přídavků nebo jen s nádobami). Mohou být tyto dnešní „archeologické“ rozdíly odrazem rozdílů v původu, sociálním statusu či kvalitě života zemřelých, nebo jde spíše o rozdíly chronologické? A odrážejí se tyto původní rozdíly nějak (zdravotní stav, strava) i v dochovaném antropologickém materiálu? Jak můžeme vysvětlit/interpretovat existenci takto extrémně bohatých a chudých hrobů přibližně stejného stáří v rámci jediného, prostorově poměrně omezeného pohřebiště? PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 17–19 Ne na všechny tyto otázky najdeme odpovědi v závěru této publikace. Jak již bylo zmíněno výše, skýtají ale středoevropská kostrová pohřebiště starší doby bronzové díky značnému množství vhodného antropologického materiálu a velkému bohatství nálezů (včetně řady jednoznačně importovaných) do budoucna velký informační potenciál právě zejména co se týče analýz lidských kosterních pozůstatků.5 I když nebylo možné zahrnout již do této publikace také výsledky analýz DNA,6 klademe si zde za cíl co možná nejkomplexnější vyhodnocení rozsáhlé nekropole s využitím široké škály nám dnes dostupných přírodovědných metod. Čistě archeologická analýza nekropolí totiž dosáhla svého zenitu7 a jejich interpretace bez možnosti srovnání s výsledky výše zmíněných analýz kosterních pozůstatků už téměř postrádá smysl.8 Může totiž vést k řadě zásadních interpretačních zkreslení (srovnej např. Oelze – Nehlich – Richards 2012). 5 6 7 8 Při jejich vyhodnocení nás nepochybně čeká řada různých překvapení. Například izotopové analýzy kontextů starší doby bronzové poskytují dnes relativně heterogenní obraz, sahající od neprokazatelných dokladů přítomnosti individuí cizího původu na pohřebišti Singen v jihozápadním Německu (Oelze – Nehlich – Richards 2012) přes velmi omezené množství doložených cizinců na většinou menších únětických nekropolích ve středním Německu (Knipper et al. 2016) až po data z únětických kontextů v polském Slezsku, která jsou interpretována jako doklad „hypermobility“ jednotlivců i celých rodin (Pokutta 2013). Z finančních důvodů nebyly analýzy DNA součástí grantového projektu, jehož výstupem je tato publikace (viz níže, pozn. 17). Ve vší úctě k obrovskému pokroku na poli archeometrických analýz artefaktů. Máme-li je pro dané období a území v potřebném množství k dispozici. 19 K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách 20–23 2. K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách M. Ernée Přesvědčení, že území dnešních Čech patří k nejdůležitějším a na počet nalezišť a množství nálezů nejbohatším oblastem únětické kultury a tím potažmo i celé středoevropské starší doby bronzové, je v archeologické obci hluboce zakořeněno již po řadu generací (srovnej např. Rassmann 1996, 204; Zich 1996, 5–8; Bartelheim 1998, 9; Müller et al. 1999; Müller 1999; Krause 2003, 65; Moucha 2005). O to více překvapuje zjištění, že až do nedávného vydání monografických publikací únětických pohřebišť v Praze-Miškovicích (Ernée 2015) a Vliněvsi (Limburský a kol. 2018)9 byla k dispozici jediná „monografie“ o pohřebišti této kultury (Hásek 1959). Nemá smysl na tomto místě do hloubky komentovat celé dějiny výzkumu únětické kultury v Čechách. K tomu je k dispozici dostatek literatury (naposledy např. Jiráň /ed./ 2008, 18–21; srovnej také Zich 1996, 5–8; Bartelheim 1998, 9–12; Krause 2003, 65–67). Rád bych tu upozornil jen na několik momentů, které nám možná pomohou pochopit důvody stále přetrvávajícího neuspokojivého stavu výzkumu českých únětických nekropolí – a tím vlastně i celé české únětické kultury. V roce 1880 zveřejnil Č. Ryzner v časopisu Památky archeologické nálezy ze dvou eponymních pohřebišť únětické kultury v Úněticích (Ryzner 1880a; 1880b). Již o pouhých 11 let později, v roce 1891, konstatoval na stránkách téhož časopisu J. Smolík v publikaci hrobů se skrčenými kostrami ze Zvoleněvsi (Smolík 1891, 430) při zhodnocení milodarů, že „některé vyskytují se buď téměř v každém hrobě, jako na př. bronzové jehlice s úškem, jantarové korale ve větším počtu – aneb častěji, jako rourky svinuté z bronzového drátu, bronzové a zlaté náušnice z dvojitého drátu, bronzové dýky, nádobky určitého tvaru a t. p.“ Ilustrativní je i autorova poznámka, že milodary „bohatostí nevynikají, spíše nás překvapují tím, že téměř ve všech hrobech byly stejného druhu ...“ (Smolík 1891, 417). Poněkud neskromné konstatování, uvážíme-li, že mezi 14 nalezenými hroby byly ve třech zlaté náušnice (celkem 5 kusů) a dokonce v deseti jantarové korále! Během prvních desetiletí výzkumu a zveřejňování bohatých středočeských únětických nekropolí na stránkách Památek archeologických se postupně ustálil z dnešního pohledu dosti vysoký standard těchto publikací. Najdeme v nich detailní popisy jednotlivých hrobů, nálezů a často také plánky publikovaných pohřebišť vč. parcelních čísel, což umožňuje jejich identifikaci v mapových podkladech i dnes. Publikace tehdy často následovaly záhy po vlastním objevu, někdy dokonce ještě v témže roce, a odrážely tak většinou skutečně aktuální stav výzkumu (srovnej Sklenář 2011). Popisy nových hrobů skrčenců a vyobrazení dalších a dalších nálezů z nich se objevovaly pravidelně na stránkách Památek archeologických, a to i z několika nekropolí v jednom čísle. Jen v XVI. ročníku Památek z let 1893–1895 najdeme články o nekropolích v Osluchově (Schmidt 1893a), Holubicích (Schmidt 1893b), Malých Čičovicích (Píč 1893a), Třebovli (Píč 1893b), Neprobilicích (Felcman 1893; 1896), pod Slánskou Horou (Schmidt 1893c) a v Dřínově (Schmidt 1895, 735). A tak mohl už v posledním sešitě tohoto ročníku z roku 1895, v publikaci posledního zmíněného pohřebiště V. Schmidt konstatovat, že „Pohřebiště Dřínovské, obsahující 75 hrobů, je na ten čas největší známé pohřebiště se skrčenými kostrami typu Únětického. … jeť tedy pohřebiště Dřínovské co do počtu 51. místo, kde na hroby se skrčenými kostrami uhozeno bylo“ (Schmidt 1895, 735).10 Nárůst poznatků o únětických nekropolích v relativně krátkém časovém období ca 10–15 let byl tehdy obrovský. Z dobových textů vyplývá, že někteří badatelé byli tímto množstvím brzy poněkud „přesyceni“. Prvním „nespokojencem“ byl V. Schmidt. Již v publikaci nálezů z Osluchova v roce 1893 považoval za nutné zdůraznit, že „… nebude tuším od místa, když pro rozličné odchylky jednotlivých hrobů, popíši každý zvlášť.“ (Schmidt 1893a, 67). Naplno pak svůj postoj prezentoval v publikaci pohřebiště v Dřínově o dva roky později: „Prve než k vlastnímu popisu pohřebiště přikročíme, dovolíme si předem ještě připomenouti, že celkový ráz jeho shoduje se s typem Unětickým .... Z té příčiny bylo by zbytečno, jako nudno, obírati se na tak rozsáhlém pohřebišti s každým hrobem zvlášť, poněvadž jednotlivé jsou si mezi sebou podobny a odjinud již sdostatek známy. My tedy popíšeme hroby Dřínovské ve větších skupinách a co takové je mezi sebou porovnáme“ (Schmidt 1895, 720–721). Vždyť „artefakty hrobové, …, nevykazují, …, nic nového, co by snad zvláštním rázem vynikajíc, z jiných stejnorodých pohřebišť již známo nebylo“ (Schmidt 1895, 729–730). Alespoň ale ještě vyobrazuje plánek s čísly hrobů (str. 721–722), která uvádí i u výčtu jednotlivých nálezů. To umožňuje, byť komplikovaně, alespoň částečně rekonstruovat jednotlivé hrobové celky. Tehdejší diskuse byla patrně bouřlivá. Zmíněná „přesycenost“ únětickými nálezy vedla k tomu, že někteří badatelé nevěnovali už jejich publikaci takovou pozornost jako dříve. To se posléze patrně odrazilo i v kvalitě samotného terénního výzkumu únětických hrobů, což naznačují nesouhlasné reakce J. Felcmana v publikacích pohřebišť u Lotouše a v Noutonicích: „Ačkoli hroby tyto, rázu Únětického, byly již na různých místech naší české vlasti v hojné míře nalezeny a popsány, a tím významná charakteristika jejich důkladně je známa, proto přece považuji za naši povinnost i na dále každé takové naleziště hrobů systematicky prozkoumat, neb není nikdy vyloučena možnost, že na jednom neb druhém pohřebišti něco abnormálního se objeví, kterážto abnorma- 10 9 V době práce na tomto rukopisu nebyla publikace P. Limburského a kol. (Limburský a kol. 2018) ještě vydána a proto není v této práci šířeji citována. 20 Kolem roku 1900 bylo z území Čech k dispozici ca 600–700 únětických hrobů (ca 530 z nich jenom z 29 pohřebišť, na kterých se alespoň v 1 hrobě vyskytl jantar). Jantarové předměty byly do roku 1900 nalezeny v 92 únětických hrobech (Ernée 2012a, 71–76, 156, Tab. 4; 2015, 1). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách lita může vésti pak ku zcela novým úsudkům. I zde, na tomto pohřebišti, vyskytují se nové předměty co milodary, které až dosud v žádných hrobech v Čechách nalezeny nebyly a potvrzují můj náhled nahoře uvedený“ (Felcman 1897, 546); „Ač charakteristika hrobů těchto jest s jinými v údolí Svatojiřském prozkoumanými totožnou, zdálo by se, že nyní, kdy již tolik pohřebišť bylo prozkoumáno, jest pouhým luxusem, další pohřebiště systematicky zkoumati, na což odpověděti musím, že tomu tak není a býti nemůže, nýbrž musí zůstati snahou naší, aby to, co nám jednou bylo odkryto, též bylo prozkoumáno, neboť dosud každé pohřebiště nám poskytuje novotiny, které by v lůnu země pohřbeny zůstaly, kdyby další pohřebiště zkoumána nebyla“ (Felcman 1898, 24). V. Schmidt reagoval záhy, již roku 1899, v publikaci pohřebiště v Kamýku: „V popisu podávám výsledek zkoumání, při němž, aby nebyly opakovány věci již známé, obmezím se jen na to důležitější, vůbec nutné, a na vylíčení okolností nových, neboť typické známky těchto pohřebišť, pokud sahají do periody Únětické, mezi něž i tento hřbitov Kamýcký zařaditi dlužno, jsou z jiných pohřebišť s dostatek známy, tak že by bylo plýtváním místa tohoto časopisu, popisovati každý hrob zvlášť, uváděti jeho rozměry, pak způsob obložení atd. nebo vypisovati bezúčelné a únavné rozměry nádobek a j. K tomu cíli vyhoví popis hromadný úplně“ (Schmidt 1899, 551). Výsledek tohoto Schmidtova přístupu byl ovšem z našeho pohledu tristní. Z jednoho z největších prozkoumaných únětických pohřebišť (objeveno bylo tehdy 99 hrobů a jejich celkový počet byl odhadnut na ca 150; Schmidt 1899, 551–552) nemáme ani celkový plán, ani popisy jednotlivých hrobových inventářů. Možnosti jakéhokoli vyhodnocení této nekropole jsou proto jen minimální. Na tom nic nemění ani skutečnost, že na základě inventářů NM Praha je možné přiřadit některé dochované předměty k některým konkrétním hrobům (srovnej Vokolek v tisku). Tímto až nevybíravým Schmidtovým útokem se nakonec, bohužel, nechal ve svém přesvědčení zviklat i J. Felcman. Již v publikaci pohřebiště v Tursku (1902) píše: „Pokolení skrčených u nás tak hojně se vyskytující zachovalo nám v hrobech v každém ohledu obrázek kulturní a náboženský a podává nám následkem systematicky prozkoumaných pohřebišť tak jasný obraz tohoto pokolení, že by snad ani nebylo třeba další objevená pohřebiště prozkoumávati. Avšak v každém novém prozkoumaném pohřebišti nalézáme přec nějaké novinky neb doplňky a i kdyby tomu tak nebylo, jest přec třeba hroby prozkoumati, jelikož by zanedbáním toho mohla vzniknouti pochybnost, že snad pohřebiště přec něco nového obsahovalo. Každé nově prozkoumané pohřebiště doplňuje vždy naši předhistorickou mapu a proto nemohl jsem odolati, abych nově poznané pohřebiště Turské neprozkoumal. Při popisu volím formu nejstručnější a to potud, pokud mají okolnosti pro archeologii důležitost“ (Felcman 1902, 37). V podobném duchu se vyjadřuje i v publikaci pohřebiště v Malých Čičovicích v roce 1908: „Toto nově prozkoumané pohřebiště u přirovnání s různými systematicky prozkoumanými pohřebišti skrčených koster typu únětického neposkytuje co se úpravy i inventáře týče, žádných novi- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 20–23 nek“ (Felcman 1908b, 321). S detailními popisy hrobů a nálezů či s vyobrazením plánku pohřebiště se už neobtěžuje. Poselství tohoto „mediálního“ odrazu tehdejších jistě mnohem bouřlivějších diskusí je i tak zcela zřejmé. V důsledku „přesycení“ badatelů stovkami únětických hrobů a nálezů z nich došlo k ochabnutí zájmu o tento druh pramenů a k odklonu od na svou dobu precizních publikací s detailními popisy jednotlivých hrobů a nálezů (většinou včetně jejich vyobrazení), plány pohřebišť atd., se kterými lze mnohdy úspěšně pracovat i dnes. Tehdejší badatelé nabyli dojmu, že už toho o „pokolení skrčků“ (srovnej Píč 1899; Zich 1996, 6) vědí dost a další výzkumy (a jejich publikace) začali považovat za téměř zcela zbytečné. S důsledky tohoto z dnešního pohledu zcela mylného, přesto ale osudového dojmu tehdejší badatelské generace se potýkáme dodnes (srovnej i Jiráň /ed./ 2008, 18). Nesmíme také zapomínat, že už v roce 1899 vyšel 1. díl Starožitností země České z pera J. L. Píče (Píč 1899), věnovaný právě pokolení skrčků, ve kterém Píč sumarizoval a ze svého pohledu vlastně uzavřel výsledky dosavadního bádání. A je otázkou, zda a jakým způsobem se na přístupu tehdejší badatelské generace mohla odrazit právě Píčova kniha a vlastně i nezájem samotného Píče o získávání a publikování dalších pramenů k této problematice. J. L. Píč byl v té době již plně zaujat prací na dalších svazcích Starožitností a pokolení skrčků už pro něj představovalo uzavřenou kapitolu (srovnej Sklenář 2011). Mezi předválečnými publikacemi únětických hrobových nálezů stojí za vážnější zmínku vlastně jen pohřebiště v Polepech u Kolína, které v roce 1925 prozkoumal a již v roce 1927 také publikoval F. Dvořák (1927a; 1927b, 353), a to včetně celkového plánu, detailních popisů a fotografií některých hrobů i fotografií nálezů. Tato nekropole byla vždy v rámci české únětické kultury považována za poněkud výjimečnou velkým počtem odkrytých hrobů (celkem 142), ze kterých pochází zejména množství keramických nádob. Nejspíše proto mu ve svých pozdějších pracích věnovali velkou pozornost i V. Moucha (1954) a M. Bartelheim (1998), kterým sloužilo jako základní výchozí materiálový korpus při jejich typochronologických úvahách. O na svou dobu vynikající kvalitě Dvořákovy studie ostatně svědčí i konstatování z roku 2008, že v roce 1925 prozkoumané „polepské pohřebiště představuje jeden z hlavních pramenů pro bližší poznání vývoje únětické kultury v Čechách“, které se dočteme v poslední syntéze českého pravěku (Jiráň /ed./ 2008, 24). Vcelku trefná, byť možná nechtěná, charakteristika současného stavu výzkumu pohřebišť únětické kultury v Čechách. Dočká-li se totiž takového ocenění 83 let (!) starý výzkum, jistě to na druhé straně nesvědčí o bouřlivém vývoji a vysoké kvalitě bádání v této oblasti v posledních desetiletích. Navíc, i když se v Polepech podařilo prozkoumat hroby ze starší i mladší fáze únětické kultury, nemůžeme toto pohřebiště považovat za zcela reprezentativní pro českou únětickou kulturu jako celek, zejména pak pro její klasickou fázi. Pohřebiště náleží tzv. kolínské skupině české únětické kultury, jejíž hroby jsou obecně poněkud chudší, než hroby na bohatých nekropolích centrální středočeské skupiny (např. Bartelheim 1998, 21 K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách 166, 185). Není jistě náhoda, že se ani v jednom z celkem 142 hrobů nevyskytly v Čechách jinak tak hojné nálezy z jantaru (v ca 15–20 % všech únětických hrobů v Čechách; srovnej Ernée 2012a, 113–115, Tab. 25) nebo zlata (srovnej Moucha 1997, Abb. 6.13) a i počet bronzových předmětů je oproti jiným nekropolím výrazně poddimenzovaný (Moucha 1954). Možná i z toho důvodu píše R. Krause (2003, 65), že, „wie eingangs erwähnt, basiert die zeitliche (Fein-) Gliederung der böhmischen Aunjetitz-Kultur fast ausschließlich auf der Grabkeramik, da Metallartefakte und insbesondere die chronologisch empfindlichen Nadeln nur relativ selten in die Gräber gelangt sind … (Bartelheim 1998, 64)“, i když toto konstatování vůbec neodpovídá reálné situaci.11 Podobný trend pokračoval i v období po 2. sv. válce. A tak až do roku 2015 (Ernée 2015), tedy celých 56 let, byla jedinou monografickou publikací pohřebiště z počátků doby bronzové z území Čech kniha I. Háska o staroúnětické nekropoli v Dolních Počernicích (Hásek 1959). I v tomto případě však šlo o zveřejnění výsledků předválečného výzkumu (1933–1935) několika na sobě nezávisle pracujících institucí i jedinců, se všemi souvisejícími negativy. To se odrazilo i v samotné publikaci, ve které najdeme jen fotografie 11 z celkem 77 objevených hrobů, ani jediný půdorys a pouze fotografie nálezů. Co se týče pohřebišť klasické fáze únětické kultury, jsme na tom ještě podstatně hůře – odpovídajícím způsobem publikováno není vlastně ani jedno jediné.12 V případě publikací jde vesměs o drobné, dílčí studie věnované jednotlivým, mnohdy jen z menší části prozkoumaným nekropolím s několika hroby, většinou od autorů, kteří se výzkumu starší doby bronzové systematicky nevěnovali. I proto zůstaly převážně bez obecnější reflexe a téměř bez jakéhokoli dopadu na bádání o starší době bronzové v Čechách, podobně jako řada nálezů předválečných (srovnej i Jiráň /ed./ 2008, 19). Na vině je jistě také skutečnost, že se výzkumu (analýze a publikování) únětických pohřebišť v Čechách od 60. let 20. století systematicky nikdo nevěnoval. V tomto směru marginální je i produkce dvou hlavních protagonistů výzkumu starší doby bronzové v Čechách v posledních ca 70 letech, V. Mouchy a I. Pleinerové. Určitě soustavněji se výzkumu počátků doby bronzové věnoval V. Moucha. I on se ale věnoval problematice pohřebišť pouze zpočátku. Poprvé při analýze pohřebiště v Polepech u Kolína (Moucha 1954; 1963), podruhé při zpracování starších nálezů z Lovosicka, zejména z pohřebiště Velké Žernoseky (Moucha 1961a), a naposledy v roce 1966, společně s I. Pleinerovou, v „re“publikaci významného a bohatého pohřebiště v Liběšovicích v severozápadních Čechách (Moucha – Pleinerová 1966). 11 12 Na středočeských pohřebištích klasické fáze UK najdeme bronzové jehlice v ca 27 % hrobů, v ca 13 % z nich jich pak bylo nalezeno více než 1 kus (2, 3 i 4 kusy; Ernée 2015, 299). Naproti tomu na pohřebišti v Polepech se bronzové jehlice objevily jen ve 2 hrobech z celkem 142 (1,4 %)! Snad jedinou výjimkou je menší pohřebiště v Jenišově Újezdě v severozápadních Čechách (Čech 1995). 22 20–23 I. Pleinerová se výzkumu počátků doby bronzové věnovala hlavně od poloviny 50. do konce 60. let 20. století, a to zejména v souvislosti s výzkumem v Březně u Loun, který probíhal od roku 1954. V té době publikovala řadu studií, zabývajících se zejména počátky doby bronzové v sousedství Krušných hor – v severozápadních Čechách a Sasku, a to jak na obecnější bázi (Pleinerová 1966; 1967a; 1967b), tak na příkladu konkrétních pohřebišť, jako byly Blšany u Loun (Pleinerová 1960a), Postoloprty (Pleinerová 1962), Liběšovice (Moucha – Pleinerová 1966) a samozřejmě Březno u Loun. Je jen velká škoda, že na celkovou kompletní publikaci dvou v Březně prozkoumaných únětických pohřebišť nikdy nedošlo. K dispozici máme jen řadu dílčích informací a zmínek v různých článcích věnovaných často jiným tématům (Hnízdová 1955; Pleinerová 1959a; 1960b; 1965; 1967c; 1972; 1981), ty však celkovou publikaci nenahradí. Od 70. let 20. století zaměřila I. Pleinerová svoji pozornost jiným směrem (zejména na raný středověk, dobu stěhování národů či experimentální archeologii) a starší době bronzové se věnovala už jen sporadicky (Pleinerová 1981). Ve svém posledním článku o pohřebišti mladší fáze únětické kultury na lokalitě Hostivice-Palouky (Pleinerová 2009) jako by se I. Pleinerová vrátila do dob sporů o způsob publikování únětických nekropolí na přelomu 19. a 20. století. Nelichotivým příkladem může být např. osamoceně ležící hrob č. 1313. Asi právě jeho osamocená poloha způsobila, že ho nenajdeme na žádném plánu a že publikace neobsahuje ani žádnou jeho kresbu nebo fotografii. I když hrob jako jediný obsahoval do Čech importované jantarové korále, nepovažovala autorka za nutné zmínit ani jejich přesný počet, ani jejich polohu v rámci hrobové jámy. A z chybějící kresebné dokumentace tyto informace nezískáme. Asi byla autorka množstvím únětických nálezů také už poněkud přesycena, podobně jako V. Schmidt na konci 19. století. Vždyť na lokalitě se podařilo prozkoumat 15 hrobů! V. Moucha ani I. Pleinerová se tedy nejpozději od přelomu 60. a 70. let 20. století výzkumem únětických pohřebišť již nezabývali. I. Pleinerová věnovala svoji pozornost převážně zcela jiným tématům, V. Moucha pak patrně zejména práci na monografii o únětických depotech, která ovšem tiskem vyšla až v roce 2005 (Moucha 2005). To vše ve svých důsledcích znamenalo, že se posledních ca 40–50 let výzkumem a zejména analýzou a publikováním únětických pohřebišť v Čechách systematicky nezabýval vůbec nikdo. Některé ojedinělé, byť i na svou dobu velmi kvalitní publikační počiny (za jiné Rataj et al. 1954) zůstaly výjimkou potvrzující pravidlo. Paradoxně naprosto totálně postihl tento nezájem právě bohatá středočeská pohřebiště klasické fáze únětické kultury. Jejich systematický výzkum byl z našeho pohledu ukončen vlastně již před 1. světovou válkou – kolem roku 1900. Zájem V. Mouchy i I. Pleinerové se soustředil výhradně na jiné regiony, především severozápadní Čechy, M. Bartelheim pak vychází ve své práci o české únětické kultuře zejména z Kolínska (Bartelheim 1998, 8). Sám ale uvádí, že z celkového počtu 703 jemu známých únětických hrobů z území Čech jich 500 (ca 70 %) pochází právě ze středních Čech (Bartelheim 1998, 167). Tzv. kolínské skupině, na které je práce M. Bartelheima především založena, jich ale náleží jen 50 (7 %)! PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách 20–23 A tak není ani divu, že jedinou „monografií“ o českém únětickém pohřebišti byla až do roku 2015 (tedy celých 56 let) osmdesátistránková brožovaná studie I. Háska z roku 1959 (Hásek 1959), že to musel být až v 80. letech kolega ze zahraničí, kdo se této problematiky ujal, že ale nakonec vlastně ani M. Bartelheimovi nezbylo nic moc jiného, nežli se znovu zabývat zejména již v roce 1925 prozkoumaným pohřebištěm v Polepech (Bartelheim 1998, 8),13 že z Čech jsme až donedávna, na rozdíl od mnoha sousedních oblastí, postrádali jakákoli data 14 C z únětických hrobů (např. Ernée 2015; Ernée – Müller – Rassmann 2009; srovnej také Krause 2003, 66, 74; Müller et al. 1999, 78; Rassmann 1996, 202, 204, Karte 1). Obecné povědomí o nálezovém bohatství české únětické kultury (cf. Rassmann 1996, 204; Zich 1996, 5; Bartelheim 1998, 9; Krause 2003, 65 u. a.) stálo tak po celé 20. století téměř výhradně na nálezech z 19. století – z tehdy objevených a záhy také publikovaných bohatých středočeských pohřebišť klasické fáze únětické kultury (srovnej Píč 1899). Na základě chybějících moderních publikací bychom totiž k takovému přesvědčení mohli jen těžko dospět. heutigen Tag die Arbeit Richlys (1894) die ergiebigste Zusammenschau der Deponierungen dar, …“14. Tuto mezeru alespoň jistým způsobem zaplnila v roce 2005 práce V. Mouchy (Moucha 2005).15 Velkým dluhem českého bádání však i přes některé výjimky z poslední doby (Ernée 2015; Limburský a kol. 2018) stále zůstává absence moderních, široce interdisciplinárně pojatých publikací nově prozkoumaných pohřebišť zejména klasické fáze únětické kultury.16 Dílčím příspěvkem k vyplnění této mezery v českém bádání o starší době bronzové je i tato publikace.17 V roce 1996 napsal B. Zich (1996, 8), že „ein großes Desiderat der böhmischen AK ist jedoch ein zusammenfassender Überblick zu den Hortfunden. So stellt bis zum 16 13 Jak uvádí i R. Krause (2003, 66), pracoval M. Bartelheim s inventáři 612 hrobů (Bartelheim 1998, 90). Celkový počet únětických hrobů z Čech uváděný M. Bartelheimem pak dosahuje čísla 704 (Bartelheim 1998, 167). Jestliže víme, že tento počet byl k dispozici už kolem roku 1900 (viz výše, pozn. 10), vidíme, jak marginální vlastně byl nárůst našich informací o únětických hrobech mezi léty ca 1900–1990. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 14 15 17 B. Zich cituje práci Jindřicha (Heinricha) Rychlého (Richlého) nepřesně. Práce vyšla vlastně dvakrát, poprvé, roku 1893 v Praze, se autor podepsal s měkkým i (Richlý), podruhé, o rok později (1894) ve Vídni pak s tvrdým (Rychlý). Uvádím zde pro jistotu obě citace (Richlý 1893; Rychlý 1894). Mouchova publikace sice konečně prezentuje obdivuhodný nálezový korpus českých starobronzových depotů, markantně se na ní ale negativně odráží velmi dlouhá doba, po kterou ji autor připravoval. Kvalitou kresebné a fotografické dokumentace, použitými analytickými metodami i „filosofickým“ uchopením celého problému náleží tak spíše do 70.–80. let 20. století. Některé, byť dobrým úmyslem vedené a v rámci možností precizně provedené analýzy starších výzkumů s často torzovitou dokumentací i nálezovým fondem (např. pražské Jihozápadní Město – Petriščáková 2011; 2014a) nepředstavují v tomto směru plnohodnotný pandán k moderně prozkoumaným, dokumentovaným a analyzovaným nekropolím (např. Praha-Miškovice; souhrnně Ernée 2015). Zpracování a vědecké vyhodnocení pohřebiště v Mikulovicích a částečně i vydání této publikace bylo v letech 2016–2018 finančně podpořeno Grantovou agenturou České republiky v rámci projektu GA16-14855S „Mobilita a sociální status populace časné doby bronzové na jantarové stezce. Výpověď pohřebiště v Mikulovicích“. 23 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 3. Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace J. Šura, M. Ernée Lokalita Mikulovice (k. ú. Mikulovice u Pardubic, okres Pardubice, Pardubický kraj) leží ve východních Čechách, v bezprostředním sousedství jižního okraje k. ú. Pardubic (tam dnes patří i obec Dražkovice, která na severu s Mikulovicemi sousedí), zhruba 6 km jižně od soutoku Labe s Chrudimkou (obr. 1–8). Zkoumaná poloha „V loučkách“18 (zejména ppč. 241, 243, 265, 266 /k. ú. Mikulovice u Pardubic/ a 277 /k. ú. Blato/) se pak nachází při severní hranici k. ú. Mikulovice u Pardubic, severně od jádra obce, západně od úpatí mikulovického kopce (poloha „Na kopci“), mezi silnicí spojující Mikulovice s Dražkovicemi, na levém, západním břehu beze- 18 Podle stávajících pravidel českého pravopisu je správný tvar „V Loučkách“, tedy s velkým V a velkým L. Protože se ale řadu desetiletí používal ve tvaru V loučkách (s malým l) a vyskytuje se tak i na většině mapových podkladů, používáme v této publikaci u místních názvů variantu s malým písmenem – V loučkách, Na kopci … jmenné vodoteče, pramenící původně jižně od Mikulovic a protékající obcí směrem k severu (obr. 5–10), kde se mezi Dražkovicemi a Starými Jesenčany vlévá do potoka Bylanky. Původní průběh vodoteče, dnes regulované, místy zatrubněné a v terénu patrné jen severně od jádra obce, v sousedství zkoumané lokality, je dobře patrný na mapách 1., 2. i 3. vojenského mapování (obr. 5–8), kdy byla zástavba jižně od obce jen sporadická. Průběh vodoteče severně od jádra obce, v bezprostředním východním sousedství plochy výzkumu, je podrobněji dokumentován zejména na mapách stabilního katastru (obr. 9) – poněkud schematizovaně na povinném císařském otisku (obr. 9: sv. šedě), detailněji, včetně tehdy ještě patrných meandrů, na indikační skice (obr. 9: černě). Dnešní povrch terénu (povrch pole před započetím skrývky ornice a následných stavebních prací) sbíhá na ploše výzkumu velmi mírně (sklon terénu činí ca 2 °) k severu až severovýchodu v intervalu 243–251 m n. m. (obr. 10a, 11, 13). Čísla označují jednotlivé hlavní regionální skupiny či koncentrace nálezů UK (včetně některých skupin na okraji únětické sféry – např. č. 9–11) patrné na mapě: 1 – střední, severozápadní a východní Čechy; 2 – střední Německo (tzv. „Circumharzer Gruppe“); 3 – jihozápadní Morava a dolní Rakousko severně od Dunaje; 4 – jihozápadní Slovensko (na mapě poněkud podreprezentováno – naposledy např. Furmánek et al. 2015, 27–29, obr. 6; Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015); 5 – slezská skupina v okolí Vratislavi (Wrocław); 6 – oblast tzv. skupiny Nowa Cerekwia (zasahující na Opavsku i na naše území); 7 – saská skupina s koncentracemi v okolí Riesy a Drážďan; 8 – Burk bei Bautzen a okolí; 9 – časněbronzová skupina v Dolní Lužici (Niederlausitz), na Nise, zejména jižně od jejího soutoku s Odrou; 10 – tzv. „Kościanská skupina“ s lokalitami Bruszczewo či Łęki Małe; 11 – jižní Čechy (stojící kulturně na pomezí únětické a straubingské kultury). Grafika M. Ernée. The numbers designate the individual main regional groups or concentrations of UK finds (including several groups on the periphery of the Únětice sphere – e.g., no. 9–11) on the map: 1 – central, northwest and east Bohemia; 2 – central Germany (so-called “Circumharzer Gruppe”); 3 – southwest Moravia and Lower Austria north of the Danube; 4 – southwest Slovakia (somewhat under-represented on the map – most recently, e.g., Furmánek et al. 2015, 27–29, fig. 6; Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015); 5 – Silesian group near Wrocław; 6 – area of the so-called Nowa Cerekwia group (extending into the Opava region in the Czech Republic); 7 – Saxon group with concentrations near Riesa and Dresden; 8 – Burk bei Bautzen and the surrounding area; 9 – ProtoBronze Age group in Lower Lusatia (Niederlausitz), on the Neisse, especially south of its confluence with the Oder River; 10 – so-called “Kościan group” with the Bruszczewo and Łęki Małe sites; 11 – south Bohemia (at the intersection of the Únětice and Straubing cultures). Graphic by M. Ernée. Obr. 1. Mapa nalezišť únětické kultury podle P. Limburského (A – body; Limburský 2012, 67, Obr. 65) a rozšíření únětické kultury ve střední Evropě podle B. Zicha (B – linie; Zich 2013, 136, Abb. 1 – jako pramen uvádí „Kartengrundlage: Landesmuseum für Vorgeschichte, Dauerausstellung“). Výřez (D) viz obr. 2 – česká skupina únětické kultury (dále ÚK). Vyznačena je poloha lokality Mikulovice (C). Fig. 1. Map of Únětice culture sites after P. Limburský (A – points; Limburský 2012, 67, fig. 65) and the spread of the Únětice culture in central Europe after B. Zich (B – lines; Zich 2013, 136, Abb. 1 – stated as a source “Kartengrundlage: Landesmuseum für Vorgeschichte, Dauerausstellung”). Section (D) see Fig. 2 – Bohemian group of the Únětice culture (hereinafter UK). The location of the Mikulovice site is marked (C). 24 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 Obr. 2. Poloha lokality Mikulovice a eponymní lokality Únětice na mapě Čech. Regionální skupiny české UK podle V. Mouchy (Moucha 1961b; 1963, Abb. 1; naposledy Jiráň /ed./ 2008, 30–31, obr. 7): 1 – východní část středních Čech (Čáslavsko, Kutnohorsko, Kolínsko, Poděbradsko, Nymbursko, Českobrodsko); 2 – centrální část středních Čech (Pražsko, Slánsko, Brandýsko a Mělnicko); 3 – severozápadní Čechy (povodí Ohře a Bíliny); 4 – Pojizeří (Mladoboleslavsko); 5 – severovýchodní a východní Čechy (a – Nový Bydžov, Jičín, b – Hradec Králové, Jaroměř, c – Pardubice, Chrudim); 6 – Berounsko; 7 – jižní Čechy; 8 – západní a jihozápadní Čechy (sporadické nálezy, přesnější rozsah případného osídlení nelze dnes určit). Výřez viz obr. 3. Grafika M. Ernée. — Fig. 2. Location of the Mikulovice site and the eponymous Únětice site on the map of Bohemia. Regional Bohemian UK groups after V. Moucha (Moucha 1961b; 1963, Abb. 1; most recently in Jiráň /ed./ 2008, 30–31, fig. 7): 1 – eastern part of central Bohemia (Čáslav, Kutná Hora, Kolín, Poděbrady, Nymburk and Český Brod regions); 2 – central part of central Bohemia (Prague, Slaný, Brandýs nad Labem and Mělnice regions); 3 – northwest Bohemia (Ohře and Bílina river basins); 4 – Jizera River region (Mladá Boleslav region); 5 – northeast and east Bohemia (a – Nový Bydžov, Jičín, b – Hradec Králové, Jaroměř, c – Pardubice, Chrudim); 6 – Beroun region; 7 – south Bohemia; 8 – west and southwest Bohemia (sporadic finds, a more precise range of potential settlement can no longer be determined today). Section, see Fig. 3. Graphic by M. Ernée. 3.1. Geomorfologická situace V rámci širšího geomorfologického členění se okolí zkoumané lokality (obr. 3) nachází na pomezí Chrudimské tabule (v jejím rámci Heřmanovoměstecké tabule) a Pardubické kotliny (v jejím rámci Kunětické kotliny/Semtínské kotliny), a to několik set metrů ještě na území Heřmanovoměstecké tabule. Celé území pak najdeme na hranici Svitavské pahorkatiny a Východolabské tabule, v jižním křídle východní části České tabule – české křídové pánve (např. Demek – Mackovčin /eds./ 2006, 340).19 19 http://geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec; 8. 4. 2018. Srovnej dále např. Demek – Mackovčin /eds./ 2006, 340; Balatka – Kalvoda 2006). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Okolí lokality, označovanému někdy jako „Mikulovická planina“ (Sedláček – Kašpárek – Jílek 2010, 372)20, výrazně dominuje mikulovický kopec (obr. 4a; 10a; poloha Na 20 Dnes již neužívaný pojem najdeme ve starší publikaci kustoda archeologické sbírky pardubického muzea F. K. Rosůlka (Rosůlek 1903–1904, 9): „Mikulovická planina je na západní straně obtékaná řekou Bylankou, která protéká obcemi Dřenice a Třebosice, a později vtéká do Labe. Dále hranici tvoří řeka Chrudimka, která protéká těsně kolem obcí Tuněchody, Mětice a Nemošice, a tvoří východní okraj planiny. Vyznaným bodem popisovaného území je Mikulovický kopec (274 m n. m.). Od obce Mikulovice k severu je planina lehce zvlněna až k obcím Dražkovice, Třebosice a Staré Jesenčany, jenž tvoří její severní hranici. Jižní okraj oblasti není tolik výrazný, ale lze ho určit přibližně osou obcí Dřenice, Mikulovice a Tuněchody“. 25 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 obr. 4a, 4b Obr. 3. Geomorfologická situace a rozsah spraší (žlutě) v oblasti starobronzového osídlení na Pardubicku a Chrudimsku. Většími symboly je vyznačena poloha zkoumané lokality (prázdný kroužek) a mikulovického kopce (černé sluníčko). Dále jsou vyznačeny v současné době známé lokality starší doby bronzové: kosočtverec – pohřebiště; bod – sídliště; trojúhelník – depot (bližší údaje k jednotlivým lokalitám viz kap. 18.1; obr. 337–339). Nejsou vyznačeny nejisté lokality (srovnej kap. 18.1; obr. 337). Pro srovnání je vyznačena poloha keltského oppida České Lhotice u Nasavrk (bílý symbol sluníčka v levém dolním rohu). Výřez viz obr. 4a, 4b. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. — Fig. 3. The geomorphological situation and range of loess (in yellow) in the area of Early Bronze Age settlement in the Pardubice and Chrudim regions. Marked with larger symbols are the location of the excavated area (empty circle) and Mikulovice Hill (black sun). Also marked are currently known Early Bronze Age sites: diamond – cemetery; point – settlement; triangle – hoard (for more detailed information on individual sites, see Chapter 18.1; Fig. 337–339). Uncertain sites are not marked (cf. Chapter 18.1; Fig. 337). The location of the České Lhotice near Nasavrky Celtic oppidum is marked (white symbol of the sun in the lower left corner) for the sake of comparison. Section, see Fig. 4a, 4b. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. 26 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 Obr. 4a. Geomorfologická situace Mikulovického kopce a jeho zázemí. Vyznačena je poloha lokality. Výřez viz obr. 10a–b; 11; 13. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée. Fig. 4a. Geomorphological situation of Mikulovice Hill and its hinterland. The location of the site is marked. Section, see Fig. 10a–b; 11; 13. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée. Obr. 4b. Geomorfologická situace Mikulovického kopce a jeho zázemí. Vyznačena je poloha lokality (prázdný kroužek) a v současné době známé lokality starší doby bronzové: kosočtverec – pohřebiště; bod – sídliště (bližší údaje k jednotlivým lokalitám viz kap. 18; obr. 337–339). Výřez viz obr. 10a, 10b, 11, 13. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. — Fig. 4b. Geomorphological situation of Mikulovice Hill and its hinterland. The location of the site (empty circle) and currently known Early Bronze Age sites are marked: diamond – cemetery; point – settlement (for more detailed information on individual sites, see Chapter 18; Fig. 337–339). Section, see Fig. 10a, 10b, 11, 13. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. kopci, 274 (276) m n. m.) dnes s barokním kostelíkem sv. Václava. Obec Mikulovice vznikla a doposud leží na jeho jihozápadním úpatí. Geologicky jde o tzv. „svědecký vrch“,21 tvořený v tomto případě jílovci a slepenci jizerského sou- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 21 Svědecká hora (svědecký vrch) je osamocená vyvýšenina, „izolovaný vrch nebo hora …, jejichž temeno je ve výši původního reliéfu“. Označení odráží skutečnost, že hora v sobě zakonzervovala v okolí již oderodované horniny a svědčí o původní výšce povrchu zdejšího terénu. 27 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace Obr. 5. Mikulovice (Mikulowitz) na mapě I. vojenského mapování (josefské, 1764–1768), výřez z map. listu č. 129. Na mapě je patrný průběh vodoteče, pramenící jižně od obce a protékající jejím jádrem s rybníčkem směrem k severu, k Dražkovicím, a také vodní zdroj (pramen, tůňka? – označeno šipkou) na mikulovickém kopci, severně od kostela sv. Václava. Pramen: 1st Military Survey, Section No 129, Austrian State Archive / Military Archive, Vienna; Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz). Grafika M. Ernée. Fig. 5. Mikulovice (Mikulowitz) on the map of the First Military Survey (Josephinian, 1764–1768), section of map sheet no. 129. The map shows the course of the watercourse that springs to the south of the village and runs through its centre with a fish pond towards the north to Dražkovice, as well as a water source (spring, small pool? – marked with an arrow) on Mikulovice Hill north of the Church of St. Wenceslaus. Source: First Military Survey, Section No. 129, Austrian State Archive / Military Archive, Vienna; Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Czech Ministry of the Environment – http://www.env.cz). Graphic by M. Ernée. vrství, na jehož temeni se dochoval jinde v okolí oderodovaný relikt pleistocenní štěrkové říční terasy (viz níže). 3.2. Geologické a pedologické poměry Geologické poměry širšího okolí plochy výzkumu nejsou komplikované (obr. 11). Poloskalní podloží tvoří ve studované oblasti jílovce a prachovce jizerského souvrství (297; stáří střední – svrchní turon, svrchní křída; obr. 11: 297). Tyto horniny jsou pro svou světlou barvu často terénními geology označovány jako slínovce, přestože se o ně v naprosté většině případů nejedná (neobsahují dostatečný podíl uhličitanu vápenatého). V nezvětralé podobě tvoří tento jílovec až prachovec deskovité polohy tř. R5 až R4 (zde i níže podle ČSN 73 6133). Nejsvrchnější část jílovců je do hloubky několika metrů (ca 8–10 m) rozvětralá do podoby drobivého jílu tř. R6. Výše uvedené jílovce (příp. prachovce) a jejich zvětraliny dohromady tvoří horninové podloží, někdy nazývané též „křídové podloží“. V širším okolí 28 24–34 Obr. 6. Mikulovice (Mikolowitz) na mapě II. vojenského mapování (Františkovo, 1836–1852, M 1 : 28 000), výřez z map. listu č. O/9/VIII (1852/53). Z mapy mizí průběh vodoteče v postupně zastavovaném prostoru jižně od jádra obce, naopak je již patrný areál a stavby mikulovické cihelny/kruhovky (označeno šipkou) severně od mikulovického kopce, jižně od silnice z Dražkovic (Draškowitz) do Ostřešan (Wostřešan). Na rozdíl od map stabilního katastru (obr. 8) je tu zvýrazněna poloha „Na kopci“. Pramen: 2nd Military Survey, Section No O/9/VIII, Austrian State Archive / Military Archive, Vienna; Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz). Grafika M. Ernée. Fig. 6. Mikulovice (Mikolowitz) on map of the Second Military Survey (Franciscan, 1836–1852, scale 1 : 28,000), section of map sheet no. O/9/VIII (1852/53). The watercourse gradually disappears from the map as the area south of the village centre is progressively developed; on the other hand, the grounds and buildings of the Mikulovice brickyard (marked with an arrow) are already visible to the north of Mikulovice Hill, south of the road from Dražkovice (Draškowitz) to Ostřešany (Wostřešan). In contrast to the map of the stable cadastre (Fig. 8), the “Na kopci” /“Hilltop”/ location is highlighted. Source: Second Military Survey, Section No. O/9/VIII, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna; Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Czech Ministry of the Environment – http://www.env.cz). Graphic by M. Ernée. plochy výzkumu je horninové podloží překryto mladšími usazeninami. K povrchu vystupuje pouze na svazích mikulovického kopce (kóta 276, poloha Na kopci; obr. 11: 297). Nad stropem křídy se nachází kvartérní pokryv. Jeho nejstarším členem je relikt pleistocenní štěrkové říční terasy (25), dochovaný na temeni mikulovického kopce (obr. 11: 25). Stáří terasy je odhadováno jako mindelské. Později byla krajina výrazně erodována, takže mladší risské říční terasy (24) se nacházejí o několik desítek metrů níže. K povrchu vystupují na severním okraji sledovaného území (obr. 11: 24). Jižně od hranice jejich povrchového rozšíření jsou překryty mladšími sprašemi, v jejichž podloží se ale nedochovaly v úplné mocnosti, ale pouze v podobě nespojitých reliktů. Žádná z výše uvedených poloh nevystupuje nikde v zájmovém území na povrch, nejblíže jsou obnaženy na úbočí kóty 276 m „Na kopci“. Podorniční povrch je v převážné části území tvořen sv. hnědými až hnědožlutými odvápněnými pleistocenními sprašemi pozdně würmského stáří (16), v průběhu poz- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace Obr. 7. Mikulovice (Mikolowic) na mapě III. vojenského mapování (Františko-Josefské, Čechy 1877–1880), M 1 : 25 000, map. list 4055/2 (1877). Patrná je poloha zkoumané plochy (šedě), průběh vodoteče severně i jižně od jádra obce, poloha „Na kopci“ (kóta 274), i mikulovická cihelna severně od ní, při silnici Dražkovice–Ostřešany. Pramen: Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz. Grafika M. Ernée. — Fig. 7. Mikulovice (Mikolowic) on the map of the Third Military Survey (Franciscan-Josephinian, Bohemia 1877–1880), scale 1 : 25,000, map sheet 4055/2 (1877). The map shows the location of the studied site (grey), the course of the watercourse north and south from the centre of the village, the “Na kopci” /“Hilltop”/ (spot height 274) location, and the Mikulovice brickyard to the north, along the Dražkovice–Ostřešany road. Source: Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Czech Ministry of the Environment – http://www.env.cz. Graphic by M. Ernée. dějšího vývoje přeměněnými ve sprašové hlíny, zpravidla tř. F6. Tam, kde byl sprašový pokryv erodován (např. západně od plochy výzkumu), vystupují do blízkosti povrchu výše uvedené relikty risských říčních teras (24). Na úpatí mikulovického kopce (kóta 276, poloha Na kopci) došlo k (převážně) mrazovému stékání směsi sprašových hlín (16) a štěrkopísku mindelské terasy (25), které vedlo k usazení soliflukčních sedimentů (12; obr. 11: 12). Nejmladšími členy geologického profilu jsou fluviální sedimenty drobných vodotečí (7; obr. 11: 7) a půdní pokryv. Ten zde tvoří středoevropské hnědozemní půdy vyplňující nížiny a pahorkatiny do 300–350 m n. m. na celém území mezi Krkonošemi a Českomoravskou vysočinou. Tyto půdy vznikaly pod listnatými dubovými a dubo-bukovými lesy (Válek 1964, 63–64). Původní lesy na hnědozemích byly husté a s bohatým podrostem. Mýtiny se vyskytovaly ojediněle, spíše jen na jižních stráních, kde na malých plochách vlivem mikroklimatu les řídnul a uplatňoval se teplomilnější podrost (Válek 1964, 65). 3.3. Dosavadní geologická prozkoumanost lokality Podle mapy inženýrskogeologického rajónování ČSR, list 13-42 Pardubice, náleží převážná část plochy vý- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 24–34 Obr. 8. Mikulovice na speciální mapě III. vojenského mapování (1 : 75 000), map. list Chrudim (4055). Patrný je průběh vodoteče severně i jižně od jádra obce, poloha „Na kopci“ (kóta 274), i poloha cihelny/kruhovky severně od ní, při silnici Dražkovice–Ostřešany. Pramen: Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz. Grafika M. Ernée. — Fig. 8. Mikulovice on a special map of the Third Military Survey (scale 1 : 75,000), map sheet Chrudim (4055). The map shows the course of the watercourse north and south of the centre of the village, the “Na kopci” /“Hilltop”/ (spot height 274) location, and the brickyard to the north, along the Dražkovice–Ostřešany road. Source: Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Czech Ministry of the Environment – http://www.env.cz. Graphic by M. Ernée. zkumu do rajonu spraší Es, podrajonu č. 30, který je charakterizován přítomností sprašového pokryvu o mocnosti nad 5 m nad poloskalním podložím, bez podzemní vody v kvartéru. Severovýchodní roh naleziště může náležet do podrajonu č. (27), který je charakterizován svrchu polohou sprašových zemin o mocnosti 2 až 5 m, překrývající polohu štěrkopísků říční terasy o mocnosti také 2 až 5 m, spočívajících na poloskalním podloží. Hladina podzemní vody se v tomto podrajonu předpokládá v poloze štěrkopísků. V době konstruování této mapy nebyly ještě k dispozici žádné vrty, takže tento podrajon je vymezen pouze na základě analogie, což signalizuje závorka, ve které je číslo podrajonu (27) uzavřeno. Východní okraj zájmového území, na kterém se nachází sníženina občasné vodoteče, náleží rajonu deluviálních sedimentů, podrajonu č. 61. Jeho charakteristika je téměř stejná, jako u rajonu (27), jen s tím rozdílem, že nejsvrchnější vrstvu o mocnosti 2 až 5 m tvoří soudržné deluviální sedimenty. V letech 2008 až 2010 bylo přímo na ploše výzkumu provedeno 6 hydrogeologických průzkumných vrtů o hloubce od 16,0 do 19,7 m (obr. 12; tabela 1–2), které nám dávají detailní představu o zdejších geologických poměrech. Ty obecně odpovídají geologickému vývoji v širším okolí (viz výše). Horninové podloží tu tvoří jílovce a prachovce jizerského souvrství (stáří střední–svrchní turon, svrchní křída) a jejich zvětraliny. Jeho strop se v jihozápadní části plochy výzkumu nachází v hloubce 2,0 m 29 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 Obr. 9. Mikulovice (Mikolowitz/Mikolowice) na mapách stabilního katastru z let 1826–1843, M 1 : 2 880 (indikační skica, sekce Mikolowitz/Mikolowice, č. O. C. XVI. 17. z r. 1839; povinný císařský otisk, sekce Mikolowitz, č. 4634-1 z r. 1839). Na obr. A je znázorněna plocha výzkumu na lokalitě „V loučkách“ (1), prostor mikulovické cihelny (2), kostel sv. Václava (3), patrně podmáčené místo severně od kostela (4 – viz obr. 5), rybník na vodoteči uprostřed obce (5), stále podmáčená pramenná pánev vodoteče jižně od obce (6) a podmáčené území podél toku vodoteče severně od obce, východně od plochy výzkumu (7), sběrové nálezy z r. 1972 (8) na parcelách ppč. 250/1–2, 235, 246 a 253 (Vokolek 1975a; 1975b). Na obr. B je vyznačen průběh vodoteče severně od jádra obce, východně od plochy výzkumu (1) podle povinného císařského otisku (sv. šedě) a indikační skici (černě). Pozdější polohy „Na kopci“ a „V loučkách“ jsou na mapách stabilního katastru ještě pojmenovány starším pomístním názvem „Netřebský“. Grafika M. Ernée, překresleno. — Fig. 9. Mikulovice (Mikolowitz/Mikolowice) on the map of the stable cadastre from 1826–1843, scale 1 : 2,880 (sketch, Mikolowitz/Mikolowice section, no. O. C. XVI. 17. from 1839; mandatory imperial print, Mikolowitz section, no. 4634-1 from 1839). Fig. A shows the excavated area “V loučkách” (1), the space of the Mikulovice brickyard (2), Church of St. Wenceslaus (3), the evidently waterlogged location north of the church (4 – see Fig. 5), the pond fed by the watercourse in the middle of the village (5), the still waterlogged source basin of the river to the north of the village (6), and the waterlogged land along the watercourse north of the village, east of the excavated area (7), survey finds from 1972 (8) on parcels 250/1–2, 235, 246 and 253 (Vokolek 1975a; 1975b). In addition, Fig. B marks the course of the watercourse north of the centre of the village, east of the excavated area (1) according to the mandatory imperial print (light grey) and the sketch (black). The later “Na kopci” /“Hilltop”/ and “V loučkách” /“Meadows”/ locations are still named on the maps of the stable cadastre with the earlier local name “Netřebský”. Graphic by M. Ernée, redrawn. (276 m n. m.) a nerovnoměrně (v důsledku předkvartérního rozbrázdění) klesá tak, že v severovýchodním rohu zkoumané plochy byl zjištěn v hloubce 13,1 m 30 (231,9 m n. m.). Na křídové jílovcové a prachovcové podloží nasedá kvartérní pokryv, na jeho bázi pak nesouvislá poloha šedého štěrkovitého jílu tř. F2 nebo jílovitého PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 Obr. 10a. Geomorfologická situace nejbližšího okolí zkoumané plochy Mikulovice, „V loučkách“. Vyznačen je reliéf terénu (vrstevnice po 2 m) a zkoumaná/sledovaná plocha. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée. — Fig. 10a. Geomorphological situation of the immediate surrounding area of the excavated area Mikulovice “V loučkách” /“Meadows”/. The relief of the terrain (contour lines every 2 m) and the excavated area is marked. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée. Obr. 10b. Poloha zkoumané/sledované plochy Mikulovice, „V loučkách“ na výřezu z katastrální mapy. Grafika M. Ernée. — Fig. 10b. Location of the excavated area Mikulovice “V loučkách” /“Meadows”/ on a section of the cadastral map. Graphic by M. Ernée. štěrku tř. G5, případně jílu tř. F8. Tyto sedimenty mindelského stáří (viz výše) vyplňují dříve vzniklé sníženiny povrchu. Štěrková frakce je tvořena jednak valouny křemene a krystalických hornin, ale též deskovitými úlomky zvětralého jílovce, což nasvědčuje nejprve soliflukčnímu a teprve později deluviálnímu (plošný splach, pro který svědčí monotónní jílové polohy) nebo fluviálnímu PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 (tekoucí voda, písčité usazeniny) původu těchto výplní. Zjištěná mocnost těchto výplní je rozdílná. V západní části plochy výzkumu místy i chybí, v části východní dosahují mocnosti až 8,5 m. Jejich povrch je rovněž nerovný. V západní části plochy výzkumu leží v úrovni až 246,2 m n. m., v části východní nerovnoměrně klesá až na úroveň 235,0 m n. m. 31 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 Obr. 11. Geologické poměry mikulovického kopce (kóta 276, poloha Na kopci) a jeho okolí podle geologické mapy M 1 : 50 000 (viz http://mapy.geology. cz/geocr_50/ – 2. 4. 2018): 7 – fluviální sedimenty drobných vodotečí: písky, hlíny a jíly vč. vzájemných přechodů (holocén), 12 – svahové a soliflukční sedimenty: hlíny s proměnlivým podílem písku a štěrku (svrchní pleistocén – holocén), 16 – sprašový pokryv: spraše a sprašové hlíny (würm, svrchní pleistocén), 24 – říční terasa: štěrkovitý písek (riss, střední pleistocén), 25 – říční terasa: štěrkovitý písek (mindel, střední pleistocén), 297 – horninové podloží: jílovce a prachovce jizerského souvrství (střední až svrchní turon, svrchní křída). Vyznačena je plocha výzkumu v poloze V loučkách (šedě) a poloha jednotlivých skupin únětických hrobů (žlutě) a pohřbů v sídlištních jámách (červeně). Grafika Č. Čišecký, M. Ernée. — Fig. 11. Geological conditions of Mikulovice Hill (spot height 276, “Na kopci” /“Hilltop”/ location and its surrounding area according to the geological map in a scale of M 1 : 50,000 (see http://mapy.geology.cz/geocr_50/ – 2/4/2018): 7 – fluvial sediments of small watercourses: sand, soil and clay, including transitions (Holocene), 12 – slope and solifluction sediments: soils with a variable share of sand and gravel (Upper Pleistocene – Holocene), 16 – loess cover: loess and loess soils (Würm, Upper Pleistocene), 24 – river terrace: gravelly sand (Riss, Middle Pleistocene), 25 – river terrace: gravelly sand (Mindel, Middle Pleistocene), 297 – bedrock: claystone and siltstone Jizera stratified layers (Middle to Upper Turonian, Upper Cretaceous). The excavated area at the “V loučkách” /“Meadows”/ location (grey) and the location of individual groups of Únětice graves (yellow) and burials in settlement pits (red) are marked. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée. Podorničí tvoří odvápněné pleistocenní spraše (viz výše), postupně přeměněné ve sprašové hlíny. Uhličitan vápenatý bývá soustředěn do cicvárů – dutých vápnitých konkrecí, zde obvykle o velikosti do 4 cm. Konzistence bývá zpravidla svrchu tuhá, směrem do hloubky Název Č. zprávy v Geofondu Rok 697865 HJ-1 GF P 124 710 2008 16 1065838 647940 247 697866 HJ-2 GF P 124 711 2008 16 1065875 647895 246,5 245 Č. vrtu Obr. 12. Poloha průzkumných vrtů na ploše výzkumu podle databáze Geofondu ČGS (srovnej tabela 1–2; http://www.geology.cz/app/gdo/?item=2 / 1. 12. 2016). Grafika M. Ernée. — Fig. 12. Location of test probes at the excavated area according to the Geo-Fund database of the Czech Geological Survey (cf. Tab. 1–2; http://www.geology.cz/app/gdo/?item=2 /1. 12. 2016). Graphic by M. Ernée. 32 Hl. (m) X (JTSK) Y (JTSK) m n. m. (Bpv.) 701943 HJ-3 GF P 126 359 2009 16,2 1065834 647846 701944 HJ-5 GF P 126 361 2009 19,7 1065918 647844 247 711463 HJ-6 GF P 130 652 2009 16,7 1065878 647963 248 711717 HJ-8 GF P 130 670 2010 16,2 1065831 647976 247 Tabela 1. Přehled průzkumných vrtů provedených na ploše výzkumu podle archivu Geofondu ČGS. Autorem hydrologických posudků průzkumných vrtů provedených před výstavbou studen je RNDr. Václav Vašíček z Pardubic. Table 1. Summary of test boreholes sunk on the excavated area according to the Czech Geographic Survey’s Geo-Fund archive. The author of the hydrogeological evaluations of the test boreholes sunk before the construction of well is RNDr. Václav Vašíček from Pardubice. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 24–34 Vrt 697 865 = HJ-1, 2008, č. zpr. GF P 124 710 Hloubka (m) Stratigrafie 0—0,4 kvartér 2 humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína) Geologický popis hornin 0,4—2,5 kvartér 34 hlína prachovitá (hnědá, tuhá) 2,5—3,7 kvartér 12 jíl písčitý (žlutohnědý, rezavě šmouhovaný, tuhý) 3,7—4,7 kvartér 16 jíl (druhotně přemístěný slín, hnědošedý, tuhý) 4,7—10,5 turon 126 slínovec silně až zcela zvětralý (slín – eluvium, hnědošedý, místy tence deskovitý, pevný) 10,5—12,5 turon 127 slínovec silně zvětralý (šedý, tence deskovitý) 12,5—16 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitě odlučný, rozpukaný, zvodnělý, tvrdý) Hloubka (m) Stratigrafie 0—2,5 kvartér 34 hlína prachovitá (hnědá, místy rezavě šmouhovaná, tuhá) 2,5—3,5 kvartér 44 písek hlinitý (žlutohnědý, jemnozrnný, místy prachovité proplástky, měkký až kašovitý) 3,5—8 kvartér 13 jíl s nízkou plasticitou (žlutošedý, tuhý) 8—11 kvartér 13 jíl s nízkou plasticitou (šedý, pevný) 11—13 turon 127 slínovec silně zvětralý (šedý, tence deskovitý) 13—16 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý) Hloubka (m) Stratigrafie 0—0,8 kvartér 2 Vrt 697 866 = HJ-2, 2008, č. zpr. GF P 124 711 Geologický popis hornin Vrt 701 943 = HJ-3, 2009, č. zpr. GF P 126 359 Geologický popis hornin humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína) 0,8—10 kvartér 34 hlína prachovitá (hnědá) 10—12,6 kvartér 13 jíl (žlutošedý) 12,6—13,1 kvartér 65 štěrk jílovitý (šedý, 40–50 % vel. do 5 cm, výplň tvoří druhotně přemístěný slín) 13,1—14,2 turon 126 slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, šedý, drobivý, tuhý až pevný) 14,2—16,2 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý) Hloubka (m) Stratigrafie 0—0,4 kvartér 1 navážka (prachovitá hlína, stav. odpad) 0,4—4,6 kvartér 34 hlína prachovitá (hnědá) 4,6—5,6 kvartér 13 jíl (šedý) 5,6—8 kvartér 65 štěrk jílovitý (šedý, 40–50 % vel. do 5 cm, výplň tvoří druhotně přemístěný slín) 8—10 turon 126 slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, šedý, drobivý, pevný) 10—19,7 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitě odlučný, rozpukaný) Hloubka (m) Stratigrafie 0—0,9 kvartér 2 humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína) 0,9—1,8 kvartér 34 hlína prachovitá (rezavě hnědá) 1,8—2 kvartér 15 slín (hnědošedý, druhotně přemístěný, s ojed. štěrky vel. do 2 cm) 2—4,5 turon 126 slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, hnědošedý, drobivý, s ojed. úlomky zvětralého slínovce) 4,5—9,5 turon 127 slínovec silně zvětralý (sv. šedý, tence deskovitý, rozpukaný, zvodnělý) Vrt 701 944 = HJ-5, 2009, č. zpr. GF P 126 361 Geologický popis hornin Vrt 711 463 = HJ-6, 2009, č. zpr. GF P 130 652 Geologický popis hornin 9,5—11,5 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý) 11,5—16,7 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, tlustě deskovitý, rozpukaný) Hloubka (m) Stratigrafie 0—0,9 kvartér 0,9—4 4—6,5 6,5—9,5 Vrt 711 717 = HJ-8, 2010, č. zpr. GF P 130 670 Geologický popis hornin 2 humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína, místy org. zbytky) kvartér 34 hlína prachovitá (hnědá, místy rezavě šmouhovatá) turon 126 slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, hnědošedý, tuhý až pevný, lokálně úlomky silně zvětralého slínovce) turon 127 slínovec silně zvětralý (hnědošedý, tence deskovitý, rozpukaný, zvodnělý) 9,5—14 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý) 14—16,2 turon 128 slínovec mírně zvětralý (šedý, tlustě deskovitý, rozpukaný) Tabela 2. Popisy, mocnosti a stáří vrstev zjištěných v uvedených vrtech (viz tabela 1). — Table 2. Descriptions, thickness, age of layers identified in the aforementioned boreholes (see Table 1). se stává pevnou, ale při bázi často opět měkne, a to až do měkké konzistence. Teprve tato poloha zarovnala povrch terénu do přibližně současné podoby. Mocnost spraší se zvětšuje od 0,9 m v západní části zkoumané plochy až po cca 9 m na východě. Do této polohy jsou PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 zpravidla zahloubeny archeologické objekty. Nejsvrchnější polohu, půdní pokryv, tvoří na lokalitě tmavě hnědošedá prachovitá humózní hlína o mocnosti 0,4 až 0,9 m. 33 Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace 3.4. Geologický vývoj zájmového území Po ústupu křídového moře na sklonku druhohor (končí zhruba před 66 mil. let) byla krajina po velmi dlouhou dobu vystavena denudaci. Eroze pokračovala i ve starších čtvrtohorách (pleistocénu). Podle současných představ se zde pravděpodobně střídala období sedimentace glacigenních, fluviálních a eolických sedimentů s obdobími eroze, ve kterých byly starší, čtvrtohorní uloženiny opět z větší části odneseny. V širším okolí plochy výzkumu byly pravděpodobně na sklonku předposlední doby ledové (risské, saalské – končí před ca 126 tis. lety) uloženy terasové štěrkovité písky, uvedené v základní geologické mapě. Vzhledem k tomu, že všechny štěrkovité zeminy, zjištěné na ploše výzkumu pomocí vrtů, mají jílovitou výplň, a navíc se nacházejí ve velmi rozdílných nadmořských výškách, nejsou považovány za relikt risské říční terasy, ale za pozdější splachy. Poslední fáze významné hloubkové eroze u nás nastala přibližně počátkem poslední třetiny posledního (würmského, viselského) glaciálu, to je přibližně před 40 tis. lety. Lze předpokládat, že právě v této době došlo k odnosu výše uvedených štěrkopísků a ještě hlubší erozi. Při ní byl mrazem rozvětralý povrch křídových jílovců rozbrázděn, nejspíše v severojižním směru. Šířka těchto rýh činí v širším okolí Pardubic metry až desítky metrů. Úroveň povrchu terénu na konci eroze kolísala v prostoru plochy výzkumu v rozmezí téměř 15 m. Nejhlouběji erodovaná část povrchu se nacházela na východním okraji zkoumané plochy. 34 24–34 Záhy po svém vzniku se tyto rýhy začaly vyplňovat splachy z reliktu říční terasy zachovaného jižněji a soliflukčními sedimenty – proudy rozbředlých jílů se štěrky. Nutno přiznat, že dokud nedojde k radiometrickému určení stáří těchto výplní, nelze vyloučit, že jde o relikty výplní vzniklých stejným mechanismem na sklonku ledové doby risské. V tom případě by bylo možné tyto výplně považovat za relikty nejstarší části risské říční terasy s. l. V lépe prozkoumaných částech Čech je však doloženo, že mocná eroze v poslední třetině ledové doby würmské odstranila starší sedimenty. Nejisté je i stáří sprašového pokryvu, jehož usazení se předpokládá v období glaciálního maxima (nejchladnějšího období) würmské doby ledové před 25 až 19 tisíci lety, podle znalostí autora22 však v místě ani v okolí není radiometricky ověřeno. Asi 5–7 km široký pás spraší, narušených erozí podél vodních toků, kopíruje ve směru od severozápadu k jihovýchodu ze severní strany průběh Železných hor, kde vyplňuje prostor mezi nimi a labskou nivou (srovnej obr. 3). Tyto spraše nejprve vyplnily terénní sníženiny a potom překryly a zarovnaly celé okolní území. Spraše byly v průběhu vlhkých období holocénu odvápněny a tím přeměněny na sprašové hlíny, které byly během holocénu23 jen lehce erodovány (s výjimkou koridorů podél vodních toků), neboť povrch byl v té době už pokryt vegetací. 22 23 J. Šura Dle Mezinárodní stratigrafické tabulky, ver. 2016/4, začal před ca 11 700 lety. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic 35–43 4. Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic M. Ernée, M. Langová Na k. ú. Mikulovice u Pardubic známe dnes 10 poloh s nálezy ze starší doby bronzové (srovnej kap. 18: 1–10; obr. 13: 1–9). Nejstarší nálezy z několika starobronzových kostrových hrobů pocházejí ze samého závěru 19. století, z tzv. „Kašparovy cihelny“, slovy současníků (Felcman 1899, 422–423), „hliniště p. stavitele Kašpara u Mikulovic“ (2, Mikulovice 224). S každou pozdější, „no- 24 Vysvětlivky k číslování lokalit srovnej i v kap. 18. Jednotlivé lokality s nálezy starší doby bronzové jsou v zájmovém území Pardubicka/Chrudimska (srovnej mapu na obr. 3) číslovány průběžně od 1 do 54 (viz níže, kap. 18), v rámci jednotlivých k. ú. s více polohami pak také průběžně – např. „13, Blato 3“ značí lokalitu č. 13 v rámci sledovaného regionu a polohu č. 3 v rámci k. ú. Blato. Čísla lokalit v katalogu (kap. 18.1) odpovídají číslům na mapách (obr. 13, 337–339). Je-li poloha (např. Mikulovice 1 nebo Blato 3) uvedena v textu, je uvedena kurzívou a následuje za ní v závorce tučně její číslo lokality v rámci regionu – např.: Mikulovice 1 (1) nebo Blato 3 (13). Je-li lokalita/poloha uvedena v závorce, pak je nejprve tučně uvedeno pořadové číslo lokality a za čárkou kurzívou název a pořadové číslo polohy v rámci katastru – např.: (1, Mikulovice 1; 13, Blato 3). Jednotlivá k. ú. jsou v rámci sledovaného regionu uváděna v abecedním pořadí, jednotlivé polohy v rámci k. ú. potom zpravidla v pořadí, v jakém byly objeveny/zkoumány. Jedinou výjimkou je k. ú. Mikulovice u Pardubic – to je uváděno jako první v rámci sledovaného území a v této publikaci prezentovaná lokalita/poloha „V loučkách“ potom jako první poloha v rámci k. ú. (viz kap. 18) – tedy poloha „V loučkách“ (1, Mikulovice 1), neboli Mikulovice 1 (1) – viz obr. 13. vější“ zmínkou o nich (srovnej např. Böhm 1932a; Tisucká – Ohlídalová 2013; Vokolek v tisku) však jakoby se jejich nálezové okolnosti spíše ještě více zatemňovaly, nežli naopak. 4.1. Mikulovická „Kašparova“ cihelna Nejstarší mikulovické starobronzové naleziště, „Kašparovu cihelnu“ (hliniště), najdeme poprvé na mapách stabilního katastru z roku 1839 (obr. 9: A), resp. 2. vojenského mapování, které z map stabilního katastru vycházelo (obr. 6), a to na severním úpatí mikulovického kopce, jižně od silnice z Dražkovic do Ostřešan. Zabírala tehdy plochu zhruba jednoho aru (obr. 14). Cihelna se postupně rozšiřovala k východu a jihozápadu, což dokumentují další nálezy (např. obr. 15) a konečně i mapové podklady (obr. 16). Na stránkách Památek archeologických z roku 1897 se ve zprávách a drobnostech z Archeologické komise České Akademie dočteme, že „pan Václav Diviš Čistecký ze Šerlinka zaslal starožitnosti vykopané u Mikulovic s příslušnou zprávou“ (Sine autor 1897, 740). Jejich bližší charakteristiku najdeme za rok na to opět v Památkách, tentokrát ve zprávách a drobnostech z Archeologického sboru Muzea království Českého: „Darem přibylo celkem během r. 1897 do sbírky archaeologie praehistorické: … P.T. pp. Kašpar, Kalous a Diviš-Čistecký ryt. Obr. 13. Geomorfologická situace nejbližšího okolí zkoumané plochy Mikulovice, „V loučkách“. Vyznačen je reliéf terénu (vrstevnice po 2 m), zkoumaná/sledovaná plocha (šedě), zkoumané skupiny hrobů či jednotlivé hroby (žlutě), pohřby v sídlištních objektech (červeně) a doposud známé polohy s nálezy starší doby bronzové v nejbližším okolí (kosočtverec – pohřebiště, bod – sídliště). Čísla jednotlivých lokalit/poloh souhlasí s čísly v kap. 18.1. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. Fig. 13. Geomorphological situation of the immediate surrounding area of the Mikulovice excavated area “V loučkách” /“Meadows”/ showing the relief of the terrain (contour lines very 2 m), the excavated area (grey), the studied groups of graves or individual graves (yellow), burials in settlement features (red) and the known locations with Early Bronze Age finds in the immediate vicinity (diamond – cemetery, point – settlement). The numbers of individual sites/locations match the numbers in Chapter 18.1. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 35 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic 35–43 Obr. 14. Tzv. „Kašparova cihelna“ při severním úpatí od mikulovického kopce na mapě povinného císařského otisku stabilního katastru, sekce Mikolowitz, č. 4634-1 z r. 1839. Grafika M. Ernée, překresleno, upraveno. Fig. 14. So-called “Kašpar brickyard” at the north foot of Mikulovice Hill on the map of the mandatory imperial print of the stable cadastre, Mikolowitz section, no. 4634-1 from 1839. Graphic by M. Ernée, redrawn and modified. ze Šerlinku, v Pardubicích, prostřednictvím archaeol. komise: jehlice a korale jantarové z hrobů se skrč. kostrami u Mikulovic na Pardubicku“ (Sine autor 1898, 116). Tyto nejstarší nálezy z Mikulovic (2, Mikulovice 2) zmiňují o další rok později stručně i J. L. Píč (1899, 195) a J. Felcman (1899, 422), oba s odkazem na předcházející zmínku v Památkách (Sine autor 1898, 116). J. L. Píč uvádí ve svém soupisu pohřebišť pokolení skrčených koster v prvním dílu Starožitností pod lokalitou Mikulovice u Pardubic následující: „V hliníku hroby se skrčenými kostrami, jehlice typu únětického s úškem, korale jantarové, destička kamenná na obou stranách provrtaná. Zem. Muz. PA XVIII, 116“ (Píč 1899, 195). Jen o málo více se dočteme u J. Felcmana v článku věnovaném jeho osobní návštěvě lokality v roce 1898 nebo 1899 (viz níže): „Hliniště p. stavitele Kašpara u Mikulovic bylo již dříve známo co naleziště hrobů předhistorických, aneb dle zprávy Archaeolog. sboru musea království Českého ze dne 11. prosince 1897 byly p. stavitelem Kašparem, Kalousem a p. Divišem Čisteckým ze Šerlingu museu darovány různé předměty z hrobů tohoto hliniště, zvláště bronzové jehlice s úškem typu Únětického, tak že tímto typickým artefaktem stanoveno bylo, že zde co činiti máme s hroby s kostrami skrčenými. … Cihelna p. Kašpara obsahuje velké spousty hlíny cihlářské a tu uhozeno před několika roky na straně k obci Mikulovické na kostrové hroby do cihlářské hlíny zapuštěné v hloubce as 1 m, pod ornicí, z kterýchžto hrobů, jak nahoře uvedeno, darované předměty pocházejí“ (Felcman 1899, 422–423). I když anonym (Sine autor 1897, 740) i J. L. Píč (1899, 195) shodně uvádějí, že zmiňované nálezy měly pocházet z více „hrobů“ (viz výše), píše J. Schránil v roce 1921 o hrobu jediném: „Nátepní destičky kamenné udržely se místy ještě v hrobech únětických, jak svědčí hrob z Mikulovic u Pardubic, kde se nalezla kamen. provrtaná destička, jehlice typu únětického a 5 jantarových korálů. v Nár. Museu“ (Schránil 1921, 53, pozn. 1). Cihelnu p. Kašpara v Mikulovicích navštívil J. Felcman v roce 1898 nebo 189925 na doporučení pana inspektora Diviše Čisteckého ze Šerlingu (Felcman 1899, 25 J. Böhm (Böhm 1932a, 49) uvádí rok 1898. 36 Obr. 15. Mikulovice. Místo nálezu starobronzových sídlištních objektů (křížek), poloha a rozsah místní cihelny v roce 1945: „Bronzezeitliche Siedlungsreste in der ehemaligen Kašpars Ziegelei, jetziger Eigentümer: Alois Fryček, Mikolowitz“ (podle Lung, W. 1945a, čj. ARÚ 122/45, Lageplan). — Fig. 15. Mikulovice. Findspots of Early Bronze settlement features (cross), location and size of local brickyard in 1945: “Bronzezeitliche Siedlungsreste in der ehemaligen Kašpars Ziegelei, jetziger Eigentümer: Alois Fryček, Mikolowitz” (after Lung, W. 1945a, Institute of Archaeology no. 122/45, site plan). 422–424). Po stručném popisu starších nálezů z roku 1897 (viz výše) Felcman dále píše: „Při mém příchodu do hliniště nalezl jsem dva hroby z hlíny vyčnívající, které jsem prozkoumal a o kterých tímto zprávu podávám“. Felcmanem objevený hrob č. 1 „nalézal se v hloubce 1350 mm. pod ornicí a obsahoval kostru skrčenou, na pravém boku položenou, patřící osobě středního stáří již dospělé, mužského pohlaví; směr kostry byl od jihu k severu, obličej pak na východ, hrob samotný byl vykopán skrz ornici až do hlíny cihlářské a nevykazoval pražádné obložení kamenem; kostra byla tedy bez veškerého obložení uložena do prosté země. U kostry, a sice u ruky nalezen úlomek pazourkové pilky 45 mm. dlouhý, tak že celá původní pilka mohla měřiti as 90 mm. Vedle kostry, za zády, nalézala se malá nádobka v ruce hnětená a tuhovaná, vykazující přibližně formu hrobových nádobek skrčených koster. Jiných milodarů hrob nevykazoval.“ Hrob č. 2 „as 2 m. od prvního v témž směru vzdálený, byl uložen v hlíně cihlářské v téže hloubce 1350 mm. pod ornicí; kostra skrčená, na pravém boku uložená, směr kostry od jihozápadu k severovýchodu, obličej pak jihovýchodně, tudíž kostra tato vykazovala směr poněkud jiný a obložení hrobu kamením nestávalo. Co do milodarů nalezena pod bradou lebky malá nádobka v ruce hnětená, tuhovaná, avšak z velmi špatného materiálu provedená a úplně zetlelá, tak že nebylo tu samou možno zachovat. U ruky pak nalezen malý kousek nepravidelného pazourku“ (Felcman 1899, 423). Vedle chybění bronzových předmětů v obou hrobech si J. Felcman všímá i naprosté absence kamenného obložení, „které obzvláště při podobných hrobech ve středních Čechách jest tak charakteristickým, zde úplně odpadá“, což PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic 35–43 Obr. 16. Mikulovice na topografické mapě v systému S-1952 (1951–1971), M 1 : 10 000, výřez z mapy č. M-33-80-B-a-1. Patrný je rozsah mikulovické cihelny ve vztahu k ploše výzkumu a také existence sadu na části vrcholu a západního úbočí mikulovického kopce. Grafika M. Ernée. — Fig. 16. Mikulovice on topographical map in the S-1952 (1951–1971) system, M 1 : 10,000, section of map no. M-33-80-B-a-1 showing the scope of the Mikulovice brickyard in relation to the excavated area and the existence of an orchard on part of the top and western slope of Mikulovice Hill. Graphic by M. Ernée. Obr. 17. Mikulovice (2–3, 5), Dražkovice (4) a Ostřešany (6). Nálezy uložené v muzeu v Pardubicích (podle Böhm 1932a, 48–49, obr. 33). Grafika M. Ernée. Fig. 17. Mikulovice (2–3, 5), Dražkovice (4) and Ostřešany (6). Finds held at the museum in Pardubice (after Böhm 1932a, 48–49, Fig. 33). Graphic by M. Ernée. možná „stěžuje valně hledání dalších hrobů“; „nedaleko uvedených dvou hrobů pátralo se dále v různých směrech do pole“ ale „bohužel neuhodilo se nikde na další hroby“ (Felcman 1899, 424). Důležitá je však zejména další okolnost, a sice že „hroby dříve nalezené byly dosti vzdálené od hrobů nyní prozkoumaných, tak že dlužno za to míti, že hroby tyto netvoří souvislost s hroby dříve odkrytými; není také vyloučena možnost, že hroby dříve nalezené, vykazující jantary a bronzovou jehličku s úškem, tvořily samostatné pohřebiště oproti hrobům nyní nalezeným, kde nalezeny milodary pouze pazourkové a nádobky, z čehož možno souditi, že v cihelně Mikulovické nalézají se dvě pohřebiště s kostrami skrčenými, spadající dle zevnějšku a formy nádobek do typu Únětického“ (Felcman 1899, 424). (Diviš 1900, 357). Krom zmínky o nalezených předmětech předaných pardubickému muzeu (obr. 17; vyobrazení podle Böhm 1932a, obr. 33: 2, 3, 5) jsou důležité další dva údaje: a) že k nálezu došlo na jednom ze dvou různých míst v cihelně, kde se již dříve (tedy v letech 1897 nebo 1898/99) našly hroby a sídlištní objekty, b) nálezy z některého z těchto dřívějších odkryvů se dostaly i do pardubického muzea – patrně jde o nálezy z roku 1898/99, protože předměty z roku 1897 se dostaly do sbírek Národního muzea v Praze. Podle charakteru zmíněných artefaktů (dýka, jantarový kroužek) není zcela vyloučeno, že i v tomto případě mohlo jít aspoň částečně o únětické hroby. To ostatně naznačuje i J. Schránil, byť až v roce 1921, když píše, že „malá, trojboká dýčka, zpravidla po obou stranách plochá, s obloukovitým týlem, opatřená … třemi nebo čtyřmi nýtky …, jest jediným dědictvím doby měděné a objevuje se dosti často v únětických pohřbech (Mikulovice …)“ (Schránil 1921, 70). Zprávu o nálezu několika sídlištních (?) jam „V kruhovce Mikulovické, staviteli panu Vácsl. Kašparovi náležející“ (4, Mikulovice 4) uvádí Václav Diviš Čistecký ze Šerlinku k roku 1900 (Diviš 1900, 357; 1902, 279; 1917, 51 – oba texty totožné s Diviš 1900, 357): „…objevilo se letos při odkopáváni západní stěny žlutky více metrů vysoké opět několik jam 1 metr a i více širokých, 2 m. i méně hlubokých, které po výtce mastnou a černou prstí, promíchanou popelem a nějakou jen kůstkou vyplněný byly. Jelikož však již dříve v těchto místech aneb nedaleko odsud podobné jamy jako hroby pokolení skrčků zjištěny byly, z nichž získaná kořist buď v Praze buď v Pardubicích uložena jest, věnoval pan V. Kašpar mladší odkopávkám náležité pozornosti, při kteréžto příležitosti mezi mnohými ničím jinak se nevyznamenávajícími jamami, nalezl ve třech vždy po jednom artefaktu a sice: 1) nízkou, buclatou hliněnou nádobku v rukách hnětenou, silných stěn bez okras s úzkým otvorem, 2) bronzovou dýku typu únětického a 3) plochý kotouček jantarový, neobvyklé velikosti, podoby přeslenu, Tyto 3 předměty daroval p. Kašpar museu pardubickému.“ PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Dřívější nálezy z únětického pohřebiště (2, Mikulovice 2) z r. 1898/99 (Felcman 1899, 422) a sídliště (4, Mikulovice 4) z r. 1900 (Diviš 1900, 357) v mikulovické cihelně uvádí v roce 1913 v poznámce na str. 37 při popisu vlastní návštěvy lokality J. Eisner: „V pardubickém museu je z mikulovické cihelny osudí. V téže cihelně bylo též únětické pohřebiště (Pam. XVIII. 422) a sídlistě (Pam, XIX. 357), obě těsně vedle sebe. Ve stěnách cihelny rýsovaly se za mého příchodu popelovité jámy z osady, jež byla jistě značná a prostírala se po svahu, kde jest cihelna, až tam, kde svah přechází v rovinu. Získal jsem odtud ‘mimo střepy též přitesaný a v pravém úhlu ohnutý nástroj z jeleního parohu, …. Stejnorodé naleziště jest v nedalekých Vostřešanech“ (Eisner 1913, 37, pozn.). Podle Eisnera ležela pohřebiště (1898/99) i sídliště (1900) „těsně vedle sebe“. Poněkud zmatenou (neb s údaji v dřívějších publikacích ne zcela souhlasící) sumarizaci dosavadních únětických nálezů z většího „pohřebiště a sídliště“ zjištěného 37 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic 35–43 stručně nepublikované posud záznamy insp. Diviše, který mi je laskavě zapůjčil: 1. jáma. Ojedinělé jantarové korálky. 2. jáma obsahovala rovněž jen korálky jantarové. Obr. 18. Mikulovice. Válcovitá, rytím zdobená nádobka věteřovské skupiny (průměr 7 cm, výška 4,5 cm) z objektu č. 3 z r. 1900/1901 (viz text). Kresbu pořídil J. Böhm podle nákresu V. Diviše-Čisteckého ze Šerlinku. Grafika M. Langová, upraveno podle Böhm 1932b. — Fig. 18. Mikulovice. Cylindrical Věteřov group vessel with incised decoration (diameter 7 cm, height 4.5 cm) from feature 3 from 1900/1901 (see text). The drawing was made by J. Böhm based on a drawing by V. Diviš-Čistecký of Šerlink. Graphic by M. Langová, modified after Böhm 1932b. 3. jáma dala polovinu válcovité nádobky rovných stěn, podle výkresu úplně shodné s podobnými vaničkovitými nádobkami moravskými, které mívají ještě ouška a dno vytažené v čípky na způsob nožiček. Průměr nádobky byl 7 cm, výška 4,5 cm. Stěna nádobky byla křížovitě rýsovaná. U nádobky bylo několik jantarových korálků. Tato nádobka je dnes nezvěstná. (Pozn. ME: nádobu vyobrazuje Böhm 1932b, viz výše, zde obr. 18). 4. jáma byla 1,5 m hluboká a byl v ní zlomek ploché bronzové dýčky se zbytky jazýčkovitého řapu a tři zlomky bronzové jehlice. 5. jáma. V ní byla zetlelá lidská kostra ve skrčené poloze. „v kruhovce Kašparově“ (2 a 4, Mikulovice 2 a 4) uvádí J. Böhm (1932a, 49; 1932b – text z 2. srpna 1932 /totožný s Böhm 1932a/ obsahuje navíc kresbu nádobky z obj. č. 3 pořízenou J. Böhmem „podle nákresu insp. Diviše“). I když je válcovitá nádobka s rytou výzdobou vyobrazena jen velmi schematicky (obr. 18), náleží nepochybně věteřovské skupině (srovnej níže, popis viz Böhm 1932a, 49; Hnízdová 1954, 193). 1. J. Böhm uvádí, bez přesného roku, že „nálezy z prvých hrobů [mezi nimi únětická jehlice, jantarové korále a výše uvedená nátepní destička] byly věnovány Národnímu Museu“ (Böhm 1932a, 49). Nálezy můžeme ztotožnit s těmi z roku 1897 (2, Mikulovice 2; Sine autor 1897, 740; Sine autor 1898, 116; Felcman 1899, 422; Píč 1899, 195 – viz výše). 2. Podle J. Böhma „v. r. 1898 nalezl Felcman dva hroby bez kamenného obložení obvykle orientované, se dvěma nádobkami a zlomky pazourkovými“ (Böhm 1932a, 49). Jde nepochybně o dva hroby objevené a popisované Felcmanem r. 1898 nebo 1899 (2, Mikulovice 2; Felcman 1899, 422–424 – viz výše). 3. Dále se dozvídáme, že „Ze sídliště jsou v museu pardubickém následující předměty: Kulovitá nádobka tmavě šedá, výška 54 mm (inv. č. 281, obr. 33, č. 5). – Bronzová plochá dýka s porouchaným oblým týlem s pěti otvory pro nýty (inv. č. 1190, obr. 33, č. 3). Velký plochý jantarový korál se širokým otvorem (inv. č. 1191, obr. 33, č. 2). – Mlat ze silného jeleního parohu se čtyřhranným otvorem (inv. č. 285). – Šest kusů jehlancových závaží (inv. č. 288). – Kamenný mlat se sedlem a čepcem (inv. č. 330).“ Jde nepochybně o předměty nalezené podle V. D. ze Šerlinku roku 1900 p. V. Kašparem mladším (4, Mikulovice 4; Diviš 1900, 357 – viz výše) s tím, že první tři předměty (nádobka, dýka a jantar. kroužek), které J. Böhm i vyobrazuje (obr. 17; podle Böhm 1932a, obr. 33: 2, 3, 5), jsou totožné, parohový či kamenný mlat ani jehlancová závaží však V. D. ze Šerlinku ve své práci z roku 1900 neuvádí.26 4. Jako poslední J. Böhm píše, že „v r. 1901 vykopáno bylo na tomto sídlišti několik »jam«. Reprodukuji zde 26 Tento tvar závaží není na únětických sídlištích obvyklý, I. Pleinerová (Hnízdová 1954, 206–207, 212) ho spojuje až s věteřovsko-maďarovským prostředím Soubor obdobných závaží pochází z nedaleké Chrudimi (viz níže lokalita Chrudim 4). 38 6. jáma neměla prý žádný obsah. 7. jáma měla pouze několik hlazených střípků.“ Následuje Böhmův komentář: „Z popisu obsahu těchto »jam« je zřejmo, že se jednalo v několika případech vlastně o hroby s kostrami zetlelými a nerozpoznanými, jak ukazuje zřejmě jáma pátá. Šlo zde zřejmě jak o hroby únětické, tak o hroby se zvoncovými poháry. Veškeré tyto nálezy byly věnovány Národnímu Museu, kde se mně však nepodařilo je zatím zjistiti. Ve dvou jamách byla prý nalezena i obilní zrna, prý asi dva litry, ale jejich druh nebyl zjištěn. Z téhož naleziště byla podle sdělení insp. Diviše v museu pardubickém i malá nádobka, podobná ostřešanskému koflíčku (srovnej Böhm 1932a, obr. 33: 6, zde obr. 17: 6; pozn. ME). Dnes je nezvěstná.“ V poznámce 7 pak J. Böhm uvádí příslušnou literaturu: „Píč. St. 1. 1, 195 (zde Píč 1899); Felcman, P. A. XVII, 740 (zde Sine autor 1897); XVIII, 116 (zde Sine autor 1898), 422 (zde Felcman 1899); Schránil, Studie, 53, 70 (zde Schránil 1921). Nálezů v museu pardubickém uložených týkají se zprávy: Diviš, P. A. XIX, 357 (zde Diviš 1900), XX, 279 (zde Diviš 1902), Eisner, P. A. XXI (zde Eisner 1913), Diviš, Pam. Pardubicka, 51 (zde Diviš 1917).“ J. Böhm také upozorňuje, že „Naleziště mikulovické tvoří posud nejvýchodnější bod únětické kultury v Čechách. Böhm, P. A. XXXIV, 3“ (Böhm 1932a, 49). O nálezech v roce 1901 (4, Mikulovice 4) se poprvé dočteme až v této Böhmově práci – ve starší literatuře o nich nenacházíme žádnou zmínku. Není však zcela vyloučeno (viz níže; Lung 1945a, 6), že jde o nálezy učiněné už roku 1900 a zmiňované Divišem Čisteckým ze Šerlinku v jeho stati z téhož roku (Diviš 1900). Poslední stručný sumář předválečných nálezů a aktivit v bývalé Kašparově cihelně v Mikulovicích (2 a 4, Mikulovice 2 a 4) najdeme v jedné z částí (text datován 26. 1. 1945) konvolutu vzniklého v rámci „systematischen Absuchung der Ziegeleien des Pardubitzer Gebietes“, kdy byly během roku 1944 „besonders die im Löss liegende den Gruben an der Süd- und Südostgrenze des Pardubitzer Pflegebezirkes auf das Vorhandensein von vorgeschichtlichen Kulturresten untersucht, wozu auch die jetzt stilliegende ehemalige Kašpars Ziegelei von Mikolowitz gehört, dessen jetziger Eigentümer Alois Fryček ist“ (obr. 15; Lung 1945a, 1). Pracovníci pardubického městského muzea tehdy (podle data na kresbě PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic profilu dne 5. 7. 1944) očistili „in der im Süden des Ziegeleigeländes anstehenden Lösswand“, na kterém zdokumentovali „dicht unter dem Humus mehrere Gruben mit Kulturerde /s. Profilskizze I, II, III, IV und V/ und eine ausgedehnte Kulturschicht“ o mocnosti „0,30–0,50 m“ (Lung 1945a, 1 a kresba profilu v měřítku 1 : 100). Podle nalezených střepů šlo většinou o objekty z mladších úseků doby bronzové (Lung 1945a, 5). Autor dále uvádí nálezy z lokality uložené v pardubickém muzeu pod inv. č. 279–288, 330, 1190–1194, mezi nimi i některé předměty většinou nejspíše starobronzové, zmiňované v tomto kontextu už v předchozích publikacích (Böhm 1932a, 49), jako jsou „Kugeliges Gefäss mit eingezogenem Rand; Inv. Nr. 281. Hirschgeweihschäftung mit viereckigem Loch, aus einer Siedlungsgrube; Inv. Nr. 285. 6 Webegewichte aus Ton; Inv. Nr. 288. Flacher Bronzedolch mit 5 Nietlöchern; Inv. Nr. 1190. Flache Bernsteinkoralle mit breiter Durchbohrung; Inv. Nr. 1191. Steinaxt mit Einschnürung und Kopf; Inv. Nr. 330“ (Lung 1945a, 6). Za předměty pocházející z únětického sídliště označuje W. Lung „1 Gefäss, Inv. Nr. 281; Dolch aus Bronze, Inv. Nr. 1190; Bernsteinkorallen, inv. Nr. 1191; Streitaxt aus Stein, Inv. Nr. 330“ (Lung 1945a, 6). W. Lung pokračuje, že „Im Jahre 1901 wurden einige Gruben entdeckt /nach Diviš, MS./, mit Bernsteinkorallen, Gefässe, Dolch, Nadel usw. Es waren eigentlich Gräber der Aunjetitzer- und Glockenbecher-Kultur. Material im Prager Nationalmuseum. In 2 Gruben auch unbestimmbare Getreidekörner. Oestlichster Fundort der Aunjetitzer Kultur in Böhmen. /Böhm, PA II, 38, 1932/. Diviš, PA XIX“ (Lung 1945a, 6). Cituje zde článek J. Böhma v památkách z r. 1932 (zde Böhm 1932a) a také článek Diviše Čisteckého ze Šerlinku v Památkách č. XIX. Ten ale vyšel už v roce 1900 a proto nemůže referovat o nálezu učiněném až roku 1901. Nabízí se proto úvaha, že zde oba (J. Böhm i W. Lung) vlastně myslí nálezy z roku 1900 (Diviš 1900, 357). Proti tomu naopak svědčí skutečnost, že předměty z roku 1901 měly být uloženy v Národním muzeu v Praze (Böhm 1932a, 49; Lung 1945a, 6), kde se je však v době, kdy psal svůj článek, J. Böhmovi nepodařilo nalézt. Autor stručně odkazuje i na článek K. F. Rosůlka o nálezu hrobu z roku 1915 (3, Mikulovice 3; Rosůlek 1915–1916, 3): „Im Jahre 1915 wurde oberhalb des Kabrhels Weges, unweit des Pfarrhauses, ein Skelettgrab entdeckt. Von Kindern zerstört.“ a závěrem uvádí, že „Somit sind in obiger Grube folgende Kulturen festgestellt: Aunjetitzer Kultur, Lausitzer Kultur, Schlesische Kultur und Latènezeit“ (Lung 1945a, 6). Následuje plánek „Lageplan“ umístění cihelny s vyznačením nálezů z doby bronzové: „bronzezeitliche Siedlungsreste in der ehemaligen Kašpars Ziegelei …“ a dále tehdy dokumentovaný jižní profil mikulovické cihelny se zachycenými sídlištními objekty 1–5 a sídlištní vrstvou v západní části profilu, v měřítku 1 : 100. Podívejme se nyní na starobronzové předměty z Mikulovic uložené dnes ve sbírkách NM v Praze (obr. 19, 20). V. Vokolek ve svém soupisu nálezů starší doby bronzové ve sbírkách NM Praha z doby před rokem 1913 (Vokolek v tisku, kat. Mikulovice) eviduje z Mikulovic pouze dva hroby nalezené J. Felcmanem (viz výše, Felcman 1899, 422–424). Dále uvádí a vyobrazuje všechny předměty z Mikulovic dochované doposud ve sbírkách NM PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 35–43 Praha jako „nálezy z daru p. Kašpara (Tab. 36: 3–20)“: 1. Náhrdelník z 32 jantarových korálů (dále JK); inv. č. 11722 (obr. 19: 8; Vokolek v tisku, tab. 36: 14). 2. Čepel br. dýky s náznakem dvou otvorů pro nýty, pod nimi, zhruba v těžišti čepele tři další otvory, d. 80 mm, max. š. 25 mm; inv. č. 11723 (obr. 19: 5; Vokolek v tisku, tab. 36: 20). 3. Břidlicová (?) nátepní destička s otvory při středech kratších stran, vyhlazený povrch, d. 64 mm, š. 15 mm; inv. č. 11 724 (obr. 19: 2; Vokolek v tisku, tab. 36: 11). 4. Br. šídlo s lichoběžníkovitě rozšířeným středem, jedna část poškozena (prohnuta). Šídlo je zasazeno do kostěné rukojeti na jednom konci seříznuté, na druhé s dochovaným kloubem, d. šídla 89 mm, d. rukojeti 72 mm, celkové délka vč. rukojeti 103 mm; inv. č. 11725 (obr. 19: 1; Vokolek v tisku, tab. 36: 15). 5. Drobné oboustranné br. šídlo, d. 44 mm; inv. č. 11726 (obr. 19: 3; Vokolek v tisku, tab. 36: 19). 6. Br. spirálka z plochého drátu, d. 24 mm, pr. 5,5 mm; inv. č. 11727 (obr. 19: 4; Vokolek v tisku, tab. 36: 17). 7. Br. spirálka z plochého drátu, d. 18 mm, pr. 5,5 mm; inv. č. 11728 (Vokolek v tisku, tab. 36: 16). 8. Br. únětická jehlice ve 2 kusech (cca 1/3 až 1/2 jehlice se špičkou chybí), spodek hlavice vodorovně rýhován, d. 37 a 23 mm; inv. č. 11729 (obr. 19: 7; Vokolek v tisku, tab. 36: 13). 9. Br. únětická jehlice ve 3 kusech (dochována celá), spodek hlavice vodorovně rýhován, d. 16 mm, 27 a 42 mm; inv. č. 11730 (obr. 19: 6; Vokolek v tisku, tab. 36: 12). 10. Kulovitý JK, ø 15 mm, síla 12 mm; inv. č. 11731 (Vokolek v tisku, tab. 36: 3). 11. JK, ø 9 mm, síla 5 mm; inv. č. 11732 (Vokolek v tisku, tab. 36: 6). 12. Plochý JK s velkým otvorem, ø 7 mm, síla 6 mm; inv. č. 11733 (Vokolek v tisku, tab. 36: 7). 13. JK částečně odlomený, ø 9 mm, síla 4 mm; inv. č. 11734 (Vokolek v tisku, tab. 36: 8). 14. Drobný plochý JK, ø 9 mm, síla 3–4 mm; inv. č. 11 735 (Vokolek v tisku, tab. 36: 9). 15. Část JK, rozm. 7 x 8 mm; inv. č. 11736 (Vokolek v tisku, tab. 36: 10). 16. Část JK, ø 12 mm, š. 11 mm; inv. č. 11737 (Vokolek v tisku, tab. 36: 5). 17. Polovina kulovitého JK, ø 14 mm, síla 12 mm; inv. č. 11738 (Vokolek v tisku, tab. 36: 4; jantarové korálky viz obr. 20). 18. Br. „puklička“ ve tvaru větší poloviny výseče duté koule, ø 15 mm, výška 8 mm; inv. č. 11739 (obr. 19: 9; Vokolek v tisku, tab. 36: 18). Také v soupisu jantarových nálezů z doby bronzové ve sbírkách NM v Praze z pera M. Tisucké a M. Ohlídalové najdeme jantary z mikulovické cihelny stavitele Kašpara (obr. 20; Tisucká – Ohlídalová 2013, 72–73, foto str. 73, tab. 10). Podle jimi uváděných údajů měly být některé nalezeny v roce 1897 a téhož roku darovány do NM pány V. Kašparem, Kalousem a V. Divišem-Čisteckým, JK inv. č. 11731 a 11722 měl pak darovat NM V. Kašpar až v roce 1901 (Tisucká – Ohlídalová 2013, 72). Jako pramen uvádějí autorky „tzv. Inventář bronzů vedený J. L. Píčem“, z výše uvedených publikací pak jen články J. Felcmana (Felcman 1899) a M. Ernée (Ernée 2012a). Patrně proto, že v současné inventární knize NM Praha najdeme u všech uvedených předmětů také č. hrobu, byť s otazníkem, ze kterého má ten který artefakt pocházet, uvádějí autorky dochované nálezy podle těchto hrobů. Z hrobu č. 1 mají tedy pocházet JK inv. č. 11732–11738 (celkem 7 ks): 11732 válcovitý, ø 6 mm; 11733 válcovitý, ø 8 mm; 11734 zploštěle kulovitý, ø 10 mm; 11735 plochý tenký diskovitý s oblými hranami, ø 7 mm; 11736 kulovitý ø 6 mm; 11737 roz- 39 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic 35–43 Obr. 19. Mikulovice. Předměty z únětických hrobů uložené ve sbírkách NM Praha. 1 – inv. č. 11725; 2 – inv. č. 11724; 3 – inv. č. 11726; 4 – inv. č. 11727; 5 – inv. č. 11723; 6 – inv. č. 11730; 7 – inv. č. 11729; 8 – inv. č. 11722; 9 – inv. č. 11739. 1–7, 9 podle Divac 2013, Tab. 18; 8 podle Vokolek v tisku, Tab. 36: 14. Grafika M. Ernée. — Fig. 19. Mikulovice. Artefacts from Únětice graves in the collections of the National Museum in Prague. 1 – inv. no. 11725; 2 – inv. no. 11724; 3 – inv. no. 11726; 4 – inv. no. 11727; 5 – inv. no. 11723; 6 – inv. no. 11730; 7 – inv. no. 11729; 8 – inv. no. 11722, 9 – inv. no. 11739. 1–7, 9 – after Divac 2013, Tab. 18; 8 – after Vokolek, in press, Tab. 36: 14. Graphic by M. Ernée. lom. kulovitý, ø 10 mm; 11738 rozlom. kulovitý, ø 6 mm. Autorky vyobrazují JK inv. č. 11732–11735 (Tisucká – Ohlídalová 2013, tab. 10), 11737 (Tisucká – Ohlídalová 2013, foto str. 73) a 11738 (Tisucká – Ohlídalová 2013, foto str. 73, tab. 10). Jako „související nálezy“ z téhož hrobu uvádějí „2 únětické jehlice, břidlicová destička s dírkami“, ale bez inv. čísel. Z hrobu č. 2 má pocházet kulovitý JK inv. č. 11731, ø 15 mm (Tisucká – Ohlídalová 2013, foto str. 73, tab. 10), dále „Inv. č. 11722 – náhrdelník z 32 jantarových perel (nedochován)“ a jako „související nálezy“ z téhož hrobu dále „únětická jehlice, trubička ze svinutého bronzového drátku“, opět bez uvedení inv. čísel. 40 Abychom se v problematice celkem 18 inv. čísel předmětů uložených dnes ve sbírkách NM v Praze trochu orientovali, zobrazíme si některé důležité informace v přehledné tabulce (tabela 3). Pro vzájemné srovnání vyobrazujeme také všechna dostupná vyobrazení jantarových korálů ze sbírek NM (obr. 20). Za zmínku stojí zejména rozporné údaje z práce M. Tisucké a M. Ohlídalové (Tisucká – Ohlídalová 2013) na straně jedné a údaje z inventární knihy NM v Praze, případně práce V. Vokolka (Vokolek v tisku) na straně druhé (tabela 3): a) Zatímco M. Tisucká s M. Ohlídalovou uvádějí náhrdelník z 32 jantarových perel (inv. č. 11722) jako ztracený (Tisucká – Ohlídalová 2013, 73), V. Vokolek, jehož PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic 35–43 Obr. 20. Mikulovice. Jantarové korále inv. č. 11731–11738 z únětických hrobů uložené ve sbírkách NM Praha. Srovnání publikovaných kreseb jednotlivých jantarových korálů podle Vokolek v tisku, Tab. 36; Divac 2013, Tab. 18 a Tisucká – Ohlídalová 2013, tab. 10. Grafika M. Ernée. — Fig. 20. Mikulovice. Amber beads inv. nos. 11731–11738 from Únětice graves in the collections of the National Museum in Prague. A comparison of published drawings of individual amber beads after Vokolek, in press, Tab. 36; Divac 2013, Tab. 18 and Tisucká – Ohlídalová 2013, tab. 10. Graphic by M. Ernée. soupis byl pořízen zhruba ve stejné době, ho vyobrazuje (Vokolek v tisku, Tab. 36: 14). hrob 1 /?/) a br. puklička (inv. č. 11739, hrob 2 /?/) pak autorky neuvádějí vůbec. b) V inv. knize NM Praha i v práci M. Tisucké a M. Ohlídalové jsou jednotlivé předměty přiřazeny údajným hrobům č. 1 a 2 (tabela 3: f, i), u každého je ale zároveň v závorce uveden otazník. Jantarové korále jsou podle inv. knihy NM Praha i podle obou autorek přiřazeny těm samým hrobům (hrob 1 – korále inv. č. 11732–11738; hrob 2? – náhrdelník inv. č. 11722 a korál inv. č. 11731) a totéž se týká i nátepní destičky inv. č. 11724 (hrob 1). Jinak je tomu ale u předmětů kovových. Zatímco dvě únětické jehlice (inv. č. 11729–11730) patří podle inv. knihy NM Praha hrobu č. 2 (?), řadí je autorky k hrobu č. 1 (už bez otazníku). Naproti tomu zlomky br. spirálky (inv. č. 11727–11728), náležející podle inv. knihy NM Praha hrobu č. 1 (?), řadí autorky k inventáři hrobu 2?. d) Naopak u inventáře hrobu 2? uvádějí autorky další únětickou jehlici, kterou nenajdeme v žádných jiných pramenech či publikacích a ani ve sbírkách NM Praha fyzicky neexistuje. Možná si ji autorky spletly s jedním z br. šídel? Publikace obou autorek obsahuje řadu obdobných chyb i u mnoha dalších lokalit a bez kontroly není možné považovat v ní uvedená data, bohužel, za relevantní. c) Další předměty, náležející podle inv. knihy NM Praha také oběma hrobům 1 (?) a 2 (?), jako jsou br. dýka (inv. č. 11723, hrob 2 /?/), obě šídla (inv. č. 11725–11726, PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Ve struktuře odpovídající inv. knize NM Praha uvádí a také kvalitně kompletně vyobrazuje (obr. 19) nálezy (nejen jantarové) z Mikulovic ve sbírkách NM Praha G. Divac v práci vydané téhož roku (Divac 2013, 126, Tab. 18). I ona však, podobně jako M. Tisucká a M. Ohlídalová, uvádí jantarový náhrdelník inv. č. 11722 jako ztracený. Pro kompletní informaci přinášíme také všechny technické údaje o příslušných jantarových perlách uváděné 41 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic a b NM Předmět inv. č. c d e 35–43 f g NM Vokolek v tisku h i j staré inv. č. č. n. PA XVIII, 422 hrob Tab. 36 5074, 6089 2384-A-2249 ano + „zmínka“ 2 (?) 14 1901 2? v NM od Hrob Foto s. 73 Tab. 18 „chybí“ – 2 15 – – 1 11 – – 1 12 1 10 1? 9 11723 br. dýka 6085 2384-A-2249 ano + „zmínka“ 2 (?) 20 – – – 11724 břidl. nátep. destička 5070 2385-A-2250 ano + „zmínka“ 1 (?) 11 – 1 11725 br. šídlo s kost. rukojetí 6084 2385-A-2250 ano + „zmínka“ 1 (?) 15 – – 11726 br. šídlo 6086 – ano + „zmínka“ 1 (?) 19 – – 11727 br. spirálka, zl. 17 – 11728 br. spirálka, zl. 16 – 2384-A-2249 ano + „zmínka“ 1 (?) 2? n Divac 2013 2 náhrdelník z 32 JK 6088 m Hrob 11722 ano + „zmínka“ k Tisucká — Ohlídalová 2013 Tab. 10 uvádějí „nedochován“ – – – – – – 11729 br. únětická jehlice 5072 2384-A-2249 ano 2 (?) 13 – 1 – – 2 17 11730 br. únětická jehlice 6087 2384-A-2249 ano 2 (?) 12 – 1 – – 2 16 6089 2 (?) 2? 2 13 11731 JK 2384-A-2249 ano 3 1901 x x 11732 JK – ano 6 1897 – x 2 11733 JK – ano 7 1897 – x 3 11734 JK – ano 8 1897 – x 11735 JK – ano 9 1897 – x 5 11736 JK, část – ano 10 1897 – – 6 – ano – ano 5071 11737 JK, část 11738 JK, část 5071 11739 br. puklička (?) 5071 2384-A-2249 ano – únětická jehlice – – ano 1 (?) 1 (?) 5 1897 6 1897 2 (?) 18 – – – – 1 1 1? 1? 4 x – x x 7 – – – 2 14 2? – – – – 8 Tabela 3. Mikulovice. Předměty uložené/evidované ve sbírkách NM Praha. — Table 3. Mikulovice. Artefacts deposited/recorded in the collections of the National Museum in Prague. Vokolek v tisku Tisucká — Ohlídalová 2013 Průměr (mm) Síla (mm) Inv. kniha NM Praha inv. č. Hrob 11731 2 (?) Průměr (mm) Váha (g) Rozměry (mm) pr. 16 mm 15 12 15 2 15 x 15 11732 4 JK 9 5 6 0,49 8x8 11733 soudečkovité, 7 6 8 0,48 9x9 11734 provrtané, 9 4 10 0,55 10 x 7 pr. cca 8 mm 9 7 0,33 8x8 6 0,31 9x9 11735 1 (?) Rozměry 3–4 rozm. 7 x 8 11736 3 zlomky 11737 větších JK 12 11 10 0,62 12 x 10 11738 provrtaných 14 12 6 0,89 14 x 12 jednotlivými autory (tabela 4). Jak je vidět, ani tady se jednotliví autoři vždy neshodnou. G. Divac vyobrazuje předměty ve špatném měřítku – v popisce uvádí měřítko 1 : 1, předměty jsou ale ve skutečnosti zmenšeny na 80 %. G. Divac si dobře povšimla, že v inventární knize NM se u označení hrobů u jednotlivých předmětů z Mikulovic objevují otazníky, což „by naznačovalo, že v době inventarizace se již nedal rozlišit obsah jednotlivých nálezových celků“ a, jak dále uvádí, „je ale otázkou, zda nedošlo k nějakému omylu i při inventarizaci, neboť artefakty uváděné v inventární knize NM neodpovídají popisům nalezených předmětů v publikaci (Felcman 189827, 16)“ (Divac 2013, 126). To je sice pravda (viz výše, Felcman 1899) – ze dvou Felcmanem tehdy objevených a prokopaných hrobů pocházelo po jedné nádobce a jednom pazourku, ale žádné bronzové předměty (Felcman 1899, 423), „hroby dříve nalezené“ obsahovaly „jantary a bronzovou jehličku s úškem“ (Felcman 1899, 424). Nicméně ani G. Divac se nevyhnula nepřesnosti, když 27 Divac 2013 Zde také jako Felcman 1898. 42 Tabela 4. Mikulovice. Jantarové korále uložené/evidované ve sbírkách NM Praha. Srovnání údajů uváděných různými autory. Table 4. Mikulovice. Amber beads deposited/ recorded in the collections of the National Museum in Prague. A comparison of data recorded by various authors. tu v souvislosti s mikulovickými hroby cituje špatný Felcmanův článek.28 4.2. Další starobronzové lokality na k. ú. Mikulovice u Pardubic Naši pozornost nyní obrátíme ke zmínkám o dalších lokalitách s doklady osídlení starší doby bronzové na k. ú. Mikulovice u Pardubic. Tu nejstarší, o hrobu skrčence nalezeném na jaře r. 1915 nedaleko mikulovické fary (3, Mikulovice 3), najdeme ve zprávě K. F. Rosůlka, referující o návštěvě mikulovického „naleziště předvěkých hrobů“, „kamž odebrali se kust. Boža Dvořák a pisatel dne 27. května 1915“ (Rosůlek 1915–1916, 3): „Z nálezů dřívějších i ze 28 G. Divac citovaný Felcmanův článek „Felcman 1898, 16“ (zde citován také jako Felcman 1898 – viz výše, pozn. 27) totiž nepojednává o nálezech z Mikulovic, ale o pohřebišti v Noutonicích. O hrobech 1 a 2 z Mikulovic píše Felcman v úplně jiném svém článku z následujícího roku (Felcman 1899, 422–424). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic zpráv p. B. Kabrhela z Dražkovic bylo známo, že od Dražkovic směrem k faře mikulovické nacházejí se hroby skrčenců i nataženců (zde lokalia 16, Dražkovice 2, pozn. ME); máť p. Kabrhel veliký kámen z hrobu skrčence pod točnou zadních vrat a známo též, že v hliništi pod hřbitovem a kostelem mikulovickým vykopány jsou občas nádoby žárových hrobů. Na jaře výše udaného roku (1915, pozn. ME) odkryt byl hrob kosterný nad úvozem Kabrhelovým nedaleko fary a bylo snahou jej zachovati, jelikož museum pardubické nemá dosud ukázky skrčků. Bohužel záchrana se neuskutečnila, mládež z okolí hrob porušila a kustodové našli nahoře nad úvozem jen hromádku kostí, z nichž některé sebrali a pouze nakreslili profil zvonovitého hrobu dobře znatelný. Pak shlédli ještě místa v strži, jež sluší pokládati za ohniště, na nichž mrtvoly spalovány.“ Rosůlek upozorňuje, že podrobnější zprávy o uvedených nálezech byly „podány v místních Neodv. Listech a Samostat. Směrech v článcích „Za praehistorií“ (VI.-IX.) …“ (Rosůlek 1915–1916, 3). Další starobronzové nálezy byly zaznamenány v 70. a 80. letech 20. století na lokalitě označené jako Mikulovice 5 (5). Při povrchovém sběru na poli v „okolí býv. cihelny na svahu kopce a přilehlých polích na úpatí, ppč. 250/1, 2, 235, 246, 253“, kde byly „znatelné rozorávané vrstvy a objekty“, nalezl V. Vokolek dne 18. 2. 1972 mimo jiné i únětický sídlištní materiál, zejména keramiku (Vokolek 1975a; 1975b). Západně odtud, za potokem, zjistili a částečně ovzorkovali dne 6. prosince 1977 V. Vokolek s J. Siglem ve výkopu pro vodovod „po levé straně silnice Pardubice– Chrudim, S od obce, na parc. č. 241“ dva narušené sídlištní objekty únětické kultury (6, Mikulovice 6; Sigl – Vokolek 1978, 11; Vokolek 1978a; 1981a). Dalších celkem pět zahloubených sídlištních objektů (7, Mikulovice 7), z nichž čtyři jsou podle nalezené keramiky datovány do období únětické kultury, bylo narušeno v roce 1988 výkopem pro vodovod probíhajícím východně od obce, souběžně se silnicí Mikulovice– Ostřešany, severně od ní. Rozsáhlé objekty s hloubkou přes 2 m byly narušeny východně od kostela sv. Václava PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 35–43 na parcele č. 192/3 (Sigl – Vokolek 1989; 1995, 204; Kalferst – Sigl – Vokolek 1990, 13; Frolík – Sigl 1995, 92). Předpoklad V. Vokolka a J. Sigla, že se v případě obj. č. 3 mohlo jednat o příkop jako součást opevnění mikulovického kopce, vyloučilo velkoplošné geofyzikální měření v roce 2014,29 které nezjistilo na měřených plochách na svazích ani vrcholu mikulovického kopce žádné lineární anomálie. Spíše šlo o větší objekty typu hliníku. Jednou z největších archeologických akcí30 na katastru obce, která doplnila obraz starobronzového osídlení, byl rozsáhlý výzkum provedený v souvislosti s výstavbou silnice č. I/37 z Pardubic do Chrudimi, probíhající západně od Mikulovic a východně od Blata a Medlešic. V letech 2004–2005 tu byly na k. ú. Mikulovice u Pardubic a Blato (9 a 10, Mikulovice 9 a 10; 13, Blato 3) odkryty četné sídlištní objekty, které zčásti navazují na únětické nálezy z cihelny v Blatě. „Hned v jižní stěně cihelny (lokalita 2) byl odkryt téměř kompletní půdorys kůlové chaty se souvisejícími sídlištními objekty“ (Sedláček 2006, 93). Další nálezy ze starší doby bronzové „pak představují nepříliš rozsáhlé doklady osídlení stejnou kulturou. Společným jevem ve všech těchto sídlištních objektech byl nízký obsah datovacího materiálu případně jeho naprostá absence. V jižní části silničního obchvatu, tedy jižně od cihelny v Blatě se koncentrují menší lokality, na nichž se podařilo zachytit pouze monokulturní osídlení únětickým lidem“ (Sedláček 2006, 93). Dosud poslední větší archeologické akce proběhly v Mikulovicích v těsné blízkosti lokality „V loučkách“. Na jaře roku 2019 byla zkoumána plocha bezprostředně navazující na severní část lokality, na přelomu let 2019/2020 pak proběhl výzkum západně od lokality na ploše oddělené od polohy „V loučkách“ silnicí. 29 30 Měření provedli v únoru roku 2014 pracovníci RGK DAI ve Frankfurtu n. M. (Dipl.-Ing. Roman Scholz) a ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. (M. Ernée, M. Langová). Stav ke konci června 2018. 43 Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“ 44–47 5. Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“ M. Ernée, J. Švédová, M. Langová ných období pravěku33, budeme se zde věnovat výhradně nálezům ze starší doby bronzové. Výzkum, který nás v souvislosti se zde publikovanými hrobovými nálezy bude nejvíce zajímat, proběhl v letech 2006–2012 v souvislosti s výstavbou kolonie několika desítek rodinných domů na lokalitách Mikulovice 1 (1); viz výše, pozn. 18), v poloze „V loučkách“, a Mikulovice 8 (8), v poloze „Na kopci“ (jinak místně „Pod kostelem“; Sedláček 2007a; Sedláček – Kašpárek – Jílek 2010, 389). Obě polohy jsou situovány severně od jádra obce Mikulovice, na západním svahu a úpatí mikulovického kopce a v prostoru navazujícím dále západním směrem, v blízkosti bezejmenné vodoteče (viz výše, kap. 3)31 (předběžně Sedláček 2007b, 28; Sedláček et al. 2009, 19–20; Frolík – Sedláček – Švédová 2010, 13–14; Sedláček – Švédová 2011, 11–12; Svobodová Koldrová 2012; Ernée 2012a, 138; Málek 2013; Volfová 2015). V předchozích letech zde prováděl výzkum již NPÚ-ÚOP v Pardubicích pod vedením dr. J. Šulcové.32 Polohy Mikulovice 1 (1) a Mikulovice 8 (8) jsou odděleny právě zmíněnou, dnes zmeliorovanou bezejmennou vodotečí (viz výše, kap. 3; obr. 5, 7, 9). I když z této intenzivně osídlené polykulturní lokality Mikulovice pochází řada důležitých nálezů i z ji- Již v roce 2006 bylo možné „19 situací spolehlivě datovat do únětické kultury. Z běžných sídlištních jam poněkud vystupuje objekt 72 obsahující skelet novorozence“ (při zpracování výzkumu nebyly tyto kosterní pozůstatky identifikovány, pozn. ME). „… většina objektů … bude náležet mladším fázím únětické kultury“. Už zde také R. Sedláček konstatoval, že „Mikulovice je třeba zařadit mezi nejdůležitější lokality východních Čech, které hrály klíčovou úlohu prakticky ve všech obdobích mladšího pravěku a rané doby dějinné“ (Sedláček 2007b, 28). Nálezy únětické kultury byly dominantní i v dalších letech (2007–2008), kdy došlo k odkryvu velkého množství sídlištních objektů, včetně půdorysů dvou domů se 31 33 32 Výzkum zahájený Národním památkovým ústavem – územním odborným pracovištěm Pardubice převzalo od roku 2006 Východočeské muzeum v Pardubicích, jeho část následně Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. a dílčím způsobem se na něm podílely i některé další instituce (např. výzkum na parcele č. 241/54 provedlo v roce 2009 Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě; Vích 2010). http://isad.npu.cz/ost/archeologie/ISAD/free/info.php?ID=1342-07/22, staženo dne 27. 2. 2018. Výzkum na lokalitě Mikulovice 1 (1) „V loučkách“, na parcelách ppč. 241, 243, 265, 266 (k. ú. Mikulovice u Pardubic) a 277 (k. ú. Blato) (obr. 10b; 21–23) probíhal intenzivně zejména v letech 2006–2012 a příležitostnými dohledy při stavebních zásazích na jednotlivých parcelách i později. Např. pozdní doba halštatská, Ha D2–3 – kostěné obložení východní provenience zdobené zvěrným motivem (Frolík – Sedláček – Švédová 2010, 13; Frolík – Sedláček 2015), halštatsko-laténská maskovitá spona ze sídlištního objektu (Sedláček – Sankot 2013), doba římská – např. terra sigillata, žluto-oranžová a jemná šedá keramika, tutulovitá spona typu Riha 7.11.2 (Halama 2007; Sedláček – Halama – Jílek 2008; Sedláček – Kašpárek – Jílek 2010, 389), raný středověk – existence tzv. „Trstenické stezky“ (např. Severin 2000). Obr. 21. Mikulovice. Pohled od lokality (dole) k severu, směrem na Dražkovice a Pardubice. Foto R. Sedláček. — Fig. 21. Mikulovice. View of site (below) to the north towards Dražkovice and Pardubice. Photo by R. Sedláček. 44 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“ 44–47 Obr. 22b. Mikulovice. Výzkum pohřebiště na parcele č. 277/29, pohled k východu. Foto J. Švédová. — Fig. 22b. Mikulovice. Investigation of cemetery on parcel no. 277/29, view towards the east. Photo by J. Švédová. výplně hrobových jam se lišily zbarvením, ulehlostí i strukturou. Agresivní těžké podloží patrně nepřispělo k dobré zachovalosti kosterního materiálu. Obr. 22a. Mikulovice. Výzkum pohřebiště na parcele č. 277/29, pohled k východu, v pozadí mikulovický kopec (poloha Na kopci, 274 m n. m.) s kostelem sv. Václava. Foto M. Frouz. — Fig. 22a. Mikulovice. Investigation of cemetery on parcel no. 277/29, view towards the east, with Mikulovice Hill (Na kopci /“Hilltop”/ location, 274 metres above sea level) and the Church of St. Wenceslaus in the background. Photo by M. Frouz. sloupovou, resp. žlabovou konstrukcí (Svobodová Koldrová 2012; Musil 2014a, 219; Volfová 2015), menšího pohřebiště s 15 skelety ve 14 hrobových jámách (parc. č. 241/30 a 32; obr. 23: vlevo nahoře), samostatně ležícího dvojhrobu obj. 2301 (zde hrob č. 92 na parc. č. 241/77) a také sídlištní jámy „neckovitého profilu“ č. 3/08 (zde skelet 99 na parc. č. 241/17), „kde byl uložen lidský jedinec na levém boku s hlavou k západu. Jako mimořádný zjev je třeba chápat přítomnost kamenného závalu, který je v prostoru východních Čech pro únětickou kulturu doložen poprvé“ (Sedláček et al. 2009, 19–20). K objevu skupiny hrobů pod budoucím řadovým domem na parcele č. 241/30 a 32 (obr. 23: vlevo nahoře) došlo poslední týden před termínem ukončení výzkumu. Exkavace probíhala na počátku listopadu 2007 za velice nepříznivých klimatických podmínek – teplota kolem bodu mrazu, občasný déšť střídající se se sněžením. Po skrývce nadloží, ornice a části dochované kulturní vrstvy na rostlý terén jílovitého charakteru, byly patrné archeologické situace, které bylo možno ihned interpretovat jako hrobové jámy. Relativně dobře čitelné PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Po ukončení záchranného výzkumu pod komunikacemi, řadovkami a dvojdomky koncem roku 2007 pokračovaly další neohlášené výkopové práce. Při hloubení kanalizace pro dvojdomky budované v severní části lokality došlo na parcele č. 241/17 (obr. 23: uprostřed nahoře) k porušení sídlištního objektu se skeletem pod kamenným závalem (obj. č. 3/08) – výkopem pro kanalizaci byla poškozena spodní část skeletu (pánev, dolní končetiny). Nalezení skeletu nebylo oznámeno. Teprve při další plošné skrývce v následujícím roce byl odhalen a zdokumentován zbytek jámy, ve které se skelet nacházel. Při preparaci hrobu bylo zjevné, že hrob byl narušen nově budovanou kanalizací (viz níže, tab. 34; 60: A–D). Při výzkumech dalších 13 parcel RD34 v poloze „V loučkách“ v roce 2009 došlo k odkryvu celkem 75 kostrových únětických hrobů, několika žárových hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky na sousedních parcelách č. 277/27 a 277/29 (k. ú. Blato; obr. 23: vpravo dole) v jihovýchodní části zastavované plochy (Frolík – Sedláček – Švédová 2010, 13). Na všech parcelách zkoumaných r. 2009 se v nestejné intenzitě vyskytovaly také únětické sídlištní nálezy (např. Málek 2013). Za zmínku stojí „pohřeb lidského jedince na pravém boku s hlavou k jihu, který byl uložen v zásobní jámě, obj. 243335 na ppč. 241/60“ (Frolík – Sedláček – Švédová 2010, 13). Výzkum pokračoval i v letech 2011 a 2012 (Sedláček – Švédová 2011, 11–12; Cebová a kol. 2014), kdy se kromě řady dalších únětických sídlištních objektů, zejména zásobnic a kůlových/sloupových jam 34 35 Čtyři parcely zkoumal ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. (J. Frolík), dalších 9 pak Východočeské muzeum v Pardubicích (R. Sedláček). Jedná se o obj. 2412, číslo 2433 označuje skelet (zde jako skelet 98 – viz níže). 45 Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“ 44–47 Obr. 23. Mikulovice. Přehledný plán zkoumaných/sledovaných ploch určených k výstavbě komunikací a rodinných / bytových domů (bíle). Vyznačeny jsou jednotlivé skupiny odkrytých hrobů (A–D) a jednotlivé hroby včetně čísel příslušných parcel. Výřezy viz mapa na obr. 24. Grafika M. Ernée. — Fig. 23. Mikulovice. Coherent plan of excavated areas intended for the construction of roads and family houses (white). Individual groups of uncovered graves (A–D) and individual graves, including the numbers of the relevant parcels, are marked. For sections, see map on Fig. 24. Graphic by M. Ernée. podařilo na parcele č. 266/5 odkrýt řadu 13 kůlových jamek orientovaných ve směru V–Z, jak autoři uvádějí, „zachycený úsek je sice příliš krátký pro bližší interpretaci, ovšem vzhledem k vyšší koncentraci dalších současných objektů severním směrem, jde patrně o pozůstatek palisádového ohrazení právě severního sídelního prostoru“ (Sedláček – Švédová 2011, 11). Obě na hroby „nejbohatší“ parcely č. 277/27 a 277/29 leží v JV rohu lokality (obr. 23: vpravo dole). Terén tu klesá poměrně výrazně k V, k dnes zatrubněné vodoteči. Mocnost erodované ornice a podorničí v nejvýchodnější části skryté plochy činila až 1,4 m. Pod tímto sekundárně přemístěným materiálem se místy nacházela i kulturní vrstva s pravěkými nálezy o mocnosti až 0,4 m. Na Z straně zkoumané plochy dosahovala mocnost skrývky jen 0,45–0,5 m, přičemž mocnost nadložních vrstev ornice a podorničí byla v poměru 1 : 1. 46 Skrývka nadloží na parcele č. 277/29 probíhala v dubnu za suchého a slunečného počasí. Po skrývce bylo možné spolehlivě identifikovat všechny sídlištní objekty a cca 25 hrobových jam. Výplně sídlištních objektů se od světlého sprašového podloží lišily výrazným tmavým odstínem a „humozitou“. Některé zjištěné sídlištní jámy se po exkavaci „přeinterpretovaly“ na pravděpodobné „vykrádací šachty“, díky kterým jsme mohli identifikovat některé hrobové jámy. Výplně hrobových jam se svojí barevností a ulehlostí velice podobaly zdejšímu sprašovému podloží. Tato skutečnost nás vedla ke zvýšené pozornosti při identifikaci archeologických situací – zahloubených objektů. Plocha byla po skrývce ca 8x (vždy po dešti) ručně „přeškrabána“, díky čemuž se nakonec podařilo odkrýt i zbývající hrobové jámy – celkem 50. Před samotným odkrýváním hrobů jsme rovněž provedli detektorový průzkum. I přes poměrně PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“ 44–47 četně zastoupené kovové nálezy se podařilo detektory označit jen několik málo míst. Podle terénních pozorování se bronzové artefakty nacházely většinou v hlubších hrobech. Výzkum byl velmi komplikovaný nejen kvůli velkému množství zkoumaných a dokumentovaných situací, špatné čitelnosti některých objektů a jejich četným superpozicím, ale také vzhledem k velkému nedostatku času – pouhých 6 týdnů! Všechny zjištěné sídlištní objekty i hroby se podařilo prozkoumat jen díky velkému nasazení pracovníků výzkumu a neobvykle příznivému počasí. Výzkum na sousední parcele č. 277/27 začal ještě před ukončením odkryvu na parcele č. 277/29. Díky zjištěním na sousední ploše jsme i zde věnovali už od začátku velkou pozornost detekci jednotlivých objektů při začišťování plochy po skrývce. dokumentace byla prováděna standardním způsobem v měřítku 1 : 10, pouze u hrobů zkoumaných VČM v Pardubicích na parcele č. 277/27 byly řezy hrobovými jámami dokumentovány v měřítku 1 : 20. Za nedostatek lze zpětně považovat i nepřítomnost antropologa na výzkumu takto rozsáhlého a významného pohřebiště, stejně jako nemožnost vyzvednutí některých hrobů či jejich částí in situ s možností následného detailního výzkumu v laboratoři (zejména hrob č. 2). Zásadním nedostatkem je také ztráta fotografické dokumentace k několika hrobům zkoumaným VČM v Pardubicích na parcele č. 277/27 (hroby č. 51, 54, 55, 56, 62, 65 a 68) a sídlištní jámy 2412 (se skeletem č. 98) na parcele č. 241/60. Ke ztrátě došlo při manipulaci s elektronickými daty v rámci VČM v Pardubicích. Výzkum všech zjištěných hrobových jam probíhal obdobným způsobem – hrobová jáma byla rozdělena osou sever–jih na dvě poloviny, po vybrání jedné poloviny byl kresebně a fotograficky zdokumentován profil a byla odebrána druhá polovina výplně. Po začištění dna hrobové jámy se skeletem a „milodary“ byla situace kresebně a fotograficky zdokumentována. Ve výjimečných případech (např. hrob č. 2) bylo dokumentovaných řezů či plošných úrovní více. Jak se ukázalo později, umožnila tato metoda „přeinterpretování“ některých sídlištních jam na „vykrádací“ šachty – druhotné zásahy v hrobových jámách (viz níže, kap. 7.5). Na druhou stranu utrpěly tímto způsobem dokumentace hlavně pohřby s rakví a dřevěným obložením, či prkny, protože mnohdy nebyly tyto konstrukční prvky včas identifikovány a došlo k jejich odebrání a tedy definitivní ztrátě jejich podoby v jedné polovině zkoumaného objektu bez jakékoli dokumentace. Časová a finanční tíseň však nedovolila tyto hroby s konstrukcemi či schránkami zkoumat a dokumentovat plošně ve více úrovních. Kresebná Jak bylo již zmíněno výše, bylo na lokalitě Mikulovice 1 (1) kromě hrobových nálezů prozkoumáno také několik set zahloubených sídlištních objektů (zásobní jámy, stopy nadzemních staveb různých konstrukcí, množství kůlových/sloupových jam/jamek atd.), roztroušených po celé sledované ploše o rozloze téměř 9 ha. I vzhledem k existenci řady superpozic je zřejmé, že se zde starobronzová sídlištní komponenta prolínala s komponentou pohřební. K detailním úvahám na toto téma bude nezbytné zpracovat a analyzovat také sídlištní objekty a nálezy z jejich výplní. Zde prezentovaný projekt je zaměřen výhradně na analýzu hrobových/pohřebních nálezů a situací. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Na lokalitě Mikulovice 1 (1) bylo v letech 2007–2009 prozkoumáno na 11 parcelách (srovnej obr. 21, 22) celkem 96 kostrových hrobů s celkem 102 skelety, dalších pět skeletů se našlo v sídlištních jámách, celkový obraz pak doplňují žárové pohřby 3–4 jedinců (srovnej níže, tabela 5). 47 Katalog hrobů – nálezové situace 48–76 6. Katalog hrobů – nálezové situace M. Ernée, J. Švédová Katalog obsahuje popisy hrobů (hrobových jam, hrobových konstrukcí, schránek na ostatky ...) a základní soupis nálezů z nich. Prezentaci a analýze nálezů je věnována samostatná kapitola (kap. 11). Při popisu kosterních pozůstatků se omezujeme na stručné konstatování antropologického určení pohlaví a věku dožití. Všem dalším analýzám kosterních pozůstatků (antropologie, paleopatologie, epigenetika, analýzy izotopů atd.) jsou věnovány samostatné kapitoly (kap. 12, 15–16). Součástí katalogové části práce je také kresebná a fotografická dokumentace jednotlivých hrobů a nálezů na tabulkách na konci knihy (tab. 1–117). Jsou rozděleny na tři části – tabulky s terénní dokumentací (tab. 1–35), terénními fotografiemi (tab. 36–60) a nálezy (tab. 61–117). dále zjištěno 6 samostatných hrobů (90–96) – hroby 95 a 96 tvoří dvojici. Jak bylo zmíněno výše (viz kap. 5), bylo na lokalitě Mikulovice 1 (1) postupně odkryto celkem 96 kostrových hrobů se 102 skelety a dalších pět skeletů uložených v sídlištních jámách (obj. č. 2217, 2412 a 3/08). Na dvou místech pak byly dokumentovány i žárové pohřby patrně 3–4 jedinců. Kromě toho bylo prozkoumáno také několik tisíc dalších objektů (kůlových/sloupových jam a jamek, zásobních či jiných jam, žlabů, „polozemnic“ atd.). Všechny objekty byly průběžně číslovány, takže tvoří řadu o několika tisících položek. Po vynětí hrobových nálezů starší doby bronzové vznikla nepřehledná řada často na přeskáčku číslovaných objektů/hrobů, takže jsme z ryze praktických důvodů přistoupili k průběžnému očíslování/přečíslování všech prozkoumaných hrobů čísly od 1 do 96 (obr. 24). Protože jsme v průběhu zpracování materiálu, zejména na začátku projektu, používali i čísla objektů, uvádíme zde pro jistotu také „převodní“ tabulku (tabela 5), kde jsou hroby seřazeny vzestupně od 1 do 96 po jednotlivých parcelách/plochách, na kterých byly zkoumány, a to od té největší skupiny (skupina A, hroby 1–50, parc. č. 277/29) až po jednotlivé hroby. Průběžně jsou číslovány také jednotlivé identifikované skelety/ kostry (1–99). Byl-li v hrobové jámě dokumentován jen jeden skelet, č. skeletu = č. hrobu. Bylo-li v hrobové jámě /objektu skeletů více, jsou tyto indexovány písmeny – např. tři skelety z hrobové jámy č. 28 mají čísla 28a, 28b a 28c. Sídlištní objekty s lidskými skelety nedostávaly nová čísla, ale zůstala jim původní č. objektů (např. sídlištní jáma č. 2217), skelety v nich ale mají svá čísla skeletů, která navazují na číslování skeletů v hrobových jámách. Tedy tři skelety z jámy č. 2217 mají č. skeletů 97a, 97b a 97c – a navazují tak na skelet č. 96 z hrobu č. 96. Posledním skeletem je skelet č. 99 (skeletů je celkem 107, díky indexování skeletů z vícečetných hrobů je však toto číslo nižší). Čísla skeletů uvedená v posledním sloupečku tabely 5 u skeletů ze sídlištních obj. 2217 a 2412 označují původní č. skeletů/objektů, která jim byla přidělena při výzkumu (2216, 2219, 2221 a 2433), kdy byly skelety v sídlištních objektech číslovány jako samostatné objekty. Následují žárové pohřby č. 100a a 100b dokumentované v obj. č. 100 a pohřeb 101 dokumentovaný v obj. (jámě) č. 2023. 6.1. Sledované údaje Pro potřeby dalších analýz byly hroby rozděleny do logických skupin (obr. 23; 24): A (hroby 1–50), B (51–57), C (58–75) a D (76–89). Na prozkoumaných plochách bylo 48 Největší výpovědní hodnotu má často kresebná a fotografická dokumentace. Proto byly slovní popisy zredukovány a částečně převedeny do tabulkové podoby (tabela 6). V některých případech se mohou skutečnosti zachycené fotografií a následně kresbou poněkud lišit. Na vině může být jiný úhel pohledu fotoaparátu (šikmý) a dokumentátora (kolmý), jiné osvětlení, autor příslušné kresby také nemusel vždy vidět to, co zachytil fotoaparát. V některých případech tak můžeme při analýze fotografické dokumentace dospět i k jiným možným variantám či vysvětlením, nežli na základě pořízených kreseb. U každého hrobu je uvedeno jeho číslo (tabela 6: a), č. objektu při výzkumu (např. 1961, 1963 atp.; tabela 6: b), případně označení skupiny hrobů, ke které konkrétní hrob patří (tabela 6: c). U každého hrobu jsou dále popisovány (v textu katalogu, případně v tabelách k dalším kap. 7–10) následující skutečnosti, byly-li identifikovány: hrobová jáma (tabela 6: d–y; kap. 7), kosterní pozůstatky (tabela 7: n–t; 8; kap. 8), konstrukce hrobu (tabela 7: d–e; kap. 7.2), rakev/schránka pro uložení zemřelých (tabela 9; kap. 9), další organické materiály v hrobových jámách (tabela 7: g–j; kap. 9.2), druhotné narušení – vkop/šachta (tabela 7: k–m; kap. 7.5), nálezy (tabela 10; kap. 11) a provedené analýzy (kap. 12–17). 6.1.1. Hrobová jáma (viz také kap. 7; tabela 6) Stupeň dochování půdorysu podle typáře (obr. 25: A) po začištění (tabela 6: d) a u dna (tabela 6: e) a dále odhad stupně dochování hrobové jámy v % (tabela 6: f): 1 – celý, 10 – pouze část dna; dále u jam s patrnými rohy 2 – dochovány 4 rohy, 3 – 3 rohy, 4 – 2 rohy, 5 – 1 roh, 6 – pouze část jedné stěny; a u jam s oválným či nepravidelným půdorysem, u kterých nejsou rohy jednoznačně identifikovatelné 7 – je měřitelná max. délka i šířka jámy, některá ze stěn je mírně porušena, 8 – je měřitelný pouze jeden z rozměrů jámy (délka nebo šířka), 9 – není měřitelný žádný rozměr jámy. Tvar půdorysu jámy podle typáře (obr. 25: B; tabela 6: g), tedy geometrický tvar, kterému se půdorys hrobové jámy nejvíce blíží: A – obdélný/čtvercový (pravoúhlý), B – výrazně lichoběžníkový/trapézovitý (B1 – širší strana u hlavy, B2 – širší strana u nohou), C – oválný, D – výrazně nepravidelný (zpravidla kombinace zmíněných typů), E – jiný, F – neurčitelný, nezjistitelný. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace 48–76 Obr. 24. Mikulovice. Přehledný plán skupin hrobů A–D, jednotlivých hrobů a pohřbů v sídlištních objektech s čísly hrobů/objektů A–H. Výřezy viz obr. 23. Grafika M. Ernée. — Fig. 24. Mikulovice. Coherent plan of the group of graves A–D, individual graves and burials in settlement features, with the numbers of graves/ features. Sections A–H, see Fig. 23. Graphic by M. Ernée. Pozn.: Míra jistoty/pravděpodobnosti jednotlivých údajů je v tabele 6 (stejně jako ve všech ostatních tabulkách) vyjádřena sílou a sklonem příslušného znaku (písmene nebo čísla): A – tvar/rozměr je jistý/ověřený; A – tvar/ rozměr je pravděpodobný/blízký; A – tvar/rozměr je možný/nejistý. U údaje o poměru delší a kratší strany je normálním písmem vyznačena hodnota naměřená u dna jámy, nebylo-li měření u okraje jámy možné. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Na rozdíl od pohřebiště v Praze 9 - Miškovicích (Ernée 2015, Tab. 1: 7–8) neklasifikujeme na pohřebišti v Mikulovicích blíže tvary rohů a průběhy stěn hrobových jam. Vzhledem ke ztížené čitelnosti tvarů půdorysů hrobových jam po skrývce a jejich začištění to v Mikulovicích ve většině případů postrádá smysl. Tvary půdorysů den hrobových jam jsou patrné na kresebné dokumentaci (viz tab. 1–35). 49 Katalog hrobů – nálezové situace Hrob č. Objekt 48–76 Kostra A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009 Hrob Objekt Kostra Hrob B–C – parc. 277/27 – VČM (Sedláček) 2009 Objekt Kostra parc. 241/81 – ARÚ (Frolík) 2008 1 1961 1 51 2147 51 90 1761 90 2 1963 2 52 2146 52 91 1722 91 3 1964 3 53 2193 53 4 1965 4 54 2148 54 5 1968 5 55 2149 55 6 1966 6 56 2150 56 7 2009 7 57 2194 57 8 2008 8 58 2200 58 9 1958 9 59 2201 59 10 1989 10 60 2220 60 11 1976 12 1974 11a 61 2199 61 11b 62 2157 62 12 63 2204 63 64 2167 13 1992 13 14 1982 14 15 1977 15 65 16 1990 16 17 1960 17 18 1959 92a 2301 92b parc. 241/54 – VM (Vích) 2009 93 VMO2 93 parc. 277/23 – VČM (Sedláček) 2007 94 64a 770 94 parc. 277/33 – ARÚ (Frolík) 2009 95 1869 95 2154 65 96 1868 96 66 2158 66 67 2218 67 18 68 2156 68 19 1957 19 69 2198 69 1988 20 70 2197 70 21 1987 21 71 2195 71 22 1983 22 72 2213 72 23 1955 23 73 2212 73 24 1956 24 74 2196 74 25 2026 25 75 2202 75 26 2004 26 27 2006 27 28a 2007 92 64b 20 28 parc. 241/77 – VČM (Sedláček) 2009 Sídlištní objekty C – parc. 277/27 – VČM (Sedláček) 2009 D – parc. 241/30,32 – VČM (Sedláček) 2007 76 1198 97a 2217 2216 76 97b 2219 97c 2221 28b 77 1217 77 28c 78 1193 78 29 2011 29 79 1194 79 30 2041 30 80 1356 80 31 1978 31 32 2003 32 33 1997 34 2001 parc. 241/60 – VČM (Sedláček) 2009 98 2412 2433 81a 81 1192 33 82 1189 82 34 83 1190 83 81b parc. 241/17 – VČM (Sedláček) 2008 99 3/08 vampýr 35 1991 35 84 1185 84 36 1998 36 85 1186 85 100a 2044 žárov. 37 2039 37 86 1197 86 100b 2045 žárov. 38 2038 38 87 1331 87 101 2023 žárov. 39 1995 39 88 1218 88 40 2013 40 89 1306 89 41 1993 41 42 2040 42 43 2014 43 44 2002 44 45 1994 45 46 2000 46 47 2018 47 48 2024 48 49 2015 49 50 2021 50 A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009 Tabela 5. Mikulovice. Přehled všech hrobů a hrobových nálezů v sídlištních jámách prozkoumaných v letech 2007–2009 v poloze „V loučkách“. Řazeno podle č. hrobů/skeletů, pro srovnání jsou uvedena i původní č. obj. a také č. jednotlivých koster. Byl-li v hrobové jámě dokumentován jen jeden skelet, č. skeletu = číslu hrobu. Bylo-li skeletů více, jsou tyto indexovány písmeny (např. 28c). U skeletů v sídl. obj. navazují č. skeletů na číslování skeletů v regulérních hrobech, jámám však zůstala jejich č. objektů (např. skelet 97a v jámě obj. č. 2217). — Table 5. Mikulovice. Summary of all graves and grave finds in settlement pits excavated in 2007–2009 at the “V loučkách” /“Meadows”/ location. Arranged by grave/skeleton numbers. The original feature numbers and numbers of individual skeletons are also provided. If only one skeleton is documented in the grave pit, the skeleton number = the grave number. In the case of multiple skeletons, they are indexed by letters (e.g., 28c). In the case of skeletons in settlement features, the skeleton numbers are linked to the numbering of skeletons in regular graves, though pits retain their feature numbers (e.g., skeleton 97a in pit feature no. 2217). 50 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace Orientace delší osy jámy ve ° (směrem k JV nebo JZ) ve tvaru např.: 23 ° JV – 0 ° – 8 ° JZ. V tabele 6 je tučně vyznačena jistá orientace, netučně přibližná orientace s odchylkou do ± 1 ° a kurzívou orientace s odchylkou do ± 3 ° (tabela 6: h–j). Maximální rozměry (všechny rozměry jsou uváděny v cm) hrobové jámy (maximální délka a šířka po začištění povrchu a po vybrání u dna) – není-li příslušný rozměr měřitelný celý, je uváděn pouze rozměr dochovaný ve formě např. doch. (min.) 72 (v tabele 6: k–m, p–r – uvedeno netučně, kurzívou). U jam s půdorysem B a jeho variantami se šířky měří vždy v kolmici na delší osu ve vzdálenosti 10 cm od konce hrobové jámy směrem dovnitř, v případě některých variant pak v nejširším místě příslušné části půdorysu. Kratší rozměr je v textu uváděn za lomítkem (š1/š2), tedy např. 102/90. Uvádějí se i nadm. výšky povrchu u S a J hrany v m n. m. (tabela 6: n–o, s–t). Pozn.: Delší strana půdorysu hrobové jámy či její delší osa probíhá vždy zhruba rovnoběžně s osou pohřbeného těla. Maximální hloubka dna od skryté úrovně při S a J hraně dna (tabela 6: u–v) vč. nadm. výšky povrchu po začištění u S a J horní hrany (tabela 6: n–o) a dna u S a J hrany dna (tabela 6: s–t) v m n. m. Na rozdíl od pohřebiště v Praze 9 - Miškovicích (Ernée 2015, Tab. 1: 25–26) a ze stejných důvodů jako u tvarů rohů a stěn hrobové jámy nesledujeme u hrobových jam na pohřebišti v Mikulovicích ani sklon a směr sklonu dna hrobové jámy. Sledujeme poměr delší a kratší strany jámy po skrývce a u dna hrobové jámy (tabela 6: w–x). V případě trapézovitého či nepravidelného půdorysu je hodnota pro kratší stranu rovna průměru největšího a nejmenšího naměřeného rozměru. Objem hrobové jámy. Přibližný údaj je uváděn v m3, a to pouze v tabele 6 (tabela 6: y). Profil hrobové jámy. U profilu jámy sledujeme (obr. 25: C): horní hranu (o – ostrá, p – pozvolná, n – nepostřehnutelná), stěny, dolní hranu (o – ostrá, p – pozvolná, n – nepostřehnutelná) a dno. U stěn sledujeme tvar (přímé, konvexní, konkávní, stupňovité, esovité, jiné), sklon (šikmé, svislé, podhloubené) a povrch (rovné, nerovné), u dna jámy tvar (ploché, konvexní, konkávní, jiné – např. stupňovité…) a povrch (rovné, nerovné). Tyto údaje (s výjimkou sklonu dna) obsahuje jen slovní popis jednotlivých hrobů. Výplň (slovní popis vrstev tvořících výplň). Superpozice s jinými hrobovými jámami na základě terénních pozorování jsou uvedeny v tabele 6 (tabela 6: z – čísla příslušných hrobů/objektů) a blíže diskutovány v kap. 7.6. 6.1.2. Kosterní pozůstatky Na tomto místě uvádíme pouze základní údaje: a) zda jsou nebo nejsou kosterní pozůstatky přítomny, b) pohlaví, c) věkovou skupinu a d) věk dožití v letech formou intervalu, případně poznámku k poloze skeletu, pokud je to nutné (hroby č. 71 a 87). Všechny další detailní informace a archeologická pozorování ke stavu dochování, kompletnosti a poloze jednotlivých skeletů a jejich částí obsahuje kap. 8 (viz také tabela 8), antropologickou a paleopatologickou analýzu potom kap. 12.1 a 12.2. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 6.1.3. Konstrukce hrobu Ve východočeských hrobech starší doby bronzové registrujeme téměř absolutní absenci kamenných konstrukcí – na rozdíl např. od středních Čech, kde jsou zcela běžné. V Mikulovicích byl zjištěn možný nenáhodný výskyt kamenů v několika hrobech (zejména hroby č. 77–79 a 86). Zde uvádíme stručný slovní popis, detailnější analýzu obsahuje kap. 7.2. 6.1.4. Schránky pro uložení zemřelých (rakve) Pravděpodobná existence rakve/schránky pro uložení zemřelých36 (většinou z organického materiálu) v hrobové jámě se v Mikulovicích (mj. vzhledem k absenci kamenných konstrukcí – srovnej např. Ernée 2015, 62–68) projevovala téměř výhradně (srovnej níže, kap. 9) odlišným zbarvením části výplně hrobové jámy (viz např. hroby č. 2, 15, 24, 53, 60–62, 68, 72 a 93). V katalogu sledujeme zejména: tvar a rozměry v jednotlivých dokumentovaných úrovních, dále úroveň nad dnem, ve které byla rakev/ schránka na ostatky poprvé zjištěna/dokumentována, orientaci podélné osy rakve/schránky, případně uvádíme poznámky, pokud nějaké jsou. Další detaily, analýzu a diskusi najdeme v kap. 9 (viz také tabela 9). 6.1.5. Další organické materiály v hrobových jámách V několika mikulovických hrobech (např. hroby č. 2, 13, 16, 18, 21, 23, 26, 28, 44, 52, 55 a 60) se podařilo zdokumentovat pozůstatky situací, které naznačují existenci i jiných součástí hrobů z organických látek (dřeva …), nežli jsou rakve – např. dřevěné podložky pod skelety (jejich částmi), milodary atp. V katalogu uvádíme základní údaje a zaznamenaná terénní pozorování, jejich analýzu a diskusi přináší kap. 9.2 (viz také tabela 7: g–j). 6.1.6. Druhotné narušení – vkop/šachta V několika mikulovických hrobech můžeme uvažovat o jejich druhotném úmyslném či neúmyslném narušení (např. hroby č. 15, 21, 30, 32, 82 či 86). V katalogu uvádíme základní údaje a terénní pozorování, jejich analýzu a diskusi přináší kap. 7.5 (viz také tabela 7: k–m). 6.1.7. Nálezy U nálezů uvádíme jejich pořadová čísla v rámci hrobu. V některých případech označuje č. před lomítkem č. skupiny nálezů a č. za lomítkem pořadové č. předmětu v rámci skupiny – např. u jantarových korálů. Popis dále obsahuje stručnou charakteristiku předmětu (podrobné popisy jsou 36 Výrazem rakev zde myslíme zpravidla podélnou schránku obdélného (pravoúhlého) tvaru z organického materiálu (pravděpodobně dřeva, prken nebo kmene stromu), ve kterém může být uloženo kompletní tělo v anatomické poloze (tedy celá mrtvola). Za schránku na ostatky považujeme v tomto případě zpravidla pravoúhlou schránku z organického materiálu (patrně ze dřeva), jejíž rozměry jsou tak malé, že v ní v žádném případě nemohlo být uloženo celé tělo v anatomické poloze. V této schránce mohly být uloženy např. pouze úsporně naskládané kosti zemřelého bez měkkých částí těla. 51 Katalog hrobů – nálezové situace c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y O b j e m (m3) b Délka : šířka (dno) a 48–76 z Hrobová jáma Pů d o ry s Rozměry Dno Hloubka Délka Šířka (š. delší) Šířka (š. kratší) Délka Šířka (š. delší) Šířka (š. kratší) 100 B1 7 144 88 73 246,37 246,35 114 83 65 246,04 246,01 33 34 1,8 1,5 0,30 1 100 A 14 203 138 125 246,33 246,31 179 122 111 245,30 245,33 103 98 1,5 1,5 2,15 3 1964 A 1 1 100 D 10 184 102 83 246,24 246,36 182 246,05 246,10 19 26 2,0 2,3 0,32 4 1965 A 4 4 60 F 163 112 5 1968 A 3 2 80 D 6 1966 A 1 1 100 A 7 2009 A 3 3 90 A 8 2008 A 1 1 100 C 9 1958 A 1 1 100 A 10 1989 A 1 1 100 A 97 11 1976 A 1 1 100 E 10 182 151 12 1974 A 4 3 60 F 9 13 1992 A 1 1 90 A ° k JZ 1 1 0° Tv a r 1 A ° k JV % dochování A Dno 1961 1963 Po v rc h 1 2 Číslo hrobu Skupina hrobů m n. m. Číslo objektu m n. m. 22 14 15 2 0 3 2 3 S J 92 65 S J S J 93 246,25 246,25 157 110 73 246,13 246,13 12 12 1,6 1,7 0,17 5 246,25 246,25 185 73 119 245,54 245,52 71 73 1,7 1,9 1,35 4 114 2,2 2,8 0,06 46 246,23 246,28 109 45 33 246,11 246,15 12 13 204 114 100 58 246,23 246,26 184 58 102 245,79 245,76 44 50 1,9 169 76 246,09 246,08 160 93 62 245,80 245,79 29 29 2,0 2,1 0,35 200 124 124 246,25 246,26 142 96 96 245,65 245,66 60 60 1,6 1,5 1,04 172 114 246,30 246,27 149 68 96 245,65 245,62 65 65 1,6 1,8 0,89 85 246,20 246,25 173 107 75 145,42 245,48 78 77 1,5 1,9 1,30 200 116 101 246,05 246,05 159 98 83 245,34 245,37 71 68 1,8 1,7 1,13 22 210 161 137 246,00 246,01 170 76 112 245,12 245,11 88 90 1,4 1,8 1,89 1984,199 93 2,3 0,77 14 1982 A 1 1 100 E 13 144 106 79 245,87 245,89 134 89 60 245,46 245,51 41 38 1,6 1,8 0,41 1977 A 1 1 100 A 12 203 108 108 246,34 246,34 180 94 94 245,38 245,43 96 91 1,9 1,9 1,63 16 1990 A 1 1 100 A 8 209 107 107 246,36 246,34 168 97 97 245,76 245,69 60 65 2,0 1,7 1,09 17 1960 A 1 1 100 C 10 210 115 87 246,32 246,32 197 104 68 246,02 246,02 30 30 2,1 2,3 0,52 18 1959 A 1 1 100 D 40 224 137 105 246,33 246,28 212 106 129 245,93 245,88 40 40 1,9 19 1957 A 1 1 100 C 15 156 50 246,27 246,25 131 245,77 245,76 50 49 2,4 2,6 0,38 20 1988 A 1 1 100 A 180 130 120 246,18 246,18 160 100 85 245,53 245,54 65 64 1,4 1,7 0,89 21 1987 A 1 1 100 A 17 220 129 106 246,15 246,14 198 117 96 245,45 245,44 70 70 1,9 1,9 1,48 22 1983 A 4 4 80 A 11 ? 246,08 82 43 43 ? 245,85 18 23 1,9 1,9 0,07 23 1955 A 1 1 100 F 246,00 245,98 210 100 90 245,36 245,38 64 60 1,8 2,2 1,31 67 85 13 1962 200 135 103 15 0 Superpozice s hrobem / obj. Po v rc h Délka : šířka (povrch) Orientace Dochování 82 45 45 221 130 115 55 47 1,8 0,94 24 1956 A 1 1 100 F 4 ? 245,81 245,77 ? ? ? 245,20 245,10 61 25 2026 A 1 1 100 D 43 103 80 45 246,39 246,38 103 80 40 246,09 246,07 30 31 1,6 1,7 0,17 26 2004 A 1 1 100 A 24 196 123 123 246,35 246,34 180 102 102 245,40 245,38 95 96 1,6 1,8 1,83 148 ? ? 27 2006 A 1 1 100 C 70 246,30 246,24 135 58 245,69 245,63 61 61 1,9 2,0 0,56 28 28 2007 A 2 2 90 A 27 209 136 136 246,34 246,30 180 113 113 246,04 245,96 30 34 1,5 1,6 0,70 27 29 2011 A 1 1 100 A 5 176 118 118 246,27 246,32 160 105 105 245,59 245,63 68 69 1,5 1,5 1,16 30 2041 A 3 1 80 A 30 180 124 124 246,02 246,03 167 104 104 245,25 245,21 77 82 1,5 1,6 1,42 31 1978 A 1 1 100 F 204 85 245,87 245,94 182 97 70 245,53 245,60 34 34 2,2 2,2 0,52 32 2003 A 1 1 100 A 12 225 135 135 246,31 246,34 198 95 95 245,49 245,52 82 82 1,7 2,1 1,81 33 1997 A 1 1 100 A 8 188 117 117 246,31 246,32 168 117 117 245,71 245,73 60 59 1,6 1,4 1,12 34 2001 A 1 1 100 A 10 225 132 132 246,25 246,26 196 121 121 245,32 245,25 93 101 1,7 1,6 2,33 35 1991 A 1 1 100 A 202 122 122 246,22 246,20 194 112 112 246,07 246,07 15 13 1,7 1,7 0,29 36 1998 A 1 1 100 A 251 169 147 246,02 246,04 206 125 125 245,17 245,13 85 91 1,6 1,6 2,59 37 2039 A 3 3 80 A 141 245,89 245,87 117 76 245,63 245,61 26 26 1,5 1,5 0,26 30, 2039a 38 2038 A 1 1 100 A 9 252 200 192 246,83 246,82 180 130 128 245,55 245,54 128 128 1,3 1,4 4,50 39 1995 A 3 3 90 C 33 122 60 246,35 246,35 115 83 50 246,14 246,14 21 40 2013 A 1 1 100 A 17 227 115 115 246,36 246,35 191 86 86 245,25 245,24 111 111 2,0 2,2 2,12 10 41 1993 A 1 1 100 C 42 2040 A 1 1 100 E 43 2014 A 1 1 100 A 44 2002 A 1 1 100 A 45 1994 A 1 1 100 C 46 2000 A 1 1 100 C 47 2018 A 3 1 90 D 52 0 13 8 12 15 87 97 92 88 92 74 12 76 21 1,6 1,7 0,16 238 140 130 246,15 246,12 188 105 93 245,27 245,27 88 85 1,8 150 137 103 246,33 246,33 123 115 75 245,88 245,88 45 45 1,3 1,3 0,60 24 220 131 116 246,28 246,26 168 87 245,15 245,19 113 107 1,8 1,9 2,09 21 205 144 144 246,23 246,19 182 118 104 245,5 245,47 73 1,6 1,62 10 126 42 246,09 246,11 120 57 37 245,97 245,99 2 152 108 100 246,05 246,06 130 90 70 245,69 245,7 4 196 124 246,03 246,03 178 104 60 245,54 245,54 49 — 61 88 91 36,37 30 1996? 1,9 1,98 2025 72 1,4 12 12 2,4 2,6 0,07 36 36 1,5 1,6 0,42 47 49 1,8 2,2 0,78 46 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y O b j e m (m3) a 48–76 z Hrobová jáma Pů d o ry s Rozměry Orientace Po v rc h Dno Šířka (š. kratší) Délka : šířka (povrch) Délka : šířka (dno) 245,86 245,84 43 43 1,4 1,4 0,58 96 83 245,41 245,44 80 80 1,3 1,4 1,00 28 210 132 117 246,18 246,24 160 85 71 245,37 245,43 81 81 1,7 2,1 1,41 10 225 138 138 246,16 246,18 213 123 123 245,44 245,48 72 70 1,6 1,7 1,83 40 188 110 105 246,06 246,10 170 97 88 245,33 245,41 73 69 1,7 1,8 1,15 A 21 55 2149 B 1 1 100 A 56 2150 B 1 1 100 A 57 2194 B 1 1 100 A 3 Délka E 100 0° 90 1 ° k JV 1 1 Tv a r 3 B J Šířka (š. delší) Šířka (š. kratší) 93 128 A 2148 Délka 140 109 246,24 2024 ° k JZ 246,27 246,21 Po v rc h 246,29 Skupina hrobů 97 Číslo objektu 152 114 146 116 108 Číslo hrobu S 48 % dochování Hloubka S 54 Dno m n. m. Šířka (š. delší) m n. m. J S J Superpozice s hrobem / obj. Dochování 58 2200 C 1 1 100 A 9 205 121 113 245,91 246,01 202 107 92 245,15 245,21 76 80 1,8 2,0 1,55 59 59 2201 C 3 3 80 A 5 210 245,84 246,03 203 86 81 245,66 245,66 18 37 2,4 2,4 0,44 58 60 2220 C 3 1 80 D 6 214 133 113 245,82 246,05 203 122 97 245,11 245,17 71 88 1,7 1,8 1,74 2217? 61 2199 C 1 1 100 A 10 202 115 110 245,85 245,88 197 95 80 244,79 244,82 106 106 1,8 2,2 1,91 62 62 2157 C 1 1 100 A 10 227 162 162 245,75 245,85 193 121 99 245,09 245,17 66 68 1,4 1,8 1,75 61 63 2204 C 1 1 100 A 172 111 102 245,74 245,73 151 81 245,15 245,14 59 59 1,6 1,7 0,85 64 2167 C 1 1 100 A 26 222 112 112 245,71 245,69 210 100 100 245,11 245,09 60 60 2,0 2,1 1,24 65 2154 C 2 1 95 A 10 237 103 103 245,52 245,42 227 93 91 245,27 245,17 25 25 2,3 2,5 0,51 66 2158 C 1 1 100 A 3 270 143 114 245,52 245,42 246 124 98 245,02 244,92 50 50 2,1 2,2 1,40 68 67 2218 C 6 4 60 F 105 90 80 245,43 245,46 82 70 63 245,28 245,27 15 19 1,2 68 68 2156 C 3 1 80 A 69 2198 C 1 1 100 C 7 8 6 90 87 98 1,2 0,11 250 132 105 245,59 245,64 227 115 95 244,35 244,48 124 116 3 209 143 122 245,71 245,75 183 117 100 244,67 244,71 104 104 1,6 30 185 123 90 245,59 245,70 179 107 84 245,33 245,49 26 21 1,7 1,9 0,39 141 62 245,78 245,81 132 75 61 245,67 245,74 11 7 2,0 1,9 0,08 70 2197 C 3 1 80 C 71 2195 C 3 3 95 B2 72 2213 C 3 1 80 A 2 197 113 101 73 2212 C 1 1 100 A 2 140 hlava k Z 81 2,1 2,2 2,89 2155 66,67 1,7 2,14 245,76 245,80 180 85 79 245,28 245,33 48 47 1,8 2,2 0,77 97 87 245,78 245,89 137 93 83 245,67 245,78 11 11 1,5 2166 74 1,6 0,12 74 2196 C 2 1 80 A 5 237 114 88 245,86 245,87 232 95 82 245,54 245,51 32 36 2,3 2,6 0,68 72,75 75 2202 C 3 3 80 C 8 147 74 67 245,77 245,86 140 67 50 245,69 245,75 8 11 2,1 2,4 0,08 74 76 1198 D 1 1 100 A 18 167 96 90 245,97 246,05 130 80 70 245,51 245,61 46 44 1,8 1,7 0,51 77 1217 D 1 1 100 D 38 224 146 119 245,93 245,98 190 110 69 245,46 245,49 47 79 1,7 2,1 1,32 78 1193 D 1 1 100 A 3 203 125 110 246,10 246,13 164 100 64 245,22 245,19 88 90 1,7 2,0 1,49 79 1194 D 1 1 100 C 14 160 114 97 246,07 246,15 118 95 58 245,19 245,21 88 94 1,5 1,5 1,06 80 1356 D 1 1 100 A 27 174 129 106 246,15 246,24 156 119 96 245,64 245,69 51 55 1,5 1,4 0,89 1,6 0,65 81 1192 D 1 1 100 A 23 181 127 110 246,25 246,26 162 110 95 245,88 245,87 37 39 1,5 82 1189 D 1 1 100 A 8 256 101 75 246,21 246,29 235 56 246,12 246,2 9 9 2,9 3,6 0,15 76 83 1190 D 1 1 100 A 14 173 105 105 246,32 246,43 155 100 100 245,65 245,73 67 70 1,6 84 1185 D 1 1 100 A 8 260 130 106 246,31 246,35 255 113 85 246,15 243,19 16 16 2,2 2,6 0,40 85 1186 D 1 1 100 B2 136 86 1197 D 1 1 100 C 87 1331 D 3 3 70 C 88 1218 D 1 1 100 C 89 1306 D 1 1 100 C 90 1761 1 1 100 A 28 40 hlava k S 26 5 2 1,6 1,04 96 72 246,30 246,31 130 90 67 246,02 246,13 28 18 1,6 212 126 84 245,98 246,09 177 96 47 245,11 245,14 87 95 2,0 2,5 1,43 221 133 102 246,08 246,17 219 121 92 245,4 245,49 68 68 1,9 2,0 1,51 88,89 200 124 98 246,06 246,04 163 86 69 245,56 245,51 50 53 1,8 2,1 0,81 87 ? 246,15 246,15 74 85 ? 245,88 245,86 27 29 1,0 0,9 87 245,86 245,82 195 101 78 245,57 245,61 29 21 1,8 2,2 0,49 101 97 217 123 115 1,6 0,22 91 1722 4 2 80 F 17 257 173 143 245,74 245,74 200 126 80 244,74 244,74 100 100 1,6 1,9 2,75 92 2301 1 1 100 A 5 120 83 245,03 245,10 117 80 244,46 244,57 57 1,4 1,4 0,48 1,5 0,83 83 83 53 93 VM02 1 1 100 B1 46 174 125 100 246,46 246,48 164 111 100 245,96 245,98 50 50 1,5 94 770 4 3 80 A 3 171 80 72 247,06 247,09 143 80 72 246,51 246,54 55 55 2,3 1,9 0,59 95 1869 1 1 100 A 18 154 113 97 246,90 246,97 139 95 88 246,60 246,67 30 30 1,5 1,5 0,39 96 1868 1 1 100 D 12 155 66 246,93 246,93 137 84 50 246,61 246,61 32 32 1,9 2,0 0,32 98 509 Tabela 6. Mikulovice. Základní údaje o jednotlivých hrobech (vysvětlivky k jednotlivým sloupcům viz text v úvodu kap. 6). — Table 6. Mikulovice. Basic information on individual graves (for keys to individual columns, see text in the introduction to Chapter 6). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 53 Katalog hrobů – nálezové situace 48–76 Obr. 25. Mikulovice. Formalizovaný popis stupně dochování (A), tvaru (B) a způsobů popisu jednotlivých částí (C) hrobových jam. Grafika M. Ernée. Fig. 25. Mikulovice. Formalised description of the state of preservation (A), shape (B) and description methods of individual parts (C) of grave pits. Graphic by M. Ernée. uváděny na jiném místě), jejich umístění vzhledem ke kostře (většinou jen není-li to dostatečně patrné z kresebné dokumentace) a odkazy na příslušná vyobrazení, případně kapitoly, ve kterých o nálezech zevrubně pojednáváme. Pouze výčtem jsou zmíněny nálezy (keramika, mazanice, kameny) z výplní hrobových jam (kap. 11.1.8; tabela 10: as, at, av). Zvířecí kosti z výplní hrobových jam (příměsi) jsou analyzovány v kap. 11.4 (tabela 10: au). U kovových nálezů je všude uváděna zkratka br. (jako bronz)37 – např. br. spirálka. I když je zřejmé, že ne všechny kovové nálezy byly vyrobeny z bronzu (ně- 37 Pro zjednodušení a zkrácení textu používáme pro některé notoricky se opakující termíny pouze zkratky: zl. – zlomek/-ky, br. – bronz, ker. – keramika/-cký… 54 které jsou měděné), zvolili jsme toto tradiční označení namísto jinak správnějšího kovové nálezy (kov.), které působí v tomto kontextu poněkud uměle a je zbytečně dlouhé. Pouze u zlatých záušnic z hrobu č. 2 je materiál vypsán celým slovem. Termín záušnice je v textu používán jako ekvivalent pro všechny kruhové drátěné ozdoby nalezené v prostoru lebky, zpravidla v oblasti spánku, které můžeme interpretovat jako náušnice, záušnice či vlasové ozdoby a jsou vyrobeny ze svinutého (i několikanásobně) br. drátku. Blíže se typologii a terminologii vlasového šperku věnujeme v kap. 11.2.2. Kurzívou jsou uvedena čísla nálezů, které byly nalezeny až při mytí kostí a nejsou zachyceny na kresebné dokumentaci hrobu. Tato skutečnost je u nich uvedena i v textu. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace 6.2. Popis jednotlivých hrobů a objektů 6.2.1. Hroby Hrob 1 (obj. 1961) (tab. 2; 38: A; 61) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: trapézovitý, širší strana u hlavy, rohy hrobové jámy mírně zaobleny. Orientace: 7 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 144, š – 88; dno d – 114, š – 83. Max. hloubka dna: S – 33; J – 34. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – tmavě hnědočerná, prachovopísčitá hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědá, prachovopísčitá hlína, kyprá; 3 – tmavě hnědočerná, prachovopísčitá hlína promíchaná se světle okrově žlutou spraší, kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6. Nálezy (tab. 61): 2 nádoby (1, 2), z toho hluboká mísa (1) před hrudníkem, miniaturní nádobka (2), pod koleny; 1 br. únětická jehlice (3) pod nádobou 1; náhrdelník z nejméně 19 JK (4/1–19), JK nalezeny zejména před obličejem. 1 – hluboká mísa, č.s. 4582; 2 – miniaturní nádobka, č.s. 4583; 3 – br. únětická jehlice, č.s. 4586; 4/1–19 – nejméně 19 JK; č.s. 4580 (16–18), 4587 (14–15), 4588 (1–13), 4592 (19). Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4584 (dno), 4585, 4589 (0–dno). Hrob 2 (obj. 1963) (tab. 3, 36, 37, 62–64, 111, obr. 54) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 14 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 203, š – 138; dno d – 179, š – 122. Max. hloubka dna: S – 103; J – 98. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé, s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné, na S straně mírně konkávní. Výplň: 1 – rakev, černohnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – rakev, černohnědá jílovitá hlína se skvrnami tmavě hnědé jílovité hlíny (40 %), středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš se skvrnami tmavě hnědé jílovité hlíny (15 %); středně ulehlá; 4 – středně hnědošedá jílovitá hlína, středně ulehlá; 5 – černá jílovitá hlína, ulehlá, zuhelnatělé dřevo; 6 – podloží, středně okrově hnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš; 8 – středně hnědá, středně ulehlá hlína. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 25–40. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 3; 36: A–C; 37: A– D): Tvar a rozměry: kosodélný až obdélný tvar, kompletně zachovaný (d – 156, š – ca 78, v – max. 22). Úroveň nad dnem: Stín rakve/schránky byl zjištěn v úrovni – 78 cm, tedy ca 20 cm nad dnem hrobové jámy jako černohnědá, jílovitá hlína, výrazně tmavší, než světle okrově žlutá spraš okolního zásypu, která ji obklopovala. Kontura rakve/schránky je naprosto ostrá a zřetelná. Orientace: 12 ° k JV – jen mírně odlišná od orientace delší osy hrobové jámy (tab. 36: A–C). Poznámka: Rakev/schránka měla patrně dvě součásti – podložku a horní „víko“. Oba díly rakve jsou tvořeny ca 10 cm silnou deskou (kmenem stromu), která byla ve středu dlabána – „Baumsarg“ (dutý kmen stromu, který byl rozdělen podélně). Mezi spodní a horní částí rakve/schránky byl zachycen ca 1–2 cm mocný proplástek okrově žluté spraše. Tmavá vrstva rakve/schránky byla zjištěna až do úrovně kostry zejména ve střední části hrobové jámy (tab. 3; 37: B, D), zatímco v S a J části se hlava a nohy skeletu nacházely ve vrstvě žluté spraše č. 3 (tab. 3; 36: B; 37: A, C). Můžeme proto uvažovat i o nestejné velikosti/tvaru spodní a horní části rakve/schránky, případně o alternativě, že pohřbené tělo bylo ve skutečnosti pouze překryto ca 10 cm silnou a 70–80 cm širokou částí kmene stromu. Naopak možnou existenci nějaké organické „podložky“ v těchto částech hrobu dokládá tenká vrstvička č. 4 na dně S části hrobové jámy, která se na řezu E–F zvedá ode dna a naznačuje průběh Z stěny PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 rakve/schránky (tab. 3: řez E–F). Nad kostrou byla tmavá vrstva v celé ploše kompaktní, svrchu patrně zaoblená (tab. 36: A–C). Zejména z důvodu situace dokumentované na profilech (tab. 36: B; 37: B–D) se přikláním k tomu, že pohřeb nebyl uložen v rakvi (schránce) uzavřené ze všech stran, ale pohřbený jedinec byl pouze překryt silnou, poněkud prohnutou (částečně dlabanou?) dřevěnou deskou. Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab. 3; 36; 37): Na SZ straně hrobové jámy, pod keramickou nádobou a zvířecí lopatkou, byla na dně hrobu zjištěna další organická, nejspíše dřevěná plochá obdélná podložka (prkno?) o rozměrech 47 x 17 cm, vrstva č. 5, interpretovaná na terénní dokumentaci jako „zuhelnatělé dřevo“ (tab. 3; 37: C). V prostoru mezi předloktím pravé ruky a pravým femurem byla zjištěna odlišně (tmavě) zbarvená vrstva, interpretovaná na terénní dokumentaci jako „zbytky tkaniny?“ – nelze ověřit (tab. 3; 36: F). Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab. 3; 36: A, B): V profilu hrobové jámy byla dokumentována vrstva č. 8, v terénu interpretovaná jako druhotné narušení, nedokončená šachta hluboká 48 cm, směřující do oblasti hrudníku pohřbeného jedince. Výkop šachty byl ukončen 32 cm nad vrškem rakve/schránky, takže vlastní pohřeb zůstal nedotčen. Podle celkové situace jde spíše o výplň prohlubně vzniklé v důsledku sesedání výplně hrobové jámy, případně po zhroucení vnitřní dutiny schránky na tělesné pozůstatky zemřelého. Teoreticky může jít i o výplň sídlištního objektu č. 1962, který měl být podle terénních pozorování s hrobem č. 2 v superpozici. Nálezy (tab. 62–64, 111): nejméně 418 jantarových korálů (1–418), z toho nejméně 5 rozřaďovačů (55+414, 255, 386 + 413, 416–418); 2 kroužky z dvojitého zlatého drátku pod týlem lebky (501, 502); 2 nádoby (503, 504), z toho jedna (503) za hlavou, nad levým ramenem, druhá (504) v SV rohu hrobové jámy, mimo rakev; 5 bronzových tyčinkovitých náramků (505–509), z toho tři (507–509) na levém zápěstí a dva (505, 506) asi uprostřed pravého předloktí; 3 únětické jehlice (Ösenkopfnadeln, 510–512), z toho jedna nad pravou klíční kostí (510), jedna nad páteří v oblasti ohryzku (511) a poslední (512) na prsou, na pravé straně hrudníku; 1 bronzová perla (513) za pánví; 1 schránka kelnatky (514) na prsou, před jehlicí č. 512; další schránky mořských mlžů, šnečí ulity a schránka sladkovodního mlže (515–534) před břichem a poblíž pravé ruky; 1 zvířecí kost (535), lopatka prasete v SV rohu hrobové jámy u nádoby č. 504. 1–418 – nejméně 418 JK (z toho nejméně 5 rozřaďovačů – č. 55+414, 255, 386 + 413, 416–418); č.s. 5210/A (1–30), 5210/B (31–56), 5210/C (57–85), 5210/D (86–115), 5210/E (116–142), 5210/F (143–172), 5210/G (173–199), 5210/H (200–229), 5210/I (230–256), 5210/J (257–283), 5210/K (284–313), 5210/L (417– 418), 5210/M (314–343), 5210/N (344–372), 5210/O (373–402), 5210/P (416), 5210/Q (403–412), 5210/R (413–415); 419–500 – neobsazeno; 501 – kroužek z dvojitého zlatého drátku, č.s. 5219/J; 502 – kroužek z dvojitého zlatého drátku, č.s. 5219/J; 503 – nádobka za hlavou, č.s. 4788; 504 – hluboká mísa s uchem, č.s. 4679; 505 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, č.s. 5214/E; 506 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, č.s. 5214/E; 507 – br. tyčinkovitý náramek na levém zápěstí, č.s. 5213/D; 508 – br. tyčinkovitý náramek na levém zápěstí, č.s. 5213/D; 509 – br. tyčinkovitý náramek na levém zápěstí, č.s. 5213/D; 510 – br. únětická jehlice, č.s. 5216/G; 511 – br. únětická jehlice, č.s. 5217/H; 512 – br. únětická jehlice, č.s. 5215/F; 513 – br. perla za pánví, č.s. 5218/I; 514 – schránka mořského mlže, kelnatky, č.s. 5212; 515 – schránka mořského mlže, kelnatky, č.s. 4678; 516–525 – schránky mořských mlžů, srdcovek, nejméně 8 jedinců, č.s. 5212; 526–533 – šnečí ulity, celkem 7–8 kusů, č.s. 4678 (526–528), 5211 (529–533); 534 – schránka sladkovodního mlže, č.s. 5212; 535 – zvířecí kost (lopatka prasete) v SV rohu hrobové jámy u nádoby č. 504, č.s. 4798. Keramika ve výplni, 56 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4673, 4674 (0–dno), 4675 (0–70), 4789, 4790, 4793A (80–dno). 55 Katalog hrobů – nálezové situace Hrob 3 (obj. 1964) (tab. 2; 38: D; 65) Hrobová jáma: Dochování: celá, zachován celý tvar hrobové jámy na povrchu, překopáno dno ca o 15 cm. Tvar: nepravidelný. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 184, š – 102; dno d – 182, š – 92. Max. hloubka dna: S – 19; J – 26. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, konkávní. Výplň: 1 – tmavě šedohnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – světle okrově žlutá spraš se skvrnkami tmavě šedohnědé jílovité hlíny (30 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–30. Nálezy (tab. 65): 3 nádoby (1–3), z toho miniaturní nádobka (1) před lebkou, dno větší nádoby (2) nad femury a druhá miniaturní nádobka (3) u pasu, J od nádoby č. 2; 1 br. spirálka (4) jako závěsek/nášivka na prsou, u kostí pravého předloktí. 1 – miniaturní nádobka před lebkou, č.s. 4519; 2 – dno větší nádoby u pasu, č.s. 4518; 3 – miniaturní nádobka u pasu, J od nádoby č. 2, č.s. 4517; 4 – 1 br. spirálka ve více zl., č.s. 5220/K. Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4522 (povrch), 4523 (0–dno). Hrob 4 (obj. 1965) (tab. 2; 38: C; 65) Hrobová jáma: Dochování: 60 %, zachovány 2 rohy jámy na povrchu i na dně. Tvar: neurčitelný, špatně vykopáno a porušeno superpozicí s další hr. jámou. Orientace: 22 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 163, š – 112; dno d – 157, š – 110. Max. hloubka dna: S – 12; J – 12. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s kolmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, se skvrnkami světle okrově žluté spraše (3 %), kyprá; 2 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 35–50. Nálezy (tab. 65): 2 nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1) před břichem, hrncovitá vakovitá nádoba (2) pod pánví; 1 kus ši (3), lokalizace kresebně nedokumentována, podle popisu na sáčku č. 4560 „JV pol., 0–20“. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 4548; 2 – hrncovitá vakovitá nádoba, č.s. 4550; 3 – ši, úštěp, spongolit, č.s. 4560. Keramika ve výplni, 23 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4552 (0–20), 4555 (0–dno), 4556 (40–60), 4559 (20–40). Hrob 5 (obj. 1968) (tab. 4; 38: F; 111) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, narušená Z strana hrobové jámy, u povrchu zachovány 3 rohy u dna 4 rohy. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 14 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 200, š – 135; dno d – 185, š – 119. Max. hloubka dna: S – 71; J – 73. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s kolmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, se skvrnkami světle okrově žluté spraše (3 %), kyprá, výplň hrobu 4, který je v superpozici; 2 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína promíchaná se žlutě okrovou spraší (20 %), kyprá; 3 – světle okrově žlutá spraš promíchaná s tmavě hnědou prachovojílovitou hlínou, kyprá; 4 – světle šedohnědá jílovitá hlína, kyprá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 6 – podloží, středně okrově hnědá sprašová hlína, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: 25–40. Nálezy (tab. 4; 38: F; 111): v okolí pravého kolenního kloubu části dvou zvířecích lopatek (1, 2). 1 – zv. kost (lopatka ovce, část) nad pr. kolenním kloubem, č.s. 4632; 2 – zv. kost (lopatka prasete, část) pod pr. kolenním kloubem, č.s. 4637. 56 48–76 Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4627A, 4636 (0–20). Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 4628. Hrob 6 (obj. 1966) (tab. 4; 38: B; 66) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný, na S straně rohy výrazně zaobleny. Orientace: 15 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 114, š – 58; dno d – 109, š – 45. Max. hloubka dna: S – 12; J – 13. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (10 %); 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2,5–3,5. Nálezy (tab. 66): koflík (1) před hrudním košem. 1 – koflík, č.s. 4575. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4576 (0–dno). Hrob 7 (obj. 2009) (tab. 2; 38: E; 66) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, zachovány u povrchu i u dna 3 rohy, 4. roh zničen překopáním. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 2 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 204, š – 114; dno d – 184, š – 102. Max. hloubka dna: S – 44; J – 50. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – středně hnědočerná prachovojílovitá hlína s malými skvrnkami okrové spraše (3 %), kyprá; 2 – světle okrová jílovitá hlína se světle šedými skvrnkami prachovojílovité hlíny (10 %), kyprá; 3 – středně hnědočerná prachovojílovitá hlína se skvrnkami středně hnědé a okrové spraše (5 %), kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš se skvrnkami světle hnědé hlíny (20 %), středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá (překop); 6 – středně okrově hnědá sprašová hlína promíchaná se světle okrově žlutou spraší, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat I. Věk dožití: 35–50. Nálezy (tab. 66): 3 nádoby (1–3), z toho jeden koflík (3) pod nohama, druhý koflík (1) a neurčitelná nádoba ve střepech (2) u pasu; neurčitelný br. nástroj (4) v kostěné rukojeti (5) před koleny; schránka sladkovodního mlže (6) pod dolní čelistí. 1 – koflík, č.s. 4913; 2 – nádobka neurčitelného typu, ve zlomcích, nedokumentována, č.s. 4913 (nevyobrazeno); 3 – únětický koflík, č.s. 4911; 4 – neurčitelný br. zlomek, nedochován, patrně zkorodovaný zbytek nástroje k rukojeti č. 5, č.s. 4912, niv. 36; 5 – kostěná rukojeť k předmětu č. 4, na povrchu patrné zelené zbarvení, č.s. 4912, niv. 37; 6 – schránka sladkovodního mlže pod dolní čelistí, č.s. 4914. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4915 (dno). Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 5199B. Hrob 8 (obj. 2008) (tab. 4; 38: G; 67) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 0 ° k J. Max. rozměry: povrch d – 169, š – 93; dno d – 160, š – 93. Max. hloubka dna: S – 29; J – 29. Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, ulehlá; 2 – tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá; 3 – středně okrově hnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad I. Věk dožití: 20–30. Nálezy (tab. 67): 3 br. záušnice (1–4), z toho dvě (1, 2) na levé a jedna (3, 4) na pravé straně lebky v oblasti spánků; 1–2 br. spirálky (5, 6, 9a–b), z toho jeden zl. (5) pod pravou lopatkou, další (6) v S stěně hr. jámy a dva (9a–b) na levé straně lebky (jako č. 3 a 4); dva JK na pravé straně lebky (7, 8). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace 1 – br. záušnice na levé str. lebky, č.s. 4856a; 2 – br. záušnice na levé str. lebky, č.s. 4856b; 3–4 – zlomky br. záušnice na pravé str. lebky, č.s. 4855; 5 – zl. br. spirálky pod pravou lopatkou, č.s. 4855; 6 – zl. br. spirálky v S stěně hr. jámy, č.s. 4986; 7 – jeden JK na pravé str. lebky, č.s. 4855; 8 – jeden JK na pravé str. lebky, č.s. 4848; 9a–b – 3 zl. br. spirálky na pravé str. lebky, č.s. 4848. Keramika ve výplni, 5 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4857 (zásyp). Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 4858. Hrob 9 (obj. 1958) (tab. 5; 39: A; 67; 111) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 3 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 200, š – 124; dno d – 142, š – 96. Max. hloubka dna: S – 60; J – 60. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, konkávní. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – světle hnědá prachová hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %) a světle okrově žluté spraše (20 %), kyprá; 3 – světle okrová jílovitá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–9,5. Nálezy (tab. 67; 111): mísa (1) pod nohama. 1 – mísa, č.s. 4641. Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4644 (dno). Hrob 10 (obj. 1989) (tab. 5; 40: F–G; 68) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zakulacenými rohy. Orientace: 2 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 172, š – 114; dno d – 149, š – 96. Max. hloubka dna: S – 65; J – 65. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – hnědočerná prachová hlína, kyprá; 2 – hnědě okrová sypká hlína, kyprá; 3 – světle okrová spraš se skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (5 %), kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dospívající, muž. Věková skupina: juv. Věk dožití: 17–19. Nálezy (tab. 68): dvě nádoby (1, 2), z toho hlubší mísa (1) před hrudním košem, dno další nádoby (2) nad lebkou; br. čepel dýky (Stabdolchu?) (3, 3a?) u pravého předloktí; br. únětická jehlice (4) u levé (?) lopatky; ozdoba ze 4–5 JK (5/1–5), JK dokumentovány částečně u pravého předloktí, poblíž čepele dýky; 1 – hlubší mísa, č.s. 4869; 2 – dno nádoby, č.s. 4870; 3 – br. čepel dýky nebo Stabdolchu (?), č.s. 5243/Dd; 3a – drobný zl. plochého br. předmětu poblíž čepele č. 3, č.s. 5243/Dd; 4 – br. únětická jehlice, č.s. 5242/Dc; 5/1–5 – celkem 5 JK dokumentovaných částečně u pravého předloktí, poblíž čepele č. 3, č.s. 5241; 6 – schránka sladkovodního mlže, č.s. 4868. Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4871 (dno). Hrob 11 (obj. 1976) (tab. 6; 39: B–C; 69) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: jiný, výrazně nepravidelný. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 182, š – 151; dno d – 173, š – 107. Max. hloubka dna: S – 78; J – 77. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé, kolmé, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína promíchaná se světle okrovohnědou jílovitou hlínou (30 %), kyprá; 3 – světle okrovohnědá jílovitá hlína s váp. konkrecemi, kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá. Skelet 11a: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–11. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 Skelet 11b: Pohlaví: muž. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+. Nálezy (tab. 69): Skelet a: br. únětická jehlice (1) na prsou; náhrdelník z nejméně 18 JK (2/1–17) v oblasti krku; 1 úštěp křemence (3) na prsou pod bradou. Skelet b: pod nohama zv. kosti (4, 5). 1 – br. únětická jehlice, č.s. 5235/Bb; 2/1–18 – nejméně 18 JK dokumentovaných v oblasti krku (1–13, č.s. 5234) a částečně nalezených při mytí kostí lebky (14–18, č.s. 4652); 3 – ši, úštěp, křemenec, č.s. 4653; 4 – zv. kost (lopatka tura) pod nohama, č.s. 4645; 5 – zv. kost (žebro velkého savce) pod nohama, č.s. 4645. Hrob 12 (obj. 1974) (tab. 6; 39: D; 70; 111) Hrobová jáma: Dochování: 60 %, u povrchu na J straně porušen hrobem 22. Tvar: neurčitelný, pravděpodobně původně oválný. Orientace: 9 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 200, š – 116; dno d – 159, š – 98. Max. hloubka dna: S – 71; J – 68. Profil: nebyl dokumentován. Výplň: popisy vrstev výplně nebyly zaznamenány. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55. Nálezy (tab. 70, 111): 2 nádoby (1, 2), z toho jeden únětický koflík (1) před hrudníkem, druhý únětický koflík (2) pod nohama, v JZ rohu hr. jámy; br. jehlice s kroužkovou hlavicí (3) před bradou; čtyři záušnice (4–7), z toho dvě na levé (4, 7) a dvě na pravé (5, 6) straně lebky, záušnice na pravé straně lebky byly dokumentovány pod spánkem, poblíž čelisti, na levé straně pod spánkem, za čelistí; náhrdelník/nášivka z nejméně 5 br. spirálek (8/1–7) v oblasti krku (pod čelistí; doch. 4 celé a více zl. min. 1–2 dalších); 1 úštěp křišťálu (9) u jehlice č. 3; ohlazený kamenný valounový nástroj (10) poblíž kolen/dlaně levé ruky; dvě kostěná šídla (11, 12), z toho jedno (11) pod nádobou č. 1, druhé, větší (12) u kolen; zv. lopatka (13) u nádoby č. 2. 1 – únětický koflík, č.s. 4664; 2 – únětický koflík, č.s. 4663; 3 – br. jehlice s kroužkovou hlavicí, č.s. 5225/P; 4 – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 5221/L; 5 – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 5222/M; 6 – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 5223/N; 7 – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 5224/O; 8/1–7 – br. spirálky, 4 celé a více zl. min. 1–2 dalších, č.s. 5226/Q; 9 – ši, úštěp, křišťál, č.s. 4745; 10 – křemenný valoun, nástroj, č.s. 4747; 11 – kostěné šídlo, pod nádobou č. 1, č.s. 4746; 12 – kostěné šídlo, u kolen, č.s. 4744; 13 – zv. kost (lopatka ovce/kozy) u nádoby č. 2, č.s. 4744. Keramika ve výplni, 14 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4665 (0–20), 4668 (dno). Hrob 13 (obj. 1992) (tab. 7; 39: G–H; 71; obr. 39) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, na V straně u povrchu porušen 3 kůlovými jámami, všechny rohy jsou ale zachovány. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 3 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 210, š – 161; dno d – 170, š – 112. Max. hloubka dna: S – 88; J – 90. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, mírně konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – hnědookrová spraš se skvrnkami černohnědé prachovojílovité hlíny (5 %), kyprá; 3 – podloží, světle okrová spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dospívající, žena. Věková skupina: juv. Věk dožití: 18–20. Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 7; 39: G–H): Na terénní dokumentaci je vyšrafována plocha (ale bez jakéhokoli vysvětlujícího komentáře) zhruba v prostoru hrudníku pohřbeného, mezi velkou nádobou, zv. kostmi nad pravým kolenem a hrudní/ krční páteří pohřbeného (tab. 7). Podle fotografie šlo patrně o výrazně tmavší zbarvení výplně v prostoru mezi kostmi a možná pod nimi, a to místy s uhlíky. Interpretace je nejasná – zbytky dřeva/ látky či jiné organické hmoty v prostoru hrudníku pohřbeného? 57 Katalog hrobů – nálezové situace Nálezy (tab. 71): 3 nádoby (1a, 1b, 2), z toho dvě mísy/misky (1a, 1b) vložené v sobě, před hrudníkem, za miniaturní nádobkou č. 2, umístěnou u pravého ramene; br. jehlice s kroužkovou hlavicí (3) u pravého ramene; br. tyčinka s kostěnou rukojetí (4) S od nádobky č. 2; nejméně 4 záušnice (5a–5d, 6), z toho dvě na pravé (5c, 5d) a dvě na levé (5a, 5b) straně lebky a části další (6?) v oblasti krční páteře; náhrdelník z několika br. spirálek (7/1–9, 7a, 7b) pod čelistí, v oblasti krku; ohlazený kamenný valounový nástroj (8) u nádobky č. 2; zv. kosti (lopatka a žebra prasete) jako milodar (10, 11) nad koleny. Předměty č. 2, 4, 8 a 9 tvoří společně jakýsi soubor/ set. 1a – větší mísa, č.s. 4690; 1b – menší miska v míse č. 1a, č.s. 4690; 2 – miniaturní nádobka, bez č.s.; 3 – br. jehlice s kroužkovou hlavicí, č.s. 4697; 4 – br. tyčinka s kostěnou rukojetí (záprstní kůstka divoké kočky), č.s. 4692; 5a – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 4696a; 5b – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 4696b; 5c – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 4696c; 5d – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 4696d; 6 – části br. záušnice v oblasti krční páteře, č.s. 4699; 7 – br. spirálky a jejich zlomky převážně pod čelistí, v oblasti krku, č.s. 4695, 4698, 4700; 8 – křemenný valoun, nástroj, bez č.s.; 9 – kostěné šídlo, č.s. 4693; 10 – zv. kost (lopatka prasete) nad koleny, č.s. 4704; 11 – zv. kost (žebra prasete) nad koleny, č.s. 4704. Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5121 (dno), 5124 (zásyp). Hrob 14 (obj. 1982) (tab. 9; 39: E; 69) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: jiný, nepravidelný. Orientace: 13 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 144, š – 106; dno d – 134, š – 89. Max. hloubka dna: S – 41; J – 38. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé kolmým sklonem, konvexní, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – hnědá prachovojílovitá hlína promíšená s okrově žlutou spraší, kyprá; 3 – světle okrově žlutá spraš s proplástky hnědé prachové hlíny, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55. Nálezy (tab. 69): 2 nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1) u kolen, koflík (2) před lebkou; zlomky jedné br. záušnice (3) pod týlem lebky; zlomek br. spirálky (4) pod čelistí, v oblasti krku; dva větší JK (5) u spirálky č. 4; kostěné šídlo (7) u nádobky č. 1; zv. kosti (8, 9) před lebkou, u nádoby č. 2. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 4534; 2 – koflík, č.s. 4533; 3 – zlomky br. záušnice, č.s. 5228/S, 4527; 4 – patrně 1 br. spirálka ve více zl., č.s. 5228/S; 5 – větší JK u spirálky č. 4, č.s. 4537; 6 – větší JK u spirálky č. 4, ve zlomcích, č.s. 4537 (nevyobrazeno); 7 – kostěné šídlo u nádobky č. 1, č.s. 4539; 8 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 4532; 9 – zv. kost (žebra prasete), č.s. 4532; 10 – valoun křemene, nejde o milodar, č.s. 4538. Keramika ve výplni, 4 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4541 (20–dno), 4542 (0–20), 4543 (dno). Kameny ve výplni, 2 ks (kap. 13.7) – č.s. 4536, 4538. Hrob 15 (obj. 1977) (tab. 7; 40: A–E; 66; obr. 38a, 50, 54) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný, lehce nepravidelný. Orientace: 12 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 203, š – 108; dno d – 180, š – 94. Max. hloubka dna: S – 96; J – 91. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – nepostřehnutelná, ostrá, dno – rovné, ploché, konkávní. 58 48–76 Výplň: 1 – černošedá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – světle okrově žlutá spraš promíchaná s černošedou prachovojílovitou hlínou (5 %), středně ulehlá; 3 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 4 – šedočerná prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (30 %), kyprá; 5 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (10 %), kyprá; 6 – černohnědá prachovojílovitá hlína, organická hmota, pozůstatek rakve, dřeva, středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 50. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 7; 40: A–E): Tvar a rozměry: obdélný tvar, „Baumsarg“ (?) dokumentovaný jen v Z polovině hrobové jámy, na V straně odkopán nepozorným kopáčem, zachycen až v profilu (d – 162, dochovaná š – ca 22–32 cm od profilu, původně musela být ca nejméně 56 cm, v – max. 22). Úroveň nad dnem: Stín rakve byl zjištěn na úrovni -70 cm, tedy ca 21 cm nad dnem hrobové jámy jako černohnědá prachovojílovitá hlína, výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš okolní výplně. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřetelná a byla dokumentována v hloubkách -70 a -80 cm, tedy ca 24 a 14 cm nad dnem (tab. 7). V místě hrudníku byla vykopána vykrádací šachta až na samotný skelet. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Rakev měla pravděpodobně dvě součásti – nepochybně spodní (dlabanou) část (viz profily A–B a C–D na tab. 7; 40: D, E) a patrně i horní „víko“?. Mezi spodní a horní částí rakve nebyl zachycen přechod z důvodu výše zmíněného překopání. Spodní část rakve měla výšku nejméně 20 cm. Spodní část byla výrazně zaoblená, svrchní kryt patrně méně zaoblený – plošší. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38a; tab: 7; 40: A–E): Na profilu v terénu špatně rozeznatelný druhotný zásah. Při dně nepravidelný pěti až šestiúhelník o rozměrech ca 95 x 80 cm. Vkop narušuje rakev, je dokopán až na skelet v místě hrudního koše a pánevní oblasti – pohřeb narušen. Nálezy (tab. 66): br. únětická jehlice (1) mezi kostmi ve V části jámy/vkopu; zvířecí kost (2) na dně, přesná poloha nedokumentována. 1 – br. únětická jehlice, č.s. 5227/R; 2 – zvířecí kost na dně (prstní článek tura), č.s. 4594 (nevyobrazeno). Keramika ve výplni, 19 ks (kap. 1.1.8) – č.s. 4600 (10–dno), 4601 (30–dno), 4602 (dno). Hrob 16 (obj. 1990) (tab. 4; 58: H–K; 72–73; obr. 58) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 8 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 209, š – 107; dno d – 168, š – 97. Max. hloubka dna: S – 60; J – 65. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, ostrá, dno – rovné, konvexní. Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše, středně ulehlá; 2 – světle hnědookrová prachovojílovitá hlína promíšená s okrově žlutou spraší a skvrnkami tmavě hnědé jílovité hlíny (10 %), středně ulehlá; 3 – světle okrově žlutá jílovitá spraš se skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (5 %), středně ulehlá; 4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 5 – světle okrově žlutá spraš promíšená s okrovohnědou sprašovou hlínou, středně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25. Další organické materiály (viz kap. 9.2; obr. 58; tab: 4): Tvar a rozměry: původně patrně d – 120, š – ca 90, v – max. 2–3 cm, ve V části přebráno. Úroveň nad dnem: přímo na dně, – 65 cm, dřevěná podložka (prkno/prkna) pod skeletem ca od ramen až po dolní končetiny a dále k S hraně hrobové jámy. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Na mm kresbě půdorysu je vyznačena šrafovaná plocha SZ od řezu jámou, ca od ramen pohřbeného jedince až k severní stěně, s popiskou „dřevo – rozpadlé“ (tab. 4: tm. okrová), na kresbě profilu není vrstva zachycena, v popisu vrstev profilu je však naznačeno šrafování s popiskou „dřevo – prkna“. Na fotografické dokumentaci je patrné velmi tmavé (až do černa, patrně s uhlíky) probarvení dna nejen v SZ kvadrantu hrobové jámy, ale i v JV rohu PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace (tab. 4: šrafovaně). Z dokumentace však není jasné, zda jde o zbytky „dřeva“ zachyceného výše (?). Podle autopsie výkopce (J. Švédová) je obdélné probarvení dochované v SZ části hrobové jámy (d – 120 cm, š – ca 83 cm, v – max. 2–3 cm) jen Z částí dřevěné podložky dochované původně na dně v hl. -65 cm i ve V části hr. jámy (tab. 4: sv. okrová). Podložka (z prken ?) se měla nacházet pod skeletem ca od jeho ramen a měla vyplňovat celou zbývající S část dna jámy, na V straně byla však nepozorným kopáčem vykopána stejně jako okolní zásyp (výplň) hr. jámy. Nálezy (tab. 72–73): dvě nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1) u pasu nad koleny, dvouuchá amforka (2) u chodidel; celkem čtyři br. tyčinkovité náramky (3–6), z toho dva na pravé (3, 4) a dva na levé (5, 6) ruce; br. únětická jehlice (7) před obličejem; br. tyčinka s obdélným pravoúhlým řezem a drobný zlomek s kruhovým řezem (8a, 8b) nad temenem lebky; br. plochý prsten/kroužek (9) nad temenem lebky, u tyčinky č. 8; náhrdelník/nášivka či jiná obdobná ozdoba v oblasti krku/prsou, kombinovaná z nejméně 33 JK (10/1–33) a čtyř schránek mořských mlžů – kelnatek (11/1–4); lopatka ovce/kozy (12) na dně, poloha nedokumentována. U předmětů č. 8a, 8b a 9 není zcela jisté, že šlo o součásti pohřební výbavy, nebo o vtroušené/zavlečené předměty (např. drobným hlodavcem). 1 – miniaturní nádobka, č.s. 4873; 2 – dvouuchá amforka, č.s. 4872; 3 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, dále od zápěstí, č.s. 5247/Ed; 4 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, blíže k zápěstí, č.s. 5247/Ed; 5 – br. tyčinkovitý náramek na levém předloktí, blíže k zápěstí, č.s. 5248/Ef; 6 – br. tyčinkovitý náramek na levém předloktí, dále od zápěstí, č.s. 5248/Ef; 7 – br. únětická jehlice, č.s. 5246/Ec; 8a, b – br. tyčinka se čtvercovým průřezem 8a a br. zlomek tyčinky s kruhovým řezem 8b, č.s. 5245/Eb; 9 – br. plochý prsten/kroužek, č.s. 5245/Eb; 10/1–33 – nejméně 33 JK identifikovaných v oblasti krku a prsou (1–30, č.s. 5244), při mytí kostí pravé ruky (32, č.s. 4782), žeber a obratlů (33, č.s. 4783) a při konzervaci náramků č. 5 a 6 (31, č.s. 5248/Ef); 11/1–4 – 4 schránky mořských mlžů, kelnatek, č.s. 5244; 12 – zvířecí kost na dně (lopatka ovce/kozy), č.s. 5044 (nevyobrazeno). Keramika ve výplni, 14 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5040, 5045 (0–dno). Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 5041. Kameny ve výplni, 4 ks (kap. 13.7) – č.s. 5042, 5046. Hrob 17 (obj. 1960) (tab. 8; 39: F; 74) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 210, š – 115; dno d – 197, š – 104. Max. hloubka dna: S – 30; J – 30. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – světle okrově žlutá spraš se skvrnkami tmavě hnědočerné prachovojílovité hlíny, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá; 3 – světle hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami tmavě hnědočerné prachovojílovité hlíny (5 %) a světle okrově žluté spraše (10 %), kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 14–16. Nálezy (tab. 74): miniaturní nádobka (1) u Z stěny hr. jámy, mimo kostru; dva ploché žebrované br. náramky (2, 3), z toho jeden (2) na pravé a druhý (3) na levé ruce; původně možná dvě br. jehlice, z nich nejméně jedna únětická (několik zl. v noře na dně hr. jámy při pravém rameni – zl. 4/1–3), další zl. (4/5) nalezen při čištění dna hr. jámy, bez přesné lokalizace; dvě různé br. záušnice (5a, 5b) pod zadní částí lebky v oblasti krku; náhrdelník z nejméně 13 JK (6/1–13) v oblasti krku. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 4761; 2 – plochý, žebrovaný br. náramek na pravé ruce, č.s. 4687; 3 – plochý, žebrovaný br. náramek na pravé ruce, poblíž zápěstí, č.s. 4685; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 4/1–3 – celkem 3 zl. br. únětické jehlice v noře na dně hr. jámy, č.s. 4684; 4/4 – zl. neurč. br. předmětu/tyčinky s kruh průřezem, č.s. 4684; 4/5 – zl. jehly br. jehlice, nalezen při čištění dna hr. jámy, přesná poloha nedokumentována, č.s. 4985; 5a – br. záušnice, č.s. 4686a; 5b – br. záušnice, č.s. 4686b; 6/1–13 – nejméně 13 JK identifikovaných v oblasti krku (1–11, č.s. 4767) a při mytí kostí lebky (12–13, č.s. 4764). Hrob 18 (obj. 1959) (tab. 8; 41: A–B; 75; obr. 38a, 54) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 40 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 224, š – 137; dno d – 212, š – 129. Max. hloubka dna: S – 40; J – 40. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (1 %); 3 – středně šedookrová prachovojílovitá hlína se skvrnkami středně hnědé prachovojílovité hlíny (10 %), kyprá; 4 – tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá, pozůstatek zetlelého dřeva, podložky; 5 – tmavě šedookrová prachovojílovitá hlína, kyprá; 6 – středně hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá; 7 – světle žlutookrová jílovitá hlína, středně ulehlá; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš promíšená se středně hnědou hlínou (20 %), středně ulehlá; 9 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 17–19. Rakev / Schránka / další organické materiály (viz kap. 9.1, 9.2; obr. 54; tab: 8; 41: A): Tvar a rozměry: dochováno nepravidelné, výrazně tmavé probarvení nad dnem jámy, mezi a pod kostrou (tab. 41: A), zachované v SZ polovině hrobové jámy téměř v celé ploše (d – 196, š – ca 64, v – max. 6–8), v JV části zřejmě překopáno, zde dochovány pouze zbytky probarvení ve dně asi o 10 cm níže nežli v SZ polovině hr. jámy (tab. 41: A); vrstva byla zachycena i v profilu (vrstva č. 4), a to pod kostmi, v mocnosti 4–8 cm (tab. 8). Úroveň nad dnem: přímo na dně až 6–8 cm nad dnem, pod kostrou. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: původně patrně dřevěná/ prkenná podložka pod pohřbeným, která vyplňovala celé dno hr. jámy; původní rozměry: d – 196–200, š – ca 120, v – max. 6–8. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 8.5; obr. 38a; tab: 8): Na profilu byl patrný náznak druhotného porušení výplně hrobové jámy dodatečným vkopem, směřujícím do oblasti hrudníku pohřbeného a dokumentovaný jako vrstvy č. 1 a 2 (tab. 8). Existence vkopu však není zcela prokazatelná. Nálezy (tab. 75): dvě nádoby, koflíky (1, 2), z toho jeden (1) v týlu za hlavou, druhý (2) u Z stěny hr. jámy; zv. kost, žebro (3) za zády, u stěny hr. jámy. 1 – únětický koflík, č.s. 4809; 2 – menší únětický koflík, č.s. 4808; 3 – zv. kost (žebro prasete), č.s. 4807. Hrob 19 (obj. 1957) (tab. 5; 41: D; 76) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný, lehce nepravidelný. Orientace: 15 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 156, š – 82; dno d – 131, š – 55. Max. hloubka dna: S – 50; J – 49. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, přímé kolmé, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, mírně konvexní. Výplň: 1 – tmavě šedohnědá prachová hlína s proplástky žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – tmavě šedohnědá prachová hlína promíšená s okrově žlutou spraší, středně ulehlá; 3 – světle šedožlutá spraš s proplástky tmavě hnědé prachové hlíny (20 %), středně ulehlá; 4 – tmavě šedohnědá prachová hlína s proplástky žluté spraše (30 %), středně ulehlá; 5 – okrově žlutá spraš s proplástky tmavě hnědé prachové hlíny (15 %), středně ulehlá; 6 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2,5–3,5. Nálezy (tab. 76): dvě nádoby (1, 2), koflík (1) pod nohama a mísa (2) v oblasti břicha. 59 Katalog hrobů – nálezové situace 1 – únětický koflík, č.s. 5048; 2 – mísa, č.s. 5051. Mazanice ve výplni, 13 ks – č.s. 5053. Hrob 20 (obj. 1988) (tab. 6; 41: G–H; 76) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 0 ° k J. Max. rozměry: povrch d – 190, š – 137; dno d – 170, š – 104. Max. hloubka dna: S – 65; J – 64. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konvexní. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (40 %), středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš se skvrnkami středně hnědé jílovité hlíny (40 %), středně ulehlá; 4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 5 – podloží světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 50. Nálezy (tab. 76): miniaturní nádobka (1) před hrudníkem; br. únětická jehlice na prsou; jeden br. kroužek ze zploštělého drátku (3) a dvě záušnice (4, 5) v týlu lebky; předmět ze zv. kosti (6) mírně zbarvený do zelena u nádobky č. 1; zv. kosti (lopatka, žebra) jako milodary (7, 8) pod nohama. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 5068; 2 – br. únětická jehlice, č.s. 5238/Cc; 3 – br. kroužek, č.s. 5237/Cb; 4 – br. záušnice, č.s. 5239/Cd; 5 – br. záušnice, č.s. 5239/Cd; 6 – předmět ze zv. kosti, č.s. 5236; 7 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5065; 8 – zv. kost (žebra velkého savce), č.s. 5065. Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5076 (dno). Hrob 21 (obj. 1987) (tab. 10; 42: C; 67; obr. 38a, 58) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zakulacenými rohy na J straně. Orientace: 17 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 220, š – 129; dno d – 198, š – 117. Max. hloubka dna: S – 70; J – 70. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (3 %), středně ulehlá; 2 – středně šedohnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (5 %); 3 – okrově šedá spraš promíšená se světle žlutohnědou spraší, středně ulehlá; 4 – středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 50. Další organické materiály (viz kap. 9.2; obr. 58; tab: 10): Na dně hr. jámy, při SV stěně hrobu, zcela mimo skelet (tab. 10), dokumentováno tmavší zbarvení nepravidelného (půlkruhového) tvaru (d – 71, š – ca 38, v – max. 2); na terénní dokumentaci zakresleno jako šrafovaná plocha s popisem „dřevo“. Patrně jde o pozůstatek dřevěné ploché podložky, možná pod nedochovaným milodarem (?). Druhotné narušení / šacha (viz kap. 8.5; obr. 38a; tab: 10): V případě vkopů patrných na profilu (vrstvy č. 1 a 2) jde spíše o nerozpoznané mladší objekty – kůlové/sloupové jamky (?). Druhotné intencionální narušení hrobu není prokázáno. Nálezy (tab. 67): zv. kosti (lopatka, žebra) jako milodary (1, 2) pod nohama. 1 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4610; 2 – zv. kost (žebra velkého savce), č.s. 4610. Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4607 (zásyp). 48–76 Max. hloubka dna: S – 18; J – 23. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – středně hnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše, středně ulehlá; 2 – tmavě šedohnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 3 – podloží, okrově hnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 4 – světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II–III. Věk dožití: 5,5–7. Nálezy (tab. 67): úštěp křišťálu (1) nad hlavou; zv. kost (2) jako milodar u pravého ramene. 1 – úštěp, křišťál, č.s. 4572; 2 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 4571. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4565 (dno). Hrob 23 (obj. 1955) (tab. 11; 41: E; 77; 111; obr. 38a) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: jiný, nepravidelně obdélný. Orientace: 13 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 221, š – 130; dno d – 210, š – 100. Max. hloubka dna: S – 64; J – 60. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína se skvrnami a proplástky světle okrově žluté spraše (30 %), kyprá; 2 – světle okrovohnědá jílovitá hlína se skvrnkami tmavě hnědočerné prachovojílovité hlíny (3 %), kyprá; 3 – středně hnědošedá prachovojílovitá hlína, kyprá; 4 – tmavě hnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 5 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 45– 55. Další organické materiály (viz kap. 9.2; obr. 38a; tab: 11): Podél S stěny a v SV rohu hr. jámy dokumentována ca 2–3 cm silná a 5 cm široká tmavá vrstva, která je na dokumentaci půdorysu vyšrafována a označena popiskou „vrstva č. 4 – dřevěná rakev“, na řezu je pak vrstva 4 popsána jako „tmavě hnědá jílovitá hlína, stř. ulehlá“; na kresbě řezu je zachycena v délce 60 cm (to je patrné i na fotodokumentaci; obr. 38a), na kresbě půdorysu (tab. 11) a na fotografii půdorysu (tab. 11) ale chybí. Domnívám se proto, že byla při výzkumu v půdorysu odebrána ještě před dokumentací a původně zasahovala mnohem dále – až k nádobě pod nohama pohřbeného (tab. 11). Původně zaujímala plochu severní 1/3 –1/4 hr. jámy o rozměrech ca 85–100 x 60 cm. Mohlo jít o podložku ze dřeva či jiného organického materiálu pod nedochovaným milodarem (?). Druhotné narušení / šachta (viz kap. 8.5; obr. 38a; tab: 11): Na kresebné (tab. 11) i fotografické (obr. 38a) dokumentaci je na profilu patrné zahloubení (vrstva č. 1), které ale není možné jednoznačně interpretovat jako intencionální vkop do hrobové jámy. Nálezy (tab. 77; 111): dvě nádoby (1, 2), z toho únětický koflík (1) pod nohama, miniaturní nádobka (2) před hrudníkem; br. únětická jehlice (3) na krku; náhrdelník z nejméně 9 JK (4/1–9) a 2–3 schránek mořských mlžů, srdcovky a kelnatek (5), v oblasti krku; provrtaný zvířecí zub (6) u pasu/břicha; kostěný nástroj (?) (7) u nádobky č. 2, podle údajů na sáčku „pod levou horní končetinou“; vz. kost, lopatka (8) před lebkou. 1 – únětický koflík, č.s. 4622; 2 – miniaturní nádobka, č.s. 4617; 3 – br. únětická jehlice, č.s. 5233/Ae/pův. Ao; 4/1–9 – nejméně 9 JK, č.s. 5229; 5a – schránka mořského mlže, srdcovky, č.s. 5231; 5b – 1–2 schránky mořského mlže, kelnatky, č.s. 5231; 6 – provrtaný zv. zub (řezák vlka), č.s. 5232; 7 – kostěný nástroj (?), č.s. 4618; 8 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 4620. Keramika ve výplni, 17 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4619, 4625, 4626 (vše dno). Kameny ve výplni, 1 ks (kap. 13.7) – č.s. 4615. Hrob 22 (obj. 1983) (tab. 6; 41: F; 67) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na S straně porušen hrobem 12 na povrhu i ve dně. Tvar: obdélný. Orientace: 11 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 85, š – 45; dno d – 82, š – 43. 60 Hrob 24 (obj. 1956) (tab. 11; 42: A–B; 75; obr. 38a, 54) Hrobová jáma: Dochování: celá (?), hrobová jáma patrně v terénu nerozpoznána – jáma byla ve své jižní části patrně výrazně „překopána“ a její tvar PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace i orientace zkresleny. Tvar: neurčitelný, vykopána hypotetická jáma, překopáno. Orientace: 4 ° k JV. Max. rozměry: uměle vytvořená hr. jáma – nesledováno. Max. hloubka dna: S – 61; J – 67. Profil: horní hrana – nesledováno, stěny: nesledováno, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), kyprá; 3 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 5 – podle terénní dokumentace „dřevo“. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 38a, 54; tab: 11; 42: A): Tvar a rozměry: v půdorysu se dochoval jako tm. hnědá plocha (na profilu ca 3 cm silná vrstvička) na světlém sprašovém pozadí, jen částečně zachovaný tvar půdorysu, dokumentovaný ve V polovině jámy za řezem, na kterém byl identifiková po odebrání Z části výplně; částečné zbytky zachyceny i na dně Z části; původní tvar přibližně obdélný, v dochované části dokumentována nad skeletem a milodary (tab. 42: A–B) (zachovaná d – 80, původní d – ca 110, š – ca 55, v – max. 3). Úroveň nad dnem: Na fotografickém profilu (obr. 38a) činí výška povrchu vrstvy (č. 5) ca 10 cm nad dnem. Orientace: shodná s osou hrobové jámy. Poznámka: v půdorysu i na řezu je vrstva dokumentována šrafovaně a popsána jako „dřevo“; orientace delší osy rakve patrně naznačuje původní orientaci celé hr. jámy; původní tvar hr. jámy je na tab. 11 rekonstruován plnou čarou, zatímco překopaná část je vyznačena čerchovaně. Na terénní kresebné dokumentaci je vrstva dokumentována pod kostmi a nádobou (tab. 11), na fotografické dokumentaci ale v ploše kostru i nádobu jednoznačně překrývá (tab. 42: A); na fotografické dokumentaci profilu (obr. 38a) ji naopak můžeme identifikovat i nad kostmi. Interpretace není jednoznačná, mohlo jít o komplexní schránku i o kryt z organického materiálu – dřeva. Za prokázaný považujeme svrchní kryt pohřbu. Nálezy (tab. 75): mísa (1) pod nohama; kostěné šídlo (2) S od nádoby č 1. 1 – mísa, č.s. 4942; 2 – kostěné šídlo, č.s. 4944. Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4936 (dno). Hrob 25 (obj. 2026) (tab. 15; 42: H) Hrobová jáma: Dochování: celá, JV strana hrobové jámy překopána. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 43 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 103, š – 80; dno d – 103, š – 80. Max. hloubka dna: S – 30; J – 31. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – konkávní. Výplň: 1 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (20 %), středně ulehlá; 3 – podloží, středně okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II–III. Věk dožití: 5–7. Nálezy: bez nálezů. Hrob 26 (obj. 2004) (tab. 12; 42: D–E; 78) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 24 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 196, š – 123; dno d – 180, š – 102. Max. hloubka dna: S – 95; J – 96. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – okrově žlutá spraš promíšená se světle hnědou prachovojílovitou hlínou, skvrnky tmavě hnědé jílovité hlíny (5 %), vápenité konkrece, středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš promíšená se světle hnědou prachovojílovitou hlínou, středně ulehlá; 4 – středně šedý písčitý jíl, střeně ulehlý; 5 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? muž? Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: 50+. Rakev / Schránka (viz kap. 9.2; tab: 12; 42: D): Tvar a rozměry: jen částečně zachovaný tvar, (d – 120, š – ca 50, v – max. 3), na PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 V straně možná překopáno (?). Úroveň nad dnem: přímo na dně, dřevěná podložka (prkno?). Orientace: ? Poznámka: v JZ ¼ jámy (za kostrou od chodidel až do JZ rohu jámy), v ploše na dně dokumentováno strakaté tmavé probarvení s nepravidelnou hranou (podle fotodokumentace místy velmi tmavé hnědé/černavé), kresebně zachyceno na řezu (vrstva 4) i v půdorysu (šrafováno a vyznačeno čárkovaně za hlavou až k řezu); u popisu vrstev u šrafování není číslo vrstvy, ale popis: „rozpadlé dřevo – černohnědá jílovitá hlína, stř. ulehlá“ – ale zdá se z řezu, že vrstva byla dokumentována za hlavou (v místě, kde je to vyznačeno i na půdorysu) jako tenká vrstva č. 4 s popisem „stř. šedý písčitý jíl, stř. ulehlý“. Není vyloučeno, že šlo o podložku z organického materiálu. Nálezy (tab. 78): br. sekerka s lištami (1) nad lebkou, částí s ostřím zasahuje pod lebku; br. čepel dýky s pěti nýtky (2) pod nohama; br. únětická jehlice (3) před hrudníkem; kostěné šídlo (4) před hrudníkem, poblíž jehlice č. 3. 1 – br. sekerka s lištami, č.s. 4920; 2 – br. čepel dýky s pěti nýtky, č.s. 4923; 3 – br. únětická jehlice, č.s. 4919; 4 – kostěné šídlo, č.s. 4921. Keramika ve výplni, 5 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4932A (zásyp). Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 4932B. Hrob 27 (obj. 2006) (tab. 13; 44: A; 79; 111) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 0 ° k J. Max. rozměry: povrch d – 148, š – 87; dno d – 135, š – 74. Max. hloubka dna: S – 61; J – 61. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konvexní. Výplň: 1 – středně hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – okrovohnědá spraš promíšená se středně hnědou prachovojílovitou hlínou, středně ulehlá; 3 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5. Nálezy (tab. 79; 111): mísa (1) pod nohama; jeden JK (2-1), poloha nedokumentována, možná zavlečen ze sousedního hrobu č. 28 (viz superpozice). 1 – mísa, č.s. 4860; 2-1 – jeden JK, č.s. 4865. Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4863A (dno). Hrob 28 (obj. 2007) (tab. 13; 42: F–G; 79) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, na Z straně porušeno hrobovou jámou hrobu č. 27. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 27 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 209, š – 136; dno d – 180, š – 113. Max. hloubka dna: S – 30; J – 34. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědá prachová hlína promíšená s černohnědou prachovou hlínou (2 %), kyprá; 3 – světle hnědá prachová hlína promíšená s černohnědou prachovou hlínou (20 %) a světle okrově žlutou spraší (5 %), kyprá; 4 – černá hlína, organické zbytky (?), kyprá; 5 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet 28a: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 9–11. Skelet 28b: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6–7. Skelet 28c: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–45. Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 3, 36, 37): Zhruba čtvercový půdorys o rozměrech ca 40 x 40 cm, na jedné straně silně zaoblené rohy, zachycen pod kostmi (ne pod lebkou) skeletu 28b; obrys v půdorysu vyznačen čárkovaně, na řezu černě jako vrstva 4 s popisem „černá hlína – asi organické zbytky“; na foto jen pod kostmi 28b tmavší hlína promíšena místy uhlíky; interpretace nejistá (i díky dislokaci kostí tří skeletů – možná podložka z org. materiálu (?). Nálezy (tab. 79): Skelet a: hráněný br. náramek (1) na kostech jednoho z předloktí; schránka sladkovodního mlže (2) v obličejové části lebky. 61 Katalog hrobů – nálezové situace Skelet b: náhrdelník z nejméně 17–18 br. korálků (4/a–p) a 6 JK (5/1–6) poblíž lebky. Skelet c: br. únětická jehlice (3) na hrudníku. 1 (skelet a) – hráněný br. náramek, č.s. 5011; 2 (skelet a) – schránka sladkovodního mlže, č.s. 5026; 3 (skelet c) – br. únětická jehlice, č.s. 5006; 4/a–p (skelet b) – nejméně 17–18 br. korálků, č.s. 5012 (a–o), 5014 (p); 5/1–6 (skelet b) – nejméně 6 JK (1–4, č.s. 5025) identifikovaných částečně až při mytí kostí lebky (5–6, č.s. 5014); 6 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5013. Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5022 (zásyp). Hrob 29 (obj. 2011) (tab. 13; 44: C; 80; obr. 38b) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 5 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 176, š – 118; dno d – 160, š – 105. Max. hloubka dna: S – 68; J – 69. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (2 %), kyprá; 2 – světle okrovohnědá jílovitá hlínaře skvrnkami tmavě černohnědé prachovojílovité hlíny, kyprá; 3 – tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá; 4 – středně šedohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 5 – světle okrová jílovitá hlína, mírně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 7 – světle hnědookrová sprašová hlína promíchaná se světle okrově žlutou spraší, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 50. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 13): Na kresebné (tab. 13) i fotografické (obr. 38b) dokumentaci je na profilu patrné zahloubení (vrstva č. 1), které směřuje do oblasti hrudníku a obsahovalo i archeologické nálezy. Interpretaci jako intencionální zásah do prostoru pohřbu nelze jednoznačně vyloučit, i když podle dokumentace není zcela prokazatelné, že došlo k zásahu do samotného pohřbu. Nálezy (tab. 80): schránka sladkovodního mlže (1) před obličejovou částí lebky; kostěné šídlo (2) pod nohama; kostěná „trubičkovitá“ rukojeť se zbytkem br. drátku uvnitř (3) pod nohama, u kost. šídla č. 2; zv. kost – lopatka (4) jako milodar u Z stěny hr. jámy; zlomek bronzem do zelena probarvené kůstky (5) v oblasti krku. 1 – schránka sladkovodního mlže, č.s. 4899; 2 – kostěné šídlo, č.s. 4897; 3 – kostěná „trubičkovitá“ rukojeť se zbytkem br. drátku uvnitř, č.s. 4898; 4 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4896; 5 – zl. bronzem do zelena probarvené kůstky, č.s. 4900. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4901 (dno). Hrob 30 (obj. 2041) (tab. 12; 41: C; 80; 111; obr. 38b) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na J kratší straně rohy porušeny hroby č. 36 a 37. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 30 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 180, š – 124; dno d – 167, š – 104. Max. hloubka dna: S – 77; J – 82. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – světle šedohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 3 – světle okrová jílovitá hlína, mírně ulehlá; 4 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrové jílovité hlíny (3 %), kyprá; 5 – světle hnědošedá prachovojílovitá hlína, kyprá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš promíšená se světle hnědou hlínou (20 %), středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 8 – středně ulehlá sv. žlutookrová spraš. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II – mat I. Věk dožití: 35–50. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 12): Druhotné narušení intencionálním vkopem za účelem zásahu do pohřbu není prokazatelné. Kresebná dokumentace profilu hrobovou jamou (tab. 12) se poněkud liší od fotodokumentace (obr. 38b). 62 48–76 Podle fotografie se spíše zdá, že mohlo dojít k zásahům dvěma: do výplně hrobové jámy (vrstvy 2, 3 a 5) se zahlubují vrstvy „zásahu“ s velmi tmavou výplní (vrstvy 1⬅4 – totožnost vrstev vyplývá i z jejich slovního popisu v dokumentaci), do nich potom ještě stratigraficky mladší zásah s téměř kolmou S stěnou – vrstvy 2, 3 a 8). Smysl těchto zásahů však není zřejmý – vzhledem k umístění hrobů přímo na sídlišti není vyloučeno, že jde o mladší sídlištní objekty (???). Zásahy však nejsou patrné na profilu výplní hrobu č. 36, navazujícího směrem k J (viz níže). Nálezy (tab. 80; 111): únětický koflík (1) před lebkou; br. únětická jehlice (2) u pravé klíční kosti; náhrdelník z nejméně 17 JK (3/1– 17), tří schránek mořských mlžů (4a-c) a jednoho provrtaného zvířecího zubu (5) na krku; úštěp, rohovec (6), přesná poloha nedokumentována. 1 – únětický koflík, č.s. 5181; 2 – br. únětická jehlice, č.s. 5179; 3/1–17 – nejméně 17 JK (1–11, č.s. 5177), identifikovaných částečně až při mytí kostí lebky (12–17, č.s. 5170); 4a–c – tři schránky mořských mlžů, kelnatek, č.s. 5178, jedna (c) identifikována až při mytí kostí; 5 – provrtaný zvířecí zub (řezák psa), č.s. 5180; 6 – úštěp, rohovec, č.s. 5184. Keramika ve výplni, 12 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5186, 5187 (zásyp). Hrob 31 (obj. 1978) (tab. 5; 40: F–G; 44: B; 111) Hrobová jáma: Dochování: celá, umělá hrana, nejdříve kopáno jako sídlištní objekt, osa položena V–Z. Tvar: neurčitelný, špatně vykopáno, hypotetická hrobová jáma. Orientace: 13 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 204, š – 97; dno d – 182, š – 97. Max. hloubka dna: S – 34; J – 34. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – středně hnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (10 %), středně ulehlá; 2 – okrově žlutá spraš se skvrnkami středně hnědé jílovité hlíny (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–10. Nálezy: bez milodarů, pouze „sídlištní“ materiál ve výplni. Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4564 (0–dno), 5113 (dno). Hrob 32 (obj. 2003) (tab. 14; 43: A–C; 81) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy na J straně. Orientace: 12 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 225, š – 135; dno d – 198, š – 95. Max. hloubka dna: S – 82; J – 82. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – středně hnědá jílovitoprachová hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědočerná jílovitoprachová hlína, kyprá; 3 – světle hnědookrová jílovitopísčiá hlína, kyprá; 4 – světle okrovohnědá jílovitoprachová hlína se skvrnkami tmavě hnědočerné jílovitoprachové hlíny (5 %); 5 – tmavě hnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 6 – středně hnědookrová jílovitoprachová hlína, kyprá; 7 – podloží, středně okrovohnědá spraš se skvrnkami středně hnědé hlíny (20 %), středně ulehlá; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 14; 43: A–B): Skelet neporušen, existence intencionálního zásahu do hrobu není prokazatelná. Liší se kresebná a fotografická dokumentace profilu (tab. 14; 43: A, B). Na kresebné dokumentaci (tab. 14) je zásah (vrstvy 2 a 3) dokončen až na dno, na fotodokumentaci (tab. 43: A, B) se ale spíš zdá, že šlo o vkop s kruhovým půdorysem, končící nad dnem hrobové jámy, který nedosáhl až na kostru. Důležité je zjištění, že nádoba č. 2 (viz tab. 81), která ležela 26 cm nad dnem hrobové jámy (tab. 14; 43: C), tedy patrně na dně vkopu, patří také starší době bronzové. Nádoba nepatří k hrobové výbavě. Nálezy (tab. 81): dvě nádoby nebo jejich části (1, 3), z toho mísa (1) pod nohama, miska ve střepech (3) u pravé paže; nádobka č. 2 není PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace součástí hrobové výbavy (viz výše); br. únětická (4) jehlice na hrudníku; drobný zlomek br. předmětu/tyčinky kruhového řezu (5) nedaleko špičky kostěného šídla č. 7; nejméně 8 JK (6/1–8), některé v oblasti krku (částečně pod lebkou), některé u kolen; kostěné šídlo (7) u pravého ramene; zv. kost – lopatka jako milodar (8) v SV rohu hr. jámy. 1 – hlubší mísa, č.s. 4876; 2 – miniaturní nádobka, č.s. 4881; 3 – miska, č.s. 4877; 4 – br. únětická jehlice, č.s. 4875; 5 – zlomek br. předmětu/tyčinky, č.s. 4879; 6/1–8 – celkem 8 JK (1–6, č.s. 4880), identifikovaných částečně až při mytí kostí lebky (7–8, č.s. 4878); 7 – kostěné šídlo, č.s. 4874; 8 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4888. Hrob 33 (obj. 1997) (tab. 8; 44: G–H; 82) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy na S straně. Orientace: 8 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 188, š – 117; dno d – 168, š – 117. Max. hloubka dna: S – 60; J – 59. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě černohnědá jílovitoprachová hlína, kyprá; 2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami tmavě černohnědé jílovitoprachové hlíny a světlé žlutookrové jílovité hlíny (2 %), kyprá; 3 – světle žlutookrová jílovitá hlína se skvrnkami světle hnědé hlíny (20 %), kyprá; 4 – středně okrovohnědá jílovitá hlína se skvrnkami tmavě hnědé hlíny (2 %), kyprá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55. Nálezy (tab. 82): miniaturní nádobka (1) před hrudníkem; náhrdelník z nejméně 16 JK (2/1–16) a dvou schránek mořských mlžů – kelnatek (3a, b) v oblasti krku. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 4720; 2/1–16 nejméně 16 JK (1–14, č.s. 4727), identifikovaných částečně až při mytí kostí pravé ruky (15–16, č.s. 4723); 3a, b – dvě schránky mořských mlžů, kelnatek, č.s. 4727; 4 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5129, přesná poloha nedokumentována, nalezeno při mytí antropol. materiálu. Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5127 (0–dno), 5130 (dno). Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 5128. Hrob 34 (obj. 2001) (tab. 16; 44: D) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: lehce nepravidelný, nejspíše obdélný. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 225, š – 132; dno d – 196, š – 121. Max. hloubka dna: S – 93; J – 101. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, přímé šikmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě černošedá prachová hlína promíchaná se světle okrovou jílovitou hlínou (30 %), kyprá; 2 – světle okrová jílovitá hlína promíchaná s tmavě černošedou prachovou hlínou (5 %), mírně ulehlá; 3 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40. Nálezy: zvířecí kost, prstní článek tura (1), přesná poloha nedokumentována. 1 – zvířecí kost na dně (prstní článek tura), č.s. 5118 (nevyobrazeno). Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5119 (dno). Hrob 35 (obj. 1991) (tab. 10; 46: A; 73) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 8 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 202, š – 122; dno d – 194, š – 112. Max. hloubka dna: S – 15; J – 13. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – mírně konkávní. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 Výplň: 1 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (30 %), středně ulehlá; 3 – světle hnědá jílovitá hlína se skvrnami černohnědé jílovité hlíny (30 %), středně ulehlá; 4 – okrově žlutá jílovitá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–30. Nálezy (tab. 10; 46; 73): zlomky nerekonstruovatelné nádobky (1) u pravé paže; tenká br. jehla se špičkou (2) u nádobky; zv. kosti (prstní články tura) za/nad lebkou (3) a nad loktem pravé ruky (4) – ve výplni nad kostrou, původně možná na rakvi (?). 1 – nádobka ve zlomcích, nevyobrazena – č.s. 4774; 2 – tenká br. jehla se špičkou, č.s. 4769; 3 – zv. kost (prstní článek tura), č.s. 4772, jeho povrch 16 cm nad dnem hr. jámy a 12 cm nad kostmi horních končetin pohřbeného jedince; 4 – zv. kost (prstní článek tura), č.s. 4772, jeho povrch je 18 cm nad dnem hr. jámy a 8 cm nad kostmi lebky. Keramika ve výplni, 4 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4770 (zásyp). Hrob 36 (obj. 1998) (tab. 9; 45; 82–83; 111) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 12 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 251, š – 169; dno d – 206, š – 125. Max. hloubka dna: S – 85; J – 91. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (10 %), středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (3 %), středně ulehlá; 3 – okrovožlutá spraš promíšená se středně hnědou jílovitou hlínou a skvrnkami tmavě hnědé jílovité hlíny, středně ulehlá; 4 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 5 – středně šedá jílovitá hlína, středně ulehlá; 6 – okrově žlutá spraš promíchaná se středně hnědou jílovitou hlínou; 7 – okrově žlutá spraš promíchaná se středně šedou jílovitou hlínou, středně ulehlá; 8 – okrově žlutá spraš se skvrnkami světle hnědé jílovité hlíny, středně ulehlá; 9 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (30 %), středně ulehlá; 10 – okrově žlutá spraš promíchaná s hnědou jílovitou hlínou a skvrnkami středně hnědé jílovité hlíny (5 %), vápenité konkrece, středně ulehlá; 11 – podloží, okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 12 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 13 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–45. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 9; 45: C–J): Na profilech není druhotné narušení jednoznačně identifikovatelné, skelet však jeví známky narušení zejména v prostoru lebky, i když na druhé straně byl jantarový náhrdelník dochován kompletní a in situ. Nálezy (tab. 82; 83; 111): náhrdelník složený z nejméně 156 JK (1– 160) a čtyř rozřaďovačů (23, 53, 99, 160); 2 nádoby (201, 202), z toho miniaturní nádobka (202) za lebkou, dvouuchá amforovitá nádoba (201) před koleny, mimo rakev; 1 únětické jehlice (Ösenkopfnadel, 203) u pasu, nad koleny (?); 1 valounek (204) za lebkou, u nádoby 201; 2 zvířecí kosti (205, 206), jedna (205, levá lopatka tura domácího) před koleny, u nádoby 202, druhá (206, záprstní kost tura domácího, 206) za pánví, možná v druhotné pozici díky narušení (?), zvířecí kost, lopatka prasete (207), přesná poloha nedokumentována. 1–160 – nejméně 160 JK (z toho nejméně 4 rozřaďovače – č. 23, 53, 99 a 160), č.s. 5136/A (1–37), 5136/B1 (38–118), 5136/B2 (119–124), 5136/B3 (125–131), 5136/C (132–134), 5136/D (135– 159), 5136 (160); 161–200 – neobsazeno; 201 – dvouuchá amforovitá nádoba, č.s. 4842; 202 – miniaturní nádobka, č.s. 4838; 203 – br. únětická jehlice, č.s. 4840; 204 – ohlazený křemenný valoun, nástroj, č.s. 4839; 205 – zvířecí kost (levá lopatka tura domácího), č.s. 4844; 206 – zvířecí kost (záprstní kost tura domácího), č.s. 4843; 207 – zvířecí kost na dně (lopatka prasete), č.s. 5107 (nevyobrazeno). 63 Katalog hrobů – nálezové situace Keramika ve výplni, 15 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5105 (povrch), 5108 (0–50), 5109 (0–dno). Kameny ve výplni, 4 ks (kap. 13.7) – č.s. 5106. Hrob 37 (obj. 2039) (tab. 3; 44: E–F) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, porušen jeden roh na JV straně sídlištním objektem 2039a. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 15 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 141, š – 92; dno d – 117, š – 76. Max. hloubka dna: S – 26; J – 26. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – středně hnědá hlína promíšená s tmavě černohnědou prachovou hlínou (10 %), středně ulehlá; 2 – tmavě černohnědá prachová lína, středně ulehlá; 3 – podloží (?), světle hnědá jílovitá hlína promíšená s tmavě černohnědou prachovou hlínou (30 %), středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5. Nálezy: bez nálezů. Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5199A (zásyp). Hrob 38 (obj. 2038) (tab. 17; 46: B–C; 73; obr. 38b) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný se zaoblenými rohy na S straně. Orientace: 9 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 262, š – 208; dno d – 190, š – 142. Max. hloubka dna: S – 128; J – 128. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachová hlína promíšená se světle okrovou jílovitou spraší (2 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědá hlína, promíšená s tmavě černohnědou prachovou hlínou a světle okrovou jílovitou hlínou (1 %), středně ulehlá; 3 – středně hnědá sypká písková hlína, středně ulehlá; 4 – středně okrová jílovitá hlína, středně ulehlá. 5 – světle šedá jílovitá hlína, silně ulehlá; 6 – světle okrová jílovitá spraš s příměsí výplně č. 1 a 5 (1 %), středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrová jílovitá hlína, silně ulehlá; 8 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 9 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: 25–35. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 17): Výkopci předpokládaný nedokončený druhotný zásah, projevující se v horní části profilu hr. jámy jako tmavá „prosedlina“, dosahující podle pozorování na profilu v omezeném prostoru hloubky 95 cm (tedy 30 cm nad dnem hr. jámy) není jednoznačně prokazatelný (zejména z důvodu nedosažení skeletu) – může jít o tmavší výplň časem sesedlé propadliny v horní části hr. jámy. Nálezy (tab. 73): br. únětická jehlice (1) v pravé části hrudníku; zv. kost – lopatka jako milodar (2) v SZ rohu hr. jámy. 1 – br. únětická jehlice, č.s. 5145; 2 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5144. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5190 (dno). 48–76 Hrob 40 (obj. 2013) (tab. 15; 46: F–G, J; 84–85) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 17 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 227, š – 115; dno d – 191, š – 86. Max. hloubka dna: S – 111; J – 111. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – světle okrová spraš promíšená s černohnědou prachovou hlínou (5 %), kyprá; 3 – světle okrová spraš promíšená se středně okrovohnědou sprašovou hlínou, kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 5 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena? Věková skupina: ad. II – mat I. Věk dožití: 35–50. Nálezy (tab. 84, 85): dvě nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1) u pravého lokte a hrnec (2) v JZ rohu hr. jámy spolu se zv. kostmi č. 8; br. únětická jehlice (3) před hrudníkem; náhrdelník z nejméně 20 JK (4/1–20) a jednoho zv. zubu (5) v oblasti krku/ prsou; kostěné šídlo (6) u nádobky č. 1; valounový nástroj (7) u nádobky č. 1; zv. kost – lopatka jako milodar (8) v JZ rohu hr. jámy. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 4970; 2 – hrnec, č.s. 4978; 3 – br. únětická jehlice, č.s. 4967; 4/1–20 – nejméně 20 JK (1–19, č.s. 4966), jeden identifikován až při mytí kostí lebky (20, č.s. 4972); 5 – zvířecí zub (špičák psa) s otvorem pro zavěšení, č.s. 4968; 6 – kostěné šídlo, č.s. 4971; 7 – křemenný valoun, nástroj, č.s. 4969; 8 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4980. Hrob 41 (obj. 1993) (tab. 18; 47: A–B; 86) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 238, š – 140; dno d – 188, š – 105. Max. hloubka dna: S – 88; J – 85. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: konkávní, dolní hrana – nepostřehnutelná, dno – rovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (20 %), středně ulehlá; 2 – okrově žlutá spraš promíchaná se světle okrovohnědou spraší a skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (5 %), středně ulehlá; 3 – středně okrová spraš se skvrnami okrově žluté spraše, vápenité konkrece, středně ulehlá; 4 – podloží, okrově žlutá sprašová hlína, středně ulehlá; 5 – podloží, okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 40–55. Nálezy (tab. 86): únětický koflík (1) u pravého ramene/brady; dřík jehlice neznámého typu (2) v oblasti břicha; zv. kost – lopatka jako milodar (3) pod nohama. 1 – únětický koflík, č.s. 4730; 2 – dřík br. jehlice neurčitelného typu, č.s. 4729; 3 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4728. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5116 (0–dno). Hrob 42 (obj. 2040) (tab. 10; 47: C–D; 87) Hrob 39 (obj. 1995) (tab. 8; 46: H; 77) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, na J straně nepatrně porušeno sídlištní jámou 1996. Tvar: oválný. Orientace: 33 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 122, š – 88; dno d – 115, š – 83. Max. hloubka dna: S – 21; J – 21. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, nepostřehnutelná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – hnědá písková hlína, kyprá, výplň obj. 1996; 3 – okrová jílovitá hlína se skvrnkami černohnědé prachovojílovité hlíny (10 %), kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5. Nálezy (tab. 77): kostěné šídlo (1) před nohama. 1 – kostěné šídlo, nedochováno. Keramika ve výplni, 4 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4748 (0–dno). 64 Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: jiný, nepravidelný. Orientace: 67 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 150, š – 137; dno d – 123, š – 115. Max. hloubka dna: S – 45; J – 45. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – středně hnědá prachovojílovitá hlína promíchaná s okrovohnědou spraší, středně ulehlá; 2 – podloží, středně okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6,5–7,5. Nálezy (tab. 87): tyčinkovitý náramek ze silného br. drátu (1) na levém zápěstí; br. dlátko (2) za/nad hlavou; tři JK (3/1–2) a jeden provrtaný zv. zub (4) u pasu; zv. kost – lopatka jako milodar (5) u kolen. 1 – br. tyčinkovitý náramek ze silného drátu, č.s. 5027; 2 – br. dlátko, č.s. 5028; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace 3/1–3 – nejméně tři JK, č.s. 5029; 4 – provrtaný zv. zub (špičák psa), č.s. 5031; 5 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5032. Hrob 43 (obj. 2014) (tab. 19; 47: E; 87) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 24 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 220, š – 131; dno d – 168, š – 91. Max. hloubka dna: S – 113; J – 107. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – nerovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – světle šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; 3 – hnědošedá prachová hlína s proplástky žluté spraše (20 %), středně ulehlá; 4 – žlutá spraš s proplástky světle šedohnědé prachové hlíny (30 %), středně ulehlá; 5 – hnědočerná prachová hlína, středně ulehlá; 6 – středně okrovohnědá sprašová hlína promíchaná se světle okrově žlutou spraší, středně ulehlá; 7 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–30. Nálezy (tab. 87): dvě nádoby (1, 2) a jeden větší atypický střep (3), z toho hrnec/mísa (1) v JZ rohu hr. jámy, koflík (2) a větší střep (3) pod nohama; schránka mořského mlže – kelnatky (4) v oblasti pánve; zv. kost – lopatka jako milodar (5) u Z stěny jámy, v S části; zv. kosti (6) pod nohama. 1 – hrnec/mísa, č.s. 4955; 2 – koflík, č.s. 4956; 3 – větší atypický střep, nevyobrazen, č.s. 4957; 4 – schránka mořského mlže, kelnatky, č.s. 4964; 5 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4954; 6 – zv. kosti (neurč. savec), č.s. 4953. Hrob 44 (obj. 2002) (tab. 14; 47: H–J; 85) Hrobová jáma: Dochování: celá, překop na S kratší straně (?), umělá hrana. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy na S straně. Orientace: 21 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 205, š – 144; dno d – 182, š – 118. Max. hloubka dna: S – 73; J – 72. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, nepostřehnutelná, dno – rovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína promíchaná s okrově žlutou spraší, středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš se skvrnkami tmavě hnědé prachovojílovité hlíny; 4 – podloží, středně okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 6 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami černé jílovité uhlíkové hlíny, zachováno i v půdorysu. Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 14; 47: H): Ve V polovině hrobové jámy na dně před lokty a koleny zemřelého byla zachycena středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami černé jílovité hlíny (s uhlíky?) nepravidelného (ledvinovitého) tvaru (d – 45, š – 20 cm), interpretovaná výkopci jako zbytek dřevěné podložky či jiného organického materiálu (?). Na kresbě půdorysu je místo vyznačeno čárkovanou obrysovou linkou, označením vrstvy 6 a popisem „stř. hnědá prachovojílovitá hlína + skupinky černé jílovité hlíny (dr. uhlíky?) = v půdorysu“, na řezu však dokumentována nebyla; v popisu vrstev je dále naznačeno šrafování a u toho popis „organika? – v půdorysu nivel. bod č. 25“ – vrstvička v půdorysu jen těsně u nádobky, na foto půdorysu, jen jako mírně do hněda probarvený podlouhlý flek s nepravidelným okrajem od kolen k nádobce (tab. 47: H); naopak tenká, velmi tmavá vrstvička je identifikovatelná na fotografii řezu (tab. 14) nejen pod koleny, ale i v délce ca 40–50 cm od lokte pravé ruky až do míst nad lebkou – na kresebné dokumentaci tuto vrstvičku nenajdeme (!!). Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55. Nálezy (tab. 85): únětický koflík (1) před břichem; br. drátěný kroužek/záušnice (2) na pravé straně lebky; drobný broušený nástroj z vápence (3) u nádobky č. 1; kostěná jehlice (4) na prsou. 1 – únětický koflík, č.s. 4823; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 2 – drátěný kroužek/záušnice, č.s. 4819, 4821; 3 – drobný vápencový broušený nástroj, č.s. 4822; 4 – kostěná jehlice s plochou okrouhlou provrtanou hlavicí, č.s. 4825. Mazanice ve výplni, 3 ks – č.s. 5103. Hrob 45 (obj. 1994) (tab. 10; 47: G; 77) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 10 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 126, š – 61; dno d – 120, š – 57. Max. hloubka dna: S – 12; J – 12. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – středně hnědá prachová hlína, kyprá; 2 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 3–4,5. Nálezy (tab. 77): jeden JK (1) před hrudníkem. 1 – jeden JK, č.s. 4758. Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4760 (0–dno). Hrob 46 (obj. 2000) (tab. 11; 48: D–E; 85) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 2 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 152, š – 108; dno d – 130, š – 90. Max. hloubka dna: S – 36; J – 36. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná stěny: mírně konvexní, mírně konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědočerná prachová hlína, kyprá; 2 – středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 3 – světle hnědookrová jílovitá hlína, kyprá; 4 – světle okrovohnědá jílovitá hlína, kyprá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–10. Nálezy (tab. 85): jeden JK (1) mezi nohama a V stěnou hr. jámy. 1 – jeden JK, č.s. 4834. Hrob 47 (obj. 2018) (tab. 14; 48: A–B, D; 86; 111) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, hrobová jáma narušena na V straně hrobem 46. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 4 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 196, š – 124; dno d – 178, š – 104. Max. hloubka dna: S – 49; J – 49. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – okrově žlutá spraš promíšená s okrovohnědou spraší a skvrnkami tmavě hnědé hlíny (10 %), středně ulehlá; 3 – podloží, okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 40–60. Nálezy (tab. 86; 111): únětický koflík (1) za zády/rameny; br. únětická jehlice (2) před břichem, u dlaně levé ruky; náhrdelník z nejméně 34 JK (3/1–34), korále rozházené v a kolem oblasti krku; zv. kost – lopatka jako milodar (4) za pánví. 1 – únětický koflík, č.s. 4996; 2 – br. únětická jehlice, č.s. 4988; 3/1–34 – nejméně 34 JK (1–28, č.s. 4982), částečně identifikovaných až při mytí kostí lebky (29–34, č.s. 4994). 4 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 4995. Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4999 (dno). Hrob 48 (obj. 2024) (tab. 3; 48: C; 77) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, na J straně hrobová jáma překopána, umělá hrana. Tvar: jiný, překopáno, původně zřejmě oválný. Orientace: 3 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 152, š – 114; dno d – 140, š – 109. Max. hloubka dna: S – 43; J – 43. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (10 %), 65 Katalog hrobů – nálezové situace středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6. Nálezy (tab. 77): miniaturní nádobka (1) za hlavou; zv. kost – lopatka jako milodar (2) u V stěny hr. jámy, před nohama. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 4946; 2 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4950. Hrob 49 (obj. 2015) (tab. 19; 47: F) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, na J straně hrana hrobové jámy na povrchu porušena kůlovou jamkou 2016. Tvar: lichoběžníkový se širší stranou u nohou, s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 13 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 197, š – 138; dno d – 174, š – 108. Max. hloubka dna: S – 95; J – 102. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – nerovné, mírně konkávní, konvexní, stupňovité. Výplň: 1 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (10 %), středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (3 %), středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš promíchaná s okrovohnědou spraší a skvrnkami tmavě šedohnědé prachovojílovité hlíny (5 %), středně ulehlá; 4 – okrovohnědá spraš promíchaná s okrovošedou spraší (10 %), středně ulehlá; 5 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (1 %); 6 – středně šedá jílovitá hlína, středně ulehlá; 7 – středně hnědošedá jílovitá hlína, středně ulehlá; 8 – podloží, středně okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 9 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40. Nálezy: bez nálezů. Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5064 (zásyp). Hrob 50 (obj. 2021) (tab. 18; 46: D–E; 88–89) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný až kruhový. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 183, š – 140; dno d – 137, š – 102. Max. hloubka dna: S – 127; J – 127. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, pozvolná dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachová hlína, kyprá až středně ulehlá; 2 – světle okrová spraš promíchaná s tmavě černohnědou prachovou hlínou (30 %), kyprá až středně ulehlá; 3 – světle okrová spraš, středně ulehlá; 4 – světle okrová jílovitá hlína, silně ulehlá; 5 – středně šedá jílovitá hlína silně ulehlá; 6 – podloží, světle okrová jílovitá spraš, silně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–35. Nálezy (tab. 88; 89): miniaturní nádobka (1) před lebkou/čelem; dva plechové br. žebrované náramky, jeden (2) na pravém zápěstí, druhý (3) na levém předloktí; dvě br. únětické jehlice (4, 5) před břichem; br. šídlo bez kostěné rukojeti (6) nad lebkou, mezi nádobkou č. 1 a schránkou sladkovodního mlže č. 12; tři cínové kroužky/zlomky (7–9), z toho dva (7, 8) na krku a jeden (9) na prsou; br. záušnice (10) pod bradou; kostěný nástroj/šídlo (?) (11) před obličejem; v nálezech neidentifikovaná „vápenitá konkrece“ vejčitého tvaru (12) nad hlavou. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 5154; 2 – br. plechový žebrovaný náramek na pravém zápěstí, č.s. 5163; 3 – br. plechový ženrovaný náramek na levém předloktí, č.s. 5164; 4 – br. únětická jehlice, č.s. 5160; 5 – br. únětická jehlice, č.s. 5158; 6 – br. šídlo bez kostěné rukojeti, č.s. 5159; 7 – cínový otevřený kroužek, celý, č.s. 5162a; 8 – cínový otevřený kroužek, ve zlomcích, oba konce dochovány, č.s. 5162b; 9 – zlomky cín. kroužku, konce nedochovány, č.s. 5162c; 10 – br. záušnice, č.s. 5161, 5147; 11 – kostěný nástroj, č.s. 5157; 12 – mezi nálezy neidentifikováno, v seznamu nálezů nefiguruje žádný vzorek podobného charakteru, na terénní dokumentaci popsáno jako „vápenitá konkrece, niv. 26“. 66 48–76 Hrob 51 (obj. 2147) (tab. 20, 90, 111; obr. 40a, 40b) Hrobová jáma: Dochování: 90 %, hrobová jáma porušena na S straně na povrchu kůlovou jamkou 2020. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 6 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 165, š – 136; dno d – 146, š – 115. Max. hloubka dna: S – 28; J – 26. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, nepostřehnutelná dno – mírně konkávní. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5. Nálezy (tab. 90; 111): mísa (1) za/nad hlavou; dva br. lité tyčinkovité náramky (2, 3), z toho jeden (2) na pravé a jeden (3) na levé ruce; ozdoba z jantarového složená kroužku a nejméně 13 JK (4) u pasu, nad pravým femurem; 1 – mísa, bez č.s.; 2 – tyčinkovitý náramek, č.s. 5724A; 3 – tyčinkovitý náramek, č.s. 5724B; 4/1 – jantarový kroužek; 4/2–12 nejméně 13 JK (č.s. 5698, 5731). Keramika ve výplni, 10 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5374, 5376, 5377 (vše 0–20), 5375 (20–40). Hrob 52 (obj. 2146) (tab. 20; 49: A; 94; obr. 40a, 40b) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 14 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 245, š – 130; dno d – 210, š – 125. Max. hloubka dna: S – 112; J – 116. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, stupňovité, dolní hrana – ostrá, nepostřehnutelná dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – hnědošedá hlinitá hlína, promíšená se spraší, středně ulehlá; 2 – mírně zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 3 – hnědošedá písčitohlinitá hlína promíšená se spraší; 4 – hnědošedá hlinitá hlína promíšená se spraší; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–35. Rakev / Schránka případně jiná organika (viz kap. 9.2; tab: 20): Na dně, v JV části hr. jámy, mezi kostrou (částečně i pod ní) a V/J stěnou hr. jámy dochován pnepravidelný oválný tvar (dochované rozměry: d – 150, š – 64, v – ?). V kresebné dokumentaci je u vyšrafovaného fleku popis „černá hlinitá (rakev?)“. Vrstva nebyla zachycena na kresebné dokumentaci profilu (dokumentace není, bohužel, kompletní – až na jediný snímek kostry na dně hr. jámy zcela chybí fotodokumentace, vč. dokumentace profilu hr. jámou). Podle interpretace výkopců mělo jít pravděpodobně o podložku z prken, která byla pod skeletem. Probarvení bylo zjištěno na úrovni –100 cm, tedy ca 15 cm nad dnem hrobové jámy jako černá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš, která ji obklopovala. Nálezy (tab. 90): br. jehlice s křidélky (1) v oblasti břicha; zv. kost – lopatka jako milodar (2) před trupem, mezi kostrou a V stěnou jámy. 1 – br. jehlice s křidélky, č.s. 5725; 2 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5567. Keramika ve výplni, 15 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5366 (0–65), 5367 (0–100), 5368 (0–20), 5369 (80–100), 5370 (0–65), 5371 (dno), 5372 (1–100), 5373 (?). Hrob 53 (obj. 2193) (tab. 26; 48: F–H; obr. 40a, 40b, 54, 55) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: nepravidelný, obdélný. Orientace: 4 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 190, š – 117; dno d – 165, š – 91. Max. hloubka dna: S – 56; J – 62. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), kyprá; 3 – černá jílovitá hlína, rozpadlé dřevo z rakve; 4 – středně okrovošedá PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (3 %), kyprá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf III. Věk dožití: 8–9. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; 55; tab: 26; 48: F–H): Tvar a rozměry: obdélný tvar, zachovaný v celém rozsahu, skelet byl uložen do schránky tvořené podle výkopce (J. Švédová) dřevěnými trámky o průměru ca 7 cm na S a J straně a prkny o tloušťce 2–3 cm na V a Z straně. Průběh rakve byl zachycen i v profilu (d – 120, š – 56–64, v – 7 až max. 10). Úroveň nad dnem: Stín rakve byl zjištěn na úrovni -45 cm, tedy ca 16 cm nad dnem hrobové jámy jako černá jílovitá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš, která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřetelná. Dno rakve tvořila tenká dřevěná deska, která původně zcela vyplňovala prostor mezi prkny a trámky, další deska sloužila jako víko. Pozůstatky rakve byly silně zuhelnatělé. Na terénní dokumentaci stojí u půdorysu „rakev“ a v půdorysu v ploše „rozpadlé dřevo – rakev“. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Na fotografické dokumentaci (obr. 55) jsou stěny schránky patrné výše než kryt schránky/kostry. Nálezy: bez nálezů. Hrob 54 (obj. 2148) (tab. 15, 93; obr. 40a, 40b) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 21 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 146, š – 116; dno d – 128, š – 96. Max. hloubka dna: S – 80; J – 80. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – šedohnědá hlinitá hlína promíšená se spraší, středně ulehlá; 2 – zahliněná spraš, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 30–45. Nálezy (tab. 93): zl. br. drátku (1), poloha neznámá, nedokumentováno – možná zbytek drátěného šperku (?). 1 – zl. br. drátku, č.s. 5719. Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5378 (0–70), 5379 (0–30). Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 5379. Hrob 55 (obj. 2149) (tab. 16, 91–92; obr. 40a, 40b) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 28 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 210, š – 132; dno d – 160, š – 85. Max. hloubka dna: S – 81; J – 81. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché. Výplň: 1 – světle šedá hlinitá hlína mírně promíšená se spraší, středně ulehlá; 2 – zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25. Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 14; 47: H): Obdélný tvar se zakulacenými rohy, zachovaný pod hlavou, (d – 25, š – 30, v – ?), v terénní dokumentaci popsáno jako „silná tmavá vrstva v okolí lebky – pravděpodobně prkno“ „pod hlavou výrazně černá vrstva – zřejmě pozůstatek dřevěného prkna“. Stín zjištěn na úrovni -90 cm, přímo na dně hrobové jámy. Kontura je naprosto ostrá a zřetelná. Chybí fotografická dokumentace. Nálezy (tab. 91, 92): únětický koflík (1) před břichem, mezi kostrou a V stěnou hr. jámy; miniaturní nádobka (2) u pasu; br. jehlice s kuželovitou hlavicí a kroužkem (3) u pravé klíční kosti; náhrdelník z nejméně 8–12 br. spirálek (4/1–25, 33) a 22 JK (6/1–22) v prostoru krku a před lebkou; tři br. záušnice (5a–c) a další zlomky (4/32, 34) pod týlem lebky; kostěné šídlo (7) u pasu, podle údajů na sáčku „pod levou dlaní“; drobný fragment ši (8), poloha v hr. jámě nedokumentována; soubor kostí ovce/kozy (lopatka, 4 žebra a 4 prstní články – možná z jednoho jedince) nalezeny při mytí antropolog. materiálu z oblasti krku – vzhledem k zelenému zbarvení několika kostí (lopatka, žebro, dva prstní články) je považujeme za milodar(y). 1 – únětický koflík, č.s. 5397; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 2 – miniaturní nádobka, č.s. 5398; 3 – br. jehlice s kuželovitou hlavicí a kroužkem, č.s. 5727; 4/1–25, 33 – br. spirálky a jejich zlomky, č.s. 5727b, 5718; 4/32, 34 – drobné zl. br. záušnic č. 5, č.s. 5727b; 5a – br. záušnice, č.s. 5639a; 5b – br. záušnice, č.s. 5639b; 5c – br. záušnice, č.s. 5639c; 6/1–22 – nejméně 22 JK (č.s. 5630, 5633, 5730); 7 – kostěné šídlo, č.s. 5699; 8 – silicitový fragment, č.s. 5704; 9a–i – zv. kosti ovce/kozy (lopatka a prst. článek č.s. 5639; dva prst. články č.s. 5635; čtyři žebra a jeden prst. článek č.s. 5634), nalezeny při mytí antropolog. materiálu, přesná poloha nedokumentována. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5380 (60–80). Hrob 56 (obj. 2150) (tab. 22, 93; obr. 40a, 40b) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 225, š – 138; dno d – 213, š – 123. Max. hloubka dna: S – 72; J – 70. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. Výplň: 1 – šedohnědá hlinitá hlína promíšená se spraší, středně ulehlá; 2 – zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 3 – mírně zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 50. Nálezy (tab. 93): pilka z rohovce (1) u pasu; zv. kost – lopatka jako milodar (2) před trupem. 1 – pilka, rohovec, č.s. 5705; 2 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 5646. Keramika ve výplni, 6 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5381 (0–30), 5382 (0–40), 5645 (?). Kameny ve výplni, 2 ks (kap. 13.7) – č.s. 5502, 5706. Hrob 57 (obj. 2194) (tab. 21; 49: B; 93, 111) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný, na JV straně se zaoblenými rohy. Orientace: 40 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 188, š – 110; dno d – 170, š – 97. Max. hloubka dna: S – 73; J – 69. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – černá hlína, kyprá až středně ulehlá; 2 – středně okrovošedá hlína promíšená s černou hlínou (20 %), středně ulehlá; 3 – středně okrová hlína promíšená s černou hlínou (3 %), středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 45–60. Nálezy (tab. 93; 111): mísa (1) pod nohama; v míse zv. kosti – lopatka (4) a žebra (5); ve výplni dva úštěpy (2, 3), jejich poloha nebyla dokumentována, patrně jde o příměs. 1 – mísa, č.s. 5862–63; 2 – úštěp, rohovec, č.s. 5791; 3 – úštěp, silicit, č.s. 5798; 4 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 5863; 5 – zv. kosti (žebra ovce/kozy), č.s. 5863; Keramika ve výplni, 79 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5767 (dno), 5792 (0–20), 5795 (20–40), 5800 (40–dno), 5802 (0–20), 5805 (0–dno). Mazanice ve výplni, 30 ks – č.s. 5793, 5794, 5799, 5801, 5803. Hrob 58 (obj. 2200) (tab. 21; 49: C–D, F; 89, 111) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 9 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 205, š – 121; dno d – 202, š – 107. Max. hloubka dna: S – 76; J – 80. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem až kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché. 67 Katalog hrobů – nálezové situace Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá až středně ulehlá; 2 – středně šedohnědá hlína, kyprá až středně ulehlá; 3 – středně okrová hlína promíšená s černohnědou prachovou hlínou (5 %), středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 50. Nálezy (tab. 89; 111): kostěné šídlo (1) u chodidel; zv. kost jako milodar (2) pod nohama. 1 – kostěné šídlo, č.s. 5873; 2 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5872. Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5874, 5878 (vše zásyp). Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 5876, 5877. Hrob 59 (obj. 2201) (tab. 21; 49: D–F; 95, 111) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na Z straně porušena hrana hrobu hrobovou jámou 58. Tvar: obdélný. Orientace: 5 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 210, š – 90; dno d – 203, š – 86. Max. hloubka dna: S – 18; J – 37. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, konkávní. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína promíšená se světle okrově žlutou spraší, kyprá až středně ulehlá; 2 – středně šedohnědá hlína, kyprá až středně ulehlá; 3 – středně okrová hlína promíšená s černohnědou prachovou hlínou (5 %), zásyp hrobu 58; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 50. Nálezy (tab. 49: E; 95; 111): miniaturní nádobka (1) pod nohama, asi 40–50 cm od skeletu, poněkud nad dnem hrobové jámy (tab. 49: E); zlomky br. záušnice (2) nad hlavou, v prosedlé části hr. jámy; drobné zlomky br. záušnice (3) u nohou; valounový nástroj (4) pod koleny; zvířecí kost – lopatka jako milodar (5) pod nohama, mezi skeletem a nádobkou č. 1; fragment křemencové suroviny, silně přepálený (6), přesná poloha nedokumentována. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 5740; 2 – zlomky br. záušnice, č.s. 5739; 3 – zlomky br. záušnice, č.s. 5741; 4 – křemencový valoun, nástroj, č.s. 5738; 5 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5742; 6 – fragment křemence, č.s. 5734. Keramika ve výplni, 22 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5734, 5743 (vše dno), 5754, 5757 (vše zásyp). Mazanice ve výplni, 13 ks – č.s. 5753, 5756. Hrob 60 (obj. 2220) (tab. 23; 51: A–B; 95, 111; obr. 54) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, hrobová jáma se na J straně dotýká objektu 2217. Tvar: nepravidelný, obdélný. Orientace: 6 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 214, š – 133; dno d – 203, š – 122. Max. hloubka dna: S – 71; J – 88. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: Vrstvy 1–3, 8 a 9 jsou součástí výplně hrobu 97. 4 – hnědočerná jílovitoprachová hlína, středně ulehlá; 5 – okrově žlutá spraš se skvrnkami hnědočerné jílovitoprachové hlíny, středně ulehlá; 6 – okrovohnědá spraš se skvrnkami okrově žluté spraše, vápenité konkrece, středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 23; 51: A): V půdorysu vyznačeny plnou nebo čárkovanou čarou „zbytky dřevěného obložení (?)“ a v poznámce: „useknuté horní, dolní končetiny – zřejmě vykradený hrob“. Celkový rozměr 165 x 85 cm. Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 23; 51: A–B): Na hrudi pod jehlicí flek tmavé uhlíkaté vrstvy. Nálezy (tab. 95; 111): br. únětická jehlice (1) na hrudníku; nejméně 3 JK (2/1–3) zjištěny u pravé paže a u pasu; porcelanitový úštěp (3), přesná poloha nedokumentována; zvířecí kosti, lopatka (4) a žebra (5) před trupem; valounek ruly jako milodar (6), přesná poloha nedokumentována. 68 48–76 1 – br. únětická jehlice, č.s. 6003; 2/1–3 – nejméně 3 JK, č.s. 6004; 3 – úštěp, porcelanit, č.s. 6017; 4 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 6002; 5 – zv. kosti (žebra prasete), č.s. 6011; 6 – valounek ruly, nástroj (?), č.s. 6009. Keramika ve výplni, 41 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 6007 (dno), 6014 (zásyp). Mazanice ve výplni, 14 ks – č.s. 6006, 6015. Hrob 61 (obj. 2199) (tab. 22, 50, 92, 111; obr. 54) Hrobová jáma: Dochování: celá, na SV straně hrobové jámy u povrchu pozorovaná superpozice s hrobem 62 nebyla bližší analýzou prokázána. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 202, š – 115; dno d – 197, š – 95. Max. hloubka dna: S – 106; J – 106. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitá promíšená se světle okrově žlutou spraší, středně ulehlá; 2 – světle okrově žlutá spraš promíšená se světle okrovohnědou sprašovou hlínou, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 22; 50): Tvar a rozměry: obdélný tvar, lehce kosodélný, zachovaný v celém rozsahu, skelet byl uložen do schránky tvořené dřevěnými prkny o průměru ca 2–3 cm na všech stranách, tvořily jakousi ohrádku. Průběh rakve byl zachycen i v profilu (d – 145, š – 63, v – 7). Konstrukce obdobná s hrobem 53, chybí horní a spodní deska (dno a víko) rakve. Na řezu i v půdorysu u obvodu „rakev“ a vrstva 3 popisována jako „černá sprašová hlína, stř. ulehlá – výplň rakve“, na půdorysu je V hrana rakve plnou čarou a Z hrana čárkovaně a u ní popisek „hypotetická hrana rakve“. Úroveň nad dnem: Stín rakve byl zjištěn na úrovni -45 cm, tedy ca 16 cm nad dnem hrobové jámy jako černá jílovitá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš, která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřejmá. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: mohlo by jít i jen o kryt, jen lehce patrný ve výplni hr. jámy. Nálezy (tab. 92; 111): dva kostěné rourkovité korálky (1a, 1b), přesná poloha nebyla dokumentována; dva větší střepy ze dna nádoby (2a, 2b) nad rakví. 1a, 1b – dva kostěné rourkovité korálky, č.s. 2851; 2a, 2b – dva větší střepy ze dna nádoby, č.s. 5844, 5845. Keramika ve výplni, 6 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5845 (60– 80), 5846 (20–40), 5864 (dno). Hrob 62 (obj. 2157) (tab. 24, 94, 111; obr. 54) Hrobová jáma: Dochování: celá, na J straně hrobové jámy u povrchu pozorovaná superpozice s hrobem 61 nebyla bližší analýzou prokázána. Tvar: obdélný s ostrými rohy. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 227, š – 162; dno d – 193, š – 121. Max. hloubka dna: S – 66; J – 68. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, stupňovité, dolní hrana – ostrá, dno – mírně konvexní. Výplň: 1 – hnědošedá hlína promíšená se spraší, středně ulehlá; 2 – zahliněná spraš, středně ulehlá; 3 – horní patro sprašové hlíny; 4 – sprašová hlína; 5 – mírně zahliněná sprašová hlína; 6 – lehce zahliněná spraš; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? muž? Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 24): Velmi pravidelný půdorys na dně hr. jámy, ve kterém je uložena kostra. Možná pozůstatky nějaké organické schránky. Bohužel, pro úplnou absenci fotografické dokumentace nelze blíže analyzovat ani interpretovat. Rozměry 190 x 120 (J) – 100 (S), hl. ve dně ca 9 cm. Nálezy (tab. 94; 111): kostěné šídlo (1) před pánví. 1 – kostěné šídlo, č.s. 5700. Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5386 (?), 5387 (0–35). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 Katalog hrobů – nálezové situace Hrob 63 (obj. 2204) (tab. 23; 49: G; 89) Hrob 66 (obj. 2158) (tab. 27, 96) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy na S straně. Orientace: 7 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 172, š – 111; dno d – 151, š – 98. Max. hloubka dna: S – 59; J – 59. Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), kyprá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 16–17. Nálezy (tab. 89): jeden drobný zlomek br. spirálky (1) u levého ramene; nejméně dva JK (2) pod bradou; silicitový úštěp (3) pod lebkou, na její pravé straně. 1 – zl. br. spirálky, č.s. 5901; 2 – nejméně dva JK, č.s. 5900; 3 – úštěp, silicit, č.s. 5899. Hrobová jáma: Dochování: celá, podle terénních pozorování narušovala hr. jámu hrobu č. 68. Tvar: obdélný, velice narušený. Orientace: 3 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 270, š – 143; dno d – 246, š – 124. Max. hloubka dna: S – 50; J – 50. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – tmavší zahliněná spraš, středně ulehlá; 2 – světlá zahliněná spraš, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf II. Věk dožití: 3–4. Nálezy (tab. 96): mísa (1) u nohou. 1 – mísa, bez č.s. Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5388 (dno). Hrob 64 (obj. 2167) (tab. 25; 51: C; 96) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 26 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 222, š – 112; dno d – 210, š – 100. Max. hloubka dna: S – 60; J – 60. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – světle okrově žlutá spraš se skvrnkami středně hnědé prachovojílovité hlíny (50 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet 64a: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+. Skelet 64b: Pohlaví: muž. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+. Nálezy (tab. 96): Skelet 64a: únětický koflík (1) před čelem; Skelet 64b: hrnek (2) pod nohama; zvířecí kosti (žebra velkého savce) jako milodar (4) pod nohama, u chodidel) Bez rozlišení: zl. br. drátku (3), přesná poloha nebyla dokumentována, na sáčku uvedeno: „nalezeno při preparaci hrobu“. 1 – únětický koflík, č.s. 5912; 2 – hrnek, č.s. 5913; 3 – zlomek br. drátku, č.s. 5928; 4 – zv. kosti (žebra velkého savce), č.s. 5924; Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5393 (nad objektem, 5914 (dno), 5926 (preparace hrobu). Hrob 65 (obj. 2154) (tab. 25, 94) Hrobová jáma: Dochování: 95 %, na Z straně hrobová jáma u povrchu narušena kůlovou jamkou 2155. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy na J straně. Orientace: 10 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 237, š – 103; dno d – 227, š – 93. Max. hloubka dna: S – 25; J – 25. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – tmavě šedá hlína, středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: mat. I+. Věk dožití: 40–50+. Nálezy (tab. 94): nádobka ve střepech, nerekonstruovatelná (1) před lebkou; br. záušnice (2) ulevého ramene; br. záušnice (3) u levé paže; čtyři úlomky ši – 2x rohovec, 2x silicit (4a–d) u nádobky č. 1 a na hrudi – bez bližšího rozlišení pro jednotlivé kusy. 1 – nádobka, nedochována, nerekonstruovatelná, bez č.s. (nevyobrazena); 2 – br. záušnice u levého ramene, č.s. 5729; 3 – br. záušnice u levé paže, č.s. 5728; 4b – úlomek rohovce, č.s. 5707-1; 4c – úlomek rohovce, č.s. 5707-4; 4d – úlomek silicitu, č.s. 5707-5; 4e – úlomek silicitu, č.s. 5707-2. Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5384 (hrob). Kameny ve výplni, 2 ks (kap. 13.7) – č.s. 5652, 5707. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrob 67 (obj. 2218) (tab. 27; 51: D; 97) Hrobová jáma: Dochování: 60 %, na J straně hrobová jáma porušena hrobem 68 a na celá delší V strana narušena recentním výkopem kanalizace. Tvar: neurčitelný, hypotetická jáma, velice narušeno recentním výkopem a superpozicí s dalším hrobem. Orientace: 8 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 105, š – 90; dno d – 82, š – 70. Max. hloubka dna: S – 15; J – 19. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – konvexní. Výplň: 1 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Pozn.: hrob narušený mj. výkopem kanalizace. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5. Nálezy (tab. 97): mísa (1) pod nohama; keramická lžička (2) v míse; zv. lopatka jako milodar (3) pod nohama, vedle mísy; kámen (4) před trupem. 1 – mísa, č.s. 5941; 2 – keramická lžička, č.s. 5941; 3 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5942; 4 – drobný křemenný valoun na dně, traseologie negativní, patrně náhodná příměs (viz níže), č.s. 5943. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5944 (preparace hrobu). Kameny ve výplni, 1 ks (kap. 13.7) – č.s. 5943 (viz výše, č. 4). Hrob 68 (obj. 2156) (tab. 26, 98; obr. 54) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na S straně hrobová jáma porušena hrobem 66 a na celá delší V strana narušena recentním výkopem kanalizace. Tvar: obdélný. Orientace: 6 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 250, š – 132; dno d – 227, š – 115. Max. hloubka dna: S – 124; J – 116. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, stupňovité, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – recentní vrstva – zásyp kanalizace, druhotně vyhozené podloží – světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá prachová hlína, středně ulehlá; 3 – tmavě hnědá prachová hlína promíšená se sprašovou hlínou (50 %), středně ulehlá; 4 – sprašová hlína se skvrnkami středně hnědé hlíny (2 %), středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 15–16. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 26): Tvar a rozměry: obdélný tvar, zachovaný v celém rozsahu, skelet byl uložen do schránky tvořené dřevěnými prkny o průměru ca 2–3 cm na všech stranách, tvořily jakousi ohrádku. Dno rakve bylo tvořeno deskou o tloušťce ca 2 cm. Průběh rakve byl zachycen i v profilu (d – 160, š – 62, v – min. 17–20). Konstrukce obdobná s hroby 53 a 61, chybí horní kryt (víko) rakve. Úroveň nad dnem: Stín rakve byl zjištěn na úrovni -106 cm, 19 cm nad dnem hrobové jámy a pak přímo na dně jako černá jílovitá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš, která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřetelná. Na kresebné dokumentaci půdorysu na dně obdélné prohlu- 69 Katalog hrobů – nálezové situace beniny „zbytky dřeva“ a u stěny prohlubeniny „prkna rakev“, na řezu u stěn prohlubeniny „dřevo“ a u jejího dna „rakev“. Bohužel, zcela chybí fotografická dokumentace. Orientace: shodná s kostrou. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 26): Podle dokumentace patrně nebyla dokončena, končí těsně nad rakví (vrstva 3). Nepovažuji proto její existenci za jednoznačně prokázanou – mohlo jít o sesedání terénu v prostoru výplně nad rakví/schránkou. Nálezy (tab. 98): 3 nádoby (1–3), z toho mísa (1) a únětický koflík (2) vedle rakve a miniaturní nádobka (3) před trupem, u pravého lokte; br. jehlice s hlavicí svinutou v očko (4) před hrudníkem; náhrdelník z 8–12 br. spirálek (5/1–14) v oblasti krku; zlomky tří br. záušnic (5) v zadní spodní části lebky; zvířecí kost, lopatka prasete (7), přesná poloha nedokumentována. 1 – mísa, č.s. 5992; 2 – únětický koflík, č.s. 5993; 3 – miniaturní nádobka, č.s. 5400; 4 – br. jehlice s hlavicí svinutou v očko, č.s. 5723; 5/1–9, 11–14 – nejméně 8–12 br. spirálek, č.s. 5723; 5/10 – zlomek br. záušnice, č.s. 5723, 5660; 6/1 – br. záušnice, č.s. 5723; 6/2 – br. záušnice ve zlomcích, č.s. 5723; 6/3 – br. záušnice/kroužek, č.s. 5723; 7 – zvířecí kost (lopatka prasete), č.s. 5659 (nevyobrazeno). Keramika ve výplni, 13 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5385 (0–70), 5994 (dno). Hrob 69 (obj. 2198) (tab. 28; 51: E; 97) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 3 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 209, š – 143; dno d – 183, š – 117. Max. hloubka dna: S – 104; J – 104. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, mírně konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitoprachová hlína, středně ulehlá až ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitoprachová hlína se skvrnkami středně okrově žluté spraše (20 %), středně ulehlá; 3 – tmavě hnědá jílovitoprachová hlína se skvrnkami středně okrově žluté spraše (10 %), středně ulehlá; 4 – okrově žlutá spraš se skvrnkami tmavě hnědé jílovitoprachové hlíny (5 %), vápenité konkrece, středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 35–50. Nálezy (tab. 97): koflík (1) před hrudníkem; kostěné šídlo (2), přesná poloha nedokumentována, v popisu na sáčku napsáno „dno“. 1 – koflík, č.s. 5834; 2 – kostěné šídlo, č.s. 5836. Keramika ve výplni, 23 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5837 (0–dno). Mazanice ve výplni, 6 ks – č.s. 5838. Hrob 70 (obj. 2197) (tab. 24; 51: F) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na Z straně hrobová jáma u povrchu narušena objektem 2166. Tvar: oválný, nepravidelný. Orientace: 30 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 185, š – 123; dno d – 179, š – 107. Max. hloubka dna: S – 26; J – 21. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: mírně konkávní, kolmé, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché, nerovné. Výplň: 1 – středně černohnědá hlína, středně ulehlá; 2 – středně okrová hlína promíšená se středně černohnědou hlínou (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–35. Nálezy: bez nálezů. Hrob 71 (obj. 2195) (tab. 12; 52: A; obr. 44) Hrobová jáma: Dochování: 95 %, na S straně hrana hrobu ubrána bagrem, mělký hrob. Tvar: lichoběžný se širší stranou u nohou s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 90 ° k JZ. 70 48–76 Max. rozměry: povrch d – 141, š – 81; dno d – 132, š – 75. Max. hloubka dna: S – 11; J – 7. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: konkávní, kolmé, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché, konkávní. Výplň: 1 – středně hnědošedá hlína, středně ulehlá; 2 – středně hnědookrová hlína promíšená se středně hnědošedou hlínou (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 16–18. Skelet je orientován hlavou k západu, obličejem k jihu. Nálezy: bez nálezů. Hrob 72 (obj. 2213) (tab. 29; 51: G; 92; obr. 44; 54; 55) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na S straně porušeno hrobem 74. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 2 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 197, š – 113; dno d – 180, š – 85. Max. hloubka dna: S – 48; J – 47. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně ulehlá; 3 – černá prachová hlína, pozůstatky dřeva, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III – juv. Věk dožití: 12–14. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; 55; tab: 29): Projevuje se jako velmi tmavé zbarvení ve výplni (vrstva 3), na kresebné dokumentaci půdorysu označeno jako „rakev“, na řezu jako „profil rakve“ (viz foto profilu na obr. 55), patrná ca 15 cm nad dnem – možná jen kryt pohřbeného těla (?). Nálezy (tab. 92): 1 zl. br. spirálky (1a) a zlomky br. zahnutého drátku/záušnice/kroužku (1b) na dně hr. jámy ca v oblasti zad pohřbeného – kosti hrudníku a lebky nedochovány. 1a – zl. br. spirálky, č.s. 5909; 1b – zlomky br. zahnutého drátku/záušnice/kroužku (?), č.s. 5909. Hrob 73 (obj. 2212) (tab. 24; 52: B; 100; obr. 44) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný, se zaoblenými rohy na S straně. Orientace: 2 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 140, š – 97; dno d – 137, š – 93. Max. hloubka dna: S – 11; J – 11. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – středně černohnědá hlína, středně ulehlá; 2 – okrovohnědá hlína promíšená se středně černohnědou hlínou (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: nad 25. Nálezy (tab. 100): mísa (1) před trupem; úštěp křišťálu (2) v oblasti krku; nástroj z rohovce (3) u kolen. 1 – mísa, č.s. 5886; 2 – úštěp, křišťál, č.s. 5888; 3 – škrabadlo, rohovec, č.s. 5889. Hrob 74 (obj. 2196) (tab. 31; 52: C–E; 102; obr. 44) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na V straně porušeno u povrchu hrobem 75. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy na J straně. Orientace: 5 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 237, š – 114; dno d – 232, š – 95. Max. hloubka dna: S – 32; J – 36. Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – stupňovité, mírně konkávní. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 55. Nálezy (tab. 102): miska (1) před trupem 1 – miska, č.s. 5824. Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5825 (0–dno). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace Hrob 75 (obj. 2202) (tab. 13; 52: C–D, F; 102; obr. 44) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na Z straně porušeno hrobem 74. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 8 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 147, š – 74; dno d – 140, š – 67. Max. hloubka dna: S – 8; J – 11. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5. Nálezy: zl. br. předmětu (1) před hrudníkem – podle terénní kresebné dokumentace jde o drobný zlomek bronzu, který se ale nedochoval a záznam o něm není ani v seznamu sáčků; kámen (2) u kolen. 1 – zl. br. předmětu, nedochován (nevyobrazen); 2 – kámen, nedochován, neidentifikován v seznamu nálezů. Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5823 (0–dno). Hrob 76 (obj. 1198) (tab. 11; 53: D; 97) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 18 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 167, š – 96; dno d – 130, š – 80. Max. hloubka dna: S – 46; J – 44. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché, svažující se výrazně na J hrobové jámy k S. Výplň: 1 – šedá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – hnědošedá prachová hlína se skvrnkami okrové spraše (15 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: mat. II+. Věk dožití: nad 50. Nálezy (tab. 97): koflík (1) v klíně; zl. br. předmětu (2) pod nádobkou, u pasu, podle terénní kresebné dokumentace měl tvar jehly/ dříku jehlice (?) dlouhé ca 8 cm a je zde označen jako „bronz“, předmět se nedochoval. 1 – koflík, č.s. 2884; 2 – zl. bronzového předmětu (podle terénní kresebné dokumentace), nedochován (neidentifikován v seznamu nálezů), nevyobrazen. Hrob 77 (obj. 1217) (tab. 29; 53: A–C; 103, 111; obr. 35) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 38 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 224, š – 146; dno d – 190, š – 110. Max. hloubka dna: S – 47; J – 49. Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 – středně hnědošedá prachová hlína se skvrnkami světle okrovohnědé spraše (5 %), středně ulehlá; 3 – středně šedá prachová hlína se skvrnkami okrovohnědé spraše (15 %), nahodile střední fragmenty říčního kamene středně ulehlá; 4 – středně šedá prachová hlína, středně ulehlá; 5 – středně hnědošedá prachová hlína promíšená s okrovohnědou spraší, středně ulehlá; 6 – středně hnědošedá prachová hlína promíšená s okrovohnědou spraší (25 %), středně ulehlá; 7 – podloží, žlutě okrový jíl, středně velké až velké fragmenty říčního kamene (5 %), silně ulehlý. Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: mat. II. Věk dožití: 50–60. Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 28; 103): Jeden kámen (č. 2) u pasu na V straně skeletu. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 26): Na profilu (bohužel nedokumentován fotograficky) zachyceny vrstvy vkopu (č. 2, 3 a 6). Na kresebné dokumentaci profilu je vkop zaznamenán, bez fotografické dokumentace ale nelze jednoznačně rozhodnout. Kosti skeletu jeví známky četných dislokací – např. lebka. Nálezy (tab. 103; 111): zv. lopatka jako milodar (1) vedle levé části pánve, mezi pánví a Z stěnou hr. jámy; kámen (2) na dně hr. jámy, na pravé straně pánve. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 1 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3025; 2 – kámen, nedochován, neidentifikován v seznamu nálezů. Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – bez č.s. (0–30). Hrob 78 (obj. 1193) (tab. 28; 53: E–F; 101; obr. 35) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný se zakulacenými rohy. Orientace: 3 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 203, š – 125; dno d – 164, š – 100. Max. hloubka dna: S – 88; J – 90. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché. Výplň: 1 – sytě šedá prachová hlína se skvrnkami okrovohnědé spraše (1 %), středně ulehlá; 2 – středně šedá prachová hlína se skvrnkami okrovohnědé spraše (35 %), středně ulehlá; 3 – světle okrovohnědá spraš se skvrnkami žlutookrového jílu (2 %) a šedých skvrnek (5 %), středně ulehlá; 4 – středně šedá prachová hlína se skvrnkami okrovohnědé spraše (35 %), středně ulehlá; 5 – středně okrovohnědá spraš, ulehlá; 6 – světle okrovohnědá spraš se skvrnkami žlutookrového jílu (2 %) a šedých skvrnek 30 %), středně ulehlá; 7 – podloží, žlutě okrový jíl, říční kámen 5 %, ulehlý; 8 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 9 – vrstva oznařená na kresebné dokumentaci „falešné dno – udusaná spraš“. Řez nebyl fotograficky dokumentován. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: okolo 20. Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 28; 101): Celkem 5 kamenů (6/1–5) v řadě podél J poloviny Z stěny hr. jámy za zády kostry od pánve až do JZ rohu hr. jámy, bez zjevné souvislosti se skeletem. Nálezy (tab. 101): únětický koflík (1) pod koleny; v koflíku br. šídlo (2b), jeho kostěná rukojeť (2a) a br. drátek (3) tvořící původně možná klínek k upevnění šídla 2b v rukojeti 2a, předměty byly v nádobce odděleně a netvořily tak původní nástroj; náhrdelník z nejméně 35 JK (4/1–35) v oblasti krku; zv. lopatka jako milodar (5) v SZ rohu hr. jámy, lopatka byla opřena o stěnu hr. jámy tak, že kloubní jamka byla v hl. -31 cm a opačná strana lopatky na dně v hl. -48 cm, tedy o 17 cm níže. 1 – únětický koflík, ve zlomcích, č.s. 3002; 2a – kostěná rukojeť br. šídla 2b, č.s. 3001; 2b – br. šídlo patřící do kost. rukojeti 2a, č.s. 120a; 3 – br. drátek/klínek, č.s. 120b; 4/1–35 – nejméně 35 JK, č.s. 3006; 5 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3005; 6/1–5 – kameny na dně hr. jámy, dochovány 3 kusy, nedochovány, neidentifikovány v seznamu nálezů. Kameny ve výplni, 13 ks (kap. 13.7) – č.s. 2998, 3004, 3008. Hrob 79 (obj. 1194) (tab. 17; 54: A–B; 96; obr. 35; 50) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný, nepravidelný. Orientace: 14 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 160, š – 114; dno d – 118, š – 95. Max. hloubka dna: S – 88; J – 94. Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: konkávní, konvexní, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché. Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 – středně okrovohnědá spraš s náhodnými šedými skvrnkami, středně ulehlá; 3 – středně hnědošedá prachová hlína se skvrnkami světle okrovohnědé spraše (5 %), středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena? Věková skupina: mat. II+. Věk dožití: nad 50. Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 17; 96): Dva kameny (4/1–2) v SV části hrobové jámy poblíž skeletu, jejich účel ale není zřejmý. Nálezy (tab. 96): miniaturní nádobka (1) před lebkou; br. záušnice (2) před lebkou; silicitový nástroj (3) před lebkou, u nádobky č. 1; dva kameny (4) na dně hr. jámy (viz výše); hlavice kostěného šídla (5), poloha nedokumentována. 1 – miniaturní nádobka, ve zlomcích, kresebně nedokumentována, č.s. 3054; 2 – zlomky br. záušnice, č.s. 123; 3 – silicitový nástroj, č.s. 3057; 71 Mikulovice 4/1–2 – kameny na dně hr. jámy, nedochovány, neidentifikovány v seznamu nálezů; 5 – zlomek kostěného šídla, č.s. 3052, nalezno při mytí mezi kostmi horních končetin. Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 3058. Hrob 80 (obj. 1356) (tab. 23; 55: A–C) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 27 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 174, š – 129; dno d – 156, š – 119. Max. hloubka dna: S – 51; J – 55. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně konvexní, dolní hrana – ostrá, pozvolná dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 – světle okrovohnědá spraš se šedými skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 3 – světle okrovohnědá spraš se šedými skvrnkami (10 %), středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 30–45. Nálezy: bez nálezů. Hrob 81 (obj. 1192) (tab. 20; 54: C–E; 99–100) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 23 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 181, š – 127; dno d – 162, š – 110. Max. hloubka dna: S – 37; J – 39. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně konvexní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – světle šedá prachová hlína s okrovohnědými skvrnkami (20 %), středně ulehlá; 2 – okrovohnědá spraš promíšená se šedými skvrnkami (20 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okorovohnědá spraš, středně ulehlá. Skelet 81a: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. II+. Věk dožití: 30–40+. Skelet 81b: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 35–50. Nálezy (tab. 99, 100): tři nádoby (1–3), z toho mísa (2) pod nohama, u kolen kostry 81a, resp. chodidel kostry 81b; koflík (1) a hrnec (3) nad lebkou kostry 81a; silicitový úštěp (4), poloha kresebně nedokumentována, na sáčku je ale uvedeno „V polovina“, úštěp tedy ležel v prostoru kostry 81b. 1 – koflík, č.s. 3099; 2 – mísa, č.s. 3091; 3 – hrnec, bez č.s.; 4 – úštěp, silicit, č.s. 3093. Hrob 82 (obj. 1189) (tab. 30; 55: D–E; 104; obr. 38b) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný se zaoblenými rohy. Orientace: 8 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 256, š – 101; dno d – 235, š – 76. Max. hloubka dna: S – 9; J – 9. Profil: horní hrana – pozvolná až nepostřehnutelná, stěny: konkávní, dolní hrana – pozvolná, nepostřehnutelná, dno – ploché, mírně konkávní, rozrušené v J části výkopem vykrádací šachty. Výplň: 1 – světle hnědošedá prachová hlína s okrovohnědými skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědošedá prachová hlína s okrovohnědými skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: ad. I–II; Věk dožití: 20–40. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 30; 55: D–E): Narušení vykopáno v místě hlavy a krční páteře. Její max. hloubka je 53 cm. Šachta je výrazně hlubší než hrobová jáma, lebka se skutálela ze dna hrobové jámy do vykrádací šachty a otočila se vzhůru nohama. Na stěnách šachty leží i další kosterní pozůstatky a části milodarů. Vkop patrný i na fotografické doumentaci (obr. 38b). Nálezy (tab. 104): miniaturní nádobka (1) patrně před hrudníkem; dva zlomky dříku br. jehlice (2a, b) v prostoru hrudníku; další zl. br. jehlice, výrazně jiná patina nežli zlomky 2a–b, poloha nedoku- 72 48–76 mentována; náhrdelník z nejméně 20 JK (3), zejména v oblasti krku. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 2877; 2a, b – dva zl. dříku br. jehlice, č.s. 89, 91; 2c – zl. dříku br. jehlice, č.s. 90; 3/1–17 – nejméně 20 JK (1–5, č.s. 2875), identifikovaných většinou (6–20, č.s. 2874) až při mytí kostí lebky; 4 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 2873, přesná poloha nedokumentována, nalezeno při mytí antropol. materiálu. Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 2879. Hrob 83 (obj. 1190) (tab. 25; 55: F–G; 104) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 14 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 173, š – 105; dno d – 155, š – 100. Max. hloubka dna: S – 67; J – 70. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, lehce nerovné. Výplň: 1 – šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – světle hnědookrová spraš se skvrnkami šedohnědé prachové hlíny (30 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6–8. Nálezy (tab. 104): dvě nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1) za hlavou, v JZ rohu hr. jámy, mísa (2) u nohou. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 3064; 2 – mísa, č.s. 1190. Hrob 84 (obj. 1185) (tab. 30; 54: F; 105) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 8 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 260, š – 130; dno d – 255, š – 113. Max. hloubka dna: S – 16; J – 16. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 – hnědošedá prachová hlína s okrovohnědými skvrnkami (10 %), středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: nad 40. Nálezy: bez nálezů. Hrob 85 (obj. 1186) (tab. 29; 56: A; 103) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: lichoběžníkový se širší S stranou. Orientace: 28 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 136, š – 96; dno d – 130, š – 90. Max. hloubka dna: S – 28; J – 18. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: konkávní, kolmé, dolní hrana – ostrá, pozvolná až nepostřehnutelná, dno – ploché, výrazně se svažující k S. Výplň: 1 – šedohnědá prachová hlína s okrovými skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: dospělý. Nálezy (tab. 103): miniaturní nádobka (1) před obličejem; br. záušnice (2) na pravé straně lebky; silicitový nástroj (3) v SV rohu hr. jámy, příměs (?); tři JK (4) nalezeny při mytí kostí trupu, patrně původně v oblasti krku. 1 – miniaturní nádobka, č.s. 2887; 2 – zl. br. záušnice, bez č.s.; 3 – nástroj, čepel, silicit, č.s. 2889; 4/1–3 – tři JK, č.s. 2885. Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 2890. Hrob 86 (obj. 1197) (tab. 27; 57: A–B; 105; obr. 35) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný, lehce nepravidelný. Orientace: 40 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 212, š – 126; dno d – 177, š – 96. Max. hloubka dna: S – 87; J – 95. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Mikulovice Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 – tmavě šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; 3 – světle okrovohnědá spraš se skvrnkami šedé prachové hlíny (5 %), středně ulehlá; 4 – šedá prachová hlína se skvrnkami a proplástky světle okrovohnědé spraše (10 %), středně ulehlá; 5 – šedá prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou spraší, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I. Věk dožití: 35–50. Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 27): Celkem 4 kameny (2/1–4) v kontextu s kostrou – na chodidlech (2/1), za hlavou (2/2), za zády (2/3) a před hrudníkem (2/4), jejich umístění nedává zjevný smysl. Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 27): Podle sdělení výkopce (J. Švédová) směřovala šachta do oblasti hrudníku pohřbeného, vzhledem k situování řezu mimo osu hr. jámy nebyl výkop zachycen v jeho nejhlubším místě, takže na profilu se jeví jako nedokončený. Rozházené kosti hrudního koše a absence nálezů naznačují opak. Hloubka šachty dokumentovaná na profilu je 56 cm, skutečná činí 85 cm. Nálezy (tab. 105): zv. lopatka jako milodar (1) před trupem, u V stěny hr. jámy; čtyři kameny (2) na dně hr. jámy (viz výše). 1 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3072; 2 – čtyři kameny na dně hr. jámy, dochován kámen 2/1, č.s. 3073 – viz níže. 48–76 Max. rozměry: povrch d – 101, š – 97; dno d – 74, š – 85. Max. hloubka dna: S – 27; J – 29. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, mírně nerovné. Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 – středně hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; 3 – středně hnědošedá prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou spraší, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2–3. Nálezy (tab. 105): dvě nádoby (1, 2), z toho mísa (1) před trupem u nohou a hrnek (2) u mísy před hrudníkem. 1 – mísa, nedochována, nevyobrazena, bez č.s.; 2 – hrnek, č.s. 3033. Kameny ve výplni, 1 ks (kap. 13.7) – č.s. 3037. Hrob 90 (obj. 1761) (tab. 31; 57: C, E–F; 107, 111) Hrobová jáma: Dochování: 70 %, na V a Z straně porušena hrobová jáma hrobem 88. Tvar: oválný. Orientace: 160 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 221, š – 133; dno d – 219, š – 121. Max. hloubka dna: S – 68; J – 68. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: 1 – hnědošedá prachová hlína s okrovými skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 3 – středně šedá prachová hlína, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 12–14. Skelet je orientován hlavou k severu, obličejem k západu. Nálezy (tab. 106): mísa (1) v JV rohu hr. jámy; kostěný diskovitý závěsek s otvorem pro zavěšení (2) u pasu nebo mezi kostmi trupu; prstní článek tura (3) za hlavou; zvířecí kost, prstní článek tura (4), přesná poloha nedokumentována. 1 – mísa, č.s. 3011; 2 – kostěný diskovitý závěsek, č.s. 3016; 3 – prstní článek tura, č.s. 3016; 4 – zvířecí kost (prstní článek tura), č.s. 3016 (nevyobrazeno). Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 2 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 217, š – 123; dno d – 195, š – 101. Max. hloubka dna: S – 29; J – 21. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně konkávní, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – ploché, nerovné. Výplň: 1 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrovohnědé spraše (3 %) a drobty uhlíků (1 %), středně ulehlá; 2 – světle okrovohnědá spraš se skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (20 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 35–50. Nálezy (tab. 107, 111): dvě nádoby (1, 2), z toho miska (1) před obličejem a únětický koflík (2) vedle misky, před hrudníkem; br. čepel (3) pod nohama; rohovcový nástroj – pilka (4) pod pravým lýtkem; kamenný otloukač (5) u chodidel; křemencový úštěp (6) z výplně. 1 – miska, č.s. 3606; 2 – únětický koflík, č.s. 3607; 3 – br. čepel bez otvorů pro nýty, č.s. 3599; 4 – nástroj – pilka, rohovec, č.s. 3614; 5 – křemencový otloukač (?), č.s. 3609; 6 – úštěp, křemen, příměs. nevyobrazeno č.s. 3615-1; 7 – úštěp, rohovec, č.s. 3615-2. Keramika ve výplni, 56 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 3574 (povrch), 3575 (0–dno), 3579 (—), 3598 (dno), 3611 (zásyp). Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 3613. Kameny ve výplni, 3 ks (kap. 13.7) – č.s. 3614. Hrob 88 (obj. 1218) (tab. 32; 56: D–E, G; 106) Hrob 91 (obj. 1722) (tab. 33; 57: D; 108) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 26 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 200, š – 124; dno d – 163, š – 86. Max. hloubka dna: S – 50; J – 53. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, konkávní. Výplň: 1 – hnědošedá prachová hlína s okrovými skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 3 – hnědookrová prachová hlína, středně ulehlá; 4 – středně hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; 5 – středně hnědošedá prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou spraší, středně ulehlá; 6 – středně šedá prachová hlína, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 30–50. Nálezy (tab. 106): zv. lopatka jako milodar (1) za lebkou. 1 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), bez č.s., neidentifikováno v seznamu nálezů. Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na V straně hrobová jáma nebyla kompletně prozkoumána, zabíhá mimo zkoumanou plochu. Tvar: neurčitelný, na V straně nedokopáno. Orientace: 17 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 257, š – 173; dno d – 200, š – 126. Max. hloubka dna: S – 100; J – 100. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: mírně konvexní, konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – tmavě hnědá až černá jílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá až černá jílovitá hlína promíchaná se žlutě okrovým jílem (50 %), středně ulehlá; 3 – světle hnědookrová jílovitá hlína se skvrnkami okrového jílu (5 %), středně ulehlá; 4 – žlutookrová jílovitá hlína až jíl s vápenitými konkrecemi (3 %), silně ulehlá; 5 – podloží, okrový jíl, vápenité konkrece (3 %), silně ulehlý. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 55. Nálezy (tab. 61): dvě nádoby (1, 2), z toho menší únětický koflík (1) nad koleny a větší únětický koflík (2) u V stěny hr. jámy; br. únětická jehlice (3) na prsou; zv. kosti (lopatka a žebro) jako milodar (4) před koleny (4b), u V stěny hr. jámy. 1 – menší únětický koflík, č.s. 3595; Hrob 87 (obj. 1331) (tab. 32; 56: B–C, H; 106) Hrob 89 (obj. 1306) (tab. 32; 56: F–H; 105) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: oválný ? porušený půdorys, nejspíše i překopáno. Orientace: 5 ° k JZ. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 73 Katalog hrobů – nálezové situace 2 – vyšší mísa, č.s. 3594; 3 – br. únětická jehlice, č.s. 3585; 4a – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3588; 4b – zv. kost (žebro velkého savce), č.s. 3588. Keramika ve výplni, 13 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 3544 (0–70), 3580 (povrch), 3597 (70–dno). Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 3543. Hrob 92 (obj. 2301) (tab. 33; 58: G; 102) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 5 ° k JZ. Max. rozměry: povrch d – 120, š – 83; dno d – 117, š – 83. Max. hloubka dna: S – 57; J – 53. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, mírně konvexní, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – ploché. Výplň: 1 – podorničí, tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – kulturní vrstva, černohnědá jílovitoprachová hlína, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá až ulehlá; 4 – výplň hrobu, tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína, středně ulehlá. Skelet 92a: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2,5– 3,5. Skelet 92b: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6–8. Nálezy (tab. 61): dvě nádoby (1, 2), po jedné u nohou každé z koster, zdobený hrnek č. 1 u kostry 92a a nezdobený hrnek č. 2 u kostry 92b. 1 – zdobený hrnek, č.s. 6313; 2 – nezdobený hrnek, č.s. 6314. Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 6323. Hrob 93 (obj. VM 2/2009) (tab. 30; 58: A–C; 103; 111; obr. 54) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: lichoběžný se širší J stranou. Orientace: 46 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 174, š – 125; dno d – 164, š – 111. Max. hloubka dna: S – 50; J – 50. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně konvexní, dolní hrana – ostrá, dno – stupňovité, mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – černá uhlíkatá vrstva, asi pozůstatek rakve, mírně ulehlá; 3 – středně hnědá prachová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Poznámka: objekt se na povrchu jevil jako standardní kůlová jamka a postupem kopání se změnil na menší sídlištní jámu, na jejímž dně se objevil skelet. Nemožnost včas identifikovat hrobovou jámu vedla k nestandardní metodě zkoumání a dokumentace. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 20–35. Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 30; 58: A–C): Tvar a rozměry: obdélný tvar, zachovaný jen částečně. Dno rakve bylo tvořeno deskou o tloušťce ca 2 cm, dle profilu se jednalo nejspíše o dlabaný kmen. Průběh rakve byl zachycen i v profilu, bohužel ne však fotograficky (předpokládaná d – 145, š – ca 60–72, v – 10). Zachováno je díky nevhodné exkavaci (viz níže) jen torzo za hlavou a zády zemřelého, v prostoru od pravého předloktí ke kolenům a za levou patou. Konstrukce obdobná s hrobem 53 a 61, chybí horní (víko) rakve. Úroveň nad dnem: stín rakve byl zjištěn na úrovni – 37 cm, 10 cm nad dnem hrobové jámy a pak přímo na dně jako černá uhlíkatá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš, která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřejmá. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Objekt byl narušen liniovým výkopem pro inženýrské sítě, proto byl jeho výzkum poněkud nestandardní. Podle NZ „Objekt se původně na povrchu jevil jako standardní kůlová jáma. Při exkavaci se změnil v menší sídlištní jámu, na jejímž dně se ovšem posléze objevila část skeletu. Nakonec byl odkryt standardní hrob. Nemožnost včas identifikovat situaci jako hrob vedla k tomu, že nebyl hrob zkoumán obvyklou metodou. Dobře dochovaný skelet ležel na pravém boku se skrčenýma nohama, 74 48–76 s orientací JV–SZ, hlavou k JV. Výbavu tvořila pouze zvířecí lopatka uložená za hlavou skeletu. Místy se podařilo vypreparovat a zdokumentovat zbytek rakve projevující se jako černá vrstvička.“ (Vích 2010, obj. VM 2/2009). Mohlo jít o dlabanou rakev, která nebyla nahoře uzavřena krytem, ale zůstala otevřená. Nálezy (tab. 103, 111): zv. lopatka jako milodar (1) za lebkou, u J rohu hr. jámy. 1 – zv. kost (lopatka tura), bez č.s. Keramika ve výplni, 21 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 19 a 26 (zásyp), 27 (dno), 33 (hrob). Mazanice ve výplni, 5 ks – č.s. 18, 25. Hrob 94 (obj. 770) (tab. 31; 57: G–H; 103; obr. 41, 42) Hrobová jáma: Dochování: 80 %, na Z straně hrana hrobové jámy překopána z důvodu superpozice s jámou 509, při povrchu nebyla superpozice viditelná. Hrob č. 94 je mladší nežli jáma č. 509 Tvar: obdélný s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 3 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 171, š – 80; dno d – 143, š – 80. Max. hloubka dna: S – 55; J – 55. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny – konkávní, dolní hrana – pozvolná až nepostřehnutelná, dno – ploché, rovné. Výplň: 1–7 – vrstvy obj. 509, který je v superpozici; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 9 – podloží, světle okrově žlutá spraš promíšená se středně hnědou prachovou hlínou (20 %), středně ulehlá; 10 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlíny se skvrnkami okrově žluté spraše (10 %), středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? žena? Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 40–60. Nálezy (tab. 103): únětický koflík (1) za lebkou. 1 – únětický koflík, č.s. 2190. Kameny ve výplni, 3 ks (kap. 13.7) – č.s. 2186, 2189, 2192. Hrob 95 (obj. 1869) (tab. 31; 58: D–E; 109–110) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: obdélný s ostrými rohy. Orientace: 18 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 154, š – 113; dno d – 139, š – 95. Max. hloubka dna: S – 30; J – 30. Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny – konvexní, přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – tmavě hnědočerná prachová hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (15 %), středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40. Nálezy (tab. 109, 110): dvě nádoby (1, 2), z toho miska (1) před obličejem a vakovitý džbán (2) za zády; kel prasete (3) spolu se dvěma zl. kostěného šídla/šídel (4, 4a), rohovcovým srpovým nástrojem (5) a silicitovým úštěpem (6) za hlavou; spongolitový srpový nástroj (7) u pravého předloktí. 1 – miska, č.s. 3745; 2 – vakovitý džbán, č.s. 3758; 3 – kel prasete, č.s. 3740, 3759; 4 – zl. kostěného šídla, č.s. 3741; 4a – zl. kostěného šídla, č.s. 3757; 5 – srpový nástroj, rohovec, č.s. 3743; 6 – úštěp, silicit, č.s. 3744; 7 – srpový nástroj, spongolit, č.s. 3742. Hrob 96 (obj. 1868) (tab. 33; 58: F) Hrobová jáma: Dochování: celá. Tvar: nepravidelný. Orientace: 12 ° k JV. Max. rozměry: povrch d – 155, š – 98; dno d – 137, š – 84. Max. hloubka dna: S – 32; J – 32. Profil: horní hrana – pozvolná, stěny – konkávní, dolní hrana – nepostřehnutelná, dno – ploché, rovné. Výplň: 1 – tmavě hnědá prachová hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědá prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou spraší, kyprá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá až ulehlá. Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+. Nálezy: bez nálezů. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog hrobů – nálezové situace 6.2.2. Sídlištní objekty s kosterními pozůstatky Obj. 2217 (skelety 97a–c ) (tab. 34; 59: A–E; 113, 116– 117; obr. 37) (kap. 7.4) Původně sídlištní jáma: Dochování: 95 %, na J straně v kontaktu s hrobovou jámou hrobu č. 60. Tvar: sídlištní jáma (zásobnice?) okrouhlého půdorysu. Max. rozměry: osa V–Z povrch 182 cm, dno 166 cm; osa S–J povrch 150 cm, dno 140 cm. Max. hloubka dna: 80 cm. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé až šikmé, místy podhloubené, mírně konvexní, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – ploché až mírně konkávní. Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitá sprašová hlína, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá sprašová hlína se skvrnkami okrově žluté spraše, středně ulehlá; 3 – okrovožlutá sprašová hlína se skvrnkami tmavě hnědé jílovité sprašové hlíny; 4–6 – vrstvy výplně hrobu č. 60; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 8 – tmavě šedohnědá jílovitoprachová hlína, středně ulehlá; 9 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrové spraše (5 %), středně ulehlá. Skelet 97a (pův. obj. 2216): Pohlaví: dospívající, muž? Věková skupina: juv. Věk dožití: okolo 18. Skelet 97b (pův. obj. 2219): Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40. Skelet 97c (pův. obj. 2221): Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad 55. Nálezy (tab. 113, 116, 117): 6032 – úštěp, čokoládový silicit; 5986a, b – dva kostěné předměty tvaru „hřebíku“ pod lebkou skeletu 97c, Mazanice: obj. 2217 – č.s. 5966 (0–20), 5967 (0–20), 5968 (povrch), 5969B (povrch), 5974A (0–20), 5975 (0–20), 5978 (0–20), 5979B (0–20), 5982 (0–20), 6022 (preparace), 6024B (0–30), 6028 (20–40), 6031B (40–dno), pův. obj. 2216, skelet 97a – č.s. 5946 (dno), 5947 (dno), 5951 (dno), 6020 (preparace hrobu). Keramika (kap. 11.1.10): obj. 2217 – č.s. 5918 (0–20), 5967 (Sg. 1), 5969A (povrch), 5971, 5974B, 5975, 5976, 5979A (vše 0–20), 6021 (preparace hrobu), 6024A (0–30), 6025, 6027 (20–40), 6031 (40–dno), pův. obj. 2216, skelet 97a – č.s. 5946, 5947 (dno), 6018 (preparace hrobu), pův. obj. 2221, skelet 97c – č.s. 5991 (20–40), 6013 (dno). Kameny ve výplni, 10 ks (kap. 13.7) – č.s. 5970, 5977, 5980, 5983. Zv. kosti viz kap. 11.4. Obj. 2412 (skelet 98) (tab. 35, 114–117; obr. 37) (kap. 7.4) Původně sídlištní jáma: Dochování: 100 %. Tvar: sídlištní jáma, „hruškovitá“ zásobnice mírně oválného půdorysu s podhloubenými stěnami u dna. Max. rozměry: průměr povrchu po skrývce: 114–134 cm; dna: 150– 174 cm. Delší osa přibližně ve směru SV–JZ. Max. hloubka dna: 76 cm od úrovně skrývky, 124 cm od úrovně povrchu před skrývkou (na tab. 35 jsou v levé části uvedené hodnoty hloubky dna měřeny od úrovně skrývky, v pravé části od úrovně povrchu před skrývkou). Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé, u dna místy podhloubené, dolní hrana – ostrá, dno – ploché. Výplň: Původní originální terénní dokumentace objektu není k dispozici. Vzhledem k absenci fotografické dokumentace je nelze podobu vrstev výplně rekonstruovat ani vizuálně. Skelet 98 (pův. obj. 2433): Pohlaví: ? žena? Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–30. Nálezy (tab. 114–117): 6592 – parohový klín; 6600a – část lopatky, místy obroušena; 6600b – kostěné šídlo; 6600c – zlomek kostěného nástroje; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 48–76 6512 – zlomek prasečího klu se stopami používání; 6504 – zvířecí kost (prstní článek koně) (nevyobrazeno). Mazanice – č.s. 6515 (pod kostrou), 6618 (preparace hrobu). Keramika (kap. 11.1.10) – č.s. 6510, 6511 (dno), 6516 (pod kostrou), 6617 (nad hrobem). Kameny ve výplni, 8 ks (kap. 13.7) – č.s. 6527, 6610, 6616; Zv. kosti viz kap. 11.4. Obj. 3/08 (hrob 99) (tab. 34; 60: A–D; 115; 117, obr. 37) (kap. 7.4) Původně sídlištní jáma: Dochování: do 40 %, na J straně hrob zničen výkopem kanalizace. Tvar: mísovitý – dochována jen nejspodnější část objektu. Max. rozměry: průměr u dna 105 cm, průměr po skrývce 140 cm. Max. hloubka dna: 48 cm. Profil: horní hrana – porušená vkopem, stěny: přímé až mírně šikmé, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché. Výplň: 1 – recentní vkop kanalizační šachty, vyhozené podloží; 2 – ornice; 3 – kulturní vrstva, šedočerná hlína s drobky mazanice; 4 – výplň hrobu, černošedá hlína s drobky mazanice; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Skelet 99: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 30–45. Nálezy (tab. 115, 117): bez č.s. – silně přepálený zlomek opracované kosti. Mazanice – č.s. 14B (řez S). Keramika (kap. 11.1.10) – č.s. 9, 14 (řez S), 27 (začišťování povrchu), 46 (profil VZ). Zv. kosti viz kap. 11.4. Hrob 100a–b (obj. 2044) (tab. 12; 60: E–H; 105; obr. 59) (kap. 10) Koncentrace spálených lidských kostí: Dvě na sebe navazující koncentrace spálených lidských kostí o rozměrech ca 30 x 140 cm (jižní koncentrace – pohřeb 100a, severní – pohřeb 100b) náležející dvěma jedincům. Doklady existence zahloubeného objektu nebyly zjištěny. Podélná osa koncentrace spálených kostí byla vychýlena ca 20 ° k V od osy S–J. Spálené kosti byly původně možná uloženy jen nehluboko pod povrchem terénu, stopy po zahloubení nebyly zjištěny, kůstky identifikovány po skrývce na povrchu terénu. Popis vrstev: 1 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrovohnědé spraše, středně ulehlá; 2 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 3 – podloží, okrovohnědá spraš, středně ulehlá. Žárový pohřeb 100a (č.s. 5131): Pohlaví: ?. Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: 20–35. Žárový pohřeb 100b (č.s. 5132): Pohlaví: ?. Věková skupina: ad. II – mat I. Věk dožití: 30–50. Nálezy (tab. 105): 1 – šipka, severský silicit, č.s. 5134; 2 – šipka, silicit, č.s. 5133; 3 – pilka/srp, rohovec nebo silicit, přepálený, č.s. 5132. Keramika ve výplni, 8 ks – č.s. 5135 (zásyp). Obj. 2023 (pohřeb 101) (tab. 34; 59: F; 112–113, 116– 117; obr. 59–60) (kap. 7.4, 10) Původně sídlištní jáma: Dochování: 100 % v půdorysu. Tvar: sídlištní jáma nepravidelně kruhového tvaru. Max. rozměry: z fotografické dokumentace jasne vyplývá, že kresebně dokumentované rozměry jámy jsou mnohem větší, nežli byly ty skutečné – to je dobře vidět na půdorysu po začištění objektu a nálezů v jeho výplni (tab. 34; 59: F), které jsou koncentrovány a zabírají jen zhruba kruhový půdorys ve středu objektu. Menší rozsah jámy je jasně patrný i na fotograficky dokumentovaném profilu (obr. 60). Rozsah nálezů i jasně patrná hranice objektu na fotografii profilu dokumentují původní půdorys objektu 2023. Skutečný průměr půdorysu objektu můžeme odhadnou ca na 80 cm. Max. hloubka dna: 34 cm od úrovně skrývky. Profil: horní hrana – ostrá, stěny: nerovné, přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – rovné, konkávní. 75 Katalog hrobů – nálezové situace Výplň: 1 – stř. okrovohnědá jílovitá hlína, mírně ulehlá; 2 – tm. hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá; 3 – sv. okrově žlutá spraš, středně ulehlá. Nálezy (tab. 112–113, 116–117): 5095/1 – škrabadlo, rohovec; 5095/2 – úštěp, rohovec; 5095/3 – úštěp, rohovec; 5194/1 – úštěp, silicit; 5194/2 – úštěp, křemenec; 5078 – parohový (sekero)mlat; 5082 – kostěné hladítko; 5093, 5192 – kostěný kroužek; 5096 – fragmenty kostěného šídla; 5192a – kostěné šídlo; 5192b – kostěné šídlo; 76 48–76 5097a – úlomek prasečího klu; 5097b – úlomek kostěného nástroje; 5094 – mazanice 6020 (preparace hrobu). Keramika (kap. 11.1.10) – č.s. 5077 (20–dno), 5079 (dno), 5092 (hrob), 5098 (20–dno), 5193 (dno). Kameny ve výplni, 20 ks (kap. 13.7) – č.s. 5081, 5194, 5195. Zv. kosti viz kap. 11.4. Žárový pohřeb 101: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6. Několik koncentrací spálených lidských kostí bylo dokumentováno při povrchu obj. 2023 a také mimo něj. V souvislosti se spálenými kostmi byl mimo půdorys obj. 2023 nalezen koflík, nádoba č. 1 (viz tab. 112: 1; kap. 11.1.9). Nálezy (tab. 112): 1 – nádoba, koflík – č.s. 5079. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 7. Hrobové jámy M. Ernée Celkem bylo posuzováno 96 hrobových jam (tabela 6: a), ve kterých byly přítomny lidské kosterní pozůstatky. Všechny údaje dokumentované u jednotlivých hrobových jam obsahuje katalog (kap. 6) a tabela 6. V této kapitole upozorníme na některé extrémní hodnoty a pokusíme se soubory získaných dat sumarizovat a interpretovat. 7.1. Tvary, rozměry a orientace hrobových jam Míra dochování hrobových jam (tabela 6: d–f; obr. 25: A). Z celkem 96 hrobových jam s lidskými kosterními pozůstatky jich bylo 69 (ca 72 %) dochováno kompletně, tedy ze 100 %, a jen čtyři z méně než 80 %.38 Hrobové jámy byly narušeny většinou ve svých horních partiích, a to z řady důvodů (tabela 6: d–f – šedě podbarvené). Nejčastější příčinou byla superpozice s jinými hroby nebo sídlištními objekty (tabela 6: z), dále mohlo jít o narušení mechanizací během skrývky, během souběžně prováděných (např. obj. 3/08) nebo starších stavebních/výkopových prací atd. (viz údaje v kap. 6). Tvary hrobových jam (tabela 6: g; obr. 25: B; 26a, 26b). Vzhledem k metodice výzkumu a dokumentace nemůžeme považovat tvary hrobových jam za stoprocentně odpovídající skutečnému původnímu tvaru. Na vině byla jednak horší čitelnost některých výplní, jednak skutečnost, že povrch nebyl začišťován v ploše s přesahem mimo interiér hrobu, aby mohla být zachycena přesná linie obrysu hrobové jámy v příslušné úrovni. Při horší čitelnosti některých výplní došlo v některých případech zcela zjevně (hroby č. 3, 7, 24, 25, 44, 48, 89, 94)39, v některých pak pravděpodobně k přebrání výplní hrobových jam. To se negativně projevuje nejen při rekonstrukci původních tvarů a rozměrů hrobových jam, ale také při pokusech o ověření v terénu pozorovaných superpozicí, při rekonstrukci tvaru a polohy zjištěných 38 39 Tím je myšleno od úrovně/momentu jejich identifikace po skrývce a začištění plochy. K jak významné ztrátě horních partií hrobových jam došlo díky erozi nebo v důsledku jiných intencionálních zásahů či přírodních procesů od doby jejich vyhloubení ve starší době bronzové se můžeme jen dohadovat. Vzhledem k minimálnímu zahloubení některých hrobových jam (hrob č. 71 – 7 cm; 75 – 8 cm, 82 – 9 cm) to v některých částech zkoumané plochy mohlo být i několik desítek cm. Hrob č. 3 – jáma překopána všemi směry, dno patrně až o 15 cm, skutečný tvar a rozsah hr. jámy nelze stanovit (tab. 2; 38: D); 7 – JV roh zničen překopáním (tab. 2; 38: E); 24 – hrobová jáma nebyla v terénu identifikována, výrazně překopána a vzhledem k existenci zřetelného půdorysu rakve její tvar i orientace výrazně zkresleny. Původní tvar a orientaci hrobové jámy není možno stanovit (tab. 11; 42: A–B); 25 – JV strana hrobové jámy překopána (tab. 15; 42: H); 44 – na S kratší straně překopáno, hrana jámy je zde hypotetická (tab. 14; 47: H–J); 48 – na J kratší straně překopáno, hrana jámy je zde hypotetická (tab. 3; 48: C); 89 – celá V část překopána, superpozice s hrobem č. 87 neprokázána (tab. 32; 56: F–H); 94 – na Z straně hrana hrobové jámy překopána z důvodu superpozice s jámou 509, při povrchu nebyla superpozice viditelná. Hrob č. 94 je mladší nežli jáma č. 509 (tab. 31; 57: G–H). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 rakví/schránek ve vztahu k hrobové jámě, při stanovování orientace hrobových jam atd. Naprostá většina hrobových jam (53 = 55 %) měla pravidelně obdélný, protáhlý tvar se zhruba rovnoběžnými stěnami a více či méně zaoblenými rohy (např. hroby č. 2, 16, 26, 28, 34, 35, 36, 40, 52, 57, 58, 64, 65 a další – srovnej obr. 26a, 26b), jen výjimečně se vyskytnou rohy opravdu ostré (např. hroby č. 62 či 95; obr. 26b). V menším počtu najdeme i jiné tvary hrobových jam, např. trapézovité (např. obr. 26b: 93), blížící se oválu (např. obr. 26b: 75), nepravidelné atd., ale vždy s tou výhradou, že při výzkumu po jejich začištění dokumentované tvary nemusí vždy odpovídat jejich tvarům původním (viz výše). Tvar a velikost půdorysu u dna ne vždy odpovídaly tvaru a velikosti půdorysu po skrývce (obr. 26a, 26b). Půdorys u dna bývá často i výrazně menší, tedy původní plán (půdorys po skrývce) se ne vždy podařilo realizovat (půdorys u dna). To mohlo být způsobeno původně přehnanými představami budovatelů, kterým buď došly síly, nebo se ukázalo, že i menší rozměr jámy je k uložení nebožtíka (včetně milodarů a případné schránky) naprosto dostačující. I tak jsou v řadě případů hrobové jámy výrazně větší, nežli je prostor, který zaujímají kosterní pozůstatky (např. hroby č. 21, 41. 55, 59, 83, 84 a další – viz obr. 26a, 26b). Rozměry hrobových jam (tabela 6: k–m, p–r). Délky hrobových jam po skrývce (tedy před započetím vybírání jejich výplní) se pohybují v intervalu 85–270 cm (průměr 187 cm, medián 197 cm). Většina (76 = 79 %) se vejde do intervalu 140–230 cm. Za extrémy (tabela 6: k–m – šedě podbarvené) pak v rámci mikulovického pohřebiště považujeme délky nad 250 cm (hroby č. 36, 38, 66, 82, 84 a 91) a pod 1 m (hrob č. 22–85 cm). Šířky hrobových jam po skrývce se pohybují v intervalu 45 cm (hrob č. 22) až 192/200 cm (hrob 38) (průměr 108 cm, medián 111 cm). Hrob 38 (mimochodem i hrob nejhlubší – 138 cm) pak vykazuje jak největší rozměry v úrovni skrývky (252 x 200 cm), tak také největší rozdíl mezi rozměry v úrovni skrývky a dna (180 x 130 cm; srovnej tab. 17; obr. 26a). Zatímco plocha půdorysu hrobové jámy po skrývce činí ca 5 m2, plocha dna se pak zmenšila na 2,35 m2, tedy na pouhých 47 %! Nepřekvapí proto (viz výše) ani odlišné průměrné hodnoty rozměrů den hrobových jam – průměrná délka 167 cm, medián 170 cm; průměrná šířka 90 cm, medián 91 cm. Je zde patrný rozdíl mezi rozměry hrobových jam po skrývce a po vybrání výplně – průměr a medián délek hrobových jam po skrývce (187/197 cm) a po vybrání výplně (167/170 cm). Podobné jsou rozdíly u rozměrů den hrobových jam (108/111 : 90/91 cm). Zajímavé údaje přináší i srovnání délky a šířky hrobových jam (tabela 6: w–x; obr. 27a, 27b). Průměr a medián tohoto poměru v úrovni skrývky činí 1,73, resp. 1,77, zatímco v úrovni den hrobových jam 1,85, resp. 1,86. Zatímco v úrovni skrývky se až na dvě výjimky vejdou všechny hrobové jámy do intervalu 1,2–2,4 a 73 % pak do intervalu 1,5–2 (obr. 27a – šedě), je rozptyl údajů 77 Hrobové jámy 77–96 Obr. 26a. Mikulovice. Hrobové jámy se skelety (srovnej kap. 8) a stopami rakví či jiných pozůstatků organických látek (srovnej kap. 9). Skupina A (hroby 1–50). Hroby jsou seřazeny podle orientace jejich delších os, počínaje hroby s delší osou nejvíce vychýlenou k JV. Grafika M. Ernée. Fig. 26a. Mikulovice. Grave pits with skeletons (cf. Chapter 8) and traces of coffins or other remains of organic materials (cf. Chapter 9). Group A (graves 1–50). The graves are classified according to the orientation of their longer axes, beginning with graves with the longer axis facing most towards the SE. Graphic by M. Ernée. získaných pro dna hrobových jam poněkud větší – převahu jich najdeme v intervalu 1,4–2,6 (obr. 27a: sloupce). Zaznamenali jsme i rozdíly mezi poměrem délky a šířky hrobových jam v úrovni skrývky a v úrovni dna (obr. 27b). V 53 případech z 95 měřitelných hrobů (ca 56 %) je rozdíl v poměru nepatrný (obr. 27b: -0,1– 1,1), obecně mají ale hrobové jámy tendenci být u dna spíše delší – tedy při stejné šířce je hrobová jáma delší (obr. 27b: 0,3–0,5). Průměrná plocha hrobové jámy po 78 skrývce činí 2 m2, zatímco průměrná plocha dna hrobové jámy jen 1,5 m2 (ca 75 %). Hloubky hrobových jam (tabela 6: u–v; obr. 28, 29, 30). Hloubka hrobové jámy je umělým údajem už proto, že je počítána od úrovně povrchu terénu po skrývce, a ne od původního povrchu, ze kterého byla hrobová jáma hloubena. Údaj, se kterým dále pracujeme, je průměrem hloubek jednotlivých hrobových jam při jejich severní PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 Obr. 26b. Mikulovice. Hrobové jámy se skelety (srovnej kap. 8) a stopami rakví či jiných pozůstatků organických látek (srovnej kap. 9). Skupiny B–C (hroby 51–75), D (76–89) a jednotlivé hroby (90–96). Hroby jsou seřazeny podle orientace jejich delších os, počínaje hroby s delší osou nejvíce vychýlenou k JV. Grafika M. Ernée. — Fig. 26b. Mikulovice. Grave pits with skeletons (cf. Chapter 8) and traces of coffins or other remains of organic materials (cf. Chapter 9). Group B–C (grave 51–75), D (76–89) and individual graves (90–96). The graves are classified according to the orientation of their longer axes, beginning with graves with the longer axis facing most towards the SE. Graphic by M. Ernée. (tabela 6: u) a jižní (tabela 6: v) stěně. Slouží nám tedy spíš jako orientační údaj k porovnávání hrobových jam mezi sebou v rámci pohřebiště, nežli jako absolutní hodnota o původní hloubce té či oné hrobové jámy. Právě údaje o hloubce hrobových jam pak mohly být zejména ovlivněny případnými ztrátami v jejich horních partiích v důsledku eroze či lidské činnosti (viz výše, pozn. 38). Nejmělčí hrobové jámy č. 71, 75 a 82 měly hloubku do 10 cm, zatímco ty nejhlubší 124 cm (hrob č. 68), PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 127 cm (50) či 128 cm (38). Průměrná hloubka hrobové jámy činí 57 cm, medián 60 cm. Mezi nejmělčími a nejhlubšími hroby stoupá křivka bez výraznějších výkyvů či koncentrací (obr. 28), a to ve všech skupinách hrobů (obr. 29–30). Nejhlubší hrobové jámy najdeme spíše ve skupinách s více hroby (obr. 29–30). Podobně hluboké hroby netvoří žádné jednoznačně vydělitelné skupinky. Hlubší hroby se snad spíše koncentrují po okraji skupiny A, a to více při jejím jižním 79 Hrobové jámy 77–96 16 Obr. 27a. Mikulovice. Poměr délky a šířky hrobových jam v úrovni skrývky (šedá plocha) a dna (sloupce). Grafika M. Ernée. Fig. 27a. Mikulovice. Length–width ratio of grave pits on the level of the earlier surface (grey area) and bottom (columns). Graphic by M. Ernée. 14 po skrývce dno Počet případů 12 10 8 6 4 2 0 0,9 1 1,5 2 2,5 3 3,6 4 Poměr delší a kratší strany hrobové jámy = x : 1 30 Obr. 27b. Mikulovice. Rozdíl mezi poměrem délky a šířky hrobových jam v úrovni skrývky a dna. Grafika M. Ernée. Fig. 27b. Mikulovice. Difference between the length–width ratio of grave pits on the level of the earlier surface and bottom. Graphic by M. Ernée. Počet případů 25 20 15 10 5 0 -0,5 -0,4 -0,3 -0,2 -0,1 0 0,1 0,2 0,3 0,4 okraji (obr. 29). O některých souvislostech bude ještě řeč níže (kap. 7.3). 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 polohy fosfátové anomálie v rámci hrobové jámy a tedy možného „pohybu“ měkkých tkání v rámci hrobu/rakve během procesu tlení a rozkladu měkkých tkání. Vzhledem k podmínkám výzkumu v Mikulovicích a předpokládaným nepřesnostem nebyl tento relativně subtilní ukazatel, velmi závislý zejména právě na přesnosti identifikace původního dna hrobové jámy, nadále sledován. Údaje uvedené v tabele 6 (tabela 6: s–t) považujeme v tomto směru za orientační. Orientace hrobových jam (tabela 6: h–j; obr. 26a, 26b, 31, 33, 34). I s údaji o orientaci delších os jednotlivých hrobových jam zde musíme pracovat opatrně. I jejich přesné stanovení je velmi citlivé na přesný výzkum v terénu, což většinou není případ Mikulovic. V obecné rovině můžeme konstatovat, že až na hrob č. 71, orientovaný ve směru V–Z (tab. 12; skelet s hlavou k Z, obličejem k J), hrob č. 87 s kostrou orientovanou hlavou k S a obličejem k Z (tab. 32) byly všechny hrobové jámy orientovány svojí delší osou ve směru ca S/SZ–J/JV a v nich uložené kostry na pravém boku, hlavou k jihu a obličejem k východu. Delší osy hrobových jam se ve valné většině odkláněly od dnešního průběhu osy S–J. Většina (73 %) mírně k východu (obr. 31). Celkem 50 % se jich vešlo do výchylky 2 ° – 15 ° k východu, 90 % pak do intervalu 30 ° k východu až 15 ° k západu. Za extrémní v rámci mikulovického pohřebiště musíme považovat výchylky 17 °, 22 °, 28 ° a 30 ° k západu (hroby 91, 4, 85 a 70) resp. 33 °, 38 °, 40 °, 43 ° a 46 ° k východu (hroby 39, 77, 18, 57, 86, 25 a 93) (obr. 31: B). Objemy hrobových jam (tabela 6: y; obr. 32a, 32b). Tento údaj může být důležitý v souvislosti s úvahami o náročnosti činností souvisejících s pohřbem (viz níže, kap. 7.3) a může být jistou indicií při úvahách spojených se stratifikací společnosti, genderovými otázkami atp. (viz níže, diskuse). I zde však musíme zdůraznit zkreslující vliv a) skutečnosti, že hrobové jámy nebyly zkoumány od původní úrovně, ze které byly hloubeny, ale od úrovně skrývky, která mohla být díky erozi či jiným obdobným vlivům o řadu desítek cm níže, b) metody výzkumu, kdy mohlo docházet k „přebírání“ hrobových jam směrem do podloží a tím k jejich „zvětšení“ při výzkumu. Sklony dna hrobových jam (tabela 6: s–t). V tabele 6 jsou uvedeny nadmořské výšky den hrobových jam při severní a jižní spodní hraně (tabela 6: s–t). Při detailním výzkumu může být tento údaj důležitý např. při interpretaci výsledků fosfátových půdních analýz z hlediska Průměrný objem hrobové jámy na základě nám dostupných údajů činí v Mikulovicích 1,06 m3, medián pak 0,89 m3. Jámy s nejmenšími objemy, často ty nejmělčí, svědčí samy o sobě snad jen o tom, že byly patrně původně hlubší, díky erozi či jiným vlivům však přišly o své nejsvrchnější části, takže z hrobů 80 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 4 0 20 40 60 80 100 120 140 H l o u b k a (cm) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 28. Mikulovice. Hloubky hrobových jam po jednotlivých skupinách. Grafika M. Ernée. — Fig. 28. Mikulovice. Grave pit depths for individual groups. Graphic by M. Ernée. – samost. 73 82 35 84 39 37 65 85 8 25 59 95 1 46 14 81 48 19 66 88 80 94 23 33 63 10 20 62 5 21 44 57 87 30 54 58 41 36 79 15 34 49 61 40 52 50 45 75 6 67 22 3 51 70 90 17 28 89 96 31 74 18 7 76 47 72 93 92 9 27 53 64 16 24 77 12 29 56 83 11 32 55 60 13 78 86 26 2 91 69 43 68 38 77–96 –D –C –B –A Hrobové jámy Obr. 29. Mikulovice. Hloubky hrobových jam v jednotlivých skupinách. Hlubší či mělčí hrobové jámy netvoří žádné jednoznačně identifikovatelné skupiny v rámci jednotlivých skupin hrobů. Grafika M. Ernée. — Fig. 29. Mikulovice. Grave pit depths in individual groups. Deeper or shallower grave pits do not form any clearly identifiable groups in individual grave groups. Graphic by M. Ernée. zbyla opravdu jen dnes velmi mělce zahloubená dna. Na druhé straně však velmi husté nakupení hrobů v jednotlivých skupinách (zejména největší skupina A – viz obr. 29) svědčí o tom, že nejspíše žádný z hrobů nezanikl celý, a pokud ano, muselo jít opravdu jen o ojedinělé výjimky. Zajímavější je situace u jam nejobjemnějších (obr. 32a; tabela 6: y – šedě). Zatímco křivka hodnot objemů hrobových jam stoupá v intervalu 0 až ca 2,15 m3 rovnoměrně, dochází v této pozici ke zlomu a křivka šesti nejobjemnějších jam (hroby č. 34, 36, 91, 52, 68 a 38) počíná stoupat strmě vzhůru až k extrémní hodnotě (na tomto pohřebišti) 4,5 m3 u hrobu č. 38. Zdá se tedy, že na mikulovickém pohřebišti můžeme hroby se zjištěným objemem nad 81 Hrobové jámy 77–96 Obr. 30. Mikulovice. Vzájemné srovnání křivek hloubek hrobových jam pro jednotlivé skupiny hrobů. Grafika M. Ernée. Fig. 30. Mikulovice. Comparison of the curves of grave pit depths for indiviudal grave groups. Graphic by M. Ernée. 140 H l o u b k a (cm) 120 100 80 60 40 20 0 Hroby v jednotlivých skupinách A B Obr. 31. Mikulovice. Orientace delších os hrobových jam vzhledem k ose sever–jih. A – počty případů; B – intervaly pro 50 % a 90 % případů a jednotlivé „extrémní“ odchylky. Grafika M. Ernée. — Fig. 31. Mikulovice. Orientation of the longer grave pit axes in relation to the north-south axis. A – number of cases; B – intervals for 50% and 90% of cases and indiviudal “extreme” variations. Graphic by M. Ernée. ca 2–2,15 m3 považovat za extrémní. Z celkového počtu 94 hrobů, u kterých bylo možno tento údaj získat, jde o 10 (11 %), resp. 6 (6 %) hrobů. Diskuse. Získaná data vyvolávají otázky po jejich významu. Která z nich mohou mít skutečně význam ve vztahu ke studované živé minulosti a proč? Jakým rozměrům máme při statistickém vyhodnocení a srovnání hrobových jam dávat přednost? Co mohou znamenat zjištěné rozdíly? V některých případech jde tato situace nepochybně na vrub způsobu výzkumu (vybírání hrobových jam) a možností přesné/nepřesné identifikace a dokumentace hranic hrobových jam v terénu (v místech přechodu výplně hrobové jámy do okolního podloží). Další možnosti vysvětlení jsou na straně našich předků, kteří hrobové jámy hloubili. Rozdíly mohou být důsledkem zvolené technologie 82 hloubení (výchozí větší rozměr na povrchu byl přitom úměrný požadované ploše dna) a materiálu, do kterého se jáma zahlubovala. Na vině mohla být i ztráta motivace či možností pozůstalých při hloubení hrobových jam v původních rozměrech a jejich přizpůsobení skutečné prostorové potřebě pro uložení nebožtíka (včetně schránky a milodarů) v průběhu výkopových prací – tedy zmenšení rozměrů hrobové jámy oproti původnímu plánu. V úvahu musíme brát i roční období, ve kterém byla hrobová jáma hloubena – zmrzlou půdu v zimních měsících atp. K dalším úvahám v kontextu s ostatními získanými daty vybízí na tomto místě jen základní srovnání dokumentovaných objemů hrobových jam s výsledky antropologické analýzy (obr. 32a, 32b). Závislost velikosti/ objemu hrobové jámy na věku a pohlaví zemřelých je PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 5,0 –M 4,5 –F 38 4,0 – sen. 3,5 O b j e m v m3 – inf. II 52 3,0 – inf. III–juv. + neurč. pohl. 91 36 2,5 68 34 43 2,0 40 2 69 1,5 1,0 0,5 0,0 Hroby O b j e m v m3 Obr. 32a. Mikulovice. Vztah objemu hrobové jámy k věku (kategorie infans II – juvenis a senilis) a pohlaví pohřbeného. Grafika M. Ernée. — Fig. 32a. Mikulovice. Relationship between grave pit volume and age (categories infans II – juvenis and senilis) and sex of the deceased. Graphic by M. Ernée. 5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 inf.II F M sen. věk/pohlaví max. m3 Interval bez Průměr Medián min. a max. m3 ∑ min. m3 15 5,12 0,06 1,4 0,07–0,58 0,34 0,26 31 32,84 0,17 2,59 0,29–2,15 1,09 1,08 M 29 44,83 0,32 4,5 0,39–2,86 1,55 1,48 sen. 11 11,64 0,32 1,83 0,41–1,62 1,06 1,13 Kategorie Hrobů inf. II F Obr. 32b. Mikulovice. Vztah pohlaví a vybraných věkových skupin pohřbených jedinců k údajům o objemech hrobových jam. Grafika M. Ernée. Fig. 32b. Mikulovice. Relationships between sex and selected age groups of buried indivuduals and grave pit volume data. Graphic by M. Ernée. v obecné rovině zřejmá a patrně není dána jen prostým faktem, že dětské tělo je menší než tělo dospělého člověka. Obecně lze konstatovat, že: a) menší děti (zde ve stáří inf. II) byly zpravidla ukládány i v nejmenších hrobových jámách – zjištěné hodnoty leží na křivce spíše blíže nule; až na jedinou výjimku40 měly všechny dokumentovaný objem do 0,6 m3 (při průměru 0,34 a mediánu 0,26 m3; obr. 32b), což je 32 %, resp. 30 % těchto hodnot pro všechny hrobové jámy na pohřebišti (viz výše); b) významný rozdíl vidíme mezi objemy hrobových jam, ve kterých byly uloženy ženy a muži (obr. 32a, 32b); zatímco průměr (1,09 m3) a medián (1,08 m3) ženských hrobů zhruba odpovídají průměrným hodnotám (1,06 a 0,89 m3), jsou hroby mužské nadprůměrně velké – 1,55 a 1,48 m3 a zjištěné hodnoty leží na křivce (obr. 32a) zřetelně posunuty více směrem k vyšším hodnotám, nežli hodnoty pro hroby ženské (rozdíl mediánů: M – 1,48 m3; F – 1,08 m3); mužské hroby převažují i mezi deseti nejobjemnějšími hroby (viz níže); c) hroby nejstarších pohřbených (kategorie senilis; obr. 32b) najdeme v intervalu 0,32–1,83 m3 (obr. 32a, 32b; průměr 1,06, medián 1,13 m3), tedy jakási zlatá střední cesta. Zajímavé ale je, že jejich hroby nejsou mezi těmi vůbec největšími – ten na grafu nejvýše postavený (hrob 26) je až 16. nejobjemnější; d) z údajů o jedincích pohřbených v deseti nejobjemnějších hrobových jámách (srovnej obr. 32a)41 vyplývá, že v nich najdeme převážně muže (ale i 2–3 ženy a jednoho juvenilního jedince) v „produktivním“ věku (aspoň z našeho pohledu) v kategoriích ad. I – mat. I (ca 20–50 let). Největší hroby tak možná patří spíše lidem „nejvýznamnějším“ v době jejich smrti, než lidem významným v minulosti. Jako další příklad možného porovnání získaných dat uvádíme srovnání hloubek hrobových jam a jejich orientací vzhledem k ose S–J, resp. J–S (obr. 33, 34). Tento ukazatel by mohl být významný např. pro někdy uvažovanou souvislost mezi orientací hrobové jámy (pohřbu) a ročním obdobím, ve kterém k pohřbu došlo, respektive polohou pohřbívaného jedince a polohou slunce na 41 40 Hrob 66 s patrně nepřesně identifikovaným tvarem a rozměry (tab. 27). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrob 43 – M, ad. I, 20–29; 40 – ?F?, ad. II – mat. I, 35–50; 69 – M, ad. II – mat. I, 35–50; 2 – F, ad. II – mat. I, 35–50; 34 – M, ad. II, 30–39; 36 – F?, ad. II, 30–45; 91 – M, mat. II – sen., 55+; 52 – M, ad. I, 20–29; 68 – juv., 15–16; 38 – M, ad. I–II, 25–35. 83 Hrobové jámy 77–96 Obr. 33. Mikulovice. Vztah orientace a hloubky hrobových jam v jednotlivých skupinách. Grafika M. Ernée. — Fig. 33. Mikulovice. Relationship between grave pit orientation and depth in individual groups. Graphic by M. Ernée. obloze (horizontu) v době pohřbu (srovnej např. Procházka 1954). Na první pohled je patrná jistá tendence – až na některé výjimky (hroby č. 91, 13, 69) jsou delší osy všech hlubších jam (hloubka nad 80/100 cm) vychýleny spíše k východu (obr. 34: černé, resp. prázdné 84 body nahoře), zatímco delší osy hrobů nejmělčích (do 20 cm) jsou, opět až na výjimky (hroby č. 82, 84 a 75), vychýleny k západu (obr. 34: černé body dole). I když vzorek 93 hrobových jam na pohřebišti v Mikulovicích, u kterých byly oba tyto údaje měřitelné, považujeme za PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 38 68 49 40 2 13 43 120 100 80 60 40 40 35 20 0 4 6 67 45 73 75 84 20 82 0 Hloubka v cm Odchylka od osy S–J ve ° 52 61 69 91 140 50 20 40 60 Orientace Hloubka Obr. 34. Mikulovice. Vztah hloubky hrobových jam a orientace jejich delších os. Grafika M. Ernée. — Fig. 34. Mikulovice. Relationship between grave pit depth and the orientation of their longer axes. Graphic by M. Ernée. statisticky relevantní množství, bude i toto pozorování nutné ověřit na větším vzorku, v jiných regionech, a posléze se pokusit o jeho interpretaci. Význam dat získaných metrickou analýzou hrobových jam a také výše zmíněných rozdílů mezi získanými daty bude nutno ještě dále diskutovat, a to zejména v kontextu zpřesnění metod identifikace, výzkumu a dokumentace skutečných původních tvarů a rozměrů hrobových jam. 7.2. Hrobové konstrukce 42 I když nemůžeme ani zde zcela vyloučit přírodní výskyt dokumentovaných kamenů v hrobových jámách, považujeme ho vzhledem k okolnostem (přímo ve spraši, do které byly hrobové jámy zahloubeny, se podobné kameny nevyskytují) za méně pravděpodobné. 0 1m Zatímco na středočeských únětických pohřebištích jsou kamenné závaly i složitější kamenné konstrukce v hrobech zcela běžné (srovnej např. Ernée 2015, 69–76), ve východních Čechách úplně chybí. Jak uvádí R. Sedláček při popisu kameny zavalené kostry nalezené v objektu 3/08 (zde skelet č. 99): „Jako mimořádný zjev je třeba chápat přítomnost kamenného závalu, který je v prostoru východních Čech pro únětickou kulturu doložen poprvé“ (Sedláček et al. 2009, 19–20). I přes tuto výjimku odpovídá jinak situace v Mikulovicích obecně situaci v celých východních Čechách – kamenné závaly nebo konstrukce tu chybí. Zatímco ve středních Čechách je možno vysledovat řadu různých způsobů použití kamene v únětickém pohřebním ritu, máme v Mikulovicích k dispozici jen čtyři případy přítomnosti intencionálně uložených kamenů v hrobových jámách v souvislosti s pohřebním ritem.42 Všechny tyto hroby (č. 77, 78, 79 a 86) najdeme v jedné, a to té nejmenší skupině D (obr. 29). V této skupině pak jde zároveň o hroby nejhlubší – 79, 90, 94 a 95 cm (obr. 29). V Mikulovicích byly zaznamenány dva typy výskytu kamenů na dně hrobové jámy (tabela 7: d–e; obr. 35): a) kameny jakoby náhodně ležící na dně hrobové jámy, v kontaktu nebo bez kontaktu se skeletem (hroby č. 77, 79 a 86), b) kameny ležící v řadě podél stěny hrobové jámy (hrob č. 78). Obr. 35. Mikulovice. Hroby s intencionálně deponovanými kameny ve vztahu k pohřbenému jedinci. Grafika M. Ernée. — Fig. 35. Mikulovice. Graves with intentionally deposited stones in connection with the buried individual. Graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 85 Hrobové jámy 1963 3 1992 7 15 1977 7 16 1990 4 18 1959 8 j Schránka X l m X ? X X X X X X X P1 P2 M mat.II – sen. 50+ L1-2 P1 L1 P1 ?? ?F mat.I–II 40–55 L2 P2 L1 P1 ?? ? inf.II 4.V L2-3 P3 L2 P2-3 X ? M ? mat.II – sen. X 2011 13 2041 12 X 32 2003 14 ? ? ? ? 16 23 X X 55+ L2 P2 L1 P1 6–7 L3 P2-3 L1 P2 50+ L2 P2-3 L1 P1 35–50 L1-2 P1 L1 P1 30–39 L1-2 P1 L1 P1 ad.II 30–45 L3 P2 L3 P2 ad.I–II 25–35 L3 P2 L1? P2 P1 ? inf.III F mat.II – sen. F ad.II – mat.I ? F ad.II ? ?F ?? M ? X X 2149 P4 L1 29 2220 P1 P2-3 30 60 P1 L1 L2 X 55 L1 P1 17–19 X 26 P2 L1 juv. 12 2193 L2 18–20 ? 13 53 35–50 juv. ?? 2007 X ad.II – mat.I X 2004 X F F L1 26 X Postkr. L3 28b X Lebka P1 X 14 Postkr. P2 11 20 Lebka L2 1956 2146 Věk L3 24 2002 Uspořádání 50+ X 52 Dochování 20–25 X 44 t ad.I 11 9 s mat.II – sen. 10 17 r F 1987 1998 q Skelet F 1955 2038 p X 21 38 o X 23 36 n Druhotné narušení výplně / vkop Mimo kostru X k Pohlaví i sesedání 2 13 neusp. Tab. řada Obj. h Podložka(?) Kamenná konstrukce Hrob g ml. obj. f VKOP e Organika - jiné d Bez milod. c Pod milod. b Pod částí skeletu a 77–96 X X F sen. 55+ L2 P2 L1 M ad.I 20–35 L2 P1 L1 P1 ? inf.III 8–9 L3 P3 L2 P1-2 F ad.I 20–25 L2 P1 L1 P1 ?M ad.II 30–39 L2-3 P2-3 L1 P1 61 2199 22 X ?M ad.II 20–25 L1-2 P1 L1 P2 62 2157 24 X ?M? ad.I 20–25 L1-2 P1 L1 P2 68 2156 26 X ? juv. 15–16 L3 P1 L1 P1 72 2213 29 X ? inf.III – juv. 12–14 L5 P2-3 – P2 ?M mat.II – sen. 50–59 L2 P2 L3 P2-3 F ad.I kol.20 L2-3 P2 L3 P2 ?F? mat.II+ 50+ L2-3 P2-3 L1 P2 77 1217 29 78 1193 28 79 1194 17 82 1189 30 86 1197 27 93 VM02 30 Celkem ? B3 ? A4a ? ? B3 X B3 ? ? X 1 3 11 9 3 2/7 2 ? ad.I–II 20–39 L3 P3 L1 P? M mat.I 35–50 L2 P2 L2 P2 M ad.II 20–35 L2 P2 L1 P1 11 Tabela 7. Mikulovice. Hroby se stopami kamenných konstrukcí (d–e), rakví/schránek (f), podložek (g–i), dalších organických hmot (j) a druhotných narušení (k–m). Uvedeny jsou i základní antropologické a archeologické informace o skeletech (n–t). — Table 7. Mikulovice. Graves with traces of stone constructions (d–e), coffins/cases (f), bases (g–i), other organic materials (j) and secondary intervention (k–m). Basic anthropological and archaeological information on the skeletons is also provided (n–t). V hrobě č. 77 (obr. 35; tab. 29; 53: A–B) ležel jeden kámen na V straně skeletu, u pasu pohřbeného, částečně pod pravou částí pánve. V hrobě č. 79 (obr. 35; tab. 17; 54: A–B) ležely dva kameny poblíž dolní partie skeletu, v SV části hr. jámy. V hrobě č. 86 (obr. 35; tab. 27; 57: A) byly na dně poblíž či v kontaktu se skeletem dokumentovány celkem čtyři kameny – na chodidlech (2/1), za hlavou (2/2), za zády (2/3) a před hrudníkem (2/4). Pouze jeden z nich (č. 2/1) se dochoval a byl určen jako ordovický křemenec, pocházející sice původně z okolí Slatiňan, vyskytující se ale v korytě Chrudimky, tedy v okolí zkoumané lokality (viz kap. 13.7). Ostatní kameny nemáme k dispozici. V hrobě č. 78 (obr. 35; tab. 28; 53: E) bylo dokumentováno celkem 5 kamenů (6/1–6/5) v řadě podél J poloviny Z stěny hr. jámy za zády kostry od pánve až do JZ rohu hr. jámy, a to bez přímé souvislosti se skeletem. 86 Důvod přítomnosti kamenů v hrobech č. 77, 79 a 86 není z nálezové situace zřejmý. Jejich poloha v hrobové jámě, resp. vůči skeletu působí náhodným dojmem (obr. 35). Jiná může být situace v případě kamenů v hrobě č. 78, uspořádaných v řadě podél části jedné ze stěn hrobové jámy. Uspořádání působí dojmem, že kameny mohly mít v místě nálezu nějakou funkci. Nabízí se tu možná interpretace těchto kamenů jako podložek pod dřevěnou konstrukcí/schránkou – např. rakví, tedy tzv. Keilsteine nebo Stutzsteine v německé terminologii, sloužící ke stabilizaci vratké rakve na dně hrobové jámy (srovnej např. Ernée 2015, 69–72, Abb. 41; Tab. 4). Žádné další stopy, které by bylo možné interpretovat jako pozůstatky rakve, se však v hrobové jámě hrobu č. 78 nenašly (viz níže, kap. 9). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 7.3. Objem práce v souvislosti s pohřebním ritem O objemu práce a pracovním nasazení v pravěku se zatím uvažovalo většinou v souvislosti s monumentálními stavbami – valovými opevněními nebo velkými mohylami (např. Eggert 1988; 2001; Schulze-Forster – Vorlauf 1989; Müller 1991; Sprenger 1999; Korenevskij 2010 – vše s další literaturou). Co se týče počátků doby bronzové, věnovali se těmto otázkám F. Bertemes na příkladu hrobů z pohřebiště Gemeinlebarn v Dolním Rakousku (Bertemes 1989, 29– 34), S. Sprenger na pohřebišti Franzhausen I tamtéž (Sprenger 1999, 77–78) nebo M. Ernée na pohřebišti v Praze-Miškovicích (Ernée 2015, 286–288, Abb. 185; Tab. 47). Zatímco pro F. Bertemese a S. Sprenger stály v centru pozornosti především objemy hrobových jam, věnoval se M. Ernée mimo to i ve středních Čechách tak častým kamenným konstrukcím. F. Bertemes rozdělil hrobové jámy na pohřebišti Gemeinlebarn podle jejich objemu do čtyř skupin: < 0,6 m3; 0,6–1,6 m3; 1,6–3,2 m3 a 3,2–8,8 m3. S. Sprenger rozdělila hrobové jámy na pohřebišti Franzhausen I do tří velikostních skupin: ˂ 1,8 m3; ˂ 6 m3; ˃ 6,1 m3 (Sprenger 1999, 78). Zatímco oba autoři měli k dispozici pouze hrobové jámy, musíme v únětickém prostředí (zejména ve středních Čechách, Sasku a středním Německu) počítat i s mnohdy objemnými kamennými konstrukcemi, složenými z více druhů kamene, který nebyl vždy v místě snadno dostupný, ať už v požadovaném objemu či velikosti, a jehož transport a manipulace při ukládání do hrobové jámy vyžadovaly nasazení více osob (srovnej Ernée 2015, 287–289). Na rozdíl od pohřebiště v Praze-Miškovicích nemusíme brát na mikulovickém pohřebišti v úvahu kamenné konstrukce (viz výše, kap. 7.2), ale jen objemy hrobových jam, podobně jako na pohřebištích v rakouském Podunají. Data potřebná k úvahám o předpokládaném vloženém objemu práce máme částečně k dispozici u 94 hrobových jam. Částečně proto (viz výše, kap. 7.1), že u řady z nich a) chybí neznámo jak velká část jejich horních částí, b) ne vždy bylo možné nebo se zdařilo dokumentovat skutečný tvar/rozměry hrobové jámy. I když nám tedy původní skutečné objemy v pravěku vyhloubených hrobových jam chybí, byly hroby zkoumány z relativně srovnatelné úrovně a můžeme proto získané údaje o jejich zkoumaných objemech (tabela 6: y) srovnat aspoň mezi sebou v rámci jedné hrobové skupiny či nekropole. Z celkem 94 analyzovaných hrobových jam jich má naprostá většina (84 = 89 %) archeologicky zkoumaný objem do 2 m3 (obr. 32a). Průměrný objem archeologicky zkoumané části hrobové jámy (dále jen hrobové jámy) je na nekropoli v Mikulovicích 1,1 m3, medián 0,89 m3 – tedy oba údaje se pohybují řádově někde kolem 1 m3. Podíváme-li se na křivku zjištěných dat (obr. 32a), vidíme, že vcelku rovnoměrně stoupá od nejnižších hodnot (hrob 6 – 0,06 m3, 22 – 0,07 m3, 45 – 0,07 m3) až k hodnotám těsně nad 2 m3 (hroby 43, 40, 69 a 2 v intervalu 2,09–2,15 m3). Kolem hodnoty 2,2 m3 nastává jasný zlom a křivka stoupá k maximálním hodnotám daleko strměji – v intervalu do 3 m3 následují hroby 34 (2,33 m3), 36 (2,59), 91 (2,75), 52 (2,86) a 68 (2,89 m3). Naprostým extrémem je na mikulovickém pohřebišti hrobová jáma hrobu č. 38 se zkoumaným objemem ca 4,5 m3. Celkově můžeme shrnout, že a) objemy až do intervalu ca 2,1–2,2 m3 (88 hrobů = ca 94 %) jsou na analyzovaném pohřebišti standardní – naměřené hodnoty leží PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 36. Mikulovice. Distribuce hrobů s nejobjemnějšími hrobovými jámami ve skupinách A–C. Vyznačeno je deset nejobjemnějších hrobových jam s objemy nad 2 m2 – viz obr. 32a. Grafika M. Ernée. — Fig. 36. Mikulovice. Distribution of graves with the largest grave pits in groups A–C. The ten largest grave pits with volumes over 2 m2 are marked – see Fig. 32a. Graphic by M. Ernée. na rovnoměrně stoupající linii blížící se svým tvarem přímce (obr. 32a); b) hroby se zkoumaným objemem 2,2– 3 m3 (5 hrobů = ca 5 %) musíme považovat za nadstandardně velké, vymykající se svým objemem běžným zvyklostem na pohřebišti; c) hrob č. 38 s objemem ca 4,5 m3 (ca 1 %) musíme považovat za extrém a příslovečnou výjimku potvrzující pravidlo. Výpovědní hodnotu hrobových jam z opačné strany spektra, tedy s objemy blízkými nule, ponecháme na tomto místě stranou. 87 Hrobové jámy Co se týče prostorové distribuce nejobjemnějších hrobů (obr. 36), kumulují se nejobjemnější hrobové jámy ve skupinách A–C, a to s výjimkou severně od skupiny C samostatně ležícího hrobu č. 91. Zcela stranou zůstává z tohoto pohledu skupina D – objemy hrobových jam tu jsou v intervalu 0,15 (hrob 82) resp. 0,22 m3 (hrob 85) až 1,49 m3 (hrob 78), resp. 1,51 m3 (hrob 87). Čistě z pohledu metrické analýzy netvoří hroby žádné zjevné kumulace, spíše jsou „pravidelně“ rozptýleny v hrobových skupinách. Jak již bylo zmíněno výše, dovoluje nám situace v Mikulovicích sledovat výhradně objem prací teoreticky spojený s hloubením hrobových jam. Na základě údajů uváděných v některých studiích zaměřených na tuto problematiku (např. Eggert 1988, 266–268; Erasmus 1965, 285, Tab. 2; Schulze-Forster – Vorlauf 1989, 261– 263) můžeme při použití jednoduchých nástrojů ze dřeva, kosti či parohu uvažovat o vykopání a lokálním přemístění ca 0,3–0,5 m3 půdy za člověkohodinu. V případě Prahy-Miškovic jsem pro spraš uvažoval o zhruba 0,4 m3 za člověkohodinu, tedy ca 1 m3 za 2,5 člověkohodiny práce, což znamená ca 2,4 m3 za šestihodinový pracovní den (Ernée 2015, 286)43. Budeme-li v Mikulovicích uvažovat o obdobných podmínkách, znamená to, že s výjimkou nejobjemnější hrobové jámy č. 38 mohl všechny ostatní vyhloubit jeden člověk během jediného dne. Pouze na hloubení jámy č. 38 bylo potřeba buď více lidí, nebo její hloubení (nepočítáme-li s prací skutečně od úsvitu do soumraku) trvalo přinejmenším dva dny – při objemu 4,5 m3 musíme počítat řádově s 11–12 člověkohodinami. Ani zde, podobně jako v Praze-Miškovicích a na únětických nekropolích obecně nejde o nijak výrazný objem prací. Připomeňme jen pro zajímavost, že největší hrobová jáma na pohřebišti Franzhausen I měla objem 42,99 m3 (Sprenger 1999, 78). 7.4. „Sídlištní jámy“ se skelety Kompletně nebo téměř kompletně dochované lidské skelety uložené v anatomické poloze se na ploše výzkumu dochovaly ve třech objektech sídlištního charakteru, jámách s okrouhlým půdorysem, rovným či mírně konkávním dnem a víceméně svislými či mírně podhloubenými stěnami, s hloubkou několik desítek cm až více než 1 m, které bývají tradičně interpretovány jako zásobnice (obr. 37; tab. 34–35, 59–60; kap. 6). Pohřby, respektive nálezy lidských skeletů v objektech 43 V literatuře se při pracích spojených s výstavbou monumentálních staveb – valových konstrukcí či velkých mohyl uvažuje o délce pracovního dne v trvání dvou až pěti hodin (Erasmus 1965, 285, Tab. 2; Eggert 1988, 266–267, 270, 272, Anm. 30). Protože při hloubení hrobové jámy jde spíše o individuální výkon a časovou investici jednotlivců či menší skupiny lidí s jasným osobním vztahem k mrtvému a ne o komunitně či jinak organizovanou anonymní a dlouhodobou činnost, trvající měsíce či roky, jak tomu bylo při výstavbě valových opevnění či monumentálních mohyl (např. Eggert 1988; 2001; Kurz 1998), předpokládám zde spíše krátkodobější intenzivní pracovní nasazení jednotlivce či několika málo osob a pro Miškovice jsem proto uvažoval o délce pracovního dne 6 hodin (Ernée 2015, 286). S. Sprenger počítala při hloubení hrobových jam na pohřebišti Franzhausen I s výkonem 0,3 m3/hod. práce a pracovním dnem o délce 5–6 hodin (Sprenger 1999, 78). 88 77–96 sídlištního charakteru, bývají na sídlištích únětické kultury relativně časté a k této problematice existuje také početná literatura (např. in Tichý /ed./ 2010; Müller-Scheeßel /ed./ 2013 a řada dalších). Nebudu se zde detailněji teoreticky zabývat fenoménem sídlištních pohřbů, na to je mikulovický vzorek příliš malý. Předmětem této publikace není ani detailní analýza vlastních sídlištních objektů, které jsou jen miniaturním torzem z množiny stovek únětických sídlištních objektů odkrytých na lokalitě. Bez tohoto kontextu postrádá jejich analýza smysl. Zaměřím se zde výhradně na některé detaily a zajímavosti, které mohou nějak souviset s kosterními nálezy, které v nich byly učiněny. Nejvíce rozruchu, a to i v regionálním tisku, vyvolal bezpochyby nález skrčené kostry 30–45 let starého muže na dně objektu č. 3/08 (skelet č. 99). Vedle orientace jeho skrčeného těla (na levém boku, hlavou k severu, obličejem k východu) to byla zejména skutečnost, že jeho tělo bylo zavaleno několika většími kameny (obr. 37; tab. 34; 60: A–D) – to mu vyneslo přezdívku „mikulovický vampýr“. Jak bylo uvedeno výše (kap. 5 a 6), byl hrob narušen nehlášeným výkopem pro inženýrské sítě a následně se podařilo zdokumentovat zejména jeho méně poškozenou severní část. Kamenný zával je o to zajímavější, že je vlastně prvním zjištěným případem použití kamene v souvislosti s uložením starobronzového nebožtíka v celých východních Čechách (viz výše, kap. 7.2; Sedláček et al. 2009, 19–20). Radiokarbonové datum zatím k dispozici nemáme, na základě nalezené keramiky však náleží objekt 3/08 jednoznačně starší době bronzové (viz kap. 11.1.10.8). Archeologicky jde nepochybně o minoritní způsob uložení kosterních pozůstatků. O některých dalších aspektech bude ještě řeč později v souvislosti s výsledky přírodovědných analýz skeletu č. 99 (viz níže, zejména kap. 16). Za „nejstandardnější“ sídlištní pohřeb můžeme asi považovat skelet č. 98, uložený na dně jámy objektu č. 2412, patřící ženě (??) ve věku 20–30 let (obr. 37; tab. 35). K objektu bohužel chybí fotografická dokumentace, podle detailní dokumentace kresebné je však kostra jednoznačně stratigraficky starší než velké dřevo č. 8, zjištěné jen asi 10 cm nade dnem jámy a jednoznačně překrývající kosti obou dolních končetin těsně pod koleny (obr. 37; tab. 35). Poloha kostry zhruba odpovídá obecné běžné orientaci únětických koster, tedy na pravém boku, hlavou k jihu, obličejem k východu (k antropologickým pozorováním viz níže, kap. 8). Velmi zajímavá je vrstva spálených dřev a mazanice bezprostředně překrývajících část skeletu – i když podle dochované dokumentace se spálené dřevo a mazanice vyskytovaly spíše v severní polovině objektu, zatímco kostra byla z větší části v polovině jižní (obr. 37; tab. 35). K tomu mohlo totiž dojít i díky odlišnému způsobu odebírání výplně objektu v jednotlivých sektorech, což nelze vzhledem k absenci fotodokumentace ověřit. Velmi podezřele ale působí terénní dokumentace, podle které se spálené dřevo, uhlíky a mazanice vyskytovaly jen v jediném, východním sektoru jámy (obr. 37). Například zuhelnatělé dřevo č. 8 mělo končit přesně na řezu A–B (obr. 37; tab. 35). Situace ale spíš působí dojmem, že dřevo č. 8 původně pokračovalo i do jižní části jámy, kde však nebylo výzkumem zachyceno ani dokumentováno. Důležité informace nám v tomto směru přináší i distribuce PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 0 1m Obr. 37. Mikulovice. Sídlištní jámy s kosterními pozůstatky. Zvýrazněny jsou kameny a kumulace mazanice a spáleného dřeva ve vztahu ke kosterním pozůstatkům. Grafika M. Ernée. — Fig. 37. Mikulovice. Settlement pits with skeletal remains. Stones and accumulations of daub and burnt wood in connection with skeletal remains are highlighted. Graphic by M. Ernée. keramiky v jednotlivých vrstvách výplně objektu (viz níže, kap. 11.1.10; obr. 78). Je možné přepokládat zcela odlišný vzorec distribuce keramických zlomků ve spodní PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 (vrstva 5 a ev. 4) a horní části jámy (zejm. vrstva 3). Tato skutečnost může naznačovat dva různé následné způsoby jejího využití/použití. Poté, co se jáma ocitla z ně- 89 Hrobové jámy jakých důvodů prázdná, bylo na její dno uloženo tělo zemřelého, které bylo patrně bezprostředně zakryto/zasypáno materiálem s vysokým obsahem větších kusů spálených dřev a mazanice a menším množstvím keramiky a dalších předmětů. Jáma pak možná zůstala po nějakou dobu poloprázdná/poloplná a nebo byla zasypána materiálem poněkud odlišného původu, který již neobsahoval spálená prkna a mazanici, ale zato větší množství keramických střepů i větších částí nádob, z nichž řada byla výrazně přepálena (tab. 114–115). Existenci spálených dřev a mazanice v přímém kontaktu s nebožtíkem můžeme každopádně považovat za doklad jeho bezprostředního záměrného zakrytí/zasypání – skelet tedy nezůstal na povrchu, v otevřené jámě. I když je materiál z horní části výplně jámy zjevně jiného charakteru, nežli materiál, kterým byl bezprostředně zasypán nebožtík, prošly i zde nalezené střepy vysokým žárem. To by mohlo naznačovat, že se tu může obecně jednat o pozůstatky nějakého požáru, možná i obytné stavby. Tomu, zdá se, nasvědčuje i skutečnost, že množství analyzovaných uhlíků náleželo téměř výhradně stavebnímu dřevu – dubu a borovici (viz níže, kap. 13,6; tabela 70). Jestli požáru padl za oběť i zde uložený nebožtík, by už byla holá spekulace. Neméně zajímavá je situace v objektu č. 2217 (obr. 37; tab. 34; 59: A–E), obsahujícím dokonce tři skelety (97a–c). Stratigraficky nejstarší je skelet ženy starší 55 let (97c), stratigraficky mladší (jejich vzájemný stratigrafický vztah ale určit nejde – viz níže, kap. 8.4; obr. 53) jsou pak skelety 30–40 letého muže (97b) a zhruba 18letého dospívajícího, patrně muže (97a). Skelet 97c je uložen v „klasické“ poloze, tedy skrčenec na pravém boku, hlavou k jihu, obličejem k východu. Oba mladší skelety jsou k němu otočeny obličejem, což znamená, že juvenilní skelet 97a je obličejem orientován k západu, a ne k východu, jak je v únětické kultuře běžné. Skelety 97a a 97c můžeme považovat za extrémní skrčence (viz níže, kap. 8.4). I v tomto případě, podobně jako u skeletu v objektu 2412, jsou dva ze tří skeletů překryty výraznou „destrukční“ vrstvou mazanice a střepů (obr. 37; tab. 34; 59: A; 113). Důležité je ovšem zjištění, že zatímco v obj. č. 2412 ležel skelet na dně (obr. 37: sv. šedá vrstva na profilu), nacházely se skelety v obj. 2217 v jeho nejsvrchnější části (obr. 37: sv. šedá vrstva č. 9 na profilu; tab. 59: A–B). Pod nimi pak byla výplň „běžného“ sídlištního objektu – vrstvy 1–3 (obr. 37; tab. 59: B–D). Situace naznačuje, že nebožtíci mohli být uloženi do mírné prohlubně nad slehlou výplní původního a „regulérně“ zaplněného sídlištního objektu, který se shodou okolností nacházel v areálu právě používaného pohřebiště. Lidé, kteří zde nebožtíky ukládali, ani nemuseli vědět, že se pod nimi nachází zasypaná sídlištní jáma. Nevědomému kontaktu bývalé sídlištní/zásobní jámy se světem mrtvých by nasvědčoval i dotyk se sousední hrobovou jámou hrobu č. 60 (srovnej tab. 59: C). Archeologicky byly všechny tři kostry uloženy do země relativně současně. Tomu neodporují ani zatím známá radiokarbonová data obou mladších skeletů 97a (cal BC 2007–1883, 2-sigma) a 97b (cal BC 2032–1924, 2sigma). I v tomto případě je materiál ze spodní a horní části výplně objektu svým charakterem dosti odlišný, podobně, jako v případě objektu č. 2412 se skeletem č. 98. 90 77–96 Mikulovické „pohřby“ v sídlištních jámách mají některé společné jmenovatele, které považuji za vhodné připomenout. 1. Z celkem pěti skeletů mají dva „atypickou“ orientaci – skelet 99 (obj. 3/08) na pravém boku, hlavou k severu, skelet 97a (obj. 2217) na levém boku, hlavou k jihu. Další dva pak můžeme považovat za extrémní skrčence (97a a 97c, obj. 2217). Obecně lze tedy říci, i při vědomí velmi malého počtu jedinců, že variabilita výjimek je zde větší, nežli je tomu u „regulérních“ pohřbů v hrobových jámách. 2. Všechny skelety ve všech třech objektech byly záhy po svém uložení zakryty/zasypány, a to materiálem s větším množstvím mazanice (obj. 2217), mazanice a spáleného dřeva (obj. 2412) nebo většími kameny (obj. 3/08). V posledním případě pak šlo zjevně o záměrné zatížení samotné mrtvoly, protože kameny byly nalezeny jen přímo na ní a ve zbývající části výplně objektu se nenacházely. Můžeme tedy usuzovat, že skelety nezůstaly po svém uložení v jámách volně na povrchu, ale byly záměrně zakryty/ zasypány, a to ve dvou případech jednoznačně materiálem vzniklým shořením patrně nějaké dřevohlinité konstrukce, možná nadzemní stavby. 3. Zatímco obj. 2217 leží přímo mezi regulérními kostrovými hroby skupiny C (obr. 24), jsou zbývající dva objekty s kosterními pozůstatky (č. 2412 a 3/08) situovány zcela samostatně, vzdáleny od nejbližších skupin hrobů několik desítek metrů (obr. 23–24). Nějaké zákonitosti v tomto směru bude možné stanovit teprve na základě analýzy většího počtu obdobných nálezů se známým vztahem k nejbližším pohřebištím. 7.5. Intencionální narušení hrobových jam – „vykrádací“ či „manipulační“ vkopy? Při archeologickém výzkumu bylo u řady hrobů pozorováno jejich druhotné narušení, které bylo v několika případech interpretováno jako „vykrádací“ šachta. Týká se to celkem 16 hrobů č. 2, 15, 18, 21, 23, 24, 29, 30, 32, 36, 38, 68, 77, 78, 82 a 86 (tučně zvýrazněné objekty s profily vyobrazenými na obr. 38a, 38b a tab. 36: A–B; 43: A–C; 45). Během analýzy terénní dokumentace byla některá tato pozorování revidována ve prospěch porušení objektu mladšími objekty nebo na profilu se projevujícími důsledky sesedání výplně hrobové jámy a vzniku trychtýře v její nejsvrchnější části, který mohl někdy zasahovat do značné hloubky a byl posléze vyplněn odlišným materiálem. To může při odebírání výplně i při následné dokumentaci profilu působit dojmem druhotného vkopu, a to zejména u původně mělčích hrobových jam, kde mohla např. schránka na ostatky dosahovat téměř k povrchu terénu a prosednutí terénu po jejím zhroucení mohlo dosáhnout až téměř úrovně skeletu (tabela 7: k–m). Situace u hrobů č. 2, 18, 21, 23, 24, 29, 30, 32, 38, 68 a 77 (tabela 7: l–m), u kterých nebyl intencionální druhotný zásah jednoznačně prokázán, tak byly přeinterpretovány ve prospěch možné superpozice s mladším objektem (tabela 7: l) či sesedání horních partií výplně (tabela 7: m), jak tomu ostatně je i u některých dalších hrobů, u kterých se o jejich druhotném narušení nikdy ani neuvažovalo (např. hrob č. 16; obr. 58: B). V některých případech zůstává důvod patrného částečného „narušení“ výplně nejasný (srovnej výše, viz kap. 6, informace u jednotlivých hrobů). Roz- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 Obr. 38a. Mikulovice. Podélné řezy hrobovými jámami hrobů č. 15, 18, 21, 23 a 24. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 38a. Mikulovice. Lengthwise cross-sections of grave pit nos. 15, 18, 21, 23 and 24. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 91 Hrobové jámy 77–96 Obr. 38b. Mikulovice. Podélné řezy hrobovými jámami hrobů č. 29, 30, 38 a 82. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 38b. Mikulovice. Lengthwise cross-sections of grave pit nos. 29, 30, 38, 23 and 82. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. 92 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy lišovacím znakem ve prospěch intencionálního zásahu v tomto směru bylo, že a) druhotný zásah dosáhl dna hrobové jámy, tedy skutečně narušil vlastní pohřeb, b) druhotnému zásahu zároveň nasvědčovala i výrazná dislokace kosterních pozůstatků (tabela 7: q–t). Naopak argumentem proti přijetí této interpretace bylo, když a) zásah nedosáhl samotného pohřbu, b) kosterní pozůstatky nevykazují znaky manipulace, tedy nejsou dislokovány, zůstaly in situ v anatomické poloze, c) nedošlo k prokazatelné manipulaci s milodary. Jako jednoznačné druhotné intencionální zásahy tak zůstávají pouze situace v hrobech č. 15 a 82. Určité pochybnosti v tomto směru přetrvávají pak i u hrobů č. 29, 36, 77, 78 a 86. Hrob 15 (tab. 7; 40: A–E; 66; obr. 38a). Zcela jasně je druhotný zásah dokumentován u hrobu č. 15. Vkop o rozměrech ca 95 x 80 cm byl v terénu patrný zejména v ploše v prostoru těsně nad rakví, kterou porušoval (obr. 38a; tab. 7; 40: A), zasahoval do rakve a zásadním způsobem narušil i samotný skelet – kosti byly na dně hrobové jámy neuspořádaně dislokovány v prostoru vkopu (tab. 7; 40: B–E; srovnej kap. 8.4.). Vkop v tomto případě dosáhl rakve i pohřbu, které prokazatelně zásadním způsobem narušil. Hrob 82 (tab. 30; 55: D–E; 104; obr. 38b). Prokazatelný následný zásah byl dokumentován u hrobu č. 82, a to v prostoru hlavy a krku zemřelého. Vkop o rozměrech ca 65 x 80 cm se zahluboval výrazně (ca 40 cm) pod dno hrobové jámy. Na jeho šikmo se svažující severní stěnu posléze „sklouzla“ lebka z hrobu č. 82 i některé milodary – zejména jantarové korále a patrně i části br. jehlic(e) (tab. 104). Při hloubce vkopu zůstává otázkou, zda šlo o záměrné narušení hrobu nebo o náhodu. Hrob 29 (tab. 13; 44: C; 80; obr. 38b). Na kresebné (tab. 13) i fotografické (obr. 38b) dokumentaci je na profilu patrné zahloubení (vrstva č. 1), které směřuje do oblasti hrudníku pohřbeného, a obsahovalo i archeologické nálezy (viz keramika na fotografické dokumentaci; obr. 38b). Interpretaci jako intencionální zásah do prostoru pohřbu nelze sice jednoznačně vyloučit, na druhé straně tento zásah zjevně nedosáhl až úrovně kostry. Hrob 36 (tab. 9; 45; 82–83). V terénu nebyl druhotný zásah dokumentován a není patrný ani na profilech (zejména profil G–C–H a A–B–C–D; tab. 9), v oblasti hlavy jsou však zřetelné stopy manipulace s lebkou (tab. 9; 45: L). Na druhé straně byl jantarový náhrdelník dochován in situ téměř bez poškození (tab. 45: K). Přikláním se k tomu, že s lebkou se manipulovalo možná ještě v otevřeném hrobě, každopádně před vznikem neporušené horní části výplně hrobové jámy (vrstvy 1, 2, 9; tab. 9). V opačném případě by vkop musel mít rozměry blízké rozměrům hrobové jámy a uvedené vrstvy by byly vlastně vrstvami jeho následně vzniklé výplně – tomu by možná nasvědčovala situace patrná na podélném profilu hrobovou jámou (A–B–C–D; tab. 9). Výsledkem zásahu by pak byla manipulace v prostoru lebky a nepoškození zbývající části pohřbu, včetně milodarů (srovnej níže, kap. 8.4). Hrob 77 (tab. 29; 53: A–C; 103). Na kresebné dokumentaci byl druhotný zásah jednoznačně identifikován (vrstvy 2, 3 a 6), nebyl ale, bohužel, dokumentován fotograficky. Kosterní pozůstatky se zdají být od pasu dolů intaktní, v oblasti hrudníku a lebky však vykazují PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 77–96 četné dislokace a stopy manipulací – např. s lebkou (tab. 29; 53: A–C). Dislokace lebky působí podobně jako v případě hrobu č. 36 – tomuto fenoménu bude ještě věnována pozornost (viz níže, kap. 8.4). Hrob 78 (tab. 28; 53: E–F; 101). V jeho výplni nebyl v terénu pozorován žádný jednoznačně identifikovatelný vkop, podle kresebné dokumentace (tab. 28) však byla situace v jeho výplni patrně komplikovanější a kosterní pozůstatky vykazují obdobné známky dislokací v oblasti hrudníku a lebky jako skelety v hrobech č. 36, 77 a 86. Hrob 86 (tab. 27; 57: A–B; 105). Obdobná situace jako v případě hrobů č. 77 a 78. Podle informace J. Švédové směřovala šachta do oblasti hrudníku pohřbeného, ale vzhledem k situování podélného řezu mimo kostru nebyl vkop dokumentován v jeho potenciálně nejhlubším místě, tedy v místech skeletu. Dislokované kosti hrudníku a lebky svědčí o narušení pohřbu, i když nedošlo k jejich pohybu na delší vzdálenost, ale spíše jen k jejich dislokaci v bezprostředním okolí původního umístění – neopouštějí obrys pohřbu. Skutečná hloubka šachty měla být větší (85 cm), nežli je hloubka zachycená na dokumentovaném profilu (56 cm). Zásahy v podobě četných dislokací byly patrné i na kostrách v jiných hrobech (např. hrob č. 79; tab. 54: A–B) – nebyly však patrné ve výplních hrobových jam, týkaly se pouze kosterních pozůstatků, a proto jim bude věnována pozornost na jiném místě (viz níže, kap. 8.4). 7.6. Superpozice hrobových jam – vertikální stratigrafie Při archeologickém výzkumu v Mikulovicích byly pozorovány četné superpozice hrobových jam s jinými hrobovými jámami nebo se sídlištními objekty (zejména zásobními a sloupovými jámami, kůlovými jamkami, žlábky atd.), které se na plochách s hroby (zejména na parcelách 277/27 a 277/29) také hojně vyskytovaly (tabela 6: z). Skutečně prokázané superpozice více hrobů jsou v tabele 6: z – vyznačeny tučně a podbarveny tm. šedě. Superpozice hrobů, které byly po analýze kresebné a fotografické dokumentace zrušeny jako nepravděpodobné, zapříčiněné zpravidla nerozpoznáním hran/ stěn hrobových jam a jejich překopáním do okolí (30– 36–37, 61–62, 87–89), jsou v tabele 6 podbarveny sv. šedě. Doložené i předpokládané superpozice se sídlištními objekty nejsou podbarveny. Blíže studovat a analyzovat superpozice hrobů se sídlištními objekty přesahuje časové a finanční možnosti projektu i této publikace.44 Jejich stručný přehled včetně čísel příslušných sídlištních objektů najde čtenář v tabele 6: z. Upozornil bych zde jen na některá pozorování důležitá pro celkovou interpretaci pohřebních skupin či jednotlivých hrobů. Z dosavadních pozorování se zdá, že sídlištní objekty byly druhotně porušovány vkopy pro hrobové jámy a ne naopak, tedy že většina 44 Sídlištních objektů všech možných typů byly na ploše výzkumu stovky, jejich zpracování a vyhodnocení si vyžádá samostatný projekt. Vytrhávání jednotlivých objektů z jejich kontextu (např. jednotlivé sloupové jámy/jamky z kontextu celých staveb) na tomto místě postrádá smysl. 93 Hrobové jámy sídlištních objektů, které byly s hroby v superpozicích, je starších, než jsou do nich zapuštěné hroby. Většina superpozicí je s největší pravděpodobností náhodných – např. superpozice hrobu č. 13 s patrně sloupovými jámami obj. 1984 a 1985 (obr. 39) nebo superpozice hrobů 51 a 52 (skupina B) se žlábkem obj. 2125 (obr. 40a, 40b). Podobná situace je i u superpozice hrobu č. 94 se zásobnicí obj. 509 na parcele 277/23 (obr. 41, 42). V tomto případě je ale zajímavé, že se výkopci osamoceně ležící hrobové jámy trefili přesně do místa, kde byla dříve zásobnice, datovaná také do starší doby bronzové. Zásobnice byla totiž v době hloubení hrobové jámy nepochybně již zcela zaplněná (obr. 41). Není ale vyloučené, že hrob tu byl zahlouben do prohlubně, která se vytvořila nad jámou po slehnutí její výplně. Do výplně jámy se nepochybně také lépe kopalo, nežli do okolního nenarušeného sprašového podloží. Poloha některých hrobových jam v místech dříve zaniklých sídlištních objektů tak nemusí být výsledkem náhody, ale vědomého rozhodnutí – využití situace. 77–96 Obr. 39. Mikulovice. Superpozice hrobové jámy hrobu č. 13 s jamkami obj. č. 1984 a 1985 a vztah k jámě obj. č. 1980 po vybrání hrobové jámy a začištění povrchu. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 39. Mikulovice. Superposition of grave pit no. 13 with pits – feature nos. 1984 and 1985 – in relation to pit – feature no. 1980 – after clearing out the grave pit and cleaning the surface. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. Obr. 40a. Mikulovice. Parcela č. 277/ 27, skupina hrobů B od J. Patrná je superpozice hrobů č. 51 a 52 se žlábkem obj. č. 2125. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 40a. Mikulovice. Parcel no. 277/ 27, B grave group from south. The superposition of grave nos. 51 and 52 with groove – feature no. 2125 – is evident. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. Obr. 40b. Mikulovice. Parcela č. 277/ 27, skupina hrobů B od S. Patrná je superpozice hrobů č. 51 a 52 se žlábkem obj. č. 2125. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 40b. Mikulovice. Parcel no. 277/ 27, B grave group from north. The superposition of grave nos. 51 and 52 with groove – feature no. 2125 – is evident. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. 94 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrobové jámy 77–96 Obr. 42. Mikulovice. Superpozice hrobu č. 94 se „zásobnicí“ obj. č. 770. Foto J. Švédová. — Fig. 42. Mikulovice. Superposition of grave no. 94 with “storage pit” – feature no. 770. Photo by J. Švédová. dochované dokumentace je však jejich existence neprokazatelná. Jako ukázkový případ nám tu dobře poslouží vzájemné stratigrafické vztahy hrobů 71–75 (obr. 44). Na první pohled je na fotografii patrné, že hrob č. 72 se vzájemně porušuje s hroby 71, 73 a 74. Ve skutečnosti Obr. 41. Mikulovice. Superpozice hrobu č. 94 se „zásobnicí“ obj. č. 770. Kresba J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 41. Mikulovice. Superposition of grave no. 94 with “storage pit” – feature no. 770. Drawing by J. Švédová, graphic by M. Ernée. Skutečné superpozice hrobových jam, tedy jejich vzájemné porušování, bylo v Mikulovicích zjištěno u 18 hrobů – v šesti případech se vzájemně porušovaly dvě hrobové jámy (4–5, 12–22, 27–28, 46–47, 58–59 a 87– 88), ve dvou případech pak dokonce tři (66–67–98 a 72– 74–75). U všech můžeme pomocí Harrisovy matice prezentovat jejich vzájemné stratigrafické vztahy (obr. 43). Nejzřetelněji byly patrné v případech, kdy se nepřekrývaly (ať už skutečně nebo jen zdánlivě) „jenom“ hrobové jámy, ale nad sebou ležely samotné kostry či jejich části (např. hroby 58–59), hrobová jáma mladšího hrobu přímo porušovala kosterní pozůstatky hrobu staršího (12–22), případně tyto ležely jednoznačně nad hrobovou jámou staršího hrobu (74–75). V dalších případech jsme odkázáni na terénní pozorování a dochovanou (nedochovanou) dokumentaci se všemi jejími slabinami (viz výše). Je proto možné, že některé v dokumentaci uváděné superpozice sice existovaly, na základě pořízené/ PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 43. Mikulovice. Prezentace vzájemných stratigrafických vztahů všech skutečně se vzájemně překrývajících hrobových jam na pohřebišti pomocí Harrisovy matice. Zvýrazněny jsou hroby, ze kterých máme k dispozici radiokarbonová data 14C. Grafika M. Ernée. — Fig. 43. Mikulovice. Presentation of the stratigraphic relationships between all truly stratified grave pits at the cemetery using a Harris matrix. Graves for which radiocarbon data (14C) is available are highlighted. Graphic by M. Ernée. 95 Hrobové jámy 77–96 však existuje stratigraficky prokazatelný vztah pouze s hrobem č. 74, který je stratigraficky mladší nežli hrob č. 72. V případech hrobů 71 a 73 jde o pseudostratigrafii vzniklou překopáním hrobové jámy hrobu č. 72 směrem k hrobům č. 71 a 73. Prokazatelný stratigrafický vztah dále existuje mezi hroby č. 74 a 75 – hrob 75 je mladší. Obr. 44. Mikulovice. Vzájemné stratigrafické vztahy hrobových jam hrobů č. 71– 75 po vybrání jejich výplní a začištění povrchu. V případě hrobů č. 72, 74 a 75 jde o skutečnou stratigrafii, v případě hrobů č. 71 a 73 o pseudostratigrafii vzniklou překopáním hrobových jam. Grafika M. Ernée. — Fig. 44. Mikulovice. Stratigraphic relationships between the grave pits of grave nos. 71–75 after their fill was cleared out and surface cleaned. Grave nos. 72, 75 and 75 represent a true stratified situation, whereas grave nos. 71 and 73 are a pseudostratigraphy resulting from digging through grave pits. Graphic by M. Ernée. 96 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 8. Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování M. Ernée, P. Stránská Předmětem této kapitoly jsou archeologická pozorování učiněná na jednotlivých skeletech, jejich popis a analýza. Další detailní údaje obsahují kapitoly věnované antropologické (kap. 12.1), paleopatologické (kap. 12.2) a epigenetické (kap. 12.3) analýze. Analýze byly podrobeny pozůstatky celkem 107 skeletů z 96 kostrových hrobů (102 skeletů) a tří sídlištních objektů (5 skeletů). Další tři pohřby byly žárové. 8.1. Dochovalost kosterních pozůstatků První vlastností sledovanou u jednotlivých skeletů je stupeň jejich dochování, jejich kompletnost, a to odděleně pro lebku a postkraniální skelet (tabela 8: d–e). Lebka (tabela 8: d): 1 – zachována kompletně 2 – zachována z větší části 3 – dochována z menší části (dochovány zlomky lebky, nejen zuby) 4 – dochovány jen zuby (maximálně s drobnými zlomky čelistí) 5 – nedochována Postkraniální skelet (tabela 8: e): 1 – dochován kompletně (mohou chybět drobné kosti rukou, nohou a části žeber) 2 – dochován z větší části (většina dlouhých kostí končetin dochována, zpravidla chybí žebra /obratle/ a drobné kosti rukou a nohou) 3 – dochován z menší části 4 – nedochován 8.2. Uspořádání kosterních pozůstatků (jejich částí) v hrobové jámě Současně s dochovalostí sledujeme i uspořádání lebky a kostí postkraniálního skeletu, tzn. případné odchylky od anatomického uspořádání (tabela 8: f–g). Lebka (tabela 8: f): 1 – v anatomické poloze 2 – z větší části v anatomické poloze (dolní čelist může být dislokována) 3 – v neanatomické poloze (části lebky rozházeny) Postkraniální skelet (tabela 8: g): 1 – v anatomické poloze 2 – z větší části v anatomické poloze (jedinec byl původně do hrobové jámy uložen celý, ale v důsledku postdepozičních procesů nebo intencionálních zásahů došlo k posunu některých kostí nebo částí skeletu) 3 – z menší části v anatomické poloze (uspořádání kostí sice naznačuje anatomický sled, ale nevylučuje, že jedinec nebyl původně do hrobové jámy uložen celý) 4 – v neanatomické poloze (kosti rozházeny nebo uspořádány v neanatomické poloze) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Důvod nekompletnosti/narušení skeletu. Není-li skelet dochován kompletně nebo je-li porušen anatomický sled, uvádíme také pravděpodobný (byť někdy jen velmi hypotetický) důvod (důvody) tohoto stavu (tabela 8: h): 1 – porušení jiným hrobem/objektem 2 – pohřební praktiky (intencionální zásah/činnost pozůstalých) 3 – „vykrádací“ šachta 4 – drobní obratlovci 5 – půdní poměry (chemické procesy) 6 – postdepoziční procesy (rozklad rakve, tlak kamenného závalu …) 7 – archeologický výzkum (skrývka nadloží) 8 – hranice zkoumané plochy 9 – orba či jiná zemědělská činnost ? – důvod neznámý — – skelet nenarušen 8.3. Poloha kosterních pozůstatků (jejich částí) Dále uvádíme údaje o poloze skeletu a jeho jednotlivých částí vůči hrobové jámě, ose sever–jih i k sobě navzájem. Osa skeletu/trupu – orientace skeletu/trupu (obr. 45a, 45b; tabela 8: i–k). Pro naše účely ji definujeme jako spojnici báze lebky (místo napojení krčních obratlů) a středu horní části kosti křížové. Není-li kost křížová dochována, prochází osa místem spojení kostí pánevních nebo spojením proximálních konců kostí stehenních. Osu skeletu jsme stanovili z fotografické nebo kresebné dokumentace. V případě nedostatečné zachovalosti kostry či neanatomického uspořádání kostí nebyla osa skeletu definována. Orientace skeletu v hrobové jámě je udávána ve stupních. Tučná číslice v tabulce (tabela 8: i–k) a tučná čára na obrázku (obr. 45a, 45b) udává polohu jistou (± 1–2 º), kurzivní číslice v tabulce (tabela 8: i–k) a přerušovaná čára na obrázku (obr. 45a, 45b) udává polohu přibližnou (± 5 º). V případě absence osy skeletu je v tabulce (tabela 8: i–k) v příslušné kolonce pomlčka. K ose skeletu se vztahují další sledované skutečnosti, jako např. úhel pokrčení dolních končetin atd. Poloha jednotlivých částí skeletu je uváděna v následujícím pořadí (obr. 46; tabela 8): Trup (obr. 46: A; tabela 8: l): na zádech (Z), na pravém (P) či levém (L) boku, na břiše (B), na pravém/levém boku–zádech (PZ, LZ), na pravém/levém boku–břiše (PB, LB). Lebka – poloha (obr. 46: B; tabela 8: m): na týlu (T), na pravém (P) nebo levém (L) spánku, na čele (Č). Lebka – sklon vzhledem k páteři (obr. 46: C; tabela 8: n): přirozená anatomická poloha (1); lebka skloněná dopředu (2), s prodlouženou osou trupu svírá úhel ca 45 ° (2a), resp. ca 90 ° (2b); lebka vyvrácená dozadu (3), s prodlouženou osou trupu svírá úhel ca 45 ° (3a), resp. ca. 90 ° (3b). 97 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování c d e f g h i j k l m o p t u Dolní končetiny Femur / osa trupu (°) 1 — 10 — — P? P 1 — B 75 — 49 24 1 1 — 24 — — Z P 1 B3 sin B3 dx 70 10 90 40 3 3 1964 3 3 2 1 — 23,5 — — Z P 1 B5 sin A3 69 7 — — 4 4 1965 3 3 1 1 — 4 — — Z P 1 B2 sin A 86 — 101 — 23 Bérec / femur (°) Bérec / femur (°) 1 2 Levá (sin) 3 2 Pravá (dx) Sklon 2–3 Postkranial 1961 1963 Lebka 1 2 Skelet č. 1 2 Hrob č. Poloha Levá Poloha Pravá O s a (° k JV) Horní končetiny s 0° Lebka r O s a (° k JV) s k e l e t u Postkranial T r u p n P o l o h a Lebka Uspořádání Objekt č. Stav dochování Femur / osa trupu (°) b Důvod narušení / nedochování a 97–110 5 5 1968 2 1 1 1 — 21 — — PZ P 1 B5 C 38 26 77 6 6 1966 3 3 2 2 ? — — 23 Z? P 1 — — 22 5?? — — 7 7 2009 2 1 1 1 — 22 — — PZ P 1 A3 sin A3 dx 133 76 99 44 8 8 2008 2 1 1 1 — — — 6 PB P 1 — A5 22 28 21 7 9 9 1958 4 3 — 1 ? — — — — — — — — — 10 1989 2–3 2 1 1–2 — — — 2 Z P 3a B1 dx B3 dx 121 40 81 28 1 1 1 1 — — — 2 P P 2a B3 sin B3 dx 32 5 37 13 1 1 1 1 — 16,5 — — P P 1 B2 sin B3 dx 87 30 77 20 12 10 11 11a 11b 1976 — 12 12 1974 1–2 1 1 1–2 — 22 — — PZ P 1 B3 sin B3 dx 35 10 59 13 13 1992 1 1 1 1 — 4,5 — — PZ P 1 B3 sin B3 dx 45 — 59 27 14 14 1982 1–2 2 1 1 — 26 — — PZ P 2a B5 sin B4 dx 37 14 44 29 15 15 1977 3 2 3 4 3 — — — — — — — — — — 16 16 1990 2 1 1 1 — 27 — — PZ P 3a B2 sin B3 dx 37 17 47 32 17 17 1960 3 3 2 2 — 29 — — P? P 1 — A?? — 5 — 12 18 18 1959 2 2–3 1 2 — 52 — — — P 1 B A?? — 37 82 33 19 19 1957 2–3 2–3 1 2 — 28 — — P? P 1 — — 75?? — 90?? — 20 20 1988 2 2 1 2 — 18 — — PB P 3a B1 dx B3 dx 75 — 99 — 6 21 21 1987 1–2 1 1 1 — 23 — — PZ P 1 B2 sin B3 dx 51 22 65 22 22 1983 2 2 1 1 — 16 — — P P 1 B4 sin B — — 35 5 23 23 1955 2 2 1 1 — 5 — — PB P 3a B2 sin A4 dx 86 5 62 5 24 24 1956 2–3 3 2 2–3 — — — 16 — — — — — — — — — 25 25 2026 2 2 2 2 — 31 — — P P 2a — — 31 4 — — 26 26 2004 2 2 1 1 — 40,5 — — P P 1 B5 B5 50 5 66 15 27 27 2006 4 3 ? ? ? — — — — — — — — — — 2–3 2–3 2 2 — — — — — — — — — — — 3 2–3 1 2 — — — — — — — — — — — 28a 28 28b 2007 28c 2–3 2 1 2 — — — — — — — — — — 2011 2 2–3 1 1 — 17,5 — — P P 1 B3 sin B2 dx 102 7 — — 30 2041 1–2 1 1 1 — 36 — — PZ P 31 1978 3 3 2 2 — — 32 32 2003 1–2 1 1 1 — 41,5 — — PZ 33 33 1997 2 1 1 1 — 22 — — PB 34 34 2001 1 1–2 1 1 — 29,5 — — 35 35 1991 3 2 1 1 — 0,5 — — 36 36 1998 3 2 3 2 2 29 29 30 31 — 1 B4 sin B3 dx 25 15 55 26 — — — — — — — P 1 A4 sin — 80 23 — — P 3a — A4 dx 83 30 61 54 Z P 3a B2 sin B3 dx 69 18 85 30 P P 1 B4 sin B4 dx 30 5 68 13 P — — — — — — — 52?? — — — — — — — — — Z — — — — 118 20?? 78 10 — — 37 37 2039 3 3 2 2 — 38 38 2038 3 2 3 2 2 15 — — — — — 39 39 1995 3 3 1 1 — 53,5 40 40 2013 2–3 2–3 3 2 2 — 41 41 1993 2 1 1 1 — 38 — 42 42 2040 2 2 1 1 — 67 — P P 1 — B — — 75 54 — — — — — — — — — — P P 1 B1 dx B3 dx 81 14 71 5 — Z P 1 B3 sin B3 dx 95 32 98 40 43 43 2014 2 2 1 1 — 26,5 — — P P 1 A5 B3 dx 118 37 95 15 44 44 2002 2 2 1 1 — — — — P P 1 B3 sin A3 dx 88 28 81 35 — 45 45 1994 3–4 3 1–2 2 ? — — — — — — — — — 46 46 2000 4 4 2? 2? ? — — — — — — — — — — 47 47 2018 3 2 1–2 1–2 — 4,5 — — P — — B3 sin B3 dx 87 43 87 25 48 48 2024 3 2–3 1 1 — 3 — — P?? P 1 B B 104 32 103 30 98 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 a b c d e f g h i j k l m n o p r s t u 49 49 2015 2 1 2 2 — 17 — — P P 1 B3 sin — 45 5 34 9 50 50 2021 2 2 1 2 — 49 — — P P 1 B4 dx B4 dx — — 87 35 51 51 2147 2 3 1 2 — 3 — — — P 1 — — — — — — 52 52 2146 2 1 1 1 — 34,5 — — PZ P 1 B4 sin B3 dx 84 35 80 41 53 53 2193 3 3 2 1-2 — 9,5 — — — P 1 — B — — 85 30 54 54 2148 2 1 1 1-2 — 54 — — PZ P 2a B4 sin B3 dx 24 5 105 25 11 55 55 2149 2 1 1 1 — 33,5 — — PZ P 1 B4 sin B3 dx 35 7 61 56 56 2150 2 1 1 1 — 65 — — P P 1 B4 sin A3 dx 68 — 53 — 57 57 2194 2 1 1 1 — 45,5 — — Z P 1 B1 B3 dx 85 36 85 44 58 58 2200 2 1 1 1 — 37 — — PZ P 1 B2 sin B3 dx 91 21 66 31 59 59 2201 2 2 1 2 — 22 — — Z P 1 B3 sin — 57 24 66 — 60 60 2220 2–3 2–3 1 1 — 25 — — PB P 3a B1 B3dx 80 30 81 20 61 61 2199 1–2 1 1 2 — 21 — — PZ P 1 B B — — 54 — 62 62 2157 1–2 1 1 2 — 39,5 — — P P 3a B5 dx — 76 44 75 56 63 2204 2–3 2 1 1 — — — 5,5 P P 1 B5 B5 36 5 — — 2 2 1 1 — 37,5 — — P P 1 B4 dx B4 dx 46 4 72 15 30 — — 22 63 64 64a 2167 2 1 1 1 — P P 1 B B5 — 25 87 65 65 2154 3 3 2 3 — — — P 1 — B2 dx — — — — 66 66 2158 3–4 4 ? — ? — — — — — — — — — — 64b 67 67 2218 2 2 1 1 — — — 16 P P 1 — B 33 5 50 5 68 68 2156 3 1 1 1 — 21,5 — — P P 1 B4 sin A4 dx 57 8 80 26 69 69 2198 2 1 1 1 — 10,5 — — P P 1 B5 B3 dx 33 8 40 9 70 70 2197 3 2 1 1 — — — 9 PZ P 1 B5 sin B3 dx 60 19 67 35 95 — — 28 71 71 2195 2–3 2 1 1 — 72 72 2213 5 2–3 — 2 ? 73 73 2212 3 3 1 2 — — 0 19 — P P 1 B4 sin A3 dx 20 10 50 — — — — — — — — 16 — — P 1 — — — — — 10 — 64 — 74 74 2196 2 1 1 2 — PZ P 1 B5 A3 dx 130 95 98 75 75 2202 3 3 1 1? — — P P 1 — — — — — — 76 76 1198 3 3 1 2 — — — P 3b — — — 4 — 17 — 77 77 1217 2 2 3 2–3 2 — — — — — — — — — 78 78 1193 2–3 2 3 2 — — — P — — — 39 — 30 — 79 79 1194 2–3 2–3 1 2 3 — — — — — — — — — — 80 1356 25 80 81 81a 81b 1192 2 1–2 1–2 1 — 36 — — PB P 3a — A4 dx 30 5 65 3 3 1 1 — 42 — — PZ P 3b B3 sin B3 dx 47 — — — 3 3 1 1 — 28 — — PB P 1 B3 sin B3 dx — 15 54 14 — 82 82 1189 3 3 1 ? — — — — — — — — — — 83 83 1190 2–3 2 1 4 — — — — — — — — — — — 84 84 1185 3 3 1–2 1 — 17,5 — — PZ P 1 B5 — 115 11 113 25 85 85 1186 3 3 2 1–2 — — — 24,5 10 86 86 1197 2 2 2 2 — 87 87 1331 2 2 1 1 — — — 88 88 1218 3 2–3 1 1–2 — 38 89 89 1306 4 3–4 2 2 ? 4 90 90 1761 2 1–2 1 1 — 91 91 1722 2 2 2 1 92 92a 92b P P 1 — — 22 — 60 — P — — — — 7 — 5 139 PZ P 2a A3 sin A3 dx 65 15 70 — — — PZ P 2a A A5 — 3 59 — — — — — — — — — — — — 11 — — P P 1 — A — — 10 4 — — — 10 PZ P 1 B5 sin B3 dx 83 — 93 39 2 — — P P 1 — — 46 — 92 12 P P — — — — — — — PZ P 1 B3 sin A3 dx 129 41 101 16 — 2–3 2–3 1 2 — 2–3 2–3 1 2(4) — VMO2 2 2 1 1 — 53,5 — — 2301 — 93 93 94 94 770 2–3 2 1-2 2 — 20 — — P P 1 — — 135 — 114 3 95 95 1869 2 2–3 1 1 — 20 — — PB P 1 — A — — 14 4 1868 21 96 96 2216 97a 2219 97b 2221 97c 2433 98 2412 99 3/08 2217 2 2 1 1 — 31 — — PB P 1 — B5 56 25 85 3 2–3 1 1 — 30 — — L L 1 — — 5 8 — — 2 1–2 1 1 — 6 — — PZ P 2a B5 B3 dx 127 27 93 — 2 1–2 1 1 — 29 — — PB P 1 — A5 dx 10 — 15 — 1 1 1 1 — — — 6 P P 1 — C3 dx 55 22 50 46 2 2–3 1–2 1–2 — L L 1 — — — — — — — Celkem hodnoceno 107 skeletů Zjištěno počet 5 3 6 3 % 5% 3% 6% 3% 14 81 13 % 76 % 80 85 82 57 66 67 61 70 65 75 % 79 % 77 % 53 % 62 % 63 % 57 % 65 % 61 % Tabela 8. Mikulovice. Základní archeologická pozorování na skeletech (vysvětlivky k jednotlivým sloupcům viz kap. 8.1–8.3). — Table 8. Mikulovice. Basic archaeological observations on skeletons (for keys to individual columns, see Chapter 8.1–8.3). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 99 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 45a. Mikulovice. Skelety skupin A a B s určitelnými osami skeletu. Skelety jsou v jednotlivých skupinách vyobrazeny v pořadí počínaje skeletem s osou nejvíce odchýlenou k JV od osy sever–jih. Grafika M. Ernée. — Fig. 45a. Mikulovice. Skeletons of groups A and B with determinable skeleton axes. Skeletons are depicted in order in individual groups beginning with the skeleton with an axis closest to SE from the north–south axis. Graphic by M. Ernée. 100 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 45b. Mikulovice. Skelety skupin C a D, skelety z ojedinělých hrobů a sídlištních jam s určitelnými osami skeletu; skelety s neurčitelnými osami skeletu. Skelety jsou v jednotlivých skupinách vyobrazeny v pořadí počínaje skeletem s osou nejvíce odchýlenou k JV od osy sever–jih. Grafika M. Ernée. — Fig. 45b. Mikulovice. Skeletons of groups C and D, skeletons from isolated graves and settlement pits with determinable skeleton axes; skeletons with indeterminable skeleton axes. Skeletons are depicted in order in individual groups beginning with the skeleton with an axis closest to SE from the north–south axis. Graphic by M. Ernée. Horní končetiny (obr. 46: D; tabela 8: o–p): písmeno označuje pozici kosti pažní vzhledem k páteři (A – rovnoběžná s páteří = v úhlu 0 °; B – v úhlu 45 °; C – 90 °; D – 135 °), číslo označuje stupeň pokrčení horních končetin – pozici kosti pažní ke kostem předloktí (1 – 175 °; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 2 – 135 °; 3 – 90 °; 4 – 45 °; 5 – 5 °), tedy 1 – předloktí svírá s kostí pažní úhel ca 175 ° atd. Hodnoceno zvlášť pro pravou (P) a levou (L) končetinu. Označení dx. (vpravo) a sin. (vlevo) značí polohu předloktí vzhledem ke kosti pažní. 101 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 46. Mikulovice. Mikulovice u Pardubic. Poloha jednotlivých částí skeletu: A – trup; B – lebka; C – lebka vzhledem k poloze páteře; D – horní končetina. Kresba a grafika M. Ernée. Fig. 46. Mikulovice. Mikulovice near Pardubice. Location of individual skeleton parts: A – trunk; B – skull; C – skull relative to the spine; D – upper limbs. Drawing and graphic by M. Ernée. Dolní končetiny (tabela 8: r–u): ve stupních uvádíme polohu femuru vzhledem k ose trupu a polohu bérce vzhledem ke kosti stehenní (stupeň pokrčení končetiny 102 v kolenním kloubu). Hodnoceno zvlášť pro pravou a levou končetinu. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 8.4. Komentář a diskuse Stav dochování skeletů. Co se týče kompletnosti dochování jednotlivých skeletů podle stanovených kritérií (viz výše, kap. 8.1; tabela 8: d–e), náleží jen 5 lebek (ca 5 %) kategoriím 4 a 5 (dochovány jen zuby + nedochovány) a 3 postkraniální skelety (ca 3 %) kategoriím 3–4 nebo 4 (dochován z menší části až nedochován) (tabela 8: d–e, dole). Podobně nízké hodnoty zjišťujeme u ukazatelů pro části koster v neanatomické poloze, které můžeme považovat za indikátory možné manipulace s kosterními pozůstatky (viz výše, kap. 8.2; tabela 8: f–g). Kategorii 3 (v neanatomické poloze) náleží jen 6 lebek (ca 6 %), kategoriím 3–4 a 4 (z menší části v anatomické poloze až v neanatomické poloze) náleží jen 3 postkraniální skelety (ca 3 %; tabela 8: f–g, dole). Obecně velmi dobrý stav dochování skeletů a vhodnost souboru k detailnímu antropologickému zpracování ilustruje dobře množství skeletů, u kterých bylo možné určit jednotlivé sledované hodnoty (tabela 8: l–u, dole) – pohybují se mezi 53 % (poloha pravé horní končetiny; tabela 8: o, dole) a 79 % (poloha lebky; tabela 8: m, dole) s průměrem ca 66 % (srovnej Ernée 2015, 56–57, tab. 2). Jen u 15 skeletů (ca 14 %) nebylo možné určit žádné detailní informace (tabela 8). Z hlediska stupně dochování kostí lebky a/nebo postkraniálního skeletu patřily k nejhorším (obr. 47: A) dětské kostry z hrobů 9, 27, 46 (skupina A), 66, 72 (skupina C) a 89 (skupina D). Jen o něco lépe byla dochována kostra z hrobu 45 (skupina A). V hrobě 72, jako jediném, úplně chyběla lebka a scházely také kosti trupu. Toto dítě na počátku dospívání (12–14 let) bylo uloženo ve schránce (viz níže, kap. 9; tabela 9; obr. 54); někdy se uvažovalo o tom, že kostry v rakvích obecně podléhají rychlejšímu rozkladu (Prokeš 2007). Na rozdílné zachovalosti horní a dolní poloviny skeletu se mohly podílet i další faktory, např. oděv. U ostatních hůře dochovaných hrobů však známky schránky či podložky zjištěny nebyly. Přímý vztah mezi stavem dochování kostry a přítomností rakve/schránky, jak tomu bylo na některých jiných pohřebištích (srovnej např. Ernée 2015, 57), nebyl v Mikulovicích pozorován. Z hrobu 66 byly vyzvednuty jen zlomky plochých lebečních kostí, zcela chyběl postkraniální skelet. V hrobech 9 a 27 byly z lebky zachovány jen volné zuby, z postkraniálního skeletu jen fragmenty dlouhých končetinových kostí. Podobně na tom byly kostry z hrobů 45 a 46, kde byly nalezeny drobné zlomky lebečních kostí a opět zlomečky nebo drť postkraniálních skeletů. Ani v jednom případě se nezachovalo nic z kostí trupu a pánve. Kromě hrobů 45 a 46, které spolu těsně sousedily, byly ostatní hroby od sebe vzdáleny a v jejich blízkosti se nacházely dobře zachovalé skelety. Není tudíž pravděpodobné, že na dekompozici koster měly vliv např. nevhodné půdní podmínky v daném místě. Další velmi špatně zachovalá kostra pocházela z hrobu č. 6, kde byly vyzvednuty zlomky lebečních kostí, volné zuby, drť končetinových kostí a žeber. Z fotografické dokumentace je patrné, že žebra se nacházela těsně nad lebkou, resp. pod temenem lebky. Přes absenci většiny kostí skeletu se ty zbývající nacházely ve více méně anatomické poloze. Dětské kostry obecně podléhají rychleji a více degradaci než kostry dospělých jedinců. Drobné dětské kostičky mohli také zcela poničit nebo roztahat PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 97–110 různí živočichové, nejčastěji drobní hlodavci, aniž by poškodili ostatní části těla. Tomu by odpovídal i nález žeber za lebkou v hrobě 6. Obecně lze říci, že při špatném stavu dochování bývají nejvíce postiženy kosti trupu, tzn. žebra a obratle. Prakticky úplnou absenci kostí trupu jsme zaznamenali i u dalších koster v anatomické poloze, které měly ostatní kosti o něco lépe zachovány (obr. 47: B). Jednalo se až na dvě výjimky (hroby 3, 4 s ženskými kostrami) opět o hroby nedospělých či dospívajících jedinců (hroby 1, 17, 18, 24, 31, 37 – skupina A, 51, 53 – skupina B). Kosti trupu obsahují větší množství spongiózní kosti, tudíž snáze podléhají rozkladu, v některých případech snad možná urychlenému přítomností schránky (hroby 18, 24, 53 – kap. 9; tabela 9). Další skupinu představují hroby, jejichž kostry byly v anatomické poloze a „in situ“ se jevily relativně dobře zachované, ovšem po vyzvednutí se zcela rozpadly a k vyhodnocení zůstala jen drť či drobné zlomky. Sem patří kostry z hrobů 73 a 75 skupiny C, a z hrobů 76, 81a, 81b, 82, 84, 85 a 89 skupiny D. V případě těchto hrobů bychom nejspíše mohli uvažovat o místních nevhodných půdních podmínkách, které měly na zachovalost kostí zhoubný vliv, a to zvláště ve skupině D. Z terénní fotografické dokumentace je patrné, že kostry mohly být v těchto místech vystaveny působení spodní vody. Uložení, orientace skeletů a odchylky od „normy“ (obr. 47: C; 48). Co se týká uložení a orientace skeletů, spočívá převážná většina na pravém boku, případně s trupem na zádech a nohama na pravém boku a lebka směřuje s menšími odchylkami k jihu (obr. 46: A). Osu skeletu bylo možno přesněji stanovit u 81 (76 %) koster (tabela 8: i–k, dole). Naprostá většina os skeletů (68 = 64 %) byla vychýlena k JV (tabela 8: i), jen u menšího množství koster (12 = 11 %) k JZ (tabela 8: k). Pouze u několika koster se setkáváme s výrazně odlišnou orientací (obr. 47: C; 48). Na pravém boku, hlavou k východu a obličejem k severu byl uložen skelet č. 71, jemu velmi blízkou polohu má pak skelet č. 42. Na pravém boku, hlavou k severu a obličejem k západu byl uložen skelet č. 87. Od „normy“ se svojí polohou na levém boku lišily i dva skelety uložené v sídlištních jámách – skelet č. 97a na levém boku, hlavou k jihu a obličejem k západu, a skelet č. 99 na levém boku, hlavou k severu a obličejem k východu. Všechny ostatní skelety byly uloženy na pravém boku. Zejména u skeletu z hrobu č. 71 bude vhodné ověřit jeho stáří (kulturní zařazení) radiokarbonovým datováním – i když je pravda, že orientace ve směru západ–východ s polohou na pravém boku, hlavou k východu a obličejem k severu by byla např. i v pozdním eneolitu výjimečná. Vyvrácené lebky (obr. 47: D; 49). Kromě absence některých částí těla bývá obtížné interpretovat i neanatomické uspořádání/polohu některých tělesných partií, případně celé kostry. V Mikulovicích byly ve čtyřech případech (skelety č. 36, 38, 40 a 77) zjištěny v neanatomické poloze vyvrácené/odvalené lebky (někdy bez dolní čelisti, která se nacházela v původní, relativně anatomické poloze), u skeletu č. 77 se to navíc týkalo i celé jeho horní poloviny (obr. 47: D; 49). Situace nasvědčují záměrnému intencionálnímu zásahu stejného typu na 103 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 47. Mikulovice. A – nejhůře zachované kostry; B – hůře dochované kostry; C – kostry s jinou nežli obvyklou orientací (Z–V, hlavou k severu, na levém boku …); D – kostry s vyvrácenou lebkou otočenou o 180°; E – kostry výrazně narušené druhotnými zásahy (kosti výrazně dislokované); F – extrémně skrčené kostry; G – vícenásobné pohřby. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 47. Mikulovice. A – skeletons with the worst state of preservation; B – skeletons with worse state of preservation; C – skeletons with an unusual orientation (W–E, head to north, on left side …); D – skeletons with skull turned 180°; E – skeleton heavily disturbed by secondary interference (heavily dislocated bones); F – extremely crouched skeletons; G – multiple burials. Drawing and graphic by M. Ernée. kostrách v prostoru lebky – jejich oddělení/vyvrácení, na rozdíl od hrobu č. 78 (viz níže). Na rozdíl od čtyř uvedených hrobů, ve kterých byla lebka otočena o 180 ° 104 kostí temenní k trupu, byla lebka v hrobě č. 78 „jen“ posunuta (tab. 28; 53: E). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování Obr. 48. Mikulovice. Kostry s jinou nežli obvyklou orientací. Grafika M. Ernée. Fig. 48. Mikulovice. Skeletons with an unusual orientation. Graphic by M. Ernée. Porušení druhotným zásahem – vkopem (obr. 47: E; 50). Stopy druhotného vkopu byly zjištěny u hrobu 82, kde došlo k propadu lebky a krční páteře (tab. 30). Zjevné známky narušení vykazují i kostry v hrobech 15 a 79 (obr. 47: E; 50). Druhotným intencionálním zásahem/vkopem může být vysvětlena neanatomická poloha většiny kostí skeletu starší ženy v hrobě 15 (obr. 50; tab. 7). Na základě fotodokumentace jsme identifikovali pouze asociované kosti pravého kyčelního kloubu. Je patrné, že k manipulaci došlo delší dobu po pohřbení (i několik let), nicméně některá pevná kloubní spojení zůstala ještě zachována. Z pohledu tafonomie je také zvláštní poloha kostry neurčitelného jedince v hrobě 79, jehož lebka a pravděpodobně i část trupu odpovídá anatomické poloze, ale dolní končetiny překrývají trup a možná v důsledku této manipulace došlo k distálnímu posunu předloktí, která si nicméně zachovávají rovněž anatomickou souvislost (obr. 50; tab. 17). K manipulaci či k posunu kostí zřejmě došlo nedlouho po pohřbu, kdy byla kloubní spojení ještě zachována. Rozházené kosti trupu a „pouze“ posunutá/vyvrácená lebka v hrobě 78 (tab. 28; 53: E) vypovídají nejspíše o působení většího zvířete, a nikoli o intencionálním zásahu. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 97–110 Poloha dolních končetin (obr. 45a, 45b; tabela 8: r–u). Spektrum poloh dolních končetin vůči trupu je velmi rozmanité (obr. 45a, 45b; tabela 8: r–u) – škála se pohybuje od velmi extrémních skrčení, možných pouze za použití jistého cíleného násilí a fixace končetin, jako tomu je např. u skeletu č. 97c a dalších (viz níže), až po pokrčení jen velmi lehká (např. skelet č. 74). U některých hrobů si všimneme výrazného přitažení spodních částí dolních končetin k femuru, který ale nesvírá s osou skeletu nijak ostrý úhel (např. skelety č. 3, 26, 56, 64a, 93, 94 a 97b). Vzájemné polohy byly sledovány pro spodní (tibie, fibula) a horní (femur) části obou končetin zvlášť (tabela 8: r–u). Polohu femuru vůči ose skeletu se podařilo dokumentovat u 67 pravých a 70 levých končetin. U pravých (spodních) končetin se vzájemný úhel pohyboval v intervalu 5/10 ° – 133/135 ° s průměrem 64 ° a mediánem ca 63 °, u levých (horních) končetin pak v intervalu 10/14 ° – 113/114 ° s průměrem 69 ° a mediánem ca 71 °. Znamená to, že horní končetiny bývají dokumentovány zpravidla o něco méně pokrčené nežli končetiny horní. K tomu mohlo samozřejmě dojít nejen při ukládání nebožtíků do hrobových jam, ale i v důsledku posunu během postdepozičních procesů. Není tomu tak ale zdaleka ve všech případech. Podobná situace je i u polohy kostí bérce vůči femuru, dokumentované v 61 (pravá noha), resp. 65 (levá noha) případech. U pravých (spodních) končetin se vzájemný úhel pohyboval v intervalu 3/4 ° – 76/95 ° s průměrem 20 ° a mediánem ca 15 °, u levých (horních) končetin pak v intervalu 3/4 ° – 56/64 ° s průměrem 23 ° a mediánem ca 23 °. Také zde bývá zpravidla pokrčení o něco větší u levé nohy. Nejvíce asi zaujme široká škála úhlů, které svírají femury45 s osami skeletů, počínaje femury extrémně přitaženými k tělu (8 případů s úhly od 5 ° do 25 ° – viz níže) až po velmi mírně pokrčené nohy s úhly mezi 121 ° až 135 ° (skelety č. 7, 10, 74, 93, 94 a 97b; obr. 45a, 45b) vůči ose skeletu (uvedených 6 případů), s téměř shodným průměrem i mediánem – 64 °, resp. 63 °. Ležérně i po smrti? Nezvyklý způsob uložení nohou se vyskytl u jinak zcela v anatomické poloze uloženého skeletu v hrobě č. 33 – v něm pohřbená žena ve stáří nad 55 let měla levou nohu přehozenu přes pravou (tab. 8; 44: G). Tento jev zcela jistě nenastal postmortálně, jedná se o záměrné uložení. Extrémně skrčené kostry (obr. 47: F; 51). K nestandardnímu uložení patří i extrémně skrčené kostry, jejichž poloha neodpovídá poloze fyziologické, ale vypovídá o záměrném přitažení dolních končetin k trupu, kterého mohlo být docíleno např. svázáním nebo případně uložením do úzké schránky/rakve. K extrémním skrčencům, jejichž těla byla pravděpodobně svázána, případně pevně ovinuta (látkou, rohoží atp.), řadíme skelety 8, 11a, 22, 25 (skupina A), 63, 73, 97a, 97c (skupina C), 80 (skupina D), 90 a 95 (obr. 47: F; 51; tabela 8: r–u). Extrémně skrčené kostry se objevily ve 45 Při sledování vzájemného vztahu polohy trupu a dolních končetin bereme v potaz zejména úhly zjištěné u pravé dolní končetiny, která byla díky uložení vespod méně náchylná k druhotné změně polohy vůči trupu během postdepozičních procesů, rozkladu mrtvoly, v důsledku tlení schránky, pohybů zásypu výplně hrobové jámy atp. 105 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 49. Mikulovice. Kostry s vyvrácenými lebkami oddělenými od trupu a otočenými o 180°. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 49. Mikulovice. Skeletons with twisted skulls separated from the trunk and turned 180 °. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. Obr. 50. Mikulovice. Kostry výrazně disartikulované v důsledku druhotných zásahů. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 50. Mikulovice. Heavily disarticulated skeletons as a result of secondary interventions. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. 106 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 51. Mikulovice. Extrémně skrčené kostry. Grafika M. Ernée. — Fig. 51. Mikulovice. Extremely crouched skeletons. Graphic by M. Ernée. všech skupinách hrobů, patřily jedincům různého věku (děti i dospělí) i pohlaví. S výjimkou skeletu č. 72 s nedochovanou lebkou pak jde o skelety vesměs kompletně a dobře dochované (tabela 8: d–g). S výjimkou hrobu č. 72 se ani jedna z koster nenacházela v archeologicky identifikované rakvi nebo jiné schránce (srovnej obr. 47, 57). Interpretaci tohoto jevu (např. ve vztahu k nalezeným milodarům či výsledkům přírodovědných analýz) bude ještě věnována pozornost níže. Pozice rukou (obr. 52). Pozice pravé ruky byla určena v 57 případech (53 %), pozice levé ruky v 66 případech (62 %) (tabela 8: o–p). Co se týče pozice paží vůči ose skeletu (obr. 46: D), šlo většinou o typy A (P5–L19 případů) a zejména B (P52–L50). Pouze v případě skeletů č. 5 a 98 byl zjištěn u levé ruky typ C. Co se týče pozice paže vůči předloktí, byly nejčastěji zjišťovány pozice 3 (90 °) a 4 (45 °) – P27–L44, celkem v 16 případech však šlo i o pozici B5 (obr. 46: D). Některé používané systémy schematizovaného vyobrazení polohy horních končetin (Matoušek 1982, 40, Abb. 3) nevystihují všechny rozmanité varianty, které známe zejména u skeletů klasické fáze únětické kultury. Jen částečně použitelné jsou i některé další, byť velmi detailně zpracované systémy (Todorova 2002, 9–28). Proto jsme se např. rozhodli uvádět u dolních končetin přesné (nebo aspoň přibližné) úhly a vycházet z jejich polohy vůči ose skeletu. Ani při popisu polohy horních končetin nevycházíme z nějakého již existujícího popisného systému. Vzhledem k velmi širokému spektru jejich poloh (i vzhledem k různým možným polohám trupu – na zá- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 dech, na boku …) jsme se v této fázi rozhodli k vyobrazení jejich skutečných poloh u jednotlivých skeletů (obr. 52), a to právě i s ohledem na pozici jejich trupu (obr. 46: A). Pozice horních končetin ve vztahu k pozici trupu je indikátorem, který nebyl v dosavadní literatuře brán příliš v potaz. Poloha trupu musela ale mít na polohu rukou zásadní vliv, a to jak při ukládání těla do hrobu, tak i v průběhu rozkladu těla a dalších postdepozičních procesů, v jejichž důsledku se části těla i jednotlivé kosti dostaly do poloh, ve kterých byly dokumentovány během archeologického výzkumu (srovnej např. Černý 1995; Čech – Černý 1996). Na základě některých pozorování musíme vzít v úvahu i možnost, že zatímco v některých hrobech je poloha rukou výsledkem záměrného naaranžování během pohřbu, s případným posunem v důsledku postdepozičních procesů, může být v některých případech i zcela náhodná, nenesoucí žádné stopy záměrného naaranžování. Vícenásobné pohřby (obr. 47: G; 53). Ačkoli na mikulovickém pohřebišti převažovalo uložení jednoho jedince v hrobě, vyskytly se i čtyři dvojpohřby (hrob 11, 64, 81 a 92) a jeden trojpohřeb (hrob 28). Rovněž v sídlištním objektu 2217 byli pohřbeni tři jedinci (skelety 97a–c). S výjimkou hrobů 92 a 28, u nichž je interpretace obtížná, se jednalo s největší pravděpodobností o současné pohřby, kosti byly v anatomickém sledu i v případech, kdy se kostry dotýkaly nebo byly uloženy přes sebe. V hrobě 11 bylo pohřbeno dítě (inf. III) a starý muž (senilis) – kostry se vzájemně nedotýkaly. V hrobě 64 byli uloženi dva vzájemně se dotýkající staří jedinci (se- 107 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 52. Mikulovice. Pozice horních končetin u skeletů rozdělených do skupin podle pozice trupu (viz obr. 46: A) – na zádech, na zádech až pravém boku, na pravém boku, na pravém boku až břiše, přesná pozice trupu neurčitelná. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 52. Mikulovice. Position of upper limbs on skeletons grouped according to trunk position (see Fig. 46: A) – supine, supine and leaning towards right side, on right side, on right side and almost prone, precise trunk position indeterminable. Drawing and graphic by M. Ernée. 108 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování 97–110 Obr. 53. Mikulovice. Vícenásobné pohřby. Obrázek obsahuje označení jednotlivých skeletů indexy (a–c), stratigrafický vztah vyjádřený harrisovým diagramem, radiokarbonové datování, je-li k dispozici, zjištěné pohlaví, věkovou skupinu, přibližný věk úmrtí a přítomné přídavky či milodary. Kresba a grafika M. Ernée. Fig. 53. Mikulovice. Mulitiople burials. The illustration contains a designation of individual skeletons by indexes (a–c), stratigraphic relationship expressed by Harris diagram, radiocarbon dating, if available, determined sex, age group, approximated age of death and present grave goods. Drawing and graphic by M. Ernée. nilis) – žena a těsně za ní muž. V hrobě 81 byli pohřbeni těsně vedle sebe vzájemně se dotýkající dospělí jedinci – žena (z pohledu uložení vlevo) a muž (z pohledu uložení vpravo). V hrobě 92 ležely vedle sebe dvě děti různého věku (inf. II a III). Kosti postkraniálních skeletů jsou však rozházeny a vzájemně promíchány, a jen s obtížemi lze na základě fotodokumentace vysledovat anatomický sled jednotlivých skeletů. Nicméně se zdá, že jedinci byli pohřbeni současně a viníka zpřeházených PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 kostí je třeba hledat jinde. Zajímavé, i když těžko čitelné uložení jsme zaznamenali u tří koster v hrobě 28. Zřejmá je poloha dospělého muže na pravém boku s hlavou obrácenou obličejem vzhůru; obtížně se dá na základě fotodokumentace určit poloha dvou dětí. Starší dítě leželo s hlavou v úrovni ramen muže, nejspíše na něm, rovnoběžně s jeho páteří (muž dítě pravděpodobně neobjímal pažemi) a mladší dítě leželo na pravém boku u nohou muže, kolmo k ose jeho trupu. Nakolik se jed- 109 Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování nalo o současný pohřeb, nelze určit. V sídlištním objektu 97 byli pohřbeni dva muži (juvenis a dospělý) a starší žena (nad 55 let). Dospívající muž ležel u okraje objektu na levém boku. Druhý muž ležel na opačné straně objektu s nohama skrčenýma pod pánví a žena uprostřed skoro na břiše se silně skrčenýma nohama. Poloha dolních končetin všech tří jedinců byla limito- 110 97–110 vána velikostí objektu. Vícečetné pohřby byly rozmístěny po celé ploše; týkají se jedinců různého věku i pohlaví. Za pozornost stojí zjištění, že z hlediska výskytu epigenetických znaků nebyly zjištěny známky příbuzenského vztahu jedinců v žádném z těchto vícečetných pohřbů (viz níže, kap. 12.3). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů 111–118 9. Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů M. Ernée Podobně jako je tomu u ostatních součástí únětického pohřebního ritu, je i spektrum používaných schránek na ostatky, označovaných někdy zjednodušeně jako „rakve“, velmi pestré. Toho příkladem budiž i nekropole v Mikulovicích, i když tu byly podobné prvky pozorovány jen v menší části hrobových jam. Stopy možných schránek na ostatky byly pozorovány v 11 hrobech (11,5 %), další obdobné součásti z organického materiálu, patrně dřeva, pak v dalších deseti. Celkem tedy vykazovalo nějaké součásti pohřebních konstrukcí – schránky, kryty, podložky atd. – ze dřeva či jiných organických materiálů – asi 21 % prozkoumaných hrobů. Je zde vhodné zmínit i rozlišovací znaky, které nám pomáhají alespoň pro naše potřeby odlišit rakvím podobné schránky od jiných prvků (součástí pohřebního ritu z organických materiálů) dokumentovaných v hrobech (např. různé podložky atd.). Stopy schránek podobných rakvím definujeme pro tyto účely jako v půdorysu identifikovatelný, zpravidla tmavší stín ve výplni hrobové jámy, který má většinou protáhlý, obdélný, zhruba pravidelný půdorys s přibližně rovnoběžnými stranami, který ve všech směrech přesahuje rozměry kostry (kostra se do něho celá vejde), na druhé straně ale nevyplňuje celou plochu dna hrobové jámy – je poněkud menší, svojí velikostí zhruba odpovídá v ní pohřbenému jedinci. Jejich smysl vztahujeme k samotnému pohřbívanému tělu, které mělo být určitým způsobem uzavřeno, zakryto, ohraničeno. Tomu, že je příslušná konstrukce přímo vztažena k tělu pohřbeného, odpovídá mimo jiné její velikost, která zhruba odpovídá jeho rozměrům. 9.1. Schránky pro uložení zemřelých Protože v naprosté většině nejde o „rakve“ v užším slova smyslu, tedy o kompaktní schránky uzavřené ze všech stran – zdola, shora i z boků – používáme tu obecnější termín „schránky“. Na rozdíl např. od nekropolí středočeských, s kamennými konstrukcemi, kde se existence rakví/schránek často projevuje jako negativ v kamenném závalu, kamenné konstrukci nebo díky typickému uspořádání kamenů na dně hrobové jámy (tzv. Keilnebo Stutzsteine; srovnej např. Ernée 2015, 64, Abb. 37, 41), se obdobné prvky projevují na mikulovickém pohřebišti (ve východních Čechách obecně) téměř výhradně (viz výše, kap. 7.2) jako stíny – tmavší zbarvení více či méně pravidelného tvaru – ve výplních hrobových jam. Celkem bylo dokumentováno 11 takových případů, a to v hrobech č. 2, 15, 18, 24, 53, 60, 61, 62, 68, 72 a 93 (obr. 54). Zatímco schránku označovanou za rakev můžeme považovat, jak bylo uvedeno výše, za svého druhu komplexní konstrukci obklopující nebožtíka ze všech stran, můžeme ji také rozložit na jednotlivé části – dno, boky a kryt (víko). U dlabaných rakví splývá někdy dno se stěnami, obdobně jako u podobného prvku použitého jako kryt. Jednotlivé části rakve však můžeme identifikovat i samostatně – např. jako podložku pravidelného tvaru (půdorysem odpovídá definici rakve), jako samostatné ohraničení (bez stop stínu nad PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 či pod skeletem) nebo samostatný kryt (bez jakýchkoli stop na dně hrobové jámy pod kostrou), nebo jejich různé kombinace. V Mikulovicích byly pozorovány všechny čtyři tyto kombinace, splňující, co se jejich zjištěného půdorysu týče, kritéria uvedená v úvodu této kapitoly. Obdélný stín pravidelných rozměrů, respektující rozměry pohřbeného, ale menší než rozměry dna hrobové jámy, byl zjištěn a) pod kostrou (podložka), b) nad kostrou (kryt), c) vedle (podél) kostry (ohraničení), d) jako kombinace zmíněných charakteristik naznačující komplexnější schránku (tabela 7: f; 9). Hrob 2 (obr. 54; tab. 3, 36, 37; tabela 9). Metrické údaje ke všem schránkám obsahuje katalog (kap. 6) a tabela 9. Podle terénních pozorování (viz kap. 6) měla mít schránka horní i dolní část, obě o síle ca 10 cm, které byly na profilech odděleny tenkou vrstvičkou (1–2 cm) v barvě okolní spraše. J. Švédová předpokládá Baumsarg (podélně rozpůlený a vydlabaný kmen stromu) se spodní i horní dlabanou částí (viz kap. 6), uzavírající pohřbeného ze všech stran (tedy i za hlavou a pod nohama). To by mohl naznačovat i shora oblý profil zjištěného tmavého probarvení (tab. 37: B–D). Zatímco horní část schránky nepochybně překrývala celé tělo (viz tab. 36: A, C), dosahovalo tmavé probarvení dna jámy jen ve střední části těla, zatímco nohy a patrně i lebka ležely ve vrstvě žluté spraše, mezi dnem a tmavým probarvením (tab. 3; 37: C). Musíme proto vzít v úvahu i jiné alternativy, tedy a) spodní část schránky byla menší než část horní, b) pohřbené tělo bylo pouze překryto ca 10 cm silnou, 70–80 cm širokou a ca 140–160 cm dlouhou dlabanou částí kmene stromu. Hrob 15 (obr. 38a, 54; tab. 7; 40: A–E; tabela 9). Schránka byla identifikována na profilu až po odkopání V poloviny hrobové jámy, a to jako středně hnědá vrstva při dně hrobové jámy (tab. 7, vrstva 6), porušená druhotným vkopem s výrazně tmavší výplní (viz výše, kap. 7.5; tab. 40: B). Spodní část schránky, patrně dlabaná, byla výrazně zaoblena (tab. 40: D). Vzhledem k odtěžení V poloviny hrobové jámy a porušení situace druhotným zásahem nelze prokázat existenci horní části schránky. Hrob 18 (obr. 38a; 54; tab. 8; 41: A; tabela 9). Souvislá tmavá vrstva je jasně patrná na profilu na dně jámy (tab. 8; obr. 38a) téměř v celé její délce (ca 2 m). Ve východní části jámy nebyl stín po schránce dokumentován v půdorysu; zachycena byla jen jeho část – oválné probarvení před trupem, navíc bylo dno V části hrobové jámy o několik cm přebráno (tab. 8; 41: A). Tmavá vrstva nebyla nikde zjištěna nad kostrou, naopak na řezu byla dokumentována pod ní. Patrně šlo o dřevěnou/prkennou podložku pod pohřbeným, jejíž původní tvar a rozměry nelze rekonstruovat. Z dokumentace není ani patrné, zda byla podložka plochá nebo zaoblená (konkávní) a zda mohlo jít např. o část dlabaného kmene stromu, jako např. u hrobu č. 15. Hrob 24 (obr. 38a, 54; tab. 11; 42: A; tabela 9). Ca 3 cm silná tmavá vrstvička identifikována na profilu po odebrání Z části hrobové jámy (její celkový tvar je patrně 111 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů 111–118 Obr. 54. Mikulovice. Hroby s rakvemi/schránkami. Kresba a grafika M. Ernée. Fig. 54. Mikulovice. Graves with coffins/cases. Drawing and graphic by M. Ernée. chybný – výrazně deformovaný při výzkumu). V ploše byla schránka dokumentována pouze ve V části hr. jámy – její celkový tvar je hypotetický. Stín schránky byl jednoznačně identifikovatelný už nad kosterními pozůstatky a milodary, a to jak v ploše (tab. 42: A), tak na profilu (obr. 38a). Podle nivelací (tab. 11) byl poprvé dokumentován v hloubce 60–64 cm, zatímco dno bylo dokumentováno v hloubce 70 cm. Na terénní dokumentaci je vrstva v půdorysu i na řezu popsána jako „dřevo“. Za jednoznačně prokázaný považujeme svrchní kryt pohřbu, zcela vyloučit ale nemůžeme ani komplexnější schránku se spodní částí. Hrob 53 (obr. 54, 55; tab. 26; 48: F–H; tabela 9). Podle terénních pozorování šlo o pravidelně obdélnou schrán- 112 ku vymezenou na kratších stranách (S, J) dřevěnými „trámky“ o průměru ca 7 cm, na delších stranách (V, Z) pak „prkny“ o síle 2–3 cm. Stín rakve byl poprvé zjištěn ca 16 cm nad dnem hr. jámy. Obrys schránky (stěny z trámků) byl v půdorysu patrný výše nežli zuhelnatělá dřevěná deska překrývající samotný skelet (obr. 55: A–B; tab. 48: F–G). Podle terénních pozorování tvořila i dno schránky tenká dřevěná deska (tab. 48: G – sv. hnědá vrstvička pod kostrou, tmavší, nežli okolní spraš, ale světlejší, než zuhelnatělý kryt), vyplňující celý prostor mezi prkny a trámky, které schránku ohraničovaly na všech stranách. V tomto případě máme co dělat s komplexní schránkou se dnem, stěnami i víkem, složenou však z více prvků – trámků a desek. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů 111–118 S c h r á n k a (rozměry v cm) Hrob 2 Dno Boky Kryt ? 15 18 X X ? X ne Max. Min. Vnitřní š. d. š. d. š. d. 78 162 — 134 — — 63 160 63 — 56 144 64 196 64 — — — Síla stěn užší ca 10 cm (?) 6–9 ? ? X 50 106 — 106 — — 53 X X X 64 120 — 108 56 108 ca 7 7–12 ca 3–6/10 cm 60 x x ne 94 165 64 — 64 148 61 ne X ? 63 145 56 — — — 120 190 100 — — — — 62 160 — — 56 152 60 160 — — — 72 145 60 — 64 ? 68 X 72 ne 93 X ne X X ne 5–8 ca 6–8 cm 24 62 delší 2–3 x 7–10 Poměr Max. dok. Typ d:š výška Fot o Skelet Obr. Tab. Pohlaví Věk — 36, 37 F ad.II–mat.I 35–50 2,1 22 2,5 22 A1 38a 40: A–E F mat.II–sen. 50+ 3,1 8 A1 38a 41: A–B ? juv. 17–19 38a 42: A ? inf.II 4–5 ? inf.III 8–9 A2 2,1 6–10 A2 1,9 16 B 49: A–B 48: F–H 1,8 dno B — 51: A ?M ad.II 30–39 2,3 16 B — 50 ?M ad.I 20–25 — 1,6 9 B no foto available ?M? ad.I 20–25 2–4 2–4 2,6 17–20+ B no foto available ? juv. 15–16 — — — 2,7 15 A2 49: C–D — ? inf.III–juv. 12–14 124 2 2–5 2,0 10 A1 — 58: A–B M ad.II 20–35 8–10 2–3 cm Tabela 9. Mikulovice. Základní údaje o zjištěných rakvích/schránkách na kosterní pozůstatky. — Table 9. Mikulovice. Basic information on identified coffins/cases for skeletal remains. Hrob 60 (obr. 54; tab. 23; 51: A; tabela 9). Slabé stíny po možné dřevěné podložce či obložení patrné při dně severně, jižně a západně od kostry. Šikmo uložená zvířecí (hovězí) lopatka na V straně naznačuje, že mohla být možná opřena o stěnu schránky. Stíny mohou být pozůstatky obložení nebo spodní části schránky. Typ schránky nelze blíže určit. Hrob 61 (obr. 54; tab. 22, 50; tabela 9). Schránka vymezena na všech stranách prkny/latěmi o průměru, síle stěn 2–3 cm – ohraničení obdobné tomu v hrobě č. 53. Na fotodokumentaci je patrně zachycen i svrchní kryt schránky jako poněkud tmavší vrstva ve světlé výplni, dokumentovaná již nad kosterními pozůstatky (tab. 50: B–C). Hrob 62 (obr. 54; tab. 24; tabela 9). Na dně hrobové jámy dokumentován velmi pravidelný, obdélný útvar, zahloubený ca 9 cm do dna, ve kterém byla uložena kostra. Bližší interpretace je znemožněna díky absenci fotografické dokumentace. Hrob 68 (obr. 54; tab. 26; tabela 9). Interpretace je i zde ztížena absencí fotografické dokumentace. Na základě kresebné dokumentace šlo o komplikovanější konstrukci schránky. Obdélné zahloubení na dně hrobové jámy (podle nivelací byla jeho hloubka 17–20 cm) bylo obloženo dřevěnými „prkny“ o síle 2–3 cm a výšce převyšující hloubku zahloubení ve dně. Dno tvořila patrně dřevěná „deska“ o síle ca 2 cm. Konstrukce byla obdobná těm z hrobů 53 a 61, chyběl zde ale svrchní kryt – víko. Hrob 72 (obr. 54, 55; tab. 29; tabela 9). Podle kresebné (tab. 29) i fotografické dokumentace (obr. 55: C–D) šlo patrně o shora výrazně zaoblený kryt pohřbu zhotovený z rozpůleného a vydlabaného kmene stromu – obdobný krytu z hrobu č. 2. Spodní část schránky (dno) nebyla dokumentována. Hrob 93 (obr. 54; tab. 30; 58: A–C; tabela 9). Podle kresebné dokumentace šlo patrně o spodní část schránky, která byla výrazně prohnutá nebo měla silně zaoblené dno – mohlo jít opět o dlabaný půlený kmen, tzv. Baumsarg, jako v případě hrobu č. 15, ale s výrazně tenčími dokumentovanými stěnami (ca 2 cm). Víko schránky není doloženo. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Nepřímé doklady existence schránek/rakví. Za jistou indicii existence schránky z organického materiálu by bylo možné považovat i uspořádání kamenů při jedné ze stěn hrobové jámy hrobu č. 78 (kap. 7.2; obr. 35; tab. 28; 53: E). Po odlišném probarvení výplně tu však není ani památky, existenci schránky z organického materiálu jednoznačně potvrdit nelze a význam kamenů v této hrobové jámě tak zůstává neznámý. Rozměry a orientace schránek. S výjimkou hrobové jámy 62 (bohužel bez relevantní dokumentace) a jen částečně dokumentované situace v hrobové jámě č. 18 (Z polovina jámy odebrána bez bližší dokumentace situací na dně) odpovídají zjištěné stopy schránek (podložek, krytů) zhruba velikosti kostry, která v nich byla uložena (tabela 9). Zjištěné délky schránek se pohybovaly v intervalu 106 (24) či 120 (53) až 186 (18) a 192 (62) cm, šířky pak mezi ca 60 (68, 72) až 120 (18, 62) cm. Jejich maximální zjištěné výšky (zjištěná existence nad dnem hrobové jámy) pak dosahovaly 20– 22 cm (2, 15, 68). Původně však byly nepochybně vyšší. Určité srovnání poskytuje údaj o poměru šířky a délky schránek, vezmeme-li v úvahu ty s přesně dokumentovanými rozměry (tabela 9: tučně). Poměr se pohybuje v intervalu 1 : 1,9–2,6 a je tak tendenciálně větší, nežli je tomu u poměru šířky a délky hrobových jam (viz kap. 7.1) – rakve mají tendenci být v poměru ke své šířce delší, nežli je tomu u hrobových jam (srovnej obr. 27a). Co se orientací podélných os schránek týče, nelišily se tyto zásadněji od orientací podélných os den hrobových jam (srovnej obr. 54). Jedinou výjimku u hrobu 24 můžeme pravděpodobně vysvětlit mylnou identifikací tvaru/ rozměrů vlastní hrobové jámy (viz výše). Typy schránek. Budeme-li studovat schránky dokumentované v jednotlivých hrobech detailně, zjistíme, že se situace hrob od hrobu liší – nenajdeme dva hroby se zcela shodnou podobou schránky/rakve (obr. 56). V zásadě je ale můžeme rozdělit zhruba do dvou skupin: A) v hrobové jámě byla dokumentována podložka nebo kryt uloženého zemřelého patrně ze silnějšího dřeva – dlabaného kmene (tzv. Baumsarg) nebo prkna, v žádném případě však nebyla s jistotou prokázána (nebo byla dokonce s jistotou vyloučena) existence protilehlé 113 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů 111–118 Obr. 55. Mikulovice. Rakve/ schránky na terénní dokumentaci (půdorysy, řezy) hrobů 53 (A–B) a 72 (C– D). Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 55. Mikulovice. Coffins/cases on terrain documentation (plan view, cross-sections) of graves 53 (A–B) and 72 (C–D). Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. 114 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů 111–118 Plná linie – existence prvku doložena; čárkované linie – existence prvku předpokládána; ? – existence prvku nejistá; x – existence prvku s jistotou vyloučena. Kresba a grafika M. Ernée. Solid line – existence of element documented; dashed line – existence of element assumed; ? – uncertain existence of element; x – existence of element ruled out with certainty. Drawing and graphic by M. Ernée. Obr. 56. Mikulovice. Schématické znázornění dokumentovaných rakví/schránek a jejich jednotlivých částí, které byly dokumentovány v hrobech 2, 15, 18, 24, 53, 60, 61, 62, 68, 72 a 93. A – lebka; B – konvexní horní část/kryt, možná část dlabaného kmene; C – konkávní spodní část / podložka / dno, možná část dlabaného kmene; D – rovná spodní část / podložka; E – existence krytu či podložky nejistá; F – existence prvku s jistotou vyloučena; G – boční část / trámek / prkno; H – rovné dno schránky; J – pravděpodobné dno a boky schránky; K – obdélné zahloubení ve dně hrobové jámy; L – dno hrobové jámy. — Fig. 56. Mikulovice. Schematic depiction of documented coffins/cases and their individual parts documented in grave nos. 2, 15, 18, 24, 53, 60, 61, 62, 68, 72 and 93. A – skull; B – convex upper part / cover, possible part of carved tree trunk; C – concave lower part / base / bottom, possible part of carved tree trunk; D – flat lower part/base; E – uncertain existence of cover or base; F – existence of element ruled out with certainty; G – side part/beam/board; H – flat bottom of case; J – probable bottom and side of case; K – rectangular depression in grave pit bottom; L – grave pit bottom. části – tedy krytu v případě podložky a opačně; jako podtypy můžeme obecně definovat případy, kdy byl nebožtík do/na Baumsarg či prkno uložen (A1 – hroby 15, 18, 93) a kdy byl jimi překryt (A2 – hroby 2, 24, 72); B) v hrobové jámě byly identifikovány stopy schránek (nebo jejich částí) sestávajících z prken či trámků složených stěn, obklopujících tělo ze všech stran, a ze dna a/nebo krytu patrně ze slabších prken nebo jiných organických materiálů (hroby 53, 60, 61, 62 a 68). Zajímavé jistě je, že zmíněné typy schránek vykazují v rámci jednotlivých hrobových skupin určitou tendenci ke shlukování (obr. 57). Zatímco schránky typů A najdeme s výjimkou hrobu č. 72 a osamoceně ležícího hrobu č. 93 jen ve skupině hrobů A (zejména koncentrace hrobů 2, 15 a 18), leží hroby se schránkami typu B ve skupinách B a C s výraznou koncentrací ve skupině C (bezprostředně sousedící hroby 60–62 a hrob 68). Schránky – skelety – milodary. Věková struktura pohřbených ve schránkách nevykazuje žádné pravidelnosti (tabela 9) – najdeme v nich děti ve věku od 4/5 let i dospělé ve stáří nad 50. I přes jisté nepřesnosti v určení pohlaví u mladších jedinců však vykazuje pohlavní struktura pohřbených ve schránkách jisté anomálie. Za zmínku tu stojí zejména uložení tří mladších jedinců (ad. I–II) patrně mužského pohlaví v bezprostředně sousedících hrobech č. 60–62 skupiny C, na druhé straně spíše dámské obsazení schránek v hrobech 2 a 15 skupiny A. V hrobech se schránkami bylo ve dvou přípa- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 dech dokumentováno ukládání milodarů mimo schránku – nádobka a zvířecí lopatka v hrobě č. 2 a dvě nádobky v hrobě č. 68 (obr. 54). 9.2. Podložky a další součásti pohřbů z organických materiálů Na rozdíl od schránek/rakví, do jejichž půdorysu se vejde celá kostra (viz definice výše), považujeme za podložky takové součásti pohřbu, které jsou zpravidla prokazatelně menší, nežli byl prostor nutný pro uložení zemřelého, nebo byly zjištěny částečně či zcela mimo prostor, který zaujímají kosterní pozůstatky. V takovém případě mohly (ale nutně nemusely) mít nějaký vztah ke zjištěným hrobovým přídavkům – milodarům. Podložky tedy mohly být identifikovány ve třech situacích nebo jejich kombinacích (tabela 7: g–i): a) pod částí skeletu, b) mimo skelet, pod hrobovými přídavky – milodary, c) mimo skelet, bez zjevné souvislosti s hrobovými přídavky – milodary. Podložky často zasahovaly až k samotnému okraji hrobové jámy. Pozorování se s větší či menší pravděpodobností týká celkem 10 hrobů (2, 16, 18, 21, 23, 26, 28b, 44, 52 a 55; obr. 57). Jejich detailní popisy obsahuje katalog (kap. 6). Hrob 2 (tab. 3; 37: C). Podložka zjištěna pod zvířecí lopatkou a částečně pod nádobkou mezi schránkou na ostatky a stěnou hrobové jámy – dokumentována v ploše i na profilu. 115 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů 111–118 Obr. 57. Mikulovice. Typy rakví/schránek a jiných prvků z organických materiálů v hrobových jámách. A – hrob s rakví/schránkou; B – hrob s jiným prvkem z organického materiálu, podložkou; C – zahloubení ve dně hrobové jámy ve tvaru rakve/schránky; D – existence bočních stěn rakve/schránky doložena; E – existence bočních stěn rakve/schránky nejistá; F – spodní část rakve/podložka; G – horní část rakve/kryt; H – podložka pod částí skeletu; J – podložka pod milodary; K – podložka mimo skelet i milodary; L – stopy organických hmot. Kresba a grafika M. Ernée. Fig. 57. Mikulovice. Types of coffins/cases and other elements from organic materials in grave pits. A – grave with coffin/case; B – grave with other element from organic material, base; C – depression in the bottom of grave pit in the shape of a coffin/case; D – existence of side walls of coffin/case documented; E – existence of side walls of coffin / case uncertain; F – lower part of coffin/base; G – upper part of coffin/cover; H – base beneath part of skeleton; J – base beneath grave good; K – base away from skeleton and grave goods; L – traces of organic materials. Drawing and graphic by M. Ernée. Hrob 16 (obr. 58: A–B; tab. 4). Podložka (z prken nebo jiného org. materiálu) vyplňovala původně přinejmenším severní 2/3 dna hrobové jámy (ca od úrovně krku/ramen pohřbeného) pod kostrou i mimo ni až ke stěnám hr. jámy. Patrně další tmavší probarvení bylo zjištěno i v JV rohu jámy. Hrob 18 (tab. 8; 41: A). Vzhledem k dokumentované situaci nelze vyloučit, že hrobová jáma kromě schránky obsahovala také podložku v JV části dna před skeletem. Hrob 21 (obr. 58: C; tab. 10). Tmavší probarvení při dně SV části hr. jámy bylo dokumentováno zcela mimo skelet i milodary. 116 Hrob 23 (obr. 38a; tab. 11). Stopy patrně podložky z organického materiálu zjištěny na řezu a poté při S kratší stěně a SV rohu jámy zhruba v prostoru mezi nádobou č. 1 a S kratší stěnou jámy. Hrob 26 (tab. 12; 42: D). Možná podložka z org. materiálu dokumentována v JZ 1/4 hrobové jámy, probarvení částečně zasahovalo pod skelet. Hrob 28 (skelet 28b) (tab. 13). Možná podložka z org. materiálu o rozměrech ca 40 x 40 cm a dvěma silně zaoblenými rohy dokumentována pod kostmi (ne pod lebkou) skeletu. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů 111–118 Hrob 13 (tab. 7). Výrazně tmavší zbarvení výplně (místy s uhlíky) v prostoru mezi a pod kostmi hrudníku pohřbeného, mezi velkou nádobou, zvířecími kostmi nad pravým kolenem a hrudní/krční páteří nebožtíka. Interpretace je nejasná – zbytky dřeva/látky či jiné organické hmoty v prostoru hrudníku pohřbeného, případně potravinové milodary umístěné původně (?) v některé z nádob 1a/1b. Hrob 60 (tab. 23; 51: A–B). Na hrudi pod jehlicí flek tmavé uhlíkaté vrstvy – zbytek organické látky dochovaný možná (?) díky přítomnosti kovu (?). 9.3. Diskuse – způsob uložení pohřbu Obr. 58. Mikulovice. Probarvení (pozůstatky prvků z organických materiálů) v hrobech č. 16 (A, B) a 21 (C). Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 58. Mikulovice. Colouring (remnants of elements from organic materials) in graves nos. 16 (A, B) and 21 (C). Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. Hrob 44 (tab. 14; 47: H). Probarvení kolem a nad koleny interpretované v terénu jako možná podložka ze dřeva či jiného org. materiálu. Hrob 52 (tab. 20). Probarvení s oblými rohy v JV části hrobové jámy, částečně pod skeletem i milodary. Podle terénního pozorování podložka. Bohužel chybí fotografická dokumentace. Kvůli některým nejasnostem v terénní dokumentaci (výšky dna a popisované vrstvy) nelze blíže interpretovat. Hrob 55 (tab. 16). Možná podložka pod hlavou – obdélná se zakulacenými rohy. Bohužel chybí fotografická dokumentace. V některých hrobech se vyskytly i další stopy zetlelých organických hmot – patrně zbytky potravin, látek atp. (obr. 57). Hrob 2 (tab. 3; 37: E). Mezi předloktím pravé ruky a pravým femurem dokumentována tm. vrstva interpretovaná podle terénních pozorování jako „zbytky tkaniny“. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Správnost interpretací situací dokumentovaných v jednotlivých hrobech, zejména co se různých probarvení a podobných „anomálií“ týče, závisí do značné míry na detailnosti a přesnosti samotné exkavace a kvalitě provedené kresebné, fotografické a popisné dokumentace. To je při analýze a interpretaci mikulovických hrobů v mnoha případech kámen úrazu. Ponecháme-li stranou zcela chybějící či velmi sporadickou fotodokumentaci u některých hrobů (mj. kompletní absence fotodokumentace půdorysů hrobových jam před započetím jejich vybírání), lze při zvolené metodě výzkumu (rozdělení na dvě poloviny osou S–J a jejich oddělené odebírání) považovat za největší nedostatek zcela běžné překopávání prvních odebíraných polovin hrobových jam právě v partiích těsně nad dnem/kostrou a odtěžení řady situací, které byly pak dokumentovány na profilu a v ploše zachyceny jen v jedné (té druhé zkoumané) polovině hrobové jámy. Je proto mnohdy nemožné sledovat nejen přesný rozsah, tvar a rozměry schránek či dalších vnitřních konstrukcí, které nebyly v první zkoumané polovině hrobových jam vůbec dokumentovány, nebo dosti klíčový vztah ke kosterním pozůstatkům (nad či pod kostrou atd.), ale například i některé v úvahu připadající komplexnější struktury – např. vykládání celých den hrobových jam organickým materiálem (dřevo, rákosí, proutí, sláma, traviny, kůra, listí atd.) nebo dokonce konstrukce typu „domů mrtvých“, které se mohly projevovat v jiných částech výplní (např. rohy hrobových jam), nežli v místě situování dokumentovaného podélného profilu. V některých případech situaci znesnadňuje i lišící se kresebná dokumentaci řezu a plochy či rozdíly oproti fotografické dokumentaci. Zmíněné nedostatky se projevily výrazně např. u interpretací tzv. „podložek“ (viz výše), které původně vlastně nemusely být podložkami (ale schránkami či součástmi komplexnějších struktur), ale dostupná dokumentace nám detailnější/přesnější interpretaci nedovoluje. V některých případech mohlo jít např. o podložky pod nedochovanými milodary (např. hroby č. 21, 23). Za zmínku v této souvislosti stojí i skutečnost, že téměř všechna výše uváděná probarvení byla na terénní dokumentaci popisována jako „dřevo“, „rozpadlé dřevo“, „zbytky dřeva“ atd., i když jistotu vlastně máme většinou jen u dřeva zuhelnatělého. V ostatních případech se může jednat o jiný organický materiál (viz výše), kterým mohlo být dno hrobové jámy vyloženo, nebo kterým mohl být obklopen (do něho zabalen) či zakryt pohřbívaný nebožtík. Jejich bezpečná identifikace je v řadě případů téměř vyloučena, vzhledem k existujícím dokladům těchto prak- 117 Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů tik však tyto možnosti nemůžeme přehlížet.46 Pořízení a zpracování těchto materiálů bylo totiž ve starší době bronzové patrně daleko jednodušší, nežli výroba dřevěné dlabané nebo prkenné rakve. V monografii o únětickém pohřebišti v Praze 9 - Miškovicích jsem na tomto místě věnoval pozornost různým zjištěným způsobům uložení pohřbu, pohřbívání, pohřebním zvyklostem (Ernée 2015, 73–80), kterých bylo zejména díky existenci rozličných kamenných konstrukcí a výsledkům fosfátové půdní analýzy identifikováno velké množství – ve 44 hrobech celkem 21 (Ernée 2015, Abb. 42). Věnoval jsem se jednotlivým krokům pohřebního ritu, které jsme byli schopni identifikovat na základě terénních pozorování a provedených analýz, např.: vyhloubení jámy – uložení nebožtíka – zasypání hrobové jámy (nejjednodušší typ A1 – Ernée 2015, Tab. 5). Z tohoto pohledu je situace v Mikulovicích daleko jednodušší – kamenné konstrukce se tu nevy- 46 Například Brodce nad Jizerou (Pelikán 1954; Dohnal 1954), Bruszczewo (Kneisel 2010), Vliněves (Limburský a kol. 2018) atd. 118 111–118 skytují a vzorky pro fosfátovou analýzu nebyly z den hrobových jam odebírány. Skelety byly v Mikulovicích většinou dochovány v anatomickém uspořádání, což nevyvolávalo akutní potřebu ověření pomocí fosfátové analýzy provést. Až na výjimky (viz výše, kap. 7.2, 7.5) si tedy v Mikulovicích vystačíme se dvěma nejjednoduššími typy A1 (vyhloubení jámy – uložení nebožtíka – zasypání jámy) a A2 (vyhloubení jámy – uložení nebožtíka ve schránce – zasypání jámy). Vzhledem k dokumentovaným schránkám (podložkám, krytům …) a dalším prvkům z organických materiálů musíme v případě Mikulovic považovat tuto součást pohřebních zvyklostí za velmi rozmanitou samu o sobě – i když byly schránky zjištěny „jen“ v 11 hrobech (11,5 %), byla téměř každá z nich specifická, odlišná od ostatních. Je jistě něco jiného, ukládáme-li nebožtíka do hrobu v uzavřené schránce/rakvi, na nějakou podložku nebo jen na holou zem a teprve potom ho i s milodary překryjeme. Je nepochybné, že s přibývajícími dobře dokumentovanými případy různých schránek, podložek či krytů/pokrývek zemřelých budeme moci i této součásti únětických pohřebních zvyklostí věnovat v budoucnu detailnější samostatnou pozornost. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Žárové pohřby 119–120 10. Žárové pohřby M. Ernée I když archeologicky poznaný pohřební ritus únětické kultury i starší doby bronzové ve střední Evropě obecně je kostrový, objevují se při výzkumech starobronzových nekropolí výjimečně i žárové hroby. Na pohřebišti v Mikulovicích byly dokumentovány dva takové objekty (obj. 2023 a 2044), oba na parc. č. 277/29 (skupina hrobů A), které obsahovaly celkem tři koncentrace spálených lidských kostí, žárové pohřby 100a, 100b (obj. 2044) a 101 (obj. 2023). Popisy objektů obsahuje kap. 6.2. Pohřby 100a a 100b (obj. 2044) (obr. 59: A; tab. 12; 60: E–H; 105; kap. 6.2). Dvě na sebe navazující koncentrace spálených lidských kostí o rozměrech ca 30 x 140 cm (jižní koncentrace – pohřeb 100a, severní – pohřeb 100b). Podélná osa obou koncentrací byla vychýlena ca 20 ° k V od osy S–J. Stopy po zahloubení nebyly zjištěny, kůstky byly identifikovány po skrývce na povrchu terénu. Žárový pohřeb 100a: Pohlaví: ?. Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: 20–35. Nálezy: dvě silicidové šipky a jedna rohovcová pilka (tab. 105). Žárový pohřeb 100b: Pohlaví: ?. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 30–50. Pohřeb 101 (obj. 2023) (obr. 59: B; 60; tab. 34; 59: F; 112–113; 116–117; kap. 6.2). Interpretačně jde nepochybně o zajímavější situaci. Z analýzy vyplývá (viz obr. 59), že vlastní žárový pohřeb s nádobou č. 1 nemá stratigraficky nic společného s níže ležící jámou č. 2023, za jejíž součást byl původně považován. Početný a výrazný materiál výplně jámy č. 2023 (viz obr. 59: B – ohraničeno silnou čarou; tab. 34; 59: F) tvoří kompaktní okrouhlou koncentraci odpovídající půdorysu jámy o průměru ca 80 cm (srovnej i situaci na řezu – obr. 60), zatímco vlastní, stratigraficky mladší pohřeb č. 101 leží roztažen v délce ca 110 a šířce ca 10–15 cm s delší osou vychýlenou ca 20 ° k V od osy S–J, přičemž největší koncentrace spálených kostí přesahuje o 40 cm JV směrem hranice výplně jámy obj. 2023 (obr. 59: B). Z tohoto pozorování jasně vyplývá, že zde máme co do činění se Obr. 59. Mikulovice. A – žárové pohřby 100a, 100b (obj. 2044); B – žárový pohřeb 101 (nad obj. 2023). Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 59. Mikulovice. A – cremation burials 100a, 100b (feature 2044); B – cremation burial 101 (above feature 2023). Drawing and graphic by M. Ernée. dvěma objekty – a) jámou č. 2023 a b) na základě pořízené dokumentace stratigraficky mladším žárovým pohřbem č. 101. Žárový pohřeb 101: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6. I když situace vypadá na základě dostupné dokumentace na první pohled jasně – kumulace přepálených kostí jsou stratigraficky zřetelně výše, než koncentrace nálezů z výplně jámy č. 2023, a vzhledem k poloze kumulace 1 se pohřeb č. 101 prostorově neshoduje s půdorysem jámy 2023 – musíme vzít v úvahu i opačnou možnost, a sice, že žárový pohřeb 101 byl původně podobně kompaktní, jako pohřeb č. 100a–100b, a zasahoval dále k SZ, jeho S část následně porušil obj. 2023, takže z pohřbu č. 101 zůstala dochována in situ pouze jeho jižní část (koncentrace 1 s nádobou č. 1) a z jeho Obr. 60. Mikulovice. Jednotlivé skupinky spálených kostí (1–4) žárového pohřbu č. 101, které byly dokumentovány stratigraficky nad výplní objektu (jámy) č. 2023. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 60. Mikulovice. Individual groups of burnt bones (1–4) from cremation burial no. 101 documented stratigraphically above the fill of feature (pit) no. 2023. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 119 Žárové pohřby S části zůstala jen torza v podobě koncentrací 2–4, které se zcela náhodně ocitly v horní části výplně jámy č. 2023, nad „intencionální“ součástí její vlastní výplně (větší části nádob, zvířecí kosti, kostěné a parohové nástroje …). Tomu by nasvědčovalo zejména množství starších analogií k nádobce č. 1 (KZP, protoúnětická – srovnej kap. 11.1.9), kterou můžeme bezprostředně spojit s koncentrací spálených kostí č. 1, ležící jižně od obj. 2023 (srovnej obr. 59, 60). Tuto situaci může jednoznačně vyjasnit pouze provedení radiokarbonového datování. Celková váha kostí jednotlivých pohřbů činila 1299 g (pohřeb 100a), 1180 g (pohřeb 100b), resp. 323 g (pohřeb 101). Rozdíl může být dán tím, že první dva hroby náležely dospělým jedincům (20–35, resp. 30–50 let), zatímco pohřeb č. 101 náležel dítěti (5–6 let). Kosti vykazují 120 119–120 většinou známky dokonalého až křídovitého spálení při teplotách mezi 550/600–700 °C. Mezi většinou velmi malými zlomky (do 25 mm) se vyskytovaly i větší kusy (36–45 mm). Je zde vhodné zmínit i patrnou vzájemnou souvislost mezi oběma žárovými hroby – koncentracemi spálených lidských kostí. Obě byly dokumentovány v ca 10–15 cm širokém a 110–140 cm cm dlouhém pásu ubíhajícím od severu k jihu se stejnou odchylkou ca 20 ° k JV. Připomeňme zde, že tato odchylka je zcela běžná i u únětických kostrových hrobů na mikulovickém pohřebišti (srovnej obr. 31A, 31B). Můžeme si proto dovolit formulovat hypotézu, že ukládání spálených pozůstatků zdejší starobronzové populace se v tomto směru mohlo řídit obdobnými pravidly jako ukládání zemřelých v kostrových hrobech. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Katalog a analýza předmětů z hrobů 121–317 11. Katalog a analýza předmětů z hrobů M. Ernée, M. Langová Tato kapitola je věnována prezentaci a analýze předmětů nalezených v hrobových jámách nebo sídlištních jámách s kosterními pozůstatky (obr. 61; tabela 10). Čísla jednotlivých předmětů jsou shodná s čísly v kata- logu (kap. 6) a na tabulkách (tab. 61–117). Některým úvahám překračujícím rámec analýzy samotného pohřebiště v Mikulovicích je pak věnována pozornost ještě v navazujících kapitolách. Obr. 61. Mikulovice. A – hroby bez jakýchkoli přídavků či milodarů; B – v hrobech jen nádoby; C – v hrobech jen zvířecí kosti. Kresba a grafika M. Ernée. Fig. 61. Mikulovice. A – Graves without any grave goods; B – graves contain only vessels; C – graves contain only animal bones. Drawing and graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 121 b Číslo objektu Číslo hrobu Pohlaví 1960 1959 1957 1988 17 18 19 20 2026 2004 2006 25 26 27 1955 1956 23 24 1987 1990 16 1983 1977 21 F 1982 14 15 22 F 1974 1992 g Nádoby Věk – roky Věk – skupina inf.II inf.II-III inf.II mat.I-II inf.II-III mat.II-sen. mat.II-sen. inf.II juv. juv. ad.I mat.II-sen. sen. juv. sen. sen. inf.III juv. inf.III ad.I mat.I inf.II ad.I-II ad.II-mat.I ad.I ad.II-mat.I 5–6 5–7 4–5 40–55 5,5–7 50+ 50+ 2,5–3,5 17–19 14–16 20–25 50+ 55+ 18–20 55+ 60+ 8–11 17–19 8–9,5 20–29 35–50 2,5–3,5 25–40 35–50 20–29 35–50 inf. inf.II 4–5 1 1 2 1 2 2 1 2 2 3 2 2 1 3 1 2 3 2 1 1 4 2 h Lžička 1 i Zl a t o – zá u š n i c e 1 1 1 1–2 1 1 1 1 1 1 3 1 j Sekera 5 k Dýka 2 l Náramek tyčinkovitý 2 m Náramek plechový ? M ? mat.II-sen. 55–65+ inf. inf. ?F inf. M F inf. juv. juv. F F F M b 13 inf. a 12 M inf. 1976 9 F 11 1958 8 F inf. 1989 2008 7 M ?F ?F F inf. 10 1966 2009 6 1965 1968 4 1964 3 5 1961 1963 1 2 n Jehlice (UK tučně v rámečku) f Šídlo (s kost. rukojetí tučně v rámečku) 1 ? Tyčinka se čtverhr. řezem (zl. šídla či dlátka?) 1 Neurčitelný zlomek X X X X Záušnice (drátěný šperk) 3 2 1 4–5 4 3 1 Cínové kroužky 1 4–5 5–6 1–2 1 Prsten 1 w Perly Jehla (?) – tenký drátek Dlátko 19 1 9 13 33 2 18+ 5 2 411++ 5 ab Mořský mlž - schránka 2–3 4 9–11 Ulity Šnek - ulita 1 1 1 7–8 Kámen 1 1 1 1 1 1 Milodar (zejména lopatky, žebra …) X X X X X X X X X Zv. zuby (závěsek / součást náhrdelníku?) 1 1 1 1 1 1 2 aj ac ad ae af ag ah ai Zv. kost 1 Výplň – příměs ak al am an ao ap aq ar as at au av Neurčitelný předmět - nástroj nebo jeho část Předměty ve tvaru hřebíčků Špachtle? Klín Sekeromlat z aa Kroužek Nálezy Jantar x Spirálky v Rozřaďovač Bronz / měď / cín y Perla u Sladkovodní mlž - schránka t Kostěné korále Broušená industrie / valoun s Kostěné šídlo (bez bronzu) Štípaná industrie r Kolečko / kroužek - závěsek q Kel prasete p Jehlička s kroužkovou hlavicí o X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X Keramika e X X X X X X Mazanice Antropologie X X X X X X ? X X X X X X ? X Kosti d X X X Kameny 122 A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009 c Kost ra a Katalog a analýza předmětů z hrobů 121–317 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 2040 2014 2002 1994 2000 2018 2024 2015 2021 42 43 44 45 46 47 48 49 50 M c F M inf. F inf. inf. F M inf. M ?F? inf. M inf. ?F F M F F inf. F F inf. b d inf. c a e ad.I ad.II inf.II mat.I-II inf.III inf.II sen. ad.I inf.III mat.I-II ad.II-mat.I inf.II ad.I-II inf.II ad.II ad.I ad.II sen. ad.II inf.III ad.II-mat.I mat.II-sen. ad.II inf.III inf.III f 20–35 30–39 5–6 40–59 8–10 3–4,5 55+ 20–29 6,5–7,5 40–55 35–50 4–5 25–35 4–5 30–45 20–29 30–39 55+ 30–39 8–10 35–50 50+ 30–45 6–7 9–11 2154 2158 2199 61 66 2220 60 65 2201 2167 2200 58 59 64 2194 57 2157 2150 56 2204 2149 55 63 M 2148 54 62 M 2193 53 inf. ? F M a b juv. ?M? ?M ?M F ?M F M inf. M inf. 2147 2146 51 52 inf.II mat.I+ sen. sen. juv. ad.I ad.I ad.II mat.II-sen. mat.II-sen. mat.I-II mat.II-sen. ad.I ad.II-mat.I inf.III ad.I inf.II 3–4 40–49+ 60+ 60+ 16–17 20–25 20–25 30–39 50+ 50+ 45–60 50+ 20–25 30–45 8–9 20–35 4–5 B–C – parc. 277/27 – VČM (Sedláček) 2009 2013 1993 41 1995 40 2038 39 2001 34 38 1997 33 2039 2003 32 37 1978 31 1991 2041 30 1998 2011 29 35 2007 28 36 b a 1 1 1 1 x 1 1 2 1 1 1 1 1 2 1 2 2 1 1 2 1 g h i j k l 2 1 1 2 m 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 n 1 o 1 p q 1 r X X X X X s 2 1 3 1 t 3 u v 17+ w 1 8–12 x 2 3+ 22+ 12+ 34 1 1 3 20 156+ 16 8 17 6+ y 4 1 z aa 1 2 3 ab 1 1 1 1 1 1 1 4 1 1 1 2 1 1 1 X X X X X X X X X X X X X X X X X X 1 1 1 2 ac ad ae af ag ah ai 1 1 1 1 1 1 1 1 aj 1 1 X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X ak al am an ao ap aq ar as at au av Katalog a analýza předmětů z hrobů 121–317 123 124 c d inf. F ? inf. juv. M M juv. inf. e inf.II mat.II-sen. ad.I-II inf.III-juv. juv. ad.I ad.II-mat.I juv. inf.II f 4–5 55+ 25+ 12–14 16–18 20–35 35–50 15–16 4–5 1356 1192 1189 1190 80 81 82 83 1218 1306 87 88 89 ?F ?M b inf. ?M inf. M ? M inf. ? ?F a F ?F? F ?M inf.II 91 M M ad.II-mat.I mat.II-sen. 2301 inf. inf. a b inf.II inf.III 55+ VM 2/2009 M ad.II 20–35 94 770 ?F? mat.I-II 1868 96 Celkem: 1869 95 M ?M 60 1 90 1 2 1 1 h kusů: 60+ 30–39 40–59 1 1 2 2 2 1 1 2 1 3 1 1 1 1 1 1 3 1 g hrobů: sen. ad.II parc. 277/33 – ARÚ (Frolík) 2009 6–8 2,5–3,5 parc. 277/23 – VČM (Sedláček) 2007 93 parc. 241/54 – VM (Vích) 2009 92 2–3 35–50 parc. 241/77 – VČM (Sedláček) 2009 1761 1722 90 12–14 35–50 40+ 6–8 20–39 35–50 30–39+ 30–45 50+ ±20 ad.II-mat.I 30–50 inf.III mat.I 50+ 50–59 dospělý mat.I-II inf.III ad.I-II ad.II-mat.I ad.II+ ad.II-mat.I mat.II+ ad.I mat.II mat.II+ parc. 241/81 – ARÚ (Frolík) 2008 1197 1331 86 1185 1194 79 1186 1193 78 85 1217 77 84 1198 76 D – parc. 241/30,32 - VČM (Sedláček) 2007 2202 2213 75 2195 71 72 2212 2197 70 2196 2198 69 74 2156 68 73 b 2218 a 67 2 1 i 1 k 5 l 2 m 27 1 1–2? 1 n 4 1 o 1 3 13 4 30–32 4 1 3 j 1 1 p 1 1 q X X X s 13 1 1 3 t 1 u 2 11 29–30 3 2 11 1 r 2 w 9 1 8–12 x 27 3 20+ 35+ y 2 6 ab 5 1 3 2 X X X X X X X 4 8 18 35 4 1 1 1 1 2 X 18 1 1 1 aj 1 1 1 1 1 1 1 X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X 60 21 41 12 X X X X X X X X X ak al am an ao ap aq ar as at au av 2 18–19 1 1 ac ad ae af ag ah ai 1 21–24 5 7–8 8 26 1 z aa 1 18+ 30–41 800++ 9 1 v Katalog a analýza předmětů z hrobů 121–317 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 b c d e f 2217 F 97c M? M 97a 97b juv. mat.II-sen. ad.II 98 ?F? ad.I 20–29 99 M ad.II-mat.I 55+ 30–45 ? inf. 2044 100b 101 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 ad.I-II inf.II ad.II-mat.I 20–35 5–6 30–50 1 g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab 5 3 1 ac ad ae af ag ah ai 1 1 1 aj 1 1 1 1 2 1 X X X X X X X X X X X X X ak al am an ao ap aq ar as at au av Tabela 10. Mikulovice. Předměty v jednotlivých hrobech podle materiálu použitého k jejich výrobě. — Table 10. Mikulovice. Artefacts in individual graves according to material used in their production. Celkem: 2023 ? 2044 100a A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009 3/08 ±18 30–39 parc. 241/17 – VČM (Sedláček) 2008 2412 2433 parc. 241/60 – VČM (Sedláček) 2009 2221 2219 2216 C – parc. 277/27 - VČM (Sedláček) 2009 Sídlištní objekty s kosterními pozůstatky a Katalog a analýza předmětů z hrobů 121–317 125 Keramika 11.1. Keramika M. Langová V 57 hrobech bylo identifikováno celkem 92 keramických předmětů, převážně nádob nebo jejich částí. V sedmi hrobech byly nalezeny tři nádoby, v dalších 21 hrobech dvě nádoby a ve zbývajících hrobech pak po jedné nádobě (obr. 62). Tento soubor představuje jednu 126–168 z nejrozsáhlejších kolekcí hrobové keramiky únětické kultury v Čechách a nabízí tak možnosti řešení otázek, které na menších souborech možné nejsou, včetně např. komplexnějšího typologicko-chronologického vyhodnocení, sledování preferencí umístění nádob v hrobě nebo vazbu konkrétních tvarů na věk a pohlaví zemřelého. Každá z nádob byla katalogovou formou podrobně popsána, a pokud to bylo možné, přiřazena konkrétnímu typu M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a B. Zicha Obr. 62. Mikulovice. Počty nádob v jednotlivých hrobech. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 62. Mikulovice. Number of vessels in individual graves. Drawing and graphic by M. Ernée. 126 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika (Zich 1996). V případě absence analogického tvaru byl uveden alespoň tvar co možná nejpodobnější. Pokud se nádoba nedochovala celá, je u jejího popisu vždy uvedena její přibližná dochovaná část, aby bylo zřejmé, nakolik je rekonstrukce tvaru a případných funkčních prvků kompletní a věrohodná. Jedinou nádobou, kterou se nepodařilo fyzicky dohledat, je mísa 89/1 z hrobu 89 (více viz kap. 18, obr. 340). Pouze ve střepech se pak dochovala patrně miniaturní nádobka z hrobu 79 (79/1 – tab. 96; obr. 74: I). Nezávisle na hrobové keramice byla posuzována keramika ze sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (viz níže, kap. 11.1.10), která se i přes výrazně menší množství posuzovaných předmětů zřetelně odlišuje od keramiky hrobové. 11.1.1. Nádoby z hrobů Nádoba 1/1 (tab. 61; obr. 64: K; 66; 70: 8) Vysoká mísa s ven vyhnutým okrajem, mírně vyklenutým tělem a hrdlem výrazněji odděleným od podhrdlí, na přelomu hrdla a podhrdlí 3 nepravidelně rozmístěné bradavkovité pupky. Barva vnějšího povrchu: černohnědá až hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 3 nepravidelně rozmístěné bradavkovité pupky na přelomu hrdla a podhrdlí. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.1. Typ (podle Zich 1996): 3C1. Nádoba 1/2 (tab. 61; obr. 65: T; 66) Jednoduchá nádobka s vyklenutým tělem, zataženým okrajem a 3 bradavkovitými pupky přímo v místě ústí nádoby. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 3 pravidelně rozmístěné výčnělky na okraji nádoby. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M5.1. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 10H2. Poznámka: nádoba nemá dochovanou podstavu. Nádoba 2/503 (tab. 62; obr. 65: P; 66) Pohárek s ven vyhnutým okrajem a mírně soudkovitým tělem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, na ošoupaných místech hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba G4.1, ale bez pupku, ev. G5.1 bez pupků. Typ (podle Zich 1996): zhruba 7G1. Poznámka: dochovaná cca ½ nádoby. Nádoba 2/504 (tab. 62; obr. 64: K; 66; 70: 7) Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a mírně ven vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazněji odděleno, na okraji svislé ucho. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.3. Typ (podle Zich 1996): 3C3. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126–168 Nádoba 3/1 (tab. 65; obr. 65: T; 66) Jednoduchá nádobka s nepravidelně vyklenutým tělem a zataženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá až hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 10H2. Nádoba 3/2 (tab. 65; obr. 66) Dochována pouze spodní část z větší nádoby. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hrubě hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí písku, slídy a malých kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): není možné určit. Typ (podle Zich 1996): není možné určit. Poznámka: dochovány jen nečetné fragmenty, nebylo ani možné zrekonstruovat tvar a velikost nádoby. Nádoba 3/3 (tab. 65; obr. 65: R; 66) Dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem, které je od velmi nízkého těla odděleno ostrým přelomem s bradavkovitým pupkem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: bradavkovitý pupek v místě ostrého zlomu hrdla a podhrdlí; ostrý přelom mezi hrdlem a podhrdlím. Typ (podle Bartelheim 1998): nejspíše H1.1. Typ (podle Zich 1996): nejspíše 11A2. Poznámka: dochována cca ¹⁄³ nádoby. Nádoba 4/1 (tab. 65; obr. 65: Q; 66) Nádobka s vysokým kónickým hrdlem a širokým oble lomeným tělem. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): možná zhruba H2.1 nebo H2.4. Typ (podle Zich 1996): možná zhruba 11A1. Poznámka: dochována cca ½ nádoby. Nádoba 4/2 (tab. 65; obr. 65: W; 66; 71: 1; 74: A) Soudkovitá nádoba s mírně ven vyhnutým okrajem a třemi nepravidelně rozmístěnými oble kuželovitými pupky na podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: světle hnědá. Vnější povrch: mírně drsněný. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: hrubý s příměsí písku a menších kamínků, ev. keramiky (?). Výzdoba a funkční prvky: 3 kuželovité pupky nepravidelně rozmístěné. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže I3 a G4.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 7A1, ale s pupky, ev. 20B1. Nádoba 6/1 (tab. 66; obr. 63: B) Klasický únětický koflík s vysoko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a výraznou příměsí větších kousků slídy (nádoba se blýská). Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho; ostrý přelom mezi hrdlem a podhrdlím. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1B2. 127 Keramika Nádoba 7/1 (tab. 66; obr. 63: B; 66) Koflík s ven vyhnutým okrajem a stopami po svislém uchu. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: stopy po odlomeném svislém uchu. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3. Typ (podle Zich 1996): cca 1B2. Poznámka: dochována cca ½ nádoby. Nádoba 7/2 (tab. 66) Podobu nádoby není možné určit. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): není možné určit. Typ (podle Zich 1996): není možné určit. Poznámka: dochovaná jen ve zlomcích, značně rozpadavé. Nádoba 7/3 (tab. 66; obr. 63: B; 66) Klasický únětický koflík, ústí nádoby výrazně užší než její maximální výduť. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a trochou slídy. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1B2. Poznámka: dochovaná cca ½ nádoby, zbytek rekonstrukce. Nádoba 9/1 (tab. 67; obr. 64: J) Nálevkovitě rozevřená vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem, na přelomu hrdla a podhrdlí horizontální ucho. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: horizontální ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3H. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby. Nádoba 10/1 (tab. 68; obr. 64: L; 66; 70: 11) Nálevkovitě rozevřená vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem bez dalších funkčních prvků. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L2.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3C2. Nádoba 10/2 (tab. 68; obr. 66) Dochována pouze spodní část z větší nádoby. Barva vnějšího povrchu: hnědobéžová, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: béžovošedá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): není možné určit. Typ (podle Zich 1996): není možné určit. Poznámka: dochovaná pouze spodní část nádoby. Nádoba 12/1 (tab. 70; obr. 63: D; 66) Klasický únětický koflík s poměrně nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: 128 126–168 černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku a slídy. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho; ostrý přelom mezi hrdlem a podhrdlím. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1A2. Poznámka: dochovány cca 4⁄5 nádoby. Nádoba 12/2 (tab. 70; obr. 63: D; 66) Klasický únětický koflík s poměrně nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1A2. Nádoba 13/1A (tab. 71; obr. 64: N; 66; 74: K) Široce rozevřená mísa s ven vyhnutým okrajem a ostrým přelomem mezi hrdlem a podhrdlím, stopy po svislém uchu na okraji. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L1.5. Typ (podle Zich 1996): 4K1. Poznámka: dochována cca ½ nádoby. Nádoba 13/1B (tab. 71; obr. 64: O; 66; 74: K) Široce rozevřená jednoduchá menší mísa, ev. talíř. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 5A2. Nádoba 13/2 (tab. 71; obr. 65: R; 66; 74: K) Dvojkónická nádobka s jednoduchým mírně zataženým okrajem, na ostrém přelomu hrdla a podhrdlí dva protilehlé bradavkovité pupky; svým tvarem připomíná okřín. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 2 protilehlé bradavkovité výčnělky. Typ (podle Bartelheim 1998): H1.1, ale s pupky. Typ (podle Zich 1996): 11A2. Nádoba 14/1 (tab. 69; obr. 65: S; 66; 74: B) Jednoduchá nádobka s mírně vyklenutým tělem. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: okrově hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba 10G2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 5B, ale o něco menší, ev. 10G2. Nádoba 14/2 (tab. 69; obr. 63: B; 66) Klasický únětický koflík s poměrně vysoko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy okrově červená. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá, u ústí červeně okrová. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1B2. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika Nádoba 16/1 (tab. 72; obr. 65: U; 66) Z nádobky dochováno pouze kulovitě vyklenuté tělo s jedním svisle protáhlým pupkem na podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislý pupek na maximální výduti. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M5.1, ale původně nádoba pokračovala. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 10H2, ale původně se mohlo jednat o tvar 11C, 8K nebo 8M. Poznámka: dochována pouze spodní část nádoby po maximální výduť – tedy cca ²⁄³. Nádoba 16/2 (tab. 72; obr. 65: V; 66; 74: C) Amfora s vejčitě vyklenutým tělem a ven vyhnutým okrajem, hrdlo od podhrdlí slabě odděleno, na přelomu umístěna dvě svislá ucha. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy hnědobéžová a hnědookrová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hrubě hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: 2 svislá ucha. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže F1, ale ucha přes přelom hrdla a podhrdlí. Typ (podle Zich 1996): zhruba 12F. Nádoba 17/1 (tab. 74; obr. 65: S) Jednoduchá nádobka s mírně vyklenutým tělem a vzhůru vytaženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hrubě hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M3.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 10G2. Nádoba 18/1 (tab. 75; obr. 63: E; 66) Únětický koflík s nízko posazeným ostrým přelomem hrdla a podhrdlí a malým dnem ve tvaru „omfalos“. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho; výrazný omfalos. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 1A3. Nádoba 18/2 (tab. 75; obr. 63: F; 66; 74: L1-2) Fragment pravděpodobně únětického koflíku. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: silně hlazený, z větší části již omletý. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a menších kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejspíše A1.1 nebo A1.2. Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochována cca ¹⁄³ nádoby, většina pouze fragmentárně. Nádoba 19/1 (tab. 76; obr. 63: C; 66) Klasický únětický koflík mírně větších rozměrů bez dochovaného ouška. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1A1. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126–168 Nádoba 19/2 (tab. 76; obr. 64: K; 66; 70: 9) Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem, mírně vyklenutým tělem a výrazněji odsazeným hrdlem od podhrdlí, na přelomu hrdla a podhrdlí bradavkovitý a větší protáhlý pupek. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy černá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 1 bradavkovitý pupek na přelomu hrdla a podhrdlí, proti němu větší výčnělek. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.1. Typ (podle Zich 1996): 3C1. Nádoba 20/1 (tab. 43: H; 76; obr. 65: S) Jednoduchá válcovitá nádobka se vzhůru vytaženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M3.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 10I2. Nádoba 23/1 (tab. 77; obr. 63: E; 66) Klasický větší únětický koflík s velmi nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem (tzv. omfalos), ostrý přelom hrdla a podhrdlí zdůrazněn výrazným oddělením těsně nad přelomem. Barva vnějšího povrchu: šedohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: šedočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: ucho nedochováno. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1A3. Poznámka: dochována jen cca ½ nádoby. Nádoba 23/2 (tab. 77; obr. 65: T; 66) Kulovitá nádobka s jednoduchým zataženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: okrová, místy okrově béžová a hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a menších kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 10H2. Nádoba 24/1 (tab. 75; obr. 64: N) Široká mísa s mírně ven vyhnutým okrajem a svislým uchem na okraji. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy hnědookrová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná, místy okrově hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L1.5. Typ (podle Zich 1996): 4K1. Nádoba 27/1 (tab. 79; obr. 64: N) Široce rozevřená mísa s ven vyhnutým okrajem a ostrým přelomem mezi hrdlem a podhrdlím a svislým uchem na okraji. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L1.5. Typ (podle Zich 1996): 4K1. Nádoba 30/1 (tab. 80; obr. 63: E) Klasický únětický koflík s velmi ostrým nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem 129 Keramika (tzv. omfalos). Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho; omfalos. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1A3. Poznámka: ostrý přelom mezi hrdlem a podhrdlím; dochovány cca ²⁄³ nádoby. Nádoba 32/1 (tab. 81; obr. 64: K; 66; 70: 10; 74: D) Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a mírně vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazně odděleno, na přelomu jeden bradavkovitý pupek a stopy po horizontálním uchu k němu protilehlému. Barva vnějšího povrchu: černohnědá až hnědookrová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: bradavkovitý pupek na přelomu hrdla a podhrdlí; odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): L1.1. Typ (podle Zich 1996): 3C1. Nádoba 32/2 (tab. 81; obr. 65: Q; 66) Fragment nádobky s vysokým kónickým hrdlem a širokým vyklenutým tělem, hrdlo je od podhrdlí výrazně odděleno. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, u ústí do okrova. Vnější povrch: hrubě hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná, u ústí do okrova. Vnitřní povrch: hrubě hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba H2.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 11A1. Poznámka: dochovány jen nečetné drobné fragmenty – možná cca ¹⁄³ nádoby (?). Nádoba 32/3 (tab. 81; obr. 66) Z nádoby dochován pouze fragment jednoduchého mírně zataženého okraje s dojitým pupkem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: dvojitý pupek. Typ (podle Bartelheim 1998): není možné určit. Typ (podle Zich 1996): není možné určit. Poznámka: dochovány jen nečetné fragmenty, nebylo ani možné zrekonstruovat tvar a velikost nádoby. Nádoba 33/1 (tab. 82; obr. 65: R) Dvojkónická nádobka s jednoduchým vzhůru vytaženým okrajem a oblým nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí; svým tvarem připomíná okřín. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže H1.1, ale zlom není tak ostrý. Typ (podle Zich 1996): 11A2. Nádoba 35/1 (tab. 46: A; 73) Původní tvar nádoby není možné určit. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hrubě hlazený (?). Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochována jen ve zlomcích, značně rozpadavé. 130 126–168 Nádoba 36/201 (tab. 83; obr. 65: V; 66) Amfora s vejčitě vyklenutým tělem a ven vyhnutým okrajem, hrdlo od podhrdlí slabě odděleno, na přelomu umístěna dvě svislá ucha. Barva vnějšího povrchu: hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a menších kamínků. Výzdoba a funkční prvky: 2 svislá ucha. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže F1, ale ucha přes přelom hrdla a podhrdlí. Typ (podle Zich 1996): zhruba 12F. Poznámka: dochovány cca 4⁄5 nádoby. Nádoba 36/202 (tab. 82; obr. 65: Q; 66) Dvojkónická nádobka s vysokým vzhůru vytaženým hrdlem, které je od velmi nízkého těla odděleno poměrně ostrým přelomem se 3 bradavkovitými pupky. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 3 pravidelně rozmístěné bradavkovité pupky na maximální výduti. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba H2.1. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 11A1. Nádoba 40/1 (tab. 84; obr. 65: P; 66) Pohárek s ven vyhnutým okrajem a soudkovitým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazněji odděleno. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: tmavě šedočerná. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: velmi jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): G4.1, ale bez pupků. Typ (podle Zich 1996): zhruba 7G1. Poznámka: dochována cca ½ nádoby. Nádoba 40/2 (tab. 84; obr. 64: I; 66) Velký koflík nebo vysoká mísa se svislým uchem, ven vyhnutým okrajem a výrazně vyklenutým tělem, proti uchu větší bradavkovitý pupek. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy béžovohnědá a okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: 1 svislé ucho; 3 bradavkovité pupky na přelomu hrdla a podhrdlí. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže A2.2 nebo L1.4. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 2E2 nebo 2D. Nádoba 41/1 (tab. 86; obr. 63: E) Klasický únětický koflík s velmi nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem (tzv. omfalos), původní okraj nedochován. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: stopy po odlomeném svislém uchu. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 1A3. Poznámka: dochována pouze spodní část koflíku, tedy cca ¾ původní nádoby. Nádoba 43/1 (tab. 87; obr. 64: I; 66; 74: E) Vysoká mísa s ven vyhnutým okrajem a výrazně vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazněji odděleno, bez dalších funkčních prvků. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědookrová. Vnější povrch: hlazený. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika Barva vnitřního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.1. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 3A1 nebo 3A2, ale bez ucha. 126–168 Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M3.1. Typ (podle Zich 1996): 10G2. Nádoba 43/2 (tab. 87; obr. 63: F; 66; 74: F) Poklasický únětický koflík s extrémně nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, dno není od těla nijak odděleno. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.1. Typ (podle Zich 1996): —. Nádoba 51/1 (tab. 90; obr. 64: J) Vyšší mísa s vyklenutým tělem a ven vyhnutým okrajem, nad maximální výdutí těla 3 dvojité pupky. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku, na vnější straně vyhlazeno úplně jemným materiálem. Výzdoba a funkční prvky: 3 dvojité pupky. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L2.2, ale s dvojitými pupky. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 3C1, ev. 3C2. Nádoba 43/3 (tab. 87; obr. 74: F) Část těla větší nádoby. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: malá část větší nádoby, která byla do hrobu uložena samostatně. Nádoba 55/1 (tab. 91; obr. 63: D; 66) Větší klasický únětický koflík. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: jemný až středně jemný s příměsí většího množství písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1A2. Nádoba 44/1 (tab. 47: J; 85; obr. 63: E) Klasický únětický koflík s nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem (tzv. omfalos), okraj koflíku druhotně záměrně obroušen. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho; omfalos. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2, ale druhotně zahlazený okraj. Typ (podle Zich 1996): nejspíš 1A3, ale po druhotném zahlazení okraje se tvarově blíží typu 1C1. Poznámka: olámaný okraj druhotně záměrně obroušen. Nádoba 55/2 (tab. 91; obr. 65: R; 66) Dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem, které je od nízkého těla odděleno ostrým dvojitě zalomeným přelomem, svým tvarem připomíná okřín. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, na ošoupaných místech cihlová. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže H1.1 nebo H3. Typ (podle Zich 1996): 11A2. Nádoba 47/1 (tab. 86; obr. 63: F; 74: M) Poklasický únětický koflík s velmi nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, dno není od těla nijak odděleno; okraj nádoby se nedochoval. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.1. Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochovány cca ¾ nádoby. Nádoba 48/1 (tab. 77; obr. 65: U) Spodní část nádobky se soudkovitým tělem a výrazně oddělenou podstavou; okraj nádobky nedochován. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy béžovohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M4.2, ale původně nejspíše tvar G4.2. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 10J2, ale původně nejspíše tvar 11, 8K nebo 8M. Poznámka: dochována cca ½ nádoby. Nádoba 50/1 (tab. 46: E; 88; obr. 65: S; 74: G) Jednoduchá nádobka se vzhůru vytaženým okrajem a mírně vyklenutým tělem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy béžovohnědá. Vnější povrch: hlazený. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Nádoba 57/1 (tab. 93; obr. 64: L) Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a horizontálním uchem a protilehlým bradavkovitým pupkem na přelomu hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy černohnědá, u okraje cihlově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědý. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: drobné horizontální ucho a bradavkovitý pupek. Typ (podle Bartelheim 1998): L1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3H. Nádoba 59/1 (tab. 95; obr. 65: P) Pohárek s výrazně ven vyhnutým okrajem, soudkovitým tělem a 1 bradavkovitým pupkem v místě přelomu hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědý. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: bradavkovitý pupek. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba G45.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 7G1. Nádoba 64/1 (tab. 96; obr. 63: E; 66) Únětický koflík s výrazně odděleným hrdlem od podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědá. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: silně hlazený/leštěný. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku, hlazeno velmi jemně proplavenou hlínou. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho; nápadně odsazená lišta nad maximální 131 Keramika výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1A3. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby. Nádoba 64/2 (tab. 96; obr. 65: P; 66; 74: H) Soudkovitá nádobka s nízkým mírně ven vyhnutým okrajem, stopy po svislém odlomeném oušku. Barva vnějšího povrchu: cihlově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: cihlově hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku, menších kamínků a slídy. Výzdoba a funkční prvky: silně ohlazený pozůstatek po svislém uchu. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže k G4.1, ale místo pupku svislé ucho. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 7G1, ale s uchem. Nádoba 66/1 (tab. 96; obr. 64: J) Vyšší mísa s ven vyklenutým tělem a ven vyhnutým okrajem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a malých kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L2.2. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 3B nebo 3H, ale bez ucha. Poznámka: dochovány cca 4⁄5 nádoby, dno není možné se zbytkem nádoby spojit. Nádoba 67/1 (tab. 97; obr. 64: L; 66; 70: 12) Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem. Barva vnějšího povrchu: béžovohnědá, místy hnědočerná a hnědocihlová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): L2.1, ale bez pupku. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3C2. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby. Nádoba 67/2 (tab. 97; obr. 66) Lžička s téměř polokulovitou nabírací částí a krátkým držadlem. Barva vnějšího povrchu: cihlově hnědá. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): J. Typ (podle Zich 1996): není součástí typologie. Nádoba 68/1 (tab. 98; obr. 64: L; 66) Vysoká mísa s ven vyhnutým okrajem a horizontálním uchem na přelomu hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy až hnědá. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, místy hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: horizontální ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): L1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3H. Poznámka: dochovány cca 4⁄5 nádoby. Nádoba 68/2 (tab. 98; obr. 63: C; 66) Únětický koflík s výrazně odděleným hrdlem od podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho; nápadně odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže A1.3. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1A1. 132 126–168 Nádoba 68/3 (tab. 98; obr. 65: T; 66) Jednoduchá nádobka s vyklenutým tělem a zataženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný, s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996): 10H2, ev. 10H3. Nádoba 69/1 (tab. 97; obr. 63: A) Koflík s ven vyhnutým okrajem, vysoko postaveným vyklenutým tělem a svislým uchem nad maximální výdutí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy černohnědá, u okraje cihlovohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s minimální příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A5.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 2F5. Nádoba 73/1 (tab. 100; obr. 64: O) Jednoduchá široce rozevřená mísa se stopami po uraženém horizontálním uchu. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, na jednom místě do červena. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: odlomené horizontální ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L4.2, ale místo výčnělku horizontální ucho. Typ (podle Zich 1996): 5A2, ale s horizontálním uchem. Nádoba 74/1 (tab. 102; obr. 64: O) Vyšší jednoduchá mísa se stopami zřejmě po odlomeném plochém jazykovitém výčnělku. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědý. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a kamínků. Výzdoba a funkční prvky: nepatrné (lehce zabroušené?) stopy po odlomeném plochém jazykovitém výčnělku. Typ (podle Bartelheim 1998): M1.1. Typ (podle Zich 1996): 10G2. Nádoba 76/1 (tab. 97; obr. 63: G; 74: N) Koflík s vysokým kónicky zúženým hrdlem, ven vyhnutým okrajem a velmi nízko posazeným vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí je výrazně odděleno, stopy po odlomeném uchu. Barva vnějšího povrchu: šedohnědá, v odřených místech prosvítá cihlová. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: šedohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný, téměř bez makroskopicky patrných příměsí. Výzdoba a funkční prvky: odlomené svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): — (velmi vzdáleně A1.2). Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby. Nádoba 78/1 (tab. 101; obr. 63: D) Drobné fragmenty koflíku s nízko posazeným ostrým přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: stopy po odlomeném svislém uchu. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1A2. Poznámka: dochována cca ¹⁄³ nádoby, většina pouze fragmentárně, nelze propojit celý profil. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika Nádoba 79/1 (tab. 96; obr. 74: I) Kulovitá miniaturní nádobka. Barva vnějšího povrchu: černá. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: —. Vnitřní povrch: —. Materiál: jemný s příměsí písku (?). Výzdoba a funkční prvky: (?). Typ (podle Bartelheim 1998): přibližně M4.1. Typ (podle Zich 1996): přibližně 10H2. Poznámka: popis vyhotoven pouze na základě fotografií z terénu. Nádoba 81/1 (tab. 99; obr. 63: G; 66) Koflík s vysokým kónicky zúženým hrdlem, ven vyhnutým okrajem a velmi nízko posazeným vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí je výrazně odděleno, svislé ucho. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, u okraje cihlově hnědá. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, u okraje cihlově hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí jemného písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho, nápadně odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): — (velmi vzdáleně A1.2). Typ (podle Zich 1996): —. Nádoba 81/2 (tab. 99; obr. 64: M; 66) Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a na podhrdlí s větším jednoduchým pupkem a krátkým dvojitým pupkem „vlaštovčím ocasem“, stopy po dalším odlomeném pupku. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědá a hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: 1 protáhlý pupek, 1 krátký vlaštovčí ocas, náznak dalšího odlomeného pupku. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L2.1 s jinými pupky. Typ (podle Zich 1996): zhruba 5F. Nádoba 81/3 (tab. 54: E; 100; obr. 65: V; 66) Nádoba s vyšším ven vyhnutým hrdlem, vejčitým tělem s maximální výdutí v horní části nádoby, z funkčních prvků dochováno jedno svislé ucho a bradavkovitý pupek. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: sviské ucho; 1 bradavkovitý pupek; odsazená lišta na přelomu hrdla a podhrdlí. Typ (podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 12F. Poznámka: dochovány cca 2⁄5 nádoby, většinou fragmentárně, nelze propojit celý profil. 126–168 vrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996): 10H2. Nádoba 83/2 (tab. 104; obr. 64: N; 66) Nízká široce rozevřená mísa s nízkým ven vyhnutým okrajem a svislým uchem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědý. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.5. Typ (podle Zich 1996): 4K1. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby. Nádoba 85/1 (tab. 103; obr. 65: Q) Nádoba s vysokým kónickým hrdlem a širokým vyklenutým tělem, hrdlo je od podhrdlí výrazně odděleno. Barva vnějšího povrchu: hnědý, místy černohnědý. Vnější povrch: hlazený, mírně omletý. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený, silně omletý. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 1 bradavkovitý pupek a stopy po dalším odlomeném (ev. po odlomeném oušku?). Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba H2.1. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 11. Poznámka: dochována cca ¹⁄³ nádoby. Nádoba 87/1 (tab. 106; obr. 64: M; 74: O) Nálevkovitě rozevřená vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a výrazněji odděleným hrdlem od podhrdlí, na přelomu hrdla a podhrdlí 4 bradavkovité pupky. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědá až červenocihlová. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, u okraje ojediněle hnědocihlová. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: 4 bradavkovité pupky. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L2.1. Typ (podle Zich 1996): 5F. Nádoba 89/1 (tab. 56: F; 105) Jednoduchá mísa s lehce vyklenutým tělem a široce rozevřeným jednoduchým okrajem. Barva vnějšího povrchu: nebylo možné určit. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: nebylo možné určit. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: nebylo možné určit. Výzdoba a funkční prvky: nebylo možné určit. Typ (podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle Zich 1996): možná typ 4M. Poznámka: Nádoba popsána podle terénní fotografické dokumentace (viz kap. 18). Nádoba 82/1 (tab. 104; obr. 65: R) Dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem, které je od velmi nízkého těla odděleno ostrým přelomem, dno není od těla nijak odděleno, svým tvarem připomíná okřín. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, na ošoupaných místech cihlová. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hrubě hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): H1.1. Typ (podle Zich 1996): 11A2. Nádoba 89/2 (tab. 105; obr. 63: H) Jednoduchý koflík se vzhůru vytaženým okrajem a svislým uchem mírně převyšující okraj. Barva vnějšího povrchu: hnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): tvarově nejblíže M1.1 nebo M3.1, ale se svislým uchem. Typ (podle Zich 1996): tvarově nejblíže 10C3, ale místo pupku svislé ucho, ev. 4L3. Nádoba 83/1 (tab. 104; obr. 65: T; 66; 74: J) Jednoduchá nádobka s vyklenutým tělem a zataženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy hnědá. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitř ního povrchu: hnědá, místy černohnědá. Vnitřní po- Nádoba 90/1 (tab. 57: E; 107; obr. 64: O; 66) Jednoduchá menší miska s kónicky rozevřeným okrajem a ostrým rozšířením u dna. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná až okrově hnědá. Vnější povrch: hrubě hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, místy hně- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 133 Keramika dočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): M1.1. Typ (podle Zich 1996): 10G2. Nádoba 90/2 (tab. 57: E; 107; obr. 63: C; 66) Klasický únětický koflík s poměrně vysoko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, ke svislému uchu protilehlý větší bradavkovitý pupek. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: velmi jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho a protilehlý bradavkovitý pupík. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3, ale s pupkem. Typ (podle Zich 1996): 1A1, ale s pupkem. Nádoba 91/1 (tab. 108; obr. 63: E; 66) Klasický únětický koflík s nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 1A3. Nádoba 91/2 (tab. 108; obr. 64: I; 66) Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazně odděleno, na přelomu stopy po svislém uchu. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže A2.2 nebo L1.4. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 2E2 nebo 3A1. Nádoba 92/1 (tab. 102; obr. 63: A; 66) Koflík s ven vyhnutým okrajem, vysoko postaveným vyklenutým tělem a svislým uchem nad maximální výdutí, hrdlo nádoby zdobeno nepravidelnou rytou a vypíchanou výzdobou. Barva vnějšího povrchu: cihlově červená, místy černá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: cihlově červená až cihlově šedá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho; nepravidelné ryté vodorovné linie a 4x svislé ryté svazky rýh, z toho 1x po stranách jednoduché vpichy. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A4.3, ale s jinou výzdobou. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 2F5, ale s výzdobou. Nádoba 92/2 (tab. 102; obr. 63: A; 66) Koflík s ven vyhnutým okrajem, vyklenutým tělem a svislým uchem nad maximální výdutí. Barva vnějšího povrchu: hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A5.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 2F5. Nádoba 94/1 (tab. 103; obr. 63: B) Klasický únětický koflík s výrazným dvojitě zalomeným přelomem hrdla a podhrdlí, původní okraj nejspíše záměrně olámán. Barva vnějšího povrchu: cihlově červená. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: cihlově červená. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a velkého množství slídy. Výzdoba a funk- 134 126–168 ční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): původně zřejmě A1.3. Typ (podle Zich 1996): původně zřejmě 1B2. Nádoba 95/1 (tab. 109; obr. 64: J; 66) Vyšší miska s krátkým ven vyhnutým okrajem a výrazně vyklenutým tělem, na maximální výduti dochovány 4 jazykovité pupky (z původních 5). Barva vnějšího povrchu: světle hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitř ního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku; barva hnědočerná – výrazně odlišná od barvy vnějšího a vnitřního povrchu. Výzdoba a funkční prvky: 4 pupíky na přelomu hrdla a podhrdlí; původně měla nádoba zřejmě pupků 5. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L2.2, ale s pupky. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 3B, ale bez ucha a s pupky. Poznámka: dochovány cca ¾ nádoby. Nádoba 95/2 (tab. 58: E; 110; obr. 65: X; 66) Protoúnětický vysoký džbán s vakovitým tělem a mírně ven vyhnutým okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná, hnědookrová a hnědobéžová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): D2.1. Typ (podle Zich 1996): 6D2. 11.1.2. Typologické zhodnocení nádob z hrobů Pro co nejpřehlednější zhodnocení byly nádoby rozděleny do základních kategorií – koflíky, mísy, miniaturní nádobky, hrnce, džbány a jiné tvary, a to bez ohledu na předešlá podrobná členění (např. Zich 1996; Bartelheim 1998). Vzhledem k vysokému počtu exemplářů byly na základě morfologických znaků a vzájemných tvarových podobností mezi jednotlivými nádobami vytvořeny skupiny a ty jsou posuzovány jako celek. 11.1.2.1. Koflíky Nejhojněji zastoupený tvar na pohřebišti v Mikulovicích představují koflíky. Celkem bylo v hrobech rozpoznáno 28 koflíků nebo jejich částí, které byly rozděleny do osmi skupin (obr. 63). Skupina A (obr. 63: A) Chronologicky nejstarší skupinu představují koflíky 69/1, 92/1 a 92/2 s poměrně vysoko posazenou mírně zploštělou maximální výdutí těla. Až na koflík 92/1 se blíží Bartelheimovu (Bartelheim 1998) typu „A5.1“, vzájemně se liší pouze lehce rozdílným poměrem výšky a šířky. Jedná se o běžný tvar, který je známý z řady lokalit. Z koflíků, které jsou těm mikulovickým nejpodobnější, je možné uvést exempláře z lokalit Nebovidy - Zádušní pole (Dvořák 1927b, 363, tab. 91: 8), Pňov Na Doubici (Dvořák 1927b, 360, tab. 20: 14), koflík z hromadného hrobu v Lounech - Starém cukrovaru (Pleinerová 1966, 376–378, obr. 19: 1, 3), dále z Chrabérců (Pleinerová 1966, 374, obr. 17: 4), Žatce - Šroubárny (Pleinerová 1966, 396, obr. 31: 2), Nového Sedla (Pleinerová 1966, 392, obr. 33: 2), dvakrát z Malé Čer- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika noci (Pleinerová 1966, 408–410, obr. 42: 4, 5), Blšan (Pleinerová 1960a, 490, obr. 6: 6), Blšan - Kozákovy pískovny (Pleinerová 1960a, 500, obr. 10: 2), Běšic (Pleinerová 1966, 416, obr. 46: 2), Sadské (Hellich 1927, 562, Tab. 181: 2), Polep (Dvořák 1927a, 27, Tab. 5: 20) nebo z nedalekého Blata u Pardubic (Böhm 1932a, 47, obr. 32: 3). Tento tvar koflíku se vyskytuje také ve středoněmecké únětické kultuře (Bartelheim 1998, 172), i když zřejmě není tak běžným tvarem jako v Čechách. Koflík 92/1 se tvarově nejvíce podobá Bartelheimovu typu „A4.3“, který se od předchozích odlišuje výrazněji ven vyhnutým hrdlem a především rytou výzdobou „třásňového charakteru“ (Bartelheim 1998, 17–18). V typologii B. Zicha (Zich 1996) se i tento koflík spolu s ostatními nejvíce podobá typu „2F5“47. U koflíku z Mikulovic se ovšem nejedná o klasickou třásňovou výzdobu48, ale o dvě nepravidelné horizontální ryté linie, které protínají čtyři nepravidelné svazky svislých rýh přibližně ve své polovině (tab. 102). Jeden ze svazků je přitom po obou stranách doplněn řadou vpichů. Výzdoba pomocí vpichů není v českém únětickém prostředí příliš obvyklá. Kombinace rytých linií a řady vpichů (doplněných ještě o motiv ryté klikatky) se vyskytla na koflíku z Loun, který V. Moucha i I. Pleinerová shodně řadí k protoúnětické kultuře (Moucha 1963, 41, Abb. 8: 9; Pleinerová 1966, 376, obr. 18: 1). I. Pleinerová (1966, 376, obr. 18: 1) navíc uvádí podobnou výzdobu na koflíku z Loun, z prostředí kultury zvoncovitých pohárů (Sine autor 1936). Relativně běžně se obdobná výzdobná kombinace vyskytuje v kultuře se šňůrovou keramikou. Stejné uspořádání výzdoby (svislé ryté linie po obou stranách lemované řadou vpichů) má na sobě např. džbánek z Prahy-Bubenče nebo Sulejovic (Buchvaldek 1967, 42, Abb. 5: C3, Taf. 13: 2), nebo některé amfory – např. amfora typu „A1“ z Malešova (Buchvaldek 1967, 27, Abb. 1: A1). Výzdoba vpichy, často v kombinaci s rytou linií, je z prostředí únětické kultury relativně častá na Moravě (Tihelka 1953, 257–258, obr. 29–31), zde se vyskytuje jak na tvarech starší tak mladší únětické kultury (např. Tihelka 1953, obr. 5: 3). Tvarově se koflík velmi podobá nálezu z Němčic na Hané, který má ale o něco výše posazené ouško a K. Tihelka (1953, 256, obr. 13: 2) ho řadí již do „vyspělé únětické kultury“. V rámci relativní chronologie připisuje M. Bartelheim (1998, 99) jak typ „A5.1“, tak „A4.3“ svému 1. stupni. V chronologii V. Mouchy (Moucha 1963) nalezneme tento tvar v jeho 3. a 4. stupni – koflík ze Zlončic řadí do 3. stupně (Moucha 1963, 31, Abb. 14: 5) a z Malé Černoci do 4. stupně (Moucha 1963, 45, Abb. 14: 11). I. Pleinerová tento typ přiřazuje do svého stupně Ib (Pleinerová 1966, 378, 392, 396), ev. II (Pleinerová 1966, 408–410, 416). B. Zich (1996, 264, 271) chronologicky připisuje typ „2F5“ svému 2., ev. 3. stupni. 47 48 Zde není možné souhlasit s tvrzením M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 17), že jeho typ „A4.3“ odpovídá typu „2I1“ podle B. Zicha (Zich 1996). U koflíků se liší poměr šířky těla k šířce hrdla a především umístění ucha na nádobě, které představují velmi důležitý ukazatel. Proto (i přes určité výhrady) přiřazuji tento typ spíše k Zichovu typu „2F5“. Jako „třásňová výzdoba“ bývá označováno několik rovnoběžných horizontálních rýh se zavěšenými svazky rýh svislých. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126–168 Skupina B (obr. 63: B) Další skupinu tvoří již ostřeji profilované exempláře, které náleží nejvyšším klasickým únětickým koflíkům s poměrně vysoko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí (Bartelheim 1998, 16). Ve dvou případech (14/2, 7/3) je lom oblý, u dalších dvou je tvořen dvěma ostrými hranami (94/1, 6/1) a u jednoho zaoblenými hranami (7/1). U všech koflíků je průměr hrdla menší než průměr maximální výduti a spodní nasazení ucha, pokud je dochováno, vychází z horní hrany přelomu hrdla a těla. Horní část ucha je nasazena zpravidla v nejužší části hrdla a nikdy nedosahuje až k okraji. Všechny koflíky se nejvíce blíží Bartelheimovu typu „A1.3“ a Zichovu typu „1B2“. Koflíky s ostrou dvojitou hranou v místě přelomu (94/1 a 6/1) se od ostatních nápadně liší výrazně hrubším keramickým těstem s výraznou příměsí slídy a svojí barvou – a to především exemplář 94/1, který je celý jasně oranžový. Zatímco největší koncentraci nádob tohoto typu uvádí M. Bartelheim (1998, 16, 172) z prostředí české a středoněmecké únětické kultury, se zřejmou koncentrací v severozápadních Čechách, spojuje ho B. Zich (1996, 51–52) kromě Čech převážně se Slezskem. Oba však shodně upozorňují na absenci tohoto typu na Moravě a v Rakousku (Zich 1996, 52; Bartelheim 1998, 16). Dvojitá hrana na přelomu hrdla a podhrdlí, která mezi nimi vytváří úzký proužek, se u koflíků s vysoko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí vyskytuje běžně (Bartelheim 1998, 16), je naznačena např. u dvou koflíků z Kralup n. Vltavou - Mikovic (Horáková-Jansová 1932, 54, tab. 8: 22; Bartelheim 1998, 261, Taf. 15: 13, 14), u koflíku z Vliněvsi (Kalfusová 2008, 36, tab. 35: 550/3a) nebo z Osterwiecku (Kr. Halberstadt, Sachsen - Anhalt), který je ale nižší a širší než koflíky z Mikulovic (Zich 1996, 407, Taf. 27: 14). Podobného charakteru jsou zřejmě i koflíky z Hořiněvsi (Domečka 1932, 51, Tab. 5: 25), Straškova (Moucha 1963, 45, Abb. 15: 20) nebo dva koflíky z Chlumčan (Moucha 1963, 45, Abb. 20: 11, 12).49 S oblejším přelomem je možné jmenovat koflíky z Kolína - Kuchařovy cihelny (Bartelheim 1998, 234, Taf. 14: 7) nebo koflík z Hrušova (Rataj 1958, 306, obr. 130: 3). Koflíky typu „A1.3“ řadí M. Bartelheim do svého 2. stupně, tedy ještě do staršího období únětické kultury, a zároveň poukazuje na skutečnost, že předznamenávají následný vývoj koflíků v mladší fázi únětické kultury (Bartelheim 1998, 99–100). Obdobně tento tvar datuje také V. Moucha (1963, 45), který ho řadí do své 4., předklasické, fáze. Oproti tomu B. Zich (1996, 51) je připisuje již svému 4. stupni, tedy „klasické“ únětické kultuře. Skupina C (obr. 63: C) Koflíky 90/2, 19/1 a 68/2 jsou svojí morfologií velmi podobné předešlým, shodně mají hrdlo užší než maximální výduť, jen jejich přelom hrdla a podhrdlí je o něco ostřeji profilovaný a nepatrně níže položený. Koflík 90/2 má na rozdíl od ostatních k uchu protilehlý bradavkovitý pupek umístěný těsně nad přelomem hrdla a podhrdlí. Od ostatních se relativně odlišuje koflík 68/2, 49 Na základě publikovaných vyobrazení není zcela jasné, jestli se jedná o oblý lom nebo lom se dvěma hranami. 135 Keramika u nějž je hrdlo od podhrdlí velmi výrazně odděleno a podhrdlí je nepatrně vyklenuté – maximální průměr nádoby tedy nenajdeme v místě lomu hrdla a podhrdlí, ale až o něco níže. V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se všechny koflíky nejvíce podobají typu „A1.3“, i když nemají již daleko k typu „A1.2“ a v případě koflíku 68/2 náznakem i typu „A2.1“. Na rozdíl od předchozí skupiny je možné koflíky přiřadit typu „1A1“ podle B. Zicha (Zich 1996). Koflík 90/2 má navíc proti uchu umístěný bradavkovitý pupek. Zatímco v Čechách ani v Německu není toto uspořádání typické (Moucha 1963; Zich 1996; Bartelheim 1998), uvádí ho K. Tihelka (1953, 256) pro Moravu jako zcela běžný prvek, který se začíná vyskytovat již během časné fáze únětické kultury (Tihelka 1953, 248; Peška 2009, 91, 155). V kombinaci s podobným tvarem se pupek vyskytl např. na koflíku z Šardiček (Tihelka 1953, obr. 13: 10). Tvarově se přitom nijak neodlišuje od koflíků českých – velmi se mu (i koflíku 19/1) podobá např. koflík ze sídlištního objektu v Kněževsi (Smejtek 2011, obr. 32: 9) nebo z Třebovle - Lazarského dvora, který M. Bartelheim řadí již ke svému typu „A1.2“ (Bartelheim 1998, 254, Taf. 32: 6), a Mergendorfu (Kr. Riesa, Sachsen; Pleinerová 1966, 446– 448, obr. 64: 1, 6). Podobné jsou také koflíky z Horního Přímu (Moucha 1963, 23, Abb. 7: 27, 28). Podobně výrazně odsazené hrdlo od podhrdlí s následujícím mírně vyklenutým přelomem není neobvyklé, velmi podobná nádoba je známa např. z Hostína (Horáková-Jansová 1932, 53, Tab. 8: 29) nebo Polep – Nad Kašikovem (Bartelheim 1998, 249, Taf. 29: 16) a Prahy-Stromovky (Moucha 1963, 31, Abb. 13: 12). M. Bartelheim (1998) řadí koflíky typu „A1.3“ do svého 2. stupně, ale zároveň přiznává, že tento typ není možné vždy jednoznačně oddělit od typu „A1.2“ (Bartelheim 1998, 16), který připisuje již stupni třetímu. B. Zich (1996, 276) datuje typ „1A1“ do svého 4. stupně s možným výskytem již i ve stupni předešlém. V typologii V. Mouchy spadá koflík 68/2 do jeho 4. fáze (Moucha 1963, 31), zatímco tvarově podobné koflíky 90/2 a 19/1 je možné najít i v jeho 5. fázi, tedy v klasické únětické kultuře (např. koflíky z Horního Přímu; Moucha 1963, 23). Koflíky z Mergendorfu řadí I. Pleinerová do mladší fáze únětické kultury, koflík z hrobu 11 však tvořil jeden nálezový celek i s tvary typickými pro mladší část starší únětické kultury (Pleinerová 1966, 448). Skupina D (obr. 63: D) Koflíky 12/2, 55/1, 78/1 a 12/1 jsou svým charakterem velice podobné předešlým, rozdílem je především přibližně stejná šířka ústí a přelomu hrdla a podhrdlí. Ten je o něco níže posazený než v předešlém případě. Tělo koflíků je silně stlačené a přechází v rovné dno (u koflíků 78/1 a 12/1 není dno dochováno). Spodní část ucha vychází stejně jako v předešlých případech z přelomu hrdla a podhrdlí a jeho horní část je nasazena přibližně v nejužším místě hrdla. Tvarově je možné koflíky zařadit na pomezí Bartelheimových typů „A1.2“ a „A1.3“, spíše ale již k typu „A1.2“ (Bartelheim 1998), v typologii B. Zicha se nejvíce blíží jeho typu „1A2“ (Zich 1996). Podobné koflíky pocházejí např. ze Zalešan (Bartelheim 1998, 257, Taf. 35: 16), Plotišť n. Labem (Moucha 1963, Abb. 7: 6, 7), Blšan u Podbořan - 136 126–168 „Zahnbachu“ (Pleinerová 1966, 402, obr. 38: 4), Malé Černoci - Na Větrníku (Pleinerová 1966, 406, obr. 43: 1) nebo Malé Černoci (Pleinerová 1966, 406, obr. 43: 3). Výskyt koflíků typu „A1.2“ situuje M. Bartelheim (1998, 172) především do oblasti Čech a Moravy, resp. Čech, Moravy a Dolního Rakouska (Bartelheim 1998, 15). Chronologicky spadá tento tvar již do Bartelheimova třetího stupně, tedy do mladší únětické kultury (Bartelheim 1998). Shodně je řazen i dalšími badateli – I. Pleinerová (1966, 402, 406) ho datuje do svého třetího stupně, B. Zich (1996) do svého čtvrtého stupně a V. Moucha (1963, 21) do pátého. Datování se tedy ve všech případech shoduje na klasické fázi únětické kultury. Skupina E (obr. 63: E) Koflíky 64/1, 23/1, 91/1, 30/1, 44/1, 41/1, 18/1 mají shodně s předchozími ústí stejně široké jako přelom hrdla a podhrdlí, některé dokonce i širší (např. koflík 23/1), přelom hrdla a podhrdlí je velmi nízko posazený a ostře zalomený (extrémně u koflíku 30/1). U koflíků 64/1 a 23/1 je zdůrazněn výrazně odsazenou lištou. Dno není rovné jako u předchozích, ale vtlačené dovnitř, v případě koflíků 30/1, 44/1, 41/1, 18/1 se jedná o vtlačení poměrně výrazné, ve tvaru tzv. omfalos. U nádob s extrémně nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí je takováto úprava dna nutností, aby nádoba mohla stát (Tihelka 1953, 256). Nepříliš funkčně byla tato forma dna vytvořena u koflíku 18/1, u kterého je vtlačená část dna příliš malá (a křivá) na to, aby na něm nádoba mohla stát – i na rovném podkladu se koflík zároveň opírá o velmi nízko posazené tělo. Obecně svojí morfologií je tento koflík velmi podobný následující skupině, která nemá dno vytvořeno vůbec. U koflíku 41/1 je patrný zbytek drobného bradavkovitého pupíku na přelomu hrdla a podhrdlí v protilehlé pozici k uchu. Tato kombinace je typická pro keramiku na Moravě (viz výše u koflíku 90/2; např. Tihelka 1953, 256). Jako v předešlých případech vychází spodní hrana svislého ucha plynule z místa přelomu hrdla a podhrdlí a jeho horní hrana se upíná přibližně v nejužší části hrdla. Všechny koflíky se nejvíce blíží Bartelheimovu typu „A1.2“ (Bartelheim 1998) a vzdáleně Zichovu typu „1A3“, který má ale výše posazený přelom hrdla a podhrdlí (Zich 1996). Podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 15) se jedná o nejčastější formu klasických únětických koflíků s hojným výskytem především v Čechách, na Moravě a v Dolním Rakousku a naopak sporadicky nalézanou ve středním Německu a v Polsku. Velmi podobné koflíky známe např. z Vrbčan (Dvořák 1933, 60, tab. 6: 8; Bartelheim 1998, 257, Taf. 35: 5), Koudelova (Bartelheim 1998, 234, Taf. 14: 9) nebo Plötzkau (Kr. Bernburg, Sachsen-Anhalt; Zich 1996, 463, Taf. 42: B1). Častý je ovšem i koflík stejného tvaru jen s plochým dnem, např. z Bříství (Bartelheim 1998, 224, Taf. 1: 7), Kolína - Kuchařovy cihelny (Dvořák 1927b, 366, tab. 94: 28; Bartelheim 1998, 234, Taf. 14: 4), Ohrady (Bartelheim 1998, 237–238, Taf. 17: 5–8) nebo Hradčan (Stuchlík 1993, 254–255, obr. 157: 6), u dalších není možné charakter dna z publikovaných údajů zjistit, jako např. u koflíků z Českých Kopist (Pleinerová 1966, 352, obr. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 63. Mikulovice. Typologické členění koflíků (skupiny A–H). Návrh M. Langová, grafika M. Ernée. — Fig. 63. Mikulovice. Typological classification of cups (groups A–H). Design by M. Langová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 137 Keramika 4: 5), Liběšovic u Podbořan (Pleinerová 1966, 404–406, obr. 40: 19), Hrušova (Rataj 1958, 307, obr. 130: 5) nebo Hlízova (Dvořák 1931, 4, tab. 1: 12; Moucha 1963, 18, Abb. 6: 14). Nepříliš časté je extrémně ostré zalomení přelomu hrdla a podhrdlí koflíku 30/1, pro které je možné najít analogii např. na koflíku z Gröbitz (Kr. Hohenmölsen, Sachsen-Anhalt; Zich 1996, 434, Taf. 51: G) nebo zdobeném exempláři z Vedrovic (Tihelka 1953, 256, obr. 5: 3). Přelom hrdla a podhrdlí spojený s výrazným odsazením jako u koflíku 23/1 a zároveň ve stejně jemném provedení, můžeme najít např. u koflíků z Těšetic a z Mušova (Stuchlík 1993, 256, obr. 158: 1, 2). U koflíku 44/1 byl okraj druhotně obroušen. Takováto úprava okraje, ať už záměrná či nutná kvůli poškození hrdla, je v rámci únětické kultury běžnou zvyklostí. Nádoby bývaly tímto způsobem opravovány/ upravovány již od staršího období, jak o tom svědčí např. nádoby z Polep u Kolína (Moucha 1954, 533, obr. 238: 3, 5, 8), Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2012, 78, Tab. 5: 73/1) nebo Dolních Počernic (Hásek 1959, 9), až po samotný závěr starší doby bronzové, jako např. nádoba z Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2012, 82, 125, Tab. 17: 798/7) nebo Hodonic (Rožnovský 2015, 56, obr. 4: 1). Mikulovickému koflíku je svým tvarem a obroušením velmi podobný koflík ze sousedních Ostřešan (Böhm 1932a, 49, obr. 33: 6), ten má ale na rozdíl od mikulovického ucho ukotveno až nad přelomem hrdla a podhrdlí. Chronologicky náleží koflíky jednoznačně do mladší fáze únětické kultury (Bartelheim 1998, Pleinerová 1966) a to včetně její závěrečné fáze – V. Moucha (1963, 18, Abb. 6: 14; 15) je uvádí ve svém 5. i 6. stupni. Do klasické únětické kultury jsou řazeny i koflíky z moravských Hradčan, Těšetic i Mušova (Stuchlík 1993, 254– 255, obr. 157: 6; 158). Dalším chronologickým ukazatelem je vtlačené dno a narůstající šířka ústí nádoby, která dosahuje šířky na přelomu hrdla a podhrdlí nebo je ještě větší. Oba tyto prvky ukazují na závěrečnou fázi únětické kultury (Tihelka 1953, 256; Rožnovský 2015, 56) a mohou dokonce ojediněle přetrvávat i do kultury věteřovské (Ondráček – Stuchlíková 1988, 15). Skupina F (obr. 63: F) Specifickou formou jsou koflíky se stejně širokým (ev. širším) hrdlem a přelomem hrdla a podhrdlí, u nichž dno nebylo vytvořeno vůbec a celá výška nádoby je tak tvořena pouze hrdlem. Tato kritéria splňují koflíky 47/1, 43/2 a s největší pravděpodobností původně i koflík 18/2, který se dochoval jen fragmentárně, ale na základě metrické a kresebné rekonstrukce jeho tvaru a fotografie z terénu (obr. 74: L1) u něj vše této skutečnosti nasvědčuje. Jedná se o koflík typu „Hradec“, který je považován za speciální formu únětického koflíku, označovanou M. Bartelheimem (Bartelheim 1998) jako typ „A1.1“. B. Zich (1996) tento typ vůbec neuvádí. Jeho rozšíření je v Čechách omezeno téměř výhradně na oblast východních Čech (Moucha 1963, 21–22; Bartelheim 1998, 15), zřejmě v důsledku vlivů z Moravy (Moucha 1963, 22). Mimo východní Čechy, je znám koflík z Turska (Hlava 2016, obr. 11: 2) a nově tři koflíky z Vliněvsi (Limburský a kol. 2018, tab. 2: 11–13). 138 126–168 Koflíku 47/1 je velmi podobný již výše zmiňovaný fragment koflíku z Koudelova (Bartelheim 1998, 234, Taf. 14: 1), který má ale uprostřed dna vtlačený důlek, jinak však jeho váha spočívá na těle nádoby. Tvarově se tento koflík velmi podobá předchozí skupině. Koflíku 43/2, který má na rozdíl od koflíku 47/1 hrdlo méně projmuté a představuje tak typický koflík typu „Hradec“, jsou velmi podobné koflíky z Plotišť nad Labem (Moucha 1963, 21, Abb. 7: 8); Lochenice (Domečka 1932, 51, tab. 6: 6), Libčan (Domečka 1932, 51, tab. 6: 10), Skramníků (Dvořák 1933, 62, tab. 6: 19), po dvou koflících z Ohrady (Dvořák 1927b, 361, tab. 90: 2; Bartelheim 1998, 237–238, Taf. 17: 4), Hořiněvsi (Domečka 1932, 51, tab. 5: 18; 6: 16; Bartelheim 1998, 277–278) a zřejmě i Polep u Kolína (Dvořák 1931, 7, tab. 1: 27, 28; Moucha 1954, 503, obr. 221). Známy jsou tyto koflíky i z Moravy – koflíku 47/1 je velmi podobný exemplář z Šardiček (Tihelka 1953, 256, obr. 8: 7), který má opět do dna vtlačený důlek, a koflíku 43/2 zase koflík z Kurdějova (Tihelka 1953, 256, obr. 9: 4). Koflíky typu „Hradec“ řadí M. Bartelheim (1998, 99) do mladší únětické kultury, tedy do svého 3. stupně, a V. Moucha (1953, 21) je připisuje své klasické fázi. Na Moravě jsou připisovány poslednímu vývojovému stupni únětické kultury (Tihelka 1953, 256). Skupina G (obr. 63: G) Od předchozích koflíků se zcela odlišují dva exempláře (81/1 a 76/1) s vysokým velmi zúženým hrdlem, které ve své spodní části přecházejí do nízko stlačeného vyklenutého těla. Přelom hrdla a podhrdlí je zdůrazněn odsazenou lištou. V místě maximální výdutě je napojeno svislé ucho. Pro svoje vyrovnané výškošířkové rozměry bývá tento tvar často řazen mezi džbány50. Poměr výšky a šířky je v tomto případě možné změřit pouze v případě nádoby 81/1, u které převažuje šířka (9,9 cm) nad výškou (8,4 cm). V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) ani B. Zicha (Zich 1996) se nevyskytují zcela přesné analogie, nejvíce se tento tvar blíží typu „D6“ M. Bartelheima. V Čechách se tento tvar vyskytuje v kontextech datovaných do poklasické fáze únětické kultury, nejbližší a nejpřesnější analogií jsou dvě nádoby ze sídlištního objektu z Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2012, 82–83, tab. 16: 798/3; 19: 798/10; Langová – Danielisová 2013, 242–243, Abb. 5; 2015, 202, obr. 5: 798/3), který obsahoval velké množství keramiky poklasické fáze únětické kultury (Langová 2012, 83). Obě nádoby jsou ale výrazně větší (výška 17,5 cm). Z dalších podobných nálezů je možné jmenovat nádobu z pozdně únětické chaty v Hlízově (Moucha 1963, Abb. 6: 7) nebo ze Slaného - Slánské hory (Jiráň /ed./ 2008, obr. 19: 2). Na Moravě se obdobné tvary vyskytují poměrně běžně. Tvarově velmi podobná, jen s méně stlačeným tělem, je nádoba z Charvát u Olomouce, kterou K. Tihelka (1962, 75, tab. 15: 19) nazývá „džbánkem únětického 50 Na tenkou hranici mezi terminologií koflíku a džbánu u tohoto tvaru poukazují J. Ondráček s J. Stuchlíkovou (Ondráček – Stuchlíková 1988, 14) i D. Rožnovský (2015, 57), v obou případech je však tento tvar označován jako džbán. V případě větší šířky než výšky navrhuje K. Sklenář (1998, 21) používat termín „džbánkovitý koflík“. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika typu“, Opavy-Vávrovic (Hlas – Stuchlík – Šín 2017, 56), Hulína-Pravčic 151 (Peška – Tajer – Pankowská 2011, 50, obr. 4: 8) nebo Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1988, 14, obr. 10: 6; Rožnovský 2015, 57, obr. 4: 18). Podobně stlačené tělo jako u nádob z Mikulovic, ale zase o něco širší hrdlo, je známo z Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1988, obr. 10: 11), Hodonic - U Pískovny (Rožnovský 2016, tab. 142: 1), stejně tak i z nedaleké polohy Hodonice - Loydova cihelna (Rožnovský 2015, 57, obr. 4: 8; 2016, 191, tab. 48: 2). Kombinace nízko stlačeného těla a relativně úzkého hrdla je doložena u nádoby z Velkých Pavlovic (Stuchlíková 1987, tab. II: 9; Rožnovský 2015, 59, obr. 5: 12). Znám je i ze Slovenska – např. dva exempláře z pohřebiště v Nesvadech (Dušek 1969, 13, 27, Taf. 1: 6; 8: 4). Tento tvar nádob se běžně vyskytuje v prostředí věteřovské kultury, a to již od starověteřovské fáze a přežívá do fáze klasické (Rožnovský 2015, 57; 2016, 190–191). V případě nádobek z Mikulovic se tvarově jedná o kombinaci velmi úzkého a vysokého hrdla, které se vyskytuje v kontextech datovaných do mladší únětické kultury, jako např. džbánek z Opavy-Vávrovic (Hlas – Stuchlík – Šín 2017, 56, obr. 4: 2), a velmi stlačeného těla, které je naopak typické pro věteřovské prostředí, jako např. u džbánu z Velkých Pavlovic (Rožnovský 2015, 57, obr. 5: 12), Mikulova (Tihelka 1960, obr. 30: 4) nebo Šatova (Tihelka 1960, obr. 27: 3), ale i pro některé další tvary, např. „bezuché amfory“ (Tihelka 1960, 48, obr. 30: 6; Rožnovský 2015, obr. 5: 14). Skupina H (obr. 63: H) Dalším zcela odlišným tvarem je koflík s jednoduchou profilací s uprostřed mírně vyklenutými stěnami, které se směrem k okraji mírně kónicky rozšiřují, a ouškem umístěným na okraji nádoby (89/2). Podobný tvar koflíku, jen s níže posazeným uchem, se vyskytl na pohřebišti v Dolních Počernicích (Hásek 1959, 26–27, Tab. 23: 6) v jednom hrobovém celku s kulovitým koflíkem, vakovitým džbánem a nižším soudkovitým hrncem s dvěma protilehlými jazykovitými pupky, který je řazen k protoúnětické kultuře (Moucha 1963, 27). Podobný koflík se nacházel také na pohřebišti v Liběšovicích (Moucha – Pleinerová 1966, 520, obr. 147: 8), které ale náleží mladší fázi únětické kultury (Moucha – Pleinerová 1966, 531). Tento tvar se zároveň podobá soudkovitým hrnkům a především jejich zcela běžné lehce ke dnu kónicky zúžené variantě objevující se na Moravě v rámci věteřovské kultury a v Čechách na lokalitách pozdně únětických a časně mohylových (Tihelka 1960, 32, 34). Ucho na nich bývá umístěno zpravidla uprostřed výšky stěny, někdy blíže k okraji (Tihelka 1960, 32). Novější vyhodnocení nálezů ukázalo, že možnou variantou je i umístění ucha až k okraji nádoby (nejnověji Rožnovský 2015, 56), jak je doloženo např. u koflíku z Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1988, obr. 3: 7), Hodonic (Rož- 51 Nádoba byla součástí tzv. „sídlištního pohřbu“ ženy, v objektu byla uložena společně s koflíkem s velmi nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, jehlicí s šikmo provrtanou kulovitou hlavicí, bronzovou spirálkou, třemi jantarovými korálky a mušlí. Z objektu pochází radiokarbonové datum 3510 ± 30 BP (Peška – Tajer – Pankowská 2011, 50, 68), tedy 1918–1748 BC (s pravděpodobností 95,4 %). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126–168 novský 2015, 56, obr. 4: 5) nebo Hodonic - Loydovy cihelny (Rožnovský 2016, tab. 48: 6), který je i jinak svým ke dnu mírně se zužujícím profilem velmi podobný koflíku z Mikulovic. Takovýto tvar koflíku poměrně masivní konstrukce, s nejširší částí u okraje, bez nožek a s uchem na okraji nebo těsně pod ním je řazen do starší fáze věteřovské kultury (Ondráček – Stuchlíková 1988, 16–18; Rožnovský 2015, 56). 11.1.2.2. Mísy Druhou nejpočetnější kategorií nádob jsou v Mikulovicích mísy a mísovité nádoby, kterých bylo na pohřebišti identifikováno celkem 26 kusů, z toho 21 profilovaných a pět s jednoduchou profilací (z toho nádobu 89/1 se nepodařilo dohledat). I v tomto případě byly mísy rozděleny do skupin na základě morfologických znaků (obr. 64). Skupina I (obr. 64: I) Od ostatních profilovaných mis se odlišují nádoby 40/2, 91/2 a 43/1, které svým vyšším odsazeným hrdlem a vyklenutým tělem ve spodní polovině nádoby stojí tvarově na pomezí vyšších profilovaných mis (typ „L“ podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998/), hrnců s uchem (typ „3A“ podle B. Zicha /Zich 1996/) a koflíků s vyklenutým tělem (typ „2E“ a „2D“ podle B. Zicha /Zich 1996/ a „A2.2“ podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998/), které ale zpravidla dosahují výrazně menších rozměrů. Všechny nádoby mají ven vyhnutý okraj, vyklenuté tělo a výrazně odsazený přelom hrdla od podhrdlí. Výškošířkové poměry všech nádob jsou si velmi podobné. Tvarově se koflíkům nejvíce podobá nádoba 40/2 s vyšším ven vyhnutým okrajem a odsazenou lištou odděleným vyklenutým tělem, mírně vtlačeným dnem, svislým mírně prožlabeným uchem a k němu pravidelně rozmístěnými bradavkovitými pupky. Tvarově nádoba stojí někde na pomezí Bartelheimova typu koflíku „A2.2“, který M. Bartelheim (1998, 16) až na výjimky prostorově situuje na Moravu a do Dolního Rakouska, a mísy typu „L1.4“, u které naopak uvádí výskyt v Čechách (Bartelheim 1998, 172). Umístění tří bradavkovitých pupků na přelomu hrdla a podhrdlí v křížovém postavení s uchem se běžně vyskytuje na únětických nádobách právě na Moravě (Tihelka 1953, 256) a koreluje tedy s místem běžného výskytu Bartelheimova typu „A2.2“. Velmi podobný tvar, včetně tří bradavkovitých pupků na přelomu hrdla a podhrdlí, pochází z Čech z Prahy 9 - Miškovic (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 381–383, Abb. 23: 20/8; Ernée 2015, 86–87, Abb. 45a: 20/8; 45c: 20/8) a je řazen do klasické fáze únětické kultury (Ernée 2015, 87), jeho datování potvrzují i absolutní data z hrobu52. Z Moravy je možné uvést např. nádobu z Hodonic, kterou D. Rožnovský (2015, 56, obr. 4: 1) řadí do starověteřovské fáze, nebo z Křepic-Hradiska (Tihelka 1960, 34, obr. 19: 10) a Mikulova (Tihelka 1960, 36, obr. 22: 9), kterým K. Tihelka (1960, 36) připisuje únětický původ. 52 Z hrobu 20 pocházejí dvě absolutní data: 2120–1880 BC a 2280– 2030 BC (s pravděpodobností 95 %; Ernée 2015, 270, Taf. 46). 139 Keramika Nádoba 91/2 se dochovala pouze ve fragmentárním stavu a její původní podoba je výsledkem kresebné rekonstrukce dochovaných částí, velmi pravděpodobně se však původně tvarově podobala předešlé nádobě, jen s o něco více stlačeným tělem. Typologicky se jako v předešlém případě nádoba nejvíce podobá Bartelheimovu typu koflíku „A2.2“, příp. míse typu „L1.4“ (Bartelheim 1998), u B. Zicha (Zich 1996) je nejbližším tvarem koflík typu „2E2“ a hrnec s uchem typu „3A1“. Kromě výše uvedených nádob je zde možné uvést další dva exempláře z Hodonic (Rožnovský 2015, 54, obr. 3: 14, 15), které D. Rožnovský řadí do úněticko-věteřovského horizontu, avšak zároveň uvádí, že se tento tvar vyskytuje již v mladší únětické kultuře (Rožnovský 2015, 54). Od předchozích se odlišuje nádoba 43/1, jejíž tělo je vyšší na úkor ne příliš vytaženého hrdla a která postrádá ucho. S předchozími ji naopak spojuje stejně ven vyhnuté hrdlo s výrazným lištovitým odsazením od ven vyklenutého těla. Nejvíce se podobá Bartelheimovu typu „L1.1“, mezi který patří např. podobná nádoba z Kanína (Bartelheim 1998, 231, Taf. 11: 1), kterou M. Bartelheim (1998, 100) přiřazuje svému 3. stupni, a vzdáleně Zichovu typu „3A1“. Velmi podobná nádoba pochází také ze Znojma (Tihelka 1960, 128, obr. 30: 2), kde je řazena do věteřovské kultury. Skupina J (obr. 64: J) Pro skupinku čtyř vyšších mis (95/1, 51/1, 9/1 a 66/1) je charakteristické oble vyklenuté tělo a nálevkovitě ven vyhnutý okraj, jejich hrdlo není od podhrdlí nijak výrazně odděleno. Zatímco u mísy 95/1 představuje výduť těla jednoznačně maximální šířku nádoby, u ostatních je výduť přibližně stejně široká jako okraj. Tři mísy byly opatřeny funkčními prvky – v místě maximální výdutě u mísy 95/1 jsou dochovány 4 jazykovité pupky (původně jich bylo zřejmě 5) a u mísy 9/1 to je horizontální ucho. Těsně nad maximální výdutí nádoby 51/1 jsou umístěny tři dvojité pupky. Nádoby 95/1, 66/1 a 51/1 se nejvíce podobají Bartelheimovu typu „L2.2“, nádoba 9/1 má nejblíže k typu „L1.2“ (Bartelheim 1998), jejichž výskyt M. Bartelheim (1998, 172) situuje převážně do Čech. V typologii B. Zicha (Zich 1996) se pro ně nenachází přesnější analogie. Od ostatních se nejvíce odlišuje mísa 95/1, jejíž výrazně vyklenuté tělo tvoří většinu výšky nádoby a kontrastuje s velmi malým ven vyhnutým okrajem. Velmi podobná miska pochází z protoúnětického pohřebiště v Pavlově (Peška 2009, 111, tab. 15: 5), určitou podobnost je možné vidět i v míse se čtyřmi jazykovitými pupky pocházející z hrobu z Vrbčan53, kde se vyskytla ve stejné kombinaci jako v Mikulovicích – s vakovitým džbánem (Dvořák 1931, 9, tab. 2: 15; Moucha 1963, 15, Abb. 2: 9; Bartelheim 1998, 256, Taf. 34: 9–10) a kterou V. Moucha (1963, 15) řadí do své druhé fáze. 53 M. Bartelheim (1998, 256) ji přiřazuje typu „L1.1“, který ale chronologicky řadí do svého třetího stupně (Bartelheim 1998, 100). Vzhledem ke kombinaci s vakovitým džbánem, který chronologicky náleží jeho prvnímu stupni (Bartelheim 1998, 99), a některým dalším shodně datovaným analogiím, je i tuto nádobu možné přiřadit protoúnětické kultuře. 140 126–168 Mísa 66/1 se od předešlé liší rozevřenějším ústím, absencí pupků a především odlišnou úpravou povrchu – její vnější i vnitřní povrch je silně hlazený. Z Čech takováto mísa se silně hlazeným až leštěným povrchem, bohužel bez nálezových okolností, pochází z Peček u Nymburka (Bartelheim 1998, 239, Taf. 19: 8). M. Bartelheim (1998, 239) ji přiřazuje typu „L1.1“, který chronologicky řadí do svého třetího stupně (Bartelheim 1998, 100). Téměř stejná mísa, a to včetně úpravy povrchu, pochází také z protoúnětického pohřebiště v Mikulově (Ondráček 1967, 403–404, obr. 14: 8). Velmi podobná mísa, jen s vertikálním uchem, byla nalezena v Dolních Počernicích54 (Hásek 1959, 28, tab. 24: 7); další obdobná mísa s vertikálním uchem a protilehlým pupkem v Podivíně (Ondráček 1967, 403–404, obr. 14: 2). Vzhledem k tomu, že v případě mísy z Peček se jedná o nález bez nálezových okolností (Bartelheim 1998, 239), je zřejmě věrohodnější datace nádob z Moravy a Dolních Počernic, které pocházejí z protoúnětických hrobů. Do Reineckeho stupně A1 je datována mísa z bavorského Kronwinklu (Kr. Landshut) náležící štraubingské kultuře (Ruckdeschel 1978, 213, Abb. 18: 15; Taf. 26: 9). Pro datování do závěru únětické kultury by naopak mohl svědčit fragment obdobné mísy nalezený v sídlištní jámě v Karsdorfu (Burgenlandkreis, Sachsen-Anhalt; Behnke 2013, 154, Taf. 4: 8), v jejímž keramickém inventáři je patrný věteřovský vliv (Behnke 2013, 159). Datování této mísy není na základě analogií možné rozhodnout, určitým vodítkem by však mohla být úprava podstavy nádoby, která je v případě této mísy lehce projmutá. Publikovaná vyobrazení analogických nádob detail úpravy podstavy neuvádějí, tímto způsobem však byly v Mikulovicích upravovány podstavy koflíků, které je možné zařadit do mladší fáze únětické kultury (např. koflíky 64/1, 23/1 nebo 91/1). Jen o něco výraznější profilaci má mísa 51/1 se třemi dvojitými pupky na rozhraní hrdla a podhrdlí, které ale jinak není od hrdla nijak výrazně odděleno. I pro tuto mísu je možné uvést jako analogii exemplář z Peček u Nymburka (k dataci viz výše; Bartelheim 1998, 239, Taf. 19: 8), a dále z Polep (Dvořák 1927a, 30, tab. 6: 21), kde se v hrobě nacházela s koflíkem s rytou třásňovou výzdobou, příp. mísu z Chotějovic (Pleinerová 1966, 432, obr. 54: 3), kterou I. Pleinerová (1966, 432) řadí do svého stupně IB. Z Moravy je možné uvést např. mísu z Podivína (Tihelka 1953, 303, obr. 11: 6). Část mísy obdobného tvaru s dvojitými pupky na podhrdlí (původně zřejmě čtyřmi) byla nalezena v sídlištním objektu č. 14/560 v Brandýse nad Labem - Vrábí (Langová 2019, tab. 27: 1). Na základě širokého spektra uváděné datace k tomuto tvaru se zřejmě jedná o tvar průběžný. Absolutní datum55 z hrobu 51 ukazuje na klasickou fázi únětické kultury (viz také obr. 68). 54 55 Mísa byla v hrobě uložena s vakovitým džbánkem (typ „D2.4“ podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998/; Hásek 1959, 28, tab. 24: 6) a s vakovitým džbánem s velmi nízko posazenou maximální výdutí (nejblíže typ „D2.4“ podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998/; Hásek 1959, 28, tab. 24: 8). M. Bartelheim (1998, 99) tento typ džbánu řadí do své první fáze. Z hrobu 51 v Mikulovicích pochází absolutní datum 3516 ± 20 BP, tedy 1911–1766 BC (s pravděpodobností 95,4 %; viz níže, kap. 17.1). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 64. Mikulovice. Typologické členění mis (skupiny I–O). Návrh M. Langová, grafika M. Ernée. — Fig. 64. Mikulovice. Typological classification of bowls (groups I–O). Design by M. Langová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 141 Keramika Esovitou profilaci, i když ne s tak výrazně vyklenutým tělem, má i mísa 9/1. V místě maximální výdutě těla je nasazeno horizontální ucho a hrdlo není od podhrdlí nijak výrazně odděleno. Právě tím se kromě oblé esovité profilace mísa odlišuje od Bartelheimova typu „L1.2“, kterému je jinak velmi podobná. Ten M. Bartelheim (1998, 100) řadí do svého druhého stupně, na základě výše jmenovaných odlišností je pravděpodobně možné mísu pokládat za jakýsi „prototyp“ tohoto typu. Plynulostí přelomu hrdla a podhrdlí se jí velmi podobá mísa z Chotětova, která je navíc netypicky zdobená rytou třásňovou výzdobou a chronologicky spadá do třetího stupně V. Mouchy (Langová – Švédová 2017, 238), nebo mísa z Dolních Počernic (Hásek 1959, 17, tab. 11: 1; Moucha 1963, 27, Abb. 11: 36). Tvarově podobná, avšak již s výrazně odděleným hrdlem od podhrdlí, je mísa ze Sulejovic - Reisova kamenolomu (Zápotocký 1982, 382, obr. 13: 7). V. Moucha (1963, 27, 45) tento tvar nazývá mísou „lovosického typu“ a řadí ho do svého třetího stupně. Skupina K (obr. 64: K) Další skupinu představují mísy s ven vyhnutým okrajem a hrdlem výrazně odsazeným od podhrdlí (2/2, 1/1, 19/2, 32/1), na které nasedá tělo velmi mírně ven vyklenuté. Tento typ nádob označuje B. Zich (1996, 83– 85) jako tzv. „Burker Töpfe“. Nádoby 19/2 a 32/1 jsou na podhrdlí opatřeny dvojicí a nádoba 1/1 trojicí bradavkovitých nebo jazykovitých pupků. Nádoba 2/504 nemá žádné pupky, ale z okraje vycházející svislé ucho, které ji odlišuje od předchozích, a lze ji proto jednoznačně ztotožnit s typem „3C3“ B. Zicha (Zich 1996). V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) ji je možné zařadit pouze rámcově k typu „L1.3“, který je dle M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 172) rozšířen především v Čechách a ve Slezsku a který chronologicky řadí do své druhé fáze (Bartelheim 1998, 99). Podobná mísa s uchem na okraji, bohužel bez nálezových okolností, je známa z Ohrady (Bartelheim 1998, 237–238, Taf. 17: 18). Tvarově velice podobná nádoba pochází z hrobu 8 v Burku u Bautzen (Kr. Bautzen, Sachsen; Grünberg 1940, Abb. 7: Grab 8), z téže lokality je také podobná o něco více rozevřená mísa s uchem těsně pod okrajem56 (Spehr 1967, 64, Abb. 5: 5). Nádoby typu „3C3“ připisuje B. Zich (1996, 293) své čtvrté fázi. Ostatní nádoby odpovídají Zichovu typu „3C1“ (Zich 1996) a v typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se nejvíce blíží jeho typu „L1.1“, pro který kromě Čech uvádí výskyt především ve Slezsku a středním Německu (Bartelheim 1998, 172). Tento tvar má mnohočetné analogie v Burku u Bautzen (Grünberg 1940, Abb. 6: Grab 6; Billig 1958, 7–16, Abb. 2: 1, 4, 7; Spehr 1967, 65, Abb. 5: 357; Zich 1996, 83–84) i na dalších lokalitách v Sasku a Slezsku (Zich 1996, 83–84) – např. na lokalitě Wroclaw-Wojszyce (Dolnoslezské voj.; Machnik 1977, 117, Taf. 21: 13). Z Čech podobnou nádobu známe z Řepova (Turek 1932, 55, tab. 7: 29). B. Zich (1996, 291) sice uvádí, že typ „3C1“ se vyskytuje od konce 56 57 Mísa s uchem se nacházela v hrobě s bronzovým manžetovitým náramkem a částí hrubší hmoždířovité nádoby (Spehr 1967, 64). Mísa byla v hrobě uložena společně s miniaturní nádobkou velice podobnou nádobce 36/202 (Spehr 1967, 65). 142 126–168 druhé fáze a především ve fázi třetí, zároveň ale uvádí častý výskyt v kombinaci s únětickými jehlicemi s očky a nádobkami s vysokým hrdlem, které jsou obecně považovány za typickou náplň klasické únětické kultury (Bartelheim 1998, 99). M. Bartelheim (1998, 100) datuje mísy typu „L1.1“ do své třetí fáze. Nádoby tohoto typu je tedy možné s největší pravděpodobností zařadit právě do klasické fáze únětické kultury. Skupina L (obr. 64: L) Vysoké mísy s nálevkovitě ven vyhnutým okrajem, který představuje největší průměr nádoby, a s kónicky ke dnu se zužujícím tělem, které na rozdíl od předchozí skupiny není ven vyklenuté, označuje B. Zich (1996, 84) jako „Burker Töpfe“ typ „3C2“. Této charakteristice odpovídají z Mikulovic nádoby 10/1 a 67/1. Největší koncentraci tohoto tvaru uvádí B. Zich (1996, 83) v Horní Lužici, dále se vyskytly v Dolní Lužici, Sasku a Slezsku. Z Čech uvádí obdobné nádoby z Libčan (Domečka 1932, 51, tab. 6, 21), Postoloprt (Pleinerová 1966, obr. 26: 1), Kanína (Hrdlička 1968, 514, obr. 4: 9), Turska (Schmidt 1909, 244–245, obr. 6; Moucha 1963, 36–38, Abb. 16: 11) a Hlízova (Moucha 1963, 18–20, Abb. 6: 15), zároveň ale upozorňuje, že v Čechách je tento tvar ovlivněn podobou pokročilých mis lovosického typu (Zich 1996, 84). Uváděné české analogie jsou ale tvarově mírně odlišné. Odpovídá jim mikulovická mísa 57/1, která má malé horizontální ouško, stejně jako mísa z Hlízova, a navíc ještě protilehlý bradavkovitý pupek, a mísa 68/1 s horizontálním uchem. Míse 57/1 je velmi podobná mísa s malým horizontálním uchem a protilehlým pupkem z Plotišť n. Labem (Moucha 1963, 22, Abb. 7: 33), kterou V. Moucha datuje do poklasické fáze, ev. mísa z únětického sídliště v Praze 9 - Vysočanech (Pasternak 1923, 336, obr. 157: 8). B. Zich (1996, 84) nádoby tohoto typu obecně řadí do svého čtvrtého stupně, tedy klasické únětické kultury. Mísu z Libčan datuje V. Moucha (1963, 23) do klasické fáze a z Hlízova do poklasické fáze únětické kultury (Moucha 1963, 18). V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se mísy 10/1 a 67/1 nejvíce (ale přesto poměrně vzdáleně) podobají typu „L2.1“ a mísy 57/1 a 68/1 typu „L1.2“; M. Bartelheim oba typy shodně řadí do svého druhého stupně, v případě typu „L1.2“ do závěrečné části (Bartelheim 1998, 100), a připisuje těmto tvarům především českou provenienci (Bartelheim 1998, 172). Skupina M (obr. 64: M) O poznání rozevřenější a nižší jsou mísy 81/2 a 87/1, jejichž hrdlo je vyšší (u nádoby 87/1 zabírá dokonce 2/5 výšky nádoby) a od podhrdlí je odděleno výraznějším zalomením. Obě mísy mají na přelomu funkční prvky – mísa 81/2 nepravidelně rozmístěný protáhlý jazykovitý pupek a dvojitý bradavkovitý pupek a mísa 87/1 čtyři do kříže postavené větší bradavkovité pupky. Nádoba 87/1 odpovídá typu „5F“ B. Zicha (Zich 1996) a nádoba 81/2 se tomuto typu velmi blíží. V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se obě nádoby nejvíce blíží typu „L2.1“; jedná se však o podobnost poměrně vzdálenou. Největší koncentraci tohoto tvaru klade B. Zich (1996, 113) do Slezska v rámci skupiny Nowa Cerekwia, což PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika potvrzují i poměrně přesné mnohočetné analogie k oběma mikulovickým nádobám v rámci tvarů skupiny Nowa Cerekwia (okr. Głubczice, Opolské voj.), které uvádí S. Łęczycki (2014, Abb. 56: II, III). Tato skupina chronologicky spadá do období komplexu Maďarovce – Věteřov – Böhemkirchen (Łęczycki 2014, 201; Zich 1996, 113). Mísa 87/1 odpovídá variantě mísy II S. Łęczyckého (Łęczycki 2014, 216) a má i další analogie např. na lokalitách Wrocław-Oporów (Dolnoslezské voj.) a Jędrychowice (okr. Strzelin, Dolnoslezské voj.; Łęczycki 2014, 216) a na základě dostupných vyobrazení (Dvořák 1927a, 30, tab. 6: 21; Bartelheim 1998, Taf. 25: 6) také v Polepech58 (mísa se šesti pupíky). Mísa 81/2 odpovídá variantě III S. Łęczyckého (Łęczycki 2014, 216) s dalšími analogiemi na lokalitách Wrocław-Oporów (z fáze Wrocław-Oporów IV), Hlízov (Dvořák 1927b, 354, tab. 89: 1; Łęczycki 2014, 216) a Tursko59 (Moucha 1963, 37, Abb. 16: 11; Zich 1996, 113). Skupina N (obr. 64: N) Následující skupinu (83/2, 27/1, 13/1a, 24/1) tvoří široce rozevřené mísy s nízkým ven vyhnutým okrajem, který je od podhrdlí výrazně oddělen. Jejich tělo směřuje kónicky k poměrně úzkému dnu, stěny jsou buď rovné (83/2, 27/1), nebo jen velmi mírně ven vyklenuté (13/1a, 24/1). Z okraje vychází svislé ucho, které u nádob 83/2 a 24/1 okraj lehce převyšuje a které se svojí spodní částí upíná na přelom hrdla a podhrdlí nebo těsně pod něj. Mísy odpovídají typu „4K1“ podle B. Zicha (Zich 1996), který je nazývá „variantou Tomice“ (Zich 1996, 99) a řadí je do své páté fáze (Zich 1996, 282). Koncentraci tohoto tvaru uvádí ve Slezsku, např. na sídlišti Nowa Cerekwia (okr. Głubczice, Opolské voj.; Zich 1996, 99). Zde je jako příklad keramiky typu Nowa Cerekwia uvádí i S. Łęczycki (2014, 206, Abb. 56). O něco řidčeji se vyskytují také ve středním Německu a v Sasku (Zich 1996, 99) – např. v Burku u Bautzen (Kr. Bautzen, Sachsen; Zich 1996, 283). Z Čech uvádí B. Zich (1996, 99–100) jejich koncentraci z Lovosicka – např. z Libochovan (Zápotocký 1982, 366, obr. 4: 7) nebo Lovosic (Zápotocký 1982, 378, obr. 9: 3). Dále jsou známé např. z Turska60 (Moucha 1963, 36, Abb. 16: 9), Tetína (Durdík – Rosolová 1975, 189, obr. 1: 3) nebo ze sídlištního materiálu v Brandýse nad Labem - Vrábí (Langová 2012, Tab. 20: 798/13; 27: 107C/15; 2019, obr. 8: 4E), kde jsou datovány do poklasické fáze únětické kultury (Langová 2012, 125; 2019, 113). Tento tvar se vyskytuje ale i na Moravě (Tihelka 1953, 257; Zich 1996, 100), příkladem je mísa z Opatovic u Rajhradu (Tihelka 1953, 301, obr. 11: 3) nebo dvě mísy z Hodonic (Stuchlíková 1987, 12, obr. 1: 2; Rožnovský 2015, 54, obr. 3: 12, 13), které D. Rožnovský (2015, 54) datuje do úněticko-věteřovského horizontu. 58 59 60 Mísa byla v hrobě uložena společně s „hrnečkem se třemi vodorovnými rýhami a svislými třásněmi zdobeným“ (Dvořák 1927a, 30; Bartelheim 1998, 243). V tomto hrobě se mísa nacházela společně s dalšími dvěma talířovitě rozevřenými mísami, trojúhelníkovitou dýčkou, bronzovou záušnicí a jantarovým náhrdelníkem. Hrob byl překryt masivním kamenným závalem (Moucha 1963, 36). V hrobě se mísa nacházela společně s dalšími dvěma mísami (viz předešlá poznámka), trojúhelníkovitou dýčkou, bronzovou záušnicí a jantarovým náhrdelníkem. Hrob byl překryt masivním kamenným závalem (Moucha 1963, 36). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126–168 Skupina O (obr. 64: O) V rámci souboru se vyskytlo pět mis s jednoduchou profilací okraje. Vyšší a uzavřenější tvar s mírně nálevkovitě rozevřenými stěnami představují nádoby 90/1 a 74/1, které se tvarově nejvíce podobají typu „M1.1“ podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a „10G2“ podle B. Zicha (Zich 1996). Mísa 90/1 má špičatě rozšířenou podstavu. Naopak nízké a široce rozevřené jsou nádoby 73/1 a 13/1b (zde je rozevření natolik extrémní, že je možné uvažovat o označení „talíř“), které se blíží typu „5A2“ podle B. Zicha (Zich 1996). S určitou pravděpodobností je mezi široce rozevřené mísy možné zařadit i nádobu 89/1, tu se však nepodařilo dohledat a její přibližný tvar je znám pouze na základě fotografické terénní dokumentace, která by mohla ukazovat na typ „4M“ podle B. Zicha (Zich 1996). M. Bartelheim (1998) pro tento tvar neuvádí žádné bližší analogie. U dvou nádob jsou patrné stopy po funkčním prvku, u mísy 73/1 po odlomeném horizontálním uchu a u mísy 74/1 zřejmě po plochém jazykovitém výčnělku. Vyšší jednoduché mísy jsou průběžným tvarem, který se vyskytuje po celou starší dobu bronzovou a nelze ho tedy blíže chronologicky zařadit (Moucha 1963, 12; Bartelheim 1998, 99). Doložen je již v rámci starší únětické kultury – např. z Postoloprt (Pleinerová 1962, 6–7, obr. 13), kde ho I. Pleinerová (1966, 386) na základě dalšího hrobového inventáře řadí do staroúnětické kultury nebo v několika exemplářích z Dolních Počernic, mísa z hrobu 59 má dokonce podobně rozšířenou podstavu jako mikulovická mísa 90/1 (Hásek 1959, 26, tab. 22: 5) a mísa z hrobu 51 má zase shodně s 74/1 stopy po odlomeném jazykovitém výčnělku (Hásek 1959, 23, tab. 19: 7). Dvě malé misky podobného tvaru s výčnělkem jsou známy také z Polep u Kolína (Dvořák 1927a, 26–27, tab. 5: 15, 19). Podobné misky pocházejí i ze staroúnětického pohřebiště v Praze 8 - Ďáblicích (Kostka – Smejtek 2012, 684, obr. 8: 3, 4). Do mladšího období únětické kultury datuje I. Pleinerová, roz. Hnízdová (Hnízdová 1955, 305) jednoduchou hlubší misku z Března (Hnízdová 1955, 300–301, obr. 156: 10). Tvarově podobná mísa s odlišnou úpravou povrchu (leštěným pásem pod hrdlem a mírně drsněným tělem)61 a horizontálním uchem se nacházela pod mohylou v Brandýse nad Labem - Vrábí, kde je typologicky řazena do nejmladší (poklasické) fáze únětické kultury62 (Danielisová – Langová et al. 2013, 70, obr. 7). Misky s jednoduchým široce rozevřeným okrajem, často opatřené vertikálním uchem, se běžně vyskytují na Moravě v závěru únětické kultury a v kultuře věteřovské. Neznámé nejsou ale ani ze stejného chronologického období v Čechách. Z Moravy známe např. dva exempláře z Šardiček, které K. Tihelka (1953, 257, obr. 13: 6, 7) řadí do mladší fáze únětické kultury, několik shodně datovaných (Ondráček 1962, 81) misek z Rebešovic (Ondráček 1962, 12, 38, 50, tab. 48: 2; 51: 3; 53: 1) nebo mísa 61 62 Takováto úprava povrchu se vyskytuje u jednoduchých mis s kónicky rozevřenými stěnami v moravské věteřovské kultuře (Ondráček – Stuchlíková 1988, 13). Tři radiokarbonová data z objektu po kalibraci ukazují na interval 2133–1921 BC s pravděpodobností 95 % (Danielisová – Langová et al. 2013, 71, 76–77). 143 Keramika z Opavy-Vávrovic (Hlas – Stuchlík – Šín 2017, 58, obr. 7: 1; 14: 1). Dvě jednoduché mísy obsahoval věteřovský hrob v Hulíně - U Isidorka, který spadá na přelom starší a střední doby bronzové (Daňhel 2010; Rožnovský 2015, 59). V Čechách byla podobně rozevřená mistička s dvěma otvory pod okrajem63 nalezena v sídlištní jámě s lidským skeletem v Blažimi (Pleinerová 1966, 390, obr. 30: 3); stejně umístěné dva otvory má i široce rozevřená miska z Prahy 9 - Vinoře, která je řazena k věteřovským tvarům (Hnízdová 1954, 194, obr. 3: 5). Talířovitě rozevřená miska s horizontálním uchem pochází ze sídliště v Křemýži - Köhlerově pískovně (Pleinerová 1966, 431, obr. 52: 1), které I. Pleinerová (1966, 428) řadí na závěr svého třetího stupně s patrnými věteřovsko-maďarovskými prvky. V hrobovém kontextu byla nalezena talířovitě rozevřená miska ve Vliněvsi (Limburský a kol. 2018, tab. 7: 3). U mísy 73/1 je i přes částečnou rekonstrukci nádoby patrné mírné lalokovité vytažení stěn. Tvarově i vytažením stěny se jí velmi podobá mísa z Velkých Žernosek, která je však opatřena vertikálním uchem (Pleinerová 1958, 60, obr. 1: 4). I. Pleinerová (1958, 60) píše, že „podobné misky jsou hojným a typickým zjevem ve středodunajské mohylové kultuře, nejsou však vhodné pro bližší datování“ a zároveň předpokládá jejich vývoj z věteřovských a maďarovských misek s uchem pod okrajem, které mohou mít jazykovitě vytažený okraj. D. Rožnovský (2015, 61) počátek výskytu mis s vytaženými laloky datuje do poklasické fáze věteřovské kultury. S jistou pravděpodobností lze mezi misky s jednoduchým široce rozevřeným okrajem zařadit také nedohledanou nádobu 89/1, jejíž podoba je známa pouze na základě ne příliš detailních fotografií z terénu (tab. 56: F). Podle dostupné fotografické dokumentace šlo patrně o větší (cca 25 cm širokou) mísu s lehce vyklenutým tělem a zřejmě jednoduchým okrajem. Některé fotografie naznačují, že okraj mohl být i dovnitř rozšířený. Původní rekonstrukci tvaru ztěžuje fakt, že mísa nebyla zachována vcelku. Při zvážení známých faktů mohla mísa s jistou pravděpodobností vypadat např. jako mísy klasické únětické kultury z Rebešovic (Ondráček 1962, 15, 29, tab. 49: 1; 50: 5) nebo věteřovské mísy z Bezměrova (Tihelka 1960, 123, obr. 9: 7; 24: 10), ev. Křepic-Hradiska (Tihelka 1960, 125, obr. 22: 1) a Dolních Kounic (Tihelka 1960, 124, obr. 20: 10). Tento tvar je znám i v kombinaci s dovnitř rozšířeným okrajem – např. z Hodonic (Rožnovský 2015, 54, obr. 3: 16). Podle D. Rožnovského (Rožnovský 2015, 54) se vyskytuje v omezené míře již v poklasické únětické kultuře a na oblibě získává v období kultury věteřovské. 11.1.2.3. Miniaturní nádobky S 25 exempláři představují miniaturní nádobky třetí nejčastější keramický tvar nalezený na mikulovickém pohřebišti (obr. 65). Tvarově se mezi nimi nachází pohárky, nádobky s vysokým hrdlem, dvojkónické nádobky, mističky i kulovité nádobky. 63 I. Pleinerová (1966, 390) funkci otvorů nijak nespecifikuje, ale nakolik je podle publikovaného obrázku možné posoudit, nelze vyloučit, že se jedná o pozůstatek po horizontálním uchu. 144 126–168 Skupina P (obr. 65: P) Jako samostatnou skupinu v rámci miniaturních nádobek lze vyčlenit čtyři pohárky s ven vyhnutým okrajem a mírně ven vyklenutým tělem (40/1, 2/503, 59/1 a 64/2), u pohárků 40/1 a 2/503 je hrdlo od podhrdlí výrazně odděleno, u pohárků 59/1 a 64/2 není předěl tak zřetelný. Tvarově je lze přiřadit k typu „G4.1“ M. Bartelheima (Bartelheim 1998), resp. k typu „G4.2“ v případě pohárku 64/2, a „7G1“ B. Zicha (Zich 1996), které se typicky vyskytují s plastickými výčnělky, ev. s ouškem. U mikulovických exemplářů se vyskytl plastický prvek pouze na pohárku 59/1 ve formě bradavkovitého pupku a na pohárku 64/2 formou svislého ouška vycházejícího z okraje. Další dva nemají zřejmé stopy po jakémkoliv funkčním prvku (z pohárku 40/1 je však dochována pouze polovina nádobky). Tento typ pohárků je kromě Čech (Bartelheim 1998, 172) rozšířen také v oblasti středoněmecké únětické kultury (Bartelheim 1998, 172; Zich 1996, 144), z Čech známe např. pohárky s výčnělkem z Března u Loun (Hnízdová 1955, 300, obr. 157: 5), který je řazen do mladší fáze únětické kultury (Hnízdová 1955, 305; Pleinerová 1966, 362), a Kamýku (Hlava 2016, obr. 8: 13) nebo stejně datované pohárky z Liběšovic64 (Moucha – Pleinerová 1966, 520, obr. 149: 5), Klecan (Ernée – Profantová et al. 2011, 312, obr. 4: 3), nebo moravských Rebešovic (Ondráček 1962, 32, tab. 50: 9). Pohárek z Turska (Schmidt 1909, 245, obr. 7) datuje V. Moucha (1963, 36, Abb. 16: 15) až do závěru únětické kultury. Stejně tak štíhlý pohárek bez výčnělku ze sídlištního objektu z Křemýže - Köhlerovy pískovny náleží podle I. Pleinerové (Pleinerová 1966, 428, obr. 52: 4) na konec jejího třetího stupně. Na možné i o něco starší datování ukazuje velmi podobný pohárek s bradavkovitým pupkem z hrobu 65 v Polepech (Dvořák 1927a, 33, tab. 8: 4), který na základě dalšího hrobového inventáře65 datuje V. Moucha (1963, 12) do své třetí fáze. Podobně datuje pohárek se čtyřmi pupky (Dvořák 1927a, 37, tab. 9: 8) z hrobu 100 nebo pohárek s výčnělkem z hrobu 116 (Dvořák 1927a, 39, tab. 10: 9). Do stejného období spadá také pohárek bez výčnělků z únětického pohřebiště v Kněževsi (Smejtek 2001, 235, obr. 32: 2; 2011, 55, obr. 32: 3). M. Bartelheim (1998, 100) tento typ obecně datuje shodně s H. E. Manderou (Mandera 1953, 212) do mladší fáze únětické kultury. Pro pohárek 64/2 je možné v Čechách najít analogii v Sedlci (Bartelheim 1998, 252, Taf. 31: 7), Chotěbudicích (Rada 1981, 626, obr. 4: 2) nebo Vrbčanech66 (Dvořák 1933, 61, tab. 6: 11), avšak obě nádobky jsou opatřeny pouze výčnělkem a ne ouškem jako nádobka 64 65 66 V hrobě 24 byl kromě pohárku s výčnělkem nalezen také jantarový náhrdelník složený z 28 korálků, zlomky bronzové záušnice, drátěného kroužku, únětická jehlice s očkem a kamenné hladítko (Moucha – Pleinerová 1966, 520; Ernée 2012a, 134). V jednom hrobě uložen s vysokou mísou s vyklenutým tělem a vertikálním uchem a džbánkem s třásňovou výzdobou, jejíž horizontální ryté linie jsou doplněny řadou vpichů (Dvořák 1927a, 33, tab. 8: 7, 8). V hrobě uložen pod masivní kamennou konstrukcí se dvěma zlatými záušnicemi a dvěma bronzovými jehlicemi s roztepanou hlavicí svinutou v rourku (Dvořák 1933, 61). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 64/2. Zároveň vnější povrch byl zřejmě hlazený. M. Bartelheim (1998, 99) pro tento tvar neuvádí žádnou bližší dataci a lokalizuje ho především do Čech (Bartelheim 1998, 172). Velice podobná, včetně úpravy vnějšího povrchu a postavení ouška, je nádobka z Rebešovic (Ondráček 1962, 12, tab. 48: 1) kladená do klasické fáze únětické kultury (Ondráček 1962, 81). Tvarově velice podobnou nádobku s mírně drsněným vnějším povrchem, ale s níže postaveným ouškem a bradavkovitými pupíky, uvádí také J. W. Neugebauer (1979, 36, Abb. 3: F) jako jeden z typických tvarů skupiny Böheimkirchen. Skupina Q (obr. 65: Q) Jako tzv. „Steilhalsgefäße“ nazývá M. Bartelheim (1998) nádobky s jednoduchým vysoko vytaženým okrajem. Jeho typu „H2.1“ s vysoko vytaženým hrdlem, které výrazně převyšuje vyklenuté tělo, odpovídají nádobky 85/1, 32/2, 4/1 a 36/202. V typologii B. Zicha (Zich 1996) se nejvíce podobají typu „11A1“. Plastické funkční prvky jsou doloženy ve dvou případech – na nádobce 36/202 v podobě třech bradavkovitých pupků a u nádobky 85/1 dvou bradavkovitých pupků (původně mohly být také tři). Jejich absence u ostatních nádobek však může být zapříčiněna špatným stavem dochování. Zatímco hrdlo je u všech nádobek velmi podobné, jen u 85/1 mírně prohnuté, vyklenutí těla se vzájemně liší. Tělo nádobky 85/1 je oble ven vyklenuté s maximální výdutí v horní části těla. Na rozdíl od ostatních má lehce prohnuté hrdlo. Jedná se o v Čechách běžně se vyskytující tvar charakteristický pro vrcholnou fázi únětické kultury (Ondráček 1962, 72). Kombinace vyklenutého těla a prohnutého hrdla je známa na nádobce z Turska67 (Moucha 1963, 36–37, Abb. 16: 7), kterou V. Moucha (1963, 36–37) řadí ke klasické fázi únětické kultury, nebo z Dřínova (Schmidt 1895, 733–734, tab. 42: 7). Mírně prohnuté hrdlo, maximální výduť v polovině výšky těla, plastické pupky na podhrdlí má nádobka z mladoúnětického pohřebiště z Liběšovic u Podbořan68 (Streit 1934, 67, Taf. 1: 6; Moucha – Pleinerová 1966, 520, obr. 146: 21). Na Moravě je takováto profilace známa např. na nádobce se třemi pupky z Lanžhota (Dostál 1962, 16, obr. 5: 7), kterou autor datuje do nejmladší fáze únětické kultury (Dostál 1962, 18), nebo na shodně datované (Ondráček 1962, 72) nádobce z Rebešovic (Ondráček 1962, 28, tab. 49: 6). Na Moravě se můžeme setkat s podobnou profilací také u větších nádob, které bývají, stejně jako nádoba 85/1, často doplněny o plastické pupky nebo výčnělky (Tihelka 1960, 44). Tvarově velmi podobná je i např. nádoba z Blučiny (Tihelka 1960, 48, obr. 12: 8), která náleží věteřovské kultuře. Nádobce 32/2 se svým vyklenutým tělem, ale rovným hrdlem, podobá nádobka z Vrbčan (Moucha 1963, 15, Abb. 3: 3), kterou V. Moucha (1963, 15) řadí do klasické 67 68 S nádobkou byl v hrobě uložen ještě jantarový náhrdelník s bronzovými spirálkami, únětická jehlice s očkem, bronzová záušnice a oblázek (Moucha 1963, 36). V hrobě 26 byl ještě nalezen jantarový korálek, bronzová záušnice a fragmenty bronzového kroužku (Streit 1934, 67; Moucha – Pleinerová 1966, 520; Ernée 2012a, 134). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126–168 fáze, a z Liběšovic dvě nádobky z hrobů 1769 (Streit 1934, 66, Taf. 1: 3; Moucha – Pleinerová 1966, 519, obr. 145: 3) a 3470 (Streit 1934, 68, Taf. 1: 11; Moucha – Pleinerová 1966, 521, obr. 148: 13). Na rozdíl od předchozích se vyklenutí těla u nádobky 4/1 nachází přibližně v polovině výšky a je oble zalomené. Stejnou profilaci má také např. další exemplář z Vrbčan (Moucha 1963, 15, Abb. 3 : 4), který V. Moucha (1963, 15) řadí do klasické fáze, stejně datovaná je také nádoba z Liběšovic u Podbořan se dvěma protilehlými pupky (Streit 1934, 68, Taf. 1: 12; Moucha – Pleinerová 1966, 521, obr. 149: 10) nebo z Dřínova (Schmidt 1895, 733–734, tab. 42: 18). Nejméně výrazné tělo má nádobka 36/202, které není vyklenuté téměř vůbec a směřuje šikmo ke dnu. Na jejím přelomu hrdla a podhrdlí se nachází tři bradavkovité pupky. Analogický tvar je znám z hrobu 33 z Prahy 9 - Miškovic71, který náleží klasické fázi únětické kultury (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 373, Abb. 20: 26; Ernée 2015, 87, Abb. 45a: 33/3), stejně datovaná je podobná nádobka se dvěma horizontálními oušky z Vliněvsi (Kalfusová 2008, 18, tab. 4: 299/16a) nebo s třemi pravidelně rozmístěnými horizontálními výčnělky z Klecan (Ernée – Profantová et al. 2011, 312, obr. 4: 5). Tento typ keramiky se vyskytuje především v Čechách (Bartelheim 1998, 172), B. Zich (1996, 174) uvádí jejich výskyt i v „severní části“ únětické kultury, především ve středním Slezsku a Horní Lužici. Jedním z příkladů je nádobka z hrobu v Burku u Bautzen (Kr. Bautzen, Sachsen), která se až na absenci plastických výčnělků tvarově velice podobá nádobce 36/202 (Spehr 1967, 65, Abb. 5). Skupina R (obr. 65: R) Dvojkónické nádobky 13/2, 3/3, 82/1, 55/2 a 33/1 se velmi podobají nádobkám předchozí skupiny. Na rozdíl od nich ale nemají tělo nijak vyklenuté, to míří od poměrně nízko posazeného (ve spodní třetině nádoby) přelomu hrdla a podhrdlí přímo ke dnu (13/2, 3/3, 82/1); u nádobek 55/2 a 33/1 jsou stěny dokonce lehce projmuté. Zároveň přelom hrdla a podhrdlí není tvořen výrazným odsazením, ale přímo ostrým přelomem, který představuje maximální šířku nádoby. Ten M. Bartelheim (1998, 28) přirovnává k přelomu hrdla a těla u klasických únětických koflíků, R. Turek (1932, 57, obr. 37: 2) o dvojkónické nádobce z Neuberku dokonce píše jako o únětickém koflíku: „lom na podhrdlí kolmo seříznutý, 69 70 71 V hrobě 17 se kromě nádobky nacházel ještě náhrdelník z 11 jantarových korálků a 14 trubiček, bronzové spirálky, únětická jehlice s očkem, dvě zlaté kličkovité záušnice a vyleštěný oblázek (Streit 1934, 66; Moucha – Pleinerová 1966, 519; Ernée 2012a, 134). V hrobě 34 byl nalezen jantarový náhrdelník z devíti kulovitých a čtyř protáhlých korálků, náramek z 18 soudkovitých bronzových korálků, bronzové šídlo, fragmenty únětické jehlice s očkem a červený oblázek s ohlazenou ploškou (Streit 1934, 68; Moucha – Pleinerová 1966, 521; Ernée 2012a, 134). Nádobka se nacházela v hrobě s jantarovým náhrdelníkem z 38 korálků a jednoho rozřaďovače s několikanásobným vrtáním, únětickou jehlicí a dvěma bronzovými záušnicemi (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 374; Ernée 2015, Taf. 63). 145 Keramika v jednom místě pupíkovitě vystupuje místo ucha“. Přelom u nádobky 55/2 je tvořen dvěma ostrými hranami stejně jako u koflíků 94/1 a 6/1. U nádobky 82/1 není tělo od podstavy nijak výrazně odděleno (podobně jako např. u koflíku 47/1) a nádobka na rovném podkladu není schopna stát rovně. Plastické prvky se vyskytly ve dvou případech – nádobka 13/2 je na přelomu hrdla a těla opatřena dvěma nepravidelně rozmístěnými bradavkovitými pupky, u nádobky 3/3 je dochován jeden pupek (vzhledem ke špatnému stavu dochování nádobky jich ale mohlo být původně i více). U B. Zicha (Zich 1996) tento tvar odpovídá jeho typu „11A2“, v typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) typu „H1.1“. I přes několik známých exemplářů ze Slezska (z toho dva z pohřebiště v Mierczicích, okr. Jawor, Dolnoslezské voj.) a středního Německa (Zich 1996, 174), se tento tvar nejhojněji vyskytuje v Čechách, kde je ho zřejmě možné považovat za domácí (Bartelheim 1998, 172). Nádobce 33/1 se tvarově velmi blíží dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem a třemi pupky z Polep (Dvořák 1927a, 40, tab. 10: 20), kterou V. Moucha (1963, 13) řadí do klasické fáze únětické kultury, nebo stejně stará podobně profilovaná nádobka z Března u Loun (Hnízdová 1955, 305, obr. 157: 6). Obdobně vysoké hrdlo mají také dvě dvojkónické nádobky z Českého Brodu (Böhm 1932a, 49, tab. 4: 4, 5) nebo nádobka z Poděbrad, která je navíc zdobena dvěma horizontálními rytými liniemi (Bartelheim 1998, 240, Taf. 21: 10). Přelom hrdla a podhrdlí s dvěma ostrými hranami, podobně jako 55/2, má zřejmě nádobka s jedním pupíkem z Malína (Bartelheim 1998, 236, Taf. 15: 5). Miniaturní nádobce 13/2 se zase tvarově velmi podobá dvojkónická nádobka s nižším hrdlem, která byla nalezena na pohřebišti ve Vliněvsi (Kalfusová 2008, 83, tab. 122: a). Relativně nižší hrdlo má také dvojkónická nádobka se dvěma protilehlými horizontálními oušky z Turska (Felcman 1902, 39, tab. 14: 12). Všechny tyto nálezy je možné zařadit do třetího stupně M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 100), resp. do čtvrtého stupně B. Zicha (Zich 1996, 278), tedy do mladší fáze únětické kultury. U nádobky 82/1 vzhledem k neoddělenému dnu, které se vyskytuje např. u koflíků ze závěru únětické kultury, není možné vyloučit ani datování mladší. 126–168 fusová 2008, 54–56, 63, 74, tab. 73: 1018/72a72; 86: 1049/63a; 105: 1064/86a73), mistička z Března u Loun (Hnízdová 1955, 300, obr. 156: 8), Prahy 9 - Miškovic74 (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 386, Abb. 26: 18/28; Ernée 2015, 86, Abb. 45a: 18/27) nebo nádobka s malým pupíkem pod okrajem z Polep (Dvořák 1927a, 37, tab. 9: 10). Mističky s jednoduchými mírně vyklenutými stěnami podobné nádobce 14/1 pocházejí např. z Kolína (s uraženým uchem; Dvořák 1927b, 367, tab. 94: 39), Polep (Bartelheim 1998, 240, Taf. 22: 13) nebo z moravských Šardiček (Tihelka 1953, 294, obr. 17: 2). Chronologicky řadí M. Bartelheim (1998, 100) tento typ do svého třetího stupně, V. Moucha (1963) do svého pátého stupně. Absolutní datum z Prahy 9 - Miškovic (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 386; Ernée 2015, 270, Taf. 46) tuto dataci potvrzuje. Skupina T (obr. 65: T) Na předchozí skupinu plynule navazují jednoduché nádobky se zataženým okrajem a vypouklým (3/1, 68/3, 83/1) až kulovitým (23/2 a 1/2) tělem75. Podle terénní dokumentace do této skupiny by spadala i nádobka 79/1, kterou se však nepodařilo dohledat. Nádobky odpovídají typu „M4.1“ podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998), v případě nádobky 1/2 možná i typu „M5.1“, pro který jsou typické plastické pupky, a typu „10H2“ podle B. Zicha (Zich 1996), u nádobky 68/3 ev. typu „10H3“. Plastický prvek se vyskytl pouze jednou v podobě tří nebo čtyř pupíků na ústí nádobky 1/2. Tento tvar se běžně vyskytuje v Čechách, na Moravě i ve středním Německu76 (Zich 1996, 169; Bartelheim 1998, 172). Chronologicky je ho možné zařadit do mladší únětické kultury, tedy do třetí fáze M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 100), resp. čtvrté fáze B. Zicha (Zich 1996, 277) a páté fáze V. Mouchy (Moucha 1963, 33). Podle K. Tihelky (Tihelka 1953, 257) se na Moravě běžně vyskytují nejen v mladší únětické kultuře, ale zároveň také v kultuře věteřovské, kde „nejsou časté, ale ani vzácné“ (Tihelka 1960, 56). Nádobky se zataženým okrajem a maximální výdutí přibližně v polovině výšky nádoby (podobně jako 3/1) byly nalezeny ve třech exemplářích např. v Polepech (Dvořák 1927a, 39, tab. 10: 15, 16) nebo ve Vliněvsi Skupina S (obr. 65: S) Mezi miniaturní nádobky náleží také malé mističky s jednoduchým nálevkovitě rozevřeným okrajem (50/1, 17/1, a 14/1) nebo s jednoduchým okrajem vzhůru vytaženým a s nepravidelnou profilací (20/1). V případě mističky 14/1 je stěna nádobky nepatrně vypouklá. Na žádné z těchto mikulovických nádobek nejsou stopy po plastickém prvku. Misky odpovídají tvaru „M3.1“ podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a „10G2“ podle B. Zicha (Zich 1996), resp. nádobka 20/1 se nejvíce podobá tvaru „10I2“. Tyto tvary se vyskytují běžně především v Čechách, neznámé nejsou ale ani ve středním Německu nebo na Moravě (Zich 1996, 168, 170; Bartelheim 1998, 172). Tvar s nízkým jednoduchým okrajem vytaženým vzhůru podobný nádobce 20/1 je znám z Vliněvsi (Kalfusová 2008, 61–62, tab. 83: a) nebo z Kněževsi (Smejtek 2001, obr. 27: B2; 2011, 53, obr. 31: 4). Mističkám 50/1 a 17/1 jsou velmi podobné tři nádobky z Vliněvsi (Kal- 146 72 73 74 75 76 V hrobě 1018/72 byly kromě nádobky nalezeny zlomky bronzové trubičky/trubiček z plechu, tři spirálky z bronzového drátu, zlomky bronzové záušnice, bronzový drátek – fragment záušnice (?) a nepravidelný jantarový valounek s několikanásobným vrtáním (Kalfusová 2008, 54–56; Ernée 2012a, 150). Nádobka v hrobě 1064/86 byla uložena s nepravidelným jantarovým korálkem, zlomky ohnutého bronzového drátu a kostěným destičkovitým přívěskem (Kalfusová 2008, 74; Ernée 2012a, 150). V hrobě 18 byla nádobka uložena s cyperskou jehlicí, třemi bronzovými záušnicemi a náhrdelníkem z 11 jantarových korálků, 9 bronzovými spirálkami a mušlí (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 386; Ernée 2012a, 143; Ernée 2015, Taf. 55). Z hrobu pocházejí dvě radiokarbonová data (UtC 13186 – 3530 ± 40 BP; KIA 35077 – 3595 ± 30 BP) se střední hodnotou intervalu při pravděpodobnosti 95 % 2020–1880 BC (Ernée 2015, 270, Taf. 46). M. Bartelheim (1998) a B. Zich (1996) označují tento tvar jako „Napf“, K. Tihelka (1953; 1960) ho nazývá „osudíčko“. Na str. 39 přitom M. Bartelheim (1998) uvádí, že je výskyt typu „M5.1“ omezen na severozápadní a střední Čechy (Bartelheim 1998, 39). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika (Kalfusová 2008, 25–26, tab. 15: 450/12a). Ve Vliněvsi (Kalfusová 2008, 52–54, tab. 69: 1014/61) má zároveň poměrně přesnou analogii i nádobka 68/3 s maximální výdutí v horní polovině nádoby. Na možné o něco starší datování tohoto tvaru ukazuje nádobka se třemi pupíky z Polep (Dvořák 1927a, 38, tab. 9: 15), kterou lze na základě další keramiky z hrobu přiřadit snad starší únětické kultuře77. Kulovitý tvar nádobky podobný nádobce 23/2 je z Čech znám např. z Mikulovic - Kašparovy cihelny (Böhm 1932a, 49, obr. 33: 5), Kolína-Vinice78 (Dvořák 1927b, 367, tab. 94: 38) nebo Března u Loun (Hnízdová 1955, 298, obr. 156: 1). Z Moravy jsou známé např. z Šardiček (Tihelka 1953, 257, obr. 11/2), Rebešovic (Ondráček 1962, 32, tab. 50: 8) nebo Nákla (Tihelka 1953, 257, obr. 12: 9). Kulovitá nádobka z Blučiny (Tihelka 1960, 56, obr. 12: 3) nebo dvě nádobky z Věteřova (Tihelka 1960, 56, obr. 23: 1, 2) svědčí o přesahu tohoto tvaru i do kultury věteřovské. Nádobce 1/2 se tvarem i umístěním plastických pupků velice podobá kulovitá nádobka z Vliněvsi (Kalfusová 2008, 19–21, tab. 6: 304/22a). Skupina U (obr. 65: U) V souboru miniaturních nádobek se vyskytly dva exempláře, u kterých se dochovala pouze spodní část nádoby, a tudíž je není možné přiřadit konkrétnímu tvaru. Nádobka 16/1a je dochována v celku, chybí jí pouze nepravidelně odlámaná (?) okrajová část, která není druhotně upravena. Ani z náznaků zde není možné usuzovat na původní podobu okraje. Dochovaná část nádobky má kulovitý tvar a svým charakterem se velmi podobá nádobkám s kulovitým tělem (např. 23/2). Těsně nad maximální výdutí se nachází krátké svislé plastické žebírko. Výzdoba svislým žebírkem nebo protáhlým pupíkem je kromě jiných tvarů běžná na miniaturních nádobkách ve věteřovské kultuře (Tihelka 1960, 56). V Čechách se vyskytla např. na nádobce z Prahy 6 - Bubenče (Hnízdová 1954, 200, obr. 7/3), Slánské hory (Hnízdová 1954, 204, obr. 9: 7) nebo v několika případech v zásypu příkopu v Brandýse nad Labem - Vrábí (Langová 2012, 90, tab. 26: 107C/10; 35: 406V/2). Všechny tyto nálezy je možné přiřadit věteřovské kultuře, resp. poklasické fázi kultury únětické. Z nádobky 48/1 se rovněž nedochoval její okraj a, podobně jako v předchozím případě, není ani zde stopa po druhotné úpravě. Zbylá část i zde připomíná svým charakterem kulovité nádobky, na rozdíl od nich je ale u ní patrné lehké odsazení ode dna. Nádobka není nijak zdobena ani zde nejsou zřejmé stopy po funkčních prvcích. Podobná úprava nádoby – odstranění/úprava okrajové části – je v únětickém prostředí běžná (viz výše). Z Moravy jsou z věteřovského prostředí doloženy upravené části původně jiných nádob, např. džbánečků a amforek do podoby „osudíček“ (Tihelka 1960, 41, 56). Na základě tohoto pozorování je možné, že současná po- 77 78 V hrobě 108 nalezena se džbánkem s třásňovou výzdobou a mísou s vodorovným uchem pod okrajem (Dvořák 1927a, 38). V hrobě uložena s dvěma bronzovými záušnicemi, třemi jantarovými korálky a cyperskou jehlicí (Dvořák 1927b, 367; Ernée 2012a, 132). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 126–168 doba nádobek z Mikulovic není výsledkem stavu dochování, ale naopak odrazem tohoto zvyku. Nádobky tak mohly být v této podobě do hrobu již uloženy, ev. pro tento účel takto záměrně upraveny. Této interpretaci přispívá také jejich jinak velmi dobrý stav dochování. 11.1.2.4. Hrnce V souboru z Mikulovic byly nalezeny celkem čtyři nádoby, které je možné zařadit do této kategorie (obr. 65). Vzhledem k velmi malému počtu exemplářů sem byly zařazeny všechny větší nádoby, u jejichž rozměrů převládá výška nad šířkou, bez ohledu na přítomnost nebo počet uch a dalších funkčních prvků (výjimkou je pouze džbán 95/2). Skupina V (obr. 65: V) Dvě z nalezených nádob (36/1, 16/2) mají na přelomu hrdla a podhrdlí umístěna dvě svislá ucha a je tak možné je označit tradičním názvem „amfora“. Obě nádoby si jsou tvarově velice podobné, jen 36/201 je o poznání větší. Obě mají kulovitě vyklenuté tělo výrazně oddělené od hrdla, na které navazuje mírně ven vyhnutý okraj. V místě přelomu hrdla a podhrdlí je u obou uchycena spodní část vertikálního ucha. V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se nádoby tvarově nejvíce podobají jeho typu „F1“, v typologii B. Zicha (Zich 1996) typu „12E1“. Tvarově velmi podobná nádoba pochází z pohřebiště v Hrušově79 (Rataj 1958, 307, obr. 130: 6) nebo Hořiněvsi (Moucha 1963, 23, Abb. 7: 32) a další ze sídlištního kontextu z prostoru raně středověkého hradiště Kazína (Jeništa 1933, 58, obr. 39: 6) nebo z Křemýže (Pleinerová 1966, 428–432, obr. 52: 6). Nádoba podobného tvaru, ale s leštěným povrchem, pochází z hrobu z Brodců nad Jizerou z polohy U cukrovaru80 (Knor 1955, 583, obr. 277: 16) a ze sídlištního objektu z Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2015, 82, tab. 40: 798/2; Langová – Danielisová 2015, 239–250, obr. 5: 798/2), podobná byla původně nejspíše i druhotně zabroušená nádoba z téhož objektu (Langová 2015, 82, tab. 42: 798/7; Langová – Danielisová 2015, 239–250, obr. 5: 798/7). Tento tvar náleží mladší fázi únětické kultury – M. Bartelheim (1998, 100) ho řadí do svého třetího stupně, B. Zich (1996, 306) do stupně čtvrtého. Nádobu z Hořiněvsi přiřazuje V. Moucha (1963, 23) svému pátému stupni, zatímco sídliště z Křemýže řadí I. Pleinerová (1966, 428) do závěru svého třetího stupně, shodně jsou datovány také nádoby z Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2012, 125). M. Bartelheim (1998, 172) uvádí výskyt tohoto tvaru především v Čechách, B. Zich (1996, 178) navíc upozorňuje na koncentraci několika kusů ve Slezsku. Zřejmě jen nepatrně se od předchozích původně lišila nádoba 81/3, nicméně kvůli špatnému stavu dochování je její původní tvar především výsledkem kresebné re- 79 80 V ženském hrobě byla uložena s únětickým koflíkem s nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, dvěma bronzovými kroužky a dvěma bronzovými závitky z dvojitého drátu (Rataj 1958, 307). Nádoba byla uložena v ženském hrobě společně s prasečí lopatkou a větším jantarovým korálkem (Knor 1955, 583). 147 Keramika 126–168 Obr. 65. Mikulovice. Typologické členění miniaturních nádobek (skupiny P–U), hrnců (skupiny V–W) a džbánu (skupina X). Návrh M. Langová, grafika M. Ernée. — Fig. 65. Mikulovice. Typological classification of miniature vessels (groups P–U), pots (groups V–W) and jugs (group X). Design by M. Langová, graphic by M. Ernée. konstrukce. Ta se tvarově shoduje s podobou nádoby zachycené in situ na fotografiích z terénu (obr. 74: J; tab. 54: E). Na rozdíl od předchozích dvou amfor měla nádoba 81/3 vejčitě tvarované tělo s maximální výdutí v jeho horní části, vyšší hrdlo a výrazněji ven vyhnutý okraj. Z dochovaných fragmentů ani z fotografické dokumentace se nepodařilo určit původní počet uch a dalších plastických prvků – z nádoby se dochovalo jedno 148 ucho81 a jeden bradavkovitý pupek umístěný na přelomu hrdla a podhrdlí. V této podobě nemá nádoba v typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) bližší analogii, 81 Jedno ucho je patrné také na fotografické dokumentaci, nádoba je však natočena tak, že by případné protilehlé ucho směřovalo dolů (obr. 74: J). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika v typologii B. Zicha (Zich 1996) se nejvíce blíží jeho typu „12F“, který spadá do klasické fáze únětické kultury (Zich 1996, 306). Přítomnost pupku na přelomu hrdla a podhrdlí by mohla ukazovat na vztah k moravské věteřovské kultuře, kde je takováto plastická výzdoba na amforách běžná (Tihelka 1960, 44). V kombinaci s podobným tvarem se pupek vyskytl např. na amfoře z Charvát (Tihelka 1962, tab. 8: 8). Vzhledem ke stavu dochování není vyloučeno, že nádoba byla původně opatřena pouze jedním uchem a protilehlým pupkem a mohlo by se tedy jednat také o džbán – podobný známe z Blučiny (Tihelka 1962, 24, tab. 5: 21) nebo Nesvad (Dušek 1969, 27, Taf. 8: 14). Skupina W (obr. 65: W) Zcela odlišný charakter má nádoba 4/2, která je soudkovitého tvaru s mírně ven vyhnutým okrajem, drsněným vnějším povrchem a třemi kulatými pupky na podhrdlí. Nádoba se ani vzdáleně nepodobá žádnému z typů M. Bartelheima (Bartelheim 1998). V typologii B. Zicha (Zich 1996) se nejvíce blíží jeho typu „20B1“, který je rozšířený zejména ve středním Německu v klasické fázi únětické kultury (Zich 1996, 186, 278). Nicméně přesnější vícečetné analogie je možné pro tento tvar najít na Moravě z prostředí kultury věteřovské. Jedná se o hrubší hrnce, které mohou mít jen mírně ven vyklenutou stěnu, na výduti pod hrdlem tři až pět jednoduchých nebo rozeklaných pupků ve tvaru drobného kužele a na povrchu mohou být drsněné (Tihelka 1960, 35–36; podobně také Rožnovský 2016, 174). Tvarově je mikulovická nádoba velice podobná nádobě bez pupků z Rymic (Tihelka 1960, 127, obr. 35: 2) nebo také nádobám upraveným jako „cedník“ z Věteřova (Tihelka 1960, 58, obr. 31: 9) a Lovčiček (Tihelka 1960, 58, obr. 17: 4). Z nádob podobného tvaru pochází nejspíš také několik fragmentů z Hodonic Loydovy cihelny (Rožnovský 2016, tab. 52: 1; 76: 14). Stejné pupky na podhrdlí mají dvě podobné nádoby z Charvát (Tihelka 1960, 36, obr. 26: 3, 6) nebo tři nádoby z Lobodic (Tihelka 1960, 35, obr. 9: 4, 6; 1962, 88–89, tab. 20: 1–3). Z Čech je mikulovické nádobě nejbližší zásobnice z hrobu odkrytého ve Velkých Přílepech (Hlava 2016, 699, obr. 7: 2), jedná se však o podobnost relativně vzdálenou, nádoba tak z Čech doposud postrádá známé přesnější analogie. K. Tihelkou (Tihelka 1960, 112) jmenované nádoby např. z Turska, Vepřeku, Prahy 4 - Michle nebo Prahy 6 - Bubenče, mají výrazně vejčitý tvar a jedná se tedy taktéž o podobnost velmi vzdálenou82. 11.1.2.5. Džbán 126–168 dobí výskytu tohoto tvaru ve svém prvním stupni, B. Zich (1996, 295) klade do svého prvního stupně pouze počátky jeho výskytu, hlavní produkci řadí až do stupně druhého. Podobné džbány byly nalezeny v hrobech 33 a 57 v Dolních Počernicích (Hásek 1959, 20, 26, tab. 14: 3; 22: 3; Moucha 1963, 29, Abb. 11: 5 a 32), V. Moucha (1963, 29) je řadí k protoúnětické kultuře, stejně jako džbán z Velkých Žernosek (Moucha 1963, 41, Abb. 17: 14). Na rozdíl od něj ale I. Pleinerová datuje celé toto pohřebiště do své fáze 1b (Pleinerová 1966, 349). Stejně chronologicky zařazuje i vakovitý džbán s horizontálními liniemi na podhrdlí z Nového Sedla (Pleinerová 1966, 392, obr. 33: 5). Mikulovickému džbánu se tvarově velmi podobá nezdobený vakovitý džbán z Rvenic (Pleinerová 1966, 386, obr. 27: 3), který I. Pleinerová (1966, 386) na rozdíl od předchozích řadí ke svému stupni 1a. Chronologické zařazení na počátek starší doby bronzové potvrzuje vakovitý džbán připisovaný protoúnětické kultuře z Prahy 9 - Miškovic83 (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 381, Abb. 22: 29/5; Ernée 2015, 86, Abb. 45b: 29/5) nebo vakovitý džbán s plastickou lištou na podhrdlí z Kněževsi84 (Smejtek 2011, 54–55, obr. 31: 7), u kterých je datování potvrzeno absolutními daty. O tom, že takovýto tvar džbánu nebyl na Moravě neznámý, svědčí vakovitý džbán z Chrlic (Ondráček 1967, 396, obr. 11: 8). 11.1.2.6. Další tvary V hrobě 67 byla kromě vyšší mísy nalezena keramická lžička (67/2) s oválnou zahloubenou částí a poměrně krátkou rukojetí (tab. 97). M. Bartelheim (1998) tento tvar označuje jako typ „J“. Keramické lžičky nejsou v únětickém prostředí příliš častým, ale zároveň ani neobvyklým nálezem a jsou známy již ze staršího období únětické kultury (Matoušek 1982, 47; Jiráň /ed./ 2008, 47), např. z Křečhoře (Dvořák 1931, 5–6, obr. 2: 3) nebo Drahelčic (Stocký 1927, 314, tab. 86: 9), neuměle vyrobená keramická lžička byla nalezena také v Dolních Počernicích (Hásek 1959, 23, tab. 19: 6). Lžička z Pňova je na konci rukojeti dokonce zakončena ouškem (Dvořák 1927b, 359, tab. 92: 10). Tento tvar je známý také z Moravy a to především ze sídlišť mladší únětické kultury (Tihelka 1953, 257), z dětského hrobu pochází lžíce ze Šardiček (Tihelka 1953, 257, obr. 14: 1). Známé jsou také z prostředí věteřovské a maďarovské kultury (Tihelka 1960, 62). Tři exempláře interpretované jako lžíce se vyskytly také na sídlišti v Neuenkirchen (Ldkr. Mecklenburgische Seeplatte; Szczesiak 2013, 130, Abb. 7: 8– 10), kde jsou spojovány kvůli patrným pozůstatkům po kontaktu s ohněm se zpracováním bronzu. Skupina X (obr. 65: X) V hrobě 1869 byl nalezen vakovitý džbán s mírně ven vyhnutým okrajem (95/2), který odpovídá typu „D2.1“ podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a „6D2“ podle B. Zicha (Zich 1996). Oba shodně uvádějí jeho hlavní rozšíření kromě Čech také ve Slezsku (Bartelheim 1998, 99; Zich 1996, 295). M. Bartelheim (1998, 99) udává ob- 11.1.2.7. Blíže neurčitelné tvary Celkem u sedmi nádob nebylo možné z důvodu jejich špatného stavu dochování určit jejich původní tvar. Ve 83 82 Jedná se o nádoby s pohřby jmenované J. Neustupným (Neustupný 1933a). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 84 Z hrobu 29 pochází absolutní datum 3670 ± 35 BP, resp. 2190– 1940 BC (s pravděpodobností 95 %; Ernée 2015, 270, Taf. 46). Z hrobu 2351 pochází datum 3676 ± 34 BP, resp. 2200–1950 BC (s pravděpodobností 95,4 %; Smejtek 2011, 37). 149 Keramika dvou případech (35/1 a 7/2) se nádobky zcela rozpadly a dochovala se z nich pouze drť. Pokud vůbec lze z dochovaného množství materiálu soudit, jednalo se spíše o nádoby menší velikosti – miniaturní nádobky (?). V případě nádobky 65/1 se můžeme v terénní dokumentaci dočíst, že se jednalo o „drobnou nádobku zničenou bagrem“. Z nádob 3/2 (tab. 65) a 10/2 (tab. 68) se dochovala část dna, která ukazuje na původ z nádoby relativně většího rozměru, pravděpodobně vyšší mísy nebo hrnce. Větších rozměrů byl také tvar, z kterého pochází dochovaná část nijak nečleněného těla nádoby 43/3 (tab. 87). Naopak z menší nádoby – nejspíše menší jednoduché mističky (?) – pocházejí fragmenty nádoby 32/3 (tab. 81). Otázkou je, zda do hrobu již byly uloženy pouze části nádob, nebo zda jejich fragmentární podoba odráží pouze jejich stav dochování. O tom, že do hrobu nemusely být vždy ukládány pouze celé tvary, svědčí zřejmě např. koflík 94/1, kterému chybí hrdlo, ale jinak je dochován vcelku a ve velmi dobrém stavu. U nádoby 3/2 je s největší pravděpodobností příčinou současné podoby špatný stav dochování, eventuálně kombinace obou možností - na fotografiích z terénu je patrná celá miska nebo spodní část větší nádoby (tab. 38: D). Stejná interpretace je možná také u nádoby 32/3 (tab. 81). Naopak u nádoby 10/2 je vzhledem k velmi dobrému stavu dochování pravděpodobná spíše varianta uložení pouze části nádoby (tab. 68). Tomu nasvědčují i její fotografie pořízené in situ (tab. 40: F). Obdobně jako v tomto případě bylo dno nádoby se zbytky stěn uloženo také v hrobě 4 v Chotěbudicích (Rada 1981, 624, obr. 4: 11). Stejným případem uložení pouze části nádoby do hrobu je zřejmě i velmi dobře dochovaná část nádoby 43/3 (obr. 74: F; tab. 87), u které tuto interpretaci navíc umocňují lehce zabroušené vnější hrany, které by jen stěží vznikly při rozpadu okolních částí. 126–168 profilované (21 kusů) i neprofilované (5 kusů), následované miniaturními nádobkami (25 kusů – cca 25 %). Dále se v souboru nachází čtyři hrnce, jeden džbán a jedna keramická lžíce. U sedmi nádob nebylo možné na základě dochovaných částí původní tvar určit. V 29 hrobech byla nalezena pouze jedna nádoba (obr. 62). Samostatně bylo v hrobech uloženo devět koflíků, devět mis a devět miniaturních nádobek. Jedna nádoba (35/1) se v hrobě nacházela ve zcela rozpadlém stavu a její původní tvar (typ) nebylo možné určit (tab. 73), zároveň nebylo možné určit původní tvar menší nádoby 65/1 (tab. 94). Vzájemné poměry jednotlivých tvarů byly velmi vyrovnané a žádný z nich v souboru výrazně nedominoval. Po dvou nádobách bylo nalezeno celkem v 21 hrobech (obr. 62). Všechny tvary zastoupené v hrobech samostatně (viz výše), se tu vyskytly velmi vyrovnaně ve všech možných vzájemných kombinacích (každá kombinace čtyřikrát). Dvojnásobný výskyt stejného typu nádoby v jednom hrobě je zastoupen pouze v případě koflíků, a to téměř stejně často jako u smíšených kombinací (třikrát). Jen miniaturní nádobky se spolu v jednom hrobě nevyskytovaly87. Zajímavý je nálezový kontext hrnců, které se nachází výlučně (ve třech případech) v kombinaci s miniaturními nádobkami a nikdy se nevyskytly v hrobě samostatně. Jednou byla nalezena kombinace mísy se džbánem, mísy s keramickou lžící a mísy s blíže neurčitelnou nádobou. V sedmi hrobech byly dokumentovány tři nádoby (obr. 62). Žádná z kombinací se neopakovala, nicméně ve čtyřech případech nebylo možné jednu z nádob v souboru tvarově určit, výsledek tedy může být do jisté míry zkreslen. Celkem se v hrobech se třemi nádobami vyskytlo pět koflíků ve čtyřech hrobech, šest mis v pěti hrobech, pět miniaturních nádobek ve čtyřech hrobech a jeden hrnec. I v tomto případě je rozložení keramických tvarů velmi vyrovnané a není zde možné vysledovat jakoukoliv zřejmou kombinační preferenci. 11.1.3. Zastoupení tvarů nádob v hrobech Z celkem 96 prozkoumaných kostrových hrobů85 byly keramické předměty nalezeny v 57 z nich (obr. 62). Nejčastěji se vyskytla jedna nádoba (29 případů – 30 %), po dvou nádobách (resp. v jednom případě nádoba a lžíce) bylo nalezeno ve 21 hrobech (22 %) a po třech nádobách v sedmi hrobech (7 %; obr. 66; 67: A). Bez keramické nádoby bylo 39 hrobů (41 %; obr. 67: A). V 57 hrobech bylo nalezeno celkem 92 keramických předmětů nebo jejich částí (obr. 67: B). Převážná část identifikovatelných tvarů spadá pouze do tří kategorií – koflíky, mísy, miniaturní nádobky. Ostatní tvary byly zastoupeny pouze ojediněle. Nejčetnější byly koflíky, kterých se podařilo identifikovat 28, a to jak ze staršího období únětické kultury, tak z její klasické i poklasické fáze. Koflíky představují téměř třetinu všech nalezených nádob. Druhým nejčastějším tvarem byly mísy86 a to 85 86 Keramika z žárových hrobů (resp. hrobu) byla pojednána samostatně (viz kap. 11.1.9). Velmi častý (po koflících druhý nejčastější) výskyt misek v hrobech únětické kultury uvádí již K. Tihelka (1953, 257). 150 11.1.4. Chronologie pohřebiště na základě typologie nádob Hroby obsahující keramické nádoby byly za účelem vyhodnocení jejich chronologické výpovědi rozděleny do několika skupin, a to na základě v literatuře uváděného datování k nim analogických tvarů (obr. 67: C). V potaz bereme zejména analogie, jejichž chronologické zařazení je diskutováno v komplexnějších publikacích věnujících větší pozornost chronologickému členění starší doby bronzové (zejm. Tihelka 1953; 1960; Moucha 1963; Pleinerová 1966; 1967a; Zich 1996; Bartelheim 1998; Rožnovský 2015; 2016; zde obr. 68). Na základě datování analogických tvarů z jiných lokalit byly hroby přiřazeny k určitému chronologickému stupni (obr. 68). Názvy stupňů uváděných v této práci se shodují s názvy a náplní stupňů definovaných V. Mouchou (Moucha 87 V hrobě 3 se však vyskytly dvě miniaturní nádobky doplněné ještě o fragment další nádoby a v hrobě 13 se zase vyskytovaly dvě mísy dohromady s miniaturní nádobkou (obr. 66). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 66. Mikulovice. Srovnání tvarů keramiky z hrobů s více nádobami. Grafika M. Ernée. — Fig. 66. Mikulovice. Comparation of pottery forms from graves with multiple vessels. Graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 151 Keramika 126–168 1963).88 Mnohé keramické tvary mají četné analogie na Moravě ve věteřovské kultuře, jejíž souběh a pronikání typických prvků na území Čech předpokládá V. Moucha (2005, 11) v průběhu poklasické fáze únětické kultury. V mnoha případech jsou analogie uváděné ve výše zmiňovaných publikacích datovány různě (např. analogie k nádobám 90/2 nebo 7/1 a 7/2), ev. nádoby z jednoho hrobu mají analogie spadající do různých chronologických stupňů či fází (např. hrob 14 nebo 16). Takovéto případy byly označeny oběma stupni, ve kterých se analogie vyskytují, tedy jako „předklasická/klasická“, resp. jako „klasická/poklasická“. Tato označení nemají za cíl vyčlenit nové či přechodné stupně mezi fázemi definovanými V. Mouchou (Moucha 1963), ale spíše korektně naložit s určitými nesoulady v dosavadním chronologickém členění starobronzové keramiky. Přesto je ale pravděpodobné, že hrob zařazený tímto způsobem by mohl nejspíše pocházet ze závěru starší uváděné fáze nebo z počátku té mladší. Nejstarší zjištěné starobronzové hroby můžeme na základě v nich nalezené keramiky datovat do protoúnětického období. Nepochybně sem patří hrob 95 (tab. 109–110) obsahující vakovitý džbán a vyšší mísu (obr. 66: 95), s největší pravděpodobností pak i sousední akeramický hrob 96. Oba se nacházely zcela izolovaně v jižní části lokality (obr. 23: 277/33; 24: F; 69: D). Na základě datování keramiky by sem s jistou výhradou mohl náležet i hrob č. 66 (skupina C), obsahující mísu s analogiemi jak v protoúnětické kultuře, tak v samém závěru únětické kultury (tab. 96), nicméně proti tomu jasně svědčí superpozice hrobu se stratigraficky starším hrobem č. 68, který obsahoval nádoby klasické fáze únětické kultury, včetně koflíku (obr. 66, 68, 69). Podle svědectví keramických nádob zde po protoúnětické fázi následoval delší hiát v osídlení. Zcela chybí tvary typické pro staroúnětickou fázi, jako např. džbánky s pravidelnou třásňovou výzdobou. Jediný případ ryté výzdoby (ovšem poněkud unikátního charakteru) najdeme na koflíku z hrobu 92 (tab. 102), který zároveň představuje jeden z nejstarších tvarů další zjištěné chronologické fáze. Hrob se nacházel osamoceně v SV části lokality (obr. 69: G) a je možné ho chronologicky zařadit přibližně na konec třetí nebo začátek čtvrté fáze V. Mouchy (Moucha 1963). S ním víceméně současné mohly být hroby 6, 9 a 69 nacházející se ve východní části lokality v rámci skupin hrobů A a C (obr. 69: F). Stejně datovaný izolovaný hrob 94 byl odkryt také ve střední části lokality (obr. 69: E). Těchto pět hrobů otevírá následující osídlení lokality, které se potom z archeologického hlediska jeví jako kontinuální až do samého závěru starší doby bronzové. Na uvedené nejstarší hroby plynule navazují hroby 7 a 14 (skup. A; obr. 69: F) a osamocený hrob 90 (obr. 69: F), 88 Obr. 67. Rozložení keramických nádob z Mikulovic. A: Počet keramických nádob v jednotlivých hrobech; B: procentuální zastoupení všech nádob podle jejich tvaru; C: chronologické zařazení hrobů na základě nálezů keramiky. Grafika M. Langová. — Fig. 67. Distribution of pottery vessels from Mikulovice. A: Number of pottery vessels in individual graves; B: percentage of all vessels based on their form; C: chronological classification of graves based on pottery finds. Graphic by M. Langová. 152 V této práci vycházíme z momentálně většinově přijímaného řazení tzv. klasické fáze únětické kultury do stupně A2 (resp. A2a) modifikovaného Reineckeho relativně-chronologického členění doby bronzové (srovnej např. Ernée – Müller – Rassmann 2009, 403, Abb. 38; David-Elbiali – David 2009; Gerloff 2010; Ernée 2015, 296, Abb. 186), a ne ze systému V. Mouchy, který řadí tzv. klasickou fázi únětické kultury už do Reineckeho stupně A1 (např. Moucha 2005, 7, Abb. 1; Jiráň /ed./ 2008, 28–29, tab. 1; cf. Smejtek – Baloun 2018, 614–615, obr. 24–25; viz níže, kap. 17.2). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 68. Absolutní a relativní chronologické členění únětické kultury v Čechách (viz pozn. 88) a datování věteřovské kultury na Moravě a jejich porovnání s absolutními daty z hrobů obsahujících keramiku. Data z jednotlivých hrobů jsou barevně odlišena podle relativního chronologicko-typologického zařazení keramiky podle V. Mouchy (Moucha 1963). Barevně zvýrazněny také odpovídající stupně únětické kultury V. Mouchy (Moucha 1963): 1 – protoúnětická; 2 – staroúnětická; 3 – středoúnětická; 4 – předklasická; 5 – klasická; 6 – poklasická. Chronologické ukotvení relativních stupňů podle M. Ernée (2015, 296, Abb. 186), datování věteřovské kultury podle J. Pešky (Peška 2012; 2013) a jeho ústního sdělení. Grafika M. Langová. — Fig. 68. Absolute and relative chronological dating of the Únětice culture in Bohemia (see note 88) and dating of the Věteřov culture in Moravia and their comparison with absolute dates from graves containing pottery. Dates from individual graves are differentiated by colour after the relative chronological-typological classification of pottery by V. Moucha (Moucha 1963). The corresponding phases of the Únětice culture of V. Moucha are also differentiated by colour (Moucha 1963): 1 – Proto-Únětice; 2 – Early Únětice; 3 – Middle Únětice; 4 – pre-classic; 5 – classic; 6 – post-classic. Chronological position of relative phases after M. Ernée (2015, 296, Abb. 186), dating of the Věteřov culture after J. Peška (2012; 2013) and his oral communication. Graphic by M. Langová. jejichž keramika má analogie řazené do předklasické i klasické fáze. V rámci východně se nacházejících skupin A–C (obr. 69: F) jsou nejhojněji zastoupeny hroby obsahující typickou keramiku klasické fáze únětické kultury – 1, 2, 3, 10, 12, 17, 19, 20, 32, 33, 36, 50, 55, 57, 59, 67 a 68, na kterou plynule navazují tvary s analogiemi jak v kultuře únětické, tak v kultuře věteřovské. Jedná se o hroby 16, 18, 23, 30, 40, 41, 43, 44, 47, 48, 64 a rovněž hrob 91 nacházející se izolovaně severně od skupiny (obr. 69: F). S velkou opatrností by k této skupině mohl náležet také hrob 74, jehož chronologické zařazení není kvůli průběžně se vyskytujícímu tvaru mísy jednoznačné. V této části lokality patří k typologicky nejmladším keramickým tvarům s jednoznačnými analogiemi ve věteřovské kultuře nádoby z hrobů 4, 13, 24, 27 a 73 (obr. 69: F). V případě mísy z hrobu 73 je dokonce možné najít analogie v poklasické fázi věteřovské kultury, ev. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 v kultuře mohylové. S ohledem na uvedené chronologicko-typologické zařazení keramiky není mezi hroby patrná jednoznačná horizontální stratigrafie, snad jen o něco větší koncentrace mladších hrobů v jižní části, nicméně hroby s analogiemi ve věteřovské kultuře jsou rozmístěny relativně rovnoměrně po celém pohřebišti v poměrně velké vzdálenosti od sebe (obr. 69: F). Hrob 35 není možné kvůli velice fragmentárnímu stavu dochování nádobky chronologicky zařadit a u hrobů 66 a 74 lze o jejich dataci pouze spekulovat. V SZ části lokality se nacházela menší skupinka hrobů (skupina D), z nichž celkem devět obsahovalo minimálně jednu keramickou nádobu (obr. 69: A). Do klasické fáze je zde možné přiřadit pouze hroby 78 a 79, oba ale s otazníkem. Keramiku s analogiemi ze závěru únětické kultury, ev. z počátku kultury věteřovské obsahovaly hroby 82 a 85. Nejhojněji byla v této skupince 153 Keramika 126–168 Obr. 69. Mikulovice. Prostorové rozložení hrobů s keramikou a jejich relativně chronologicko-typologické zařazení. Barevně jsou zvýrazněny odpovídající stupně únětické kultury podle V. Mouchy (Moucha 1963) a hroby s nálezy s analogiemi ve věteřovském prostředí: A – protoúnětická; B – předklasická; C – předklasická/klasická; D – klasická; E – klasická/poklasická; F – poklasická, resp. věteřovská, G – neurčitelné. Grafika M. Langová, M. Ernée. — Fig. 69. Mikulovice. Spatial distribution of graves with pottery and their relative chronological-typological classification. The corresponding phases of the Únětice culture by V. Moucha (Moucha 1963) and graves with finds with parallels in the Věteřov environment are highlighted in colour: A – Proto-Únětice; B – pre-classic; C – pre-classic/classic; D – classic; E – classic/post-classic; F – post-classic or Věteřov, G – indeterminable. Graphic by M. Langová, M. Ernée. zastoupena keramika s tvarovým vztahem ke kultuře věteřovské, která se nacházela v pěti hrobech (76, 81, 83, 87 a 89). Podle rozložení keramiky se zdá, že zatímco protoúnětická fáze neměla s následujícími etapami staro- 154 bronzového osídlení žádnou přímou chronologickou ani prostorovou souvislost, v závěru starší fáze únětické kultury se začalo pohřbívat ve východní části lokality na několika od sebe ne příliš vzdálených místech (obr. 69), z nichž některá se stala základem pro kontinuální PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika pohřební aktivity sahající až do závěru starší doby bronzové. Ten na lokalitě představuje poklasická fáze únětické kultury, včetně keramiky mající analogie v kultuře věteřovské. Pohřební skupině D v SZ části plochy výzkumu naopak zcela chybí starší fáze, a i fáze klasická je zastoupena velmi sporadicky (k otázce datování hrobů 78 a 79 viz výše) a vyskytují se zde převážně tvary s analogiemi v kultuře věteřovské. Absolutní data z hrobů s keramikou (obr. 68) ukazují na jednoznačnou chronologickou diskontinuitu protoúnětického hrobu č. 95 (respektive hrobů č. 95 a 96) s následujícím osídlením. Z následného souboru dat se jako nejstarší jeví hroby 69 a 92 řazené do předklasické fáze a hrob 90 zařazený typologicky na přelom fáze předklasické a klasické. Na téměř shodný časový interval ukazuje překvapivě datum z hrobu 43. Tento hrob obsahoval hlubokou mísu a koflík typu Hradec (tab. 87). Ostatní data z hrobů, jejichž keramická výbava má analogie v klasické fázi únětické kultury nebo v její poklasické fázi a v kultuře věteřovské, nevykazují mezi sebou výraznější chronologické rozdíly. 11.1.5. Cizí keramické tvary U několika tvarů zastoupených na mikulovickém pohřebišti je možné na základě analogií předpokládat jejich cizí původ, příp. ideovou inspiraci nebo původ výrobce keramiky v těchto oblastech. Tyto tvary nejsou pro českou kotlinu primárně typické a naopak jejich výskyt je běžnější v některé z okolních oblastí. V severních oblastech únětické kultury (v oblastech ležících severně od území Čech a Moravy) mají velmi 126–168 přesné a navíc četné analogie mísy ze skupin K a L (2/2, 1/1, 19/2, 32/1, 10/1 a 67/1; obr. 64), které B. Zich (1996, 83–85) označuje jako tzv. „Burker Töpfe“ a uvádí jejich koncentraci v Sasku, Lužici a Slezsku (obr. 70). Obdobné tvary se vyskytují sice i v Čechách, ale ve většině Zichem uváděných případů se jedná o podobnosti poměrně vzdálené – např. nádoby z Hlízova (Moucha 1963, Abb. 6: 9, 15), Turska (Moucha 1963, Abb. 16: 11) nebo Řepova (Turek 1932, tab. 7: 29, 36). Tamtéž se vyskytují také široce rozevřené profilované mísy (zde označované jako skupina N). B. Zich (1966, 99) uvádí jejich největší koncentraci ve Slezsku a označuje je jako „variantu Tomice“, naopak S. Łęczycki (2014, 206, Abb. 56) tento tvar uvádí jako příklad keramiky typu Nowa Cerekwia. Relativně běžně se tyto mísy vyskytují ale i v kontextech ze závěru únětické kultury z Čech (Zich 1996, 99–100) a Moravy (Tihelka 1953, 257; Zich 1996, 100). Největší koncentraci velmi přesných analogií mají v rámci skupiny Nowa Cerekwia také hlubší široce rozevřené mísy (Zich 1996, 113; Łęczycki 2014, 216) ze skupiny M. Na Moravě v kultuře věteřovské lze nalézt analogie k nádobě 4/2 (obr. 71), která jinak zatím v Čechách postrádá obdoby. Nádoby z Čech uváděné K. Tihelkou (Tihelka 1960, 112) se tvarově liší a nelze je tedy srovnávat. Pro Moravu je také typický výskyt bradavkovitého pupku umístěného proti uchu (Tihelka 1953, 248; Peška 2009, 91, 155), tak jak to je doloženo na mikulovických koflících 90/2 (tab. 107) a 41/1 (tab. 86), a tří pupků umístěných v křížovém postavení s uchem (Tihelka 1953, 256), stejně jako na mikulovické nádobě 40/2 (tab. 84). Pro Čechy ani pro Německo není přítomnost pupku na těchto tvarech typická (např. Moucha Obr. 70. Nádoby typu Burk. 1: typ „3C1“ B. Zicha; 2: typ „3C2“ B. Zicha; 3: typ „3C3“ B. Zicha; 4: Burg-West, hrob II; 5: Burg-West, hrob I; 6: Döbschke, z hrobu; 7: Mikulovice, nádoba 2/504; 8: Mikulovice, nádoba 1/1; 9: Mikulovice, nádoba 19/2; 10: Mikulovice, nádoba 32/1; 11: Mikulovice, nádoba 10/1; 12: Mikulovice, nádoba 67/1 (1–3: Zich 1996, Taf. 61; 4–5: Billig 1954, 15, Abb. 2; 6: Billig 1954, 16, Abb. 3). Publikovány bez měřítka. Grafika M. Langová. Fig. 70. Burk type vessels. 1: type ‘3C1’ after B. Zich; 2: type ‘3C2’ after B. Zich; 3: type ‘3C3’ after B. Zich; 4: Burg-West, grave II; 5: Burg-West, grave I; 6: Döbschke, from grave; 7: Mikulovice, vessel 2/504; 8: Mikulovice, vessel 1/1; 9: Mikulovice, vessel 19/2; 10: Mikulovice, vessel 32/1; 11: Mikulovice, vessel 10/1; 12: Mikulovice, vessel 67/1 (1–3: Zich 1996, Taf. 61; 4–5: Billig 1954, 15, Abb. 2; 6: Billig 1954, 16, Abb. 3). Published without scale. Graphic by M. Langová. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 155 Keramika 126–168 Obr. 71. Soudkovité hrnce. 1: Mikulovice, nádoba 4/2; 2–3: Charváty (Tihelka 1960, obr. 26/3, 6); 4: Dolní Kounice (Tihelka 1960, obr. 20/9); 5: Lovčičky (Tihelka 1960, obr. 17/4); 6: Věteřov (Tihelka 1960, obr. 31/9). Výška nádob podle Tihelka 1960: 1: 152 mm, 2: 197 mm, 3: 148 mm, 4: 145 mm, 5: 230 mm, 6: 222 mm. Grafika M. Langová. Fig. 71. Barrel-shaped pots. 1: Mikulovice, vessel 4/2; 2–3: Charváty (Tihelka 1960, fig. 26/3, 6); 4: Dolní Kounice (Tihelka 1960, fig. 20/9); 5: Lovčičky (Tihelka 1960, fig. 17/4); 6: Věteřov (Tihelka 1960, fig. 31/9). Vessel height after Tihelka 1960: 1: 152 mm, 2: 197 mm, 3: 148 mm, 4: 145 mm, 5: 230 mm, 6: 222 mm. Graphic by M. Langová. 1963, Zich 1996, Bartelheim 1998). Přítomnost pupku na nádobě 81/3 by rovněž mohla ukazovat na vztah k Moravě, kde se takováto plastická výzdoba vyskytuje i na amforách (Tihelka 1960, 44). V moravské únětické kultuře a v kultuře věteřovské lze najít analogie i pro další mikulovické tvary. Relativně hojné analogie tu najdeme pro koflíky s vysoko vytaženým hrdlem ze skupiny G, kde se (často pod označením „džbán“) vyskytují jak v mladší únětické kultuře, tak kultuře věteřovské (Rožnovský 2015, 57; 2016, 190– 191; Hlas – Stuchlík – Šín 2017, 56). S věteřovskou kulturou spojuje B. Zich (1996, 82) také tvary odpovídající mikulovické nádobě 43/1 (tab. 87). Úzce spojené s prostředím věteřovské kultury jsou i další tvary z mikulovického pohřebiště, které jsou ale relativně hojně známy i z dalších pozdně únětických a časně mohylových lokalit v Čechách, jako např. jednoduchý koflík 89/2 (tab. 105) nebo nízká široce rozevřená mísa 13/1b (tab. 71). 11.1.6. Umístění nádob v hrobě U všech 92 dokumentovaných keramických předmětů byla zaznamenána jejich původní poloha v hrobě (obr. 72a a 72b). Pro analýzu jejich rozmístění v rámci hrobové jámy bylo použito schéma navržené V. Matouškem (Matoušek 1982, obr. 3), vytvořené na základě nálezů „rané“ únětické kultury v Čechách. V. Matoušek rozdělil prostor v hrobě kolem skeletu na devět sektorů (a–i). Toto rozdělení prostoru přejal M. Ernée (2015, 95–99), který ho u pohřebiště v Praze-Miškovicích aplikoval i na hroby z mladší fáze únětické kultury. Stejný způsob rozdělení prostoru v hrobě byl užit i na pohřebišti v Mikulovicích. Jednoznačně nejfrekventovanějším místem pro ukládání nádob byl v Mikulovicích prostor před trupem zemřelého (obr. 73: f), který ale zahrnuje také prostor v bez- 156 prostřední blízkosti skeletu, včetně oblasti původního trupu. Zde bylo celkem uloženo 38 nádob, z toho pětkrát se nádoba nacházela v prostoru mezi kostmi, resp. v případě nádoby 32/2 několik centimetrů přímo nad hrudním košem. Druhým nejčastěji využívaným prostorem byla oblast pod nohama (obr. 73: g), kam bylo uloženo 24 nádob. Ostatní prostory v hrobě nebyly k ukládání využívány již tak často – devětkrát byla nádoba uložena za týlem (obr. 73: b), sedmkrát před obličejem (obr. 73: c), pětkrát před nohama (obr. 73: i), čtyřikrát za zády (obr. 73: d), třikrát nad temenem hlavy (obr. 73: a) a dvakrát v prostoru za nohama zemřelého (obr. 73: h). Umístění jednotlivých nádob v rámci hrobové jámy se mírně odlišuje v závislosti na typu nádoby (obr. 73). Nejlépe lze tyto rozdíly sledovat u nejhojněji zastoupených tvarů – u koflíků (28x), mis (26x) a miniaturních nádobek (25x). Koflíky se nejčastěji nacházely před trupem zemřelého (10x) a pod jeho nohama (8x), vyskytly se ale také téměř ve všech dalších sektorech hrobu. U mis je vazba na prostor před trupem (10x) a pod nohama (10x) mnohem nápadnější, z ostatních částí hrobu se opakovaně mísa vyskytla pouze v prostoru za týlem (3x). Zcela jasnou vazbu na prostor před trupem ukazují miniaturní nádobky (14x), u kterých je druhým nejčastějším místem uložení prostor za týlem (4x) a teprve poté před obličejem a pod nohama (3x). Při podrobném studiu umístění nádob v hrobě je v mnoha případech zřejmé, že jejich rozmístění dotváří celkovou kompozici pohřbu (cf. obr. 72a; 72b). Nápadné je to především u větších tvarů (zejm. větší mísy a hrnce), které byly umisťovány do té části, kde pro ně bylo v rámci hrobu ještě místo. Podobnou volbu umístění vykazují také velké zvířecí lopatky. Nápadné je to např. u hrobu 43, kde je v prostoru za hlavou skeletu umístěna větší mísa a prázdný prostor za pánví skeletu vyplňuje velká zvířecí lopatka, zatímco únětický koflík PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 72a. Mikulovice. Umístění nádob a zvířecích kostí v hrobech; hroby 1–50. Grafika M. Ernée. — Fig. 72a. Mikulovice. Placement of vessels and animal bones in graves; graves 1–50. Graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 157 Keramika 126–168 Obr. 72b. Mikulovice. Umístění nádob a zvířecích kostí v hrobech; hroby 51–95. Grafika M. Ernée. — Fig. 72b. Mikulovice. Placement of vessels and animal bones in graves; graves 51–95. Graphic by M. Ernée. 158 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 73. Mikulovice. Počet umístěných nádob v jednotlivých sektorech hrobu definovaných V. Matouškem (Matoušek 1982, 44, obr. 3) v závislosti na typu nádoby. A – nad temenem; B – za týlem; C – před obličejem; D – za zády; E – za zády; F – před trupem; G – pod nohama; H – za nohama; I – před nohama. Grafika M. Langová — Fig. 73. Mikulovice. Number of vessels placed in individual grave sectors defined by V. Matoušek (Matoušek 1982, 44, fig. 3) in connection with the vessel type. A – above the top of the head; B – behind the back of the head; C – in front of the face; D – behind the back; E – behind the back; F – in front of the trunk; G – below the legs; H – behind the legs; I – in front of the legs. Graphic by M. Langová. a další menší nádobka se nachází v prostoru u nohou skeletu (srovnej kap. 11.4.3.2). Nohy skeletu zde dosahují téměř až k hraně hrobové jámy, volný prostor mezi chodidly zemřelého a stěnou jámy byl neobvykle malý. Velká nádoba v tomto sektoru se vyskytuje naopak v případech, kdy byl prostor mezi chodidly a stěnou hrobu dostatečně velký (nápadné zejm. u hrobu 32, kde byla v prostoru u nohou uložena také velká zvířecí lopatka). Nádoby (především větších rozměrů) se tak neváží na konkrétní místo v hrobě z hlediska polohy skeletu, ale spíše na volný prostor, který po uložení zemřelého a jiných důležitějších milodarů/přídavků zbyl. Pokud v hrobech na těchto místech žádný artefakt nalezen nebyl, nelze vyloučit, že se pouze do dnešní doby nedochoval. V několika mikulovických hrobech byly identifikovány stopy po schránce/rakvi (viz výše, kap. 9). V takovém případě byly nádoby ukládány současně dovnitř i vně89 (hroby 2 a 68). Uvnitř rakve se v obou případech nacházela miniaturní nádobka a vně mísa (a zvířecí lopatka), resp. mísa a koflík. V případě hrobu 24 byla uvnitř rakve u nohou skeletu uložena menší mísa, u hrobu 93 byla mimo rakev uložena velká zvířecí lopatka.90 I nádoby samotné byly zaznamenány v několika odlišných pozicích. U většiny z nich je možné – i přes jejich často velmi fragmentární stav dochování – určit, zda se nacházely ve svislé poloze, tedy byly do hrobu „postaveny“. Takto umístěné nádoby mohly plnit funkci obalu na tekutiny nebo sypkoviny. V hrobě 13 stojí za pozornost uložení menší talířovité misky 13/1b do mísy větší 13/1a (obr. 74: K; tab. 39: G a 71). U některých nádob je zřejmé původní uložení na boku. Do této pozice se, v případě že se v hrobě nenacházel dutý prostor, musely nádoby dostat ještě před zasypáním hrobu. Velmi často se jedná o nádoby větších rozměrů, které by se jen těžko mohly otočit o 90 89 90 Zde se situace liší od pozorování na pohřebišti v Praze-Miškovicích, kde se nádoby nacházely vždy uvnitř rakve (Ernée 2015, 95). Všechna zmíněná pozorování mohou svědčit o pořadí, v jakém se milodary/přídavky do hrobu dostávaly, respektive jaká mohla být jejich „hierarchie“ v rámci pohřebního ritu. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 stupňů pouze vlivem postdepozičních procesů. V těchto případech můžeme předpokládat, že byly do hrobu uloženy prázdné a tedy že sloužily jako milodar samy o sobě. Uložení na bok (obr. 74: A–J) je na základě dokumentace možné předpokládat u nádob 4/2 (obr. 74: A; tab. 65), 14/1 (obr. 74: B; tab. 69), 16/2 (obr. 74: C; tab. 72), 32/1 (obr. 74: D; tab. 81), 43/1 i 43/2 (obr. 74: E–F; tab. 87), 50/1 (obr. 74: G; tab. 88), 64/2 (obr. 74: H; tab. 96), 79/1 (obr. 74: I; tab. 96), 81/3 (obr. 74: J; tab. 100), 95/1 i 95/2 (tab. 58: E; 109–110). Možný vliv postdepozičních procesů na nálezovou pozici nádob můžeme však spatřovat u nádob, jejichž osa byla mírně šikmo (obr. 74: K–O). Pokud by jejich pozice nebyla důsledkem právě postdepozičních procesů, musely by se nádoby v hrobě o něco opírat, neboť by jinak ve většině případů nebyly schopny v této pozici samy stát. Toto je patrné zejména u koflíku 18/2, který byl nalezen na okraji hrobové jámy a jehož postdepoziční změna polohy mohla být umocněna sesedáním humusovité vrstvy pod ním (obr. 74: L1–L2; tab. 75). Rozkladem těla zemřelého byla jistě ovlivněna pozice nádobky 76/1 (obr. 74: N; tab. 53: D a 97), která byla nalezena na skeletu v oblasti hrudního koše. Mírně šikmo byly dále nalezeny miniaturní nádobky 13/2 (obr. 74: K; tab. 71), 20/1 (tab. 41: H a 76) a 59/1 (tab. 49: D a 95), koflíky 47/1 (obr. 74: M; tab. 86) a 94/1 (tab. 57: H a 103) a mísa 87/1 (obr. 74: O; tab. 106). Ve většině případů se jednalo o nádoby menší velikosti a jejich mírně šikmé umístění nemusí bezprostředně odrážet intenci pozůstalých, do této pozice se nádoby mohly velmi dobře naklonit až po uložení pohřbu. Analýza makrozbytků z výplní nádob nezjistila stopy po specifickém obsahu nádob, byly zjištěny pouze ojedinělé makrozbytky plevelných druhů rostlin (viz kap. 13.6.2, obr. 288). 11.1.7. Keramické nádoby ve vztahu k pohlaví zemřelého Důležitým aspektem pro výskyt keramiky v hrobech je vazba na pohlaví zemřelého. S minimálně jednou keramickou nádobou bylo pohřbeno 60 jedinců celkem v 57 159 Keramika 126–168 Obr. 74. Mikulovice. Nádoby v hrobech: A – nádoba 4/2; B – nádoba 14/1; C – nádoba 16/2; D – nádoba 32/1; E – 43/1; F – nádoby 43/2 a 3; G – nádoba 50/1; H – nádoba 64/2; I – nádoba 79/1; J – nádoba 81/3; K – nádoby z hrobu 13; L1–2 – nádoba 18/2; M – nádoba 47/1; N – nádoba 76/1; O – nádoba 87/1. Foto J. Švédová, R. Sedláček, J. Ryšávková, grafika M. Langová. — Fig. 74. Mikulovice. Vessels in graves: A – vessel 4/2; B – vessel 14/1; C – vessel 16/2; D – vessel 32/1; E – 43/1; F – vessel 43/2 and 3; G – vessel 50/1; H – vessel 64/2; I – vessel 79/1; J – vessel 81/3; K – vessel from grave 13; L1–2 – vessel 18/2; M – vessel 47/1; N – vessel 76/1; O – vessel 87/1. Photo by J. Švédová, R. Sedláček, J. Ryšávková, graphic by M. Langová. 160 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 75. Keramické nádoby z Mikulovic a jejich vazba na pohlaví zemřelého. A: Zastoupení nádob v hrobech podle pohlaví zemřelého; B: zastoupení jednotlivých keramických tvarů podle pohlaví zemřelého; C: keramické tvary v mužských hrobech; D: keramické tvary v ženských hrobech; E: keramické tvary v ženských hrobech. Grafika M. Langová. — Fig. 75. Pottery vessels from Mikulovice and their connection to the deceased’s gender. A: Representation of vessels in graves by the deceased’s gender; B: representation of individual pottery forms by the deceased’s gender; C: pottery forms in male graves; D: pottery forms in female graves; E: pottery forms in female graves. Graphic by M. Langová. hrobech. Při porovnání hrobů obsahujících keramiku a hrobů akeramických je zcela zřejmá vazba keramických nádob na ženské hroby (obr. 75: A). Na lokalitě bylo celkem 35 skeletů určeno jako mužských nebo pravděpodobně mužských (viz kap. 12.1.4) a keramika se nacházela pouze u 10 z nich, tedy přibližně ve 29 % případů. Naproti tomu ženy byly vybaveny keramikou PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 v 82 % případů. Keramika byla nalezena u 28 z celkových 34 ženských koster. U koster, u kterých nebylo možné pohlaví určit, převažovaly hroby s keramikou jak u adultních (v poměru čtyři ku dvěma), tak u juvenilních jedinců (v poměru tři ku dvěma). U dětských hrobů je možné s keramikou spojit přesně polovinu, tedy 15 skeletů. 161 Keramika Zajímavé je porovnání vazby jednotlivých tvarů na pohlaví (obr. 75: B–E). Z celkových 92 nádob bylo možné o vztahu k pohlaví zemřelého uvažovat pouze u 87 z nich, neboť v hrobech 64 (dvě nádoby) a 81 (tři nádoby) byli pohřbeni muž a žena bez patrné vazby nádob ke konkrétním skeletům. Dvě nádoby z hrobu 92, v němž byly pohřbeny dvě děti, naopak zařazeny byly. Relativně malé zastoupení keramiky v mužských hrobech (14 nádob) oproti hrobům dětským (26 nádob) a především ženským (43 nádob) může způsobit jisté zkreslení. Následující hodnoty jsou tedy uváděny v procentech z celkového souboru jednotlivých genderových kategorií. Nejhojněji vyskytujícím se tvarem na pohřebišti byly koflíky. Ty byly dávány do hrobů mužů, žen i dětí nebo nedospělých se stejnou oblibou a vyskytují se přibližně ve 30 % hrobů obsahujících keramiku každé kategorie (5x u mužů, 13x u žen a 8x u dětí/nedospělých), a to bez ohledu na jejich tvarové spektrum, resp. chronologii. Naproti tomu výrazně vyšší výskyt mis je patrný v mužských (6 kusů; 43 % nádob z mužských hrobů) a dětských (12 kusů; 46 % nádob v dětských hrobech) hrobech oproti hrobům ženským (6 kusů; 14 % nádob ze ženských hrobů). Zcela odlišná situace nastává u miniaturních nádobek, které v ženských hrobech představují celých 40 % všech nádob a 19 % v hrobech dětských. Ani jednu miniaturní nádobku nelze spojit s jednoznačně mužským hrobem, pouze nádobka 64/2 se nacházela ve společném hrobě muže a ženy. U tří dětských hrobů a dvou hrobů neurčených dospělých s miniaturní nádobkou lze navíc na základě přítomnosti náhrdelníku, který se vyskytoval výlučně v ženských hrobech (viz kap. 14.1.3.3), předpokládat ženské pohlaví i u těchto jedinců. Ženy byly pohřbeny také v hrobech 7 a 35, v nichž byly nalezeny jen fragmenty pravděpodobně miniaturních nádobek (podrobněji viz výše). Také „drobnou nádobku“ z hrobu 65 můžeme zřejmě vzhledem k nálezu bronzových záušnic spojit se ženským hrobem. Výlučně na ženské hroby se váží také nálezy hrncovitých nádob (skupina V a W, obr. 65), tři z nich (nádoby 36/201, 16/2 a 4/2) se nacházely v hrobě ženy a nádoba 81/3 ve společném hrobě muže a ženy. V tomto případě však vzhledem k malému zastoupení tohoto typu nelze přímou vazbu jednoznačně prokázat. Džbán 95/2 se nacházel v mužském hrobě a lžíce 67/2 zase v hrobě dětském. Z předchozího srovnání vyplynula jednoznačná preference ukládání nádob do ženských hrobů. Pokud budeme uvažovat pouze nádoby uložené u skeletů, u nichž bylo možné pohlaví určit, tak 75 % z nich se nacházelo právě v ženských hrobech, přičemž poměr mužů a žen byl na pohřebišti vyrovnaný (celkem zde bylo identifikováno 35 mužů a 34 žen). Zároveň je nutné podotknout, že nádoby by v ženských hrobech převažovaly, i pokud bychom do finálního součtu vůbec nezapočítali miniaturní nádobky, které vykazují jednoznačnou vazbu na ženské skelety, a tedy o nich lze minimálně na této lokalitě uvažovat jako o artefaktu typicky ženském91. Všeobecnou platnost tohoto pozorování je však zapotřebí ověřit na dalších lokalitách. 91 Uváděné analogie k miniaturním nádobkám se velmi často nacházely v hrobech s náhrdelníky a bronzovými záušnicemi (inventář těchto hrobů uveden v kap. 11.1.2.3 u jednotlivých lokalit v poznámkách pod čarou). Určitou vazbu miniaturních nádobek na ženské hroby můžeme tedy předpokládat i na dalších lokalitách. 162 126–168 11.1.8. Keramika ve výplni hrobových jam V zásypu 61 hrobů byla dokumentována keramika, celkově 655 zlomků o váze 4,8 kg. Jak celková váha napovídá, jednalo se převážně o velmi malé, často omleté, zlomky, které lze chápat jako tzv. kulturní reziduum (Kuna 2012, 177), tedy jako pouhou součást kulturní vrstvy, která se dostala do hrobu při jeho zasypání. I přes značně fragmentarizovaný stav nalezené keramiky bylo možné některé střepy typologicky zařadit. Nacházely se zde fragmenty, které lze připsat hlubším (tab. 111: 27) i široce rozevřeným (tab. 111: 93/1, 36, 31, 23) mísám, zásobnicím (např. tab. 111: 5/1, 30, 57), blíže neurčitelným hrncům nebo amforám (např. tab. 111: 60/1, 77) a dokonce koflíkům (tab. 111: 60/2 a zřejmě i 90/2). Spektrum zastoupených keramických tvarů odpovídá běžnému sídlištnímu materiálu jak ze sídlištních objektů z Mikulovic (bližší třídění sídlištní keramiky viz kap. 11.2), tak z dalších známých sídlišť únětické kultury v Čechách (např. Pleinerová 1959b, 98; Kovářík 1983, 165; Langová 2019). Z tvarů, které v Mikulovicích nebyly obsaženy ani jako milodar v hrobech (kap. 11.1.2) ani v analyzovaných sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstaky (kap. 11.2), vyniká fragment z hrobu 31 (tab. 111: 31). Jedná se o jednochuchou mísu s dovnitř rozšířeným plochým okrajem. Tento tvar se v Čechách běžně vyskytoval v kultuře se zvoncovitými poháry (např. Zápotocký 1960, obr. 8) a typický je i pro kulturu věteřovskou (Tihelka 1960, 50) a skupinu Böheimkirchen92 (Neugebauer 1979, 36). Vzhledem k tomu, že hrob 31 neobsahoval jiné nálezy než keramiku ve výplni objektu, může nám tento fragment ukázat na možné časové zařazení hrobu. Chronologicky signifikantní je také fragment klasického koflíku s nízko posazeným přelomem hrdla a těla z hrobu 60 (tab. 111: 60/2), který tak ukazuje na stejné období jako inventář hrobu (únětická jehlice s očkem a jantar; tab. 95). V rámci zpracovávaného souboru je zapotřebí upozornit na rytou výzdobu pod přelomem hrdla a podhrdlí skládající se ze tří horizontálních linií na fragmentu z hrobu 5 (tab. 111: 5/2), kterou v této podobě ale nelze v rámci únětické kultury blíže chronologicky specifikovat. Počet střepů v zásypu jednoho hrobu jen výjimečně přesahoval 20 kusů (obr. 76: A). Po grafickém znázornění v plánu pohřebiště (obr. 77: A) je patrný vyšší výskyt keramiky u skupin A, B a C. Naopak u skupiny hrobů D byl zachycen jediný zlomek keramiky v zásypu hrobu 77 (tab. 111: 77). Jestli tento markantní rozdíl mezi skupinami odráží skutečnou nálezovou situaci nebo jestli je výsledkem odlišného přístupu v rámci výzkumu a dokumentace objektů dnes již není možné určit. Můžeme však předpokládat, že metody výzkumu byly srovnatelné v rámci jedné plochy, a tedy i počet střepů v zásypu objektů je v této množině vzájemně porovnatelný. Při zobrazení rozmístění zásypové keramiky (obr. 77: A) je u skupiny A patrný její vyšší výskyt v hrobech v SZ a SV rohu parcely, zatímco v J části parcely se keramika v zásypu hrobu vyskytovala 92 Na téměř identický tvar těchto mis v obou obdobích upozornila Z. Benkovsky-Pivovarová (2008). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 Obr. 76. Mikulovice. Keramika ze zásypu hrobů. A: Počet fragmentů keramiky v zásypu jednotlivých hrobů; B: počet fragmentů keramiky přepočítaných na 1 m3 výplně hrobu; C: průměrná váha jednoho střepu v souboru. Barevně odlišeny jednotlivé zkoumané plochy. Grafika M. Langová. — Fig. 76. Mikulovice. Pottery from grave fills. A: Number of pottery fragments in the fill of individual graves; B: number of pottery fragments recalculated per 1 m3 of grave fill; C: average weight of a single potsherd in the assemblage. Individual investigated areas differentiated by colour. Graphic by M. Langová. pouze ojediněle. Podobná tendence je v náznacích patrná snad i u skupiny C, kde se většina keramiky koncentruje v její severní části. Zásypy hrobů ve skupině B sice keramiku obsahovaly, ale počet hrobů je zde příliš nízký. Absolutní počet zlomků keramiky v zásypu hrobu je přímo ovlivněn velikostí hrobové jámy, resp. objemem její výplně. Pro určení koncentrace keramiky v zásypu objektu byl přepočítán absolutní počet střepů z objektu na 1 m3 výplně. Při promítnutí výsledků do celkového plánu pohřebiště (obr. 77: B) je zřejmé, že se celkový obraz nijak výrazně neproměnil, naopak se u skupiny A ještě zřetelněji ukázala skupinka hrobů s větší koncentrací střepů v SZ a SV rohu parcely. Kumulace keramiky v určitých částech pohřebiště by mohly ukazovat na blízkost sídlištního nebo odpadového areálu, ev. na rozšíření pohřebiště tímto směrem. Více keramiky by také mohly obsahovat PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 mladší hroby (více času pro vytvoření kulturní vrstvy obsahující keramiku v bezprostředním okolí) nebo by mohly být důsledkem několikanásobného otevření hrobu (např. při vykradení). Velikost jednoho fragmentu keramiky lze pro účely základní charakteristiky vyjádřit pomocí jeho váhy (např. Salač 1998; Kuna 2005, 123; 2012, 179). Tento údaj na rozdíl od maximální délky odráží reálný objem fragmentu a lze tak provést základní porovnání souborů. Průměrná hmotnost jednoho střepu v rámci celého souboru činí 7 g, medián mezi jednotlivými soubory dokonce ukazuje pouze na 6 g. Při pohledu na obr. 76: B–C je zřejmé, že většina souborů si byla velmi podobná a průměrná váha střepu v souboru nepřesáhla ani 10 g (obr. 76: C). Při podrobnějším studiu souborů, které mezi ostatními vyčnívají, byl v rámci zásypu přítomen vždy jeden výrazně větší fragment. V případě hrobů 41 a 77 se jednalo o jediný zlomek keramiky 163 Keramika 126–168 Obr. 77. Mikulovice. Prostorové rozložení keramických fragmentů v hrobových zásypech: A: podle jejich počtu; B: podle jejich počtu na 1 m3. Grafika M. Langová. Fig. 77. Mikulovice. Spatial distribution of pottery fragments in grave fills: A: by their number; B: by their number per 1 m3. Graphic by M. Langová. v rámci zásypu hrobu, v případě hrobů 1 a 61 tento zlomek výrazně navýšil jinak průměrnou váhu souboru – u hrobu 1 činí průměrná hmotnost ostatních fragmentů 4,1 g, u hrobu 61 je situace komplikovanější přítomností části nádoby v zásypu objektu (tab. 111: 61/2a), těsně nad uloženým skeletem (tab. 92: 61/2a a 61/2b). 11.1.9. Keramika z kontextu žárového pohřbu č. 101 Jedinou nádobou ze žárových hrobů, která zřejmě přímo souvisí s uložením lidských ostatků, je nádoba 2023/1 (tab. 112). Nacházela se stranou koncentrace keramiky v sídlištním objektu 2023, v těsné blízkosti přepálených lidských kostí (hrob 101), které byly stratigraficky jednoznačně mladší než sídlištní jáma 2023 (tab. 34). I přes určitou podobnost s některými koflíky 164 se nejedná o typický tvar únětické kultury. Koflík93 s oblou profilací, lehce dvojkónicky vyklenutým tělem, jen velmi mírně ven vyhnutým okrajem a fragmentem páskového ucha má nejpřesnější a nejčetnější analogie v kultuře se zvoncovitými poháry. Typické pro tyto koflíky je protáhlé ucho vycházející přímo z okraje a upínající se svojí spodní částí až pod přelomem hrdla a podhrdlí. Tvarově velmi podobný koflík kultury zvoncovitých pohárů pochází z žárového hrobu z areálu továrny Transporta v nedaleké Chrudimi (Frolík – Sigl 1998, 60, vyobrazený předmět č. 21), dále je z Čech podobný tvar znám např. z Brandýsku (Kytlicová 1960, 93 Terminologie se u tohoto tvaru poněkud rozchází. Zatímco I. Pleinerová (1966, 376) podobný tvar nazývá hrnkem, v rámci kultury se zvoncovitými poháry je běžné označení „džbánek“. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika 126–168 456, obr. 12: 16), z Moravy z Dolních Věstonic (Dvořák et al. 1996, 21, Taf. 27: 12), Pavlova (Dvořák et al. 1996, Taf. 37: 11) nebo z Blažovic (Dvořák 1992, 24, Taf. 43: 5/25/2). V několika případech se vyskytly podobně tvarované nádobky datované také do únětické kultury. Z Loun pochází velmi podobná, ale zdobená nádobka datovaná I. Pleinerovou (Pleinerová 1966, 376, obr. 18: 1) do protoúnětické kultury, do únětické kultury datuje M. Hlava (2016, 706, obr. 13: 19) také podobně tvarovanou nádobku s uraženým uchem z Velkých Přílep, kterou však označuje jako „misku“. Vzhledem k neúplnému stavu dochování – především ucha – není možné vyloučit ani jednu z uvedených možných datací. Ze stratigrafické situace však vyplývá, že žárový pohřeb č. 101 je mladší než kumulace keramiky a ostatních nálezů v rámci objektu 2023 (více k tomuto viz kap. 11.2; tab. 34, 112–113). Vzhledem k bezprostřední blízkosti nádoby 2023/1 a spálených lidských ostatků se zdá být jejich vzájemná souvislost více než pravděpodobná. 11.1.10. Keramika ve výplni sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Keramika pochází nejen z hrobů, ale také ze čtyř sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (viz výše, kap. 7.4). Nacházelo se v nich celkem dohromady 870 keramických zlomků o celkové váze více než 17 kg. Svým charakterem se od hrobové keramiky výrazně odlišuje, a to jak od té, která byla uložena do hrobu jako milodar v rámci pohřebního rituálu, tak od té, která se do hrobu dostala jako součást jeho zásypu. Je vysoce pravděpodobné, že se keramika do objektu dostala nezávisle na uložení zemřelého. Tento předpoklad potvrzuje hojný výskyt keramiky u všech objektů ve více vrstvách, tedy bez jakékoliv patrné konkrétní vazby na polohu skeletu (obr. 78: A). Rozmístění keramiky v zásypu objektu 3/08 nebylo nijak zaznamenáno, celkový počet 35 střepů však nenaznačuje využití sídlištní jámy k záměrnému ukládání odpadu. V souboru se nacházelo sedm přepálených střepů (20 %), z toho šest bylo žárem silně zdeformováno. Nejlépe je možné sledovat rozložení keramiky v objektu 2412, v jehož výplni se nacházelo několik částí nádob, celkem 390 střepů o váze téměř 9,3 kg (tab. 114– 115). Nejvíce keramických fragmentů se nacházelo v hloubce 40–60 cm od úrovně skrývky (28 % všech fragmentů). Tuto úroveň je možné ztotožnit s vrstvou 3 na profilu objektu (tab. 35), a to s její spodní částí, nacházející se těsně nad vrstvou 4. Na této úrovni se nacházela alespoň část všech tří zachycených větších zásobnic (nádoby 2412/1, 2412/3 a 2412/9; tab. 114– 115). Části nádob 2412/1 a 2412/3 se nacházely i v úrovni 20–40 cm náležící také vrstvě 3. Všechny tři zásobnice byly dokumentovány i v úrovni 60–dno. Při pohledu na profil by to ale znamenalo, že by musely již být součástí vrstvy 4. Tuto možnost nelze vyloučit, je však možné, že rozteč mechanických vrstev nebyla v rámci výzkumu dodržována příliš striktně a do této vrstvy byla zahrnuta ještě nejspodnější partie vrstvy 3. Je velmi pravděpodobné, že tato keramika s uložením PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 78. Mikulovice. A: Rozmístění střepů v rámci zásypu sídlištních objektů; B: rozmístění keramiky s udáním hloubky (v cm) v zásypu objektů ve vztahu k vrstvě s uloženým skeletem (tučně orámována), šedou kurzívou připsána absolutní hloubka objektu od úrovně skrývky. Grafika M. Langová. Fig. 78. Mikulovice. A: Placement of potsherds in the fill of settlement features; B: Placement of pottery with the depth (in cm) in the fill of features in relation to the layer with the deposited skeleton (bold framed), absolute depth of feature from the surface level (grey italics). Graphic by M. Langová. skeletu přímo nesouvisela. Naopak přímou souvislost můžeme předpokládat u 35 střepů (pouze 9 % z celkového množství keramiky v objektu; obr. 78: A), jejichž nálezový kontext byl označen jako „dno“, „pod kostrou“ nebo „nad hrobem“. Tyto sáčky byly také označeny jako objekt 2433 (původní označení čísla skeletu) a dá se tedy předpokládat, že se jedná o obsah výplně v bezprostřední blízkosti skeletu. V objektu byly patrné stopy po ohni, kromě mazanice zde byla nalezena také zuhelnatělá dřeva v blízkosti skeletu (viz kap. 7.4; obr. 37). V objektu se také nacházelo velké množství přepálené keramiky. Pravděpodobně velkým žárem byl způsoben podélný rozpad střepů z větší zásobnice (2412/1; tab. 114), z níž se i přes velké množství dochovaného materiálu (216 fragmentů o váze 2410 g) podařilo zrekonstruovat pouze malou část dna. Přepáleno bylo ještě 29 dalších střepů z jiných nádob. Přesná poloha střepů a částí nádob nebyla během výzkumu zaznamenána, dnes již tedy není možné určit, zda byla keramika v rámci objektu (pravděpodobně v rámci vrstvy 3) rozptýlena, nebo jestli se v některé části jámy koncetrovala. U objektu 2217 se největší množství keramiky nacházelo v jeho horní části, bezprostředně nad skeletem 97b. Vzhledem k tomu, že „koláč“ keramiky a především ma- 165 Keramika zanice94 velmi dobře odpovídá místu uložení skeletu (plán objektu viz tab. 34), není možné vyloučit přímou souvislost mezi jejich deponováním. Keramika byla silně fragmentarizovaná a z každé z nádob se zde nacházel pouze jeden střep. Vzhledem k jejímu charakteru a rozložení v objektu se sem mohla dostat společně s mazanicí intencionálním přemístěním materiálu v rámci sídliště, např. jako zásyp skeletu 97b. V ostatních částech objektu bylo keramiky již výrazně méně a lze ji pokládat za součást výpně objektu (obr. 78). Zcela odlišná situace je patrná u objektu 2023, u něhož dokumentace naznačuje superpozici sídlištního objektu a (během výzkumu nerozpoznané) hrobové jámy s pohřbem č. 101 (k tomuto více viz kap. 10; tab. 34; obr. 59–60). Keramika v sídlištním objektu 2023 se nacházela v jedné úrovni, koncentrovaná ve střední části objektu. Z rozložení nálezů a charakteru střepů (celé části nádob) je možné usuzovat na záměrné deponování odpadu, které zde probíhalo v krátkém časovém úseku. 126–168 (2023/11, 2023/13, 2412/7, 3/08/2; tab. 113, 115). U nádoby 3/08/4 (tab. 115) bylo prstováním drsněno i hrdlo. Zásobnice 2023/15 (tab. 113) jako jediná nemá drsněné tělo, ale celý její (dochovaný) vnější povrch má jednotnou úpravu pomocí hlazení. Od ostatních se odlišuje ještě výrazně vyšší příměsí slídy. Hrdlo velmi podobné zásobnice pochází např. ze sídliště v Hrdlovce (Beneš 1999, 71, obr. 10: 7). Společným rysem všech zásobnic je nápadné oddělení hrdla od podhrdlí, a to nejen odlišnou úpravou povrchu. Velmi častým prvkem je zvýraznění přelomu pomocí plastických bradavkovitých pupků. U nádoby 2023/14 (tab. 113) bylo hrdlo od podhrdlí navíc výrazně odsazeno a přelom byl doplněn třemi hrubšími pupky. Ve čtyřech případech (2023/15, 2412/7, 2412/9 a 3/08/2; tab. 113 a 115) bylo hlazené hrdlo od drsněného těla odděleno plastickou páskou, v případě nádoby 2412/9 pravidelně přesekávanou a u nádoby 2023/15 (tab. 115) několikrát rozšířenou do drobného bradavkovitého pupku. Četné pupky a plastické pásky na přelomu hrdla a podhrdlí jsou známy i z dalších únětických sídlišť v Čechách (např. Kovářík 1983; Beneš 1999; Čech 2008; Langová 2009; 2012; 2019, zejm. 128–131). Od hrobů odlišný mechanizmus depozičních procesů keramiky v sídlištních kontextech s lidskými kosterními pozůstatky podporuje také zcela odlišná skladba zastoupených tvarů nádob. Jednoznačně nejhojněji zastoupeným tvarem zde byly zásobnice s drsněným povrchem, které se v hrobech nevyskytly ani jednou. Analogii z mikulovických hrobů postrádají také keramická kolečka nebo závaží. Naopak klasické únětické koflíky, které byly nejčastějším tvarem na pohřebišti, nemáme z těchto sídlištních objektů doloženy vůbec. V obou kontextech se vyskytují mísy a hrnce/amfory. Žádná z nádob se v sídlištních objektech nedochovala celá, vždy se jednalo pouze o její část. Tato skutečnost poukazuje na odpadový charakter keramického souboru. Fragmentární stav nádob umožnil posuzovat keramické tvary pouze na základě jejich dochovaných částí a vytvořené kresebné rekonstrukce. Malá zásobnička z objektu 2023 (2023/11, tab. 113) měla ve dně druhotně vyvrtaný pravidelný otvor o průměru přibližně 1,8 cm. Takováto úprava dna není v únětické kultuře příliš častá, na druhou stranu ale ani neznámá. Stejný otvor byl vyvrtán také v přibližně stejně velkém fragmentu zásobničky z Brandýsa nad Labem - Vrábí (nádoba 16/675/1; Langová 2019, tab. 32: 4), Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1982, tab. 10: 4) nebo z Neukirchen (Ldkr. Mecklenburgische Seeplate; Szczesiak 2013, Abb. 8). Účel tohoto otvoru zatím nebyl uspokojivě vysvětlen, interpretaci podobného nálezu z Burgenweinting jako možný „Feuerbock“96 (Hoppe 1993, 54, Abb. 21: 12) nelze generalizovat. 11.1.10.1. Zásobnice 11.1.10.2. Hrnce a amfory Nejhojněji zastoupeným tvarem v těchto sídlištních objektech jsou zásobnice, jejichž fragmenty se vyskytly v každém ze čtyř objektů. Zastoupeny jsou zásobnice všech velikostí, velké zásobnice s průměrem hrdla nad 35 cm (2023/15 a 2412/9; tab. 113 a 115), středně velké zásobnice, jejichž hrdlo se pohybuje v rozmezí 20–35 cm (2023/14, 2217/6, 2412/10, 3/08/4 a zřejmě i 3/08/195; tab. 113–115) i malé zásobničky s průměrem hrdla do 20 cm (2412/3 a 2412/2; tab. 114). Mezi nejmenší tvary je s největší pravděpodobností možné zařadit také spodní části nádob 2023/11 a 2023/13 (tab. 113). Nakolik dochované části nádob dovolují posoudit, jednalo se nejčastěji o zásobnice s ven vyhnutým hlazeným hrdlem a vejčitým drsněným tělem s patrnými stopami po prstování (patrné zejm. na 2023/14, 2412/3 nebo 2412/9; tab. 113–115) nebo o něco jemnější jednolitou texturu bez viditelných rýh po prstech Jako „hrnce“ nebo „amfory“ je možné označit dva fragmenty nádob, dochované dno a část těla z nádoby 2023/12 (tab. 113) a několik fragmentů z těla nádoby 2023/9 (tab. 112). V obou případech se jednalo o relativně tenkostěnnou nádobu z jemně plaveného materiálu s hlazeným vnějším i vnitřním povrchem. Tělo nádoby 2023/9 bylo zdobeno rytou výzdobou, třemi horizontálními rytými liniemi a na nich zavěšeným svazkem 11 svislých linií. Na základě kresebné rekonstrukce se jednalo o nádobu s vyklenutým tělem vakovitého tvaru. Podobný tvar těla se vyskytl např. v Brandýse nad Labem - Vrábí na nádobě s uraženými uchy 07/798/7 (Langová – Danielisová 2015, 206, obr. 5) a u nádoby 16/675/3 (Langová 2019, tab. 32: 3). Obě nádoby je vzhledem k přítomnosti uch možné zařadit mezi amfory. Obdobný tvar těla také uvádí P. Čech (2008, 75, obr. 6) u dvou amfor z Vysočan. Soubory keramiky z obou lokalit jsou 94 96 95 Velké množství mazanice v souvislosti s lidskými skelety v sídlištních jámách je známo ze sídliště v Blšanech (Pleinerová 1960a, 522). Hrdlo této zásobnice bylo silně deformováno žárem a jeho původní průměr je tak možné určit pouze orientačně. 166 Jako „Feuerbock“ je v německy mluvících zemích označován většinou dvojdílný stojan v ohništi nebo krbu, na který se dává dřevo. V archeologii se jako „Feuerbock“ označují nálezy podobného charakteru ať již z keramiky nebo z kovu, jejich funkce však není potvrzena. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Keramika Obr. 79. Typy sídlištní keramiky únětické kultury podle výzkumu ve Vysočanech – hrnky (upraveno podle Čech 2008, 75, obr. 6). Publikováno bez měřítka. — Fig. 79. Types of Únětice culture settlement pottery according to excavation in Vysočany – cups (modified after Čech 2008, 75, fig. 6). Published without scale. 126–168 nutým tělem, původně zřejmě velmi podobného tvaru jako výše uvedené mísy z hrobů skupiny „K“. Podobně jako u mis z hrobů můžeme i zde předpokládat původní doplnění tvaru o funkční prvky v podobě pupků nebo ouška. Ve druhém případě (2023/10; tab. 112) se jedná o část široce rozevřené mísy s profilovaným okrajem, která se svojí profilací velmi podobá mísám z hrobů, zde označovaných jako skupina „N“. Z téhož objektu pochází také nevelký fragment – ouško, které zřejmě pochází z mělké mísy (2023/7; tab. 112). 11.1.10.5. Plastické prvky a rytá výzdoba datovány do závěrečné fáze únětické kultury (Čech 2008; Langová – Danielisová 2015). Zároveň v obou keramických souborech je také patrné, že jednoduchá rytá výzdoba na sídlištní keramice z tohoto období není ničím neobvyklým (podrobněji např. Krumland 1998, 97, 105). 11.1.10.3. Koflíky V sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky se nenacházel žádný fragment z klasického únětického koflíku, který byl jinak na pohřebišti nejčastějším tvarem. V sídlištních objektech 2023 a 2412 se ale nacházely části celkem čtyř koflíků s oblou profilací. U koflíků 2023/2, 2023/3, 2023/4 a 2412/4 (tab. 112 a 114) se dochovala pouze spodní část nádoby, resp. u koflíku 2023/2 i maximální výduť a celé ucho a u koflíku 2412/4 jen část těla s uchem, nemáme však ani u jednoho dochovaný okraj. Svoji oblou profilací velmi připomínají koflíky ze starší fáze únětické kultury, nicméně ostatní obsah objektu svědčí pro datování do mladšího období (např. široce rozevřená profilovaná mísa 2023/10 nebo svislá žebírka pod přelomem hrdla a podhrdlí 2412/5 a 2412/11). Koflík 2023/2 je navíc na podhrdlí zdoben dvěma rytými liniemi. Nabízí se tyto koflíky interpretovat jako starší intruzi v jinak mladších sídlištních jámách, nicméně vzhledem k jejich počtu a relativně velkému množství dochovaných fragmentů se tato možnost jeví jako méně pravděpodobná. Ze sídliště ve Vysočanech uvádí P. Čech (2008, 75, obr. 6) velmi podobné rekonstrukce nalezených tvarů, a to včetně dvou rytých horizontálních linií na podhrdlí (typ H2), které označuje jako hrnky a řadí je mezi jemnou stolní keramiku (obr. 79; Čech 2008, 74). Vzhledem k tomu, že v případě Vysočan vše nasvědčuje krátkodobému osídlení lokality (Smrž 1994, 378) datovanému do mladší až pozdní fáze únětické kultury (Čech 2008, 84), je zde zřejmě možné vyloučit starší intruze. Velmi podobný koflík s jednou rytou linií na podhrdlí pochází z únětického sídliště v Prausitz, Ldkr. Meißen, Sachsen (Conrad et al. 2012, 39, Abb. 12), které autoři datují do třetí fáze M. Bartelheima (Bartelheim 1998), resp. na přelom třetí a čtvrté fáze B. Zicha (Zich 1996; Conrad et al. 2012, 40). 11.1.10.4. Mísy V souboru keramiky se nacházely tři fragmenty, které je možné typologicky určit jako mísy. Nádobu 2217/1 (tab. 113) je možné rekonstruovat jako vyšší profilovanou mísu s ven vyhnutým okrajem a mírně ven vykle- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kromě běžně se vyskytujících plastických prvků jako jsou bradavkovité pupky nebo plastické lišty (viz výše) se v objektu 2412 vyskytly dva zlomky s krátkým svislým žebírkem (2412/5 a 2412/11; tab. 114), které se běžně vyskytuje ve věteřovské kultuře (Tihelka 1960, 56) a ani v materiálu z Čech není ze závěru starší doby bronzové neznámé (podrobněji viz skupina „U“). Na čtyřech nádobách je doložena rytá výzdoba. Dvojitá rytá horizontální linie se vyskytla společně se svislým žebírkem na zlomku 2412/11 (tab. 114) a na koflíku 2023/2 (tab. 112). V obou případech se nachází na přelomu hrdla a podhrdlí, který je tímto způsobem zvýrazněn. U nádoby 2023/9 (tab. 112) je na trojici horizontálních linií zavěšen svazek 11 svislých rytých linií. V objektu 2217 se nacházel malý fragment (2217/3; tab. 113) s horizontální linií malých svislých rýžek a z této linie vycházející dvojitá linie ve tvaru trojúhelníka. Výzdobu pomocí rytého trojúhelníka (vyplněného vpichy) uvádí J. Krumland (1998, 97, Abb. 6A) již pro stupeň A2 a stejně tak již od tohoto stupně dále předpokládá výskyt trojúhelníků tvořených několikanásobnou rytou linií (Krumland 1998, 105, Abb. 12A). 11.1.10.6. Keramická kolečka Běžným sídlištním nálezem, který se v hrobech vyskytuje pouze výjimečně (např. provrtané kolečko z hrobu 19 v Praze-Miškovicích; Ernée 2015, 99), jsou nejrůznější keramická kolečka vyrobená druhotnou úpravou keramických střepů. K jejich výrobě se užívaly střepy nádob nejrůznějších typů a povrchů, vyskytují se kolečka s povrchem hlazeným i drsněným, vyrobená z hrdla i těla nádoby. Vzhledem k relativní plochosti koleček, musely být k jejich výrobě užívány větší nádoby (Langová 2019, 141– 142). Z Mikulovic pochází kolečko z nádoby s drsněným povrchem z objektu 2412 (2412/6; tab. 114) a z nádoby s povrchem zřejmě hlazeným z objektu 2023 (2023/5; tab. 112). K výrobě tohoto kolečka bylo netypicky využito dno menší nádobky. Jejich funkce zatím nebyla spolehlivě vysvětlena, „snad šlo o pomůcky potřebné při úpravě povrchu keramiky; výklad, že mohlo jít o munici do praku nebo součást nějaké hry, nelze zatím ničím doložit“ (Jiráň /ed./ 2008, 47). Mnohem řidčeji se na sídlištích objevují obdobná kolečka, která byla v tomto tvaru původně již vymodelována. To bude zřejmě i případ menšího plochého kruhovitého předmětu 2023/6 (tab. 112), jehož fragmentární stav dochování nedovoluje přesněji určit původní podobu. 167 Keramika 11.1.10.7. Keramická závaží Relativně hojným sídlištním nálezem jsou v české únětické kultuře válcovitá závaží (Zich 1996, 247). Nachází se v sídlištních objektech až na výjimky ojediněle, jak tomu bylo v případě nálezu z Mikulovic (2412/8; tab. 115), výjimečně se mohou vyskytnout i v celých sadách, tak jako v Praze-Ďáblicích (Neustupný 1939), kde se nacházelo 27 celých závaží a 20 zlomků, nebo soubor 45 závaží z Hrdlovky (Beneš 1999, 52–55) nebo z Blšan (Pleinerová 1966, obr. 37). J. Beneš (1999, 53) uvádí, že průměrná hmotnost jednoho kusu z Hrdlovky byla 772 g, přičemž hmotnost jednotlivých kusů se nejčastěji pohybovala mezi 600 a 800 g. Závaží z Mikulovic vážící 720 g tak tomuto rozmezí velmi dobře odpovídá. Závaží bývají relativně často zdobena různými vpichy, nejčastěji na podstavách, mohou ale být i bez zdobení jako v Mikulovicích. 11.1.10.8. Datování keramiky ze sídlištních objektů Datování sídlištní keramiky starší doby bronzové přináší mnohá úskalí. Vzhledem k tomu, že chronologie únětické kultury v Čechách je založena na pohřebních nálezech (zejm. pohřebiště v Polepech u Kolína; Moucha 1954; 1963; Bartelheim 1998), objevují se četné pochybnosti, do jaké míry a jestli vůbec je hrobová keramika srovnatelná s keramikou sídlištní (např. Pleinerová 1959b; 1960a, 523–524; Koschik 1975, 65; Zápotocký 1982, 389; Krumland 1998, 95–96, 129; Beneš 1999, 51). Obsah sídlištních objektů navíc nemůže být ve většině případů považován za uzavřený nálezový celek. Může být velmi snadno ovlivněn relativně dlouhodobějším otevřením a do jeho zásypu se velmi snadno může dostat i keramika značně starší. Přesnější datování únětické sídlištní keramiky neusnadňuje ani velmi malé zastoupení výzdoby. S odvoláním na velmi špatný stav poznání únětických sídlišť v Čechách tak J. Beneš (1999, 51) vyslovil pochybnosti, zdali je v současné době podrobnější chronologie sídlištního materiálu vůbec 168 126–168 možná a jestli ji nezdobená únětická sídlištní keramika vůbec umožňuje (podobně také Zápotocký 1982, 389). S vědomím všech výše uváděných překážek je však zapotřebí se o to alespoň pokusit. Za sídlištního kontextu pochází pouze dvě absolutní data z objektu 2217. Ze skeletu 97a bylo získáno datum 2007–1883 BC (s pravděpodobností 95,4 %) a ze skeletu 97b datum 2032–1924 BC (s pravděpodobností 95,4 %). Obě data tedy ukazují na počátek mladšího období únětické kultury. Vzhledem k tomu, že oba skelety byly přímo překryty „destrukční“ vrstvou mazanice obsahující keramiku, je s největší pravděpodobností toto datování možné vztáhnout i na zásypovou vrstvu, resp. na keramiku samotnou. Původ v mladší fázi únětické kultury je možné na základě keramiky předpokládat i u ostatních sídlištních objektů. Nejvíce pochybností ohledně datace budí nálezy koflíků oblých tvarů (viz výše kap. 11.1.2.1) a výzdoby pomocí rytých linií. Koflíky obdobných tvarů jsou typologicky spojovány se starším obdobím únětické kultury a v typologii V. Mouchy (Moucha 1963) spadají do jeho předklasické fáze. Tři koflíky obdobného tvaru byly nalezeny i v hrobech 69 a 92 (obr. 63: A). Na absolutní datování obou hrobů ukazují tři radiokarbonová data97 spadající spíše již na počátek fáze mladší. Tento tvar koflíku není neznámý ani z dalších sídlištních kontextů řazených do období mladší únětické kultury (Čech 2008, 74–75, 84, obr. 6; Conrad et al. 2012, 39–40, Abb. 12). Stejně tak v mladší fázi únětické kultury musíme počítat i s rytou výzdobou (Koschik 1975, 62; Kovářík 1983, 156, obr. 12: 22; Čech 2008, obr. 8 a 9; Hlásek a kol. 2015, 170–171; Langová 2019, 124–126; podrobněji např. Krumland 1998, 97, 105), která ale v soudobých hrobech v Čechách nemá přílišné zastoupení. 97 Z hrobu 69 pochází datum 3603 ± 18 BP, tedy 2023–1902 BC (s pravděpodobností 95,4 %) a z hrobu 92 data 3601 ± 19 BP, tedy 2022–1899 BC (s pravděpodobností 95,4 %) a 3582 ± 19 BP, tedy 2012–1887 BC (s pravděpodobností 95,4 %). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 11.2. Kovové nálezy M. Ernée Tato kapitola je věnována prezentaci a analýze předmětů z kovů, především mědi a bronzu, ale i cínu a zlata (tabela 10: j–x; obr. 80). Kovové předměty byly identifikovány celkem ve 49 hrobech (51 %; obr. 80), v počtu nejméně 152–166 kusů o celkové váze 749,4 g. Jde 169–217 především o drátěný šperk – spirálky (30–41 ks/9 hr.) a vlasový šperk (21–32 ks/15 hr.), dále o jehlice (30– 32 ks/27 hr.), zejména tzv. únětické (24 ks/20 hr.), br. korále (18+ ks/2 hr.), tyčinkovité (13 ks/5 hr.) nebo plechové (4 ks/2 hr.) náramky, sekeru (1 ks/1 hr.), čepele dýk (3 ks/3 hr.), šídla (4 ks/4 hr.), dlátko (1 ks/1 hr.), prsten (1 ks/1 hr.) a některé další, tvarově méně výrazné předměty (13 ks/13 hr.). Z hrobu č. 50 pocházejí tři cínové kroužky (tab. 89), z hrobu č. 2 potom kromě Obr. 80. Mikulovice. Kovové předměty v hrobech. A – hrob bez kovových nálezů; B – hrob s kovovými nálezy; C – únětická jehlice a jejich počet, je-li větší než 1; D – jehlice nalezena jen u jedné z koster; E – jiný typ jehlice a jejich počet, je-li větší než 1; F – 1 záušnice; G – 2–3 záušnice; H – 4–5 záušnic; J – 2 zlaté spirálové kroužky; K – 3 cínové kroužky; L – spirálky (1–2 ks, 4–12 ks); M – br. korálek (1 ks, 17+ ks); N – tyčinkovité náramky a jejich počet; O – plechové náramky a jejich počet; P – čepel br. dýky a/nebo br. sekyra; R – br. sekerka; S – br. čepel dýky; T – br. šídlo; U – br. dlátko. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 80. Mikulovice. Metal artefacts in graves. A – grave without metal finds; B – grave with metal finds; C – eyelet pin and their number if greater than 1; D – pin found by only one skeleton; E – other type of pin and their number if greater than 1; F – 1 earring; G – 2–3 earrings; H – 4–5 earrings; J – 2 gold spiral rings; K – 3 tin rings; L – spirals (1–2 pieces, 4–12 pieces); M – br. bead (1 piece, 17+ pieces); N – C-shaped oval armrings and their number; O – ribbed sheet metal bracelets and their number; P – blade of br. dagger and/or axe; R – br. axe; S – br. dagger blade; T – br. awl; U – br. chisel. Drawing and graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 169 Kovové nálezy h i j k l m n o p q r Průměr (mm) Dochované konce Délka (mm) Směr vinutí – vpravo / vlevo Počet vinutí Váha (g) Vnější p 8,5+xx 1,55 5,37–5,6 — o 7,99+x p 3 0,35 5,1–5,25 — oo 3,32 1,7–2,1 4855 6 A? x? 1 1 7,2 p 3 4,2 0,31 6,06 — o 4848 9a A? — 1 0 33,8 p 16 4,7 3,23 5,9 — o 9b A — 2 0 5,6+12,6 l 3+6 0,38 4,9 — o Q 8/1 B — 1? 2? 39,4 p 20 5,1 3,40 5,7–6,5 ? o 13 1992 4695 w x Šířka (mm) 1,8–2,0 1,1–1,2 D/E/F 1,2 E/F 0,73 ? ? ca 1,7 ca 1,2 a x x F a x F — F — B/C ? x x — 1? 2? 30,4 p 14 4,6 1,95 5,6–6,1 ? o 2,15 1,17 C/K a? — 1? 2? 25,1 ? 16 6,4 1,66 5,1–5,4 ? o 1,3–1,8 ? B/C? a? 8/4 A — 1? 2 25,0 p 15 6,0 2,13 5,2–5,5 ? o ca 1,9 ca 1,4 B/C? a/c x 8/5 A/B? — 1 1 16,2 p 5,5 3,4 0,77 5,1–5,3 ? o 2,3 0,85 C? — x 8/6 A — 7 1? 22,3 p 9 4,0 1,20 6,6 ? o 2,26 1,05 D/E — x 8/7 A — 2 0 9,8 ? 4 4,1 0,22 5,1 ? o 3,06 1,1 K/L — x 7/1 C — 1 1? 33,1 p 19 5,7 2,53 5,6–6,5 — o B? a x 7/2 A — 1 ? 24,6 p 12 4,9 0,72 6,2–6,7 — o 0,8/ E/F — x ? 2,5 x x 70 x x x 7/3 A — 1 2 16,7 p 9 5,4 1,41 6,5 — o ? B/C bb x x 7/4 A — 1 1 14,4 p 10 6,9 0,69 5,7 — o 0,79 A c x x x 7/5 A — 1 ? 17,4 p 10 5,7 0,36 4,8 — o ? ? — 7/6 A — 1 ? 12,4 p 6 4,8 0,18 4,5 — o ? ? — x 7/7 ? — 1 0 4,4 p 2 4,5 0,21 5,9 — o 1,4 A — x 7/8 ? — 1 0 2,6 p 2 7,7 0,12 4,9 — o 1,2 A — x 7/9 ? — 1+xx 0 ? 4+x 0,12 4,7 — o ? A — 0,19 4,46 3,35 4700 7a ? ? 1+xx ? 4,34+xx p 3+xx 7b A? x? 1 1? 10,5 p 6 ? ? 3 1? 1 A — 33+16 1 0,8-1,07 0,34 5,37–5,51 — o 1,8–1,9 1,1 0,37 7,32–7,54 5,05 o 2,27 1,2 1,29 2,3 o 4,13+3,15+2,27 p 2+1,5+0,5 49,0 o 5,7 p 42 8,6 4,4–4,8 A — x C/F b? x D — 1,3 A/B a- 2 A x 1 1 31,8 p 28 8,8 1,31 4,4–4,6 — o — A? a- 3 A — 1 2 29,5 p 22 7,5 1,34 4,6–4,9 2,6 o 1,1–1,2 A ab 1 2 28,2 p 23 8,2 0,95 4,2–4,6 — o ? X ab ? 24,5 ? 21 8,6 0,99 4,5 — o ? X ?? 18,2 p 15 8,2 0,62 4,2 — o ? B–C? ab a? 4 A — 5 A — 16,5+8 6 A — 1 2 1 1 21,8 p 16 7,3 0,62 4,2–5 — o ? B? ? 18,8 p 15 8,0 0,72 5,1 — o ? A ?? C/F b- 7 B? — 8 A — 12+6,8 9 A — 1 1 15,6 l 9 5,8 0,91 5,5–5,7 3,54 o 1,75–2,1 10 A — 1 1 16,4 p 14 8,5 0,57 3,8–4,3 — o ? A? b- 11 A — 1 ? 21,3 p 15 7,0 1,33 5–5,2 — o ? A ?? 0,95 12 A — 1 ? 11,4 p 8 7,0 0,41 4,5 — o ? A? ?? 13 A — 1 1 16,2 p 13 8,0 0,76 4,8–5,1 — o ? A b- 14 A — 1 ? 9,2 p 8 8,7 0,15 3,7 — o ? A ?- 15 A — 1 1 10,0 p 8 8,0 0,22 4,9 — o 1,16 A b- 16 A — 1 1 16,9 p 12 7,1 0,65 4,5–4,7 — o ? A b- 17 A — 1 0 8,5 ? 7 8,2 0,36 5,2 — o ? X — 18 B? — 1 ? 11,5 ? 7 6,1 0,43 4,8–5,1 — o ? X ?? 19 A — 1 ? 8,3 p 8 9,7 0,11 4,4 2,5 o 1,2 A ?? a- 20 A — 1 1 11,2 ? 9 8,0 0,66 5 — o ? X 21 A — 1 ? 7,0 ? 5 7,2 0,18 4,5 — o ? X ?? 22 A — 1 0 3,8 ? 3 7,9 0,05 4,8–5,5 — o — X — 23 A — 1 ? 3,4 p 3 8,9 0,06 4,3 — o 1,23 ? B ?? 24 A — 1 0 2,6 p 2 7,7 0,01 4,6–4,7 — o 1,49 0,71 C — 25 A — 1 0 1,7 ? 1 5,9 0,01 4,4–4,6 — o A — 5718 33 ? — 6 0 ? ? ? — 0,01 4 — o 1,23 0,91 A/B — 5901 1 ? ? 1 0 3,2 p 2 6,3 0,04 3,15 — o 1,6 0,5 F ? 1,23 67 x x A 4 y 65 x ? A 14 1982 S 5228 170 v 8/2 55 2149 63 2204 u 8/3 4698 5727 Výška (mm) Stav dochování 16,3+xx ? Řez Průběh – prohnutí 1(2?) 1+x Vnitřní Tvar (obr. 81: A) 1+xx ? Počet vinutí na 1 cm Č. předmětu — ? Č. sáčku B? 5 Objekt 4 Hrob 3 1964 K 5220 5226 t Průměr (mm) 8 2008 4986 12 1974 s Drát Tab. g Otisky organických látek f Silná koroze / rozpadá se e Deformace d Výrobní stopy c Tvar konců b Řez (obr. 81: B) a 169–217 71 69 x x X x X X ? X X 92 ? 89 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy h i j k l m n o p q r 72 2213 5909 t u v w x Směr vinutí – vpravo / vlevo Počet vinutí Počet vinutí na 1 cm Váha (g) Vnější 1 14,0 ? 5 3,6 0,70 6–8,9 — o 1? 2? 21,3 ? 13 6,1 1,47 6,8 — o Výška (mm) Délka (mm) 1? — Šířka (mm) Dochované konce — A Řez Stav dochování B? Vnitřní Průběh – prohnutí 1 2 1,67 ? ? X ? ? X X 3 A — 1? 0 11,0 ? 4 3,6 0,54 7,7 — o ? ? 4 A — 1? 1 12,5 ? 8 6,4 0,81 5,9–6,9 — o ? ? X 5 A — 1? 0 14,7 ? ? — 0,92 5–6,7 — o ? ? X 6 A — 1? 2 28,3 ? 14 4,9 3,98 8,1–8,3 — o 1,78 ? ? X 7 A — 1? 0 16,9 ? 8 4,7 1,24 6,9 — o 1,65 ? ? X 8 A — 1? 0 23,4 ? 13 5,6 1,26 6,1 — o ? ? X 1,26 9 A — 1? 1 28,3 ? 15 5,3 3,75 7,3–8,4 — o ? ? 10 A — 1? 0 8,3 ? 5 6,0 0,40 5,2 — o ? ? X 11 A — 1? 1? 29,4 ? 14 4,8 2,62 6,9–8,7 — o ? ? X 12 A — 1? 1? 22,2 ? 12 5,4 0,66 5,4 — o 1,38 ? ? X 13 A — 1? 1 18,8 p 12 6,4 0,94 6,13 3,4 o 1,2 ? ? X X 1,98 14 A — 1? ? 21,4 ? 12 5,6 0,98 6,36 2,87 o 1,4 ? ? 1a A — 1 1 7,7 p 5 6,5 0,20 4,54 — o 0,77 A a 44 26,2 Celkem / průměr: y Průměr (mm) Tvar (obr. 81: A) 5723 s Drát Č. předmětu 68 2156 Č. sáčku Objekt Hrob Průměr (mm) 16,1 6,2 20,83 x Tab. g Otisky organických látek f Silná koroze / rozpadá se e Deformace d Výrobní stopy c Tvar konců b Řez (obr. 81: B) a 169–217 98 X 92 2 7 36 8 Tabela 11. Mikulovice. Bronzové spirálky. Šedě jsou zvýrazněny spirálky dochované celé. — Table 11. Mikulovice. Bronze spirals. Spirals preserved in intact form are highlighted in grey. řady bronzových předmětů i dva zlaté spirálové kroužky (tab. 62). Stopová množství barevných a drahých kovů byla zjištěna i na pracovních plochách některých kamenných nástrojů. Těm bude věnována pozornost na jiném místě (kap. 11.8), podobně jako chemickým analýzám kovových předmětů (kap. 13.1.2) a analýzám izotopů olova (kap. 13.1.3). V samostatné podkapitole se budeme věnovat i zelenému zbarvení na kostech, indikujícímu přítomnost předmětů z mědi/bronzu (kap. 12.4). 11.2.1. Spirálky (obr. 80: B: L; 81: A–B; tabela 10: x; 11) I když celkový počet analyzovaných spirálek (jejich zlomků) je daleko vyšší (tabela 11: d), jejich původní počet můžeme kvalifikovaně odhadnout na 30–41 celých exemplářů v 9 hrobech (tabela 10: x; obr. 80: B : L). Celková hmotnost všech nalezených spirálek a jejich zlomků činí 20,83 g (tabela 11: m). 11.2.1.1. Sledované údaje Kromě čísla hrobu (tabela 11: a), objektu (tabela 11: b), sáčku (tabela 11: c) a předmětu (tabela 11: d) sledujeme u spirálek následující údaje (tabela 11: e–y): – základní tvar spirálky (obr. 81: A; tabela 11: e): A – válcovitý, B – vřetenovitý, C – kuželovitý; – průběh (tabela 11: f ): přímý (–), mírně (x) či výrazněji (X) prohnutý, nezjistitelný (?); PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 – stav dochování (tabela 11: g): kompletně (počet zlomků tučně) nebo jen částečně ve zlomcích (počet zl. kurzívou: 4); xx – více než 10 drobných zlomků; – počet dochovaných původních konců (tabela 11: h): 2 – oba (tabela 11 – sv. šedě podbarveny), 1 – jen jeden, 0 – žádný, ? – neurčitelné/nejisté; – celková délka (tabela 11: i): kompletně dochovaná – tučně; nekompletně dochovaná – normálně; dochována ve více zlomcích – délky jednotlivých dílů jsou uvedeny ve formě 2+6+1,5+4...; ? – neměřitelné; – směr vinutí (tabela 11: j) je pravotočivý (p), levotočivý (l), neurčitelný (?) – vysvětlivky viz níže, kap. 11.2.2 (Drátěný vlasový šperk...); – počet vinutí (tabela 11: k): při více zlomcích z jednoho kusu ve formě 1+1,5+3...; – počet vinutí na 1 cm (tabela 11: l): sledováno detailněji u spirálek s délkou 2 cm a více (tabela 11: l – stř. šedě podbarveny); – váha v gramech (tabela 11: m): u kompletně dochovaných exemplářů tučně; – vnější (tabela 11: n) a vnitřní (tabela 11: o) průměr vinutí (často jako interval), — – neměřitelné; – řez vinutím (tabela 11: p): kruhový (o), kruhový až oválný (oo), neurčitelný (?). Pokud je to možné, uvádíme u drátku tyto údaje: – průměr (u drátku s kruhovým řezem) nebo šířku a sílu (u drátku s plochým řezem), — – neměřitelné (tabela 11: q–s); 171 Kovové nálezy 169–217 Obr. 81. Schématické znázornění různých částí popisovaných kovových předmětů. Vysvětlivky viz text. A – spirálky; B – spirálky a vlasový drátěný šperk; C–E – šídla; F–K – dýky; L–M, P – náramky; N–O – korále; R – sekery. Kresby a grafika M. Ernée. — Fig. 81. Schematic depiction of various parts of described metal artefacts. See text for key. A – spirals; B – spirals and wire hair ornament; C–E – awls; F–K – daggers; L–M, P – bracelets; N–O – beads; R – axes. Drawings and graphic by M. Ernée. – tvar řezu (obr. 81: B; tabela 11: s): A – kruhový; B – mírně oválný; C – výrazně oválný/podlouhlý; D – čočkovitý s ostrými hranami; E – podlouhlý, dole plochý, nahoře zaoblený; F – podlouhlý, tence zploštělý; G – čočkovitý, oboustranně konkávní žlábky s ostrými hranami; H – nahoře oblé, dole výrazný kon- 172 kávní žlábek; J – široký, nahoře zaoblený, dole téměř rovný, ostré hrany; K – „čtvercový“ se zaoblenou horní a spodní stranou; X – oblý, blíže neurčitelný; x – zploštělý, blíže neurčitelný; ? – neurčitelný; – tvar konce drátku, je-li dochován (tabela 11: t): a – mírně zašpičatělý; b – silně zašpičatělý; c – oblý; d – tupý; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 ? – neurčitelný; — – nedochován/odlomen. Je-li spirálka pravotočivá (směr vinutí – tabela 11: j), uvádíme jako první levý konec, je-li spirálka levotočivá, uvádíme jako první pravý konec, tedy vždy ten konec spirálky, od kterého její vinutí vychází. Dále u spirálek sledujeme: – výrobní stopy, jsou-li dochovány (tabela 11: u; srovnej např. Ernée 2015, 99–102, Abb. 51: C); – spirálka nebo její části jsou více (X) či méně (x) výrazně deformovány (tabela 11: v); – spirálka je výrazně korodována (tabela 11: w), na jejím povrchu je dochována výrazná korozní vrstva (X), případně se předmět rozpadá (x). – v korozní vrstvě na povrchu spirálky jsou patrné otisky organických látek – např. lidská kůže, látka, chlupy… (tabela 11: x). Nakonec uvádíme číslo tabulky, na které jsou předměty vyobrazeny (tabela 11: y). Všechny rozměry uvádíme v mm. Bylo-li to nutné, jsou některé další poznámky k jednotlivým spirálkám uvedeny v textu (viz níže). 11.2.1.2. Výsledky analýzy a diskuse Tvar spirálek (obr. 81: A; tabela 11: e) je většinou válcovitý (A), výjimečně mírně vřetenovitý (B; 3/4, 12/8/1, 55/7, 55/18, 68/1), zcela ojediněle pak kuželovitý (C; 13/7/1), průběh přímý, výjimečně mírně prohnutý (8/6, 13/7b, 55/2). Jen 10 spirálek se dochovalo vcelku, tedy s oběma identifikovatelnými konci (tabela 11 – sv. šedě podbarveny), u dalších 24 se podařilo identifikovat aspoň jeden původní konec. Průměrná délka vcelku dochovaných spirálek je 26,2 mm (tabela 11: i), rozpětí jejich délek 16,7–39,4 mm. Nejdelší dochovaná část spirálky s jedním dochovaným původním koncem činí 49 mm (55/1). Směr vinutí je povětšinou pravotočivý – levotočivý byl zjištěn jen ve dvou případech (8/9b, 55/9). Počet vinutí s kompletně (s oběma konci) dochovanými spirálkami se pohybuje v intervalu 9–23 (průměr 16,1). Počet vinutí na 1 cm délky spirálky, sledovaný u exemplářů s délkou 2 cm a více (21 spirálek; tabela 11: l – stř. šedě podbarveny), se pohybuje v intervalu 4–8,8 vinutí (průměr 6,2 vinutí na 1 cm). Celková váha všech nalezených spirálek a jejich zlomků činí 20,83 g, váha deseti vcelku dochovaných spirálek činí 18,91 g a pohybuje se v intervalu 0,62–3,98 g (průměr 1,89 g). Vnější průměr spirálek (tabela 11: n) se pohybuje v intervalu 3,15 (63/1) až 8,7 mm (68/11). Průměr drátků se pohybuje mezi 0,77 (72/1a) a 1,98 mm (68/8), některé ploché drátky jsou až 3,32 mm široké (8/5). Velké rozdíly se vyskytly i mezi spirálkami z jednoho hrobu/šperku (tabela 11: q–r). Co se řezu drátku týče (obr. 81: B), převládají typy A a B (kruhový až mírně oválný), objevují se však i další (tabela 11: s). Zajímavý je výskyt spirálek z drátků s různým řezem i v jednom hrobu/šperku (např. hrob 55; obr. 82). Ukončení drátků (tabela 11: t), pokud bylo možné je určit, jsou většinou méně či více zašpičatělé (a, b), jen výjimečně oblé (12/8/4, 7/4). Většina spirálek (zejména v hrobech č. 8, 12, 13, 14 a 68) je silně zkorodována, některé jsou deformovány (8/4 – mírné zalomení uprostřed, 8/5 – ve středu dráty odtažené od sebe). Vzhledem k pokročilé korozi PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 82. Mikulovice. Spirálky z hrobu č. 55 vyrobené z drátů s různým řezem: 4/3 – řez A/B; 4/9 – řez C/F. Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. Fig. 82. Mikulovice. Spirals from grave 55 made from wire with a range of cross-sections: 4/3 – cross-section A/B; 4/9 – cross-section C/F. Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée. povrchu spirálek se nepodařilo identifikovat žádné výrobní stopy. Na druhé straně se nám v korozních vrstvách některých spirálek dochovaly mineralizované otisky nebo přímo mineralizované jinak nedochované organické materiály (hroby 8, 12, 13 a 55), jako například lidská kůže (např. spirálka 7/1 z hrobu 13 nalezená v oblasti krku pod bradou pohřbeného; obr. 83). Zatímco v hrobech č. 3, 14, 63 a 72 se spirálky vyskytly jen ojediněle (závěsky?) a v některých případech možná i náhodně, tvořily v hrobech 8 a zejména pak 12, 13, 55 a 68 významnou součást osobního šperku (viz níže, kap. 14.1.3.3, 14.3). Ve většině případů byly nalezeny v oblasti krku/prsou (pod bradou, před trupem), což nasvědčuje jejich užití jako součásti náhrdelníku. Ojedinělý výskyt v jiných částech hrobových jam považujeme spíše za důsledek postdepozičních procesů. Vzhledem k předpokládanému minimálnímu počtu kusů a minimální celkové délce všech spirálek v jednotlivých hrobech (12 – 5–6 ks, 17 cm; 13 – 4–5, 14 cm; 55 – 8–12, 40 cm; 68 – 8–12, 27 cm) je pravděpodobné jejich navlečení na jednoduché šňůře (jen v případě hrobu č. 55 byly spirálky kombinovány s jantarovými korálky). Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že spirálky, použité na jednom náhrdelníku, často netvořily homogenní skupinu, ale značně se navzájem lišily jak svými rozměry (délka, průměr; tabela 11: i, n), tak řezem drátku, ze kterého byly vyrobeny (srovnej obr. 82). Průměry spirálek z hrobu 68 se pohybují v intervalu 5–8,9 mm (rozdíl 3,9 mm), z hrobu 55 v intervalu 3,7–5,7 mm (2 mm), z hrobu 13 v intervalu 4,5– 6,7 (2,2 mm) a z hrobu 12 v intervalu 5,1–6,6 mm (1,5 mm). Na jiném místě (kap. 13.3) věnujeme pozornost stopám stříbra na některých spirálkách a vlasovém šperku z hrobu č. 13. Vzhledem k pokročilé korozi většiny předmětů jsme rezignovali na analýzy jejich původního chemického složení. 173 Kovové nálezy 169–217 mentovány v oblasti lebky, často na obou spáncích, ale i jinde (v týle, u krku, na prsou), a u kterých se nejčastěji předpokládá funkce ozdoby. Zda byly zavěšeny na uších, na nějaké součásti kroje či pokrývky/ozdoby hlavy nebo jimi byly provlečeny vlasy, většinou nelze jednoznačně určit.99 V naprosté většině případů jsou stočeny z měděného, bronzového či zlatého drátu původně kruhového průřezu. V některých případech bývá drát upravován tepáním (s plochým, oválným či čočkovitým řezem), výjimečně může být základní polotovar i litý (viz níže) a jeho řez kombinací obou zmíněných variant, tedy místy plochý, místy kruhový. Převážná většina těchto ozdob je ale zhotovena z jednoduchého či dvojitého drátu, a to buď jejich prostým stočením (obr. 85: A – spirálovité kroužky), nebo jejich stočením po vytvoření tzv. zpětné kličky (obr. 85: B; 86 – tzv. kličkovité záušnice neboli Noppenringe). Pro odlišení jednoduchého drátěného kroužku (obr. 85: K; einfache Drahtringe, Typ 1 podle Moucha 1997, 157, Abb. 6.10)100 od spirálového kroužku z jednoduchého drátu typu A1P/L-1 (obr. 85: A) byla arbitrárně stanovena hranice max. překryvu konců drátků o 1⁄16 kruhu (22,5 °).101 Typologii a terminologii spirálového šperku věnovala již v minulosti pozornost řada badatelů (namátkou Olshausen 1886, 433–497; Ruckdeschel 1978, 142–145; Neugebauer-Maresch – Neugebauer 1988/89, 123–126, taf. 9; Bertemes 1989, 56–57; Zich 1996, 226, Karte 99, Taf. 79; Moucha 1997, 156–159, Abb. 6.11; Bartelheim 1998, 61–62, Taf. 46, Karte 142; Lauermann 2003, 570– 571; Meller 2014, 623–627; Ernée 2015, 103–105, Abb. 52, Tab. 8; Limburský a kol. 2018, 447–450, obr. 303).102 Nepochybně i vzhledem k řadě nejasností a nedůsledností v doposud publikovaných klasifikacích a jejich komplikovanosti103 zatím nevznikl zcela přesvědčivý a všeobecně přijímaný systém třídění – každý autor si stávající typologické klasifikace přizpůsobuje svým vlastním potřebám a představám a jeden a týž šperk často popisuje různými termíny, které při srovnání několika publikací často splynou v nepřehlednou masu. Vytvoření všeobjímajícího systému třídění tohoto typu šperku není ani cílem této práce. Při pokusu 99 Obr. 83. Mikulovice. Rezidua lidské kůže ve vrstvě korozních produktů na povrchu spirálek z hrobů č. 55 (4/2) a 13 (7/1). Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. — Fig. 83. Mikulovice. Remains of human skin in the layer of corrosion products on the surface of spirals from graves 55 (4/2) and 13 (7/1). Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée. 11.2.2. Drátěný vlasový šperk / ozdoby hlavy (tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck) 100 101 102 Drátěný vlasový šperk je vlastně jisté rádoby neutrální označení pro předměty tradičně označované jako náušnice či záušnice,98 které jsou v hrobech většinou doku103 98 V německé terminologii Spiralringe/Noppenringe/Schleifenringe používané jako Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck. 174 F. Bertemes (1989, 56–57) považuje tzv. Noppenringe za ozdobu hlavy a jejich funkci náušnic/záušnic odmítá. K tomu srovnej např. pozorování M. Primas na pohřebišti Velika Gruda (Primas 1996, 76–80, Abb. 6.3). Je-li kroužek přerušen a není-li zcela zřejmé, že pochází ze spirálového kroužku, případně kličkovité záušnice. Rozlišovací znak neplatí pro nepřerušené (celistvé/uzavřené) kroužky. V některých případech je i tak těžké odlišit, zda původním záměrem bylo vytvořit spíše uzavřený kroužek nebo drátěný spirálový šperk, a proto je vhodné ponechat toto rozhodnutí a přiřazení konkrétního artefaktu k té či oné skupině na zvážení příslušného posuzovatele. V každém případě jde o zcela marginální problém, kterému zde není potřeba věnovat více místa. Pro tzv. Lockenringe (Typ 10 nach Moucha 1997, 157, Abb. 6.10) siehe z. B. bei H. Schmidt 1904, 616–626 – als Hängespiralen; Schránil 1921; Zaharia 1959, 104–106; Mozsolics 1968, 19–23; Neugebauer-Maresch – Neugebauer 1988/89, 123–126, taf. 9– 10; Zich 1996, 229, Typ. 44, Karte 102, Taf. 79; Bartelheim 1998, 64, typ. S9, taf. 46; Lauermann 2003, 576, 611–612; Meller 2014. Uváděna bývá zejména práce O. Olshausena (Olshausen 1886) a na ni navazující systémy W. Ruckdeschela (Ruckdeschel 1978), případně V. Mouchy (Moucha 1997). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 A Obr. 84a. Identifikace směru vinutí spirálek drátěného šperku – vysvětlivka viz text. Grafika M. Ernée. — Fig. 84a. Identification of the direction of the spiral winding on wire ornaments – see text for key. Graphic by M. Ernée. B o usnadnění jednoznačné vizuální identifikace a rychlé klasifikace v českém prostředí nejčetnějších forem – spirálových kroužků nebo kličkovitých záušnic z jednoduchého nebo dvojitého drátu vycházíme i my z nejčastěji uváděných prací (Ruckdeschel 1978; Moucha 1997) a zde použitý identifikační klíč (obr. 84) je ve svém základu modifikovanou verzí kresebných schémat V. Mouchy pro zlaté drátěné šperky (Moucha 1997, 158, Abb. 6.11). 11.2.2.1. Pravotočivá nebo levotočivá spirála? Při identifikaci a popisu tohoto druhu šperku hraje významnou roli správné určení směru vinutí drátěné spirály. Tradičně bývá používán systém známý a definovaný v matematice, fyzice či elektrotechnice pro pravoa levotočivost a určení pravo či levotočivosti spirály vinutí (např. cívky) či obecně typu šroubovic všeho druhu. Jako mnemotechnická pomůcka se přitom běžně používá tzv. pravidlo pravé ruky, kdy prsty pravé ruky sledují závity šroubovice a pokud se při tom ruka pohybuje ve směru, který ukazuje vztyčený palec, je šroubovice (spirála) pravotočivá (obr. 84a) – v opačném případě je levotočivá. Problém je z našeho pohledu v tom, že konvence, používané v přírodních vědách, jsou z pohledu výroby drátěné spirály (navíjení drátěné spirály na válcové jádro pravákem zleva doprava) poněkud nelogické a samy od sebe se někdy obtížně chápou. Ne ve všech archeologických publikacích jsou pravotočivé spirály podle konvencí používaných ve fyzice určeny a klasifikovány Obr. 84b. Popis směru vinutí spirálek drátěného šperku podle Ruckdeschel 1978, 144, Abb. 9. Grafika M. Ernée. — Fig. 84b. Description of the direction of the spiral winding on wire ornaments after Ruckdeschel 1978, 144, Abb. 9. Graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 175 Kovové nálezy 169–217 skutečně správně jako pravotočivé a naopak. Podobně obskurní proto občas bývají i pokusy o vysvětlení faktu, že jako pravotočivá je v archeologii podle konvencí používaných ve fyzice a matematice vlastně spirála navíjená jakoby levákem zprava doleva. Sama za sebe v tomto směru mluví i „definice“, o kterou se ve své práci z roku 1978 pokusil W. Ruckdeschel (1978, 144, Abb. 9; zde obr. 84b: A). Pro jasnou představu jeho myšlenkových pochodů zde cituji jeho originální německý text a pod ním jeho (můj vlastní) překlad, a to včetně Ruckdeschelova doprovodného vyobrazení (obr. 84b: A): obr. 9 (obr. 84b: A) o 90 °, tedy do vodorovné polohy (obr. 84b: B), a ponecháme-li u nich jeho značky (1 = Gr a 2 = Gl), pak vidíme na pravé straně pod č. 2 spirálku navíjenou na jádro jednoznačně zprava doleva, po směru hodinových ručiček, patrně pravákem, kterou ale Ruckdeschel, věren své vývrtce, označuje jako Gl, tedy levotočivou, a naopak. Ruckdeschelovu definici považuji proto za zcela chybnou, vycházející z pohybu charakteristického pro odlišnou činnost a naopak zcela odporující pohybu přirozenému pro navíjení drátu (nitě …) na válcové/kuželovité jádro. „Große Bedeutung kommt dagegen dem Windungssinn der Schraubenlinie zu. Dies sei am einfachsten Fall, nämlich dem Ring vom Typus G, erklärt. Abb. 9 stellt zwei ähnliche Ringe dar, die einen entgegengesetzten Windungssinn besitzen. Um hier eine Definition des Windungssinns zu ermöglichen, stelle man sich vor, daß ein Korkenzieher dem Draht folgend in den Ring hinein getrieben wird. Bei Ring 1 müßte dann der Korkenzieher nach rechts gedreht werden, bei Ring 2 dagegen nach links. Dabei ist es völlig gleichgültig, von welcher Seite der Ring betrachtet wird. Um den Windungssinn zu kennzeichnen, wird vorgeschlagen, an die Kennbuchstaben für die Ringabwicklung ein l (für linken Windungssinn) oder r (für rechten Windungssinn) anzuhängen. Ring 1 in Abb. 9 ist dann mit Gr, Ring 2 mit Gl zu kennzeichnen.“ (Ruckdeschel 1978, 144). Podle mého názoru by bylo v našem (archeologickém) případě vhodnější nepřebírat otrocky za jiným účelem a jiným způsobem vytvořené definice přírodních věd, ale vycházet z přirozeného pohybu člověka při vykonávání popisované činnosti. Za pravotočivou bych v tom případě považoval spirálu navíjenou na jádro pravákem přirozeně zleva doprava po směru hodinových ručiček (obr. 84b: C2). Za levotočivou potom spirálu navíjenou na jádro levákem přirozeně zprava doleva proti směru hodinových ručiček (obr. 84b: C1). Tedy přesně opačně, nežli W. Ruckdeschel a všichni ostatní autoři, přejímající definice pravo a levotočivosti z přírodních věd. „Velký význam přináleží naproti tomu směru vinutí šroubovice. To budiž vysvětleno na nejjednodušším případu, totiž na spirále typu G. Obr. 9 představuje dvě podobné spirály s opačným směrem vinutí. Aby bylo možné dospět zde k definici směru vinutí, představme si, že vývrtka bude zašroubovávána do spirály sledujíc drát. U spirály č. 1 by musela být vývrtka otáčena doprava, u spirály č. 2 naproti tomu doleva. Přitom je úplně jedno, z jaké strany spirálu posuzujeme. K označení směru vinutí se doporučuje k písmenu označujícímu uspořádání spirály přidat l (pro směr vinutí doleva) nebo r (pro směr vinutí doprava). Spirála č. 1 na obr. 9 by byla označena Gr, spirála č. 2 pak Gl.“ (podle Ruckdeschel 1978, 144). Všichni další autoři (Moucha 1997; Bartelheim 1998, 61–62, Taf. 46, Karte 142; naposledy např. Meller 2014, 623–627; Limburský a kol. 2018, 447–450, obr. 303) pak toto poněkud obskurní vysvětlení pomocí přirovnání k pohybu vývrtky bez jakékoli analýzy a kritiky akceptovali a použili ve svých pracích. V čem je problém? Při analyzované činnosti totiž nešlo o otevírání lahve ale o navíjení drátu na válcové či mírně kuželovité jádro. Představme si, jak to sami děláme. První věcí je, že pohyb vývrtky je vertikální, zatímco přirozený pohyb při navíjení drátu na jádro (nitě na špulku atp.) je vodorovný (obr. 84b: B). Pro praváka zleva doprava, protože v levé ruce drží jádro (špulku) a pravou rukou drát (nit …) navíjí. Zpravidla po směru hodinových ručiček, shora dolů. Tomu zcela odpovídá spirála vyobrazovaná Ruckdeschelem na obr. 9 jako spirála 2, tedy Gl („für linken Windungssinn“ – levotočivá). V případě, který W. Ruckdeschel popisuje jako pravotočivý (Gr; obr. 84b: A1, B1), by musel pravák navíjet drát zprava doleva, levou rukou (protože pravou by drát musel navíjet „přes ruku“). Takový pohyb je naprosto nepřirozený. Otočíme-li tedy kresby z Ruckdeschelova 176 Jsem si vědom toho, že taková změna, pokud bych ji začal používat, by vnesla do oboru další chaos104, a proto se v této publikaci přidržuji tradičně používané (tedy přírodovědné) definice pravo a levotočivosti (obr. 85). Nicméně s ní však vnitřně nesouhlasím a z výše uvedených důvodů jsem přesvědčen, že je v našem případě nelogická, nesmyslná, jdoucí proti přirozenému lidskému pohybu při popisované činnosti a ve své podstatě nás nutí k tomu, abychom pohyb vpřed nazývali pohybem vzad. 11.2.2.2. Použitý klíč (obr. 85) Při sestavování a testování klíče k určování typů v Čechách nejrozšířenějších drátěných „vlasových“ ozdob (A – spirálovitých kroužků, B – kličkovitých záušnic) bylo naší snahou co možná nejvíce usnadnit vizuální identifikaci způsobu vinutí. Vycházíme z podle nás správného směru, kterým vykročil ve své práci z roku 1997 V. Moucha – podobně jako on klademe důraz na obrazovou pomůcku v podobě tabulky schematizovaných kreseb jednotlivých typů (obr. 85), podle kterých je možné jednotlivé předměty jednoznačně identifikovat a přiřadit. Dosavadní systematizace sice vychází, jak uvádí P. Limburský (Limburský a kol. 2018, 448), „ze způsobu přípravy drátu před stočením do konečného tvaru“. Již O. Olshausenem definovaná (Olshausen 1886) a W. Ruckdeschelem přejatá (Ruckdeschel 1978) a často velmi složitě slovně popisovaná (viz výše, směr vinutí) schémata polotovaru doposud nestočeného kolem jádra předpokládají při identifikaci hotového šperku (mnohdy poškozeného či nekompletního) určitou míru abstraktní představivosti, které nejsme všichni schopni. Proto jsme 104 Podobně, jako V. Mouchou v jeho posledních pracích prosazované datování klasické únětické kultury do stupně Bz A1; např. Moucha 2005, 7, Abb. 1. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 85. Schématický klíč k určování nejčastějších typů drátěného vlasového šperku/ozdoby hlavy (tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck) použitý v této publikaci: A – spirálovité kroužky; B – kličkovité záušnice (tzv. Noppenringe), K – kroužky. Typy ukončení drátků – vysvětlivky viz text. Kresba a grafika M. Ernée. Fig. 85. Schematic key to determining the most frequent type of wire hair/head ornaments (so-called Ohr-, Haar- or Kopfschmuck) used in this publication: A – spiral rings; B – so-called Noppenringe, K – rings. Types of wire terminals – see text for key. Drawing and graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 177 Kovové nálezy 169–217 Obr. 86. Modelové příklady dvou kličkovitých záušnic s levotočivým vinutím. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 86. Model example of two ‘Noppenringe’ with left winding. Drawing and graphic by M. Ernée. rozvinuli (a poněkud zjednodušili) způsob prezentovaný pro zlaté předměty V. Mouchou (Moucha 1997, 157– 158, Abb. 6.10–6.11), tedy jednoduchá kresebná schémata „celých tvarů“ šperků, která zachycují všechny detaily nutné pro správnou identifikaci jednotlivých typů a variant (obr. 85). Pro případné srovnání s některými výše uváděnými publikacemi jsou pod schématickými kresbami jednotlivých spirálových kroužků / kličkovitých záušnic umístěna i doposud hojně používaná schémata zatím nedokončených (kolem jádra nestočených) plochých polotovarů. Pro ilustraci přinášíme i vyobrazení námi používaných (viz obr. 85) schémat dvou nejčetnějších typů pravotočivých kličkovitých záušnic z dvojitého drátu – B2L1 a B2L2 – s jejich 3D vyobrazeními (obr. 86). Díky barevnému zvýraznění je možné snáze identifikovat jednotlivé části šperků jak na 3D kresbě, tak na jednotlivých schématech. Schéma (obr. 85) je velmi jednoduché a přehledné. Rozlišuje spirálovité kroužky (A) a kličkovité záušnice (B) z jednoduchého (A1, B1) nebo dvojitého (A2, B2) drátu, a to – v tradičním pojetí – pravotočivé (A1P, A2P, B1P, B2P – v pravé polovině obr. 85) a levotočivé (A1L, A2L, B1L, B2L – v levé polovině obr. 85), u kličkovitých záušnic potom s jednou až pěti zpětnými kličkami (B1P1–B1P5, B1L1–B1L5, B2P1–B2P5, B2L1–B2L5). Číslo za pomlčkou (např. A2P-2) znamená, že spirálka z jednoduchého či dvojitého drátku byla ovinuta kolem jádra o 2 x 360°. Je-li za pomlčkou číslo 1, pak byla spirálka ovinuta kolem jádra jen 1x (o 180 °) a spirálový kroužek se svým tvarem blíží jednoduchému drátěnému kroužku (K). U kličkovitých záušnic bývá drátek (spirálka) při svém „výběhu“ mimo část se zpětnými kličkami ovinuta kolem jádra ve většině případů jenom jednou (tedy o 180 °). Jako hypotetický příklad je na pravé borduře obr. 84 uveden příklad kličkovité záušnice se dvěma ovinutími (tedy o 2 x 180 ° – B1P2-2). Do logické stavby předkládaného schématu zapadají všechny Mouchovy (Moucha 1997, 157, Abb. 6.10) Spiralringe aus doppeltem Draht (zde A2P-2 a A2L-2), Schleifenringe aus Draht (zde B1P1 a B1L1) i Noppenringe aus einfachem a doppeltem Draht (Moucha 1997, 158, Abb. 6.11) – typy 1/1 (B1L2-2), 1/2 (B1P2-2), 1/3 (B1L3), 1/4 (B1P3), 1/5 (B1L5), 1/6 (B1P5) a 2/1–2/8 178 (naše kompletní řada B2), i když Mouchovy řady jsou oproti našim nekompletní; zcela chybí jednoduché kličkovité záušnice B1P2 a B1L2 nebo B1P4, B1L4. Můžeme vzít v úvahu, že Mouchova typologická škála vznikala jen na základě zlatých šperků. Na druhé straně, vzhledem k několikanásobně většímu počtu těchto šperků vyrobených z měděného či bronzového drátu, je více než vhodné, aby byla typologická škála kompletní a použitelná na všechny tyto předměty bez ohledu na materiál, z jakého jsou vyrobeny, aby bylo možné jejich jednoduché srovnání na společném typologickém základě. Typovou řadu je pak možné dále rozvíjet oběma směry – jak počtem zpětných kliček, tak počtem vinutí. Předkládané schéma, zaměřené na nejmasověji se vyskytující drátěné šperky, se nezabývá ostatními, v české únětické kultuře vzácněji se vyskytujícími formami, jako jsou tzv. Lockenringe, Schleifenringe, Doppelte Noppenringe atd. v terminologii a pojetí V. Mouchy (Moucha 1997, 157–158, Abb. 6.10–6.11). Tyto tvary posuzujeme samostatně. 11.2.2.3. Sledované údaje Kromě čísla hrobu (tabela 12: a), objektu (tabela 12: b), sáčku (tabela 12: c) a předmětu (tabela 12: d) sledujeme u vlasového šperku následující údaje (tabela 12: e–s): – typ předmětu (tabela 12: e) podle tabulky na obr. 84 (v případě kroužků, spirálovitých kroužků a tzv. kličkovitých záušnic) nebo je uveden textovou poznámkou (v případě ostatních, méně častých typů šperků); kód typu předmětu zahrnuje i údaj o směru vinutí – vysvětlení definice směru vinutí srovnej text (viz výše) a obr. 84a, 84b, 85; – stav dochování (tabela 12: f): kompletně (počet zlomků tučně) nebo jen částečně ve zlomcích (počet zl. kurzívou: 4); xx – více než 10 drobných zlomků; – náleží k (tabela 12: g): jaké odděleně evidované zlomky či skupiny zlomků náležejí k jednomu předmětu; – tvar (tabela 12: h): a – kruhový, b – nepravidelně kruhový, c – kruhový až oválný, ? – neurčitelný; PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy g h i j k l m n o p q r Výška (mm) Průměr (mm) Průměr (mm) 1 — b 16,9–18,1 4,8 b 2,03 0,92 A a — — — 1 — c 16,4–18,1 5,3 b 2,03 0,99 A a — — — Váha (g) Tvar Ukončení drátků Náleží k … Stav dochování A2L-1,5 A2L-1,6 Č. předmětu 501 502 Č. sáčku 5219 5219 Objekt Hrob TYP (tabela 12) Drát s Tab. f Otisky organických látek e Silná koroze d Deformace c Poloha vzhledem k lebce b Řez a 169–217 Zl a t o 2 1963 62 Bronz / měď 8 12 13 2008 1974 1992 14 1982 17 1960 20 1988 4856b 1 A2L-3; zdobeno 1 — a 23,75–24,63 10,23 c1 4,58 1,53–1,60 A,B,G l — x — 4856b 2 A2P-3 1 — ab 23,68–24,51 9,84 c1 2,52 1,14–1,52 A l — x — 4855 3 A2 1+6 — a min 7,2 c1 1,11 1,17–1,55 A p x — — 4855 4 A2 3 — ? min ca 21 min 4,07 ? 0,62 1,28–1,44 A p — x — L 5221 4 A2P-2 1 — a 36,4–38,3 8,6 c1 6,56 1,1–1,8 A/B l — — — ca 21,1 M 5222 5 B2P1 1+3 — a 27,4–28,6 6,8 b(c?) 2,12 1,45–1,6 A/B p — — — N 5223 6 A2P-2 1 — a 37,3–38,0 9,1 c1 6,30 -2,05 A p — — — O 5224 7 A2P-2 1 — c 38,8–41,9 7,6 c1 7,83 1,5–2,00 A l x — — 4696 5a A2L-3+ 1 5b ? a 19,05 8,23+ c1 1,18 1,04–1,2 A l x — — 4696 5b A2.-3+ 1 5a ? a 19,4 8,56+ ? 2,01 1,03–1,24 A l x x x 4696 5c A2P-2+ 1 5d-6 ? a 19,57–20,90 8,14+ ? 0,99 1,21 A p – pod dol. čelistí x — x 4696 5d A2.-2+ 2 5c-6 ? a 17,83–18,07 6,84+ ? 1,24 1,37 A p x x x 4699 6 A2.-1+ 2 5c-d ? a 18,3 2,92+ ? 0,77 1,2–1,4 A a x — — ? 4 — ? min 27,2 ? ? 0,54 1,05–1,37 A a x — — S 5228, 4527 3 (br2) 4686 a 5a B2P2 1 — a 15,7 11,3 c2 2,09 1,16 A a — — — 4686 b 5b Schleif. B1P1 1 — a 14,3 10,2 a 1,50 1,4 x 2,6 C-D a — — — 1,85–2,9 C/D/E — CB 5237 3 K – plochý 3 — b ca 14,1 ? ? 0,79 a? x x CD 5239 4 (br1) A2L-2,25 1 — a 15,9–16,1 9,05 b 1,11 1,25 A a — — — CD 5239 5 (br2) A2L 1+x — c 16,9–18,7 5,13 ? 0,87 1–1,22 A a x x — 50 2021 5161, 5147 10 B2P2 1+1 — a 14,96 9,5+ c1 1,34 1,18 A p – pod dol. čelistí x — — 55 2149 5639 5a A2L-2 2 — a 28,4 8,14+ c1 2,77 2,10 A a x — — 5639 5b A2L-2+ 6 — a 21,4 4,4+ ? 2,22 1,30 A a — — — 5639 5c A2L-2+ 5 — a 20,6–20,9 6,4+ ? 1,88 1,35 A a — — — a 15,6 3,53 ? 0,75 2,3 x 0,86 D u nohou x? — — ? ? ? ? 0,11 2,3 x 0,86 D nad lebkou – dále x — — 59 65 68 2201 2154 2156 5741 2 lité 1–2 5739 3 profilované 7 1 ks 5729 2 B1P3 3 — a/b 20,02 7,34 b 1,42 1,48 A levé rameno — — — 5728 3 B1L3/B2L1 6 — a/b 21,86 4,32+ a/b 1,10 0,79–1,24 A levá paže — — — — 5723 6/1 A2LP 1 — a 31–32 ? a/b 4,01 1,87 A ? — — 5723 6/2 B2 5 — c 28–31 5,6+ ? 1,90 1,17 A ? — — — 5723 6/3 A/B 2 — a 18 ? ? 0,75 1,3 A ? — — — 5723 6/2 ? ? 12 2 ?? b/c 28–32 ? ? 0,86 1,04–1,34 A ? — — — — 67 70 71 69 74 76 89 91 95 94 98 5723+5660 5 ? 9 2 ?? b/c 28–32 6,4+ ? 3,46 1,5 A ? — — 79 1194 123 2 A/B 6 — ? ? ? ? 0,25 1,93 A d — x — 96 85 1186 bez č.s. 2 A2 / B2 12 — a/b 13–15 3,6+ ? 0,44 0,60 A p x — — 103 15 8 3 Celkem: 67,99 Tabela 12. Mikulovice. Zlatý a bronzový drátěný vlasový šperk/ozdoby hlavy (tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck). Podbarveny jsou tzv. kličkovité záušnice/ Noppenringe (sv. zeleně) a tzv. Schleifenringe (sv. modře). — Table 12. Mikulovice. Gold and bronze wire hair/head ornaments (so-called Ohr-, Haar- or Kopfschmuck). ‘Noppenringe’ (light green) and ‘Schleifenringe’ (light blue) are tinted. – průměr v mm (tabela 12: i), v případě potřeby jako interval (12–14); – výška v mm (tabela 12: j): číslo tučně znamená skutečnou výšku, je-li za číslem + (např. 4,32+), jde o minimální zjištěnou výšku, ? – výška není měřitelná; – forma ukončení drátků (tabela 12: k; obr. 84): a – otevřené, spíše tupé až zaoblené; b – otevřené, spíše zašpičatělé; c – stočené (tordované), pokud je to možné PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 určit, pak pravotočivé (c1 – je-li špička nahoru, jsou drátky stočeny ve směru hodinových ručiček) nebo levotočivé (c2 – je-li špička nahoru, jsou drátky stočeny proti směru hodinových ručiček); ? – neurčitelné (často odlomené); nesledujeme zde, zda jsou v případě otevřených konců jednotlivé drátky stejně nebo různě dlouhé; – váha v g (tabela 12: l); 179 Kovové nálezy 169–217 Pokud je to možné, uvádíme u drátku tyto údaje: – průměr (u drátku s kruhovým řezem) nebo šířku a sílu (u drátku s plochým řezem), — - neměřitelné (tabela 12: m); – tvar řezu (shodný s drátky spirálek) (obr. 81: B; tabela 12: n): A – kruhový; B – mírně oválný; C – výrazně oválný / podlouhlý; D – čočkovitý s ostrými hranami; E – podlouhlý, dole plochý, nahoře zaoblený; F – podlouhlý, tence zploštělý; G – čočkovitý, oboustranně konkávní žlábky s ostrými hranami; H – nahoře oblé, dole výrazný konkávní žlábek; J – široký, nahoře zaoblený, dole téměř rovný, ostré hrany; K – „čtvercový“ se zaoblenou horní a spodní stranou; X – oblý, blíže neurčitelný; x – zploštělý, blíže neurčitelný; ? – neurčitelný; U vlasového šperku uvádíme také jeho nálezovou polohu ve vztahu k lebce (tabela 12: o): p – pravá strana, l – levá strana, a – pod lebkou za páteří, b – týl, c – nad lebkou, d – před obličejem, ? – neurčitelné; případně jiná poloha vzhledem ke skeletu nebo v hrobové jámě je uvedena slovně; Dále uvádíme, zda: – spirálka nebo její části jsou více (X) či méně (x) výrazně deformovány (tabela 12: p); – spirálka je silně korodována, na jejím povrchu je dochována výrazná korozní vrstva (tabela 12: q); – v korozní vrstvě na povrchu spirálky jsou patrné otisky organických látek – např. lidské kůže, látky, vlasů/ chlupů … (tabela 12: r). Nakonec uvádíme číslo tabulky, na které je předmět vyobrazen (tabela 12: s). Všechny rozměry uvádíme v mm. Bylo-li to nutné, jsou některé další poznámky k jednotlivým předmětům uvedeny v textu (viz níže). 11.2.2.4. Výsledky analýzy a diskuse Na pohřebišti v Mikulovicích bylo identifikováno celkem 29–30 drátěných šperků, které byly zařazeny do této kategorie (tabela 12), a to celkem v 13 hrobech (tabela 10). Jejich celková váha činí 67,99 g, tedy v průměru ca 2,3 g na 1 kus. Celkem v 5 případech pochází z hrobu jen jeden kus, ve dvou případech dva kusy (hroby 17 a 65), ve 4 případech 3 kusy (hroby 8, 20, 55 a 68), v jednom případě (hrob 12) 4 kusy a v jednom (hrob 13) 4–5 kusů tohoto šperku. Valnou většinu z nich můžeme, podle stupně jejich dochování, přiřadit k některému z typů naší tabulky (obr. 85; tabela 12: e). Z uvedených 29–30 exemplářů náleží 26–27 kusů drátěnému šperku typů A a B (obr. 84), tedy spirálovitým kroužkům (16–17x) nebo kličkovitým záušnicím (6x). Ve 4 případech byly šperky torzovité a o jejich přináležitosti ke spirálovým kroužkům nebo kličkovitým záušnicím nebylo možno jednoznačně rozhodnout (hr. 14, 68, 79, 85). Pouze v jednom případě (hr. 20; tab. 76: 20/3) byl poblíž dvou kličkovitých záušnic identifikován i kroužek (K) z plochého drátku o průměru ca 14,1 mm (tabela 12). Ze dvou hrobů (17 a 59) potom pocházejí tzv. Schleifenringe nebo Lockenringe (obr. 88) v terminologii V. Mouchy (Moucha 1997, 157, Abb. 6.10), kterým se budeme věnovat níže. 180 Obr. 87. Mikulovice. Plastická výzdoba na části jednoho z drátků spirálového kroužku 8/1. Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. — Fig. 87. Mikulovice. Relief decoration on part of one of the 8/1 spiral ring. Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée. Spirálovité kroužky. S jistotou identifikovaných spirálových kroužků bylo zjištěno celkem 16–17 v 6 hrobech (8, 12, 13, 20, 55, 68). Základní údaje obsahuje tabela 12. Pouze 7 z nich (tabela 12: f – tučně) se dochovalo v celku. Jejich průměry se pohybují v intervalu 15,9 (20/4) – 41,9 (12/7) mm, váhy pak mezi 1,11 (20,4) – 7,83 (12/7) g. V hrobech je najdeme buď samostatně (8, 13, 55), nebo v kombinaci s kličkovitými záušnicemi (12, 68) či kroužkem (20). Zajímavý je výskyt více exemplářů zcela shodného typu šperku v rámci jednoho hrobu (hr. 12, 55). Otázkou zůstává význam směru vinutí, ve většině případů v rámci jednoho hrobu shodný, i když i zde najdeme výjimky (hr. 8, 13). Může však jít o náhodu spojenou se způsobem získání šperků (najednou nebo postupně, z jednoho či více zdrojů atp.). Tomu by nasvědčovaly např. značné rozdíly průměrů šperků z jednoho hrobu (např. hr. 68). Důležitá jsou pozorování o jejich poloze vůči skeletu (tabela 12: o). Identifikovali jsme jejich párové uložení po obou stranách (na obou spáncích) lebky (hr. 8, 12, 13?), ale i jen na jednom místě, většinou v oblasti krku, pod lebkou, za páteří (poloha a – hr. 17, 22, 55). To nám může naznačovat například různý způsob nošení/užívání těchto šperků jedinci pohřbenými v těchto hrobech. V některých případech nálezu na jiných místech hrobové jámy, mimo souvislost se skeletem, můžeme uvažovat o jejich záměrném nepietním „pohození“ do hrobové jámy, ale i o druhotném přemístění v důsledku postdepozičních procesů. O možném „nepietním“ zacházení s předměty před či během ukládání pohřbu mohou svědčit některé nekompletní či poškozené/deformované šperky – např. 8/3, 14/3 (ohnuté drátky) nebo 20/10 (na konci rozmotané vinutí). V korozních vrstvách některých šperků se dochovaly stopy organických látek (např. 13/5b), byť jejich přesná identifikace není blíže možná. Zajímavý a dosti nezvyklý je pozůstatek (možná nechtěný) úpravy (výzdoby?) části drátku jednoho ze spirálových kroužků z hrobu č. 8 (obr. 87). V délce ca PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 88. Mikulovice. Vlasový šperk z hrobu č. 17 (A) a 59 (B). Foto Z. Kačerová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 88. Mikulovice. Hair ornament from graves 17 (A) and 59 (B). Photo by Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Ernée. 4–5 mm jsou na něm patrné stopy promačkávání/vybíjení/vroubkování, poněkud připomínající plastickou lištu na keramice. Jde o marginální část drátku, ze kterého byl šperk vyroben, a také o zcela ojedinělý zjev nejen v Mikulovickém materiálu. Proto ho považujeme spíše za náhodu, nežli za záměr. Zjištěným stopám stříbra na povrchu spirálovitého kroužku 13/6, podobně jako stejnému zjištění na některých spirálkách z téhož hrobu, se budeme věnovat detailněji na jiném místě (viz kap. 13.3). Kličkovité záušnice. Bylo jich identifikováno podstatně méně – jen 6 kusů v 5 hrobech. V hrobu č. 65 šlo o dva exempláře, jeden s pravotočivým a jeden s levotočivým vinutím (tab. 94), v hrobu č. 17 o kombinaci se „Schleifenringem“ (tab. 74) a v hrobu č. 50 s cínovými kroužky (tab. 89). V ostatních případech (hr. 12, 68) se kličkovité náušnice vyskytly společně se spirálovitými kroužky. Základní údaje obsahuje tabela 12. Vzhledem k jejich malému počtu postrádají přílišné generalizace i detailní analýzy smyslu. Ani některé kličkovité záušnice se nevyhnuly poškození – např. 20/10 s rozmotaným vinutím na konci. ný s naším je exemplář č. 4 z hrobu 442 (obr. 89: A; Limburský a kol 2018, 215, tab. 12: 26), popisovaný autorem jako: „záušnice se zpětnou kličkou pravotočivě stočená ze zploštělého drátku se ztenčenými konci … Typ: 1S1“ (Limburský a kol. 2018, 215). Velmi podobný je pak exemplář z hrobu č. 5 na pohřebišti Únětice 1 (obr. 89: B; Ryzner 1880a, 293–294, tab. XIII: 10), pouze se spirálkou přehnutou přes zpětnou „kličku“ nebo „raménko“ v terminologii I. Háska (Hásek 1960, 108). I. Hásek považuje tyto „závěsky se zpětným raménkem“ za místní bronzovou variantu či napodobeninu jinak vesměs zlatých a v únětickém prostředí cizích závěsků tzv. sedmihradského typu (také Lockenringe, Hängespiralen nebo lock-rings) – jejichž „základní schéma odpovídá zhruba závěskům oválným, jeden konec je však zahnut zpět v podobě krátkého zpětného raménka (Schmidtova varianta Bß)“ (Hásek 1960, 108; srovnej i H. Schmidt 1904; Zaharia 1959; Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 62). Datování těchto českých exemplářů do klasické fáze únětické kultury dokládají společně se vyskytující předměty, zejména únětické jehlice (např. Limburský a kol. 2018, obr. 151, 162). Na Slovensku se Zvláštní tvary. K nim v našem případě řadíme šperky 17/5b a 59/2–3 (obr. 88). Schéma vinutí šperku 17/5b (B1L1) je shodné se „Schleifenringem“ V. Mouchy (Moucha 1997, 157, Abb. 6.10), není však „aus Draht“, alespoň ve smyslu drátu s kruhovým průřezem, ale z plochého, 1,4 mm silného a 2,6 mm širokého drátu/plíšku se zaoblenými, jazykovitými konci, který má kruhový průřez jen v místě ohnutí do zpětné kličky. V českém prostředí poněkud atypickým tvarem je i torzo šperku 59/2, jehož polotovar s proměnlivým řezem (v. 0,86 mm, š. 2,3 mm) byl nepochybně vyroben litím do formy. 17/5b (obr. 88: A). Šperky tohoto typu, zhotovené zpravidla z plochého drátku s oválným až čočkovitým řezem, najdeme například ve dvou hrobech (442, 458) nově publikované nekropole ve Vliněvsi, a to ve třech, resp. dvou exemplářích (Limburský a kol. 2018, 215–216, 228–229, obr. 151: 4–6, 162: 3–4; tab. 12: 19, 26–28). Zcela shod- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 89. Tzv. Schleifenring A – z hrobu č. 442 ve Vliněvsi (podle Limburský a kol. 2018, 215, tab. 12: 26) a B – z hrobu č. 5 na pohřebišti Únětice 1 (foto H. Toušková; NM Praha inv. č. 48118). Grafika M. Ernée. — Fig. 89. So-called Schleifenring A – from grave 442 in Vliněves (after Limburský a kol. 2018, 215, tab. 12: 26) and B – from grave 5 at the Únětice 1 cemetery (photo by H. Toušková; National Museum in Prague inv. no. 48118). Graphic by M. Ernée. 181 Kovové nálezy 169–217 Obr. 90. Neumětely, náramky z depotu, podle Hájek 1954, obr. 18: 1–2. Grafika M. Ernée. — Fig. 90. Neumětely, bracelets from hoard, after Hájek 1954, Fig. 18: 1–2. Graphic by M. Ernée. tento typ šperku vyskytl i s jehlicí s kulovitou, šikmo provrtanou hlavicí a tordovanou jehlou (Púchov – Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 102–103, Taf. 65: B1). Jejich funkce ozdoby hlavy, alespoň podle nálezových okolností, „steht außer Frage“ (Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 62). Tři téměř totožné šperky, doprovázené také únětickou jehlicí, byly spolu se zlatým kroužkem nalezeny po obou stranách lebky jedince pohřbeného v kostrovém hrobu ve středoněmecké Leuně (Meller 2015, 624–625, Abb. 8a, 8b). 59/2 (obr. 88: B). Z podobného šperku pochází i zlomek 59/2, na rozdíl od roztepaného drátku byl však v první fázi nepochybně vyroben litím do formy – je silnější, mohutnější, jeho hrany (včetně středového žebírka) jsou ostřeji profilované a téměř nepruží, na rozdíl od předchozího šperku. Z dochovaného torza však, bohužel, nejde rekonstruovat celý původní tvar. Zcela přesnou analogii se zatím nepodařilo nalézt, z českého prostředí jsou zlomku z Mikulovic ideově asi nejblíže dva náramky z depotu v Neumětelích (obr. 90; Moucha 2005, 131–132, Taf. 186: 1–2; Hájek 1954, 150, 152, obr. 18: 1–2). Náramky zhotovené z drátu s nestejným řezem (v ohybech kruhovým, v nejširším místě oválným) mají rozměry 59 x 48 (1) a 62 x 49 (2) mm (Hájek 1954, 152). Depot, který kromě náramků obsahoval ještě 3 sekerky s lištami (z toho dvě s vějířovitým ostřím), 2 sekerky se srdčitým schůdkem a vějířovitým ostřím, všechny s vykrojeným týlem, 1 hrot kopí, 2 jehlice s kulatou, téměř svisle provrtanou hlavicí a rytím zdobeným krčkem, datujeme do přelomu starší a střední doby bronzové (Bz A2/B1). I přes tuto podobnost se však i v tomto případě s největší pravděpodobností jedná o část šperku blízkého Lockenringu varianty ß základního typu B podle H. Schmidta, u něhož je „das eine Ende zurückgebogen und nach der entgegengesetzten Seite geführt“ (H. Schmidt 182 Obr. 91. Mikulovice. Drátěný vlasový šperk ve vztahu k pohlaví zemřelých: A – zlaté spirálové kroužky (A); B – cínové kroužky (K); C – bronzové/měděné spirálové kroužky (A); D – bronzové/měděné kličkovité záušnice (B); E – bronzové Schleifen-/Lockenringe; F – typ neurčitelný; G – měděný/bronzový kroužek (K) z plochého drátku. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 91. Mikulovice. Wire hair ornament in connection with the gender of the deceased: A – gold spiral rings (A); B – tin rings (K); C – bronze/copper spiral rings (A); D – bronze/copper ‘Noppenringe’ (B); E – bronze Schleifen-/Lockenringe; F – indeterminable type; G – copper/bronze ring (K) from flat wire. Drawing and graphic by M. Ernée. 1904, 618, Abb. 12), případně typu B, var. 1d podle E. Zaharia (1959, 109–110, Abb. 2: 5), „ovaler Ring, bei dem ein Ende zurückgebogen ist“. Tento typ šperku je doma zejména v oblastech východně a jihovýchodně od našeho území a proto nepřekvapí, že asi největší nám dostupný soubor těchto šperků pochází z nedávno katalogově zpřístupněného kostrového pohřebiště „otomansko-füzesabonyského kultúrneho komplexu“ ve východoslovenské Nižné Myšli – zde jde o typ záušnic tzv. sibiňského PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 typu105 „so spätne otočeným ramenom“ (např. Olexa – Nováček 2015, 14, 38–39, obr. 32: 2). – tvar dříku (A – přímý, B – prohnutý, C – přímý s ohnutou špičkou; obr. 93: D; tabela 13: i); O tom, kde a proč se v rámci pohřebiště tyto šperky koncentrují (obr. 91; 80B: F–H), bude ještě řeč, podobně jako o jejich vazbě na věk a pohlaví zemřelých (viz níže, kap. 11.2.12). Zde můžeme uvést, že v Mikulovicích se tyto šperky vyskytují výhradně v ženských (9x) nebo neurčitelných (65, 85), většinou juvenilních (17, 68) hrobech. Na první pohled zaujme jejich soustředění v navzájem sousedících bohatých ženských hrobech 8, 12, 13 a 14 v SV rohu plochy/skupiny A a také v hrobech 65 a 68 při SV okraji skupiny C. Ani v jednom jediném případě nebyly zaznamenány v hrobu mužském. Co se týče věku, najdeme je v hrobech všech věkových kategorií počínaje juvenis (17, 68) a konče kategoriemi maturus I – senilis (20, 59) a senilis (12, 14). Zajímavý je výskyt ve čtyřech bohatých sousedních ženských hrobech 8 (3x), 12 (4x), 13 (4–5x) a 14 (1x), náležejících kategoriím juvenis (13), adultus I (8) a senilis (12, 14). Nenajdeme je však ani v jednom z 28 dětských hrobů kategorií infans II–III. – průměr dříku pod hlavičkou v mm (obr. 93: B: j; tabela 13: j); 11.2.3. Jehlice Na pohřebišti v Mikulovicích bylo nalezeno celkem 30– 32 bronzových jehlic v 27 hrobech (ca 28 %). Z hrobu č. 2 pocházejí tři únětické jehlice, z hrobu 50 potom dvě. Z hrobů 17 a 82 pocházejí jedna nebo dvě jehlice – přesný počet nebylo možno vzhledem ke zlomkovitosti artefaktů stanovit. V ostatních hrobech byly jehlice nalezeny vždy po jedné (obr. 92: A; tabela 10: n). Co se typového složení týče, jde většinou o únětické jehlice s typickým očkem, tzv. Ösenkopfnadeln, a to 23 dochovaných exemplářů z 20 hrobů. Z dalších typů to jsou dvě jehlice s kroužkovou hlavicí (hroby 12 a 13), jedna jehlice s hlavicí svinutou v očko (hrob 68), vzácně se vyskytující „únětickou“ jehlici s kroužkovou hlavicí (hrob 55) a zcela unikátní jehlici s křížovou hlavicí /nebo s křidélky/ a očkem (hrob 52). Z několika hrobů (17, 41, 82) pocházejí větší či menší zlomky dříků a špiček dalších 2–3 jehlic neurčitelného typu (tabela 13: g). Z únětických jehlic neslo celkem 16 (70 %) výzdobu (viz níže; obr. 102). – průměr dříku 10 mm nad špičkou v mm (obr. 93: B: k; tabela 13: k); – při stavu dochování C (viz výše) uvádíme ve sloupci k kurzívou nejspodnější dochovaný průměr dříku, při stavu dochování D uvádíme ve sloupci j kurzívou nejsvrchnější dochovaný průměr dříku, při stavu dochování E uvádíme ve sloupcích j a k kurzívou nejsvrchnější a nejspodnější dochovaný průměr dříku v mm. – tvar řezu dříku v oblasti krčku (A – kruhový, B – šestihranný; obr. 93: E; tabela 13: l); – zda je na krčku přítomna výzdoba (tabela 13: m); – celková váha všech dochovaných částí v gramech (tabela 13: ag); – č. tab., na kterých je předmět vyobrazen (tabela 13: ah); Je-li to žádoucí, uvádíme dále: – průměr hlavičky (obr. 93: B: p; tabela 13: p); – výšku hlavičky (obr. 93: B: q; tabela 13: q). U méně typických jehlic uvádíme detailnější popis v textu. Únětické jehlice. U nejčetnějších tzv. únětických jehlic (Ösenkopfnadeln) sledujeme detailněji některé další parametry. Používanou terminologii jednotlivých částí a lokalizaci uváděných rozměrů tzv. únětických jehlic viz obr. 93: A–B, bližší vysvětlivky některých uváděných údajů viz obr. 93: D–N. U hlavičky sledujeme: – tvar hlavičky (A1 – pečetítkovitý oblý, A2 – pečetítkovitý ostrý, B1 – hřebíkovitý, s rovnou spodní částí, B2 – hřebíkovitý, se zaoblenou spodní částí, C1 – stupňovitý, ostrohranný, C2 – stupňovitý, hrany oblé; obr. 93: F; tabela 13: n); – horní plošku hlavičky (A – plochá, B – konvexní; obr. 93: G; tabela 13: o); – průměr hlavičky v mm (obr. 93: B: p; tabela 13: p); 11.2.3.1. Sledované údaje Kromě čísla hrobu (tabela 13: a), objektu (tabela 13: b), sáčku (tabela 13: c) a předmětu (tabela 13: d) sledujeme u všech jehlic následující údaje (tabela 13: e–ah): – stav dochování (obr. 93: C; tabela 13: e): jehlice se dochovala A – celá, v jednom kuse, B – celá, ve více zlomcích, C – část, vč. hlavice, D – část, vč. špičky, E – část dříku, bez hlavice i špičky; – počet dochovaných zlomků (tabela 13: f); – typ jehlice (tabela 13: g). Následují údaje o rozměrech jehlice (srovnej i obr. 93: B): – celková délka všech dochovaných částí v mm (obr. 93: B: h; tabela 13: h); 105 Ke kritice používání termínu sibiňské záušnice viz BenkovskyPivovarová – Chropovský 2015, 62. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 – výšku hlavičky v mm (obr. 93: B: q; tabela 13: q); – tvar okraje hlavičky (A – oblý, B – kolmý, rovný, C – prožlabený, D – ostrý; E – ostrý, zaoblený; obr. 93: H; tabela 13: r); – síla okraje v mm (obr. 93: B: s; tabela 13: s); – přítomnost výzdoby na okraji hlavičky, např. přesekávání okraje atp. (x – je-li výzdoba přítomna, ? – nelze-li ověřit, např. pro silnou korozi, — – výzdoba není přítomna) (tabela 13: t); U očka sledujeme: – stav dochování (A – celé, B – větší část, C – téměř nedochováno; obr. 93: I; tabela 13: u); – umístění na hlavičce (A – centrální, B – posunuté ve směru osy otvoru, C – vychýlené kolmo ke směru osy otvoru, D – posunuté v obou směrech; obr. 93: J; tabela 13: v); – podélný profil (A – oblý, B – trapézovitý/pravoúhlý, C – oblý, vertikálně vytažený; obr. 93: K; tabela 13: w); 183 Kovové nálezy 169–217 Obr. 92. Mikulovice. A – typy a počty jehlic v jednotlivých hrobech; B – typy výzdoby únětických jehlic ve vztahu k pohlaví pohřbených: A – profilované očko; B – zdobený okraj hlavice; C – plastická výzdoba hlavičky; D – rytá výzdoba hlavičky; E – rytá výzdoba krčku; F – žena; M – muž; N – dítě. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 92. Mikulovice. A – types and numbers of pins in individual graves; B – types of decoration of Únětice eyelet pins in connection with the gender of the buried individuals: A – shaped eyelet; B – decorated edge of head; C – relief decoration of head; D – incised decoration of head; E – incised decoration of neck; F – female; M – male; N – child. Drawing and graphic by M. Ernée. 184 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 93. Charakteristiky sledované u tzv. únětických jehlic (Ösenkopfnadeln). Vysvětlivky viz text. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 93. Characteristics observed on Únětice eyelet pins (Ösenkopfnadeln). See text for key. Drawing and graphic by M. Ernée. – příčný profil (A – oválný na výšku, B – kruhový, C – plochý, s horním prožlabením, D – plochý, s profilovanou horní částí, E – plochý, oválný/čočkovitý na šířku, F – plochý, s plochou spodní a oblou horní částí (obr. 93: L; tabela 13: x); PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 – výšku očka v mm (obr. 93: B: y; tabela 13: y); – délku očka u základny v mm (obr. 93: B: z; tabela 13: z). Pokud je to možné/měřitelné (např. bez rizika poškození předmětu nebo jeho části), sledujeme dále (— – neměři- 185 e Stav dochování (obr. 93: C) d Č. předmětu c Č. sáčku b Typ Objekt Hrob A 1963 5217 H 511 1963 5215 F 512 5006 5179 28c 2007 30 2041 3 2 5145 4967 4988 5158 5160 6003 3585 38 2038 40 2013 47 2018 50 2021 50 2021 60 2220 91 1722 4 3 1 5 4 1 203 4875 4840 32 2003 36 1998 2 3 3 4/5 4985 17 1960 4919 4/4 26 2004 E 4/2 4/3 3 E 4/1 4684 17 1960 23 1955 Ae 5233 E 7 16 1990 EC 5246 2 E 1 15 1977 R 5227 20 1988 CC 5238 C 1 A A C A A B B A B B B/C B A A A B/C C A 10 1989 DC 5242 4 11a 1976 BB 5235 A A A 2 3 2 4586 1961 1963 5216 G 510 1 2 1 1 1 1 1 3 2 1 2 4 2 3 1 1 1 1 1 1 1 1 3 1 2 1 1 1 1 Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel ? ? ? ? Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel Ösenkopfnadel C B B ? ? B? B ? C B/C B ? A/C C B/C 71,2 93,8 57,6 89,1 76,6 89,5 87,9 82,0 84,8 91,1 B/C C B? C C C C C B/C C 49,5+8,9 C? 86,8 110,5 97,5 28,1 6,2 22,9 60,1 23,7 77,9 72,2 71,6 44,5 59,4 78,3 63,2 4,0 4,1 3,5 3,0 3,9 3,4 3,6 3,1 3,9 4,5 3,3 4,0 3,5 4,3 2,9 — — — 3,2 3,4 3,8 4,0 3,2 2,9 3,2 2,9 A A A A A ? ? A A A 2,9 2,7 — 2,1 3,1 2,5 2,7 2,0 2,4 2,1 2,7 2,4 2,8 2,9 x x — x x x x ? koroze x x ? koroze ? — — — — — x — x — x x x x A x koroze A A A A A A A A A A A A A 2,6 A? 1,4 2,4 2,4 — 2,1 2,2 A? 3,2 2,4 2,1 2,2 2,5 A A A B A A ? A 7,4 Průměr (mm) (obr. 93: B: p) 7,1 8,4 7,9–8,5 6,1 7,7 6,2 7,6–7,8 6,3–7,1 2,1 2,9 2,5 3,2 3,8 2,3 3,9 2,1 3,1 Výška (mm) (obr. 93: B: q) Okraj – tvar (obr. 93: H) E E A D/E E B C C A/B Hlavička r s t Okraj – síla (mm) (obr. 93: B: s) — — 0,8 — — 1,1 0,7 0,9 1,35 — — — — — x x x — Okraj – výzdoba tmavá patina, povrch místy korodován – jako 4/2 A A A A C C A A A A2 A1 A2 A2 A1 A1 A2 A2 A1 A2 A1 A1 A1 A1 A A/B A/B A/B ? A/B A A A A ? ? A ? 6,1 x 7,3 9,1 5,1 6,9 6,0–6,5 7 7,6–8 6,6–6,8 7,2–7,5 7–7,7 5,8 x 7 5,5–7,3 6,9 6,6 2,3 4,6 1,7 3,3 2,3 3,8 2,8 2,1 3,8 2,3 4,5 3,3 3,3 2,41 A A E E E E A B/D E E E E E D 1,6 0,9 — — — — 1,43 0,8 — — — — — — — x — — — — x ? — — — — — — A A B A A/B A A C A A A A C B/C hladký povrch, světlejší patina – odlišné od 4/1–4/4 světlá agresivní patina u v w x y z aa Raménko – výška (mm) (obr. 93: B: aa) Umístění (obr. 93: J) C B A C A A A/C A/C A A A A A A A D A C B C A B B Podélný profil (obr. 93: K) A B A? D A A A — A A C A ? — C A A A — — C A A G F ? B/E F B/E B/E ? B/E E/F G F ? — F B F E — E? F F A/B Očko 2,9 2,8 ? 1,6 2,2 2,9 2,7 ? 3,1 2,9 2,6 3,3 ? — 2,3 3,1 2,5 1,7 — ? 2,3 2,2 2,3 5,4 6,5 4,3 5,3 5,3 4,3 5,1 4,4 4,6 5,5 5,3 5,7 4,5 4,2 6 5,5 4,8 4,6 6,3 3,2 5,1 4,1 6,3 ? x 0,8 x x x x x ? x x 1,7 x — — x ? 1,2 x — ? 0,7 0,7 2,9 2,1 — 1,6 2,0 1,1 2,6 ? 1,8 2,5 2,3 2,3 — — 1,8 1,4 2,3 1,7 — ? 1,8 2,1 3,2 3,1 ? 2,5 2,2 1,9 3,0 2,3 2,3 2,7 3,0 3,5 2,7 2,0 3 1,5 2,9 2,2 2,9 2,1 2,5 2,3 C A D D D A A B/C A A/C A/D A ? — A A A A — A? D A A ab Raménko – šířka hor. (mm) (obr. 93: B: ab) 1,8 ac Raménko – šířka dol. (mm) (obr. 93: B: ac) 1,7 ad Otvor – tvar (obr. 93: M) Únětické jehlice (Ösenkopfnadeln) Příčný profil (obr. 93: L) q Výška (mm) (obr. 93: B: y) p Stav dochování (obr. 93: I) tmavá patina, povrch místy korodován – jako 4/3 A2 A2 A2 A1/2 A1/2 A2 A1 A2 ? Délka (mm) C1 i Dřík – tvar (obr. 93: D) x j Dřík – průměr u krčku (mm) (obr. 93: B: j) A k Dřík – průměr u špičky (mm) (obr. 93: B: k) 2,4 l Krček – řez (obr. 93: E) 3,2 m Krček – výzdoba A/C n Tvar (obr. 93: F) 64,2 o Horní ploška (obr. 93: G) h Délka u základny (mm) (obr. 93: B: z) g Otvor ae B A A/B C B B O B A A/B C B/C B/C B B A A C/D C A C B C Otvor – zahloubení (obr. 93: N) 186 Únětické jehlice / Ösenkopfnadeln f Počet zlomků a x 2,1 x x x x x 1,1 x x x x — — x ? 2,17 x 1,9 1,1 3,1 1,2 3,91 5,95 2,05 3,47 4,32 3,97 4,31 3,33 4,82 4,67 2,06 2,22 5,74 6,36 1,09 0,06 0,61 1,97 1,17 3,70 2,88 3,47 1,63 2,31 3,64 2,02 108 95 89 86 84 73 82 81 80 79 78 77 76 74 73 66 69 68 63 61 Otvor – průměr; délka/výška (mm) (obr. 93: B: af) 2,92 ag Váha (g) všech dochovaných zlomků jehlice x ah Tab. af Kovové nálezy 169–217 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 — Celkem Tabela 13. Mikulovice. Jehlice. Šedě podbarvené údaje u dalších typů jehlic viz text. — Table 13. Mikulovice. Pins. Grey tinted data for other types of pins – see text. zbrázděný povrch, tmavá patina, silnější koroze, mírně oválný řez – odlišné od 2/1 a 2/2 hladký povrch a světrlá patina – jako u 2/1 ? 1,9 A? ? 1,9 3,0 ? A 36,1 33,9 ? ? 1 2c 1 E D 2b 90 91 U otvoru sledujeme (— – neměřitelné pro absenci části předmětu, x – neměřitelné z důvodu nebezpečí poškození či nepřístupnosti místa měření): 1,6 A? nedochováno hladký povrch a světrlá patina – jako u 2/2 ? ? 2,3 A? 3,1 ? 3,3 B/C 44,2 ? 1 E 2 E 2 89 82 1189 2a 4729 41 1993 Typ n e u r č i t e l n ý – z l o m k y ? 22,0 3,2 A? — 4,7 A 1 A 5723 3 5727a 55 2149 68 2156 4 1 114,03 104 1,12 0,46 86 1,50 0,73 91 98 2,80 — A — 4,6 6,5 — — 1,58 4,36 2 1,3 15,3 4,74 B — — A — A — 12 — A — — — A 11,4–12,2 5,5 — — x A A 3,2–3,7 3,2 89,5 2,9 A 123,6 A C2/4x — 14 — 6,1 — — — 1,1 3,9 15,6 3,2 C s křížovou hlavicí a očkem únětická s kroužkovou hlavicí s hlavicí svinutou v očko A/B 5725 52 2146 1 1 3,1 95,0 2,2 A x — — — 2,2 — — — — — — — — — — — — — — — — 3,2 3,9 3,1 A B A – šířku raménka očka v dolní části v mm (obr. 93: B: ac; tabela 13: ac). ?/77,4 s kroužkovou hlavicí s kroužkovou hlavicí 1 3 2 B D 3 4697 13 1992 12 1974 P 5225 – výšku/sílu raménka očka v horní části v mm (obr. 93: B: aa; tabela 13: aa); – šířku raménka očka v horní části v mm (obr. 93: B: ab; tabela 13: ab); 53,2/41 A — — — — — w t s r q p o n m l k j i h g f e d c b D a l š í t y p y j e h l i c – v i z p o p i s v t e x t u a n a o b r . 93 a telné pro absenci části předmětu, x – neměřitelné z důvodu nebezpečí poškození či nepřístupnosti místa měření): — 8,5/8 12,04 71 94 4,18 — — — 3,0 — — 5,5 — — 2,1 70 4,52 2,03 10 — — — — — — — — ? — — — — 2,4 — af ac z v u x y ab ae 169–217 aa ad 7,4 ah ag Kovové nálezy PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 – tvar (A – kruhový, B – čtvercový či blízký, C – polokruhový či blízký, D – oválný na šířku; obr. 93: M; tabela 13: ad); – míru zahloubení otvoru do horní plošky hlavičky (O – žádná, končí nad povrchem hlavičky, A – žádná, končí na povrchu hlavičky, B – méně než polovina průměru otvoru, C – ca polovina průměru otvoru, D – více než polovina průměru otvoru; obr. 93: N; tabela 13: ae); – průměr otvoru v mm, je-li to možné (obr. 93: B: af; tabela 13: af). Další typy jehlic. Údaje sledované u dalších zjištěných typů jehlic a sloupce v tabele 13, kde příslušné hodnoty najdeme, obsahuje obr. 94: jehlice s kroužkovou hlavicí (obr. 94: A), únětická jehlice s kroužkovou hlavicí (obr. 94: B), jehlice s hlavicí svinutou v očko (obr. 94: C) a unikátní jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem (obr. 94: D). 11.2.3.2. Výsledky analýzy a diskuse Téměř všechny starobronzové jehlice se vyznačují přítomností nějakého otvoru, očka či ouška, sloužícího k provlečení provázku, kterým byla jehlice patrně upevněna k oděvu (Ruckdeschel 2010). To se týká i jehlic nalezených v Mikulovicích, ať už jde o nejčastější jehlice únětické (Ösenkopfnadeln) s jejich obligátním očkem, o jehlice s kroužkovou hlavicí, s hlavicí roztepanou a svinutou v očko nebo o unikátní jehlici s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem. Únětické jehlice. K dispozici máme 23 jednoznačně identifikovaných exemplářů tohoto typu (obr. 95–101; tabela 13) z celkem 20 hrobů (obr. 92). U 18 kusů bylo možné změřit jejich původní délku (tabela 13: h). Ta se pohybovala mezi 59,4 mm (2/512) až 110,5 mm (23/3) s průměrem 82 mm. Šlo vesměs o spíše menší exempláře, čemuž odpovídala i jejich váha (tabela 13: ag), která se se pohybovala mezi 2,02 g (2/510) a 6,36 g (20/2) s průměrem 3,95 g. Za zmínku stojí podprůměrná velikost (59,4–78,3 mm) i váha (2,02–3,64 g) tří velmi jemně zdobených jehliček z bohatého hrobu č. 2 (obr. 96). Na jehlicích jsou patrné i některé detaily související patrně s jejich výrobou – zatímco některá očka na hlavicích jsou dochována celá, neporušená a jsou poměrně robustní (2/510, 2/511; obr. 96), byla některá odlomena, a to možná již před jejich uložením do hrobu, a na hlavici po nich zbyly jen nepatrné stopy 187 Kovové nálezy 169–217 Obr. 94. Charakteristiky sledované u ostatních typů jehlic identifikovaných na pohřebišti v Mikulovicích: A – jehlice s kroužkovou hlavicí; B – únětická jehlice s kroužkovou hlavicí; C – jehlice s hlavicí svinutou v očko; D – jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem. Vysvětlivky viz text. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 94. Characteristics observed on other pin types identified at the cemetery in Mikulovice: A – ring-headed pin; B – Únětice pins with a ring head; C – pins with a head wound into an eyelet; D – cross-headed pin with eyelet. See text for key. Drawing and graphic by M. Ernée. krčku. Podobně plasticky profilovanou spodní část hlavice mají ještě dvě další jehlice – 1/3 (obr. 95) a 2/512 (obr. 96). Stojí za povšimnutí, že všechny tyto jehlice se koncentrují v sousedních hrobech (1, 2, 15) v SZ části skupiny A (obr. 92: B). U dalších pěti jehlic (30/2, 32/4, 40/3, 47/2 a 60/1) je spodní část jejich hlavice zdobena rytou výzdobou, někdy navazující na obdobnou výzdobu krčku. Jde vesměs o horizontální ryté linie. Výrazným rysem výzdoby některých jehlice je také přesekávaný okraj hlavice pomocí vertikálních vrypů/zářezů. (2/512; obr. 96). Špičaté výběžky ukončující obě raménka očka jehlice 50/5 (obr. 100) zase naznačují, že jde patrně o výrobní zmetek – očko nebylo shora nikdy uzavřené. Očka a otvory v nich mají nejrůznější tvary a profilace. Vedle jednoduše zaoblených se setkáme i s kapkovitými (16/7, obr. 97; 50/4, obr. 100), střechovitými (1/3, obr. 95) nebo skosenými (47/2, obr. 99; 60/1, obr. 101), deformovanými oproti záměru v důsledku výroby. Otvory byly někdy nad vrchní ploškou hlavice (2/510, obr. 96; 32/4, obr. 98; 38/1, 40/3, obr. 99; 60/1, obr. 101), někdy zahloubeny hluboko pod něj (1/3, 11a/1, obr. 95). Profil otvoru byl někdy téměř pravidelně kruhový (2/510, obr. 96; 26/3, obr. 95; 32/4, obr. 98; 60/1, obr. 101), jindy velmi nepravidelný (47/2, obr. 99; 50/5, obr. 100). Tento typ výzdoby se v souboru z Mikulovic vyskytl na celkem pěti jehlicích – na všech třech exemplářích z hrobu č. 2 (obr. 96) a dále na jehlici 38/1 (obr. 99) a 60/1 (obr. 101). Nejčastěji (15x) byly zdobeny krčky jehlic pod hlavicí, a to buď rytím nebo vybíjením (1/3, 10/4, 36/203), případně kombinací obou (2/512). Rytá výzdoba je zastoupena nejčastěji horizontálními rytými liniemi, které vznikly jako šroubovice/spirála a tvoří buď jednolitou plochu, nebo je vždy několik rytých linií (kratších spirál) odděleno hladkými plochami bez výzdoby. V několika případech je rytá výzdoba tvořena klikatkou, případně svými konci se překrývajícími šikmými liniemi tvořícími motiv vícenásobného V (2/511, 50/5, 60/1). Na čtyřech jehlicích (1/3, 2/512, 10/4 a 36/203) byla dokumentována plošná výzdoba složená z 5, 6 (2x) nebo 7 svislých Celkem 16 únětických jehlic (70 %) bylo zdobených (obr. 92: B; 102; tabela 14). Na jehlicích najdeme plastickou výzdobu, která vznikala už v průběhu jejich lití do dvojdílné formy, a dále výzdobu rytou nebo vybíjenou, dodělávanou teprve do povrchu odlitých polotovarů, a to samostatně, nebo v různých kombinacích na různých částech jehlic – očku, hlavici, jejím okraji a krčku (obr. 92: B; 102; tabela 14). Plastickou výzdobu v podobě tří podélných žebírek, dvou krajních a jednoho středového, najdeme na očku jehlice 15/1 (obr. 97), která má mimo to také plasticky zdobenou hlavici a rytou výzdobu Mikulovice – výzdoba únětických jehlic 32 36 38 40 47 50 60 91 16 / 7 17 / 4 20 / 2 23 / 3 26 / 3 28 / 3 30 / 2 32 / 4 36 / 203 38 / 1 40 / 3 47 / 2 50 / 4 50 / 5 60 / 1 91 / 3 % 15 / 1 ks 11 / 1 17 20 23 26 28c 30 10 / 4 16 2 / 512 10 11a 15 2 / 511 2 2 / 510 1 1/ 3 Hrob očko — — — — — — Pl — — — — — — — — — — — — — — — — 1 4,3 okraj — R R R — — — — — — — — — — — — R — — — — R — 5 21,7 hlavice Pl — — Pl — — Pl — — — — — — R R — — R R — — R — 8 34,8 krček V R R V V — R — — — — — R R — V R R R — R R R 15 65,2 Předmět 188 Tabela 14. Mikulovice. Výzdoba na různých částech únětických jehlic: očko, okraj, hlavice, krček. Pl – plastická výzdoba; R – rytá výzdoba; V – vysekávaná výzdoba. Table 14. Mikulovice. Decoration on various parts of Únětice pins: eyelet, edge, head, neck. Pl – relief decoration; R – incised decoration; V – cut out decoration. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 95. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 1, 10, 11a, 20, 23, 26 a 30. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 95. Mikulovice. Únětice eyelet pins from graves 1, 10, 11a, 20, 23, 26 and 30. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. pásů hustě paralelně uspořádaných krátkých vrypů/zářezů vzniklých patrně vybíjením, možná rytím. Někdy jsou vrypy šikmé a tvoří cikcak linie, někdy jsou i vodorovné, v kombinaci se šikmými. V jednom případě (5/512) je plocha tvořená pásy drobných vrypů dole ohraničena horizontální rytou linií, na kterou ještě navazuje rytá cikcak linie tvořená třemi VVV. V souboru nebyly zaznamenány žádné jehlice se zcela shodnou výzdobou. Z hrobu č. 50 pochází jedna zdobená a jedna zcela nezdobená únětická jehlice (obr. 100). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Výzdoba únětických jehlic (tzv. Ösenkopfnadel) je vesměs velmi rozmanitá. Najdeme ji na očku, hlavici i krčku jehlice, a to plastickou i rytou, případně vybíjenou, někdy i v kombinaci se zlatem. V poslední době se objevily pokusy o vypracování popisného kódu této výzdoby, a to v článku věnovaném speciálně tomuto typu jehlic ve středním Německu (Knoll – Meller 2016, 288– 289, Abb. 4), i v některých jiných pracích (cf. Limburský a kol. 2018, 445–446, obr. 300). V této práci je nevyužívám. Bylo by nejprve vhodné komplexně zpracovat zejména nejbohatší český nálezový fond se stovkami 189 Kovové nálezy 169–217 Obr. 96. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobu č. 2. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 96. Mikulovice. Únětice eyelet pin from grave 2. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. zdobených jehlic tohoto typu a na tomto základě se pokusit o vypracování nějakého univerzálně použitelného popisného kódu výzdoby únětických jehlic. Tento úkol však stojí teprve před námi. V povrchových korozních vrstvách některých jehlic byly identifikovány zatím blíže neurčené útvary (obr. 103), možná pozůstatky tkanin nebo jiných organických látek rostlinného či živočišného původu. Únětická jehlice s kroužkovou hlavicí, typ T1.3 (Ösenkopfnadel mit ringförmiger Öse) podle M. Bartel- 190 heima (Bartelheim 1998, 66, Taf. 46, Karte 59, 149) pochází z hrobu 55 (obr. 104–105). Kromě kroužku na hlavici, nahrazujícího vlastně očko na klasické únětické jehlici, na ní najdeme i další výzdobné prvky. Je to především čtyřnásobně stupňovitě profilovaná hlavice (obr. 104) a potom plošná výzdoba složená z osmi (!) vertikálních řad drobných vrypů, v 7 případech mírně šikmých, v jednom případě horizontálních (obr. 102; 105: D–E). Na horní plošce hlavičky je v místech pod rameny kroužku patrný nálitek, pozůstatek po lití do dvojdílné PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 97. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 15, 16 a 17. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 97. Mikulovice. Únětice eyelet pins from graves 15, 16 and 17. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. formy (obr. 105: A–B). Radiokarbonové AMS datum (MAMS-30482 3494 ± 19 /1884–1754 cal BC 2-sigma/) řadí jehlici jednoznačně do průběhu starší doby bronzové, do intervalu ca 1880–1750 cal BC, tedy do mladší fáze klasické únětické kultury. M. Bartelheim (1998, 66, 260, 267) uvádí ve své práci tři exempláře tohoto typu jehlice z území Čech (Chotěbudice, Kamýk, Únětice 1), jeden ze středního Německa (Zäckwar) a jeden ze Slezska (Wrocław). Z území Čech známe dnes ještě několik dalších exemplářů. Asi nejbližší analogii představuje jehlice z hrobu č. 16 na pohřebišti Únětice 1, okr. Praha-západ (Ryzner 1880a, 298–299, Tab. XIV: 27). Dalším téměř shodným exemplářem je jehlice z depotu ve Staré Boleslavi, okr. Praha-východ (Mou- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 cha 2005, 156, 475, Taf. 181: 5a–b). Krom jiného obsahoval depot ještě další jehlici s kroužkovou hlavicí a nezvykle jednostranně plasticky zdobeným dříkem. Na kroužky na hlavicích obou jehlic navazovaly řetízky z bronzových kroužků obdobného tvaru (Moucha 2005, 156, 475, Taf. 181: 5a–b, 6a–b). Exempláři z hrobu obj. č. 33A z Chotěbudic, okr. Louny (Rada 1981, Abb. 5: 16) chybí oproti uvedeným jehlicím část dříku mezi hlavičkou a očkem, které v tomto případě nasedá přímo na horní plošku hlavice. Naopak jehlice z hrobu č. 1 v Kamýku, okr. Praha-západ (Neustupný 1933b, Abb. 40: 1), popisovaná autorem publikace jako „…s vývalkem na krčku a kroužkovou hlavicí“ (Neustupný 1933b, 59), které téměř chybí pro únětické jehlice typická kuželovitá hla- 191 Kovové nálezy 169–217 Obr. 98. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 28c a 32. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 98. Mikulovice. Únětice eyelet pins from graves 28c and 32. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. vice, není zcela jednoznačným zástupcem tohoto typu, podobně jako např. jehlice s kroužkovou hlavicí a vývalkem na dříku z depotu z Obory, okr. Jičín (srovnej Moucha 2005, 453, Taf. 159: 4). Mimo území Čech uvádí M. Bartelheim exempláře ze dvou lokalit, ze slezské Wrocławi a středoněmecké lokality Zäckwar, Kr. Weißenfels (Bartelheim 1998, 317, Karte 149). Zajímavé jsou oba exempláře z depotu klasické únětické kultury z lokality Wrocław - Gądów Mały (obr. 106) – v době nálezu Klein-Gandau, Kr. Breslau – (Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46, 47; 42: B; Seger 1906, 11– 16, Fig. 1–5). Zatímco první z nich je tvarem hlavice a napojením kroužku pomocí dříku, který kroužek s hlavičkou spojuje, velice blízká jehlicím z Mikulovic a Únětic (Gedl 1983, Taf. 2: 46), blíží se druhá jehlice s kroužkem vyrůstajícím přímo z hlavice (Gedl 1983, Taf. 2: 47) spíše exempláři z Chotěbudic. Jestliže tedy píše Gedl přímo o typu Wrocław - Gądów Mały, pak má tento typ dvě varianty, obě v depotu zastoupené, a sice variantu A (obr. 106: A; mezi horní ploškou hlavice a kroužkem je část dříku; Gedl 1983, Taf. 2: 46) a variantu B (obr. 106: B; kroužek vyrůstá přímo z horní plošky hlavice; Gedl 1983, Taf. 2: 47; Seger 1906, Fig. 6). Na kroužky obou jehlic navazovaly řetízky z kroužků obdobných rozměrů. Kromě jehlic obsahoval depot ještě tři sekery s lištami, bronzové dláto, dva spirálové kroužky, bronzovou „špulku“ (Doppelknopf) a náhrdelník ze spirálek a jantarových korálků různých tvarů (Seger 1906, 11–16, Fig. 192 1–5). Jehlice ze středoněmecké lokality Zäckwar, Kr. Weißenfels (Einzelfund, Fundumstände unbekannt; Bartelheim 1998, 317, Karte 149; Zich 1996, 203, Kat. Nr. E950, Taf. 77; Bicker 1942, Taf. 2: 1) odpovídá podle B. Zicha (Zich 1996, 203, Typ 30H) přesně jehlici zdobené motivem rybí kosti (Fischgrätenmuster) z lokality Wrocław - Gądów Mały. Podle publikované schématické kresby (Zich 1996, Taf. 77) jde o exemplář s kroužkem vyrůstajícím přímo z horní plošky hlavice, tedy bez spojujícího dříku (tyčinky). Nejbližší (tedy jediné) analogie k jehlici z hrobu č. 55 v Mikulovicích najdeme na českém území v hrobu č. 16 na pohřebišti Únětice 1 (Ryzner 1880a, 298–299, Tab. XIV: 27) a v depotu ze Staré Boleslavi (Moucha 2005, 156, 475, Taf. 181: 5a–b), mimo Čechy jde pak o jeden exemplář z depotu ze slezské lokality Wrocław - Gądów Mały (obr. 106: A; Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46). Výskyt tohoto ojedinělého typu jehlice ve dvou depotech podobného složení (v obou depotech jsou dvě jehlice s kroužkem na hlavici, ze které vycházejí řetízky z kroužkových článků; v obou depotech byl také šperk složený z bronzových spirálek a jantarových korálů) hovoří o jisté návaznosti na jehlice s jednoduchou kroužkovou hlavicí, na kterých také častěji najdeme tyto řetízky. Jehlice s kroužkovou hlavicí pocházejí ze dvou sousedních hrobů č. 12 a 13 (obr. 92: A). Nejsou sice stejně velké, zato byly v hrobech nalezeny téměř na stejném místě – před/pod ramenním kloubem pravé ruky, resp. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 99. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 36, 38, 40 a 47. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 99. Mikulovice. Únětice eyelet pins from graves 36, 38, 40 and 47. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 40/3 před bradou lebky, hrotem dolů (obr. 109). Výskyt stejného typu šperku (nejen jehlice – viz níže) v sousedních hrobech, které se tím navíc odlišují od dalších hrobů v sousedství, by mohl naznačovat, že šlo o jakýsi rodinný znak/šperk – ženy v rodině nosily stejný typ jehlice. Obě radiokarbonová data (hrob 12 – MAMS-30462 3489 ± 25 /1887–1744 cal BC, 2-sigma/; hrob 13 – MAMS-30471 3527 ± 19 /1925–1772 cal BC, 2-sigma/) naznačují jejich výskyt spíše v mladší fázi únětické kultury. Jehlice s hlavicí svinutou v očko pochází z hrobu č. 68. Očko bylo silně korodované, nejsou na něm patrné žádné detaily, nebyla zaznamenána ani výzdoba dříku jehlice. Jde o chronologicky méně citlivý typ PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 jehlice, vyskytující se průběžně po celou dobu bronzovou. Radiokarbonové datum (MAMS-30483 3538 ± 19 /1939–1776 cal BC, 2-sigma/) spadá plně do období klasické fáze únětické kultury. Jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem (obr. 107) z hrobu č. 52 je asi největším oříškem celé kolekce. K této 95 mm dlouhé a 4,18 g vážící bronzové jehlici se zatím nepodařilo nalézt zcela přesnou analogii. Jde jednoznačně o litý exemplář, nesoucí rytou výzdobu šikmými souběžnými rýhami po obou stranách horní části hlavice nad postranními křidélky (raménky kříže). Řez dříku horní části hlavice je čočkovitý. Hrany, ze kterých vybíhají „křidélka“, jsou blíže přední části jehlice. Ukončení hlavice je při pohledu zepředu 193 Kovové nálezy 169–217 Obr. 100. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobu č. 50. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 100. Mikulovice. Únětice eyelet pins from grave 50. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. Obr. 101. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 60 a 91. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 101. Mikulovice. Únětice eyelet pins from graves 60 and 91. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 194 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 102. Mikulovice. Schematizovaná výzdoba únětických jehlic a únětická jehlice s kroužkovou hlavicí z hrobu č. 55. Kresby a grafika M. Ernée. — Fig. 102. Mikulovice. Schematised decoration of Únětice eyelet pins and Únětice ring-headed pin from grave 55. Drawings and graphic by M. Ernée. oble zašpičatělé, při pohledu ze strany okrouhlé, s kruhovým otvorem, vzniklým již při lití jehlice do formy. Křidélka vybíhají 3,9 mm od těla jehlice, jejich spodní část je vzdálena 15,6 mm od horního konce hlavice. Křidélka jsou výrazně plochá, bez rozšířených konců (obr. 107). Obecně můžeme jehlici z Mikulovic typologicky zařadit do širší skupiny jehlic s křížovou hlavicí či křidélky Obr. 103. Mikulovice. Únětická jehlice z hrobu č. 32 – detaily povrchové vrstvy korozních produktů před restaurováním. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 103. Mikulovice. Únětice eyelet pin from grave 32 – details of the surface layers of corrosion products prior to restoration. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 (Kreuzbalkenkopfnadel, Kreuzbalkennadel, Kreuzkopfnadel, případně Flügelnadel; Spindler 1972/73; Hundt 1974; Müller 1982, 113, Abb. 3: 2, 6; Meller 2014, 645– 648, Abb. 32; 33; Zich 1996, Typ 30I, 203, Karte 92, Taf. 77; Bartelheim 1998, Typ T16, 322, Karte 162). Nejbližší analogie shrnul nedávno H. Meller při hledání exemplářů podobných zlaté Kreuzbalkenkopfnadel z knížecí mohyly Helmsdorf (Meller 2014, 645–648, Abb. 32; 33). Jím sebrané exempláře se vzájemně liší zejména tím, jestli otvor v jejich hlavičce vznikl svinutím plochého konce hlavičky v horizontální očko/trubičku (jako u jehlic s hlavicí svinutou v očko; Meller 2014, 648, Abb. 33: 1–4, 10–11), nebo jestli vznikl během lití masivnější hlavice vložením příčné tyčinky, jako je tomu u naší jehlice z Mikulovic (obr. 108; Meller 2014, 648, Abb. 33: 5–9). Pomineme-li poněkud odlišnou jehličku z italské lokality Casenalbo (obr. 108: 1), pocházejí nejbližší čtyři analogie vesměs z únětického prostředí. Dokonce dva exempláře pocházejí z hrobu č. 17 v lokalitě Oberwerschen (Werschen) ve středním Německu (obr. 108: 3–4), který B. Zich řadí „in die Circumharzer Stufe 4, die der klassischen Phase entspricht“ (Zich 1996, 203; cf. Hundt 1974, 7, 31– 33, Abb. 7: 7–8; Müller 1982, 113, Abb. 3: 2, 6; Bartelheim 1998, 322; Meller 2014, 696, Abb. 33: 7–8). Další analogické nálezy pocházejí (mají pocházet) z území Čech. První analogická jehlice (nebo snad dvě?) má (mají) pocházet z Malých Číčovic (obr. 108: 2). H.-J. Hundt (1974, 7) uvádí „Malé Čičovice, Kindergrab, zwei Nadeln (Abb. 7, 6). – Nachweis J. Hájek, Prag“ a jednu z jehlic i vyobrazuje (obr. 108: 2; Hundt 1974, Abb. 7: 6). Nález potom přebírají i další autoři. Nález cituje i M. Bartelheim (1998, 73, 270), a to s odkazem na V. Mouchu a I. Pleinerovou (Moucha – Pleinerová 1978, Abb. 91: 12) a dále pod č. katalogu 239 pod lokalitou Kamýk, Pod hajnicí, a to s odkazem na práce 195 Kovové nálezy 169–217 strami v Kamýku“ z roku 1899 sice popisuje řadu typů jehlic (Schmidt 1899, 559), ale ani jednu podobného typu. A. Stocký (1928) sice na tabulce č. 8 vyobrazuje předměty z pohřebiště v Kamýku, pod uváděným č. 9 ale najdeme bronzový náramek a ani jediná z jehlic vyobrazených na tabulce pod dalšími čísly neodpovídá našemu typu – tu ostatně nenajdeme ani na žádné jiné Stockého tabulce. Jehlici (natož dvě) s křížovou hlavicí z lokality Kamýk neuvádí ani nevyobrazuje ve svém katalogu starobronzových nálezů do roku 1913 uložených ve sbírkách NM Praha ani V. Vokolek (v tisku). A konečně se mi podobnou jehlici z lokalit Malé Číčovice nebo Kamýk nepodařilo identifikovat ani v online dostupné databázi nálezů pravěké sbírky NM Praha (http://forum.nm.cz/prehistorie/index_ph.php; 5.3.2019). Z uvedených důvodů považuji nález až do jeho případného fyzického ověření ve sbírkovém fondu NM Praha (nebo jiné instituce?) za neověřený. Původ informace J. Hájka, na kterou odkazuje H.-J. Hundt (1974, 7), původ vyobrazení v jeho práci (Hundt 1974, Abb. 7: 6) stejně jako původ vyobrazení v PDČ (Moucha – Pleinerová 1978, Abb. 91: 12) nelze z momentálně dostupných zdrojů ověřit. Obr. 104. Mikulovice. Únětická jehlice s kroužkovou hlavicí z hrobu č. 55. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 104. Mikulovice. Únětice pin with ring head from grave 55. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. V. Schmidta (Schmidt 1899) a A. Stockého (Stocký 1928, Taf. 8, 9). V. Moucha s I. Pleinerovou vyobrazují skutečně na obr. 91 na str. 342 (Moucha – Pleinerová 1978, Abb. 91: 12) tento typ jehlice z lokality Velké Přílepy - Kamýk, ale bez odkazu na literaturu, jen s poznámkou v závěru knihy (s. 832) „navrhl V. Moucha“. Pojďme k dalším publikacím citovaným M. Bartelheimem (Bartelheim 1998) v katalogové části jeho práce (Schmidt 1899; Stocký 1928, Taf. 8, 9). V. Schmidt ve své práci „Nekropole se skrčenými ko- O něco lepší situace je u druhého českého nálezu, u jehlice z hrobu č. 10 v Běchovicích (obr. 108: 5), kterou publikoval i s vyobrazením S. Vencl (1970, 142, obr. 2: 5; cf. Hundt 1974, 7, 31–33, Abb. 7: 9; Bartelheim 1998, 73, 263). Všechny uvedené jehlice (obr. 108) mají jedno společné – „bambulkovité“ rozšíření konců obou ramen kříže i horního ukončení hlavice jehlice. Tím se také výrazně liší od exempláře z Mikulovic (obr. 107), protože jeho „křidélka“ tato „bambulkovitá“ ukončení postrádají. Uvedené analogie tedy můžeme sice považovat za blízké, ale přesto ne zcela přesné k zatím unikátní jehlici z Mikulovic. Radiokarbonové AMS datum (MAMS-30480 3568 ± 19 /2008–1879 cal BC 2-sigma/) řadí tuto jehlici jednoznačně do průběhu starší doby bronzové, zhruba do intervalu 2000–1880 cal BC, tedy do klasické fáze únětické kultury. Obr. 105. Mikulovice. Únětická jehlice s kroužkovou hlavicí z hrobu č. 55. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 105. Mikulovice. Únětice pin with ring head from grave 55. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 196 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 skýtá věková skladba pohřbených s jehlicemi. Pouze v jediném případě se totiž jehlice vyskytla v hrobu menšího dítěte (1 – inf. II, 5–6 let), v jednom případě v hrobě dítěte skupiny inf. III (11a – 8–11 let) a ve třech případech v hrobech juvenilních jedinců (17 – 14–16 let; 68 – 15–16 let; 10 – M, 17–19 let). Dospělé věkové kategorie jsou zastoupeny vcelku rovnoměrně. Obr. 106. Wrocław - Gądów Mały. Únětické jehlice s kroužkovou hlavicí z depotu (jehlice typu Wrocław - Gądów Mały podle Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46, 47): varianta A – mezi hlavicí a kroužkem je část dříku; varianta B – kroužek vyrůstá přímo z hlavičky. Grafika M. Ernée. — Fig. 106. Wrocław - Gądów Mały. Únětice pins with ring head from a hoard (Wrocław - Gądów Mały pin type after Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46, 47): variant A – a stem is between the head and the ring; variant B – the ring emerges directly from the head. Graphic by M. Ernée. Věk a pohlaví (obr. 92: B). Co se týče pohlaví (obr. 92: B), najdeme jehlice spíše v hrobech ženských, zejména pokud jde o více exemplářů, ale nejsou výjimečné ani v hrobech mužů – v Mikulovicích se v nich ocitly v 7 případech, což je ca 26 %. Poněkud jiný obrázek nám Obr. 107. Mikulovice. Jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem z hrobu č. 52. Foto Z. Kačerová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 107. Mikulovice. Cross-headed pin with eyelet from grave 52. Photo by Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Vztah ke skeletu (obr. 109–110). Z hlediska interpretace funkce jehlic (šperk živých, spinadlo pohřebního rubáše atp.) může být důležitá detailní dokumentace polohy jehlic vzhledem ke skeletu, i když zde musíme předpokládat, že v průběhu postdepozičních procesů mohlo docházet k jejich posunu. Na pohřebišti v Mikulovicích byly jehlice dokumentovány v prostoru trupu, mezi pasem a krkem pohřbených (obr. 109), a to v nejrůznějších orientacích (obr. 110). I když, jak bylo již zmíněno, musíme v některých případech počítat s posunem jehlic vůči jejich původní poloze, jsou zde jasně patrné některé tendence (obr. 110). Vyneseme-li všechny dokumentované jehlice na vzorové skelety v polohách na zádech a na boku, je zřejmé, že se u skeletů s trupem uloženým na zádech koncentrují spíše v pravé polovině trupu, mezi pasem a prostorem před obličejovou částí lebky (obr. 110: A), u skeletů s trupem na boku pak jednoznačně před skeletem (obr. 110: B). Pouze v jediném případě bylo dokumentováno, že jehlice byly překryty kostmi skeletu. V hrobě č. 47 s trupem uloženým na boku (obr. 109) byla jehlice překryta kostmi předloktí levé ruky. Znamená to, že jehlice se v době uložení nebožtíka do hrobu nacházely v prostoru jeho prsou/ hrudníku, možná břicha. Jehlice jsou svojí špičkou orientovány téměř všemi směry, i zde však můžeme pozorovat určité tendence (obr. 110: C). Jen malé množství jehlic je orientováno svojí špičkou proti skeletu nebo hrotem nahoru, směrem k hlavě/lebce. Orientace proti tělu mohly být zejména u trupů v poloze na boku či boku/břiše způsobeny jejich posunem během ukládání těla do hrobu nebo posléze v důsledku postdepozičních procesů. Zajímavá je v tomto směru poloha obou jehlic z hrobu č. 50, které se našly na jednom místě, překřížené, obě orientovány svými špičkami nahoru, směrem k lebce. Naprostá většina jehlic byla pak orientována v rozpětí ca 140°, a to buď vertikálně, souběžně s trupem, špičkou dolů (obr. 110: Ca), špičkou orientovanou Obr. 108. Jehlice s křížovou hlavicí a očkem – nejbližší analogie jehlici z hrobu č. 52 (podle Meller 2014, 648, Abb. 33: 5–9): 1 – Casinalbo (Itálie); 2 – Malé Číčovice (ČR); 3–4 – Oberwerschen (Deutschland); 5 – Běchovice (ČR). Grafika M. Ernée. — Fig. 108. Cross-headed pin with eyelet – the closest parallels to the pin from from grave 52 (after Meller 2014, 648, Abb. 33: 5–9): 1 – Casinalbo (Italy); 2 – Malé Číčovice (CZ); 3–4 – Oberwerschen (Germany); 5 – Běchovice (CZ). Graphic by M. Ernée. 197 Kovové nálezy 169–217 Obr. 109. Mikulovice. Poloha jehlic ve vztahu ke skeletu. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 109. Mikulovice. Position of pins in relation to skeleton. Drawing and graphic by M. Ernée. 198 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy Č. předmětu TYP (obr. 81: O) Stav dochování Počet dochovaných ks / zlomků 1963 5218 I 513 28b 2007 5012 2014 a h i j A A 1 7,1 5,0 2,2 B2 A 1 7,4 4,4 x k 1,1 l 0,47 63 0,44 0,16 b B1 A 1 5,0 4,4 x c B2 A 1 5,9 4,1 x x d B2 A 1 4,6 4,4 x 0,7 1,2 0,5 0,15 0,50 e B2 A 1 6,6 4,3 x f B2 B 1 5,8 4,1 x x 0,07 g B2 B/C 1 6,8 4,2 x x 0,17 h B2 A 1 5,4 4,3 x i B2 A 1 9,8 4,5 x 0,63 0,15 x 0,26 j B2 D 1 8,1 3,8 x 0,45 0,10 k B2 A 1 6,2 3,9 x 0,46 0,14 l B2 B 1 5,8 4,0 x x m B2 C 1 4,5 4,3 x x 0,10 n B2 C 1 2,6 4,3 x x 0,04 o B2 D — — x 0,29 p B2 A/B 4,5 x x 0,21 3/27 max. 5,8 1 7,7 Obr. 110. Mikulovice. Poloha jehlic ve vztahu ke skeletu – sumarizace. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 110. Mikulovice. Position of pins in relation to skeleton – summary. Drawing and graphic by M. Ernée. Tabela 15. Mikulovice. Bronzové korále z hrobů č. 2 a 28b. Table 15. Mikulovice. Bronze beads from graves 2 and 28b. dolů, šikmo zleva doprava (obr. 110: Cb) nebo přibližně horizontálně, špičkou doleva (obr. 110: Cc). Špička jehlice směřovala v naprosté většině případů směrem dolů nebo doprava. – délka v mm (obr. 81: N: h; tabela 15: h); m Tab. g Váha (g) f Síla plechu (mm) (obr. 81: N: k) e Průměr otvoru (mm) (obr. 81: N: j) d Průměr korálku (mm) (obr. 81: N: i) c Délka (mm) (obr. 81: N: h) 2 b Č. sáčku Hrob a Objekt 169–217 79 0,08 – průměr korálku v jeho středu v mm (obr. 81: N: i; tabela 15: i); – průměr otvoru (zejména u typu A) v mm (obr. 81: N: j; tabela 15: j); 11.2.4. Korálky / perly – síla plechu stěny (zejména u typu B) v mm (obr. 81: N: k; tabela 15: k); Ze dvou únětických hrobů v Mikulovicích pochází celkem nejméně 19 bronzových korálků/perel nebo jejich částí, jedna z hrobu č. 2 a nejméně 17 z hrobu/skeletu č. 28b (tab. 63; 79; obr. 81: N–O; tabela 15). – celková váha všech dochovaných částí v gramech (tabela 15: l); Kromě čísla hrobu (tabela 15: a), objektu (tabela 15: b), sáčku (tabela 15: c) a předmětu (tabela 15: d) sledujeme u šídel následující údaje (obr. 81: N–O; tabela 15: e–m): – typ (A – soudečkovitý, s rozšířenou střední částí, patrně litý, B1 – válcovitý, plechový, se silnější stěnou, B2 – válcovitý, plechový, s tenkou stěnou; obr. 81: O; tabela 15: e). – stav dochování (tabela 15: f): A – celý, B – jeden konec, C – pouze část těla, měřitelný průměr, D – zlomek, průměr není měřitelný; – počet dochovaných zlomků (tabela 15: g); Následují údaje o rozměrech korálku, jsou-li měřitelné (x – údaj neměřitelný, nebezpečí poškození předmětu, — – příslušná část předmětu nedochována). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 – č. tab., na které je předmět vyobrazen (tabela 15: m); Funkce korálku/perly z hrobu č. 2 (byl nalezen za/pod pánví; tab. 62) není zcela zřejmá. V případě skeletu č. 28b byly bronzové korálky/perly nalezeny spolu s několika jantarovými perlami u lebky (tab. 79) a předpokládáme proto, že společně tvořily součást náhrdelníku. V případě hrobu č. 2 šlo o ženu ve věku ad. II – mat. I (35–50 let), skelet č. 28b patřil dítěti (inf. III) ve věku 6–7 let. Zatímco korálek z hrobu č. 2 je soudečkovitý (typ A), patří korálky z hrobu 28 vesměs válcovitému typu B, a to s jedinou výjimkou tenkostěnnému typu B2. Délky korálků z hrobu č. 28 se pohybují v intervalu ca 4,6– 7,7 mm, jejich průměry 3,8–4,5 mm a váhy v intervalu 0,07–0,29 g (s průměrem) 0,135 g. Celková váha všech bronzových korálků z hrobů 2 a 28 činí 2,42 g. Litý korálek z hrobu č. 2 je poněkud masivnější než-li plechové korálky z hrobu č. 28; váží také více – 0,47 g. 199 Kovové nálezy c d e f g h i j k l m Objekt Č. sáčku Č. předmětu Stav dochování (obr. 81: C) Počet zlomků Šířka ca 2 mm od jedné ze špiček (mm) (obr. 81: E: j) Síla ca 2 mm od jedné ze špiček (mm) (obr. 81: E: k) Šířka ve středu centrálního rozšíření (mm) (obr. 81: E: l) — — — 78 1193 120 2b A 1 A 66,5 — 1,3 1,4 5,65 4,09 66,5 4,12 101 ? — — – celková délka šídla v mm (obr. 81: E: h; tabela 16: h); – délka delší (případně dochované) poloviny šídla (od špičky do středu centrálního rozšíření) v mm (obr. 81: E: i; tabela 16: i); – šířka ca 2 mm od jedné ze špiček v mm (obr. 81: E: j; tabela 16: j); – síla ca 2 mm od jedné ze špiček v mm (obr. 81: E: k; tabela 16: k); – šířka ve středu centrálního rozšíření v mm (obr. 81: E: l; tabela 16: l); x Obr. / tab. Dochování D – délka největšího dochovaného zlomku 71 89 Délka celková (mm) (obr. 81: E: h) 20 0,21 x Délka delší (dochované) poloviny (mm) (obr.81: E: i) — B 48,0 33,9 1,0 1,0 4,3 2,3 36,3 0,97 — Typ (obr. 81: D) Následují údaje o rozměrech šídla, jsou-li měřitelné (nejsou-li, obsahuje příslušné políčko v tabulce dlouhou pomlčku): q 3 – stav dochování (obr. 81: C; tabela 16: e): šídlo se dochovalo A – celé, v jednom kuse, B – celé, ve více zlomcích, C – nejméně polovina (je měřitelná vzdálenost od jednoho konce do středu centrálního zesílení), D – méně než polovina (rozměry většinou neměřitelné, je ale možné říci, že jde o zlomek/zlomky šídla); – počet dochovaných zlomků (tabela 16: f); p C 13 1992 4692 4 D? 1 50 2021 5159 6 Kromě čísla hrobu (tabela 16: a), objektu (tabela 16: b), sáčku (tabela 16: c) a předmětu (tabela 16: d) sledujeme u šídel následující údaje (obr. 81: C–E; tabela 16: e–q): – typ (A – symetricky umístěným rozšířením, B – asymetricky umístěným rozšířením; obr. 81: D; tabela 16: g). o Síla ve středu centrálního rozšíření (mm) (obr. 81: E: m) Z celkem 2–3 únětických hrobů v Mikulovicích pocházejí 2–3 bronzová šídla nebo jejich části (obr. 81: C–E; tabela 16). n Kostěná násada b Váha (g) všech dochovaných zlomků a Hrob 11.2.5. Šídla 169–217 Tabela 16. Mikulovice. Šídla z hrobů č. 13, 50 a 68. — Table 16. Mikulovice. Awls from graves 13, 50 and 68. Vlastní kovový nástroj symetrického tvaru je na povrchu dosti korodovaný a nelze pozorovat žádné případné pracovní stopy na jeho povrchu. Měří 66,5 mm a váží 4,12 g. Jeho kostěná rukojeť, vyrobená z metatarsu ovce či kozy, je silně ohlazená intenzivním používáním. Ve všech třech případech pochází tento druh artefaktu z hrobů spíše mladších (z dnešního pohledu) žen: 13 – juv., 18–20; 50 – ad. I, 20–35; 78 – ad. I, ± 20 let. – síla ve středu centrálního rozšíření v mm (obr. 81: E: m; tabela 16: m); – délka největšího dochovaného zlomku, je-li počet zlomků větší než 1 (tabela 16: n); – celková váha všech dochovaných částí v gramech (tabela 16: o); – je-li dochována kostěná násada (x) (tabela 16: p); – č. tab., na které je předmět vyobrazen (tabela 16: q); Nejproblematičtější je předmět z hrobu č. 13 (tab. 71: 4) – bronzová, 20 mm dlouhá tyčinka s kruhovým řezem a průměrem 1,7 mm s oběma konci patrně odlomenými, byla zasazena do ca 29 mm dlouhé kostěné násady vyrobené z metatarsu kočky divoké. Na první pohled nemá kovová tyčinka tvarově nic společného s artefakty, které v rámci únětického nálezového inventáře běžně označujeme za šídla (rydla?), jako jsou ta z hrobů č. 50 a 78. Funkce tohoto předmětu není jasná a mezi šídla byl zařazen spíše intuitivně. V případě šídla z hrobu č. 50 (tab. 89: 6) jde o tvarově typičtější asymetrický exemplář s délkou 48 mm a relativně malou hmotností přibližně 1 g. V tomto případě nebyla identifikována žádná násada z organického materiálu. Nejtypičtějším příkladem nástroje běžně interpretovaného jako šídlo je exemplář z hrobu č. 78 (tab. 101). Skládá se ze tří společně nalezených součástí: z vlastního symetrického bronzového šídla (tab. 101: 2b), kostěné násady (tab. 101: 2a) a z tenkého br. drátku (tab. 101: 3), který možná sloužil jako klínek k fixaci šídla v násadě. 200 11.2.6. Náramky Ze 7 únětických hrobů v Mikulovicích pochází celkem 17 bronzových náramků (obr. 81: L–M, P; tabela 17). Z hrobu č. 2 pochází pět tyčinkovitých náramků (2x pravá ruka, 3x levá ruka), z hrobu č. 16 pak čtyři (2x na každé ruce). Silnější kruhové náramky byly nalezeny i v hrobě č. 51 (po jednom na každé ruce). Náramek ze slabšího drátu pochází z pravé ruky nebožtíka 28a, náramek s kvadratickým řezem naopak z levé ruky nebožtíka pohřbeného v hrobě č. 42. Po dvou litých manžetovitých žebrovaných náramcích s podélnými žebry (tabela 17 – šedě podbarveno) pochází z hrobů č. 17 (se 4 žebry, na každé ruce jeden) a 50 (s 8 žebry, na každé ruce jeden). Celková váha všech náramků 388,24 g. Kromě čísla hrobu (tabela 17: a), objektu (tabela 17: b), sáčku (tabela 17: c) a předmětu (tabela 17: d) sledujeme u náramků následující údaje (obr. 81: L–M, P; tabela 17: e–r): – stav dochování (tabela 17: e): náramek se dochoval A – celý, v jednom kuse, B – celý, ve více zlomcích, C – část; – počet dochovaných zlomků (tabela 17: f); – typ (obr. 81: L; tabela 17: g): A – tyčinkovitý, A1 – kruh s překrývajícími se konci, B – manžetovitý, žebrovaný, C – ze silnějšího drátu. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 505 A 1 A 70,9 ? 11,2 9,9 — 5214 E 506 A 1 A 64,7 ? 8,1 7,4 — 2 1963 5213 D 507 A 1 A 65,0 52,8 2 1963 5213 D 508 A 1 A 64,8 52,3 2 1963 5213 D 15,9 7,5 — 7,3 — p q 105,09 69,47 K — — P K — — P K — — L K — — L 509 A 1 A 64,8 52,0 7,9 7,2 — 31,86 K — — L 16 1990 ED 5247 niv. 30 3 A 1 A 61,3 51,1 6,7 6,1 — 23,23 B — — P 16 1990 ED 5247 niv. 30 4 A 1 A 61,7 51,1 7,3 6,4 — 24,57 16 1990 EF 5248 niv. 29 5 A 1 A 61,7 50,7 7,0 6,5 — 16 1990 EF 5248 niv. 29 6 A 1 A 61,5 50,7 6,9 6,8 — 17 1960 4685 3 B/C 3 B 60,0 38,5 15,8 1,5 10,42 12,52 17 1960 4687 2 C 10 B 55,5 41,8 16,2 1,7 9,36 B — — P B — — L B — — L F B x L 9,04 F B x P 49,06 r Tab. 5214 E 1963 o Ruka 1963 2 n Výzdoba 2 m Tvar ukončení (obr. 81: M) l Tvar v řezu k Váha (g) všech dochovaných zlomků j Šířka konců plochých plechových náramků (obr. 81: M) Počet zlomků i Síla (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr. 81: P: k) Stav dochování h Šířka (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr. 81: P: j) g Výška (na výšku zápěstí) v mm (obr. 81: P: i) f Délka (na šířku zápěstí) v mm (obr. 81: P: h) e Typ (obr. 81: L) d Č. předmětu c Č. sáčku b Objekt a Hrob Tabela 17. Mikulovice. Náramky z hrobů č. 2, 16, 17, 28a, 42, 50, 51. — Table 17. Mikulovice. Bracelets from graves 2, 16, 17, 28a, 42, 50 and 51. 169–217 63 73 74 28a 2007 2011 1 A 1 A 38,8 26,5 3,4 4,1 — 4,01 D D — P 79 42 2040 5027 1 B/C 2 C 44,2 39+ 2,4 — 2,83 K ? — L 87 50 2021 5163 2 B 3 B 49,3 40,0 29,3 0,9 — 14,25 F C x P 50 2021 5164 3 B 3 B 49,6 43,2 29,7 1,2 — 18,37 F C x L 2,2 51 2147 5724A 2 A 1 A1 43,0 40,5 7,4 5,5 — 14,44 C/B — — P? 51 2147 5724B 3 A 1 A1 41,0 43,0 4,3 — 9,50 — — L? Následují údaje o rozměrech náramku, jsou-li měřitelné (nejsou-li, obsahuje příslušné políčko v tabulce dlouhou pomlčku): – délka (delší průměr na šířku zápěstí) v mm (obr. 81: P: h; tabela 17: h); – výška (na výšku zápěstí) v mm (obr. 81: P: i; tabela 17: i); – šířka (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr. 81: P: j; tabela 17: j); – síla (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr. 81: P: k; tabela 17: k); – šířka konců plochých plech. náramků v mm (obr. 81: M; tabela 17: l); – celková váha všech dochovaných částí v gramech (tabela 17: m); – tvar v řezu v nejširší části: A – kruhový, B – oválný, C – nepravidelně oválný, D – čtyřhranný, E – výrazně plochý, F – výrazně plochý, žebrovaný (tabela 17: n); – tvar ukončení (u plechových náramků A – tupý, rovný, B – tupý, šikmý, C – oblý, jazykovitý (obr. 81: M), u tyčinkovitých náramků dále D – špičatý, E – pečetítkovitý (nevyobrazeny); (tabela 17: o); – výzdoba (tabela 17: p); PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 4,1 B 88 90 – ruka, na které byl náramek navlečen (tabela 17: q), P – pravá, L – levá, ? – údaj nelze ověřit; – č. tab., na které je předmět vyobrazen (tabela 17: r); 2/505, 2/506 (obr. 111; 112: a–f; tab. 63) – dva celé, na bocích hráněné tyčinkovité náramky ve tvaru C, větší 2/505 a menší 2/506, jsou spojeny mohutnou korozní vrstvou u jejich konců, jejichž přesný tvar není proto možné identifikovat; pravá ruka. 2/507, 2/508 (obr. 111; 112: g–j; tab. 63) – dva celé, na bocích hráněné tyčinkovité náramky ve tvaru C se zploštělými a zevnitř mírně seříznutými konci jsou spojeny korozí v místě jednoho z jejich konců; levá ruka. 2/509 (obr. 111–112; tab. 63) – celý, na bocích hráněný tyčinkovitý náramek ve tvaru C se zploštělými a zevnitř mírně seříznutými konci; levá ruka. Hrob 2 patřil ženě ve věku 35–50 let (ad. II – mat. I). Celkem 4 z pěti náramků byly přelomeny (2/505– 2/508). Hrany lomů jsou oblé a na lomech je patrná stará patina (obr. 112: A, B, G, H). Nejde tedy o čerstvé lomy vzniklé v důsledku neopatrné manipulace při výzkumu. V povrchových korozních vrstvách dochovaných na koncích náramků byly patrné prokorodované pozůstatky organických látek připomínajících jemné 201 Kovové nálezy 169–217 Obr. 111. Mikulovice. Tyčinkovité náramky z hrobu č. 2. Foto Z. Kačerová. Fig. 111. Mikulovice. C-shaped oval armrings from grave 2. Photo by Z. Kačerová. chlupy (obr. 112: E, I, J), vlákna (obr. 112: F) či dřevo (obr. 112: C). Jejich bližší interpretace by však byla momentálně předčasná. 16/5, 16/6 (obr. 113; tab. 73) – dva celé, korozí spojené tyčinkovité náramky ve tvaru C s pečetítkovými konci; levá ruka. 16/3 (obr. 113; tab. 73) – celý tyčinkovitý náramek ve tvaru C s pečetítkovými konci; pravá ruka. Hrob 16 patřil ženě ve věku 20–25 let (ad. I). Vnitřní strany náramků nejsou vyhlazeny užíváním, jak by se možná dalo předpokládat, naopak jsou na nich místy patrné stopy ve formě drobných, přibližně rovnoběžných 16/4 (obr. 113; tab. 73) – celý tyčinkovitý náramek ve tvaru C s pečetítkovými konci; pravá ruka. Obr. 112. Mikulovice. Tyčinkovité náramky z hrobu č. 2 – detaily starých lomů (A, B, G, H) a makrofotografie artefaktů v povrchových korozních vrstvách. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 112. Mikulovice. C-shaped oval armrings from grave 2 – details of old fractures (A, B, G, H) and macro photography of artefacts in surface corrosion layers. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 202 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 113. Mikulovice. Hrob č. 16, dvojice tyčinkovitých náramků – terénní situace. Foto J. Švédová. — Fig. 113. Mikulovice. Grave 16, pair of C-shaped oval armrings – terrain situation. Photo by J. Švédová. rýžek probíhajících kolmo k tělu náramku (tab. 73: 4). Zda se jedná o pozůstatky úpravy povrchu, nebo o stopy užívání – posunu po hrubším podkladu – nelze jednoznačně rozhodnout. 17/2 (obr. 114; tab. 74) – litý, otevřený, nízký (16,2 mm) manžetovitý žebrovaný náramek se čtyřmi podélnými plastickými žebry a tupým zakončením; pravá ruka; ve zlomcích; celk. váha 9,04 g. 17/3 (obr. 115; tab. 74) – litý, otevřený, nízký (15,8 mm) manžetovitý žebrovaný náramek se čtyřmi podélnými plastickými žebry a tupým, asymetrickým zakončením; levá ruka; téměř celý, ve zlomcích; celk. váha 12,52 g. Hrob 17 patřil juvenilnímu jedinci ve věku 14–16 let. Oba náramky byly dosti poničeny a polámány a některé jejich části se nepodařilo zachránit (tab. 74). Na obou jsou patrné stopy úpravy a užívání. Na vnitřních stranách obou náramků byly v korozních vrstvách patrné otisky lidské kůže (obr. 114: B), a to zejména na části náramku 17/3 (obr. 115: A, B). Na vnitřní straně náramku 17/3 bylo patrné velké množství delších rýh a rýžek běžících souběžně s tělem náramku – patrně výrobní stopy (obr. 115: D). Rýhy vznikly nepochybně před vznikem patiny. Rýhy byly patrné také na vrchní – viditelné, žebrované straně náramků (obr. 114: A; 115: C). V obou případech jde patrně o výrobní stopy (zejména husté řady šikmých rýžek na vrcholcích žeber náramku 17/3), nelze však vyloučit ani drobná poškození během užívání. 28a/1 (tab. 79) – tyčinkovitý náramek ve tvaru C se zašpičatělými, mírně se zužujícími konci; pravá ruka. Náramek má v celé délce kvadratický řez. Pohřeb patřil 28a dítěti ve věku 9–11 let (inf. III). 42/1 (tab. 87) – nepravidelně kruhový náramek ze silnějšího (ca 2,4 mm) drátu s tupými konci; levá ruka. Hrob 42 patřil dítěti ve věku 6,5–7,5 roku (inf. III). 50/2 (obr. 116; tab. 88) – litý, otevřený, vyšší (29,3 mm) manžetovitý žebrovaný náramek s osmi podélnými plas- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 114. Mikulovice. 17/2 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený na pravé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 17. A – detail výrobních stop na vnější straně jednoho konce náramku po restaurování; B – detail otisku kůže v korozní povrchové vrstvě na vnitřní straně náramku před restaurováním. Foto K. Moravcová. — Fig. 114. Mikulovice. 17/2 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet found on the right hand of the woman buried in grave 17. A – detail of production traces on the outer side of one bracelet terminal after restoration; B – detail of skin print in the corrosion surface layer on the inner side of the bracelet prior to restoration. Photo by K. Moravcová. tickými žebry a oblým zakončením; pravá ruka; celý, ve zlomcích; celk. váha 14,25 g. 50/3 (obr. 117; tab. 88) – litý, otevřený, vyšší (29,7 mm) manžetovitý žebrovaný náramek s osmi podélnými plastickými žebry a oblým zakončením; levá ruka; celý, ve zlomcích; celk. váha 18,37 g. Hrob 50 patřil ženě ve věku 20–35 let (ad. I). Oba náramky byly dochovány kompletně, i když byly slepeny každý ze tří částí (tab. 88). I když jsou vyrobeny z poměrně tenkého plechu a na jejich povrchu se vyskytuje sv. zelená patina, považována běžně za spíše agresivnější, nejsou plochy náramků nijak výrazně prokorodovány. Vzhledem k výskytu patiny na celé ploše nebyly ani na jedné jejich straně zjištěny stopy výroby nebo 203 Kovové nálezy 169–217 Obr. 115. Mikulovice. 17/3 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený na levé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 17: A – náramek po restaurování; B – detail otisku kůže v korozní povrchové vrstvě na vnitřní straně náramku před restaurováním; C – detail výrobních stop na vnější straně náramku po restaurování; D – detail výrobních stop na vnitřní straně náramku po restaurování. Foto K. Moravcová. — Fig. 115. Mikulovice. 17/3 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet found on the left hand of the woman buried in grave 17: A – bracelet after restoration; B – detail of skin print in the corrosion surface layer on the inner side of the bracelet prior to restoration; C – detail of production traces on the outer side of the bracelet after restoration; D – detail of production traces on the inner side of the bracelet after restoration. Photo by K. Moravcová. užívání a ani otisky lidských tkání, jako tomu bylo u náramků z hrobu č. 17. 51/2 (tab. 90) – tyčinkovitý náramek ve tvaru O s překrývajícími se, ztenčujícími se, tupými konci, pravá (?) ruka. 51/3 (tab. 90) – tyčinkovitý náramek ve tvaru O s překrývajícími se, ztenčujícími se, zašpičatělými konci, levá (?) ruka. Hrob 51 patřil dítěti ve věku 4–5 let (inf. II). Náramky najdeme v ženských hrobech nebo v hrobech juvenilních jedinců a dětí, počínaje kategorií inf. II (4–5 let) a konče ženou ve věku 35–50 let z hrobu č. 2. Ani jednou se nevyskytly v mužském hrobě. Z prostorového hlediska je významný jejich výskyt ve skupince bezprostředně sousedících hrobů č. 2, 16, 17 a 28 v západní 204 části skupiny A (obr. 80: C). Naopak nápadná je absence náramků ve skupině jinak bohatých ženských hrobů č. 8, 12, 13 a 14 v SV rohu plochy skupiny A (obr. 80: C). 11.2.7. Dýky – čepele Z mikulovického pohřebiště pocházejí tři čepele, které se navzájem výrazně liší. U čepelí dýk používáme terminologii a typologii podle P. Nováka (Novák 2011). První dva exempláře (10/3 a 26/2) náležejí pravděpodobně některé z variant typu Vřesovice-Těšínov (Novák 2011, 41–47). Nemají na čepeli středové žebro ani rytou výzdobu, liší se však počtem nýtů (10/3–3; 26/2–5) i tvarem zaobleného týlu (10/3 – oblý; 26/2 – zaoblený, zploštělý). U třetího exempláře (90/3) není možno s jistotou určit, že jde skutečně o zlomek čepele dýky. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 116. Mikulovice. 50/2 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený na pravé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 50. Foto K. Moravcová. Fig. 116. Mikulovice. 50/2 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet found on the right hand of the woman buried in grave 50. Photo by K. Moravcová. Kromě čísla hrobu (tabela 18: a), objektu (tabela 18: b), sáčku (tabela 18: c) a předmětu (tabela 18: d) sledujeme u čepelí dýk následující údaje (obr. 81: F–K; tabela 18: e–w): – stav dochování (obr. 81: F; tabela 18: e): čepel se dochovala A – celá, v jednom kuse, B – celá, ve více zlomcích, C – část včetně týlu, D – část včetně špičky, E – část těla; – počet dochovaných zlomků (tabela 18: f); – tvar čepele (tabela 18: g): A – symetrický, B – asymetrický; – řez čepelí (typy A–E podle Novák 2011, Abb. 1) (obr. 81: G; tabela 18: g1); – tvar týlu (obr. 81: H; tabela 18: g2): A – polokruhový, B – zploštělý; – délka čepele v mm (obr. 81: I: h; tabela 18: h); – šířka týlu v mm (obr. 81: I: i; tabela 18: i); – maximální síla čepele v mm (obr. 81: I: j; tabela 18: j); Obr. 117. Mikulovice. 50/3 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený na levé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 50. Foto K. Moravcová. Fig. 117. Mikulovice. 50/3 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet found on the left hand of the woman buried in grave 50. Photo by K. Moravcová. – počet otvorů/výřezů pro nýty (tabela 18: k); – v týlu je patrný výřez po rukojeti (tabela 18: l); – čepel nese výzdobu (tabela 18: m); – na čepeli jsou patrné stopy organických látek (dřevo, tkanina atp.) (tabela 18: n); – váhu čepele včetně všech nýtů v gramech (tabela 18: v); – č. tab., na kterých je předmět vyobrazen (tabela 18: w); U nýtů sledujeme (tabela 18: o–u): – označení pořadí nýtu (a–e) (obr. 81: J; tabela 18: o); – nýt původně v otvoru (A) nebo výřezu (B) (obr. 81: K; tabela 18: p), a to jistě (A), pravděpodobně (A), možná (A), nelze určit (?); A – uzavřený kruhový otvor obklopuje nýtek ze všech stran; B – téměř uzavřený kru- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 hový otvor obklopuje nýtek skoro kompletně, nýtek nemůže vyklouznout; C – výrazněji otevřený/vylomený kruhový otvor neobklopuje nýtek zcela kompaktně, není vyloučena možnost jeho vyklouznutí; D – záměrně neuzavřený kruhový otvor neobklopuje nýtek zcela ze všech stran, nýtek může bez námahy vyklouznout; – nýt dochován spojený s čepelí (X), samostatně (o), nedochován — (tabela 18: q); – nýt dochován v celku (X), z části (x), nedochován — (tabela 18: r); – délka (v mm) celého nýtu (tučně) nebo jeho části – kurzívou (tabela 18: s); 205 Kovové nálezy c d e f g g1 g2 h i j k l m n o p q r s t u v w Tab. b Váha čepele vč. všech nýtů (g) a 169–217 26 2004 90 1761 4923 3599 2 3 B D 2 1 A ? F A B — 118,6 47,1 2,7 54,7 17,3 1,2 5 — x — — — Průměr Váha a B — — — — — b A X X 9,9 3,1 ? c B — — — — — – průměr nýtu v jeho středu (tabela 18: t); – váha nýtu v gramech (tabela 18: u); 10/3 (obr. 118–119; tab. 68) – 67,2 mm dlouhá a max. 37,1 mm široká čepel dýky – Stabdolchu/Dolchstabu (?) s odlomenou špičkou a poměrem dochované délky : šířce 1,8. Příslušnost ca 0,2 g těžkého, silně prokorodovaného plíšku na toto místo není zcela jistá – má totiž neodpovídající (větší) rozměry (tab. 68). Čepel má zřetelně asymetrický tvar (obr. 118). Na jedné straně je výrazně dovnitř prožlabená, na druhé potom mírně vyklenutá ven. Že jde o původní tvar a ne o výsledek intenzivního používání usuzujeme z toho, že mírná odsazení, lemující ostří, tento asymetrický tvar respektují. Ostří je na prožlabené straně Tabela 18. Mikulovice. Čepele dýk z hrobů č. 10, 26 a 90. — Table 18. Mikulovice. Dagger blades from graves 10, 26 and 90. 3/1 x — Délka x Dochování — Umístění Organika x Otvor/výřez (obr. 81: K) Výzdoba čepele 3 N ý t – pořadí (obr. 81: J) Výřez po rukojeti 67,2 37,1 1,8 Síla (mm) (obr. 81: I: j) A Počet otvorů pro nýty Šířka týlu (mm) (obr. 81: I: i) Délka (mm) (obr. 81: I: h) 10 1989 DD 5243 3 B/C 1/2 B D/F Počet CELKEM / DOCHOVÁNO Týl (obr. 81: H) Řez (obr. 81: G) Tvar čepele Počet dochovaných zlomků Stav dochování (obr. 81: F) Č. předmětu Č. sáčku Objekt Hrob Nýty 10,99 68 5/5 a ? o X b A X X 11,3 2,9 c B o X 13,0 2,9 0,34 d A o X 11,9 2,9 0,34 e A X x ?/0 9,8 2,7 0,27 8,4 3,4 ? 33,93 78 ? 2,13 107 výrazně širší (5–6 mm) než na opačné mírně vyklenuté straně (ca 2 mm). Týl je polokruhově vyklenutý s výrazným negativem „klasické“ vykrojené rukojeti, upevněné původně třemi nýtky. Do-choval se pouze ten prostřední, 9,9 mm dlouhý. Druhé dva nebyly nalezeny patrně proto, že otvory pro ně byly výrazně vylomeny (již původně neuzavřeny?), jak ukazuje fotografie z terénu (obr. 118). Negativ rukojeti naznačuje, že nebyla nasazena výrazně asymetricky/šikmo, což bývá známkou použití jako Stabdolch. Přesto výrazně asymetrický tvar čepele nevylučuje, že by se mohlo jednat o tzv. Stabdolch. Na negativu rukojeti se z obou stran čepele (na straně A i B; obr. 118) dochovaly v korozních vrstvách výrazné pozůstatky patrně dřevěné rukojeti (obr. 119). Obr. 118. Mikulovice. 10/3 – čepel dýky/Stabdolchu z hrobu 10 – umístění vzhledem ke skeletu, detail terénní situace a obě strany čepele. Foto, kresba a grafika J. Švédová, Z. Kačerová a M. Ernée. — Fig. 118. Mikulovice. 10/3 – blade of dagger/Stabdolch from grave 10 – placement in relation to skeleton, detail of terrain situation and both sides of blade. Photo, drawing and graphic by J. Švédová, Z. Kačerová and M. Ernée. 206 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 119. Mikulovice. Detaily otisků dřevěné rukojeti v povrchových korozních vrstvách na týlu čepele dýky 10/3: A1–A3 – strana A; B1–B3 – strana B. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 119. Mikulovice. Details of prints of wood handle in the surface corrosion layers on the blade of dagger 10/3: A1–A3 – side A; B1–B3 – side B. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. Při pokusu o typologické zařazení čepele vycházíme zejména z prací P. Nováka (Novák 2011), U. Wels-Weyrauch (2015) a M. Gedla (Gedl 1980). Největším problémem je výrazné zakřivení čepele, které není pro starobronzové dýky vůbec typické. Jinak se celý exemplář svým tvarem (délkošířkovým indexem, tvarem týlu, počtem a umístěním nýtů) asi nejvíce blíží exemplářům se třemi nýty formy Straubing podle U. Wels-Weyrauch PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 (2015, Taf. 3–4), případně některým variantám typu Vřesovice-Těšínov podle P. Nováka (Novák 2011, taf. 5– 12), které se běžně vyskytují ve středoevropské starší době bronzové. K typu Vřesovice-Těšínov řadí P. Novák (2011, 41, Taf. 42: 565–567) i tři Stabdolche, protože mají asymetricky uspořádané nýty (díry pro nýty); u exempláře z Mikulovic tomu tak není – asymetrická je pouze čepel (viz výše). Nejblíže našemu exempláři 207 Kovové nálezy 169–217 Obr. 120. Mikulovice. Detaily otisků dřevěné rukojeti v povrchových korozních vrstvách na týlu čepele dýky 26/2. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 120. Mikulovice. Details of prints of wood handle in the surface corrosion layers on the blade of dagger 26/2. Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic by M. Ernée. stojí asi čepele dýček z hrobu 19 v Malých Číčovicích (Novák 2011, 44, Taf. 6: 108), ze Znojma (Novák 2011, 42, Taf. 5: 87), Mikulova (Novák 2011, 44, Taf. 6: 103), neznámé lokality (Novák 2011, 43, Taf. 6: 102) nebo hrobu č. 1 v Lovosicích (Novák 2011, 45, Taf. 7: 127). Z bavorských exemplářů jde o čepele z cihelny Jungmeier ve Straubingu (Wels-Weyrauch 2015, Taf. 3: 54) nebo cihelny Haug v Langwiedu (Wels-Weyrauch 2015, Taf. 3: 58). Z polského území uvádí M. Gedl např. obdobnou čepel (typ Mierczyce) z lokality Ślivin (Gedl 1980, 43–44, Taf. 12: 88). Hrob č. 10 patřil dospívajícímu muži ve věku 17–19 let (juv.). Čepel byla nalezena pod kostmi předloktí pravé, natažené paže, před břichem, s hrotem obráceným směrem k tělu, k pánvi (obr. 118). 26/2 (obr. 120; tab. 78) – 118,6 mm dlouhá čepel s 47,1 mm širokým zploštělým týlem s pěti nýtky a poměrem délky : šířce 2,52 má obě ostří rovná, ale velmi „okousaná“ – není patrný původní břit, na jedné straně je patrná „krevní rýha“ (?). Čepel se dochovala ve dvou kusech a mohla být intencionálně zlomena. Délka nýtků je velmi rozdílná, a to bez ohledu na jejich umístění, a pohybuje se v intervalu 8,4–13 mm (tabela 18). Také v týlu tohoto exempláře se dochoval negativní otisk původní dřevěné rukojeti, která je vzhledem k tvaru týlu daleko plošší, nežli u exempláře z hrobu č. 10, a to včetně spodního vykrojení (obr. 120). I zde se v korozních 208 vrstvách dochovaly relikty původní dřevěné rukojeti (obr. 120). Při pokusu o typologické zařazení čepele vycházíme zejména z prací P. Nováka (Novák 2011), U. Wels-Weyrauch (2015) a M. Gedla (Gedl 1980). Na rozdíl od čepele 10/3 má čepel z hrobu 26 jiný (plošší) tvar zaoblení týlu a vyšší počet (5) nýtků. I v tomto případě však najdeme analogie mezi čepelemi Novákova typu Vřesovice-Těšínov, varianty Těšetice (Holešov – Novák 2011, 51–53, Taf. 10: 178), Šatov (Šatov – Novák 2011, 56–57, Taf. 12: 206), případně formy Safferstetten (Wels-Weyrauch 2015, 45–46, Taf. 2: 32–33). Hrob č. 26 patřil muži ve věku nad 50 let (mat. II – sen.). Čepel byla nalezena pod holení, před nártem levé nohy, s hrotem obráceným nahoru, směrem ke kolenům (obr. 120). 90/3 (tab. 107) – bronzový plech protáhle trojúhelníkovitého tvaru o délce 54,7 a max. šířce 17,3 mm s rovným, k jedné straně sešikmeným týlem bez otvorů pro nýty a bez jakékoli stopy po nasazení rukojeti. Může jít o odlomenou špičku dýky (?), jejíž týl se stopami rukojeti se nedochoval – nebyl přidán k pohřbu. Zlomek nenese žádné stopy opracování nebo užívání a žádné stopy nebyly zjištěny ani v jeho povrchových korozních vrstvách. Mezi čepele dýky byl přidán pouze vzhledem ke svému tvaru, jeho funkce je za současného stavu neurčitelná. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 121. Mikulovice. Sekera 26/1 typu Lausanne I z hrobu č. 26. Detaily pozůstatků dřeva na straně B (spodní strana) ostří. Foto K. Moravcová. Fig. 121. Mikulovice. Lausanne I type axe 26/1 from grave 26. Details of wood remnants on side B (lower side) of the blade. Photo by K. Moravcová. Hrob č. 90 patřil muži ve věku 35–50 let (ad. II – mat. I). Čepel byla nalezena u prstů levé nohy, s hrotem obráceným ve směru chodidla (tab. 107). Z typologického hlediska nejsou mikulovické čepele ničím výjimečné a nijak nevybočují z běžné náplně starobronzových únětických dýk. Podle očekávání pocházejí všechny z mužských hrobů (obr. 80: C). Z hrobů s čepelemi pocházejí následující AMS data 14C: hrob 10 – MAMS 30469, 3556 ± 19 (1955–1781 cal BC 2-sigma); hrob 26 – MAMS 30474, 3536 ± 19 (1936–1775 cal BC 2-sigma); hrob 90 – MAMS 30457, 3599 ± 24 (2024– 1894 cal BC 2-sigma). 11.2.8. Sekera z hrobu č. 26 Z hrobu č. 26 pochází bronzová sekera (26/1) s postranními lištami (tab. 78: 1). Sekera je 133,5 mm dlouhá (obr. 81: R: e), s šířkou břitu 34,3 mm (obr. 81: R: f), šířkou ve středu těla 14,8 mm (obr. 81: R: g), sílou ve středu těla 9 mm (obr. 81: R: h) a celkovou hmotností 98,99 g. Sekera PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 byla zejména na břitu zasažena povrchovou korozí, která významným způsobem porušila původní povrch v těchto místech. To samé se týká týlu sekery. Na povrchu břitu jsou na straně B (spodní strana v okamžiku nálezu) patrné výrazné pozůstatky dřeva s vlákny probíhajícími šikmo k ose těla sekery (obr. 121). Jde patrně o pozůstatky dřevěné podložky zjištěné v části hrobové jámy (viz výše; kap. 9.2). Po restaurování sekery se na jejím povrchu, pod vrstvou povrchové zelené patiny ukázala řada místy velmi dlouhých rýh v ose sekery, a to zejména v místech lemujících zevnitř postranní lišty (obr. 122– 124). Rýhy jsou patrné téměř po celé délce (obr. 122: A; 123: A2–A7) a po celé délce také skýtají velmi podobný obrázek. Jsou shodné (respektive beze změny pokračují) z plochy původně nejspíše ukryté pod dřevěným topůrkem/násadou do části těla blíže břitu, které již násadou překryto nebylo. Většinu jich najdeme v hůře přístupných místech podél postranních lišt. Zdá se proto, že nejde o stopy nějakých činností, ale spíše o stopy úpravy surového ingotu do finální podoby. Jedinou výjimku 209 Kovové nálezy 169–217 Obr. 122. Mikulovice. Sekera 26/1 z hrobu č. 26. Výrobní/provozní stopy (rýhy) na těle sekery – stav po restaurování. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 122. Mikulovice. Axe 26/1 from grave 26. Production/working traces (grooves) on the body of the axe – condition after restoration. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 210 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 123. Mikulovice. Sekera 26/1 z hrobu č. 26. Makrofotografie výrobních/provozních stop (rýh) na těle sekery (strana A). Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 123. Mikulovice. Axe 26/1 from grave 26. Macro photography of production/working traces (grooves) on the body of the axe (side A). Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. snad tvoří šikmé rýhy zjištěné na čepeli mezi zbytky dřeva (obr. 124: B3). Sekera z hrobu č. 26 náleží typu Lausanne I podle B.-U. Abelse (Abels 1972, 17–18, Taf. 11: 162, 170, 171). B.-U. Abels ho klade do staršího úseku (La Bourdonnette) stupně Langquaid, náležejícího Reineckeho stupni Bz A2 (Abels 1972, Taf. 69). Stejnému typu pak přiřazují podobné sekery i všichni další autoři řady PBF. Tvarově téměř totožnou sekeru (s vykrojeným týlem) uvádí J. Říhovský z Vedrovic (Říhovský 1992, 95–97, Tab. 16: 218), pro území Polska pak A. Szpunar sekeru téhož typu z lokality Głogów-Milana (Szpunar 1984, 42–43, Taf. 13: 247B). Sekeru z Vinodolu řadí M. Novotná mezi tzv. Löffelbeile (Novotná 1970, 38, Taf. 11: 211). Z území Rakouska jsou sekeře PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 z Mikulovic nejblíže sekery typu Lausanne I, varianty Gemeinlebarn, resp. Ollon (Mayer 1977, 84–89, Taf. 18: 253– 254), které E. F. Mayer klade do stupně Gemeinlebarn II (Mayer 1977, Taf. 134). Jako „löffelförmige Randleistenbeile“ s vykrojeným týlem najdeme pak sekery typu Lausanne I, var. B i v Bavorsku – např. ze známé lokality Alteglofsheim (Pászthory – Mayer 1998, 34–35, Taf. 5: 63). Z území Čech uvádí V. Moucha (2005), dvě sekery typu Lausanne I, a to ojedinělý nález se zdobeným ostřím z Kadaně (Moucha 2005, 117: 66, Taf. 52: 6) a jako součást depotu (spolu se sekerou s lištami typu WrocławSzczytniki, čepelí dýky se středovým žebrem a dvěma otvory pro nýty a nákrčníkovitou hřivnou) z Lovosic (Moucha 2005, 125: 109, Taf. 88: 4). V. Moucha datuje 211 Kovové nálezy 169–217 Obr. 124. Mikulovice. Sekera 26/1 z hrobu č. 26. Makrofotografie výrobních/provozních stop (rýh) na těle sekery (strana B). Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 124. Mikulovice. Axe 26/1 from grave 26. Macro photography of production/ working traces (grooves) on the body of the axe (side B). Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. tento depot do stupňů A1/A2 (Moucha 2005, 125: 109), tedy v jeho pojetí z roku 2005 na přelom klasické a poklasické fáze. Sekeru z Kadaně pak datuje tamtéž (Moucha 2005, 117: 66) do stupně A2, tedy do poklasické fáze v jeho pojetí z roku 2005 (Moucha 2005, 7–10, Abb. 1). Sekera byla nalezena spolu s únětickou jehlicí a dýkou (viz výše; tab. 71), výše (kap. 11.2.7) bylo uvedeno i 14C datum z tohoto komplexu – MAMS 30474, 3536 ± 19 (1936–1775 cal BC 2-sigma). V hrobě byl pohřben pravděpodobně muž ve věku mat. II – sen. fakty (dlátko, prsten, tyčinka), vyskytující se na pohřebišti ojediněle, u nichž ale není pochyb o tom, že se do hrobů dostaly záměrně, jako hrobové milodary, přídavky nebo jako součást kroje, jejichž interpretace však není ve všech případech zcela zřejmá; B) fragmenty předmětů neznámých typů a funkcí – může jít o zlomky dalších nalezených předmětů, C) fragmenty předmětů neznámých typů a funkcí z hrobů, ze kterých nepocházejí žádné další kovové předměty. Kategorie A – regulérní artefakty 11.2.9. Další bronzové předměty Z mikulovických hrobů pochází několik dalších bronzových/měděných předmětů, které můžeme rozdělit do několika kategorií: A) drobné předměty, regulérní arte- 212 16/8a (tab. 73: 8a) – br. tyčinka se čtvercovým průřezem (č.s. 5245/Eb, niv. 25) o délce 26,77 mm, rozměrech při obou koncích 3,45 x 1,75 a 2,83 x 2,5 mm a váhou 0,92 g byla nalezena nad temenem lebky (tab. 72). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 16/8b (tab. 73: 8b) – drobný zlomek tyčinky s kruhovým řezem (č.s. 5245/Eb, niv. 25) o délce 5,7 mm, s průměrem 1,95 mm a váhou 0,04 g byl nalezen nad temenem lebky poblíž tyčinky 16/8a (tab. 72). 16/9 (tab. 73: 9) – br. plochý prsten/kroužek (č.s. 5245/Eb, niv. 25), byl nalezen nad temenem lebky, u tyčinky č. 8a (tab. 72). Jeho průměr činil 22–24 mm, šířka plíšku 2,8–2,93 mm, síla 1,05 mm; řez typu E (viz obr. 81: B). Celková váha zlomků je 0,48 g. Prsten/kroužek se dochoval ve třech zlomcích o délce 16,85, 13,77 a 12,12 mm. 35/2 (tab. 73) – tenká br. jehla (ca v polovině ohnutá) se špičkou na jedné straně (č.s. 4769) s délkou 47,95 mm a váhou 0,27 g byla nalezena u nádobky č. 1. 42/2 (tab. 87) – br. dlátko s kruhovým až oválným řezem těla (1,8–2,6 mm), jeden konec se mírně zužuje a je odlomen, druhý konec dlátkovitě zploštělý je široký 3,26 mm (č.s. 5028), délka 54,78 mm, váha 1,69 g. Dlátko bylo nalezeno za/nad hlavou (tab. 87). 78/3 (tab. 101) – drobná br. tyčinka (délka 20,49 mm, průměr 1,35 mm, váha 0,21 g) s jedním dochovaným a druhým odlomeným koncem nalezena v nádobě č. 1 spolu s br. šídlem (78/2b) a jeho kostěnou rukojetí (87/2a). Tyčinka mohla mít původně funkci klínku fixujícího br. šídlo v kostěné rukojeti. Předměty byly v nádobce nalezeny/uloženy odděleně a netvořily tak funkční celek/nástroj. Kategorie B – neurčitelné zlomky z hrobů s dalšími bronzovými artefakty 10/3a (tab. 68) – drobný zl. plochého br. předmětu/plíšku poblíž čepele 10/3 (č.s. 5243/Dd), silně zkorodovaný, podle tvaru a rozměrů nepatří k čepeli 10/3. Rozměry 11,5 x 8 mm, síla 1–1,7 mm, váha 0,21 g. 17/4/4 (tab. 74) – zlomek neurč. br. předmětu/tyčinky s kruh. průřezem (č.s. 4684), délka 5,2 mm, průměr 1,9 mm, váha 0,02 g. Může jít o část (korozní produkt) některé z jehlic. 32/5 (tab. 81) – zlomek br. předmětu/tyčinky (č.s. 4879) nalezený nedaleko špičky kostěného šídla 32/7. Délka 4,66 mm, síla 1,86–1,97 mm, váha 0,01 g. 72/1b (tab. 92) – tři zlomky br. zahnutého drátku/záušnice/kroužku (č.s. 5909) nalezeny na dně hr. jámy ca v oblasti zad pohřbeného – kosti hrudníku a lebky nedochovány. Délky 7,1–10 mm, průměr 1,23 mm, váha 0,07 g. Kategorie C – neurčitelné zlomky z hrobů bez dalších bronzových artefaktů 7/4 – neurčitelný br. zlomek (č.s. 4912, niv. 36), nedochován, vzhledem k poloze (tab. 66) může jít o zkorodovaný zbytek nástroje náležejícího ke kostěné rukojeti č. 7/5. 29/5 (tab. 80) – zlomek bronzem do zelena probarvené kůstky dlouhý ca 6,5 mm (č.s. 4900) v oblasti krku. Nejde o artefakt, ale vzhledem k tomu, že z hrobu nepochází žádný jiný bronzový artefakt, může jít o doklad PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 169–217 jeho původní přítomnosti, druhotného zásahu nebo se sem mohl dostat neintencionálně s materiálem výplně hrobové jámy při jejím zasypávání. 44/2 (tab. 85) – tři zlomky drátěného kroužku/záušnice typu K/A1 (č.s. 4988) na pravé straně lebky. Na fotografické ani kresebné dokumentaci nezaznamenáno, poloha vzhledem k lebce zaznamenána jako „p“. Průměr kroužku 16 mm, průměr drátku 1,2 mm, váha všech zlomků 0,18 g. 54/1 (tab. 93) – zlomek br. mírně prohnutého drátku (č.s. 5719), poloha neznámá, nedokumentováno (patrně z výplně objektu – zaznamenána hloubka 0–70 cm) – možná zbytek drátěného šperku (?). Délka 12,5 mm, oválný průřez 1,4 x 1,9 mm, váha 0,14 g. 64/3 (tab. 96) – zlomek mírně zakřiveného br. drátku (č.s. 5928), délka 10,2 mm, průměr drátku 1,05 mm, váha 0,4 g. Přesná poloha nebyla dokumentována, na sáčku uvedeno: „nalezeno při preparaci hrobu“. 75/1 – zlomek br. předmětu (podle terénní kresebné dokumentace), nedochován, nevyobrazen. 76/2 – zlomek bronzového předmětu (podle terénní kresebné dokumentace), nedochován (neidentifikován v seznamu nálezů), nevyobrazen. 11.2.10. Zlaté spirálovité kroužky z hrobu č. 2 Z hrobu č. 2 pocházejí dva téměř totožné spirálovité kroužky typu A2L-1,5 z dvojitého zlatého drátku (2/501, 2/502; obr. 125; tab. 62; tabela 12). Oba mají max. průměr 18,1 mm a shodnou hmotnost 2,03 g (tabela 12). Oba byly nalezeny pod týlní částí lebky (tab. 62). Orientační nedestruktivní analýzy složení obou zlatých předmětů pomocí mobilního XRF spektrometru NITON XL2/3 provedla A. Danielisová, které jsem zavázán za naměřená data. Spirálový kroužek 2/501 obsahoval vedle 15,36 % Ag a 82,07 % Au také 0,6 % Cu a 1,65 % Sn (?). Spirálový kroužek 2/502 obsahoval vedle 16,34 % Ag a 82,35 % Au také 0,8 % Cu; přítomnost Sn nebyla v tomto artefaktu zjištěna. Z doposud provedených analýz únětických zlatých předmětů vyplývá (Frána 1997, 164–165, Abb. 6.14), že naměřené hodnoty obsahu stříbra ukazují dva výrazné píky, a to kolem 25 % a kolem 11 % (mezi 6 a 14 %). Z tohoto pohledu se obsah stříbra v obou předmětech z hrobu č. 2 v Mikulovicích pohybuje nad horní hranicí nižší koncentrace, tedy v pásmu největšího poklesu křivky mezi oběma píky, kterému odpovídá jen velmi malé množství doposud analyzovaných artefaktů (Frána 1997, Abb. 6.14). Obsah zlata kolem 82–83 % patří v tomto srovnání k vyšším zjišťovaným hodnotám (většinou mezi 70 % a 92 % s průměrem 75 %; Frána 1997, 164–165). Obsah Cu pod 1 % odpovídá plně dosavadním zjištěním. Naměřený obsah cínu v předmětu 2/501 bude muset být ověřen. Z provedených analýz obou artefaktů vyplývá, že jejich chemické složení je téměř zcela shodné (ca 82 % zlata, 15–16 % stříbra a stopová /?/ množství mědi a snad cínu). Za stejný proto můžeme patrně považovat i původ/zdroj použité suroviny. Zjištění máme prozatím za předběžná; detailnějším měřením budeme věnovat pozornost v rámci jiného projektu. 213 Kovové nálezy 169–217 Obr. 125. Mikulovice. Zlaté spirálové kroužky z hrobu č. 2: 501 – vlevo; 502 – vpravo. Foto Z. Kačerová. — Fig. 125. Mikulovice. Gold spiral rings from grave 2: 501 – left; 502 – right. Photo by Z. Kačerová. 11.2.11. Cínové kroužky z hrobu č. 50 g h i j k 1,74 0,88 — místy — 13,68 2,15 0,31 ulomený — b3 zakončení – zaoblená špička — 8,75 0,16 ulomený — 5162c 9 Celkem 214 Č. předmětu Průměr kroužku — zakončení – zaoblená špička Č. sáčku celý neuzavřený kroužek s oběma konci 20,1 b2 Objekt a1 5162b 8 Hrob 50 2021 5162a 7 T V A R 2,07 b4 zlomek — 17,68 2,17 0,54 roztřepený místy b5 zlomek — 12,77 2,21 0,26 roztřepený místy c6 zlomek – nábrus — 14,11 3,42 0,55 ulomený c7 zlomek — 11,61 3,25 0,41 ulomený ? c8 zlomek — 6,35 3,43 0,19 ulomený ? c9 ? zlomek — 7,16 ? 0,15 ulomený ? c10 zlomek — 6,78 ? 0,09 ulomený ? c11 zlomek — 5,95 ? 0,13 ulomený ? 3,67 l Obr. / tab. f Silná koroze e Deformace konců d Váha (g) c Průměr drátku (mm) b zrekonstruovat, pokud a jakým způsobem původně patřily k sobě. Kroužek 50/9 se průměrem drátku (3,25– 3,43 mm) výrazně lišil od kroužků 50/8 (2,07–2,17 mm) a 50/7 (1,74 mm). Celková váha všech zlomků činila Délka zlomku drátku a Obr. 126. Mikulovice. Cínové kroužky z hrobu č. 50 – M 2 : 1. Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. — Fig. 126. Mikulovice. Tin rings from grave 50 – M 2 : 1. Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée. obr. 126; tab. 89 Z hrobu č. 50 pocházejí zlomky celkem tří otevřených cínových kroužků se zužujícími se (na konci zaoblenými) konci (obr. 126; tab. 89; tabela 19). První dva (50/7, 50/8) byly nalezeny pod lebkou, v týlní části, zlomky posledního (50/9) poblíž levé kosti pažní, resp. dislokované dolní čelisti (tab. 88). Kroužek 50/7 se dochoval celý (zl. a1), kroužek 50/8 ve zlomcích (zl. b2–b5), ale s oběma dochovanými konci (zl. b2, b3), kroužek 50/9 jen v několika zlomcích (zl. c6–c11). Všechny zlomky měly dosti poškozené/roztřepené konce a nebylo proto možné Tabela 19. Mikulovice. Cínové kroužky z hrobu č. 50. — Table 19. Mikulovice. Tin rings from grave no. 50. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 Obr. 127. Mikulovice. Bronzové předměty v hrobech (cf. tabela 20: t, u, v): A – podle počtu kusů v hrobě; B – podle počtu typů bronzových předmětů v hrobě; C – podle celkové hmotnosti všech bronzových předmětů v hrobě. Grafika M. Ernée. — Fig. 127. Mikulovice. Bronze artefacts in graves (cf. Table 20: t, u, v): A – by the number of pieces in the grave; B – by the number of types of bronze artefacts in the grave; C – by the overall weight of all bronze artefacts in the grave. Graphic by M. Ernée. 3,67 g, hmotnost celého kroužku 50/7 pak 0,88 g. Ze tří zlomků (b5, c6 a c7) byly odebrány vzorky pro účely dalších analýz (viz níže, kap. 13.2). 11.2.12. Distribuce kovových předmětů na pohřebišti Bronzové předměty tvoří na únětických pohřebištích nezanedbatelnou část hrobových inventářů a jejich distribuce v hrobech, samozřejmě v kombinaci s dalšími údaji, nám může napovědět leccos i o předpokládaném sociálním statutu pohřbených. Kategorizace všech hrobů podle výskytu kovových předmětů (milodarů či přídavků) je proto výchozím předpokladem dalších úvah PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 (např. Sprenger 1999; viz níže). Při analýze distribuce bronzových předmětů na pohřebišti sledujeme zejména a) celkový počet kusů v jednotlivých hrobech (obr. 127: A; tabela 20: t), b) jejich typovou rozmanitost (obr. 127: B; tabela 20: u) a c) celkovou hmotnost bronzových předmětů v jednotlivých hrobech (obr. 127: C; tabela 20: v). Data pro každý tento ukazatel byla rozdělena do čtyř kategorií a každé z nich byl přidělen počet bodů od 1 do 4. V případě počtu kusů (obr. 127: A; tabela 20: t) šlo o 1 předmět (1 bod), 2–4 předměty (2 body), 5–9 předmětů (3 body) a 10 a více předmětů (4 body). V případě počtu typů bronzových předmětů (obr. 127: B; tabela 20: u), které se v jednom hrobě vyskytly nejvýše čtyři, byly přiděleny body podle počtu typů – 1 (1), 2 (2) atd. Podle 215 Kovové nálezy b c d e f g h i m n o p q r s t u Šídlo (s kost. rukojetí tučně) Dlátko Tyčinka se čtverhr. řezem Jehla (?) Neurčitelný zlomek Záušnice Prsten Perly · · · · · 1 · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · 5 · · · · · · · · · 4 · · · · 1 · · · · · · · · · 1 · · · 2 · · · · · · · · · · · · · · · · · 2 · · · · · · · · · · · · · · · · 2 · · · · · · 1 3 · · · 1 1 1 1 · 1 1 1–2 1 1 1 · · 1 1 1 · 1 1 1 1 · · 1 2 · 1 · 1 · 1 · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · x · x · · · · · x x · · · · · · · x · · · · · · x · · · · x · · · · · · · 3 · · 4 4–5 1 · · 2 3 · · · · · · · · · · · · · · · 1 · · · 3 1 · · · · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · 17+ · · · · · · · · · · · · · · · · · · ? juv. inf. inf. ?F F ?F? ? ? M M mat. I+ 40–49+ juv. 15–16 inf. III – juv. 12–14 inf. II 4–5 mat. II+ 50+ ad. I ±20 mat. II+ 50+ ad. I–II 20–39 dospělý ad. II – mat. I 35–50 mat. II – sen. 55+ hrobů: kusů: · · · · · · · · · · · 1 1 · · · · · · · · · 1 · 3 3 · · · · · · · · · · · 5 13 · · · · · · · · · · · 2 4 · 1 · · · · · 1–2? · · 1 27 30–32 · · · · · 1 · · · · · 4 4 · · · · · · · · · · · 1 1 · · · · · · · · · · · 1 1 · · · · · 1 · · · · · 2 2 x · · x x x · · · · · · 11 11 2 3 · · · · 1 · 1 · · 13 29–30 · · · · · · · · · · · 1 1 ab Celkem: Ko e f i c i e n t c e l k e m Jehlice (UK tučně) · · · · · · · · · · · · · · · 1 · · · · · · · · · · · · · · · · · · · · Koeficienty jednotlivých kategorií Náramek plechový 5–6 35–50 20–29 35–50 20–29 17–19 8–11 55+ 18–20 55+ 50+ 20–25 14–16 50+ 40–55 55–65+ 9–11 6–7 30–45 35–50 30–39 20–29 30–45 25–35 35–50 40–55 6,5–7,5 55+ 40–59 20–35 4–5 20–35 30–45 20–25 50+ 30–39 16–17 Celková v á h a ( g ) Náramek tyčinkovitý inf. II ad. II – mat. I ad. I mat. I ad. I juv. inf. III sen. juv. sen. mat. II – sen. ad. I juv. mat. II – sen. mat. I–II mat. II – sen. inf. III inf. III ad. II ad. II – mat. I ad. II ad. I ad. II ad. I–II ad. II – mat. I mat. I–II inf. III sen. mat. I–II ad. I inf. II ad. I ad. II – mat. I ad. I mat. II – sen. ad. II juv. x Minimální počet t y p ů Dýka inf. F ?F F F M inf. F F F F F juv. F ?F ?M? inf. inf. M F F F ?F M ?F? M inf. F F F inf. M M F F ?M juv. v w Koeficient bronzových předmětů Minimální počet k u s ů Sekera Typ y b r o nz ovýc h p ř e d m ě t ů Věk – roky 30 32 35 36 38 40 41 42 44 47 50 51 52 54 55 59 60 63 64 65 68 72 75 76 78 79 82 85 90 91 a b c l Věk– skupina 28 a k Pohlaví 1 2 3 7 8 10 11 12 13 14 15 16 17 20 23 26 Kost ra Číslo hrobu Antropologie j Spirálky a 169–217 · 1 · 9 1 1 · — 1–2 4 · 2 · 1 5–6 10 4–5 8 1 2 · 1 · 7 · 5 · 4 · 1 · 3 · 1 · 17 · 1 · 1 · 1 · 1 · 1 · 1 · 1 · 1 · 2 · — · 1 · 6 · 2 · 1 · — 8–12 12 · 1 · 1 1 1 · — · · 2 · 8–12 12 · 1 1 · · — · · — · · 2 · · 1 · · 1 · · 1 · · 1 · · 1 2 9 134 18+ 30–41 1 3 1 — 2 2 1 3 4 2 1 4 3 2 1 3 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 — 1 4 1 1 — 3 1 1 1 — 1 3 1 — — 2 1 1 1 1 1 2,92 214,86 1,55 — 13,10 12,62 3,47 36,17 17,79 0,91 2,88 101,96 30,05 9,13 5,74 135,14 4,01 2,42 2,06 4,67 4,82 0,27 3,33 4,31 3,97 1,50 4,52 — 4,32 40,45 23,94 4,18 — 33,63 0,86 5,95 0,04 — 2,52 34,05 0,20 — — 4,33 0,25 2,31 0,44 2,13 3,91 1+1+2 3+3+4 1+1+2 — 2+2+3 2+2+3 1+1+2 4+3+3 3+4+3 2+2+1 1+1+2 3+4+4 3+3+3 2+2+2 1+1+2 2+3+4 1+1+2 4+1+2 1+1+2 1+1+2 1+1+2 1+1+1 1+1+2 1+1+2 1+1+2 1+1+2 2+2+2 — 1+1+2 3+4+3 2+1+3 1+1+2 — 4+3+3 1+1+1 1+1+2 1+1+1 — 2+1+2 4+3+3 1+1+1 — — 2+2+2 1+1+1 1+1+2 1+1+1 1+1+2 1+1+2 4 9 4 — 7 7 4 10 10 5 4 11 9 6 4 9 4 7 4 4 4 3 4 4 4 4 6 — 4 10 6 4 — 10 3 4 3 — 5 10 3 — — 6 3 4 3 4 4 70 787,68 Tabela 20. Mikulovice. Bronzové předměty v hrobech (obr. 127–128). Podbarvení: sv. modrá – M; sv. červená – F; žlutě podbarvené x – hroby bez regulérních bronzových předmětů, pouze s neurčitelným zlomkem br. předmětu. Koeficient výskytu bronzových předmětů v hrobech: t – podle počtu br. předmětů; u – podle počtu typů br. předmětů; v – podle celkové hmotnosti všech br. předmětů; w – souhrn koeficientů v jednotlivých kategoriích/sloupcích t–v; x – celkový koeficient. Table 20. Mikulovice. Bronze artefacts in graves (Fig. 127–128). Tinting: light blue – M; light red – F; yellow tint x – graves without regular bronze artefacts, only with an indeterminable fragment of a bronze artefact. Coefficient of the occurrence of bronze artefacts in graves: t – by the number of br. artefacts; u – by the number of types of br. artefacts; v – by the total weight of all bronze artefacts; w – total of coefficients in individual categories/columns t–v; x – overall coefficient. 216 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kovové nálezy 169–217 celkové hmotnosti všech bronzových předmětů byly hroby rozděleny do čtyř kategorií (obr. 127: C; tabela 20: v): méně než 1 g (1 bod), 1 g a více (2 body), 10 g a více (3) a 100 g a více (4). Pro zjištění distribuce hrobů s významným výskytem bronzových předmětů byly přidělené bodové koeficienty u jednotlivých hrobů sečteny (tabela 20: w) a každému hrobu byl přidělen celkový koeficient v intervalu 3–12 bodů (tabela 20: x). Všechny hroby pak byly na základě přidělených koeficientů rozděleny do celkem 7 kategorií (obr. 128; tabela 20: x), počínaje hroby bez výskytu bronzových předmětů (kat. 0) a hroby s přítomností pouze zlomků neurčitelných předmětů bez prokazatelného výskytu milodarů ve formě celých bronzových předmětů (kat. <2) až po hroby s výskytem více typů a většího počtu bronzových předmětů s hmotností nad 100 g (kat. <12). Z distribuce hrobů s významným výskytem kovových předmětů (obr. 128) je zřejmé, že se koncentrují zejména ve dvou prostorech – v severozápadní (hroby č. 2, 16, 17, 26, 28b) a severovýchodní (hroby č. 8, 12, 13, 14) části skupiny A. Zatímco hroby č. 8, 12, 13 a 14 patří výhradně ženám zemřelým ve věku 20–29, 55+, 18–20, resp. 55+ let (tabela 20: c–e), najdeme v první skupině jak hroby ženské (2 – 35–50 let, 16 – 20–25 let), dětské (28b – 6–7 let) či juvenilní (17 – 14–16 let), tak hrob staršího muže č. 26 (55–65+ let), pohřbeného s únětickou jehlicí, sekerou a dýkou (tab. 78). Sekera byla se svojí hmotností 98,99 g také nejtěžším kovovým artefaktem na pohřebišti. Co se týče počtu bronzových artefaktů v hrobech, jednoznačně dominují ženské, resp. juvenilní (patrně ženské) hroby s náhrdelníky složenými z většího množství spirálek (12, 13, 55, 68) a korálků (28b), několika „záušnicemi“ (8, 12, 13, 20, 55, 68) a zejména těžšími tyčinkovitými a litými manžetovitými náramky (2, 16, 17, 50, 51). Ve vztahu výskytu bronzových předmětů k pohlaví a věku zemřelých (tabela 20: c–s) můžeme pozorovat určité pravidelnosti. Řada typů bronzových předmětů je vázána jen na jedno pohlaví, zejména na to ženské – jde zejména o spirálky jako součásti náhrdelníků (tabela 20: s) a tzv. záušnice (tabela 20: p), které najdeme v Mikulovicích výhradně v ženských nebo juvenilních hrobech. Naopak jehlice (tabela 20: j) najdeme i v 8 z 10 mužských hrobů s výskytem bronzových předmětů (80 % !). Výskyt čepelí dýk a sekery jen v mužských hrobech nepřekvapí. Bronzové předměty najdeme převážně v hrobech dospělých jedinců (tabela 20: d–e), ale jen ve dvou hrobech kategorie inf. II. Z hrobu 5–6letého dítěte č. 1 pochází jehlice, z hrobu 4–5letého dítěte č. 51 pak dva bronzové náramky. Obr. 128. Mikulovice. Hroby podle koeficientu výskytu bronzových předmětů (cf. tabela 20: w, x). Koeficient stanoven podle sledovaných kategorií (obr. 127): A – 1–4 body; B – 1–4 body; C – 1–4 body. Grafika M. Ernée. Fig. 128. Mikulovice. Graves by the coefficient of the occurrence of bronze artefacts (cf. Table 20: w, x). Coefficient established based on the following categories (Fig. 127): A – 1–4 points; B – 1–4 points; C – 1–4 points. Graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 217 Jantar 11.3. Jantar M. Langová, K. Moravcová (11.3.1) Pohřebiště v Mikulovicích představují dosud nejbohatší lokalitu starší doby bronzové na nálezy jantaru nejen na území dnešních Čech, ale v celé širší střední Evropě. Jantar zde byl nalezen ve 27 z 96 celkem prozkoumaných hrobů (obr. 129), tedy ve 28 % z nich. Nejhojněji byl zastoupen ve skupině hrobů A, kde jantar obsahovalo 20 hrobů z 50 (40 %). Ve skupině B to byly dva hroby ze sedmi (29 %), ve skupině C dva hroby z 18 (11 %) a ve skupině D tři hroby ze 14 (28 %). V rámci každého z hrobů byly jednotlivé korálky průběžně očíslovány. Pokud se v hrobě nacházelo více velmi drob- 218–237 ných a blíže vzájemně nepřiřaditelných fragmentů, byly tyto evidovány pod jedním číslem, jako potenciální pozůstatky po jednom artefaktu. Uváděný počet jantarových předmětů z jednotlivých hrobů tedy představuje vždy jejich minimální počet. Dohromady se ve všech hrobech nacházelo minimálně 882 jantarových artefaktů nebo jejich částí o celkové hmotnosti 241,02 g. Průměrná váha jednoho jantarového artefaktu na lokalitě Mikulovice tedy činí ca 0,27 g (tabela 21). Nejpočetnější soubor jantarů pochází z hrobu 2, odkud je doloženo minimálně 416 jantarových artefaktů, včetně pěti rozřaďovačů s trojitým paralelním vrtáním106. Jedná se tak o dosud největší známý jantarový náhrdelník nejen z prostředí únětické kultury (tab. 64). Čtyři jantarové rozřaďovače s dvojitým paralelním vrtáním pocházejí z hrobu 36, kde jsou součástí náhrdelníku vyrobeného z minimálně 160 jantarových artefaktů (tab. 83). Unikátní je v rámci lokality jantarový kroužek z hrobu 51 (tab. 90). Korálky byly dokumentovány pomocí kombinace fotografie korálku a kresby jeho podélného řezu. Pouze v případě korálků dodatečně objevených při antropologickém zpracování již nebyla možná fotografická dokumentace a byly tedy dokumentovány formou kresby podélného i příčného řezu. S výjimkou souborů jantaru z hrobů 2 a 36 byly dokumentovány všechny kompletně dochované korálky a korálky, u kterých byly měřitelné všechny rozměry. Všechny tyto korálky jsou vyobrazeny na tab. 61–110. Nálezy z hrobů č. 2 a 36 nebylo kvůli jejich četnosti (416 a 160 jantarových artefaktů) možné a podle našeho názoru ani nezbytné vyobrazit v úplnosti. Z každého souboru bylo tedy pro ilustraci vybráno 20 rozměrově největších a 20 nejmenších korálků a dále korálky, které jsou tvarově neobvyklé nebo jinak zajímavé (např. znovu provrtané korálky 2/114 a 2/404 nebo korálek 2/94 s asymetricky vedeným vrtáním). Detailně byly dokumentovány také všechny rozřaďovače, resp. jejich dochované části. 11.3.1. Metoda konzervace M. Langová, K. Moravcová Jantarové artefakty byly konzervovány postupně ve třech skupinách. Největší soubor představovaly korálky vypreparované již při archeologickém výzkumu ARÚ (skupina A). Korálky pocházející z výzkumů Východočeského muzea v Pardubicích a korálky objevené v rámci zpracování antropologického materiálu byly konzervovány v druhé skupině (skupina B). Nejmenší kolekci představují korálky dodatečně objevené při zpracování antropologického materiálu (skupina C). Pro každou ze skupin byla užita jiná metoda konzervace. Ve všech případech byla zemina a ostatní nečistoty z povrchu jantarů nejdříve mechanicky odstraněny skalpelem. Jantarové předměty konzervované v první etapě (skupina A) byly ošetřeny za pomoci aplikace par terpentýnu s etanolem a byly postupně louženy v pěti různě silných Obr. 129. Mikulovice. Rozmístění nálezů jantaru na lokalitě a jejich počet v jednotlivých hrobech. Kresba a grafika M. Ernée, M. Langová. Fig. 129. Mikulovice. Distribution of amber finds at the site and their number in individual graves. Drawing and graphic by M. Ernée, M. Langová. 218 106 V rámci evidence jednotlivých korálků jim byla přiřazena čísla 1–418, poté se však ve dvou případech podařilo k sobě přiřadit části rozpadlých rozřaďovačů 2/414 (slepeno s 2/55) a 2/413 (slepeno s 2/386). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar 218–237 2,19 14,5 3,4 1 0,16 2,3 2 2,69 2 0,75 0,38 6,2 7,6 10 1,06 0,11 5,0 6,2 1,7 1 1,62 1,62 19,0 19,6 4,6 25 7,61 0,30 8,0 8,3 2,5 5 0,90 0,18 5,6 7,8 3,2 2 0,96 0,48 6,7 8,8 2,8 4,0 5,5 2,7 0,19 5,5 7,0 3,0 27 1 0,03 1 0,03 28 6 0,71 6 0,71 2 0,38 30 17 1,72 16 1,62 13 1,33 0,10 4,9 6,7 2,8 32 8 2,01 5 0,90 5 1,71 0,34 6,3 8,0 2,7 33 16 2,94 15 2,79 8 1,64 0,21 6,1 7,8 3,1 36 160 40,41 148 32,89 77 22,13 0,29 6,0 8,5 3,4 40 20 19,76 19 19,75 14 15,87 1,13 10,7 12,8 3,3 42 3 0,34 2 0,27 4,5 7,4 3,0 45 1 0,26 1 1 0,03 47 34 18,53 31 18,12 18 12,18 0,68 16,8 10,5 3,0 51 13 8,09 8 3,40 8 3,40 0,43 6,8 9,7 3,0 55 22 3,6 21 3,55 15 2,69 0,18 5,3 7,5 2,8 60 3 0,72 3 0,72 7,1 8,8 2,9 63 2 0,38 1 0,30 1 0,30 0,30 6,7 9,1 2,0 78 35 21,26 35 21,26 30 18,56 0,62 8,6 10,6 2,0 82 20 6,12 17 6,00 14 5,07 0,36 7,4 8,7 2,7 85 3 0,42 3 0,42 2 1,18 0,59 4,0 7,9 2,3 509 162 0,32 6,1 8,2 2,6 882 241,02 827 215 1 1 – 3 3,54 1 3,68 0,86 1 6,24 1 4,42 1 – 0,26 46 ∑ 3 4 A1 Váha (g) 8 11,3 Kroužek Počet 2,85 1,52 Váha (g) 9 2,2 3,04 2 Počet 23 3,0 7,7 Váha (g) 2,15 6,7 Počet 9,37 13 4,7 5,4 Váha (g) 32 2,15 0,13 0,24 Počet 9,82 13 1,04 Váha (g) 33 17 Průměrná šířka provrtu (mm) 16 1,40 Průměrný průměr korálků (mm) 2,69 0,95 15 Průměrná délka korálků (mm) 2 4 1,72 8 247 58,31 (g) 14 0,96 Průměrná váha jednoho korálku 18 Váha (g) 5 11 3,97 Počet 10 4 Váha (g) 3,04 Počet 2 D5 Váha (g) 8 Počet 1,74 D1 Váha (g) 18 402 80,14 Počet 1,76 88,7 Váha (g) 19 416 Počet 1 2 Hrob Celková váha (g) B2 Počet A kompletně rozměry korálků dochované korálky v souboru K o r á l e s vícenásobným paralel. vrtáním (tzv. rozřaďovače) Kuželkovité / Kvadratické Kruhové činkovité A 1a A 1b 1 A2a1 A3a Počet K o r á l e s jednoduchým vrtáním Jantarové předměty – 1 0,25 – 3 – 4 – 1 – 1 – Tabela 21. Mikulovice. Přehled jantarových předmětů v hrobech. — Table 21. Mikulovice. Overview of amber artefacts in graves. roztocích terpentýnu a damary. Jejich povrch byl zpevněn a částečně zprůhledněl. Pokud to bylo zapotřebí, byly části jantarových předmětů spojeny pomocí „naleptání“ v posledním konzervačním roztoku, menší fragmenty byly slepeny kyanakrylátovým lepidlem Super glue EXTRA-Samson, výrobce Z-Trade s. r. o., Broumov (Brániková 2011). Tato metoda navrátila korálkům jejich původní barvu, došlo však k úplnému rozleptání původního povrchu (obr. 130: A). Korálky ze skupiny B byly po mechanickém očištění umístěny na 12 hodin nad odpařovací roztok terpentýnu a etanolu. Tím došlo ke zlepšení nasákavosti povrchu jantarů. Následně byly ponořeny do konzervačního roztoku, který byl smíchán z terpentýnu a matečného roztoku (damara, terpentýn, včelí vosk). Doba ponoru byla u různě poškozených korálků rozdílná, obecně ale nepřesáhla 5 minut. Po vyndání z roztoku byly korálky po- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 nechány 3 dny na vzduchu. Proces namáčení a sušení byl několikrát opakován, dokud nebyl povrch jantarových korálků ucelený. Při každém dalším ponoru byl použit roztok s nižší koncentrací. Po vyjmutí z posledního roztoku byly jantarové korálky dva týdny sušeny na vzduchu. Rozpadlé části, u nichž bylo možné shledat návaznost, byly spojeny kyanoakrylátovým lepidlem Loctite® Super Bond Universal. Jedná se o stejnou metodu jako v případě skupiny A, avšak časy jednotlivých ponorů do konzervačního roztoku byly výrazně zkráceny a původní povrch tak zůstal zachován (obr. 130: B). Soubor korálků skupiny C byl poskytnut Vysoké škole chemicko-technologické v Praze za účelem testování šetrnější metody konzervace jantaru. Korálky byly penetrovány Paraloidem B72® a Paraloidem B67® (akrylátové pryskyřice na bázi kopolymeru etylmetakrylát – metylakrylát), které byly rozpuštěny v organických 219 Jantar 218–237 Obr. 130. Mikulovice. Konzervace korálků za použití různých metod (A–C). Jednotlivé užité metody jsou detailně popsány v textu v kap. 11.3.1. Foto K. Moravcová, Z. Kačerová, grafika M. Langová. — Fig. 130. Mikulovice. Conservation of beads using various methods (A–C). The individual employed methods are described in detail in the text in Chapter 11.3.1. Photo by K. Moravcová, Z. Kačerová, graphic by M. Langová. rozpouštědlech, nerozpouštějících jantar (xylen nebo lakový benzín). Konsolidace korálků byla prováděna podle jejich poškození za atmosférického tlaku (korálky s menším poškozením) nebo za sníženého tlaku (korálky s rozsáhlejším poškozením). Vakuová konsolidace a vysušení zajistilo hloubkové zpevnění. Pro dostatečné zpevnění povrchových vrstev následoval ještě desetiminutový ponor do konsolidantu (Krejčí – Drábková 2018). Tímto způsobem je v zásadě v maximální míře zafixován nálezový stav korálků, včetně jejich barvy (obr. 130: C). Všechny jantarové korálky byly preparovány přímo v terénu (ev. nalezeny při antropologickém zpracování) s výjimkou jantarového náhrdelníku z hrobu 36, který byl vyzvednut i s blokem zeminy a několika lidskými kostmi a vypreparován až v laboratořích ARÚ Praha (Brániková 2011). Náhrdelník byl velmi dobře dochován in situ a bylo na něm možné pozorovat původní uspořádání korálků do dvou řad (obr. 131; N2: F; tab. 45: K). 220 11.3.2. Metrická a typologická analýza jantarových korálků 11.3.2.1. Přehled dosavadních typologií V roce 1928 položil základy typologie korálků H. C. Beck. Nekoncentroval se však pouze na jantarové korálky, ale věnoval se typologii korálků a závěsků obecně. Nesledoval jen jejich délku a průměr, ale jejich celkový tvar vyjádřil poměrem těchto dvou veličin. Na základě výsledných hodnot stanovil typologické kategorie korálků jako korálky diskovité, krátké, standardní a dlouhé (Beck 1928). Při určování typologie jantarových korálků z doby bronzové z Maďarska se ovšem tato typologie ukázala jako nedostatečná. E. Sprincz a C. W. Beck ji proto částečně upravili a doplnili a uvádí celkem 10 typů korálků s dalšími podtypy (Sprincz – Beck 1981, 477– 483, Tab. 1, Fig. 6). Také oni sledovali vzájemný poměr PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar 218–237 Obr. 131. Mikulovice. Detaily uspořádání jantarového náhrdelníku z hrobu 36 vyjmutého v bloku. Dokumentace pořízená při preparaci v laboratořích ARÚ. A – všechny vyjmuté části náhrdelníku; B – detail kruhového rozřaďovače; C – detail části náhrdelníku s patrným uspořádáním korálků do řad; D – dokumentační nákres pořízený během preparace (upraveno podle Brániková 2011). — Fig. 131. Mikulovice. Details of the arrangement of the amber necklace from grave 36 removed in block. Documentation obtained during preparations in Institute of Archaeology laboratories. A – all removed parts of the necklace; B – detail of round spacer; C – detail of part of necklace showing arrangement of beads in rows; D – documentation sketch made during preparations (after Brániková 2011). délky a průměru korálků, evidují ho nicméně pouze jako jednu z vlastností korálku, za určující považují tvar korálku jako takový a poměr délky a průměru používají pouze k přiřazení k jednotlivým podtypům. U jednotlivých typů a jejich podtypů se intervaly těchto hodnot překrývají a nepředstavují tedy žádnou pevně stanovenou hranici. Typologický systém vypracovaný E. Sprincz a C. W. Beckem (Sprincz – Beck 1981) přejala a dále rozvinula G. Woltermann ve své dizertaci o pravěkém jantaru z Německa (Woltermann 2012, publ. 2016b, 36– 58). Také ona pracuje s délkou a průměrem korálku a jejich vzájemným poměrem107. Na rozdíl od předešlých prací výsledné číslo násobí 10. Způsob opracování hran korálků, který není podchycen metrickými údaji, dále označuje jako „a“ (čistě opracované dobře hraněné korálky) a „b“ (ohlazené korálky s nezřetelnými hranami). Do své typologie zahrnula (na rozdíl od E. Sprincz a C. W. Becka) také závěsky a rozřaďovače. Odlišnou typologii jantarových korálků založenou na nálezech české únětické kultury představil v roce 2012 M. Ernée (2012a). Určení hlavních kategorií korálků vychází z práce H. C. Becka (Beck 1928), jinak však reflektuje výhradně nálezové spektrum jantarových korálků starší doby bronzové z Čech (Ernée 2012a). 107 Ten označuje jako „DDV“ (Dicke-Durchmesser-Verhältnis; Woltermann 2012, 47; 2016b, 36). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hlavní kritérium typologie představuje počet vrtání. Korálky s jednoduchým vrtáním byly poté přiřazeny k jednotlivým typům podle svého tvaru, u korálků obecně okrouhlého řezu (typ A) bylo jejich další typologické členění záměrně vynecháno (Ernée 2012a, 82–84). Korálky s několikanásobným vrtáním byly dále rozděleny podle charakteru jejich vrtání. Odděleně od korálků byly hodnoceny jantarové kroužky a disky, závěsky, jantarové součásti bronzových artefaktů a surový jantar. Vlastní třídění korálků uvedla roku 2013 G. Divac (2013). Nejedná se ale o systematicky vypracovanou typologii; její snaha byla vedena nutností uspořádat a popsat pravěkou sbírku jantarových korálků z Národního muzea v Praze. Jantarem z doby bronzové uloženým v těchto sbírkách se zabývá také práce M. Tisucké a M. Ohlídalové (Tisucká – Ohlídalová 2013), která se však s menší modifikací pro potřeby zpracovávaného souboru vrací k typologickému třídění jantarových korálků uváděnému E. Sprincz a C. W. Beckem (Sprincz – Beck 1981). Na typologie M. Tisucké a M. Ohlídalové (Tisucká – Ohlídalová 2013) a M. Ernée (2012a) navázal v rámci zpracování pohřebiště ve Vliněvsi P. Limburský (Limburský a kol. 2018, 463, obr. 323); jedná se v zásadě o typologii uváděnou M. Tisuckou a M. Ohlídalovou upravenou podle potřeb nálezů jantaru starší doby bronzové z Vliněvsi. Bez ohledu na užitou typologii skýtá jakékoliv třídění jantarových korálků několik úskalí. Dnešní podoba ko- 221 Jantar 218–237 rálků mohla být v minulosti ovlivněna mnoha faktory, jako je koroze povrchu, špatný stav dochování nebo užití nevhodných restaurátorských a konzervačních metod. Na počátku však stála určitá vize výrobce korálku, kterou se snažil více či méně úspěšně naplnit. Již E. Sprincz s C. W. Beckem (Sprincz – Beck 1981, 470; podobně také Woltermann 2016b, 36) upozorňují, že tvar korálku byl ovlivněn (ne)přesností jeho výrobce a tvarem použitého kusu surového jantaru. Výsledný tvar výrobku se dále postupně měnil v závislosti na frekvenci a způsobu užívání – např. obrušováním o sousední korálky. Delším nošením tak mohly korálky doznat poměrně výrazných tvarových změn. C. J. Becker (1954, 247) dokonce poznamenává, že vlivem těchto změn mohou korálky tvarově odpovídat úplně jinému typu. Tuto skutečnost ověřil dlouhodobým experimentálním nošením jantarového náhrdelníku H. Paulsen108. Důležité je také pozorování, že obrušování korálků v rámci jednoho náhrdelníku neprobíhá stejným způsobem. Původně stejné korálky se tedy mohou po několika letech intenzivního nošení od sebe značně odlišovat. Navíc některé korálky musely být bez pochyby čas od času opravovány nebo zcela nahrazeny. Důsledkem jsou další odlišnosti v míře jejich „obnošení“. Navíc již do nově vyrobených náhrdelníků mohly být použity starší korálky, které byly podobným způsobem využívány již dříve (Czebreszuk 2011, 98), a možná i po delší dobu. 11.3.2.2. Metrické zhodnocení souboru U všech jantarových artefaktů byly zaznamenány jejich rozměry s přesností na 0,1 mm, a to délka (rozměr podél provrtu), průměr korálku (rozměr kolmý na délku), šířka stěny (rozměr mezi provrtem a vnější stěnou) a šířka provrtu. V případě asymetrie korálků byl zaznamenán rozsah těchto hodnot. Všechny jantarové artefakty byly zváženy s přesností na 0,01 g. Zaznamenán byl také stav dochování jednotlivých korálků, který byl zapsán pomocí kódu: 1 – kompletně dochováno; 2 – měřitelné všechny rozměry, možná kompletní kresebná rekonstrukce; 3 – možná částečná kresebná rekonstrukce; 4 – měřitelný alespoň jeden rozměr, kresebná rekonstrukce není možná; 5 – žádný z rozměrů není měřitelný, dochovány pouze zlomky (obr. 132)109. Úprava povrchu nemohla být kvůli odlišným metodám konzervace (viz kap. 11.3.1) souhrnně sledována a vyhodnocena. Všechny hodnoty naměřené pro jednotlivé korálky jsou uvedené v tabele CD01110. Z celkového počtu 882 jantarových artefaktů jich bylo kompletně dochováno 518 (59 %) a všechny rozměry byly měřitelné u dalších 235 z nich (27 %). U 76 korálků (8 %) 108 109 110 Výsledky experimentu prezentovány H. Paulsenem v rámci přednášky „Experience with replicating prehistoric amber objects“, která byla přednesena v rámci workshopu „The Baltic Gold – Use of Amber in the Stone Age of the North“ konaného 16.–17. listopadu 2013 v Hannoveru. Metody dokumentace všech jantarových artefaktů přejaty podle M. Ernée (2015, 116–122). Tabely a všechny ostatní přílohy označené před jejich číslem jako CD jsou k nalezení na CD romu přiloženém k této publikaci. 222 Obr. 132. Stav dochování korálků mikulovického souboru. Grafika M. Langová. Fig. 132. Preservation state of beads in the Mikulovice assemblage. Graphic by M. Langová. byla možná částečná kresebná rekonstrukce a u 21 korálků (2 %) byl měřitelný již pouze jeden rozměr. Pouze neměřitelné zlomky se vyskytly ve 32 případech (4 %). V případě dochovaných malých zlomků nelze již určit původní počet korálků. V těchto případech byly zlomky počítány jako pozůstatky po jednom artefaktu, jejich původní počet ovšem mohl být větší. Zároveň je nutné připustit, že některé jantarové artefakty se mohly zcela rozpadnout. Uváděná čísla tedy představují minimální počet jantarových artefaktů v hrobech. Celkově lze však stav dochování korálků hodnotit jako velmi dobrý, neboť celkem u 753 z nich (85 %) bylo možné změřit všechny rozměry, a tedy i velmi přesně určit jejich tvar (obr. 132). Celková váha všech jantarových předmětů nalezených v Mikulovicích je 241,02 g. Uváděná váha jednotlivých korálků ale odráží jejich současný stav a je tedy poznamenána mírou dochování daných artefaktů a částečně i způsobem konzervace. Pro porovnání váhy (a tedy i velikosti) jednotlivých souborů korálků mezi sebou bylo možné pracovat pouze s korálky dochovanými v úplnosti (nekompletně dochované korálky tedy nebyly do následujících úvah zahrnuty), avšak rozdílné způsoby konzervace nemohly být reflektovány, neboť by PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar 218–237 Obr. 133. Mikulovice. Srovnání šířky provrtů korálků v rámci dvou největších souborů z hrobů 2 (A) a 36 (B). — Fig. 133. Mikulovice. Comparison of the width of bead perforations in the two largest assemblages from grave 2 (A) and 36 (B). pak již porovnání jednotlivých souborů mezi sebou nebylo možné. Průměrná váha kompletně dochovaných jantarových korálků z Mikulovic činí 0,32 g (tabela 21). Průměrná váha korálků v jednotlivých hrobových souborech se nicméně od sebe značně odlišuje. Nejdrobnější (resp. nejlehčí) korálky obsahovaly soubory v hrobech 1 (Ø 0,13 g), 11 (Ø 0,11 g) a 30 (Ø 0,10 g). Naopak největší korálky se nacházely v hrobech 40 (Ø 1,13 g), 47 (Ø 0,68 g) a 78 (Ø 0,62 g). Dva velké kulovité korálky (Ø 1,52 g) byly nalezeny v hrobě 8 a jeden celý sekerkovitý korálek (1,62 g) v hrobě 14. Průměrná délka kulovitých korálků celého souboru činí 6,1 mm a podobně jako v případě váhy korálků byla nejmenší u souborů z hrobů 1 (Ø 4,7 mm), 11 (Ø 5,0 mm), 30 (Ø 4,9 mm) a 85 (Ø 4,0 mm) a největší u korálků z hrobů 40 (Ø 10,8 mm), 47 (Ø 16,8 mm) a 78 (Ø 8,6 mm). Velikostně výrazně nadprůměrné byly i dva kulovité korálky z hrobu 8 (Ø 11,3 mm) a sekerkovitý korálek z hrobu 14 (19,0 mm). Podobně i průměr korálků byl nejmenší u hrobů 1 (Ø 6,7 mm), 11 (Ø 6,2 mm) a 30 (Ø 6,7 mm) a největší u hrobů 40 (Ø 12,8 mm), 47 (Ø 10,5 mm) a 78 (Ø 10,6 mm). Průměrná hodnota této veličiny vypočítaná ze všech korálků z Mikulovic, u nichž byla měřitelná, činí 8,2 mm. Poslední zaznamenávanou hodnotou byla šířka provrtu korálku, která dosahovala v průměru 2,6 mm. Tato veličina byla zatím v typologiích korálků spíše opomíjena, může mít však vysokou vypovídací hodnotu o původu korálků v daném souboru. Na korálcích z jednotlivých mikulovických hrobů je patrné, že zatímco v rámci některých souborů se velikost provrtů poměrně značně odlišuje, u jiných se až nápadně podobá, a to bez ohledu na reálnou velikost jednotlivých korálků. Je tak možné předpokládat, že shodná šířka provrtu by mohla indikovat záměrnou současnou výrobu příslušného souboru korálků. Při porovnání rozměru provrtů korálků ze dvou největších náhrdelníků z lokality (hroby č. 2 a 36) je patrný výrazný rozdíl (obr. 133). Provrty korálků z hrobu č. 36 jsou si rozměrově podobnější a zároveň jsou výrazně větší než provrty korálků z hrobu č. 2. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Nejužší provrty byly zaznamenány u korálků z hrobů 11 (Ø 1,7 mm), 63 (Ø 2,0 mm) a 78 (Ø 2,0 mm) a nejširší u korálků z hrobů 17 (Ø 3,2 mm), 36 (Ø 3,4 mm) a 40 (Ø 3,3 mm). V případě šířky provrtu korálků je zároveň zřejmé, že není přímo úměrná velikosti korálků – např. korálky z hrobu 78 patří velikostně k největším, ale průměrná šířka jejich provrtů je jedna z nejmenších a naopak korálky s nejširším provrtem z hrobu 36 jsou velikostně spíše průměrné nebo lehce podprůměrné (Ø délka: 6,0 mm; Ø průměr: 8,5 mm). 11.3.2.3. Typologické zhodnocení jantarových korálků z Mikulovic Jako nejvhodnější se pro soubor jantarů z Mikulovic hodí typologie uvedená M. Ernée (2012a), přestože si neklade za cíl „přinést detailní typologickou klasifikaci a analýzu všech jednotlivých jantarových korálků“ (Ernée 2012a, 82). Typologie se zejména u korálků s jednoduchým vrtáním soustředí na určení „základních typů a variant“ (Ernée 2012a, 82) a nepřikládá tedy přílišný význam nepřesnostem vzniklým při jejich výrobě nebo používání. U korálků s jednoduchým vrtáním tak M. Ernée rozlišuje dále pouze typy A – s kruhovým či jemu blízkým řezem (diskovité, kulovité, soudečkovité, bochníčkovité atd.), B – výrazně ploché s dalšími podtypy, C – výrazně podlouhlé s dvěma podtypy (C1 – oválné/olivovité a C2 – válcovité) a D – jiné další tvary (Ernée 2012a, 82–85, obr. 7). Tvary korálků a dalších jantarových předmětů z hrobů v Mikulovicích rozdělené podle typologie M. Ernée (2012a) jsou zobrazeny na obr. 134 a vyčísleny v tabele 21. Stejně jako na ostatních lokalitách starší doby bronzové v Čechách byly i v Mikulovicích v drtivé převaze (827 ks) zastoupeny korálky kruhového řezu (typ A), které představují 98,3 % ze všech nalezených jantarových artefaktů, resp. 99,4 % korálků s jednoduchým vrtáním, u nichž bylo možné určit jejich původní tvar. Výrazně podlouhlé korálky (typ C) spadající rovněž do této kategorie v Mikulovicích identifikovány nebyly, ojediněle se však vyskytly korálky, u nichž délka mírně převažo- 223 Jantar 218–237 Obr. 134. Mikulovice. Zastoupené tvary korálků s jednoduchým vrtáním rozdělené do skupin podle typologie M. Ernée (2012a). Foto Z. Kačerová, kresba a grafika M. Langová. — Fig. 134. Mikulovice. Represented bead forms with a simple bored perforation classified into groups after the typology of M. Ernée (2012a). Photo by Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Langová. vala nad jejich průměrem (např. na obr. 134: A korálky 47/34, 2/348, 10/1, 16/6, 40/16 a 28/6). Ostatní tvary byly zastoupeny pouze ojediněle. Jednou byl dokumentován kvadratický korálek s vrtáním v delší stěně (typ B2, korálek 11/14) a pravděpodobně ve třech případech byl zaznamenán sekerkovitý korálek (typ D1, korálky 14/1, 14/2 a 45/1), resp. jeho fragment (dva kusy v hrobě 14 a jeden v hrobě 45). Korálek s trojúhelníkovitým průřezem nemá v rámci typologie M. Ernée (2012a) bližší analogie a lze ho tak zařadit pouze mezi „další tvary“ (typ D5; korálek 47/19). Na souboru z Mikulovic je patrné, že rozdělení výrazně podlouhlých korálků typu C na oválné (podtyp C1) a válcovité (podtyp C2) v rámci typologie M. Ernée (2012a) lze vztáhnout i na korálky typu A (obr. 134: A) a vyčlenit mezi nimi korálky s oválným podlouhlým řezem a zaoblenými hranami jako podtyp A1 a korálky válcovité jako podtyp A2. Jenže čím je korálek kratší, tím je rozdíl mezi oběma podtypy méně nápadný. Určitý rozdíl mezi oběma podtypy je také patrný v rozměru provrtů. U korálků odpovídajících podtypu A1 jsou provrty většinou o něco užší (Ø 2,56 mm) než u korálků podtypu A2 (Ø 3,12 mm). Korálky tvarově odpovídající podtypu A1 výrazně převažovaly nad korálky podtypu A2, a to v počtu 775 ku 51 kusům. Pokud jde o rozmístění jednotlivých typů korálků na lokalitě, je možné říci, že identifikované korálky ty- 224 pu B–D se nacházely pouze v rámci pohřební skupiny A, a to v její východní části (viz umístění hrobů 11, 14, 45 a 47 na obr. 129). V ostatních pohřebních skupinách byly zastoupeny jen korálky typu A s kruhovým řezem. Korálky s kruhovým či jemu blízkým řezem (typ A) představují v rámci starší doby bronzové jednoznačně nejběžnější tvar, kterému lze přiřadit asi 98 % všech korálků s jednoduchým vrtáním (Ernée 2012a, 85) a který se vyskytuje prakticky na každé lokalitě starší doby bronzové s jantarem v Čechách (Ernée 2012a, tab. 5). Korálky tohoto tvaru jsou doloženy i na sousední poloze Mikulovice – Kašparova cihelna, a to jak oválné, tak válcovité (Ernée 2012a, 137–138, tab. 5; Tisucká – Ohlídalová 2013, 72–73, tab. 10), nebo v nedaleké Chrudimi (Rataj 1952d; Frolík 1981, foto 1; Frolík – Sigl 1998, 15, obr. 12). Druhý „nejčastější“111 tvar korálků s jednoduchým vrtáním v Mikulovicích představují korálky sekerkovité (typ D1), které byly identifikovány celkem ve třech případech. Právě tento tvar korálků je také druhým nejčastějším typem jantarových korálků s jednoduchým 111 Ve srovnání s výše zmíněnými exempláři s kruhovým či jemu blízkým řezem jsou počty korálků všech ostatních tvarů marginální a dosahují většinou jen několika kusů. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar vrtáním v Čechách (Ernée 2012a, 87). Analogie pro kvadratický korálek s vrtáním v delší stěně (typ B2) jsou nečetné (Ernée 2012a, tab. 10) – známy jsou z pohřebiště v Kamýku (Ernée 2012a, 132, obr. 7) a v Minicích (Ernée 2012a, 138–139; Tisucká – Ohlídalová 2013, 73, tab. 10).112 Jako kvadratické korálky s vrtáním v delší straně jsou nově publikovány ještě dva korálky z Vliněvsi (H 407 a H 459; Limburský a kol. 2018, 179, 231, obr. 125: 5/2; 163: 6/8; tab. 25: 71; 26: 35), jejich delší strany ovšem nejsou paralelní, ale lehce vyklenuté, a v typologii M. Ernée (2012a, obr. 60) by je bylo možné spojit spíše s typem D3. Ještě neobvyklejší tvar má korálek 47/10 s trojúhelníkovitým průřezem, který nebyl v typologii M. Ernée (2012a) popsán, nově je však doložen ve dvou případech na pohřebišti ve Vliněvsi (H 75 a H 109; Limburský a kol. 2018, 85, 112, tab. 25: 10, 28). Celkově je soubor jantarových korálků s jednoduchým vrtáním z Mikulovic možné považovat za velmi homogenní, neboť z 832 korálků s jednoduchým vrtáním jich pouze pět (0,6 %) bylo možné zařadit k jinému typu než k typu A. Na ostatních lokalitách, na nichž byly zastoupeny i jiné tvary korálků s jednoduchým vrtáním (typy B–D), byl tento poměr zpravidla vyšší (Ernée 2012a, tab. 10). U kolekce korálků z Vliněvsi tvořily tyto korálky 17,2 % (Limburský a kol. 2018, tab. 33) a v případě souboru z Prahy-Miškovic dokonce 22,4 % (Ernée 2015, 117). Tvarovou variabilitu korálků s jednoduchým vrtáním z Mikulovic lze tedy obecně hodnotit jako velmi nízkou. 11.3.2.4. Metricko-typologická analýza jantarových korálků Vzhledem k absolutní dominanci jantarových korálků obecně okrouhlého průřezu v souborech únětické kultury vyvstává potřeba jejich podrobnějšího popisu, který by umožnil jejich vzájemné statistické porovnání. Soubor jantarových korálků nalezených v hrobech na lokalitě Mikulovice „V loučkách“ představuje v tomto směru unikátní příležitost, neboť z celkových 827 korálků s kruhovým průřezem byly u 742 z nich (90 %) měřitelné všechny rozměry. Právě na takto obsáhlém souboru je zřejmé, že definování konkrétních typů (např. Sprincz – Beck 1981, Fig. 6; Tisucká – Ohlídalová 2013, 12; Limburský a kol. 2018, 463, obr. 323) může být poněkud zavádějící, neboť tvarové rozdíly mezi jednotlivými korálky jsou jen naprosto zanedbatelné a je zde zastoupena celá spojitá škála tvarů. Vymezení tvarových skupin je tak zcela arbitrární záležitostí a přiřazení korálků k jednotlivým typům naprosto subjektivní a činí soubory (zejména při určování různými autory) vzájemně jen těžko srovnatelnými. Navíc lze předpokládat (podrobněji viz výše kap. 11.3.2.1), že korálky vlivem nošení mění pozvolna svůj tvar a během své existence tak teoreticky mohou postupně odpovídat i několika takovýmto typům v zá- 218–237 vislosti např. na umístění v rámci náhrdelníku (jako vznikající asymetrie korálku, ohlazení hran apod.). Z těchto důvodů se pro bližší porovnání korálků s kruhovým či jemu blízkým řezem (typ A) jeví jako metodicky přesnější jejich popis pomocí metrických údajů. Korálek lze metricky popsat pomocí poměru jeho délky a průměru (Beck 1928). Pro získání výsledného čísla většího než 1, je výsledek zapotřebí vynásobit 10 (Woltermann 2012, 47; 2016b, 36). Vzhledem k pravděpodobnému obroušení některých korálků vlivem jejich nošení, je vhodné započítat maximální naměřenou délku korálku, která spíše reprezentuje jeho původní rozměr. Výsledné číslo pak vyjadřuje rozměrový index korálku a umožňuje tedy srovnání této hodnoty v rámci souboru a zároveň nabízí možnost porovnání souborů mezi sebou. Neodráží však reálnou velikost korálku ani úpravu stěn či ostrost hran (např. válcovitý korálek i korálek se zaoblenými hranami mohou vykazovat stejnou hodnotu). V případě potřeby odlišení válcovitých korálků od korálků se zaoblenými hranami je tudíž zapotřebí vyjádřit rozměrový index pro obě skupiny odděleně. Na příkladu dvou nejpočetnějších souborů jantarových korálků z hrobů č. 2 a 36 je při znázornění hodnot jejich rozměrového indexu v grafu (obr. 135) patrný rozdíl mezi oběma soubory – křivka souboru z hrobu č. 36 má výrazně lineárnější průběh než křivka zobrazující korálky z hrobu č. 2. Korálky z hrobu č. 36 si jsou tedy vzájemně podobnější než korálky z hrobu č. 2. Rozměrový index vyjadřující poměr délky a šířky korálku reflektuje rozměry podélného řezu korálku, nevypovídá ovšem nic o podobě příčného řezu a tedy ani o podobě jejich provrtu. Vzhledem k tomu, že rozměr provrtu lze rovněž považovat za signifikantní při určování podobnosti korálků v rámci souboru (viz výše kap. 11.3.2.2), byl z tohoto důvodu u všech korálků spočítán také rozměrový index odrážející poměr velikosti provrtu a průměru. Pro dosažení čísla většího než 1 byl výsledek opět vynásoben 10. Za pomocí obou výše zmíněných indexů (délka/průměr a provrt/průměr) je tedy možné vyjádřit tvarový index korálku komplexně. Hodnotu obou veličin je po zaokrouhlení výsledných čísel možné zapsat pomocí trojciferného čísla ve tvaru YXX (Y = provrt/průměr*10; XX = délka/průměr*10). Podle tohoto čísla pak lze příslušný tvarový index korálku dohledat ve schématické tabulce tvarů (obr. 136). Číslo Y je zde uvedeno v řádcích (resp. na ose Y), zatímco číslo XX je znázorněno ve sloupcích (resp. na ose X). Stejným způsobem, avšak bez nutného předcházejícího zaokrouhlení, je možné veličiny znázornit v grafu pomocí mračna bodů (osa X = délka/průměr*10; osa Y = provrt/průměr*10). Porovnání obou způsobů zobrazení je prezentováno na příkladu souborů korálků z hrobů č. 2 a 36 (obr. 137).113 113 112 Obdobný kvadratický korálek byl odkryt pracovníky Východočeského muzea v Pardubicích v roce 2019 v nově odkrytém hrobě starší doby bronzové v Mikulovicích při stavbě bazénu na p. p. č. 431 (nepublikováno, ústní sdělení L. Wieslawskeho a T. Joškové). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Velmi podobná hodnota čitatele (rozměru provrtu) a odlišná hodnota jmenovatele (průměru korálků) se při znázornění v grafu projeví rozložením bodů od levého dolního rohu k pravému hornímu rohu. Toto rozložení v grafu tedy ukazuje na vzájemnou podobnost korálků, resp. na podobnou šířku provrtu, avšak rozdílný průměr. 225 Jantar 218–237 Obr. 135. Mikulovice. Srovnání dvou největších souborů jantarových korálků na základě poměru jejich maximální délky a průměru. Všechny hodnoty násobeny 10. A – hrob 2, B – hrob 36. — Fig. 135. Mikulovice. A comparison of the two largest amber bead assemblages based on the ratio of their maximum length and diameter. All values are multiplied by 10. A – grave 2, B – grave 36. Obr. 136. Schématická tabulka tvarového indexu korálků. V řádcích (osa Y) uveden poměr provrtu a průměru, ve sloupcích (osa X) poměr maximální délky korálku a jeho průměru. Všechny hodnoty násobeny 10. Kresba M. Ernée. — Fig. 136. Schematic table of bead form index. The rows (Y axis) state the ratio of the perforation and diameter, the columns (X axis) the ratio of the maximum length of the bead and its diameter. All values are multiplied by 10. Drawing by M. Ernée. Tímto způsobem je možné poměrně snadno porovnávat jednotlivé soubory korálků typu A mezi sebou. Nápadný rozdíl se ukázal právě při porovnání souborů korálků ze dvou největších kolekcí na lokalitě (hroby 2 a 36; obr. 137). U náhrdelníku z hrobu 2 je patrný velký rozptyl tvarového indexu korálků (obr. 137: A–B), a to jak u tvarového indexu u poměru jejich délky a průměru (2,9–11,3), tak i ve velikosti provrtu (0,6–4,3 mm). Rozptyl u korálků z hrobu 36 je naopak výrazně kompaktnější (obr. 137: A, C) jak v poměru jejich délky a průměru 226 (4,7–8,8), tak ve velikosti provrtu114 (2,5–5,0 mm). Vzniklý rozdíl lze interpretovat odlišným způsobem vzniku obou náhrdelníků. Zatímco náhrdelník z hrobu 2 mohl být složen např. z již dříve používaných korálků 114 Právě u tohoto náhrdelníku se výrazněji odráží rozložení korálků v grafu (obr. 137: A, C) od levého dolního rohu po pravý horní, které je způsobeno velmi podobným rozměrem provrtu u většiny z korálků, ale jejich různou velikostí (viz předchozí pozn. pod čarou). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar 218–237 Obr. 137. Mikulovice. Porovnání možných způsobů zobrazení a zároveň možností vzájemného porovnání dvou souborů jantarových korálků na příkladu náhrdelníků z hrobu 2 a 36. A – zobrazení pomocí mračna bodů. Pro názornost uvedeny u vybraných bodů příklady konkrétních korálků, které se za numerickým vyjádřením tvarového indexu skrývají. B – znázornění zastoupených tvarového indexu korálků z hrobu 2 ve schematické tabulce. C – Znázornění zastoupení tvarového indexu korálků z hrobu 36 ve schematické tabulce. Kresba a grafika M. Langová. — Fig. 137. Mikulovice. A comparison of possible methods for depiction and also possibilities for the comparison of two assemblages of amber bead form index using the example of necklaces from graves 2 and 36. A – depiction using a cluster of points. For illustration purposes, examples of specific beads representing these numerical expressions are provided at selected points. B – depiction of represented bead forms from grave 2 in a schematic table. C – depiction of represented bead forms from grave 36 in a schematic table. Drawing and graphic by M. Langová. (z více různých zdrojů), případně v něm korálky mohly být částečně nahrazeny či opraveny (např. znovu provrtané a použité korálky 2/114 a 2/404; viz níže kap. 11.3.3.1), budí náhrdelník z hrobu 36 dojem kompaktního celku s minimem tvarových odlišností, který snad mohl být záměrně jako jeden celek již vyroben. Podobné rozdíly jsou patrné i u dalších náhrdelníků s větším množstvím dochovaných korálků. Relativně velký rozptyl tvarového indexu je zřejmý i u korálků z hrobů 16, 47 a 55 (obr. 138: A–C). Naopak za velmi PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 kompaktní lze označit náhrdelníky z hrobů 40, 78 a 82 (obr. 138: D–E). U těchto náhrdelníků však kvůli menšímu množství korálků v jednotlivých souborech již nejsou rozdíly tak nápadné jako u souborů z hrobů 2 a 36. 11.3.2.5. Jantarové rozřaďovače V hrobech bylo identifikováno celkem nejméně devět rozřaďovačů (v německé terminologii tzv. Abstandhalter nebo Bernsteinschieber, v anglické Spacers), pět z hrobu 227 Jantar 218–237 Obr. 138. Mikulovice. Znázornění zastoupených hodnot tvarového indexu korálků v náhrdelnících s větším počtem korálků. A – hrob 16; B – hrob 47; C – hrob 55; D – hrob 40; E – hrob 78; F – hrob 82. Rozložení barevné škály vždy přizpůsobeno počtu korálků v konkrétním náhrdelníku. Kresba a grafika M. Langová. Fig. 138. Mikulovice. Depiction of represented values of bead form index on necklaces with a larger number of beads. A – grave 16; B – grave 47; C – grave 55; D – grave 40; E – grave 78; F – grave 82. The colour scale layout is always adapted to the number of beads on the specific necklace. Drawing and graphic by M. Langová. č. 2 a čtyři z hrobu č. 36 (obr. 139, 140). Podle typologie M. Ernée (2012a, 88–91) je možné je přiřadit celkem čtyřem typům. Rozřaďovače z hrobu 2 byly všechny opatřeny trojitým paralelním vrtáním. Čtyři z nich se dochovaly celé nebo byly sestaveny z více zlomků (2/414115, 2/416– 418; tab. 64). U jednoho se dochovala pouze dvě vrtání; podle jeho tvaru je ale zřejmé, že musel mít vrtání původně minimálně tři (2/413116; tab. 64). Největší z rozřaďovačů tohoto souboru je kvadratický exemplář s trojitým příčným vrtáním vedeným paralelně, který M. Ernée (2012a, 89, obr. 11) označuje jako typ A2b1 115 116 Rozřaďovač slepen ze zlomků původně označených jako 2/414 a 2/55. 228 Rozřaďovač slepen ze zlomků původně označených jako 2/413 a 2/286. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar 218–237 Obr. 139. Mikulovice. Zastoupené tvary dalších jantarových předmětů z lokality. Jantarové rozřaďovače s paralelním vrtáním a kroužek rozděleny do skupiny podle typologie M. Ernée (2012a). Kresba a grafika M. Langová, M. Ernée. — Fig. 139. Mikulovice. Represented forms of other amber artefacts from the site. Amber spacers with parallel bored perforation and a ring are divided into groups based on M. Ernée’s typology (2012a). Drawing and graphic by M. Langová and M. Ernée. (2/416, tab. 64). Podobný typ rozřaďovače byl doposud znám jen s dvojitým paralelním vrtáním, např. z hrobu č. 10 na pohřebišti Únětice 1 (Ryzner 1880a, 295). U zbylých čtyř exemplářů se jedná o kuželkovité/činkovité (dále popisovány jako činkovité) rozřaďovače s trojitým paralelním vrtáním (typ A1b). Pro tento typ rozřaďovače s trojitým vrtáním nejsou dosud známy žádné soudobé analogie a je tedy možné ho označit jako „typ Mikulovice“ (Ernée 2012a, 88–89).117 V hrobě č. 36 byly ze čtyř rozřaďovačů dva dochovány kompletně (36/53 a 36/160; tab. 83) a dva částečně (36/23 a 36/99; tab. 83). I u těchto dvou exemplářů je nicméně na základě dochované části zřejmé, že byly minimálně dvakrát provrtány. Největší je kruhový rozřaďovač s dvojitým paralelním vrtáním (36/160; tab. 83), jedná se o typ A3a podle M. Ernée (2012a, 89). Jeden z provrtů není veden rovně, ale je přibližně ve třetině zalomený. Toto zalomení poukazuje na vrtání otvoru z obou stran proti sobě. V tomto pří- 117 Jediným podobným nálezem z jantaru je rozřaďovač z šachtového hrobu A v řeckém Kakovatos, který je ovšem datován do fáze LH IIa, a je tedy výrazně chronologicky mladší (Ernée 2012a, 88; Harding – Hughes-Brock – Beck 1974, 147–148, 155; Harding 1984, 70, 72; du Gardin 2003, 190). Navíc není z doposud publikovaných fotografických vyobrazení zřejmé, není-li náhodou řecký exemplář plochý. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 padě však bylo vrtání (zřejmě omylem) vedeno šikmo a bylo z druhé strany pouze dorovnáno tak, aby vzdálenost provrtů byla na obou stranách přibližně stejná. Na venek tedy tato drobná odchylka nebyla zřejmě vůbec patrná, neboť toto zalomení je viditelné pouze proti světlu a provlečené šňůrky vycházely z rozřaďovače téměř symetricky, což nemělo negativní vliv na jeho funkci. Zbylé tři rozřaďovače (36/23, 36/53 a 36/99; tab. 83) jsou činkovitého tvaru s dvojitým vrtáním a M. Ernée (2012a, 89) je označuje jako typ A1a. Podobně jako v hrobě 2 jsou i zde patrné dvě velikostní varianty s různými odstupy os provrtů – zatímco rozřaďovače 36/23 a 36/99 jsou velikostně shodné, je rozřaďovač 36/53 viditelně větší. Podle míst nálezů analogických tvarů se pro tyto rozřaďovače vyskytuje také označení jako typ Únětice-Burk (Ernée 2012a, 89).118 Této problematice bude ještě věnována pozornost níže (viz kap. 14.1.3.4). Na tomto místě je také nutné upozornit na existenci tvarově velmi podobných rozřaďovačů vyrobených z ji- 118 Velmi podobný rozřaďovač pochází z již výše zmíněného hrobu č. 10 na pohřebišti Únětice 1 (Ryzner 1880a, 295; Hachmann 1957, 36; Ernée 2012a, 90) a také z hrobu č. 13 na lokalitě Bautzen-Burk (Kr. Bautzen, Sachsen; Grünberg 1940, 34, 37; Hachmann 1957, 36; Ernée 2012a, 88; Woltermann 2012, 212; 2016b, 147, Abb. 93). 229 Jantar 218–237 Obr. 140. Mikulovice. Rozměry a váha jednotlivých jantarových rozřaďovačů (měřeno s přesností na 0,1 mm a váženo s přesností na 0,01 g). Grafika M. Langová. Fig. 140. Mikulovice. Dimensions and weight of individual amber spacers (measured with a precision of 0.1 mm and weighed with a precision of 0.1 g). Graphic by M. Langová. ných materiálů – kosti či bronzu. Rozřaďovače vyrobené z kosti se vyskytovaly např. v nitranské kultuře (Bátora 2000, 340; 2018, 200). Např. kostěné rozřaďovače z pohřebiště v Jelšovcích (hroby č. 321, 487, 493, 539, 541 a 568) je podle J. Bátory možné spojit s obdobím od klasické fáze nitranské kultury až do nitransko-únětické fáze případně klasické fáze únětické kultury (Bátora 2000, 338–340). Dvojitým činkovitým rozřaďovačům se nápadně podobají rozřaďovače z bronzu známé z Čech např. z depotů v Hrdlořezích (Moucha 2005, 51, Taf. 212: 8), Slaném - Slánské Hoře (Moucha 2005, 149– 150, Taf. 128) a Lhotce nad Labem (Zápotocký 1982, 364, obr. 2: 12; Moucha 2005, 51, Taf. 178: 12) nebo z hrobu ve Vliněvsi (Limburský a kol. 2018, 210–214, obr. 149, tab. 17) či mohyly v Hluboké nad Vltavou (Hájek 1954, 124, obr. 5: 9). Vyskytují se však i na Slovensku, v Rakousku nebo v Německu (např. Veliačik – Němejcová-Pavúková 1987; Moucha 2005, 51; Bátora 2018, 192). Ze sídlištního prostředí pochází bronzový centrální rozřaďovač ve tvaru tutuli z Hostů (Beneš 1984, obr. 12: 12; 1988, 10, obr. 2). Trojitý bronzový činkovitý rozřaďovač je znám z depotu v Ivanovcích (Veliačik – Němejcová-Pavúková 1987, 48-49, Abb. 4; Bátora 2018, 192, obr. 144: 9). Součástí tohoto depotu byl i náhrdelník s dvojitými činkovitými rozřaďovači (Veliačik – Němejcová-Pavúková 1987, 48–49, Abb. 3). Náhrdelníky s dvojitými a trojitými bronzovými činkovitými rozřaďovači byly nalezeny také v depotu z dolnorakouského Stockerau (Veliačik – Němejcová-Pavúková 1987, 52 s další literaturou). Ve všech případech byly tyto bronzové rozřaďovače součástí náhrdelníku složeného z bronzových korálků a téměř ve všech případech byl součástí také centrální bronzový rozřaďovač ve tvaru tutuli, který svým tvarem připomíná dvojitý jantarový kruhový rozřaďovač z hrobu 36 z Mikulovic. Nálezy náhrdelníků s bronzovými korálky a rozřaďovači je možné spojit s mladším obdobím starší doby bronzové (Veliačik – Němejcová-Pavúková 1987, 54; Moucha 2005, 112; Bátora 2018, 192), J. Bátora (2018, 192) klade počátek jejich výskytu do období klasické fáze únětické kultury. 230 11.3.2.6. Jantarový kroužek V hrobě 51 byl nalezen jantarový kroužek o průměru 28,4 mm, síle 9,1 mm a velikosti otvoru 9,7 mm (obr. 139). Jeho hmotnost po konzervaci činila 4,42 g. Kroužek se nacházel přibližně v oblasti pánve 4–5letého dítěte a byl dokumentován v linii s dalšími 11 jantarovými korálky (tab. 90). Mohl tak být součástí např. opasku, u pasu nošeného amuletu či jiné ozdoby nebo součásti kroje. Analogický jantarový kroužek byl nalezen také v nedaleké Kašparově cihelně (podrobněji viz kap. 4; obr. 17: 2). Podobný kroužek, jen vyrobený z kosti, byl na lokalitě nalezen v dětském hrobě 87, rovněž v oblasti pasu (tab. 106). Na rozdíl od jantarového kroužku z hrobu byl v jednom místě provrtán. Takovýmto otvorem byly opatřeny i některé jantarové kroužky (Typ A2 podle Ernée 2012a, obr. 14), známé např. z pohřebiště v Praze-Stodůlkách, kde se v hrobě 40 nacházel tvarově podobný jantarový kroužek v jedné linii s dalšími třemi jantarovými korálky a dvěma bronzovými spirálkami u pánve (Petriščáková 2009, 55, obr. 56; Ernée 2012a, 142, obr. 15; 2013a, 455, Abb. 3). Naopak na pohřebištích v Úněticích byl dvakrát nalezen u krku (Ernée 2012a, 147– 148). Na pohřebišti v Liběšovicích, kde byl jantarový kroužek dokonce součástí náhrdelníku, se v témže hrobě navíc u pasu zemřelého nacházel jantarový disk (Moucha – Pleinerová 1966, 519–520, obr. 146: 14). Na existenci kroužků a disků vyrobených z jantaru i dalších materiálů upozorňuje M. Ernée (2012a, 96–97). 11.3.3. Stopy výroby, druhotného opracování a úpravy povrchu 11.3.3.1. Výroba korálků a stopy po druhotném opracování U několika málo korálků bylo možné pozorovat určité abnormality, které mohou poukazovat na dílčí postupy užívané při jejich výrobě nebo výraznější druhotné zásahy a úpravy. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar Nejčastějším a nejprůkaznějším jevem jsou určité anomálie u provrtu korálků. V případě korálku z hrobu 40 (40/6; obr. 134: 40/6; tab. 85) a jednoho otvoru v rozřaďovači z hrobu 36 (36/160; obr. 139: 36/160; tab. 83) nebyla linie provrtu vedena přímo, ale byla uprostřed zalomená, jinak však bez dalších stop po vrtání. Ještě o něco nápadnější je tato skutečnost v případě korálku 23/1 (tab. 77), u kterého došlo z jedné strany k odklonu vrtání v poměrně velkém úhlu. Extrémním příkladem je korálek 1/7 (tab. 61), u kterého jsou obě vrtání dokončená. Oba poslední případy jsou natolik výrazné, že je možné uvažovat např. o změně záměru finálního tvaru korálku během jeho výroby. Při detailním pozorování se ukázalo, že v několika případech je otvor z jedné strany širší než z druhé. To je patrné zejména u korálků 40/16, 55/16 a 55/19 (tab. 85 a 92), méně výrazně pak u korálků 40/5 a 40/9 (tab. 85). Vrtání korálků muselo probíhat alespoň v některých případech z obou stran proti sobě. Důvodem mohlo být například nebezpečí vyštípnutí okrajů otvoru na opačné straně, než ze které se začalo vrtat, a snaha o jeho minimalizaci. V mikulovickém souboru nicméně bylo vrtání z obou stran proti sobě pozorováno jen ojediněle. Na několika korálcích jsou dále patrné pravidelné polokulovité důlky, nápadné zejména na exemplářích 2/67, 17/1 a 51/2 (tab. 64; 74 a 90), méně zřetelně pak u 2/19 (nekresleno) a v kuželovitém provedení u korálku 28/2 (tab. 79). Všechny důlky mají průměr shodný s velikostí otvoru korálku a nejpravděpodobnější interpretací se zdá být, že se jedná o zamýšlené původní místo pro vyvrtání otvoru, avšak po krátké chvilce vrtání došlo k přesunutí otvoru jinam. Mohlo by se tak jednat o podobný případ jako u korálku 1/7 (viz výše; tab. 61), ovšem s tím rozdílem, že zde byl otvor přeložen až po celkovém vyvrtání toho původního. Nejvýraznějšími zásahy jsou stopy po druhotném opracování korálků, tedy snaha opravit prasklý korálek pro jeho možné znovupoužití. U dvou korálků z hrobu č. 2 jde jednoznačně o provrtané poloviny původně větších korálků, které se předtím rozlomily podél osy provrtu (tab. 64, korálky 2/114 a 2/404). Takováto oprava je patrná i na vyobrazení korálku z hrobu č. 13 v lokalitě Bautzen-Burk (Kr. Bautzen, Sachsen; Grünberg 1940, Abb. 7). Na použití poškozených korálků původně jiného tvaru nebo rozměrů by mohl ukazovat i asymetrický tvar korálků 132, 195, ev. 27 a 254 opět z hrobu 2, které mají z jedné strany tvar jako ostatní kulovité korálky a z druhé jsou ploché, ev. dovnitř vypouklé119. Vzhledem k tomu, že tato forma korálku je velmi výjimečná, je možné se domnívat, že vznikla (k ose provrtu) příčným rozlomením. 11.3.3.2. Úprava povrchu Zvolená metoda konzervace většiny korálků nivelizovala jejich povrchovou (často navětralou) vrstvu (skupina A; o metodách konzervace podrobněji viz kap. 11.3.1). 119 Takovýto asymetrický tvar korálků se vyskytoval v Čechách ve střední době bronzové, korálky však byly výrazně větší (Chvojka et al. 2017, obr. 2, 4). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 218–237 U těchto korálků tedy nebylo možné stopy po jemném opracování a úpravě sledovat. Naopak u korálků konzervovaných dodatečně (skupiny B a C) sice není tak dobře patrná původní barva korálku (na rozdíl od předešlých), ale možnost detailního sledování povrchové vrstvy zůstala zachována. Rozdíl povrchů po konzervaci je dobře patrný na detailní fotografii korálku 78/27 (obr. 141: B), nakonzervovaného včetně povrchové vrstvy, avšak na jednom místě s odloupnutým malým kouskem povrchové vrstvičky. Právě tato vrstvička není dochována u korálků konzervovaných metodou užitou u skupiny A. Na základě makroskopického pozorování byly vybrány korálky s různou úpravou povrchu, jehož struktura byla poté sledována a fotograficky zdokumentována pod mikroskopem. U korálků s dobře dochovanou původní povrchovou vrstvičkou je patrné, že jejich povrch byl velmi dobře a precizně vyhlazen (např. korálek 78/27; obr. 141: A). Na některých z nich je dokonce stále patrné „hranění“ kolem otvoru (velmi dobře zejména u korálků 8/1 a 55/3; obr. 141: C–F). U těchto korálků také můžeme předpokládat, že jejich původní tvar nebyl užíváním významně pozměněn. Naopak u korálků 30/13 a 30/15 byl celý povrch tvořen mělkými důlky podobného tvaru a velikosti (obr. 142: A–D). Patina povrchu potvrzuje, že se skutečně jedná o původní povrch korálku, který nebyl ovlivněn korozí povrchu ani zvolenou metodou konzervace. Je tedy velmi pravděpodobné, že zde máme zachycenu podobu korálků před vyhlazením do jejich finálního tvaru. Tyto důlky mohou také naznačovat obecný postup výroby jantarových korálků. Jakýsi mezistupeň mezi hrubě opracovanými a precizně vyhlazenými korálky může představovat korálek 63/1, jehož povrch byl vyhlazen pouze „nahrubo“ (obr. 142: E). V jedné jeho části jsou dokonce lehce patrné mělké silně ohlazené prohlubně, tvarově velmi podobné dolíčkům u korálků 30/13 a 30/15 (obr. 142: F). Můžeme zde spekulovat, jestli hlazení korálku nebylo z nějakého důvodu dokončeno nebo jestli je současný povrch výsledkem ohlazení jinak neupravovaného povrchu při nošení. Při pozorování korálku 55/3 pod mikroskopem byly objeveny vícečetné zářezy na jeho povrchu (všechny viz na obr. 143: A; detail tří z nich viz obr. 143: B). Povrch toho korálku byl jinak pěkně vyhlazený a velmi dobře dochovaný (viz dochované hranění kolem otvoru patrné na obr. 141: E–F). Zachycené zářezy lze tedy spojit s obdobím dokončování výroby korálku nebo s dobou jeho používání. U ostatních korálků nebyl jejich povrch pod mikroskopem zkoumán; není tedy vyloučeno, že se podobné stopy nachází i na některých dalších exemplářích. 11.3.4. Způsob uložení jantaru v hrobech a vazba na věk a pohlaví zemřelých O významu jantaru v rámci společnosti starší doby bronzové a způsobu jeho užití napoví jeho nálezový kontext. Právě velké množství hrobů obsahujících jantar dovoluje nahlédnout do obecnějších sociálních zvyklostí, zejména v souvislosti s antropologickými údaji. Ze skeletů, u kterých byl jantar nalezen, bylo 13 určeno jako ženských nebo spíše ženských, 10 náleželo 231 Jantar 218–237 Obr. 141. Mikulovice. Povrch jantarových korálků zachycený pod mikroskopem. A – pečlivě vyhlazený povrch na korálku 78/27; B – detail povrchu korálku 78/27 s patrnou částí odloupnuté povrchové vrstvy; C–D – hranění kolem otvoru u korálku 8/1; E–F – hranění kolem otvoru u korálku 55/3. Foto K. Moravcová, grafika M. Langová. — Fig. 141. Mikulovice. Surface of amber beads captured under a microscope. A – carefully smoothed surface on bead 78/27; B – detail of the surface of bead 78/27 showing surface layer flaking; C–D – edging around the perforation of bead 8/1; E–F – edging around the perforation of bead 55/3. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Langová. dětem nebo juvenilním jedincům a pouze dva skelety náležely prokazatelně mužům. U dvou dospělých jedinců nebylo možné pohlaví určit (obr. 144). Nejmladší dítě, v jehož hrobě byla nalezena část jednoho korálku, zemřelo ve stáří 3–4,5 roku (hrob 45) a nejstaršími pohřbenými s jantarem byly ženy starší 55 let z hrobů 14 a 33. Jantar se tedy vyskytoval především v ženských a dětských hrobech, zato napříč celým věkovým spektrem populace. Patrný je ale rozdíl v množ- 232 ství jantarových artefaktů mezi jednotlivými věkovými kategoriemi (obr. 144). Z grafu je zřejmé, že děti a nedospělí jedinci neměli nikdy v hrobě více než 20 kusů (dochovaného) jantaru (nejvíce 19 ks v hrobě 5–6letého dítěte, hrob 1), často ho však bylo v těchto hrobech nalezeno jen velmi malé množství (1 ks – hroby 27, 45 a 46), zatímco u dospělých jedinců se jantaru obvykle nacházelo více (extrémních je nejméně 416 ks v hrobě č. 2). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar 218–237 Obr. 142. Mikulovice. Povrch jantarových korálků zachycený pod mikroskopem. A–B – úprava povrchu u korálku 30/13 a detail pravidelných důlků; C–D – úprava povrchu u korálku 30/15 a detail pravidelných důlků; E – nepříliš pečlivě upravený povrch korálku 63/1; F – povrch korálku 63/1, v horní části s náznaky pravidelných důlků. Foto K. Moravcová, grafika M. Langová. — Fig. 142. Mikulovice. Surface of amber beads captured under a microscope. A–B – surface finish of bead 30/13 and detail of regular depressions; C–D – surface finish of bead 30/15 and detail regular depressions; E – somewhat careless surface treatment of bead 63/1; F – surface of bead 63/1, with signs of regular depressions in the upper part. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Langová. K celkové interpretaci nálezu může výrazně přispět poloha jantaru v rámci hrobové jámy a jeho umístění vůči kostře (obr. 145). Vzhledem k malým rozměrům jantarů a jejich nízké hmotnosti může být jeho poloha do značné míry ovlivněna postdepozičními procesy a bioturbací (podobně také Ernée 2012a, 100). Výraznější změnu polohy v rámci hrobové jámy můžeme předpokládat spíše u jednotlivých korálků (viz níže několik koráků z hrobu 2) než u celých souborů, jejichž PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 poloha se patrně změnila pouze v řádu centimetrů. Ve většině případů byly jantarové korálky nalezeny v oblasti krku, případně krku a hrudníku (hroby 1, 2, 8, 11, 14, 16, 17, 23, 28, 30, 32, 33, 36, 40, 47, 55, 63, 78, 82, 85). V hrobě 2 bylo několik korálků (včetně jednoho bronzového) dokumentováno kromě oblasti hrudníku ještě za pánví skeletu. Na základě dokumentace ovšem není možné určit, zdali se jedná o důsledek např. bioturbace (pravděpodobnější varianta) nebo byly v hrobě 233 Jantar 218–237 zápěstí nebo břicha (tab. 95). V hrobě 46 (tab. 85) byl zlomek korálku nalezen přibližně před chodidly dítěte. Zajímavá je poloha jantarů v rámci hrobu v závislosti na pohlaví zemřelých. Všech 13 skeletů určených jako ženské, mělo jantar v okolí krku a hrudníku, naopak u obou mužských skeletů se jantar nacházel přibližně v oblasti rukou. U dětských skeletů se jantar nacházel jak v oblasti krku, tak rukou a břicha, a v jednom případě dokonce u nohou. Vazba jantaru v oblasti kolem krku a ženských skeletů se zdá být natolik silná, že s určitou opatrností můžeme předpokládat ženské pohlaví také u pěti dětských (hroby 1, 11, 17, 28 a 63) a dvou neurčených (hroby 82 a 85) skeletů s jantarem nalezeným v tomto místě. U ostatních hrobů z Čech obsahujících jantar bylo jeho rozmístění v rámci hrobové jámy (pokud bylo zaznamenáno) podobné. M. Ernée (2012a, 100) uvádí, že u krku a hlavy byl jantar zaznamenán v 82,9 % případů (126 hrobů), u rukou v 7,9 % (12 hrobů) a u pasu nebo u nohou v 11,8 % (18 hrobů). Zároveň však připouští, že „mnohdy nelze odlišit, zda byl jantarový korálek součástí ozdoby rukou nebo krku (ruce se často nacházely před hrudníkem nebo hlavou)“, nehledě na to, že současná poloha některých jantarů v hrobě může být pouze „důsledek přesunu artefaktů z jejich původní polohy“ (Ernée 2012a, 100). O poloze, kterou „nelze apriorně spojovat pouze s funkcí součásti náhrdelníku nebo předmětem zavěšeným na krku“, lze tak s jistotou hovořit pouze u 10 hrobů z 8 lokalit (6,6 % z hrobů se známou polohou jantarů; Ernée 2012a, 101; 2017, 114). Obr. 143. Mikulovice. Povrch jantarového korálku 55/3 z hrobu 55 pod mikroskopem. A – v pravé části korálku čtyři šikmé přibližně paralelní rýhy, ve spodní části korálku pak další tři na ně kolmé paralelně probíhající zářezy; B – detail tří paralelních zářezů nacházejících se ve spodní části obrázku A. Foto K. Moravcová, grafika M. Langová. — Fig. 143. Mikulovice. Surface of amber bead 55/3 from grave 55 under a microscope. A – on the right part of the bead are four oblique approximately parallel grooves, while the bottom part of the bead has three additional parallel grooves perpendicular to these; B – detail of three parallel incisions in the lower part of the picture. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Langová. korálky uloženy na dvou místech120. Ve dvou případech se jantarové korálky nacházely v oblasti břicha. U hrobu č. 51 (tab. 90) byly korálky a jantarový kroužek nalezeny v řadě vedle sebe a budí dojem pásku nebo jiné obdobné součásti kroje. V podobné pozici se nacházely také dva korálky v hrobě 42, v jejich blízkosti však byla položena také levá paže zemřelého dítěte, a nelze tedy vyloučit ani původní umístění korálků na levém předloktí. Třetí korálek z tohoto hrobu byl nalezen za zády dítěte (tab. 87). Ve dvou hrobech se jantar nacházel v místě rukou zemřelého: v hrobě č. 10 byly všechny korálky v místě předloktí pravé ruky (tab. 68) a v hrobě č. 60 byly dva korálky nalezeny u pravého lokte a jeden v místě levého 120 Na možný přesun jantarových korálků z jejich původní polohy, zejm. pokud se v hrobě jantar nacházel i na jiném místě, upozornil již M. Ernée (2012a, 100). Vzhledem k výrazně převažujícímu množství korálků v oblasti krku a hrudníku byl hrob 2 pro účely zobrazení v grafu (obr. 145) také zahrnut do kategorie „kolem krku“. 234 Podle polohy jantaru v hrobě je někdy možné usuzovat i na původní funkci předmětu, respektive na jinou funkci než jako součásti náhrdelníku. Jantary nalezené u rukou lze v některých případech interpretovat jako náramky (Ernée 2012a, 102–103; 2017, 114), nálezy u pasu pak např. jako nášivky na oděvu, součásti opasku nebo jiného artefaktu (amuletu?), nošeného třeba ve váčku z organického materiálu u pasu. 11.3.5. Kombinace jantarových korálků s ostatními materiály/předměty Poměrně často byly v bezprostřední blízkosti jantaru nalezeny další artefakty, které mohou, ale také nemusí mít s jantarovými korálky bližší souvislost (obr. 146). Nejčastěji se v blízkosti jantarů nacházely lastury kelnatek. Ty byly v těsné blízkosti jantaru zaznamenány celkem pětkrát v počtu od jedné do čtyř, a to v hrobech 2, 16, 23, 30 a 33. Vazba kelnatek na jantarové korálky se zdá být poměrně silná; bez souvislosti s jantarem byla v rámci výzkumu dokumentována již jen jediná kelnatka, a to v oblasti pánve v mužském hrobě 43 (tab. 87). Druhý nejčastěji nalezený artefakt v bezprostřední blízkosti jantarových korálků představují bronzové spirálky, které se takto vyskytly celkem čtyřikrát – z toho třikrát se jednalo o jeden nebo dva kusy (hroby 8, 14 a 63) a jednou o 8–12 kusů různě dlouhých spirálek (hrob 55; tab. 92). Ve třech hrobech se v blízkosti jantaru nacházel zvířecí zub (hroby 30, 40 a 42). Ve dvou případech byly u jantaru nalezeny bronzové korálky. V hrobě 2 se bronzový korálek nacházel mezi několika jantarovými korálky za zády zemřelé (tab. 62–63), za- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar 218–237 Obr. 144. Mikulovice. Počet jantarových korálků zobrazený v závislosti na věku zemřelého a jeho pohlaví. Kresba M. Langová. Fig. 144. Mikulovice. Number of amber beads depicted in connection with the age and gender of the deceased. Drawing by M. Langová. Obr. 145. Mikulovice. Umístění jantarových artefaktů ve vztahu ke kostře. Rozlišeno podle pohlaví zemřelého. Kresba M. Langová. Fig. 145. Mikulovice. Position of amber artefacts in connection with the skeleton. Differentiated by the deceased’s gender. Drawing by M. Langová. Obr. 146. Mikulovice. Artefakty dokumentované v bezprostřední blízkosti jantarových korálků. Znázorněn jejich počet a rozlišení podle pohlaví zemřelého. Kresba M. Langová. Fig. 146. Mikulovice. Artefacts documented in the immediate vicinity of the amber beads. Number and differentiation by the deceased’s gender are shown. Drawing by M. Langová. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 235 Jantar 218–237 Obr. 147. Absolutní data ze starobronzových hrobů s jantarem z území ČR. Srovnání dat z Mikulovic s dalšími absolutními daty z hrobů s jantarem ze starší doby bronzové. Všechna data byla shodně kalibrována v programu OxCal 4.3 pomocí křivky Int Cal 13 a znázorněna s pravděpodobností 95,4 %. Pro kalibraci využita data z lokalit: Mikulovice (MAMS-30469, MAMS-30479, MAMS-19123, MAMS-30466, MAMS-30481, MAMS-30475, MAMS-30470, MAMS-30463 + MAMS-30464, MAMS-30482, MAMS-19120 + MAMS-19121, MAMS-30459, MAMS-30461), Praha-Miškovice (KIA-35076, UtC-13186+KIA-35077, KIA-35078, UtC-13187, KIA30943+KIA-35708, KIA-35080, UtC-13191+KIA-35081, KIA-35082, UtC-13192+KIA-35084; Ernée 2015, Tab. 46), Vliněves (UBA-27384, UBA-27395, UBA-27381, UBA-27397, UBA-27398, UBA-23635; Limburský a kol. 2018, 499, tab. 45), Jenišův Újezd (KIA-11806, KIA-11804; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392), Vepřek (Ki-4462, Ki-4463; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393), Hulín 1 - U Isidorka (Poz-14846; Peška 2011, 83, obr. 5), Hulín - Pravčice 1 (KIA 34727; Peška – Tajer – Pankowská 2011, 57). Kresba a grafika M. Langová. — Fig. 147. Absolute dates from Early Bronze Age graves with amber from the Czech Republic. Comparison of dates from Mikulovice with other absolute dates from Early Bronze Age graves with amber. All of the dates were calibrated in the same manner in the OxCal 4.3 program using the Int Cal 13 curve and depicted with a probability of 95.4%. For calibration were used following dates from sites: Mikulovice (MAMS-30469, MAMS-30479, MAMS-19123, MAMS-30466, MAMS-30481, MAMS-30475, MAMS-30470, MAMS-30463 + MAMS-30464, MAMS30482, MAMS-19120 + MAMS-19121, MAMS-30459, MAMS-30461), Praha-Miškovice (KIA-35076, UtC-13186+KIA-35077, KIA-35078, UtC-13187, KIA-30943+KIA35708, KIA-35080, UtC-13191+KIA-35081, KIA-35082, UtC-13192+KIA-35084; Ernée 2015, Tab. 46), Vliněves (UBA-27384, UBA-27395, UBA-27381, UBA-27397, UBA-27398, UBA-23635; Limburský et al. 2018, 499, tab. 45), Jenišův Újezd (KIA-11806, KIA-11804; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392), Vepřek (Ki-4462, Ki-4463; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393), Hulín 1 - U Isidorka (Poz-14846; Peška 2011, 83, fig. 5), Hulín - Pravčice 1 (KIA 34727; Peška – Tajer – Pankowská 2011, 57). Drawing and graphic by M. Langová. tímco v hrobě 28 se v oblasti krku dětského skeletu (označen jako skelet b) v blízkosti šesti jantarových korálků nacházelo 18 korálků bronzových (tab. 79). V jednom případě se v blízkosti jantaru vyskytla mušle s otvorem (hrob 23; tab. 77). V mužském hrobě č. 10 se v těsné blízkosti jantarových korálků nacházela bronzová dýka (tab. 68). Její bližší souvislost s jantarovými korálky však nelze nijak blíže prokázat. Vzhledem k charakteru nálezů a jejich poloze můžeme u bronzových korálků, spirálek, kelnatek i u zvířecích zubů a mušlí s provrtaným otvorem předpokládat, že byly navzdory odlišným materiálům součástí jednoho celku, který je většinou možné interpretovat jako náhrdelník, mohlo se však také jednat např. o aplikaci kolem výstřihu oděvu (dále označováno pouze jako náhrdelník). Kromě náhrdelníků složených výhradně z jantarových korálků tak můžeme mluvit i o náhrdelnících kombinovaných s předměty z jiných materiálů (podrobněji viz kap. 14.1.3.3). 236 11.3.6. Relativní a absolutní datování hrobů s jantarem Na chronologické zařazení hrobů s jantarem na lokalitě ukazují ostatní nálezy z hrobů a data 14C. Nejčastějším nálezem vyskytujícím se v hrobech s jantarem v Mikulovicích byly miniaturní nádobky (14 hrobů) a únětické jehlice121 (13 hrobů). Mezi velmi časté nálezy v těchto hrobech náleží také mísy (7 hrobů), koflíky s nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí (6 hrobů), bronzové náramky (6 hrobů), záušnice (5 hrobů), spirálky (4 hroby) a další četné bronzové artefakty. Všechny tyto nálezy lze jednoznačně spojit s mladším obdobím únětické kultury, s její klasickou fází (Bz A2a). 121 Na velmi častý společný výskyt jantaru a únětických jehlic v jednom hrobě poukázal již dříve M. Ernée. Ostatní typy jehlic jsou zastoupeny pouze marginálně (Ernée 2012a, 106; 2013a, 458; 2017, 114). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jantar Datování 12 hrobů obsahujících jantar je možné zpřesnit pomocí získaných radiokarbonových dat (obr. 147 a 332). Všechna data se pohybují v maximálním rozmezí mezi léty 1955–1781 BC (s pravděpodobností 95,4 %; hrob 10) a 1862–1640 BC (s pravděpodobností 95,4 %; hrob 17), všechna se tedy překrývají v intervalu 1862–1781 př. Kr. a tvoří tak chronologicky poměrně ucelenou skupinu. Je otázkou, jestli právě v relativně úzkém časovém intervalu můžeme hledat souvislost s poměrně malou tvarovou variabilitou jantarových korálků (viz kap. 11.3.2.3). Pokud porovnáme dosud známá absolutní data z dalších hrobů s jantarem z Čech a Moravy, je na první pohled zřejmé, že se časové intervaly vymezené radiokarbonovými daty od sebe odlišují (obr. 147). Nejvíce známých absolutních dat z hrobů s jantarem pochází doposud z pohřebiště v Praze-Miškovicích122 (Ernée 2013a, 458, Abb. 5; 2015, Tab. 46), která po vzájemném modelování ukazují na přibližně prvních 100–150 let 2. tisíciletí (Ernée 2015, 281–281, Abb. 182; 2017, 114). Většina z nich tak ukazuje na interval starší než data 218–237 z Mikulovic a některá z nich se dokonce z velké části nebo zcela s mikulovickými daty míjí. Podobné rozložení dat je patrné i u hrobů s jantarem z Vliněvsi123 (Limburský a kol. 2018, 499, tab. 45). Mikulovickým datům jsou naopak velmi podobná absolutní data ze dvou hrobů s jantarem z Jenišova Újezdu124 (Čech 1995, 139–141, Tab. 2,3; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392) i datum z hrobu 4 z Vepřku125 (Lička – Lutovský 2006, 36, 51, Abb. 24, 43; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393). Z Moravy je zatím z hrobů s jantarem publikováno absolutních dat výrazně méně. Datum z lokality Hulín Pravčice 1126 ukazuje na přibližně stejný časový interval jako data z Mikulovic (Peška – Tajer – Pankowská 2011, 57), zatímco datum z Hulína 1 - U Isidorka127 je výrazně mladší (Peška 2011, 83, obr. 5). 123 124 122 Praha-Miškovice (Ernée 2015, Tab. 46): hrob 8 (KIA-35076: 3615 ± 30 BP); hrob 18 (UtC-13186 + KIA-35077: 3573 ± 25 BP); hrob 19 (KIA-35078: 3560 ± 30 BP); hrob 20 (UtC-13187: 3600 ± 40 BP); hrob 21 (KIA-30943 + KIA-35708: 3591 ± 20 BP); hrob 26 (KIA-35080: 3690 ± 30 BP); hrob 32 (UtC-13191 + KIA35081: 3516 ± 24 BP); hrob 33 (KIA-35082: 3535 ± 35 BP); hrob 42 (UtC-13192 + KIA-35084: 3581 ± 25 BP). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 125 126 127 Vliněves (Limburský a kol. 2018, 499, tab. 45): hrob 44 (UBA27381: 3629 ± 49 BP); hrob 75 (UBA-23635: 3536 ± 34 BP); hrob 102 (UBA-27384: 3608 ± 37 BP), hrob 395 (UBA-27395: 3623 ± 58 BP); hrob 442 (UBA-27397: 3642 ± 52 BP); hrob 443 (UBA-27398: 3504 ± 41 BP). Jenišův Újezd (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392): hrob 14/93 (KIA-11804: 3500 ± 30 BP); hrob 15/93 (KIA-11806: 3524 ± 30 BP). Vepřek (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393): hrob 4 (Ki-4462: 3510 ± 20 BP); hrob 100 (Ki-4463: 3570 ± 60 BP). Hulín - Pravčice 1 (Peška – Tajer – Pankowská 2011, 57, obr. 4): sídlištní objekt č. 85 (KIA-34727: 3510 ± 30 BP). Hulín 1 - U Isidorka (Peška 2011, 83, obr. 5): hrob 4 (Poz14846: 3310 ± 40 BP). 237 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 11.4. Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 11.4.2. Metodika 11.4.2.1. Kategorizace, kvantifikace a terminologie R. Kyselý 11.4.1. Úvod Předmětem této kapitoly je analýza zvířecích kosterních nálezů doprovázejících lidské pohřby (skelety) starší doby bronzové na lokalitě Mikulovice (okr. Pardubice). Informace o počtech hrobů (hr.), pohřbů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (tabela 5), stejně jako základní antropologické údaje (kap. 12.1; tabela 41) jsou obsaženy jinde v textu. Celkem bylo dokumentováno 110 pohřbených jedinců, z nichž 102 bylo uloženo v 96 hrobových jámách. Dalších pět skeletů bylo nalezeno ve třech sídlištních jámách. Zbývající tři pohřby – 100a, 100b a 101 – byly žárové. Zvířecí kosti byly přítomny v 65 hrobech a dalších čtyřech sídlištních objektech s lidskými pozůstatky, tj. ve více než ²⁄³ objektů s lidskými kosterními pozůstatky. Zjištěné zoologické druhy a kategorie (včetně kvantifikace) obsahuje tabela 22, determinaci veškerého osteologického materiálu obsahuje tabela 23. Zoologická determinace Česky Počet (N) Hmotnost (gramy) cf. Apodemus sp. myšice? 1 0,1 Bos taurus tur domácí 77 5606 Bos/Cervus tur/jelen 2 42 Buteo buteo káně lesní 1 1 Canis familiaris pes 4 7 Canis lupus vlk 1 1 Capreolus capreolus srnec 2 13 Cervus elaphus jelen 11 288 Cricetus cricetus křeček polní 1 0,3 Crocidura leucodon bělozubka bělobřichá 1 0,1 Equus caballus kůň domácí 2 67 Felis silvestris kočka divoká 1 0,4 Large Bovini velký tur (domácí/divoký) 1 55 Large mammal velký savec 47 682 Large/medium mammal velký/středně velký savec 1 2 Medium mammal středně velký savec 21 42 Ovis aries ovce domácí 7 92 Ovis/Capra ovce/koza 55 247 Rodentia hlodavec 1 0,1 Small mammal menší savec 3 3 Small ruminant malý přežvýkavec 2 7 Sus domesticus prase domácí 42 499 Sus indet. prase neurčené 16 160 Sus scrofa prase divoké 1 13 Unspecified mammal neurčený savec 133 94 Unspecified neurčeno 1 ? Tabela 22. Mikulovice. Přehled zvířecích druhů nebo kategorií (latinské/anglické i české ekvivalenty) zaznamenaných v analyzovaných objektech s lidskými pozůstatky s uvedením jejich počtu a celkové hmotnosti. Řazeno abecedně dle latinské/anglické terminologie. — Table 22. Mikulovice. Overview of species or zoological categories (Latin/English and Czech equivalents) found in analysed features, including quantification by number of specimens and by weight. Alphabetised by Latin/English terminology. 238 Zvířecí kosterní materiál nalezený v hrobech lze obecně rozdělit na (a) intencionální přídavky, (b) neintencionální příměs deponovanou spolu se zásypem hrobů, (c) kostní intruze při pozdějších zásazích a (d) pozůstatky drobných zemních zvířat, které také představují sekundární příměs. Nálezy, u kterých intencionální uložení považujeme za jisté, zde označujeme jako „milodar“ (Mil), nálezy pravděpodobné jako „milodar?“ (Mil?). Nezávisle na tomto členění lze nálezy rozdělit na artefakty a kosterní pozůstatky neartefaktuální povahy (kategorizace viz tabela 23). Zařazení do uvedených kategorií bylo provedeno na základě pozice v hrobové jámě, nálezového kontextu, kompletnosti a tafonomického stavu kosterního elementu. K nálezům z hrobů je nutno přistupovat poněkud jinak než k nálezům ze sídlištních objektů s lidskými pozůstatky. Ve druhém případě je pravděpodobnost intencionálně vložených nálezů nižší a výplň objektu může obsahovat pouze nebo převážně sídlištní odpad různého původu. Pro rekonstrukci ritu mají význam především předměty do hrobů vložené záměrně. S příslušným interpretačním statusem nálezu souvisí i způsob kvantifikace. Ke kvantifikaci byly použity dvě metody: (1) počet nálezů (N) a (2) hmotnost nálezů, zároveň odrážející objem materiálu. Ad (1): U běžných sídlištních nálezů je zpravidla jedna kost nebo její jeden fragment započítáván jako jedna položka (metoda použita v tabele 22, 23 a kap. 11.4.3.1). Nicméně pokud počítáme milodary, je v některých případech nutno za jednu položku považovat více kostí nebo fragmentů; zejména se to týká skupinek žeber představujících část zvířecího boku (tudíž jeden milodar). Tento způsob je použit v kap. 11.4.3.2–11.4.3.5 a 11.4.4. U hmotnostní metody problém dvojí možné kvantifikace nevystupuje. V prezentovaných analýzách jsou také kvantifikovány počty hrobů obsahující příslušný nález (tabela 24; obr. 148a–148d). Počty milodarů, které jsou v některých případech větší než počty hrobů s příslušnými milodary, jsou obsaženy v tabele 25–28 a obr. 148e–148g. Zvlášť jsou kvantifikovány milodary jisté a ne zcela jisté (Mil a Mil?). V použité terminologii je zohledněna taxonomická nomenklatura podle A. Gentryho a kol. (Gentry – Cluton-Brock – Groves 2004) a aktuální anatomická nomenklatura (Nomina anatomica veterinaria 2017). Použité zkratky a akronymy jsou vysvětleny na příslušných místech, zejména v popiskách k tabelám. Téměř všechny nálezy bylo možno determinovat a hodnotit na základě přímého pozorování, pouze tři zvířecí kosti z den hrobů – artefakt z hr. 7, zub z hr. 43 a lopatka z hr. 88 – byly determinovány z fotografie. Kosterní nálezy, které se nepodařilo přiřadit k příslušnému zvířecímu druhu nebo rodu, byly klasifikovány do širších kategorií (např. ovce/koza, velký savec, středně velký savec). V případě prasete je mnohdy obtížné rozlišit domácí a divokou formu; takové nálezy jsou označeny jako prase neurčené (Sus indet.). Nejistou determinaci označujeme „cf.“. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Hmotnost (gramy) Sus domesticus Scapula, dist. / s 2 1 42,4 80–dno; Z 1/2 Ovis/Capra Premolar 3/4 sup. / s 1 1 2 aa 2 4792 80–dno; Z 1/2 Large Bovini Metacarpus, dist. 5 1 55,3 DF 2 4792 80–dno; Z 1/2 Sus indet. Molar 6 1 0,5 2 4793B 80–dno Unspecified mammal 6 4 0,3 2 4793B 80–dno Unspecified mammal Sessamoid 2 1 1 4,19* neznámé Bos taurus Premolar inf. / d 4 1 3,4 4,19* neznámé Bos taurus Metatarsus, df 5 1 11,4 4,19* neznámé Bos taurus Phalanx distalis 4,19* neznámé Unspecified mammal 1 1 8,6 6 6 4,9 5 4637 5/2 38: F dno; pod loktem Sus domesticus Scapula, ddf / d 4 1 5,6 5 4632 5/1 38: F dno; nad loktem Ovis aries Scapula, dist. / d 4 1 5,8 5 4627B 0–20 Medium mammal Costa 5 1 1 0–20 Unspecified mammal 6 1 0,6 dno Unspecified 4 1 ? dno Bos taurus 1 1 5,7 5 4627B 7 4912, z fota 10 4816 5/7 66 Premolar 2 sup. / s Mil S/Z C Mil? l/k Mil? l/k Artefakty Počet kostí / fragmentů (N) dno Tělní strana Orientace lopatky Fragmentace 62 (element, část kosti) / Pozice milodaru Tab. 2/535 4792 determinace Interpretace Č. nálezu / artefaktu 4798 2 Vrstva; pozice determinace Tafonomie Č. sáčku 2 Anatomická Zoologická Stáří, pohlaví Hrob / objekt 238–264 sa j DF,aa ze A a 10 4816 dno Unspecified mammal 6 1 1,3 11 4645 11/4 69 dno; V 1/2 Bos taurus Scapula / d 2 1 336,5 Mil S 11 4645 11/5 69 dno; V 1/2 Large mammal Costa 4 1 23,4 Mil S 12 4666 0–20; Z 1/2 Sus domesticus Tarsale 4 / d 1 1 6,2 sa 12 4666 0–20; Z 1/2 Sus domesticus Metatarsus 3, prox./ d 4 1 2,5 sa 12 4666 0–20; Z 1/2 Sus domesticus Metatarsus 4, prox./ d 4 1 3,3 sa 12 4666 0–20; Z 1/2 Sus domesticus Metapodium, dist. 5 1 2,8 DF,sa 12 4666 0–20; Z 1/2 Sus domesticus Metapodium, df 5 1 1,6 12 4744 12/13 70 dno Ovis/Capra (cf. Ovis) Scapula, dist. / d 2 1 10,7 js Mil S 12 4746 12/11 70 dno Ovis/Capra Metapodium, dist. 4 1 4,1 DF Mil A 12 4666 12/12 70 0–20; Z 1/2 Large mammal cf. Metapodium, art. 5 1 5,1 12 4744 12/12 70 dno Large mammal Metapodium, prox. 5 1 27,1 Mil A 12 4744 dno Medium mammal Costa 6 1 0,4 13 bez č.s. 13/11 71 dno Sus domesticus Costa / d 2 3 17,2 13 bez č.s. 13/10 71 dno Sus domesticus Scapula, dist. / d 2 1 36,5 13 5122 p.h. Sus domesticus Centrotarsale / d 1 1 4 13 5122 13 4693 13 5122 13 5122 13 4692 13 5122 13/9 13/4 71 DN,s p.h. Sus domesticus Metatarsus 3 / d 3 1 9,6 DN Ovis/Capra Metacarpus, dist. 5 1 3,3 DF p.h. Ovis/Capra Metacarpus, df 5 1 3,9 j p.h. Ovis/Capra Metatarsus, ddf / s 5 1 4,2 DN,j Felis silvestris Metatarsus, dist. 3 1 0,4 DF 6 5 5,8 p.h. Unspecified mammal 14 4530 dno Bos taurus Mandibula+dentes / d 4 1 88,1 o 14 4532 14/9 69 dno; V 1/2 Sus domesticus Costa, prox. / d 2 2 9 PN,s 14 4532 14/9 69 dno; V 1/2 Sus domesticus Costa 5 2 0,8 14 4532 14/8 69 dno; V 1/2 Ovis/Capra (cf. Ovis) Scapula, dist. / d 2 1 26,8 14 4535 20–dno; Z 1/2 Ovis/Capra Nasale, caudal / d 4 1 2 14 4539 dno Ovis/Capra Metatarsus, prox. / s 5 1 2,2 14 4535 20–dno; Z 1/2 Large mammal Vertebra cervicalis, arc 4 1 12,8 14 4535 15 4594 15 14/7 69 as ze DF,aa l/k Mil l/k P Mil A Mil A J Mil J Mil J,o Mil P(š) A r Unspecified mammal 6 1 0,8 Bos taurus Phalanx proximalis 1 1 24,4 PF 4595 dno; V 1/2 Sus domesticus Phalanx media 1 1 2,5 PF,sa tr 15 4595 dno; V 1/2 Ovis/Capra Molar 1/2 sup. / d 1 1 2,5 15 4595 dno; V 1/2 Large mammal Neurocranium 6 1 8,1 15 4594 30–dno; Z 1/2 Unspecified mammal 6 1 0,6 16 5044 16/12 v.a. (dno?); Z 1/2 Ovis/Capra Scapula / s 2 1 4,5 vj po 18 4807 18/3 dno; za zády Sus domesticus Costa (caudal) / d 1- 1 9,5 PN,s PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Mil Mil 20–dno; Z 1/2 41: B A po 30–dno; Z 1/2 15/2 P(š) hh dno 71 P Mil? sb Mil? Mil Z 239 Bos taurus Talus / s 1 1 49,2 a Bos taurus Talus / d 1 1 49,5 Premolar 2 inf. / s 1 1 5,7 76 dno Bos taurus Scapula, dist. / d 2 1 209,8 Mil S C 20 5065 20/8 76 dno Large mammal Costa 4 1 87,1 Mil S 20 5065 20/8 76 dno Large mammal Costa 5 2 24,3 Mil S 20 5236 20/6 76 dno Medium mammal df 5 1 3,3 20 5065 dno Unspecified mammal 6 11 10,9 Tab. Interpretace Bos taurus 20/7 41: D Tafonomie dno; Z 1/2 5065 5055 5055 Zoologická determinace Fragmentace 5069 Č. sáčku 20 Hrob / objekt Orientace lopatky Stáří, pohlaví dno dno Pozice milodaru Hmotnost (gramy) Anatomická determinace (element, část kosti) / Tělní strana 20 19 19 Vrstva; pozice Mil Mil 19 5055 dno Ovis/Capra Talus / s 2 1 3 Mil 19 5055 dno Ovis/Capra Talus / d 1 1 6,1 Mil 21 4610 21 4606 21 4610 22 43121 21/1 67 dno Bos taurus Scapula / d Large mammal 21/2 67 dno 1 1 269,5 6 1 5,3 Large mammal Costa, dist. 4 2 49,3 Ovis/Capra (cf. Ovis) Premolar 3 inf. / s 3 1 0,5 DF ze Mil A r Mil S Mil S C a 22 4571 22/2 67 dno, v.a.; Z 1/2 Ovis/Capra Scapula, dist. / s 2 1 13,2 sa Mil o C 23 4620 23/8 77 dno; niv.č. 23 Sus indet. Scapula, dist. / s 2 1 63,7 sa Mil J,o C 23 5232 23/6 77 23 4618 23/7 24 4941 24 4944 24 4937 24/2 75 78 dno Canis lupus Incisivus 2 sup. / d 1 1 1,1 dno Medium mammal df 5 1 5 ze Mil A A? povrch; V 1/2 Bos taurus Tibia, dist. / d 4 1 103,7 DF,aa dno Capreolus capreolus Metatarsus, ddf 4 1 7,9 DN,s p.h. Bos/Cervus Phalanx proximalis 4 1 2,9 aa dno Bos taurus Metatarsus, dist. 5 1 34,6 zásyp; V 1/2 Ovis/Capra (cf. Ovis) Mandibula+dentes / s 4 1 17,4 zásyp; V 1/2 Cricetus cricetus Mandibula+dentes / s 1 1 0,3 dno Bos taurus Scapula, dist. / s 2 1 Bos taurus Scapula / d 1 Mil A DF Mil A 217 DF,a Mil l/k C 1 88,9 j Mil Z C DF Mil A Mil A 26 4921 26 4930 26 4930 28 5013 28/6 29 4896 29/4 29 4897 29/2 80 dno Ovis/Capra Metatarsus, dist. 5 1 3,3 29 4898 29/3 80 dno Small mammal df 4 1 0,6 30 5188 zásyp; V 1/2 Bos taurus Molar inf. 6 1 0,8 30 5188 zásyp; V 1/2 Bos taurus Sessamoid 1 1 3,7 30 5180 30/5 80 dno Canis familiaris Incisivus 3 sup. / d 1 1 0,8 32 4888 32/8 81 dno Bos taurus Scapula, dist. / s 2 1 197,7 a 32 4874 32/7 81 dno Capreolus capreolus Metatarsus, dist. 4 1 5,2 DF Mil 33 5129 33/4 p.h.; V 1/2 Sus indet. Scapula / d 2 1 26,6 js Mil? p.h.; V 1/2 Large mammal Tibia, pdf / s 5 1 14 Bos taurus Phalanx media 1 1 10,2 PF,aj Mil? Bos taurus Phalanx proximalis 1 1 21,6 PF Mil? l/k PF Mil? J Mil V Mil? (h) 26/4 80; 44: C nad dnem u Z stěny 33 5129 34 5118 34/1 35 4772 35/3 46: A 35 4772 35/4 46: A 35 4772 p.h., v.a.; Z 1/2 c. 16 cm nade dnem; u loktů c. 18 cm nade dnem; za lebkou dno Artefakty 238–264 Počet kostí / fragmentů (N) Č. nálezu / artefaktu Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Bos taurus Phalanx proximalis 1 1 18,8 Medium mammal Costa 5 1 0,6 18,8 h Mil Mil A S P A 36 5110 0–dno; sg. 5 Bos taurus Molar 1/2 inf. / s 1 1 36 5107 0–50; sg. 4 Bos taurus Atlas 4 1 14,3 36 4844 36/205 82 dno; niv.č. 32 Bos taurus Scapula / s 1 1 75,4 DF,j 36 4843 36/206 82 niv.č. 20 Bos taurus Metacarpus, dist. / d 3 1 71,7 DF,sa 36 5107 36/206 36 5104 36 5107 0–50; sg. 4 Unspecified mammal 6 1 1,3 36 5110 0–dno; sg. 5 Unspecified mammal 6 1 0,6 38 5144 38/2 73 dno Bos taurus Scapula, dist. / s 2 1 200,4 DF Mil S/Z P 40 4980 40/8 84 dno Bos taurus Scapula, dist. / s 2 1 103,5 sa Mil J P Mil A sa Mil A 0–50; sg. 4 Sus domesticus Scapula, dist. / s 4 1 9,8 povrch; V 1/2 Bos taurus Metacarpus, dist. 5 1 12,6 40 4968 40/5 84 dno Canis familiaris Caninus sup. / s 3 1 0,9 40 4971 40/6 84 dno Medium mammal df 6 1 1,4 41 4728 41/3 86 dno; niv.č. 28 Bos taurus Scapula / s 1 1 279,2 240 r P DF sb Mil S P PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky PF,a 1 41,5 DF,js 42 5031 42/4 87 dno Canis familiaris Caninus sup. / s 1 1 2,3 42 5034 v.a.; V 1/2 Small ruminant Femur, pe 5 1 1,4 PF DF 43 4954 43/5 87 dno Bos taurus Scapula, dist. / d 2 1 191,9 43 4953? 43/6 87 dno cf. Bos taurus (f) Molar 1 1 ? 44 4825 44/4 85 dno Unspecified mammal 6 1 0,5 47 4995 47/4 86 dno Sus domesticus 2 1 21,8 Scapula / s 47 4995 dno Unspecified mammal 6 1 0,9 48 4950 48/2 77 dno; V 1/2 Bos taurus Scapula / s 1 1 300,8 50 5157 50/11 89 dno Large mammal df 5 1 12,5 52 5567 52/2 94 dno; před trupem Sus domesticus Scapula / s 1- 1 71,7 Premolar 4 sup. / d 52 5569 0–65 Sus indet. 52 5568 V Unspecified mammal 52 5568 V Unspecified mammal 53 5788 dno; J 1/2 Unspecified mammal 4 1 1,2 6 2 0,6 7 3 0,6 6 12 6,7 Mil k/l C Mil Mil S/Z C Mil Z C DF Mil V C(š) J/V P DF,sa Mil 5627 Cervus elaphus Radius, prox. / d 5 1 26,8 PF 5639 55/9a dno; V 1/2 Ovis/Capra (cf. Ovis) Scapula / d 2 1 18,4 DF,aa ze Mil 55 5639 55/9 dno; V 1/2 Ovis/Capra (cf. Ovis) Phalanx proximalis 1 1 2,9 PF ze Mil 55 5634 55/9 dno Ovis/Capra (cf. Ovis) Phalanx proximalis 1 1 2,4 PF ze Mil 55 5634 55/9 v.a. Ovis/Capra Costa, pdf / d 4 4 8,1 sa ze, r Mil 55 5635 55/9 dno Ovis/Capra (cf. Ovis) Phalanx media 1 1 1,3 PF 55 5635 55/9 dno Ovis/Capra Phalanx distalis 1 1 0,9 5573 0–40; V Sus indet. Caninus inf. 6 1 0,4 5699 55/7 92 pod levou dlaní Small ruminant Metatarsus, ddf 5 1 5,3 56 5646 56/2 93 dno; před trupem Ovis/Capra Scapula / s 4 1 13,9 0,4 56 5575 0–40 Unspecified mammal 6 1 57 5790 0–20; SV 1/2 Sus domesticus Molar 3 decid. sup. / d 1 1 0,7 57 5863 dno Ovis/Capra (cf. Ovis) Scapula / s 2 1 25,4 57 5797 20–40 Ovis/Capra Molar 6 1 0,1 57/4 93 57 5797 20–40 Ovis/Capra Molar 1/2 sup. / d 5 1 0,9 57 5863 57/5 93 dno Ovis/Capra Costa (caudal) / d 3 1 5,4 57 5863 57/5 93 dno Ovis/Capra Costa (caudal) / d 3 2 14,3 57 5797 20–40 Sus indet. Molar 1 decid. sup. / d 1 1 0,4 57 5790 0–20; SV 1/2 Large mammal df 57 5804 20–40; J 1/2 Large mammal 57 5863 dno Medium mammal 57 5790 0–20; SV 1/2 Unspecified mammal 57/5 93 Costa 6 1 7,7 6 1 3,2 6 2 1,4 6 1 0,9 Mil Mil ss DN Mil r l/k Mil m. Mil m. Mil m. Mil m. S sa r sc ss 57 5863 dno Unspecified mammal 7 8 0,4 5872 58/2 89 dno; SZ část Sus domesticus Scapula / s 2 1 35,6 sa Mil 58 5873 58/1 89 dno Ovis/Capra Metatarsus, dist. 5 1 6,1 DF Mil 58 5875 zásyp; V 1/2 Unspecified mammal 6 2 0,3 59 5742 59/5 95 dno Bos taurus Scapula / d 2 1 240 6002 60/4 95 dno Bos taurus Scapula, dist. / d 2 1 268,1 60 6008 dno, v.a. Bos taurus Humerus, ddf / s 5 1 16,2 DF P A Mil S C Mil V P Mil V 60 6011 dno Sus domesticus Costa / d 1 2 17,9 PN,js 60 6016 zásyp Ovis/Capra Molar sup. / s 1- 1 4 aa 60 6008 dno, v.a. Unspecified mammal 6 1 0,5 60 6016 zásyp Unspecified mammal 6 1 0,1 61 2851 61/1b 92 dno, v.a. Small mammal df 6 1 1 Mil A 61 2851 61/1a 92 dno, v.a. Small mammal df 6 1 0,9 Mil A 62 5700 62/1 94 Ovis/Capra Metacarpus, dist. / d 3 1 16,3 Mil A 62 5581 5 1 2 60/5 95 A Mil 58 60 A ss 54 55 A Mil 55 55 A Mil DN,j Artefakty 23,5 1 Orientace lopatky 1 Scapula / d Pozice milodaru 1 Sus domesticus Interpretace Phalanx proximalis dno Anatomická determinace (element, část kosti) / Tělní strana Tafonomie Hmotnost (gramy) Bos taurus 87 Zoologická determinace Stáří, pohlaví Počet kostí / fragmentů (N) 0–dno; V 1/2 42/5 Vrstva; pozice Fragmentace Tab. 5117 5032 Č. sáčku 41 42 Hrob / objekt Č. nálezu / artefaktu 238–264 0–60; Z Unspecified mammal PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 DF r 241 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Stáří, pohlaví Caninus inf. / s 4 1 2,7 m,aa Sus scrofa Radius, pdf / d 4 1 13 64 5924 Costa 4 3 131,6 64 5924 6 3 2,2 65 5579 65 5654 66 5675 67 5942 67 5942 68 5580 68 5659 68 64/4 67/3 97 dno Large mammal dno Unspecified mammal Bos taurus Molar 1 inf. / s 1 1 18,4 roh hr. jámy Sus indet. Vertebra lumbalis 1- 1 30,8 v.a. Bos taurus Molar/premolar 5 1 1,1 dno Sus domesticus Scapula / s 2 1 43,3 dno Large mammal 6 1 1,6 Mil S DF,a Mil S j Mil? 0–70; Z Ovis/Capra Molar 3 decid. sup. / s 2 1 1,2 v.a. (dno?) Sus indet. Scapula, dist. / s 4 1 6,2 5580 0–70; Z Medium mammal df 5 1 1,4 68 5580 0–70; Z Unspecified mammal Dens 6 1 0,4 69 5830 dno Ovis/Capra Ilium+acetabulum / d 2 1 8,2 js 69 5830 dno Ovis/Capra Femur, dist. / d 2 1 19 DN,js 69 5835 69 5836 69 5835 68/7 69/2 71 5772 77 3025 77/1 78 3005 78/5 97 103 dno, v.a. Large mammal 6 1 1,6 dno Medium mammal df 5 1 3,5 dno, v.a. Medium mammal df 6 1 0,4 dno, v.a. Bos taurus Calcaneus, art / d 5 1 6,2 dno Bos taurus Scapula / d 1 1 238 DF,a Bos taurus Scapula / s 4 1 100,4 aa 101; 53: E 31–48; SZ roh Tafonomie Tab. 96 Artefakty Hmotnost (gramy) Sus domesticus v.a. Anatomická determinace (element, část kosti) / Tělní strana Orientace lopatky Počet kostí / fragmentů (N) nad obj.? 5925 Zoologická determinace Pozice milodaru Fragmentace 5586 Vrstva; pozice Interpretace Č. sáčku 64 64 Č. nálezu / artefaktu Hrob / objekt 238–264 C r Mil Mil A Z P Mil S/Z(h) 78 3001 78/2a 101 dno; v nádobě Ovis/Capra Metatarsus / s 3 1 12,3 aa Mil A 79 3025 79/5 96 dno, v.a. Ovis/Capra Metapodium, dist. 5 1 2,8 DF Mil A 82 2873 82/4 v.a. (dno?) Sus domesticus Scapula, dist. / s 2 1 30 DF,sa Mil? ze 84 2891 v.a. Equus caballus Talus / d 4 1 21,4 86 3072 86/1 105 dno Bos taurus Scapula / d 2 1 247,7 DF Mil V 87 3016 87/4 32 dno; za lebkou Bos taurus Phalanx media 1 1 20 PF,aa Mil J P 87 3016 87/2 106 v.a. Unspecified mammal 6 1 2 Mil 88 dle fota 88/1 106 dno; za lebkou cf. Ovis/Capra (f) Scapula / s 2 1 ? Mil J P 91/4a 108 Mil V P Mil l/k dno Bos taurus Scapula / d 1- 1 180,3 0–70; Z 1/2 Cervus elaphus Molar 4 1 2,4 dno Large mammal Costa, dist. / d 2 1 34,5 0–70; Z 1/2 Unspecified mammal 6 3 1,7 6315 dno Rodentia 6315 dno Large mammal 91 3588 91 3542 91 3588 91 3542 92 92 91/4b 108 1 1 0,1 6 1 4,5 93 není Bos taurus Scapula / s 1- 1 316,2 93 není Ovis/Capra Molar inf. 4 1 8,7 93 024 Large mammal 5 1 11 93 024 Large mammal Costa 6 1 2,1 93/1 103 Praemaxilla+dens / d dno; u J rohu A h DF,a Mil PN,DN h J P 93 024 6 1 0,5 94 2193 40–55, v.a. cf. Apodemus sp. Femur / d 0 1 0,1 94 2193 40–55, v.a. Crocidura leucodon Cranium+dentes / sd 4 1 0,1 95 3740 95/3 109, 110 dno Sus indet. Caninus inf. / d 2 1 7,8 a,m M A 95 3759 95/3 109, 110 zásyp Sus indet. Caninus inf. 6 2 1,1 a,m Mil A Unspecified mammal h 95 3741 95/4 109 5 cm nad dnem Large mammal df 6 1 1,7 Mil A 95 3757 95/4a 109 zásyp Large/med. mammal ddf 6 1 1,6 Mil A 2217 6030 40–dno; Z 1/2 Bos taurus Talus / s 1 1 37,4 2217 5978 0–20; sg. 2 Sus domesticus Phalanx proximalis 1 1 3,1 2217 6029 20–40; Z 1/2 Ovis/Capra Femur, ddf / d 5 1 8,1 2217 5947 dno Ovis/Capra Metatarsus 5 2 2,7 2217 5978 0–20; sg. 2 Sus indet. Atlas, arcus 5 1 5,3 2217 5951 dno, v.a. Sus indet. Humerus / s 2 1 1,6 2217 5978 0–20; sg. 2 Large mammal df 5 1 36,5 242 r PF ss aj sb nvj sh PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 1 1,5 A 2217 5986 5986a 116 pod lebkou Large mammal 6 1 1 A 2412 6504 dno Equus caballus Phalanx media 1 1 45,8 2412 6600 0–40; V 1/2 Bos taurus Atlas 4 1 59,7 2412 6609 2412 6600 2412 6609 6600a 116 PF 0–40; V 1/2 Bos taurus Atlas, articular 5 1 13,3 0–40; V 1/2 Bos taurus Scapula, prox. / d 4 1 49,4 0–40; V 1/2 Bos taurus Humerus, prox. / d 4 1 254,3 PP Mil? sc A 2412 6565 40–60; JZ 1/2 Bos taurus Humerus, dist. / d 4 1 74,9 DF ss 2412 6614 40–60; V 1/2 Bos taurus Phalanx media 1 1 21,7 PF p 2412 6512 dno; niv.č. 32 Sus domesticus Caninus inf. / d 5 1 3,5 m 2412 6600 0–40; V 1/2 Sus domesticus Scapula, ddf / s 4 1 7,9 17,7 6512 117 2412 6600 0–40; V 1/2 Sus domesticus Ulna / d 2 1 6615 nad ko.; V 1/2 Ovis/Capra Atlas 1 1 8 SN,j 2412 6615 nad ko.; V 1/2 Ovis/Capra Vertebra lumbalis 1 1 3,9 DIN,j nad ko.; V 1/2 Ovis/Capra Vertebra lumbalis 1 1 4,6 DIN,j 0–40; V 1/2 Ovis/Capra Metacarpus, prox. / d 5 1 2 aa 0–40; SZ část Ovis/Capra Talus / d 1 1 4,1 3,1 6615 2412 6600 2412 6528 6600b 117 2412 6609 0–40; V 1/2 Canis familiaris Mandibula, alveolar 6 1 2412 6609 0–40; V 1/2 Sus indet. Costa, prox. / s 4 1 8 2412 6528 0–40; SZ část Sus indet. Radius, df 5 1 3,9 Mil? r r A sc 2412 6592 60–dno Cervus elaphus Antler 5 1 65,5 2412 6571 60–dno; JZ 1/2 Cervus elaphus Antler 6 2 10 2412 6579 60–dno; SZ část Cervus elaphus Antler 6 2 22,2 ss 2412 6614 40–60; V 1/2 Cervus elaphus Scapula, caudal / s 6 1 12 ss, š 6592 116 2412 6514 dno Cervus elaphus Talus / d 1 1 53 2412 6579 60–dno; SZ část Buteo buteo Tibiotarsus, dist. / d 4 1 1,1 2412 6528 2412 6600 2412 A sb Mil? a sc 0–40; SZ část Large mammal 6 1 5,7 0–40; V 1/2 Large mammal 6 1 5,1 6577 40–60; SZ část Large mammal 6 1 4,4 sb 2412 6593 60–dno; SZ část Large mammal 6 1 9,5 sb 2412 6528 0–40; SZ část Large mammal 6 1 10,3 6600c 117 Temporale ss A 2412 6614 40–60; V 1/2 Large mammal Scapula, caudal / s 5 1 13,9 š 2412 6600 0–40; V 1/2 Large mammal Scapula 6 3 22,2 š 4,5 2412 6614 40–60; V 1/2 Large mammal Scapula 6 1 2412 6579 60–dno; SZ část Large mammal Radius, df 6 1 7,5 2412 6571 60–dno; JZ 1/2 Medium mammal df 5 1 2,5 2412 6598 0–40; SZ část Medium mammal Scapula 6 1 1,2 ss 2412 6562 20–40; JZ 1/2 Medium mammal Scapula, caudal 5 1 4,1 sc ss 2412 6528 0–40; SZ část Unspecified mammal 6 1 2,5 2412 6598 0–40; SZ část Unspecified mammal 6 3 2,4 ss 2412 6573 60–dno; JZ Unspecified mammal 5 1 5,7 sb Unspecified mammal 6 9 7,4 sb Unspecified mammal 6 1 2,3 ss 1 3 2412 6571 3/08 není 2023 5093 2023 5082 2023 5093 2023 2023 60–dno; JZ 1/2 3/08(99) 117 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Nasale 5 niv.č. 15 Bos taurus Costa, pdf / d 4 1 21,5 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Ulna, prox. / s 2 1 26,8 5192 0-dno Bos taurus Metacarpus, df 5 1 18,6 5192 0-dno Bos taurus Phalanx prox., pe 8 1 2,4 PN,j 2023 5192 0-dno Bos taurus Phalanx proximalis 1 1 14 PF 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx proximalis 1 1 27,9 PF,aa 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx proximalis 1 1 14,9 PF,s 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx proximalis 1 1 11,3 PP,j 5082 116 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 A sb 2412 2412 Artefakty 6 Orientace lopatky 11,4 Large mammal Pozice milodaru 1 pod lebkou Interpretace 6 116 Anatomická determinace (element, část kosti) / Tělní strana Tafonomie Hmotnost (gramy) Large mammal 5986b Zoologická determinace Stáří, pohlaví Počet kostí / fragmentů (N) 20–40; V 1/2 5986 Vrstva; pozice Fragmentace Tab. 6026 2217 Č. sáčku 2217 Hrob / objekt Č. nálezu / artefaktu 238–264 A A PN,j hh r hh 243 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 17,7 PF 2 17,7 PFl,js 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx media 1 1 39,8 PF,a 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx media 1 1 15,8 PF,a 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx media 1 1 8,9 PP,j 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx distalis 1 1 21,1 a 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx distalis 1 1 21,4 a 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx distalis 1 1 27,1 a 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx distalis 1 1 27,3 a 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx distalis 1 1 13,1 as 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Phalanx distalis 1- 1 22 a 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Sessamoid 1 1 3,7 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Bos taurus Sessamoid 1 2 6,1 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Sus domesticus Costa / d 2 1 5,8 2023 5192 0–dno Sus domesticus Metacarpus 4, prox. / d 5 1 3,4 2023 5192 0–dno Sus domesticus Talus / s 1 1 14,8 2023 5192 0–dno Sus domesticus Metatarsus 4, prox. 5 1 1,6 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Sus domesticus Phalanx proximalis 0 1 1,5 PN,j 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Sus domesticus Phalanx proximalis 0 1 1,1 PN,j 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Sus domesticus Phalanx proximalis 1 1 4,3 PF hh 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Sus domesticus Phalanx proximalis 1 1 5,9 PF hh 0–dno Ovis/Capra Carpale ulnare / d 1 1 0,7 20–dno Ovis/Capra Metacarpus, dist. 5 1 3,5 DF n Tab. 5192 2023 5096 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Ovis/Capra Ilium / s 1 1 0,9 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Ovis/Capra Metatarsus, df 3 1 3,2 vj 2023 5192 0–dno Ovis/Capra Phalanx proximalis 1 1 1,6 PF 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Ovis/Capra Phalanx proximalis 1 1 1,9 PF 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Ovis/Capra Phalanx proximalis 1 1 2 PF 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Ovis/Capra Phalanx proximalis 1 1 1,8 PF 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Ovis/Capra Phalanx proximalis 1 1 1,7 PF 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Ovis/Capra Phalanx proximalis 3 1 0,6 PN,j 2023 5097 20–dno Sus indet. Caninus inf. / d 5 1 2,9 m 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Cervus elaphus Antler 5 1 13,9 niv.č. 14 Cervus elaphus Antler 5 1 82,2 20–dno; SV 1/2 Bos/Cervus Talus / d 1 1 39,2 2023 5078 2023 5093 5097a 5078 117 117 116 117 20–dno Large mammal (cf. Bos) Femur, caput 5 1 5,3 2023 5192 117 0–dno Large mammal df 6 1 2,4 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Large mammal Vertebra thoracica 2 1 41,7 DIN 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Large mammal Costa / d 3 1 13,8 aj 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Large mammal Costa 5 3 17 117 2023 5192 0–dno Medium mammal df 6 1 1,1 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Medium mammal df 6 1 1,5 2023 5091 niv.č. 21 Medium mammal df 6 1 1,1 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Medium mammal Vertebra thoracica 5 1 1,2 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Medium mammal Costa 5 1 6,3 2023 5093 20–dno; SV 1/2 Medium mammal Costa 6 2 4,6 12,2 2023 5192 2023 5097 2023 2023 5192b 0–dno Unspecified mammal 6 22 20–dno Unspecified mammal 6 1 0,8 5093 20–dno; SV 1/2 Unspecified mammal 6 18 10,9 5093 20–dno; SV 1/2 Unspecified mammal 6 1 0,6 5097b A A A 2023 5093, 5192 5093, 5192 5192a hh r 2023 5096 Artefakty 1 1 Orientace lopatky 1 Phalanx media Pozice milodaru Phalanx media Bos taurus Interpretace Bos taurus 0–dno Anatomická determinace (element, část kosti) / Tělní strana Tafonomie Hmotnost (gramy) 0–dno 5192 Zoologická determinace Stáří, pohlaví Počet kostí / fragmentů (N) 5192 2023 Vrstva; pozice Fragmentace Č. sáčku 2023 Č. nálezu / artefaktu Hrob / objekt 238–264 aa A A A ? sb Tabela 23. Mikulovice. Přehled všech zvířecích kosterních nálezů z analyzovaných objektů s lidskými pozůstatky. Řazeno dle čísel hrobů/objektů, zoologické a anatomické logiky. — Table 23. Mikulovice. List of all animal bone finds found in analysed features with human remains. Ordered according to grave/feature numbers, zoological and anatomical logic. 244 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Akronymy k tabele 23: Hrob: *pochází z hrobu 4 nebo 19; Vrstva, pozice: hr. = hrobové, J = jižní, JZ = jihozápadní, ko. = kostra, niv.č. = nivelizační číslo, p.h. = preparace hrobu, S = severní, sg. = segment, SV = severovýchodní, SZ = severozápadní, V = východní, v.a. = vytříděno z antropologického materiálu, Z = západní, hloubka je uváděna v cm; Zoologická determinace: české ekvivalenty viz tabela 22, (f) = determinace z fota; Anatomická determinace: arc = arcus, ddf = dist. diafýza, decid. = deciduus, df = diafýza, dist. = distální, inf. = inferior, pdf = prox. diafýza, pe = prox. epifýza, prox. = proximální, sup. = superior; Tělní strana: d = pravá (dextra), s = levá (sinistra); Fragmentace (zachovalost): 0 = celá kost bez epifýz, 1 = celý element, 1- = téměř celá kost (lehce narušená), 2 = c. ¾ kosti, 3 = c. půl kosti, 4 = c. ¼ kosti, 5 = fragment, 6 = malý fragment; Stáří / pohlaví: a = adultní, aa = asi adultní, DF = dist. epifýza přirostlá, DIN = discus vertebrae nepřirostlý, DN = dist. epifýza nepřirostlá, j = juvenilní, js = juvenilní/subadultní, m = samec, PF = prox. epifýza přirostlá, PN = prox. epifýza nepřirostlá, PP = prox. epifýza právě přirostlá, o = starý, s = subadultní, sa = subadultní/adultní, SN = šev nesrostlý, vj = velmi juvenilní; Tafonomie: as = asi spáleno, hh = ohlodáno hlodavcem, p = okus (asi psem), po = asi okus, r = zářez, sb = spáleno do bílé barvy, sc = spáleno do černa, sh = spáleno do hněda, ss = spáleno do šeda, š = podélné šrámy (stopy po broušení?, řeznictví?), tr = možná stráveno psem, ze = zelená barva od bronzu; Interpretace: Mil = milodar, Mil? = milodar?, h = drobní hrabaví obratlovci; Pozice lopatky: uvedena je světová strana (S, J, Z, V), l/k = poblíž kolen/loktů, m. = na míse, o. = před obličejem, (h) = ve vyšších vrstvách; Orientace lopatky: C = hřeben (spina scapulae) nahoře, P = plocha nahoře, (š) = šikmo; Artefakty: A = artefakt. Acronyms to the Table 23: Hrob (Grave): *originate either from grave 4 or 19; Vrstva, pozice (Layer, position): hr. = grave, J = south, JZ = southwest, ko. = skeleton, niv.č. = levelling number, p.h. = preparation of grave, S = north, sg. = segment, SV = northeast, SZ = northwest, V = east, v.a. = selected from anthropological material, Z = west, the depth is in cm; Zoologická determinace (Zoological determination): for Czech equivalents see Table 22, (f) = determination according to photo; Anatomická determinace (Anatomical determination): arc = arcus, ddf = dist. diaphysis, decid. = deciduus, df = diaphysis, dist. = distal, inf. = inferior, pdf = prox. diaphysis, pe = prox. epiphysis, prox. = proximal, sup. = superior; Tělní strana (Body side): d = right (dextra), s = left (sinistra); Fragmentace (Fragmentation, preservation): 0 = whole bone without epiphyses, 1 = whole bone, 1- = almost whole bone (slightly damaged), 2 = c. ¾ of bone, 3 = c. half of bone, 4 = c. ¼ of bone, 5 = fragment, 6 = small fragment; Stáří / pohlaví (Age/sex): a = adult, aa = probably adult, DF = dist. epiphysis fused, DIN = discus vertebrae unfused, DN = dist. epiphysis unfused, j = juvenile, js = juvenile/subadult, m = male, PF = prox. epiphysis fused, PN = prox. epiphysis unfused, PP = prox. epiphysis just fused, o = old, s = subadult, sa = subadult/adult, SN = sutura unfused, vj = very juvenile; Tafonomie (Taphonomy): as = probably burned, hh = gnawed by rodent, p = gnawing (probably by dog), po = probable gnawing, r = cut, sb = burned to white colour, sc = burned to black colour, sh = burned to brown colour, ss = burned to grey colour, š = longitudinal scars (brushing?, butchering?), tr = perhaps digested by dog, ze = green colour from bronze; Interpretace (Interpretation): Mil = offering, Mil? = offering?, h = small terrestrial vertebrates; Pozice lopatky (Position of scapula): cardinal directions (S, J, Z, V, see above), l/k = near knees/elbows, m. = on the bowl, o. = in front of face, (h) = in higher stratigraphic levels; Orientace lopatky (Orientation of scapula): C = spina (crista scapulae) up, P = flat side up, (š) = askew; Artefakty (Artefacts): A = artefact. 11.4.2.2. Poznámka k datování kostí Intencionálně vložené kosti lze spolehlivě datovat do starší doby bronzové (únětická kultura), nicméně kosti ze zásypu hrobů mohou mít obecně různý (i směsný) původ. I když se připouští možnost kontaminace zásypu hrobů artefakty jiných období, v Mikulovicích keramické nebo jiné kontaminace zjištěny nebyly, přestože v prostoru výzkumu byly poměrně hojné i objekty a nálezy jiných období, zejména doby halštatské. Poměrně početné datovatelné keramické střepy ze zásypů hrobů, byly vždy datovány do starší doby bronzové (cf. kap. 11.1.8). Proto sem a priori datujeme také všechny nálezy kostí, ovšem kromě drobných zemních obratlovců. Původ neintencionálního kosterního materiálu v zásypech lze hledat v sídlištním odpadu z prostorově souvisejícího únětického sídliště. Drobní, zejména hrabaví savci mohou snadno představovat pozdější intruzi, přesto dokládají holocenní výskyt příslušného taxonu v daném místě. 11.4.3. Analýza materiálu z Mikulovic 11.4.3.1. Struktura souboru Celkem bylo v rámci pohřebiště a čtyř zde analyzovaných sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky nalezeno a vyhodnoceno 435 nálezů zvířecích kostí (266 v hrobech, 168 v sídlištních objektech) vážících celkem ca 8 kg (6,3 kg v hrobech, 1,7 kg v sídlištních objektech). Výsledný počet neartefaktuálních nálezů v hrobech interpretovaných jako milodar nebo milodar? je 83 z celkového počtu 266 kosterních nálezů (tj. ca 31 %). To představuje zhruba 5,3 kg z celkového množství 6,3 kg (ca 84 %). Tento procentuální nepoměr plyne z faktu, že většina nápadnějších a větších nálezů představuje intencionální přídavky, zatímco příměs je tvořena zpravidla drobnými fragmenty. Kromě mnohem PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 vyšší míry fragmentace bylo u některých kostí přimíšených v zásypech hrobů zjištěno opálení (u milodarů se nevyskytuje) a patrně i okus psem (u milodarů není spolehlivě potvrzeno), což se také považuje za znak sídlištního odpadu (viz níže). V rámci všech osteologických nálezů pocházejících spolehlivě z den hrobových jam (N = 165; 5,6 kg) představují milodary včetně artefaktů 60 % (N = 99) a milodary bez artefaktů 44 % (N = 73); resp. dle hmotnosti ca 95 % a 91 % (hm. ca 5,3 kg a 5,1 kg). Artefakty nalezené v hrobech (tj. 32 jistých artefaktů a jeden potenciální artefakt) jsou téměř všechny považovány za intencionální součást hrobové výbavy (nástroje, součást kroje, šperky atp.) a tvoří 12 % osteologických nálezů z pohřebiště (cf. kap. 11.5). Dalších 15 artefaktů pochází ze sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky, jejich interpretace jako intencionální součást pohřbu je ale většinou nepravděpodobná, podobně jako je tomu u ostatních artefaktů a ekofaktů z těchto objektů. Hrabaví savci celkově zabírají zcela zanedbatelné procento (pod 1 %) (tabela 22, 23). Zvířecí kosti neartefaktuální povahy představující milodar spadají do tří hlavních kategorií: (1) lopatky, (2) prstní články (falangy) + hleznové kosti (astragaly) a (3) žebra. Každá z těchto kategorií milodarů může mít odlišný význam a představovat tak jiný fenomén. S ohledem na to a na skutečnost, že jsou podobné nálezy známy i z řady jiných únětických nekropolí, budou zde jednotlivé kategorie analyzovány samostatně. Ostatní typy nálezů jsou analyzovány v navazujících odstavcích. Tři z hrobů s některým z uvedených kategorií milodarů (hr. 11, 28, 64) obsahují více než jednu kostru, přičemž není jasné, které z koster milodar patří. Z toho důvodu se mohou statistiky vypočítané na základě počtu hrobů a počtu pohřbů mírně lišit. Kostěné artefakty jsou začleněny do souhrnné tabulky (tabela 23), ale podrobně jsou pojednány v samostatné kapitole (kap. 11.5). 245 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 70 b 60 50 % počtu hrobů počet hrobů a 238–264 muž + muž? žena + žena? milodary obecně 16 18 lopatky 40 30 20 10 0 dítě + dospívající ? dítě + dospívající ? 8 4 milodary obecně 57 60 27 50 muž + muž? žena + žena? 15 16 5 3 lopatky 54 53 17 38 žebra 4 4 1 2 žebra 14 13 3 25 falangy+astragaly 1 3 2 0 falangy+astragaly 4 10 7 0 35 c 70 d 30 60 50 % počtu hrobů počet hrobů 25 20 15 10 5 0 40 30 20 10 0 A B C D mimo skupiny A B C D mimo skupiny milodary obecně 29 4 6 5 2 milodary obecně 58 57 33 36 29 lopatky 24 4 5 4 2 lopatky 48 57 28 29 29 žebra 6 2 2 0 1 žebra 12 29 11 0 14 falangy+astragaly 4 1 0 1 0 falangy+astragaly 8 14 0 7 0 počet milodarů e 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Obr. 148a. Mikulovice. Počty hrobů s jednotlivými typy milodarů v závislosti na pohlaví/věku pohřbené osoby. Podle dat z tabely 24. Hroby s milodary zvýrazněny tmavší barvou, hroby s milodary? zvýrazněny světlejší barvou. Fig. 148a. Mikulovice. Number of graves with individual types of offerings in connection with the age/sex of the buried individual. Based on data from Table 24. Graves with offerings highlighted by a darker colour, graves with offerings? highlighted by a lighter colour. lopatky žebra falangy + astragaly prase 13 4 0 ovce/koza 9 2 3 tur* 19 5 6 Obr. 148c. Mikulovice. Počty hrobů s jednotlivými typy milodarů v závislosti na příslušnosti ke skupině A–D. Ostatní jako v obr. 148a. — Fig. 148c. Mikulovice. Number of graves with individual types of offerings in connection with their affiliation to group A–D. Others as in Fig. 148a. 25 f počet milodarů 20 15 Obr. 148d. Mikulovice. Procentuální podíl hrobů s jednotlivými typy milodarů v rámci jednotlivých skupin A–D. Ostatní jako v obr. 148a. — Fig. 148d. Mikulovice. Percentage of graves with individual types of offerings in individual groups A–D. Others as in Fig. 148a. 10 5 0 muž + muž? žena + žena? dítě + dospívající ? prase 4 6 6 1 ovce/koza 5 7 2 0 13 11 3 3 tur* počet milodarů g Obr. 148e. Mikulovice. Zastoupení zvířecích druhu v jednotlivých kategoriích milodarů. Kvantifikováno podle součtu počtů milodarů + milodarů?, dle dat z tabela 25–28. *Započítána i žebra neurčených velkých savců (pravděpodobně tura). — Fig. 148e. Mikulovice. Representation of animal species in individual categories of offerings. Quantified by the sum of offerings + offerings? according to data from Table 25–28. *The ribs of large undetermined mammals (probably cattle) are also included. 40 35 30 25 20 15 10 5 0 prase Obr. 148f. Mikulovice. Zastoupení zvířecích druhu v milodarech v závislosti na pohlaví/věku pohřbené osoby (prostý součet všech tří kategorií milodarů). Ostatní jako v obr. 148e. — Fig. 148f. Mikulovice. Representation of animal species in offerings in connection with the age/sex of the buried individual (the simple sum of all three categories of offerings). Others as in Fig. 148e. A B C D mimo skupiny 11 1 4 1 0 ovce/koza 7 7 0 0 0 tur* 20 0 3 4 3 11.4.3.2. Lopatky (scapulae) Přítomnost zvířecích lopatek v únětických hrobech je fenomén známý již delší dobu (viz níže). V hrobech z Mikulovic byly přítomny „velké lopatky“ turů a „menší lopatky“ ovcí/koz a prasat. Fotograficky jsou nálezy z Mikulovic dokumentovány na obr. 149–152. 246 Obr. 148b. Mikulovice. Procentuální podíl hrobů s jednotlivými typy milodarů v rámci jednotlivých kategorií pohlaví/věku pohřbené osoby. Ostatní jako v obr. 148a. — Fig. 148b. Mikulovice. Percentage of graves with individual types of offerings in connection with the age/sex of the buried individual. Others as in Fig. 148a. Obr. 148g. Mikulovice. Zastoupení jednotlivých zvířecích druhů v milodarech v závislosti na příslušnosti ke skupině A–D. Ostatní jako v obr. 148e–148f. Fig. 148g. Mikulovice. Representation of individual animal species in offerings in connection with their affiliation to group A–D. Others as in Fig. 148e–148f. Uložení. Téměř u všech lopatek je dokumentovaná přesná pozice (fotograficky, kresebně) nebo je alespoň známo, že byly získány při preparaci lidské kostry, to znamená, že pocházejí ze dna hrobové jámy. Případy lopatek spolehlivě dokumentovaných v kontextu lidské kostry jsou zařazeny jako milodar (Mil). Podobně lokalizované, ale příliš malými fragmenty reprezentované PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Obr. 149. Mikulovice. Dokumentace „velkých“ lopatek turů nalezených v hrobech na pohřebišti (první část). Patrná je dobrá zachovalost lopatek. Čísla nálezů odpovídají katalogovým číslům. Řazeno dle čísel hrobů. Měřítko: 1 dílek = 1 cm. Foto R. Kyselý. — Fig. 149. Mikulovice. Documentation of “large” scapulae of cattle found in graves at the cemetery (first part). The good state of preservation of scapulae is apparent. Find numbers correspond to catalogue numbers. Ordered by grave number. Scale: 1 segment = 1 cm. Photo by R. Kyselý. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 247 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Obr. 150. Mikulovice. Dokumentace „velkých“ lopatek turů nalezených v hrobech na pohřebišti (druhá část). Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý. Fig. 150. Mikulovice. Documentation of “large” scapulae of cattle found in graves at the cemetery (second part). Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý. lopatky, a lopatky bez znalosti pozice pocházející zjevně ze dna hrobu jsou označeny jako milodar? (Mil?). V případě pohřebiště v Mikulovicích byly lopatky nalezeny v 39 hrobech (Mil + Mil?). Pouze u lopatky z hr. 78 (78/5; tab. 53: E; 101) je spolehlivě prokázáno, že byla nalezena ve výplni hrobu významně výše než skelet (asi v polovině profilu u severní stěny hrobové jámy). Poněkud výše se nacházela i lopatka v hr. 29 nalezená ca 15 cm nade dnem u západní stěny hrobové jámy (29/4; tab. 44: C; 80), ostatní spolehlivé milodary ležely Obr. 151. Mikulovice. Dokumentace „malých“ lopatek ovcí/koz a prasat nalezených v hrobech na pohřebišti. Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý. Fig. 151. Mikulovice. Documentation of “small” scapulae of sheep/goat and pigs found in graves at the cemetery. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý. 248 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 238–264 249 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Obr. 152. Mikulovice. Dokumentace proximálních okrajů vybraných lopatek (zobrazeny vždy obě strany lopatky). Pozn.: Okraje nevykazují žádné otření nebo vrypy signalizující pracovní použití. Viditelná fragmentace a chybění některých částí je evidentně výsledkem postdepozičních procesů. Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý. — Fig. 152. Mikulovice. Documentation of the proximal edges of selected scapulae (both sides of the scapula are always shown). Note: The edges show no signs of wiping or scratches signalling the use of the bones for work purposes. Visible fragmentation and the absence of certain parts is apparently the result of post-depositional processes. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý. prokazatelně nebo velmi pravděpodobně na dně. Nález z hr. 78 je z větší části zachovaná lopatka tura ležící in situ šikmo – u ní uvažujeme, že byla položena na rakev nebo o ni opřena (tab. 101). Lopatky s dokumentovanou pozicí ve vztahu ke skeletu jsou graficky vyhodnoceny v obr. 153. Pozice lopatek se na první pohled jeví jako nejednotná a chaotická. V případě lopatek turů se ale zdá být frekventovanější umístění u nohou, což platí zejména pro ženské pohřby (srov. obr. 153). Ze schémat je také patrné, že menší lopatky (prasat a ovcí/koz) jsou uloženy blíže k tělu, zatímco větší lopatky (turů) jsou často až u okraje hrobové jámy. Vzhledem k rozmanitému uložení je obtížné pozici v hrobě statisticky vyhodnotit, v přehledu nálezů je nicméně uvedena světová strana zhruba ukazující umístění v hrobě (tabela 23). Lopatky ležely volně na dně hrobů, s jedinou výjimkou hrobu č. 57 – zde byla lopatka ovce/kozy spolu se žebry ovce/kozy uložena na mísu (tab. 21; 49: B; 93; zelený kruh ve schématu na obr. 153). Někdy ležela lopatka poblíž nádoby (obr. 72a–b), jako např. v hrobech č. 2, 12, 14, 36, 40, 59, 67 či 91, často byla uložena poblíž nebo spolu se žebry (viz níže). 250 Základní kvantifikace. Lopatky jsou na pohřebišti v Mikulovicích přítomny v celkem 39 hrobech (podrobná kvantifikace viz tabela 24), což představuje 41 % všech hrobů (obr. 148a–148d) a 38 % všech pohřbů. Zpravidla je v jednom hrobě přítomna jen jedna lopatka, výjimkou jsou hroby 5 a 36, kde byly přítomny dvě lopatky dvou různých zvířecích druhů (tab. 38: F; 82: 205). Celkový počet nalezených lopatek je proto 41. Z nich 34 lopatek z 33 hrobů považujeme za spolehlivé milodary, ostatní jsou zařazeny do kategorie milodar? (podrobná kvantifikace v tabela 25, 26). V obou uvedených hrobech se dvěma lopatkami není ale zcela jasné, zda byly obě uloženy intencionálně. Společný výskyt dvou (či více) lopatek ve funkci milodarů v témže hrobě proto není potvrzen. Rozdělení dle pohlaví a věku. Lopatky obsahovala zhruba polovina mužských a polovina ženských pohřbů, u obou pohlaví byly tudíž zjištěny podobně často (tabela 24–26; obr. 148a, 148b). Dále byly lopatky přítomny ve čtyřech pohřbech dětí, jednom pohřbu dospívající osoby a dvou hrobech s kombinovaným pohřbem PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Obr. 153. Mikulovice. Zvířecí lopatky z různých hrobů s dokumentovanou nálezovou pozicí a prostorovou orientací promítnuté do téhož schématu. Data R. Kyselý, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 153. Mikulovice. Animal scapulae from various graves with a documented find position and spatial orientation projected into the same diagram. Data R. Kyselý, drawing and graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 251 13 9 13 50 14 1? 48 50 27 7 10 4 1 2 1 1 1 8 41 mimo ? dospívající dítě žena? žena 4 2 ∑ 20 1 muž ∑ 1 muž? mimo 2 1 žena 2 C žena? dítě dospívající D A ? muž 3 38 ∑ Sc 3 17 % (∑ Sc/∑) C 53 muž muž? muž? 1 54 žena 1 % ∑ 100 100 100 100 100 100 100 100 29 2 2 7 1 1 8 22 3 žena? dítě dospívající ? 3 2 2 25 5 8 96 1 1 1 14 3 10+1? 4 11+2? 3 4 1? 2+1? 34+5? 41 1? 1+2? 1? 2 1 3+1? 29 1? 4+1? 28 1 1? 1 1 1 18 3 3 4 ∑ Ph 8 2 % (∑ Ph/∑) muž muž? žena žena? dítě dospívající ? ∑ Cos % (∑ Cos/∑) A Tabela 24. Mikulovice. Počty hrobů a sídlištních objektů s lidskými pozůstatky obsahující jednotlivé typy analyzovaných milodarů: lopatky, falangy, žebra (podle tabely 23). Roztříděno podle příslušnosti ke skupině A–D a k pohlaví/věku pohřbené osoby. Tři pohřby s více jedinci různého pohlaví či věku (č. 11, 28, 64) jsou zařazeny do kategorie „?“. Čísla s otazníky zahrnují nejisté milodary. *Kvantifikace pro milodary obecně (tj. Sc + Cos + Ph) nepředstavuje prostý součet těchto kategorií milodarů, protože v některých hrobech se tyto kategorie kombinovaly, navíc s různým interpretačním statusem. Procenta jsou zaokrouhlena. Table 24. Mikulovice. Numbers of graves and settlement features with human remains containing individual types of analysed offerings: scapulae, phalanges, ribs (after Table 23). Sorted by group A–D and age/sex of the buried human. Three graves combining different sexes or ages (graves 11, 28, 64) are classified as “?”. Numbers with a question mark (?) indicate graves with uncertain offerings. *General quantifications (i.e. Sc + Cos + Ph, scapulae + costae + phalanges) do not mean the simple sum of the categories, as the categories are combined in some of the graves, moreover with different interpretation status. Percentages are rounded. 1? 60 57 25 11 13 14 1? 50 7 1 6 1 1 3+3? 6 3 1 4 3 1 14 2 1 1 1 1 1 9 9 1 14 29 1 2 1? 4+1? 36 1 5+1? 33 1 1? 1 1 1 1 1 2 11 1 2 11 11 10+2? 4 11+4? 3 6 1+1? 3+1? 38+8? 48 3 1 4 1 6 2 29 1 5 10 3 1 57 1 4 23+6? 58 1 2 1 1 muž Žebra (Cos) 1 1 1 6 12 4+2? 1 8+4? 3 4 3 1 14 1 1 1+3? 8 1 1 2? muž? Falangy + astragaly (Ph) 1 57 4 21+3? 48 1? 2 1 1 4+1? 1 8+2? 3 3 2 7 50 2 2 5 žena B 17 žena? Lopatky (Sc) 2 dítě Počty hrobů s milodary 2 29 dospívající 15 2 ? Milodary obecně (Mil)* ∑ Mil Celkový počet hrobů v Mikulovicích 1 % (∑ Mil/∑) Skupina pohřebiště 252 238–264 (muž + dítě/děti, hr. 11 a 28). Zaznamenány byly i u pohřbů starých lidí (kategorie senilis). Žádná z demografických kategorií tudíž nebyla zcela vyloučena. Uvedené výsledky proto naznačují, že tyto faktory neměly na vkládání lopatek do hrobových jam zásadní vliv; i když podíl lopatek v dětských hrobech je poněkud nižší než v hrobech dospělých. sídlištní objekty muž muž? žena žena? dítě dospívající ? ∑ Sc+Cos % (∑ Sc+Cos/∑) Společný výskyt lopatek (Sc) a žeber (Cos) Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Orientace lopatek. Zdá se, že ani horizontální orientace lopatky (tj. směřování její kloubní plochy), nehrála při ukládání roli. Srovnejme např. velmi podobnou situaci v hrobech 11, 20 a 21, kde se lopatky turů spolu se zvířecími žebry nacházely „pod nohama“ nebožtíka, ale orientace lopatky je v těchto případech zcela opačná (tab. 6, 10). Jde sice o pohřby jedinců různého pohlaví, ale zjevně ani pohlaví nemá na orientaci lopatek vliv (srov. obr. 153). Z hlediska interpretace bylo užitečné sledovat vertikální orientaci lopatky, tj. je-li položena hřebenem (spina scapulae) nahoru, nebo naopak, plochou stranou nahoru. Orientace hřebenem nahoru byla pozorována u 14 dokumentovaných lopatek, orientace plochou stranou nahoru u 19 dokumentovaných lopatek (tabela 23; 25). Obě orientace se vyskytují poměrně vyrovnaně jak v případě mužských, tak i ženských hrobů, a obě orientace se taktéž poměrně rovnoměrně vyskytují mezi lopatkami turů, ovcí/koz i prasat. Zdá se tedy, že nebyl žádný záměr orientovat je určitým způsobem a vytvořit tak rovnou platformu (podložku), která by vznikla při orientaci lopatky hřebenem dolů. To mohou potvrzovat i případy více či méně nakloněných lopatek na dnech hrobů 12, 14 a 48 (tab. 39: D, E; 48: C) a šikmo postavená lopatka ve vyšších vrstvách hr. 78 (tab. 28; 53: E). Taxonomická determinace. V hrobech z Mikulovic nebyly zjištěny lopatky jiných druhů než tura domácího, ovce/kozy a prasete (tabela 25 a 26). Převažují lopatky turů (19), následují lopatky prasete (13) a ovce/kozy (9) (incl. Mil?; obr. 148e). Poměr počtů nalezených velkých lopatek (turů) a malých lopatek (ovcí/koz a prasat) je proto zhruba vyrovnán (obr. 148e). Všechny prasečí lopatky, které bylo možno blíže determinovat (tj. 10 z 13), patří praseti domácímu. Mnohé z lopatek v kategorii ovce/koza pravděpodobně patří ovci, zatímco koza nebyla indikována žádným nálezem. U všech tří kategorií domácích zvířat jsou zhruba rovnocenně zastoupeny lopatky z pravé a levé strany těla (tabela 25). Všechny tři kategorie domácích zvířat jsou zároveň zhruba rovno- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky d Sus s ∑ 2 2 1 5 5 1 1 2 6 10 1 9 1? 3 1 s OC Sus 7 milodar? s 5 1 milodar d OC cf. 1 ∑ milodar – na míse OC D neznámá orientace milodar – plocha nahoře – v horních vrstvách zásypu 1? 1 milodar – plocha nahoře d 2 C milodar – crista nahoře OA 2 B mimo skupiny 3 A známá orientace muž + dítě 2 3 ? dítě žena 4 s Podle orientace a pozice lopatky Podle skupin dospívající muž? d BT (dospívající) žena muž BT žena? Strana Podle pohlaví Druh zvířete Akronymy: Druh zvířete: BT = tur domácí (Bos taurus), OA = ovce (Ovis), OC = ovce/koza (Ovis/Capra, zahrnuje 4x cf. Ovis aries), Sus = prase (zahrnuje domácí formu Sus domesticus i neurčenou formu Sus indet.); Strana (anatomická stranová příslušnost lopatky): d = pravá (dextra), s = levá (sinistra). Acronyms: Species: BT = domestic cattle (Bos taurus), OA = sheep (Ovis), OC = sheep/goat (Ovis/Capra, incl. 4x cf. Ovis aries), Sus = pig (incl. domestic form Sus domesticus and unspecified form Sus indet.); Side (anatomical side of scapulae): d = right (dextra), s = left (sinistra). 238–264 1 1? 2 1 1 1+1? 2 1 2+2? 1 2 1? 2 2 1 1+1? 10+2? 4 10+2? 3+1? 1 1? 1 1? 4 1 1? 3+1? 2? 2+2? 3? 6+3? 3 1 1 1? 3+1? 2 1? 1 1 1 1? 1? 1 1? 21+5? 4 2+1? 1? 4+1? 3+1? 2 1 1 4 2 1 13 17 1 1 2 7? 34+7? Tabela 25. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích lopatek (scapulae) jednotlivých zvířecích druhů v roli milodarů v hrobech na pohřebišti. Prosté počty označují milodary, otazníky označují milodary? Jednotlivé dílčí tabulky uvádějí alternativní kvantifikace v závislosti na pohlaví/věku pohřbené osoby; příslušnosti ke skupině A–D; orientaci a pozici lopatky v hrobě. Pozn.: Uvedené počty lopatek neodpovídají zcela počtům hrobů s lopatkami, neboť existují hroby se dvěma lopatkami (cf. tabela 24). Table 25. Mikulovice. Quantification of scapulae in the role of offering in graves sorted by species determination. Numbers – offerings, numbers with question marks – offerings? Sub-tables present alternative quantifications by sex/age of the buried human; by group A–D; by orientation and position of the scapula in grave. Note: Given numbers do not correspond fully to the numbers of graves containing scapulae as graves with two scapulae exist (see Table 24). měrně distribuovány v ženských, mužských i dětských hrobech (obr. 153). Posuzujeme-li lopatky z hlediska stáří zvířat, pak jedenáct jich řadíme do kategorie juvenilní nebo subadultní (tj. patřící mladému/nedospělému zvířeti); konkrétně se jedná o čtyři lopatky tura, dvě lopatky ovce/kozy, ale ponejvíc (pět případů) o lopatky prasete (tabela 26). Není bez zajímavosti, že všechny pocházejí z hrobů žen a po jednom z hrobu dítěte a dospívajícího. Lopatky z adultních (dospělých) turů, ovcí/koz i prasat pocházejí z hrobů mužských a dětských (tabela 26). Tafonomie. Ani jedna ze zvířecích lopatek není opracována, zdobena nebo ohlazena. Taktéž nebyly makroskopicky ani mikroskopicky pozorovány pracovní stopy, a to ani na proximálních okrajích těch lopatek, u kterých se tyto okraje zachovaly (obr. 152). Pouze na třech lopatkách ve funkci milodaru/milodaru? byly zjištěny zářezy, konkrétně příčné zářezy na krčku nebo v oblasti cavitas glenoidalis lopatky tura (hr. 21), prasete (hr. 36) a ovce/kozy (hr. 57). Ve všech případech jde zjevně o stopy po řeznickém oddělování od pažní kosti v oblasti kloubu. Jen jedna lopatka (Mil?, hr. 16) byla možná 2 1 cf. OC Sus* Tabela 26. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích lopatek v roli milodarů v hrobech zohledňující věk zvířete. Ostatní jako tabela 25. Table 26. Mikulovice. Quantification of scapulae in the role of offerings in graves, taking into account the individual age of animals. Others as in Table 25. juvenilní 1? 4 1 1+1? 1 1 2 1 1 1+1? Sus* 1+1? 4 23+3? 3+2? 2 1 1 BT PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 15 1 10+2? ∑ 1 OC** ∑ 2 1 OC** Sus* 1 ? 1? BT cf. subad. muž + dítě 1 OC** dítě 3 dospívající 2 1? (dospívající) žena žena 7 BT OA žena? muž? cf. adultní muž Staří zvířete Druh zvířete Podle pohlaví 10+2? 1? 1 2 1+1? 3+1? 6+1? 3+1? 1 1? 1 1? 4 5+3? 2+2? 2 1? 34+7? 253 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky ohryzána psem, zatímco opálena není žádná. Některé lopatky byly v terénu zachovány lépe, než ukazuje pozdější laboratorní fotodokumentace (obr. 149–151). Týká se to zejména nálezů z hr. 2 (tab. 37: E), 43 (tab. 47: E), 59 (tab. 49: D), 77 (tab. 53: A) a 78 (tab. 53: E). Makroskopicky viditelné olámání proximálních okrajů a otvory uprostřed ploch některých lopatek vznikly evidentně postdepozičními tlaky na tyto relativně křehké elementy. Původní kompletnost/celistvost lopatek musela být proto ještě větší a oproti běžnému sídlištnímu materiálu tak soubor vykazuje mnohem nižší stupeň fragmentace. 11.4.3.3. Prstní články (falangy, phalanges) a hleznové kosti (astragaly, tali) Společně se zvířecími falangy (prstními články) je zde hodnocen ojedinělý nález čtyř zvířecích astragalů, tj. elementů majících podobný tvar a možná i podobnou funkci jako falangy (fotograficky dokumentovány na obr. 154). Na rozdíl od fenoménu lopatek byl fenomén falangů v hrobech kultury únětické odhalen až v poslední době (viz analýza nálezů starobronzového pohřebiště ve Vliněvsi; Kyselý 2018a). Uložení. Na rozdíl od hrobů ve Vliněvsi, v nichž byla pozice většiny falangů známá a jejich interpretace jako milodar nepochybná, známe v Mikulovicích pozici jen u falangů v hrobě 35 a 87. V hr. 35 byly oba přítomné falangy lokalizovány poněkud výš než lidská kostra (16– 18 cm nade dnem, tzn. 8–12 cm nad kostmi člověka; 238–264 fotodokumentace v tab. 46: A; původně na rakvi?). V hr. 87 bylo podle terénní fotografie identifikováno, že falang leží na dně za hlavou pohřbené osoby (tab. 56: B). V jiných případech máme alespoň informaci, že falangy byly nalezeny na dně nebo při preparaci lidské kostry, což silně podporuje interpretaci jako milodar. Přesto jsou zde nálezy bez přesně dokumentované polohy označeny jako milodar?. Falangy nalezené v blíže nedefinované úrovni hrobu nebo silně tafonomicky narušené za milodar nepovažujeme. Za jistý milodar naopak považujeme nález čtyř astragalů ze dna hrobu 19, i když jejich přesná poloha dokumentována nebyla. Podobně jako ve Vliněvsi se zpravidla setkáváme s nálezy izolovaného falangu (tj. 1 kosterního elementu). V Mikulovicích se takto vyskytují v hrobech 15, 34, 35 a 87. Z nich pouze zmíněný hrob 35 obsahuje dva izolované falangy, ostatní po jednom. Výjimku z popsaného schématu tvoří nález z hrobu 55, kde byly nalezeny čtyři falangy ovce/kozy (pravděpodobněji ovce, Ovis aries) na témže místě (2x phalanges proximales, 1x phalanx media, 1x phalanx distalis). Ty sice nejsou in situ fotograficky ani kresebně dokumentovány, ale na základě zjištěné anatomické návaznosti mohou patřit jedné, původně souvislé části končetiny (tj. celý prst nebo prsty). Přestože se tento nález vymyká, zelená barva některých z falangů dokládá pozici poblíž bronzových předmětů nalezených v oblasti krku a zároveň poblíž lopatky ovce/kozy (zelené barvy) a žeber ovce/ kozy (rovněž zelené barvy, viz níže); tabela 23; obr. 151, 154. Tyto prostorové souvislosti svědčí pro záměrné uložení. Obr. 154. Mikulovice. Dokumentace prstních článků a astragalů nalezených v hrobech na pohřebišti. Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý. — Fig. 154. Mikulovice. Documentation of phalanges and astragalus bones found in graves at the cemetery. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý. 254 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 1? 0 1+3? 2 1** 2 2 5 4+4? 1** 2 1 0 1 6+4? Tabela 27. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích prstních článků (falangů, phalanges) a hleznových kostí (astragalů, tali) v roli milodarů v hrobech. Pozn.: Všechny čtyři započítané astragaly byly nalezeny v témže hrobě, *dva započítané falangy byly nalezeny témže hrobě; **4 falangy téže končetiny započítány jako 1 položka. Ostatní jako tabela 25. — Table 27. Mikulovice. Quantification of phalanges and astragali (tali) in the role of offering. Note: All four tali included were found in the same grave. *two included phalanges were found in the same grave; **four phalanges from the same leg count as one specimen. Others as in Table 25. Kvantifikace, taxonomická a anatomická determinace. Z 13 falangů determinovaných v materiálu z pohřebiště je 9 falangů z den pěti hrobů zde považováno za milodar nebo milodar?; 5 z nich představují izolované falangy, zbývající čtyři patrně tvoří zmiňovanou část jedné končetiny ovce/kozy (podrobné kvantifikace v tabela 24 a 27). Vedle uvedených falangů ovce/kozy byly ostatní relevantní nálezy taxonomicky determinovány jako tur domácí (Bos taurus) a anatomicky jako první nebo druhý falang (3x phalanx proximalis a 2x phalanx media – obr. 148e). Falangy turů byly přítomny v mužských i ženských hrobech; výše uváděný hr. č. 55 s falangy ovce/kozy je ženský (tabela 27; obr. 148a, 148b). Falangy byly zaznamenány u pohřbů různých věkových kategorií, vč. dítěte a starších lidí. U falangů a astragalů lze rozpoznat juvenilní věk, v rámci dospělých zvířat již ale věk blíže specifikovat nelze. V hrobech z Mikulovic všechny nálezy v roli „milodaru“ či „milodaru?“ patří, kromě jednoho falangu z hr. č. 32, dospělým nebo alespoň subadultním zvířatům (viz přirostlá epifýza u všech falangů a „dospělý“ vzhled falangů a astragalů, obr. 154). Nález čtyř hleznových kostí (astragalů) na dně dětského hrobu č. 19 zahrnuje levý a pravý neporušený astragalus tura domácího (možná z téhož jedince) a celý pravý a narušený levý astragalus ovce nebo kozy (opět možná z jednoho jedince – obr. 154). Jejich pozice není zcela jasná, ale všechny byly nalezeny na dně a patrně na témže místě (všechny byly uloženy v témže sáčku č.s. 5055) a jeden z nich je rozpoznatelný na fotografii v oblasti hrudníku/krku pohřbeného dítěte (tab. 41: D). Pro úplnost uvádíme nález astragalu koně z hrobu 84 vytříděného z antropologického materiálu, který je ovšem zachován jen z ¼, a jeho interpretace je proto velmi problematická. Tafonomie. Ani jeden z falangů či astragalů není nijak opracován, zdoben nebo ohlazen (obr. 154). Na prstních článcích ani astragalech ve funkci milodaru nebyly pozorovány řeznické či kuchyňské zásahy, opálení ani okus. Za poznámku stojí, že na základě vzhledu povrchu není vyloučeno, že drobný falang prasete z hr. č. 15 nejasné interpretace (nezařazen k Mil či Mil?) prošel trávicím traktem šelmy. Oproti běžným poměrům v sídlištním materiálu vykazuje soubor nižší stupeň fragmentace. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí žebra bývají přítomna v hrobech různých kultur a běžně interpretována jako masité milodary. S tímto předpokladem přistupujeme i k vyhodnocení nálezů z Mikulovic (dokumentace viz obr. 155). Uložení. V některých hrobech byla na fotodokumentaci pozorována série několika paralelně ležících žeber, zjevně představujících původně souvislou část hrudníku. Konkrétně jde o hroby 13, 14, 20, 64 (tab. 39: E, G; 41: G; 51: C; 69, 71, 76, 96). Patrně tomu tak ale bylo i ve fotograficky nedokumentovaných případech z hrobů 21 (části dvou žeber v témže sáčku), 55 (čtyři žebra ovce/ kozy; zelená barva od bronzu jednoho z nich indikuje pozici v oblasti krku pohřbené osoby, spolu s lopatkou a falangy ovce/kozy, viz výše) a 57 (min. tři žebra ovce/ kozy nalezené spolu s lopatkou ovce/kozy na míse). Naopak pravděpodobně izolované žebro bylo detekováno pouze v hrobě 18 (celé žebro prasete za zády člověka; tab. 41: A–B) a 91 (celé žebro velkého savce před kolenem; tab. 57: D). Záměrnému vložení nasvědčuje i fakt, že v mnohých případech ležela žebra u lopatky nebo poblíž (viz níže, kap. 11.4.3.5). Podobně jako v případě lopatek nebylo ani u žeber pozorováno jednotné pravidlo pro umístění v hrobě (pozice v hrobě viz tabela 23). Kvantifikace a taxonomická determinace. Z 15 hrobů obsahujících zvířecí žebra, resp. jejich fragmenty, byly nálezy jen v 11 hrobech vyhodnoceny jako milodar (kvantifikace viz tabela 28). V ostatních případech jde o velmi drobné obtížně interpretovatelné fragmenty nebo o nález z vyšších vrstev zásypu. Pohlaví pohřbené osoby jejich vkládání patrně neovlivňovalo, neboť jsou přítomna v ženských i mužských hrobech, u dětských pohřbů ovšem žebra zjištěna nebyla. Žebra velkých savců byla vložena v pěti hrobech. Vzhledem k nízkému podílu jiných velkých zvířat, než je tur domácí (jak v Mikulovicích, tak v době bronzové obecně) je velmi pravděpodobné, že tato žebra patří domácímu turu, čemuž neodporuje ani jejich morfologie. Žebra středně velkých Podle pohlaví OC d 1 Sus d LM d 1 LM ? 1 ∑ 1 1 A 1 1 3 Podle skupin 1 B C mimo skupiny 2 1+4?* muž + dítě astragalus ∑ 2 1** 1 11.4.3.4. Žebra (costae) dospívající OC 4?* ∑ (dospívající) žena phalanx 1 D žena astragalus 3?* C muž + žena BT OC 1? B muž? phalanx Podle skupin A muž BT Podle pohlaví muž muž? žena dítě Strana Anatomie Druh zvířete Druh zvířete 238–264 2 2 3 1 1 3 1 1 6 4 1 1 1 1 1 3 1 1 2 ∑ 2 1 4 1 11 Tabela 28. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích žeber (costae) v roli milodarů v hrobech. Pozn.: Započítávány skupinky žeber reprezentujících jeden milodar, uvedené počty se proto nerovnají počtům nalezených fragmentů žeber. Uvedené počty milodarů ale odpovídají počtům hrobů s žebry (viz tabela 24). LM = velký savec (pravděpodobně tur). Ostatní jako tabela 24. Table 28. Mikulovice. Quantification of ribs in the role of offering. Note: Groups of ribs counted as one offering; therefore, the stated numbers do not represent numbers of found rib fragments. But the given numbers of rib offerings correspond to numbers of graves with rib offerings (see tabela 24). LM = large mammal (probably cattle). Others as in Table 24. 255 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Obr. 155. Mikulovice. Dokumentace lépe zachovaných žeber ve funkci milodaru. Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý. — Fig. 155. Mikulovice. Documentation of better-preserved ribs serving as offerings. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý. savců byla zjištěna v šesti hrobech, mezi nimi jsou hojnější žebra prasat (4 hroby) než žebra ovcí/koz (2 zmíněné hroby 55 a 57). Přítomnost více skupin žeber v témže hrobě nebyla pozorována. Pokud bylo možno determinovat tělní stranu, pak šlo vždy o žebra z pravé strany těla (7 z 11 milodarů; tabela 28). Zároveň byla patrně preferována žebra ze střední a zadní části hrudníku. V případě milodaru na míse šlo asi o tři nejkaudálnější (nejblíže pánvi situovaná) žebra ovce/kozy (hr. 57). V souboru byly zachyceny jak distální (hr. 18, 21, 60, 91) tak proximální konce žeber (např. hr. 14, 18, 60). Na proximálních částech nebylo nikdy pozorováno odsekávání jejich kloubních konců. V některých přípa- 256 dech byla žebra původně nepochybně celá (hr. 18, 60; tab. 41: A–B; 95) nebo zřejmě celá (hr. 14, 91; tab. 39: E; 57: D; 69). Individuální věk je možno dle žeber rozpoznat jen obtížně, lze ale konstatovat, že zachovalé proximální konce některých žeber mají nepřirostlé epifýzy, patří tedy mladším zvířatům (např. hr. 14, 18 a 60). Žebra z výše diskutovaného hrobu č. 55 patří pravděpodobně subadultnímu jedinci. Tafonomie. Na třech žebrech ve funkci milodaru byly zjištěny řeznické nebo kuchyňské zásahy (hr. 55, 57, 60) představující vesměs jemné příčné zářezy vedené z vnitřní (mediální) strany. Opálení ani okus nebyly pozorovány. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 11.4.3.5. Společný výskyt a prostorová analýza milodarů Společný výskyt a distribuce v hrobě. Distribuce analyzovaných milodarů v rámci hrobových jam byla diskutována výše (viz též obr. 153). Tato analýza neukazuje na pravidelnosti v umisťování těchto typů milodarů v hrobových jamách nebo ve vztahu k pohřbívanému tělu. Zajímavým zjištěním nicméně je vazba žeber na lopatky. Z 11 hrobů s intencionálně vloženými žebry jen ve dvou (hr. 18 a 64) nemáme informaci o přítomnosti lopatky (tabela 24). Situaci v šesti z těchto 11 hrobů můžeme považovat za přímou prostorovou souvislost lopatek a žeber, jelikož byly nalezeny bezprostředně vedle sebe nebo poblíž (hr. 11, 13, 14, 20, 21, 57). V hrobech č. 13, 20 a 21 ležely lopatka a žebra přes sebe (tab. 67, 71, 76), v hrobě 57 ležely dokonce lopatka i žebra spolu na míse (tab. 21; 49: B; 93). Naopak falangy a lopatky se v hrobech téměř nesetkávají. Z šesti hrobů obsahující falangy nebo astragaly byla lopatka přítomna jen v jediném, a to navíc v hrobě 55 s atypickým případem falangů (viz výše). V mnohých případech společného výskytu žeber a lopatky je možné, i když neprokázané, že pocházejí z téhož zvířecího jedince. Stejné taxonomické určení lopatky a žeber je jisté v hrobech č. 13 (prase), 55 a 57 (ovce/ koza) a pravděpodobné v hrobech 11, 20, 21 a 91 (tur?). Naopak v hrobě 14 se kombinují lopatka ovce/kozy a žebra prasete a v hr. 60 se kombinují lopatka tura a žebra prasete. Společný výskyt dvou milodarů téže kategorie v jednom hrobě je ojedinělý: odhlédneme-li od atypického nálezu z hr. 55, pak více než jeden izolovaný falang v roli milodaru se vyskytoval pouze v hrobě 35; společný výskyt několika skupinek žeber (milodarů) zjištěn nebyl; společný výskyt dvou lopatek v roli milodaru také nebyl spolehlivě prokázán (viz výše). Distribuce na pohřebišti. Vizuální vyhodnocení plošné distribuce lopatek, žeber a falangů na pohřebišti (obr. 156) neukazuje koncentraci na jednom místě nebo jiné nenáhodné prostorové uspořádání. Také vyhodnocení frekvence milodarů neukazuje na výraznou koncentraci v některé ze skupin hrobů A až D (tabela 24; obr. 148d); i když ve skupině A a B jsou o něco hojnější než ve skupinách C a D. V nejpočetnější skupině hrobů A jsou přítomny lopatky turů, ovcí/koz i prasat, falangy a astragaly turů a ovce/kozy i žebra velkých a středně velkých savců. Všechny tři kategorie milodarů zde byly nalezeny jak u žen, tak u mužů (tabela 24). Tatáž „pravidla“ mohla platit i ve skupinách B, C a D, v nich ovšem máme poměrně nízký počet hrobů pro statistické hodnocení jednotlivých aspektů. Přesto lze konstatovat, že zatímco ve skupině A a B byly zjištěny všechny tři kategorie (lopatky, falangy, žebra), ve skupině C byly nalezeny jen lopatky a žebra, a ve skupině D pouze lopatky a falangy (obr. 148c). Ve skupině B není zastoupen tur a ve skupině C a D není zastoupena ovce/koza (obr. 148g; tabela 25–28). 11.4.3.6. Ostatní nálezy z hrobů Kromě uvedených kategorií nálezů zmiňujeme větší část mandibuly starého ale tělesně malého domácího tura PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 238–264 se dvěma zachovanými zuby nalezenou na holeni ženy v hrobě č. 14 (tab. 39: E) a ne zcela spolehlivě determinovaný zub tura ze dna hrobu č. 43 (determinován z fotografie na tab. 47: E). Jejich pozice na dně v kontextu lidské kostry může být výsledkem intencionálního uložení. Protože se ale tyto nálezy vymykají dobře dokumentovaným milodarům, byly ponechány bez jakéhokoli zařazení. Ostatní nálezy pocházející z hrobů mají vesměs charakter menších fragmentů a zjevně představují sídlištní odpad, který se stal náhodnou součástí zásypu. Přestože nejsou podrobně analyzovány, jsou zahrnuty v celkovém seznamu nálezů (tabela 23). Devět drobných fragmentů ze zásypů šesti hrobů je spáleno. Kromě lopatky z hr. č. 16 (viz výše) je asi ohlodán psem také fragment metakarpu ovce/kozy z hr. č. 13 a ohlodán hlodavcem fragment jednoho artefaktu z hr. č. 12. 11.4.3.7. Sídlištní objekty Z pěti sídlištních objektů (obsahujících lidské i zvířecí pozůstatky) byly pouze objekty 2023 a 2412 bohaté na zvířecí kosti (tabela 23). Skutečnost, že pohřby v sídlištních objektech nejsou v Mikulovicích provázeny běžnou hrobovou výbavou (viz kap. 7.4), významně snižuje pravděpodobnost intencionálního vložení i zvířecích kosterních a kostěných milodarů. Většina nebo všechny nalezené kosti jsou proto neintencionální součástí zásypu, čemuž odpovídá jejich pozice v různých, zejména vyšších vrstvách objektu (k distribuci keramických nálezů ve výplních sídlištních objektů s kosterními pozůstatky srovnej výše, kap. 11.1.10). Obj. 2023 (s nad ním umístěným žárovým pohřbem č. 101). V objektu nejsou doloženy žádné zvířecí lopatky a evidováno je jen několik vzájemně nesouvisejících fragmentů žeber. Na druhou stranu zásyp objektu obsahoval velké množství vcelku zachovaných falangů různého typu: proximální, střední i distální falangy (phalanges proximales, mediae et distales) domácího tura, prasete i ovce/kozy (obr. 157). Většina z nich (možná všechny) byla nalezena v severovýchodní polovině objektu v úrovních 0 cm – dno. Z anatomického i tafonomického hlediska tyto falangy představují nepřirozeně velký podíl: celkem 27 nalezených falangů zde představuje 26 % (početně) nebo 47 % (objemově) všech osteo-zoologických nálezů. Pokud navíc připočteme anatomicky související sezamské kosti a tvarově podobné astragaly, pak tyto podíly jsou 47 % (početně) a 56 % (objemově). Kromě jediné výjimky jsou tyto elementy zachovány kompletní a více méně neporušené. Byly zaznamenány, i když řídce, příčné zářezy odpovídají členění v kloubech (1x prox. kloub phalanx proximalis, 1x astragalus). Proximální falangy patří domácímu turu, praseti a ovci/koze, mediální a distální falangy a sezamské kosti patří pouze domácímu turu. Ani u jednoho z druhů tyto nálezy nepředstavují pozůstatky jednoho zvířete: falangy tura pocházejí z minimálně tří jedinců, falangy prasete z min. dvou jedinců a falangy ovce/kozy z min. dvou jedinců. Ze dvou vcelku zachovalých astragalů patří jeden domácímu praseti a druhý turu nebo jelenu. Vysoký podíl falangů patří nedospělým jedincům (8 ze 17, které bylo možno posoudit). Kromě uvedeného výčtu obsahuje objekt sedm kostěných artefaktů (tab. 116 a 117; kap. 11.5). 257 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Obr. 156. Mikulovice. Prostorová distribuce lopatek, žeber a falangů + astragalů v rámci pohřebiště. F – žena; M – muž; N – dítě; 1 – lopatka, jistý milodar; 2 – lopatka, nejistý milodar; 3 – žebra, jistý milodar; 4 – falang, jistý milodar; 5 – falang, nejistý milodar. Data R. Kyselý, kresba a grafika M. Ernée. Fig. 156. Mikulovice. Spatial distribution of scapulae, ribs and phalanges + astragali at the cemetery. F – female; M – male; N – child; 1 – scapula, sure offering; 2 – scapula, not sure offering; 3 – ribs, sure offering; 4 – phalanges, sure offering; 5 – phalanges, not sure offering. Data by R. Kyselý, drawing and graphic by M. Ernée. Obj. 2412 (s kostrovým pohřbem č. 98). Za nález potenciálně související s pohřbem lze v rámci sídlištních objektů snad považovat neporušený koňský prstní článek (phalanx media) středně velkého koně nalezený před kolenem kostry (tab. 35), případně i tupý artefakt z klu domácího prasete (tab. 117: 2023/6512) a celou 258 hleznovou kost (astragalus) jelena (obr. 157), oboje nalezené rovněž na dně téhož objektu. Uvedený falang koně je patrně ohlazen používáním. Nálezy celého prstního článku tura (obr. 157), fragmentů lopatek a části prasečího žebra pocházejí, stejně jako další fragmentární materiál, z různých úrovní zásypu a mají charak- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky 238–264 Obr. 157. Mikulovice. Dokumentace prstních článků, kotníkových kostí a astragalů nalezených v sídlištních objektech. Řazeno dle čísel objektů. Měřítko: 1 dílek = 1 cm. Foto R. Kyselý. — Fig. 157. Mikulovice. Documentation of phalanges, malleolare and astragalus bones found in settlement features. Ordered by feature number. Scale: 1 segment = 1 cm. Photo by R. Kyselý. ter sídlištního odpadu. K zajímavým nálezům patří spálený fragment tibiotarsu káně lesní (Buteo buteo128) a pozůstatky jelena (kromě uvedeného astragalu část lopatky s podélnými šrámy snad po řemeslném zpracovávání, spálené fragmenty parohu a parohový klín; tab. 116: 2412/6592) vesměs nalezené v nižších úrovních zásypu. Za zmínku stojí, že zmíněný falang tura je ohlodán (asi psem) a významný podíl zvířecích kostí z objektu 2412 je spálen (početně asi ½, objemově asi ¼). Objekt obsahuje celkem osm kostěných artefaktů (tab. 116 a 117; kap. 11.5). 128 Za bližší determinaci kosti káně děkuji Erice Gál. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 11.4.3.8. Poznámky k taxonomické skladbě a význam divokých druhů Mezi milodary z hrobů nebyly zaznamenány jiné zvířecí kategorie, než je domácí tur (Bos taurus), ovce/koza (Ovis aries / Capra hircus) a prase (Sus). Proporční zastoupení těchto druhů v závislosti na typu milodaru, pohlaví pohřbeného a skupině hrobů A–D ukazují obr. 148e–148g. V jednom ze sídlištních objektů může být za milodar považován také prstní článek koně (Equus caballus). Mezi kostmi ovce/kozy byla v některých případech identifikována ovce, naopak na přítomnost kozy neukazuje jednoznačně žádný nález. Kromě uvedených druhů byl v hrobech zaznamenán pes (Canis familiaris), 259 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky K divokým druhům patří i drobní hrabaví savci nejspíš představující pozdější intruze. Konkrétně jde o mandibulu křečka z hr. č. 26, řezákovou kost hlodavce velikosti hryzce ze dna hr. č. 92 a femur hlodavce (asi myšice, Apodemus) z hloubky 40–55 cm ve výplni hrobu č. 94. Zvlášť zajímavý je v tomto směru nález části lebky bělozubky bělobřiché (Crocidura leucodon129) z téže úrovně téhož hrobu (osteometrické údaje viz tabela 29). Bělozubka nehrabe hluboké nory, ale v podzemí se zdržovat může (např. při zimování). I kdyby tato lebka představovala pozdější příměs, cenná je prostá informace o jejím holocénním výskytu na Pardubicku, neboť její přítomnost v této oblasti nebyla staršími zoologickými průzkumy až do roku 2010 spolehlivě prokázána; zjištěna zde byla až v posledních letech (srov. Anděra 2010; Anděra – Lemberk – Zbytovský 2010; Anděra – Gaisler 2012; M. Anděra pers. com.). Nález z Mikulovic zřejmě představuje doklad starší podoby jejího zeměpisného rozšíření, kdy jeho lokální hranice musela tudíž vést severněji, než ve dvacátém století. V současnosti se patrně v souvislosti s oteplováním areál tohoto druhu bělozubky opět rozšiřuje na sever. 11.4.3.9. Poznámky k velikosti zvířat Rozměry získané z kostí v analyzovaných hrobech a sídlištních objektech z Mikulovic jsou obsaženy v přiložené tabulce (tabela 29). Žádná z dlouhých kostí ve studovaném materiálu není zachována celá, nemáme tudíž data použitelná pro výpočet kohoutkové výšky. Délkové rozměry získané z řady kompletních falangů, astragalů a některých lopatek domácích turů sice podávají informaci o velikosti zvířat, ale nemáme metody umožňující jejich věrohodný přepočet na kohoutkovou výšku. Graficky jsou srovnány délky a šířky proximálních prstních článků (obr. 158) – sporá (statistický test neumožňující) data naznačují větší velikost falangů v hrobech než na sídlišti. 129 Za posouzení lebky bělozubky děkuji Ivanu Horáčkovi. 260 40 pohřebiště sídliště 35 30 šířka (Bp) v mm osm divokých druhů savců a jeden druh ptáka (přehled viz tabela 22, 23). Pes je zde doložen pouze vrtanými zuby (cf. kap. 11.5). Z kostí divokých druhů byly zhotoveny některé artefakty: přívěšek ze zubu vlka (Canis lupus), artefakt z metatarsu kočky divoké (Felis silvestris), šídla z metatarsů srnce (Capreolus capreolus) a artefakty z parohu jelena (Cervus elaphus) (cf. kap. 11.5). Lovné druhy jsou dále doloženy dalšími fragmenty parohu, fragmentem stoličky a postkraniální kostí jelena a ojedinělým fragmentem vřetenní kosti prasete divokého (Sus scrofa) a spálenou částí tibiotarsu káně lesní (Buteo buteo). Fakt, že kost káně je spálena, vylučuje možnost přirozené intruze. Zatímco domácí druhy, jelen a srnec jsou v archeologickém materiálu studovaného období běžné, kočka divoká, vlk a káně byli zatím zaregistrováni jen v nemnohých případech (srov. Kyselý 2005; Peške 1981; 1993). Podobně jako v jiných archeologických situacích, i zde část dokladů jelenovitých představují nálezy parohů, které ovšem nemusí dokládat lov, neboť může jít o výsledek sběru shozů. 238–264 25 20 15 10 5 0 0 10 20 30 40 50 60 70 délka (Glpe) v mm Obr. 158. Mikulovice. Velikost prvních prstních článků (phalanges proximales). Srovnání nálezů ze sídlištního objektu 2023 a z hrobů. — Fig. 158. Mikulovice. Size of first phalanges proximales. Comparison of finds from settlement feature 2023 and from graves. 11.4.4. Interpretace, analogie, diskuse Předmětem následující diskuse jsou zejména intencionálně vložené nálezy neartefaktuální povahy. Jednotlivé kategorie milodarů jsou nejprve diskutovány zvlášť, následně je podán syntetický pohled. 11.4.4.1. Lopatky Fenomén lopatek v roli milodarů ve starobronzových hrobech byl diskutován již dříve zejména na základě nálezů z moravských únětických pohřebišť (Tihelka 1953, 280; Stuchlík – Stuchlíková 1996, 124; Peška 2009, 215–216) a recentně v rozborech souborů z Čech: z únětického pohřebiště v Brandýse nad Labem - Vrábí (Langová 2012; Danielisová – Langová et al. 2013), Vliněvsi (Kyselý 2018a) a z lokality Kolín–obchvat (plocha I-7; Král 2011), nicméně detailně a statisticky je fenomén zatím rozebírán v předložené práci a v navazujícím článku (Kyselý et al. 2020). Analýza osteologických nálezů z hrobů únětické kultury ve Vliněvsi zahrnuje pouze pět lopatek, bohatší soubory z Kolína–obchvatu a Brandýsa nad Labem byly zatím hodnoceny jen předběžně. Lopatky ze všech tří zmiňovaných pohřebišť náleží, podobně jako v Mikulovicích, všem třem hlavním kategoriím domácích zvířat (Kolín–obchvat: 7x tur domácí, 5x ovce/koza, 3x prase; Vliněves: 2x tur domácí, 2x ovce/koza; Brandýs nad Labem: 1x tur domácí, 3x ovce/ koza, 1x prase domácí; Kyselý et al. 2020). V Mikulovicích byly lopatky téměř vždy uloženy na dně hrobové jámy a ve vztahu ke kosterním pozůstatkům, což jasně ukazuje na intencionální vložení. To dokazuje i řada pozorování z jiných pohřebišť, kdy lopatka ležela např. přes hruď pohřbeného, na lidské paži, vedle keramické nádoby, pod keramickými střepy, přes hrnky nebo dokonce v míse či hrnci (Tihelka 1953, 242–243, 294; Pleinerová 1966, 362; Král 2011, 57, 58, 78; Langová 2012, 103). O intencionalitě tedy nelze pochybovat, vlastní interpretace tohoto fenoménu je ale problematická. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Tabela 29. Mikulovice. Osteometrická data získaná z analyzovaných zvířecích kostí (tabela 23). Dílčí tabulky: A: Scapula; B: Phalanx proximails et media; C: Phalanx distalis; D: Astragalus, E: Ostatní postkraniální elementy; F: Kraniální elementy. Akronymy: P/S = pohřebiště (P)/sídliště (S); M = milodar (Mil)/milodar? (Mil?); Druh (zvířete): BT = tur domácí (Bos taurus), BTCE = tur/jelen, BUT = káně lesní (Buteo buteo), CE = jelen (Cervus elaphus), CFA = pes (Canis familiaris), C.l. = bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon), EC = kůň (Equus caballus), FS = kočka divoká (Felis silvestris), OA = ovce (Ovis aries), OC = ovce/koza (Ovis/Capra), SSD = prase domácí (Sus domesticus), SSX = prase (Sus indet.); Anat. (anatomie): cr = lebka, cs = horní špičák (caninus sup.), d3s = horní mléčná stolička 3 (molar deciduous 3 sup.), h = kost pažní (humerus), mdb = mandibula, mtc = metacarpus, mtt = metatarsus, ph1 = proximální falang (phalanx proximalis), ph2 = střední falang (phalanx media), ph3 = distální falang (phalanx distalis), sc = lopatka (scapula), ta = hleznová kost (astragalus, talus), ti = kost holenní (tibia), tt = tibiotarsus, u = kost loketní (ulna); Str. (tělní strana): d = pravá (dextra), s = levá (sinistra); Pozn. (poznámka): A = artefakt, MNI = minimální počet jedinců, sp. = spáleno. Hodnoty v závorkách – hodnoty, které nemohly být změřeny přesně. Rozměry*: B = min. šířka krčku, BFd = šířka dist. kloubní plochy, D = min. hloubka diafýzy, Dd = max. dist. hloubka, DFp = hloubka prox. kloubní plochy, Dp = max. proximální hloubka, GB = max. šířka, GD = max. hloubka, GL = max. délka, GLax = max. délka axiální poloviny, LF = min. délka ve střední linii, P4L = délka korunky P4, P4P4 = max. šířka lebky mezi vnějšími okraji korunek premolárů P4, U1U3 = délka řady drobných incisiformních zubů (korunek) za I1. Ostatní zkratky a definice rozměrů dle von den Driesch (1976). Table 29. Mikulovice. Osteometric data obtained from analysed animal bones (Table 23). Sub-tables: A: Scapula; B: Phalanx proximails et media; C: Phalanx distalis; D: Astragalus, E: Other postcranial elements; F: Cranial elements. Acronyms: P/S = cemetery (P)/settlement (S); M = offering (Mil)/offering? (Mil?); Druh (Species): BT = domestic cattle (Bos taurus), BTCE = cattle/red deer, BUT = common buzzard (Buteo buteo), CE = red deer (Cervus elaphus), CFA = dog (Canis familiaris), C.l. = bicoloured white-toothed shrew (Crocidura leucodon), EC = horse (Equus caballus), FS = wild cat (Felis silvestris), OA = sheep (Ovis aries), OC = sheep/goat (Ovis/Capra), SSD = domestic pig (Sus domesticus), SSX = pig (Sus indet.); Anat. (Anatomy): cr = cranium, cs = caninus sup., d3s = molar deciduous 3 sup., h = humerus, mdb = mandible, mtc = metacarpus, mtt = metatarsus, ph1 = phalanx proximalis, ph2 = phalanx media, ph3 = phalanx distalis, sc = scapula, ta = astragalus, talus, ti = tibia, tt = tibiotarsus, u = ulna; Str. (body side): d = dextra, s = sinistra; Pozn. (Note): A = artefact, MNI = minimal number of individuals, sp. = burned. Values in brackets – values which could not be measured precisely. Measurements*: B = min. column width, BFd = width of dist. articular surface, D = min. depth of diaphysis, Dd = max. dist. depth, DFp = depth of prox. articular surface, Dp = max. prox. depth, GB = max. width, GD = max. depth, GL = max. length, GLax = max. length of axial half, LF = min. length in middle plane, P4L = length of P4, P4P4 = max. width of the cranium between outer outlines of P4, U1U3 = length of incisiform row behind I1. Other abbreviations and definitions of dimensions after von den Driesch (1976). A P/S P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P P B P/S P P P P S S P P S S S S S S S P S S S S P S Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil? Mil Mil Mil Mil Mil Mil Mil? Mil Mil Mil Mil? Mil Mil Mil? Mil? Mil? Hrob 11 20 21 43 59 60 77 86 28 32 38 41 48 93 5 14 55 57 22 56 2 36 52 58 67 82 23 Hrob 15 35 35 41 101 101 55 55 101 101 101 101 101 101 101 87 98 101 101 101 55 98 Mil Mil Mil Mil Mil? Druh BT BT BT BT BT BT OA OA OC OC OC OC OC SSD SSD BT BT BT BT BT OC EC 238–264 Druh BT BT BT BT BT BT BT BT BT BT BT BT BT BT OA OA OA OA OC OC SSD SSD SSD SSD SSD SSD SSX Anat. ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph1 ph2 ph2 ph2 ph2 ph2 ph2 ph2 Anat. sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc sc Str. d d d d d d d d s s s s s s d d d s s s s s s s s s s Mil D P/S P P S S S P S Mil Mil Mil 62,2 35,6 33,6 33,3 32,9 33,5 31,9 35,6 41,1 42,9 43 38,9 39,6 39 22 48,5 Mil E P/S S S S P S P P P F P/S P P P P P Mil Mil Mil Mil Mil PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrob 101 101 101 101 101 Hrob 19 19 97 101 98 19 101 Hrob 98 98 98 24 98 36 62 13 Hrob 42 57 14 26 94 Druh BT BT BT BTCE CE OC SSD Druh BT BT SSD BT BUT BT OC FS Druh CFA SSD BT OC C.l. Anat. h h u ti tt mtc mtc mtt Anat. cs d3s mdb mdb cr (345) 346 323 356,6 (371) (341) 188,2 180 SLC 60 45 55,5 48,2 53 48,9 54,4 56,8 53 52,9 57,5 56,5 59,9 52,7 18,3 20,5 19,6 17,6 16,5 20,5 21,7 B* 23,2 18,8 23,5 21 24,5 21 23,3 23,5 23,2 22,5 25,8 25,8 23,8 23,5 110,2 9,9 10,9 8,4 23,5 22,4 20,6 20,5 26,5 11,4 11,7 10,1 10,1 12 Phalanx distalis Anat. DLS ph3 75,9 ph3 86,9 ph3 82,5 ph3 74,5 ph3 Druh BT BT BT BT BT Anat. ta ta ta ta ta ta ta Str. d d d d d d d Str. s d d s sd Str. d s s d d d s Astragalus Pozn. GLl 58,4 MNI=1 58,3 61 57,8 59,4 27 45 26,1 14,8 Kraniální elementy Pozn. GL* GB* GD* A (38,4) 6,7 10,7 15 11,6 20,3 9,5 41,7 49 52,7 (47) 51,6 53,5 51 51,7 21 25,3 (32,5) (34,1) (28,2) 23,1 22,8 Bd BFd* 34,8 22,5 25,3 24,2 8,9 22,8 26,9 32,5 30,8 9,5 47,8 30,7 29,4 29,8 26 11,6 11,3 1,3 11 1,3 10,5 11,2 15,5 15,6 27,1 46 Ld 61 65,1 62,2 60,5 61 Bd 37,8 37,8 36,3 34,3 36 (18,8) 25,3 BT 69,8 (60) (12,4) 59,3 24,3 7,1 sp. 50 54 59,8 60,2 58,6 59,4 55,3 60 55,8 23,8 25,2 24,7 24,5 52 43,3 D* 19 17,5 19,3 19,5 17,3 16,3 8 8,2 6,9 7,5 6,9 7,1 7,3 9,6 9,1 24,8 LF* 45,2 45,3 46 47,3 46,6 21,9 Bd BG 50,8 29,1 38 37,5 36 35,5 GLm 54,1 53,7 55,7 53,2 55,3 26 39,9 LG 60,2 50 60 51,3 35,5 36 36,4 HP Ostatní postkraniální elementy Pozn. BFp SD D sp. 74 A A GLP 76,5 59,8 72,8 63,9 (76) 64 67,5 73,6 71,6 70 70,1 74 76,5 67 31,4 32,6 31,6 30,5 10,2 10,6 Phalanx proximails et media Glpe Glax* Bp BFp Dp* DFp* SD 58,8 61,5 34,2 35,6 28,8 64 29,5 24,5 56,5 55 31,4 35,7 25,6 62,3 32,3 27,5 59,5 60,7 31,6 35,6 24,2 52,5 27,5 30,7 23,3 34,6 34 12,1 15 10 11,6 14,5 9,8 31,9 32 11,1 13,2 9 31,8 31,8 10,9 12,9 8,9 33,5 32,8 10,8 13,9 8,6 31,8 11,2 9,1 34,7 34,5 11 14,2 9,3 16,9 18,2 14,2 39 39 17,3 18,4 12,7 32 35,2 25,7 31,8 35,5 32,9 32,8 25,5 33 37,6 27,5 33,5 36 27,3 12,6 9 52,8 46 32,7 24,6 43 GL 61,7 C P/S S S S S S Scapula HS DHA 364,8 Dd Dd* 21,8 21 22,9 22,5 19,5 10,6 10,3 8,8 9,6 8,5 9,8 9,8 10,9 10,9 30 29,5 28 32,1 31,2 11,5 28,2 MBS 25,6 26,8 27 26 25,5 Dl 33,3 32,2 33,2 31 31,8 23 Dm (33,2) 32,7 32,8 31 33,2 17,2 25,1 BPC DPA 21,1 35,4 29,7 6,8 7 8 9 116,8 73,7 48,4 46,1 U1U3* P4L* P4P4* 2,6 1,7 5,3 261 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Orientace hřebenem nahoru u zhruba poloviny lopatek odpovídá statistické náhodnosti a nenasvědčuje interpretaci, podle které sloužily jako podložka pro jiný, nezachovaný milodar (např. potravinový); tento kostěný hřeben by totiž poněkud překážel. Interpretaci nenasvědčují ani pozorování, kdy byla lopatka nalezena v šikmé poloze, pokud ovšem vyloučíme, že jde o propadlé lopatky původně položené např. na rakvi. Přesto existuje nejméně jeden případ, kdy lopatka možná jako podložka sloužila, konkrétně lopatka z hrobu 5162 v Kolíně–obchvatu, na níž byly nalezeny měděné perly (Kyselý et al. 2020). Další existující interpretace předpokládá, že lopatky jsou pozůstatkem masitého milodaru (srov. Hásek 1959, 8; Ondráček 1962, 80; Stuchlík – Stuchlíková 1996, 124; Král 2011, 78). Ani tato interpretace nenalezla v analýze lopatek z Mikulovic podporu. V případě masitého milodaru se očekává přítomnost souvislé části těla odpovídající porci masa a ne separovaného kosterního elementu (zde lopatky). Ve zkoumaných hrobech se ale striktně a pravidelně setkáváme s lopatkami izolovanými od ostatních částí končetiny. Indicie pro přítomnost souvislé části končetiny, tak jak to v ČR známe např. v halštatských hrobech (Kyselý 2018b), nebyla v žádném z hrobů v Mikulovicích pozorována. Také občas pozorovaná prostorová souvislost žeber a lopatek není dokladem vložení souvislého bloku těla (žebra + lopatka). Jasně to vylučuje fotograficky dokumentované uspořádání v hrobech č. 13, 14, 20 a 21, kde žebra nebyla vůči lopatce orientována anatomicky správně; jsou například orientována opačně než v těle (tab. 39: E, G; 41: G; 42: C), což svědčí pro vložení zvlášť. Ve dvou případech dokonce lopatka a žebra patří různým zvířecím druhům. Podle některých tvrzení sloužily alespoň některé lopatky jako nástroje k hloubení hrobové jámy nebo k druhotnému narušování hrobů (Tihelka 1953, 280; Ondráček 1962, 80; Stuchlík – Stuchlíková 1996, 124). Z toho druhá možnost se jeví jako pravděpodobnější, neboť intencionální zanechání pracovních nástrojů k hloubení hrobové jámy v hrobě neodpovídá běžným představám o rituálu – navíc by použitý nástroj následně mohl být postrádán při zahazování hrobové jámy. Tato interpretace má být podpořena údajnými pracovními stopami na lopatce. Přítomnost pracovních stop je ovšem nutno považovat za v literatuře opakované, dále nezkoumané a neověřené tvrzení navazující na pozorování M. Chleboráda, který ale píše o otřelé lopatce ze sídlištního objektu, resp. z domácnosti, nikoliv z hrobu (Chleborád 1928, 7). Později spojení lopatky s otřelou hranou z únětického hrobu v Rebešovicích a s představou hrabání naznačuje J. Ondráček (1962, 80), ovšem bez bližšího traseologického rozboru a dalšího zdůvodnění této interpretace. Doklady lopatek ve vyšších vrstvách zásypu, nebo opřených o stěnu, se vyskytovaly často právě v hrobech s předpokládanými doklady druhotného narušení (Ondráček 1962, 80; Král 2011, 78). To však lze vysvětlit i přemístěním původního obsahu hrobu (vč. lopatek) při tomto narušení. Ve všech narušených, zčásti narušených nebo potenciálně narušených hrobech v Mikulovicích ležely lopatky (u nichž je pozice známa, což je většina případů) na dně, a to v horizontální poloze. V případě Mikulovic tudíž sekun- 262 238–264 dární narušení hrobu s pozicí lopatek ve vyšších vrstvách nebo s narušenou orientací nijak nekoreluje. Proto nepředpokládáme, že jde o nástroje narušitelů. Dalším silným protiargumentem je nepřítomnost pracovních stop na proximálních okrajích lopatek, kde zejména by se v případě jejich použití jako nástroje k hrabání drobné vrypy od zeminy či kamenů zachovaly. Charakter lopatek z Kolína–obchvatu a Vliněvsi je, stejně jako v Mikulovicích, intaktní (Kyselý et al. 2020). Poměrně křehká lopatka zároveň není ideální nástroj pro hloubení jámy. Frekventovanější by podle našeho názoru měly být spíše kompaktní, pevné motykovité nástroje vyrobené např. z parohoviny. Všechny tyto argumenty nenasvědčují lopatkám v roli nástroje k hloubení. Lopatky nebyly zdobeny, není ale vyloučeno, že nesly dnes již nezachované malby. Fakt, že jde o jasně ohraničené, geometricky pravidelné, ploché elementy deskovitého tvaru (v kostře jediné s touto morfologií), nabízí vysvětlení, že představovaly desky s obrázky nebo významovými značkami. Pro danou možnost ale nemáme jinou oporu, než analogie odjinud. Konkrétně, jako nosič textů byly lopatky běžné ve staré Číně, kde zároveň sloužily jako věštecké kosti (cf. Chou 1976; Keightley 1978). O funkci a roli lopatek můžeme prozatím jen spekulovat. Možná je i jejich magická (např. věštecká) úloha při pohřbu nebo před ním (Kyselý et al. 2020). Soustředění se právě na tento element může signalizovat blíže neurčený symbolický význam. Je možné, že význam mohl mít jejich trojúhelníkovitý tvar nebo anatomická pozice v těle. Přestože nebyly viditelně ohlazeny či opotřebovány, je možné, že před pohřbem byly nějakou dobu používány nebo uchovávány. V opačném případě by bylo nutno danou neporušenou lopatku pohotově obstarat ze sídlištního odpadu nebo ji vyseparovat z právě poraženého zvířete bez zanechání stop po řezání, což je obtížně představitelné. Cílené separování lopatky z těla by patrně zanechalo více řeznických zásahů, než bylo pozorováno. Je téměř jisté, že před pohřbem muselo být alespoň v některých případech poraženo zvíře, a to kvůli žebrům (masitý milodar). Frekventovaný souhlas taxonomického určení lopatek a žeber při jejich společném výskytu v jednom hrobě (kap. 11.4.3.5) neodporuje v těchto případech získání daných anatomických partií z téhož poraženého zvířete. Zajímavé je, že obě lopatky se zářezy zařazené mezi spolehlivé milodary (hr. č. 21 a 57) patří právě do kategorie hrobů s kombinací lopatky + žebra. V Mikulovicích nepozorujeme vazbu přítomnosti lopatek na pohlaví a věk pohřbené osoby ani na určitou skupinu hrobů (A–D). Zároveň nevidíme jednoznačnou vazbu zvířecího druhu na tyto faktory. Demografické faktory tudíž asi na vkládání lopatek do hrobových jam neměly na zdejší nekropoli vliv. Tímto se Mikulovice liší od situace v lokalitě Kolín–obchvat, kde se lopatky vyskytovaly téměř výlučně v ženských hrobech (celkem šest ze sedmi pohřbů s determinovaným pohlavím; Kyselý et al. 2020). To původně vytvořilo dojem lopatek jako ženského symbolu. V Mikulovicích není zvlášť preferován některý ze zvířecích druhů a není preferována ani tělní strana, ze které lopatka pochází (levá nebo pravá). Nicméně zajímavá je absence lopatek nedospě- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky lých zvířat v mužských hrobech. Bylo snad nežádoucí, aby mužská část populace byla obdarována lopatkou nedospělého zvířete? S ukládáním zvířecích lopatek do hrobů se setkáváme i na některých nekropolích datovaných do starší fáze únětické kultury – např. Brandýs nad Labem Vrábí (Langová 2012), Bedřichovice (Ondráček 1962, 80), Dolní Počernice (Hásek 1959, 8; Pleinerová 1966, 366). To ukazuje na existenci tohoto fenoménu již před klasickou fází únětické kultury. 11.4.4.2. Falangy a astragaly V souladu s interpretací bohaté série falangů nalezených na dně 16 hrobů ve Vliněvsi (Kyselý 2018a) a dvou falangů domácího tura nalezených ve větším únětickém koflíku (nádoba 20/8) v hrobě č. 20 v Praze-Miškovicích (Ernée 2015, Taf. 57; Ernée – Kyselý 2015), lze i nálezy falangů z Mikulovic, nebo alespoň některé z nich, považovat za intencionální přídavek. V případě Mikulovic se patrně setkáváme se dvěma typy přídavku: (1) izolované falangy a astragaly a (2) část distální končetiny (prsty). Zatímco případy prvního typu mohou mít níže uvedenou funkci hracích kamenů, talismanů či amuletů, druhá kategorie měla asi jiný význam. Nález druhé kategorie (přítomný jen v hrobě 55) patrně představuje více či méně čerstvou distální část končetiny ovce nebo kozy. S analogickými případy se setkáváme i ve Vliněvsi, a to v podobě původně asi souvislé části distální končetiny tura (v hrobě H 105) a ovce/kozy (H 86). Nicméně přes potenciálně čerstvý charakter souvislé části těla můžeme jen stěží prsty kopytníků považovat za potravinový milodar. Širší diskusi si zaslouží nálezy první kategorie. Zatímco u lopatek lze alespoň teoreticky uvažovat o jejich reálné nebo symbolické funkci pracovního nástroje, z hlediska pracovního použití nepraktický tvar astragalů a proximálních falangů podobné vysvětlení neumožňuje. Astragalus kopytníků má, podobně jako první a druhý izolovaný falang kopytníků, kvadratický tvar, což evokuje představu téže funkce. S možným požadavkem kvadratického tvaru koresponduje i vyloučení distálních prstních článků klínovitého tvaru, které nebyly nalezeny ani v jednom hrobě, přestože v sídlištním objektu 2023 z Mikulovic jsou dobře zastoupeny. Také dospělý věk zvířat, jimž patřily falangy a astragaly odlišuje milodary od kumulace falangů v sídlištním objektu 2023, kde byl podíl juvenilních jedinců vysoký. Je možné, že dorostlé a pevné kosti byly pro daný účel vhodnější. Na prstních článcích ani astragalech ve funkci milodaru nebyly pozorovány řeznické či kuchyňské zásahy, opálení ani okus, zatímco u falangů ze sídlištních objektů 2023 a 2217 zaznamenány byly (viz výše a tabela 23). Z hlediska velikosti a možnosti manipulace lze do dlaně pojmout zhruba jeden falang tura nebo několik falangů menších savců. Tyto vlastnosti a zejména tvar falangů a astragalů korespondují s jejich interpretací jako hracích kamenů a neodporují ani možnosti jejich používání jako magických předmětů (věštecké kameny, talismany či amulety). Množství případů používání falangů a astragalů jako hracích kostek nebo magických předmětů, často nesoucích významové PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 238–264 značky nebo zdobení, je dokumentováno jak z etnografických pozorování, tak z archeologických kontextů (Bartosiewicz 1999; De Grossi Mazzorin – Minniti 2013; Küchelmann 2018). V Mikulovicích ani na jiných posuzovaných pohřebištích (Vliněves, Praha-Miškovice) nejsou popisované falangy a astragaly nijak opracovány nebo zdobeny. Neřadíme je proto mezi artefakty. Dominance tura mezi falangy a selekce prvních dvou falangů je ve shodě se situací ve Vliněvsi (Kyselý 2018a). S ohledem na intencionální přítomnost falangů v hrobech se nabízí souvislost velkého počtu falangů v obj. 2023 s pohřbem č. 101. Vzhledem k tomu, že hrob/pohřeb č. 101 je stratigraficky mladší a žárový, se silně přepálenými kostmi, považujeme ale tuto souvislost za vyloučenou (cf. kap. 10). Od milodarů tuto kumulaci odlišuje fakt, že vykazují výše zmíněné tafonomické a věkové odlišnosti, a zejména to, že v hrobech na pohřebištích je v jednom hrobě zpravidla přítomen jen jeden falang. Nicméně vzhledem k evidentní selekci nelze tento soubor interpretovat jako běžný homogenní sídlištní odpad. Kumulaci v obj. 2023 lze vysvětlit buď jako: (1) výrobní odpad snad po získávání klihu z kopyt nebo vzniklý odstraňováním prstů od jinak využívaných metapodií, (2) specifický řeznický odpad nekonzumovaných částí těl, (3) kumulace těchto anatomických částí z blíže neurčených prakticko-funkčních nebo symbolických či rituálních důvodů. Pravděpodobnost interpretací považujeme za klesající od možnosti (1) po možnost (3). 11.4.4.3. Žebra Žebra nebo série žeber bývají přítomny v hrobech různých kultur a bývají interpretovány jako masité milodary. V prostoru Čech se s nimi setkáváme např. v kultuře halštatské (Kyselý 2018b), s vypíchanou keramikou (Kyselý 2016), ale i v dřívějších výzkumech kultury únětické (Tihelka 1953, 242; Král 2011, 60). Zejména souvislé části trupu (tj. série paralelně ležících žeber zjevně původně spojených masitými tkáněmi) není důvod hodnotit jinak, než jako masitý milodar. Je pravděpodobné, že nepřítomné části těl poražených zvířat (tj. většina těla) mohly být předmětem konzumace na pohřební hostině (srov. Kyselý 2018b). V případě Mikulovic je zajímavý výlučný výskyt (případně dominance) žeber z pravé strany hrudníku, který může být výsledkem obyčeje spočívajícího ve vyhrazení části pravé poloviny trupu zemřelému. Zde je vhodné připomenout, že vkládání „masitých milodarů“ do hrobů bylo hojně rozšířeno i v předchozích obdobích pozdně-eneolitických kultur se zvoncovitými poháry (Kyselý 2012a) a se šňůrovou keramikou (cf. Kyselý 2010; Neustupný 2008, 140). 11.4.4.4. Syntetický pohled Téměř polovina z 96 v Mikulovicích prozkoumaných hrobů (až 48 %) obsahovala alespoň některý z analyzovaných kosterních milodarů neartefaktuální povahy. Z nich nejhojnější jsou lopatky přítomné až v 41 % hrobů (absolutně 34–39 hrobů), méně jsou zastoupena žebra (11 hrobů – ca 11 %) a falangy + astragaly (3–6 hrobů – až 6 %) – tabela 24; obr. 148. 263 Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky Zatímco zvířecí žebra a nálezy představující intruze jsou v hrobech jiných kultur poměrně běžné, nálezy lopatek a falangů lze považovat za specifikum starobronzových pohřebišť. Opakující se výskyt lopatek a falangů v hrobech kultury únětické evidentně představuje výsledek nenáhodných rituálních aktů se zatím blíže neurčeným významem. Protože byly lopatky a falangy nalezeny jen v některých hrobech, lze uvažovat o zvyku vázaném pouze na určitou skupinu lidí. Její status nám ale momentálně není znám. Význam patrně má absence společného výskytu lopatek a falangů v témže hrobě. Přikládání lopatek k zemřelému proto mohlo nést odlišnou informaci než vkládání falangů. Hypoteticky lze uvažovat o vazbě na dvě odlišné skupiny lidí. V tomto směru je zajímavá vysoká frekvence lopatek v hrobech z Mikulovic a Kolína–obchvatu a na druhou stranu dominance falangů v hrobech ve Vliněvsi (Kyselý 2018a; Kyselý et al. 2020). Žebra, podle všeho představující „klasický“ masitý milodar, jsou naopak poměrně úzce vázána na přítomnost lopatek. Mnohdy jsou umístěna těsně vedle lopatky. Tato skutečnost svádí k interpretaci, že i lopatky představují masité milodary, nicméně výše uvedené argumenty svědčí proti tomu. Jejich tvar vedl v minulosti také k interpretaci jako pracovního nástroje k hloubení hrobové jámy nebo k jejímu narušování. Vzhledem k nepřítomnosti pracovních stop a dalším výše uvedeným argumentům je ovšem i toto vysvětlení těžko obhajitelné. Málo pravděpodobná je také interpretace lopatek jako podložek či tácků (viz výše). Striktní pravidlo výběru vždy téhož kosterního elementu (lopatky) naznačuje, že právě tento element byl důležitý a nesl konkrétní symbolický význam. Falangy a astragaly mohly mít, s ohledem na různé analogie, funkci amuletu, talismanu nebo hrací nebo věštecké kostky (Kyselý et al. 2020). Přestože ani lopatky ani falangy 264 238–264 a astragaly nejsou zdobeny, opracovány nebo viditelně opotřebovány, není vyloučeno, že původně nějakou malbu či ornamentaci nesly. Některé uvedené indicie naznačují, že byly před vložením do hrobu určitou dobu užívány nebo uchovávány. Z diskutovaných milodarů jsou v Mikulovicích nejhojnější lopatky, představující delší dobu známý a patrně nejrozšířenější fenomén. Intenzita a rozšíření falangů (případně astragalů) v hrobech této kultury není zatím dobře poznána, neboť praxe jejich vkládání do hrobů byla odhalena teprve nedávno. V případě starších výzkumů mohl tento fenomén unikat pozornosti. V Mikulovicích jsou zastoupeny lopatky a žebra všech tří hlavních kategorií domácích zvířat (tur, ovce/koza, prase), zatímco v kategorii falangů a astragalů jsou spolehlivě doloženi jen tur a ovce/koza (přitom falangy ovce/kozy pouze v atypické podobě). Kosti koně, psa a divokých druhů nebyly použity, přestože se v soudobých sídlištních odpadcích tyto druhy doplňkově, ale pravidelně vyskytují (Roblíčková 2003). Podrobný rozbor neukázal výlučnou vazbu jednotlivých typů analyzovaných milodarů na pohlaví nebo věk pohřbené osoby ani na prostorově vymezené skupiny hrobů (A–D). Přesto jsou tyto milodary frekventovanější u dospělých jedinců než u dětí a ve skupině A a B než C a D (tabela 24). Zároveň nebyla zjištěna významná vazba určitého zvířecího druhu na jednotlivé kategorie (obr. 148e–148g). Podobně v pohřebních zvycích nemusela hrát roli tělní strana vložené lopatky či věk zvířete – snad kromě výběru žeber jen z pravé strany těla (tabela 28) a výběru lopatek jen dospělých zvířat pro pohřby mužů (tabela 26). Další odchylky – jako je např. výlučná přítomnost lopatek tura v rámci analyzovaných milodarů ve skupině D – mohou být důsledkem malého počtu hodnocených případů (tabela 25). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty 265–279 11.5. Kostěné a parohové artefakty 11.5.1. Kostěné artefakty z hrobů M. Ernée, R. Kyselý Kostěné artefakty byly identifikovány v 15 ženských (21 artefaktů), šesti mužských (9 artefaktů) a třech dětských (3 artefakty) hrobech. Celkem jde o 33 artefaktů. S výjimkou dvou (12/č.s. 4666; 23/7) je všechny považujeme za intencionálně přidané k pohřbívanému jedinci, tedy za přídavky/milodary ve formě nástrojů, šperků či součástí kroje. Jako náhodná příměs je hodnocen pouze zlomek artefaktu, který pochází z horních vrstev zásypu hrobu č. 12 (č.s. 4666) a který navíc nese stopy okusu hlodavcem. Nejistým milodarem/přídav- 13/4 4693 13/9 14 4539 20 13 18–20 14/7 F 55+ 5236 20/6 F 50+ 5232 23/6 4618 23/7 24 4944 26 4921 23 frgm., okus hlod., jedna str. silně ohlaz. (Mil?) 70 1 d. 158 mm metatarsus, dist. 71 d. 30,2 mm, zel. zbarv. kočka divoká 1 ovce/koza metacarpus, dist. 71 d. 81,1 mm 1 ovce/koza metatarsus, prox. / levá 69 d. 63,2 mm středně velký savec diafýza 76 d. 61,8 mm, zel. zbarv. vlk řezák 2 sup. / pravá 77 d. 26,3 mm, zel. zbarv., vrtaný apex kořene d. 68,9 mm, neoprac., dle pozice artef. (Mil?) 1 1 středně velký savec diafýza — 4–5 1 srnec (mladší) metatarsus, ddf 75 d. 138,8 mm 26/4 ?M? 50+ 1 tur domácí metatarsus, dist. 78 d. 128 mm F 50+ ovce/koza metatarsus, dist. 80 d. 64,5 mm menší sav. (zajíc/pes?) diafýza 80 d. 31,9 mm 30 5180 30/5 F 35–50 32 4874 32/7 F 50–60 4968 40/5 4971 40/6 ?F? 35–50 1 1 1 1 1 1 1 pes řezák 3 horní / pravá 80 d. 21,2 mm, vrtaný apex kořene srnec metatarsus, dist. 81 d. 100,8 mm pes (středně velký) špičák horní / levá 84 d. doch. 39 mm, vrtaný apex kořene středně velký savec diafýza 84 d. 58,4 mm pes (menší až sř.) špičák horní / levá 87 d. 37,4, vrtaný apex kořene 85 d. doch. 33,9 mm diafýza 89 d. 123,1 mm, robustní kompakta malý přežvýkavec metatarsus, dist. diafýza 92 d. 92,3 mm, nedosp. zvíře ovce/koza metatarsus, dist. 89 d. 84,1 mm 42 5031 42/4 44 4825 44/4 F 55+ 50 5157 50/11 F 20–35 1 velký savec 55 5699 55/7 F 20–25 1 58 5873 58/1 M 50+ 1 inf. 6,5–7,5 61 2851 62 5700 62/1 69 5836 69/2 M 35–50 78 3001 78/2a F ±20 79 3025 79/5 ?F? 50+ inf. 12–14 1 1 3016 87/2 95/3 3741 95/4 3757 95/4a ?M? 20–25 neurčeno menší savec diafýza 92 a – d. 23,7, prům. 7,9 mm; b – d. 22, prům. 8 ovce/koza metacarpus, dist. / pravá 94 d. 115,3 mm 1 středně velký savec diafýza 97 d. 65,7 mm ovce/koza metatarsus / levá 101 d. 77,5 mm, zel. zbarv. na dist. (otevř.) konci ovce/koza metapodium, dist. 96 2 1 1 1 neurčeno 1 ?M 30–40 ? 1 61/1a,b ?M 20–25 3740, 3759 Celkem: — metapodium, prox. velký savec inf. 29/2 95 cf. metapodium, kloub. část velký savec 24/2 29/3 87 d. 82,6 mm metapodium, dist. 40–55 4897 40 d. 52 mm, zel. zbarv. 70 ? ovce/koza ?F 4898 29 1 1 F 66 neurčeno 55+ Poznámka Tab. 4692 1 1 F Anatomický element, část kosti / tělní strana Korálek 12/12 Druh zvířete ? Jehlice bez č.s. 4744 Závěsek diskovitý 4666 12 Závěsek ze zubu 35–50 Kel prasete F Šídlo (?) Věk 7/5 12/11 7 Č. sáčku 4912 4746 Hrob Pohlaví Typ a r t e f a k t u Č. nálezu / artefaktu Antropol. Rukojeť nástroje Z pohřebiště v Mikulovicích pochází celkem nejméně 33 artefaktů, nebo jejich částí, vyrobených ze zvířecích kostí, které byly nalezeny ve 24 hrobech. Dalších 16 jistých či pravděpodobných artefaktů vyrobených ze zvířecích kostí pochází ze sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (tabela 30, 31, 32; cf. tabela 23, kap. 11.4). Z toho jediné dva artefakty z parohů pocházejí ze sídlištních objektů 2412 a 2023. 1 1 16 4 1 4 1 1 2 ? d. doch. 34,3 mm, š. 15,7 mm 106 plochý kroužek s otvorem (pr. 29,2/11,1 mm) prase (samec) špičák spodní / pravá 110 d. frgm. 105, 89 a 80 mm velký savec diafýza 109 d. doch. 49,4 mm velký/stř. vel. savec dist. diafýza 109 d. doch. 30,6 mm 4 Tabela 30. Mikulovice. Artefakty ze zvířecích kostí nalezené v hrobech (cf. tabela 23). Řazeno dle č. hrobu a č. nálezu; d. – délka, š. – šířka, pr. – průměr, ostatní zkratky a akronymy viz tabela 23. Sv. modře – mužské hroby; sv. žlutě – dětské hroby. — Table 30. Mikulovice. Artefacts from animal bones found in graves (cf. Table 23). Ordered by grave and find number; d. – length, š. – width, pr. – diameter; for other abbreviations and acronyms, see Table 23. Light blue – male graves; light yellow – children graves. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 265 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 159. Mikulovice. Kostěné nástroje běžně interpretované jako šídla nalezená v hrobech. Šedý podklad – na nástroji byly zjištěny pracovní stopy (viz obr. 160, 161; tabela 33). Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. — Fig. 159. Mikulovice. Bone tools commonly interpreted as awls found in graves. Grey background – working traces identified on tool (see Fig. 160, 161; Table 33). Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée. 3/08 Č. nálezu / artefaktu Nalezené kostěné artefakty je možné rozdělit do několika skupin (tabela 30) – na pracovní nástroje (běžně v literatuře prezentované jako šídla – obr. 159), rukojeti bronzových nástrojů (v literatuře také většinou prezentovaných jako šídla, méně často jako rydla) a ozdoby (závěsky ze zubů, kostěné závěsky, jehlice, korále). Druh zvířete Anatomický element, část kosti / tělní strana Tab. 2412 Velkou část tvoří nástroje zhotovené z metapodií velkých a středně velkých savců (celkem 13). Interpretace 2217 5986 2217/5986a tvar hřebíku; d. 30 mm (bez odlomeného hrotu) velký savec ? — 116 5986 2217/5986b velký savec ? — 116 prase domácí špičák spodní / pravá jelen paroh — 116 tur domácí lopatka, prox. / pravá — 116 ovce/koza metacarpus, prox. / pravá — 117 velký savec ? — 117 neurčeno ? — 117 Č. sáčku Objekt kem je i fragment diafýzy středně velkého savce z hrobu č. 23 (23/7), kterou sem zařazujeme pouze díky jeho poloze v kontextu s pohřbem. Žádný z artefaktů pocházejících z hrobů nebyl zhotoven z parohu, přestože nástroje z kostí srnce v hrobech nalezeny byly. Artefakty z parohu jsou zde přítomny v sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky (viz níže, kap. 11.5.2) a jelenovití kopytníci jsou tu pravidelnou součástí sídlištního inventáře dané doby (Roblíčková 2003; Kyselý 2012b). Artefakt 6600 2412/6600a 6600 2412/6600b tvar hřebíku; d. 23,4 mm (bez odlomeného hrotu) artefakt ze špičáku samce prasete, z vnitřní strany příčně broušeno, tvar špachtličky; d. 55,3 mm klín/dláto, upraveno sekáním; d. 107,6 mm crista scapulae odříznuta, proximální roh lopatky zhlazen do oblouku; max. pr. 138,3 mm šídlo; d. 89,5 mm 6600 2412/6600c část ohlazena, d. 45 mm bez č.s. 3/08(99) 6512 2412/6512 6592 2412/6592 5078 2023/5078 5082 2023/5082 asi část šídla, spáleno; d. doch. 54,2 mm (sekero)mlat z výsady parohu, upraveno sekáním, vč. vysekávaného otvoru pro topůrko; d. 152,6 mm hladítko, jeden konec příčně broušen a ohlazen; d. 178,9 mm 5192 2023/5192a šídlo?; d. 66,6 mm 5192 2023/5192b drobné šídlo; d. = 44,9 mm 2023/5093, 2023/5192 kostěný kroužek (robustní prstýnek?) z kloubní prox. hlavice femuru asi tura (3 slepené fragmenty); max. pr. 39,8, pr. otvoru 21,7 mm, výška (tloušťka) 12,4 mm 2023 5093, 5192 5096 2023/5096 3 fragmenty asi téhož šídla; d. c. 82 mm 5097 2023/5097a ostré šídlo ze špičáku samce prasete, příčně broušeno; d. 58,7 mm 5097 2023/5097b možná fragment nástroje; d. 24,5 mm Mil? 117 jelen výsada parohu — 116 tur domácí žebro, prox. / pravá — 116 velký savec diafýza — 117 středně velký savec diafýza — 117 velký savec (tur?) hlavice stehenní kosti — 117 ovce/koza metacarpus, dist. — 117 prase špičák spodní / pravá — 117 neurčeno ? — 117 Tabela 31. Mikulovice. Artefakty ze zvířecích kostí a parohů nalezené v sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky. — Table 31. Mikulovice. Artefacts from animal bones and antler found in settlement features with human skeletal remains. 266 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty 265–279 4 1 ovce/koza pes 1 3 1 2 vlk 2 1 1 kočka divoká 1 velký savec 1 1 3 4 4 4 velký / stř. velký savec 1 1 menší savec 3 3 neurčený savec 3 3 středně velký savec malý přežvýkavec 1 tur domácí 1 prase domácí 2 1 1 2 prase 2 1 jelen evropský 1 2 2 velký savec 1 4 5 středně velký savec 1 1 neurčený savec 2 2 21 49 1 2 3 1 1 1 9 Femur Scapula Costa tur domácí 34,6 ovce/koza 19,6 23,9 pes 0,8 3 kosti Caninus inferior Caninus superior Incisivus 3 superior Paroh Hmotnost artefaktů (g) Incisivus 2 superior zuby 4 ∑ Neurčeno 1 Metapodium 2 Metatarsus ∑ Metacarpus Sídliště 1 1 ovce/koza 34,6 6,9 50,4 3,2 prase 4 8,9 8,9 srnec obecný Pohřebiště 8 1 srnec obecný Pohřebiště 1 2 2 prase vlk 13,1 13,1 0,4 0,4 1,1 1,1 kočka divoká velký savec 27,1 19,3 středně velký savec 8,2 malý přežvýkavec 5,3 46,4 8,2 5,3 velký / stř. velký savec 1,6 1,6 menší savec 2,5 2,5 neurčený savec 2,5 tur domácí 21,5 49,4 prase domácí 3,5 3,5 5,5 prase 5,5 2,9 jelen evropský 2,5 70,9 ovce/koza Sídliště ∑ Neurčeno 2 tur domácí Metapodium Metatarsus Femur Scapula Costa kosti Caninus inferior Caninus superior Incisivus 3 superior Paroh Počet artefaktů Incisivus 2 superior zuby Metacarpus Tabela 32. Mikulovice. Sumarizace kostěných/ parohových artefaktů podle zoologické a anatomické determinace. Nahoře počty artefaktů; dole hmotnost (cf. tabela 23 a 30–31). Table 32. Mikulovice. Summary of bone/ antler artefacts by zoological and anatomical determination. Above, the number of artefacts; below, their weight (cf. Table 23 and 30–31). 2,9 147,7 147,7 velký savec 5,3 10 15,3 středně velký savec 1,1 1,1 neurčený savec 2,3 2,3 ∑ PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 147,7 1,1 0,8 3,2 15,3 21,5 49,4 5,3 25,1 77,3 34 47,5 428,2 267 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 160. Mikulovice. Nahoře – jednotlivé části „šídel“, na kterých byly zjištěny stopy jejich užívání: A – špička; B – původně vnitřní část podélně rozštípnuté diafýzy kosti, kompakty po obou stranách vnitřní spongiózní části kosti; C – vnější hrany ploch B1 a B2; D – původně vnější strana kosti. Dole – schématické znázornění směru a intenzity pracovních stop zjištěných na jednotlivých pracovních plochách „šídel“ (viz nahoře): 1 – stopy kolmé k podélné ose nástroje; 2, 6 – stopy v úhlu ca 60–70 ° k podélné ose nástroje; 3, 5 – stopy v úhlu ca 40–45 ° k podélné ose nástroje; 4 – stopy souběžné s podélnou osou nástroje; a – husté stopy intenzivního/dlouhodobého používání; b – řídké stopy krátkodobého nebo méně intenzivního používání. Barevné plochy označují shodné kategorie (cf. obr. 161). Kresba a grafika M. Ernée. Fig. 160. Mikulovice. Above – individual parts of ‘awls’ on which signs of their use were identified: A – point; B – original inner part of lengthwise split bone diaphysis, with compact bone on both sides of the spongy part of the bone; C – outer edge of surface B1 and B2; D – original outer side of the bone. Below – schematic depiction of the direction and intensity of working traces identified on individual working surfaces of ‘awls’ (see above): 1 – traces perpendicular to the lengthwise tool axis; 2, 6 – traces at an angle of c. 60–70 ° to the lengthwise tool axis; 3, 5 – traces at an angle of c. 40–45 ° to the lengthwise tool axis; 4 – traces parallel to the lengthwise tool axis; a – dense traces of intensive/long-term use; b – scarce traces of short-term or less intensive use. Coloured surfaces designate identical categories (cf. Fig. 161). Drawing and graphic by M. Ernée. v hrobové jámě, resp. vůči skeletu týče130, najdeme jich většinu (13 ze 14 s dokumentovanou přesnou polohou) ve východní polovině jámy, a to zejména před trupem (poloha f; 9 kusů), méně pod nohama (poloha g; 3 kusy; hroby č. 24, 29 a 58) a zcela výjimečně před obličejovou částí lebky (poloha c; hrob č. 50). Jen v hrobě č. 95 bylo „šídlo“ nalezeno v jihozápadním rohu hrobové jámy, za lebkou (poloha b). U exemplářů 69/2 a 79/5 nebyla jejich přesná poloha v hr. jámě dokumentována. Celkem na 12 těchto nástrojích byly nalezeny pracovní stopy (cf. kap. 11.5.3). Další skupinu předmětů vyrobených ze zvířecích kostí představují kostěné rukojeti bronzových předmětů. Z mikulovických hrobů pocházejí celkem tři. Asi nejvýraznější je užíváním zcela ohlazená rukojeť (78/2a) bronzového šídla z hrobu č. 78. Místy na povrchu nazelenalá, 77,5 mm dlouhá rukojeť byla vyrobena z levého metatarsu ovce/kozy (tab. 101). K méně běžným a ze zoologického hlediska zajímavým patří 30,2 mm dlouhý drobný artefakt 13/4, vyrobený z distální poloviny metatarsu divoké kočky, který sloužil jako rukojeť pro kovovou funkční část. Artefakt je nazelenalý od bronzového drátku (tab. 71). Analogií je kostěná „trubičkovitá“ rukojeť 29/3 z kosti menšího savce se zbytkem bronzového drátku uvnitř z hrobu č. 29 (tab. 80). Nejčastěji se vyskytujícími artefakty vyrobenými ze zvířecí kosti jsou nástroje v literatuře obvykle označované jako šídla (obr. 159; k jejich možné funkci viz níže, kap. 11.5.3). V 15 mikulovických hrobech jich bylo nalezeno celkem 15/16 (cf. tabela 30) – z exempláře 79/5 byla dochována jen malá část bez špičky (tab. 96). Délka kompletně dochovaných exemplářů (obr. 159) se pohybovala mezi 58,4 (40/6), 63,2 (14/7) a 64,5 mm (29/2) na jedné a 128 (26/4), 138,8 (24/2) a 158 mm (12/12) na druhé straně s průměrnou délkou 90 mm. Většinu jich najdeme v ženských hrobech (10), výjimkou ale nejsou ani v hrobech mužských (5) a exemplář 24/2 pochází z hrobu 4–5 letého dítěte (tabela 30). Co se polohy 268 Rozmanité zastoupení mají v mikulovickém souboru i kostěné šperky (závěsky ze zubů, kostěné závěsky, jehlice, korále), které pocházejí z celkem sedmi hrobů (č. 23, 30, 40, 42, 44, 61 a 87) a sídlištního obj. 2023 (č.s. 5093, 5192). Poměrně dobře zastoupenou skupinou jsou přívěsky/závěsky s vrtaným očkem (samostatné nebo jako součásti náhrdelníků). Čtyři z nich jsou zhotoveny ze zvířecích zubů. Všechny vrtané zuby šelem byly nalezeny na dně v kontextu lidské kostry. Konkrétně byly 130 Bylo zde použito stejné schéma jako při analýze polohy nádob (viz výše, obr. 73). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 161. Mikulovice. Na schematicky znázorněných pracovních částech nástrojů běžně považovaných za šídla jsou barevně vyznačeny zjištěné pracovní stopy (vysvětlivky k použitým barvám viz obr. 160). Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 161. Mikulovice. Identified working traces are shown in colour on the schematic depiction of the working parts of tools commonly regarded as awls (for the colour key, see Fig. 160). Drawing and graphic by M. Ernée. vrtané psí zuby přítomny v hrobech č. 30 (řezák incisivus 3 sup. dexter, nalezen v oblasti krku; 30/5; tab. 80), č. 40 (špičák caninus sup. sinister, nalezen v oblasti Plocha Typ pracovních stop (cf. obr. 160, 161) 1a 2a 3a 4a 5a 6a 1b 2b 3b 4b 5b 6b A1 1 A2 1 A3 A4 B1 1 B2 1 7 4 6 1 4 5 1 4 1 1 1 1 1 1 1 2 2 1 1 C2 D 1 1 2 1 1 2 — Celkem 4 C1 Celkem 1 7 7 2 4 5 1 5 1 8 1 2 1 3 1 1 1 4 6 2 5 — — 16 46 Tabela 33. Mikulovice. Typy pracovních stop na jednotlivých pracovních plochách nástrojů (cf. obr. 160) označovaných v literatuře jako šídla. Table 33. Mikulovice. Types of working traces on individual working surfaces of tools (cf. Fig. 160) designated in the literature as awls. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 krku; 40/5; tab. 84) a č. 42 (špičák caninus sup. sinister, nalezen v oblasti pasu; 42/4; tab. 87) a jeden zub vlka v hrobě č. 23 (řezák incisivus 2 sup. dexter, nalezen v oblasti pasu; 23/6; tab. 77). Jde o tři ženské pohřby a jeden dětský pohřeb; ani jeden nebyl určen jako mužský. V případě psa pocházejí zuby z minimálně dvou jedinců střední velikosti, nicméně vzhledem k distribuci ve třech hrobech patří nejspíš třem podobně velkým psům. Vrtané zuby představují fenomén rozšířený v kultuře se šňůrovou keramikou (Kyselý – Dobeš – Svoboda 2019), kde se v hrobě vyskytují často v početných sériích rovněž u žen, případně dětí a kde také převládají zuby psů. Později se tento pohřební zvyk v takové intenzitě neobjevuje, ale izolované nálezy pocházejí i z dalších starobronzových lokalit (cf. Kyselý – Dobeš – Svoboda 2019). Plochý (ca 2 mm silný) diskovitý závěsek 87/2 s průměrem 29,2 mm, průměrem středového otvoru 11,1 mm a otvorem pro provlečení šňůrky nebo provázku, byl zhotoven z blíže neurčitelné kosti a byl nalezen v oblasti pasu nedospělého jedince ve stáří 12–14 let pohřbeného v hrobě č. 87 (tab. 106). 269 Kostěné a parohové artefakty Dva kostěné korálky (61/1a, 1b; d. 22 a 23,7 mm) vyrobené z diafýz(y) menšího savce byly součástí ozdoby mužského (?) pohřbu uloženého v hrobě č. 61 (tab. 92). Ne zcela běžným kostěným šperkem je drobná kostěná jehlice s plochou, provrtanou hlavicí 44/4 nalezená na hrudníku staré ženy (55+) v hrobě č. 44 (tab. 85). Jehlička s dochovanou délkou 33,9 mm má odlomenou špičku i část ploché hlavičky. Artefakt neznámé funkce zhotovený ze zubu (spodního klu) samce prasete byl nalezen v hrobě č. 95; několik nalezených fragmentů zde patří asi témuž, intencionálně příčně broušenému spodnímu klu (caninus inferior dexter) (95/4a; součást skupinky artefaktů poblíž hlavy; tab. 109–110). Několik dobře zachovaných a podobně broušených klů prasat bylo nalezeno například na řivnáčkém sídlišti Kutná Hora - Denemark (Kyselý 2008). Ze čtyř hrobů (12, 20, 23 a 95) pocházejí artefakty, jejichž tvar, případně funkci nebylo možno blíže určit. Předměty z hrobů 12 a 23 (viz výše, kap. 11.5.1) nebyly vyobrazeny. V případě artefaktu 20/6 (tab. 76) jde o 61,8 mm dlouhou část do zelena zbarvené, jakoby podélně rozštípnuté a ze všech stran intenzivně ohlazené diafýzy středně velkého savce. V případě artefaktu 95/4a (tab. 109) jde o 30,6 mm dlouhý, plochý fragment distální části diafýzy většího savce s výrazně ohlazenou hranou. Jde patrně jen o fragment většího předmětu/nástroje, jehož celkový tvar ani funkci nelze jednoznačně určit. Není zcela vyloučeno, že by mohlo jít o část artefaktu/šídla 95/4, z něhož se dochovala pouze část jeho hrotu (tab. 109). 11.5.2. Kostěné a parohové artefakty ze sídlištních objektů Kostěných artefaktů nalezených v analyzovaných sídlištních objektech je celkem 16 (tab. 116 a 117). Možná s výjimkou klu prasete nalezeného na dně obj. 2412 (2412/6512; tab. 117; kap. 11.4: tabela 23) lze všechny považovat za neintencionální součást zásypu. Zvlášť pozoruhodný je robustní kroužek připomínající prsten zhotovený z kloubní hlavice stehenní kosti (caput femoris) velkého savce, nejspíš tura (2023/5192; tab. 117). Rozměry prstenu jsou: max. průměr 39,8 mm, průměr otvoru 21,7 mm, max. výška (síla) 12,4 mm. Řadu analogií k tomuto typu artefaktu najdeme zejména na soudobých pohřebištích v Podunají (cf. Massy 2018; Reitberger 2008; Neugebauer – Neugebauer 1997; Bertemes 1989). Ze sídlištních objektů pocházejí také jediné dva nástroje vyrobené z parohů. Zajímavý je 152,6 mm dlouhý (sekero)mlat s vysekaným otvorem pro topůrko zhotovený z výsady parohu jelena, nalezený v obj. 2023 (2023/5093; tab. 117), stejně jako z obj. 2412 pocházející a taktéž z jeleního paroží vyrobený 107,6 mm dlouhý klín upravený sekáním (2412/6592; obr. 179). Drobnější, rovněž příčně broušené analogie k nástroji vyrobenému z klu prasete a nalezenému v hrobě č. 95 (viz výše) byly přítomny i v sídlištních objektech 2412 (2412/6512; tab. 117) a 2023 (2023/5097a; tab. 117). Zajímavé jsou dva, 23,4 a 30 mm dlouhé artefakty neznámé funkce ve tvaru hřebíčků s hlavičkami z obj. 2217, vyrobené z kostí velkého savce (tab. 116). 270 265–279 Povrch tří kostěných artefaktů/nástrojů z objektů 2023 (5192a, 5192b) a 2412 (6512) (vše Tab. 117) jsme analyzovali, podobně jako povrchy kamenných artefaktů/nástrojů (viz níže, kap. 11.8), pomocí skenovacího elektronového mikroskopu s energiově disperzním detektorem (SEM/EDS). Výsledky měření včetně diskuse získaných výsledků jsou prezentovány níže (viz níže, kap. 13.4) a nepochybně jsou impulsem pro další, detailně zaměřený výzkum. 11.5.3. Stopy výroby a užívání na kostěných a parohových artefaktech Tato kapitola není a ani nemůže být vyčerpávající traseologickou analýzou zjištěných stop na prezentovaných kostěných nástrojích. Autoři nejsou v tomto směru odborníky a kapitolu se rozhodli zpracovat aspoň základním, přehledovým způsobem jen proto, že se jim nepodařilo v česko-slovenském prostředí nalézt žádného specialitu na tuto problematiku, který by byl ochoten soubor z Mikulovic po traseologické stránce vyhodnotit. Z tohoto důvodu je zde daná problematika realizována popisným způsobem, není rozlišováno mezi stopami vzniklými při výrobě nástroje (artefaktu) a stopami vzniklými při používání nástroje (artefaktu) a v textu jsou různé typy stop většinou označovány souhrnně jako „pracovní stopy“. Na celkem 21 kostěných/parohových nástrojích byly nalezeny stopy jejich výroby nebo užívání (obr. 162– 179). Tři z nich nebyly detailněji dokumentovány. Je to zejména (sekero)mlat vyrobený z výsady jeleního parohu z objektu 2023 (2023/5078; tab. 116), který nese výrazné stopy jeho výroby. Jde především: a) o stopy jeho odsekávání od zbytku paroží v místě jeho týlu, b) o stopy oboustranného osekávání při výrobě jeho ostří a c) o stopy příčného řezání (?) či osekávání při ústí otvoru. Dalším poněkud atypickým předmětem nesoucím stopy užívání je část pravé lopatky tura domácího z objektu 2412 (2412/6600a; tab. 116). Její hřeben (spina scapulae) je výrazně obroušen (ne-li původně odříznut) a také její proximální roh je zbroušen/zhlazen do oblouku. Posledním detailněji nedokumentovaným předmětem nesoucím stopy užívání je 58,7 mm dlouhý nástroj s ostrou špičkou z objektu 2023 (2023/5097a; tab. 117) vyrobený ze spodního pravého špičáku samce prasete. Poblíž jeho špičky jsou patrné husté, jednosměrně uspořádané příčné rýhy. Detailněji fotograficky dokumentovány byly pracovní nebo výrobní stopy na celkem 18 artefaktech (obr. 162– 179). Většinu z nich (14; obr. 162–175) představují nástroje v literatuře běžně označované jako kostěná šídla (cf. Jiráň /ed./ 2008, 62, obr. 18: 16; Bátora 2018, 193– 194, obr. 145). Dvanáct z nich pochází z hrobů, dvě ze sídlištního objektu 2023. Na různých částech těchto nástrojů bylo zjištěno více typů pracovních stop. Pro snazší orientaci jsme zvolili jednoduchý grafický popisný systém (obr. 160–161). Na vzájemně si tvarově blízkých nástrojích byly identifikovány jejich jednotlivé části, na kterých byly zjištěny pracovní stopy (obr. 160: nahoře). Je to především jejich špička (A1–A4), dále původně vnitřní část podélně rozštípnuté diafýzy kosti, kompakty po obou stranách vnitřní spongiózní části kosti (B1 a B2), PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 162. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 12/12 z hrobu č. 12. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 162. Mikulovice. Bone tool (awl?) 12/12 from grave 12. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. mezi nimiž většinou najdeme žlábek po spongióze, dále vnější hrany ploch B1 a B2 (C1 a C2) a původně vnější strana kosti (D). Dále byly identifikovány jednotlivé typy pracovních stop – vlastně výhradně různě dlouhé a husté rovnoběžné rýhy, a pomocí numerického a alfabetického kódu byl určen jejich směr vůči podélné ose nástroje a jejich intenzita/hustota (obr. 160: dole): 1 – stopy kolmé k podélné ose nástroje; 2, 6 – stopy v úhlu ca 60–70° k podélné ose nástroje; 3, 5 – stopy v úhlu ca 40–45° k podélné ose nástroje; 4 – stopy souběžné s podélnou osou nástroje; a – hustě uspořádané stopy intenzivního/dlouhodobého používání; b – řídké stopy krátkodobého či méně intenzivního používání. 24/2 (obr. 165) – 138,8 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části diafýzy metatarsu mladšího srnce. Pracovní stopy typu 7 byly zjištěny na čtyřech plochách A1– A4 (obr. 161). 12/12 (obr. 162) – nejdelší „šídlo“ v souboru (d. 158 mm) vyrobeno z proximální části podélně rozštípnutého metapodia velkého savce. Pracovní stopy typu 3b byly zjištěny na čtyřech plochách A1, B1–B2 a C1 (obr. 161). 26/4 (obr. 166) – 128 mm dlouhé, silnější „šídlo“ vyrobeno z distální části metatarsu tura domácího. Pracovní stopy typu 3a byly zjištěny na dvou plochách B2 a C2 (obr. 161). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 13/9 (obr. 163) – 81,1 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části metakarpu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 1b byly zjištěny na ploše A1 (obr. 161). 14/7 (obr. 164) – 63,2 mm dlouhé „šídlo“ s odlomenou špičkou vyrobeno z proximální části levého metatarsu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 5a byly zjištěny na sedmi plochách A1–A4, B2, C2 a D; pracovní stopy typu 6a byly zjištěny na dvou plochách B1 a C1 (obr. 161). 271 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 163. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 13/9 z hrobu č. 13. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 163. Mikulovice. Bone tool (awl?) 13/9 from grave 13. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. Obr. 165. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 24/2 z hrobu č. 24. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 165. Mikulovice. Bone tool (awl?) 24/2 from grave 24. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 29/2 (obr. 167) – 64,5 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části metatarsu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 1b byly zjištěny na dvou plochách B1 a B2 (obr. 161). 32/7 (obr. 168) – 100,8 mm dlouhé „šídlo“ s výrazně plochou a zaoblenou „špachtlovitou“ špičkou, vyrobeno z distální části metatarsu srnce. Pracovní stopy typu 7 byly zjištěny na čtyřech plochách A1–A4 (obr. 161). 50/11 (obr. 169) – 123,1 mm dlouhé „šídlo“ s odlomenou špičkou, vyrobeno z robustní kompakty diafýzy velkého savce. Pracovní stopy typu 1b byly zjištěny na ploše B2, pracovní stopy typu 3b byly zjištěny na ploše D (obr. 161). 55/7 (obr. 170) – 92,3 mm dlouhé „šídlo“ se spíše plochou špičkou, vyrobeno z distální části diafýzy meta- Obr. 164. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 14/7 z hrobu č. 14. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 164. Mikulovice. Bone tool (awl?) 14/7 from grave 14. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 272 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 166. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 26/4 z hrobu č. 26. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 166. Mikulovice. Bone tool (awl?) 26/4 from grave 26. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. Obr. 167. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 29/2 z hrobu č. 29. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 167. Mikulovice. Bone tool (awl?) 29/2 from grave 29. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. Obr. 168. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 32/7 z hrobu č. 32. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 168. Mikulovice. Bone tool (awl?) 32/7 from grave 32. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 273 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 169. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 50/11 z hrobu č. 50. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 169. Mikulovice. Bone tool (awl?) 50/11 from grave 50. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. tarsu nedospělého malého přežvýkavce. Pracovní stopy typu 4b byly zjištěny na ploše D (obr. 161). byly zjištěny na čtyřech plochách A1–A4, pracovní stopy typu 2a byly zjištěny na ploše D (obr. 161). 58/1 (obr. 171) – 84,1 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části metatarsu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 7 62/1 (obr. 172) – 115,3 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části pravého metakarpu ovce/kozy. Pra- 274 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty Obr. 170. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 55/7 z hrobu č. 55. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 170. Mikulovice. Bone tool (awl?) 55/7 from grave 55. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. 265–279 Obr. 171. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 58/1 z hrobu č. 58. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 171. Mikulovice. Bone tool (awl?) 58/1 from grave 58. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. Obr. 172. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 62/1 z hrobu č. 62. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 172. Mikulovice. Bone tool (awl?) 62/1 from grave 62. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 275 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 173. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 69/2 z hrobu č. 69. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 173. Mikulovice. Bone tool (awl?) 69/2 from grave 69. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. covní stopy typu 3b byly zjištěny na ploše C2 (obr. 161). 69/2 (obr. 173) – 65,7 mm dlouhé „šídlo“ s odlomenou špičkou, vyrobeno z diafýzy středně velkého savce. Pracovní stopy typu 1a byly zjištěny na dvou plochách B1 a B2 (obr. 161). 2023/5096 (obr. 174) – 82 mm dlouhá část „šídla“ s odlomenou špičkou i týlní částí, vyrobeno z distální části metakarpu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 2b byly zjištěny na dvou plochách B2 a D (obr. 161). 2023/5192b (obr. 175) – 44,9 mm dlouhá část „šídla“ s odlomenou týlní částí, vyrobeno z diafýzy středně velkého savce. Pracovní stopy typu 7 byly zjištěny na čtyřech plochách A1–A4, pracovní stopy typu 2b byly zjištěny na dvou plochách B1 a B2 (obr. 161). Souhrn analýzy pracovních stop na „šídlech“ přinášejí obr. 161 a tabela 33. Z analýzy, byť v této fázi nepodpořené experimentem ani studiem srovnávacího materiálu, vyplývá několik zajímavých zjištění. Tzv. šídla mají různé tvary špičky, která není vždy tenká, ostrá, kruhového (nebo blízkého) průřezu, tedy vhodná k propichování nějakého materiálu (např. kůže), jak se to od šídla čeká (např. 13/9, 24/2, 2023/5192b). Některé nástroje mají naopak ukončení ploché, jazykovité, se zaoblenou špičkou (např. 12/11, 32/7), vhodnou spíše k hlazení než propichování. Z celkem 19 identifikovaných nástrojů tohoto typu neslo pracovní stopy 14 (74 %) – na pěti z nich nebyly pozorovány žádné (obr. 161). Pracovní stopy byly zjišťovány na nejrůznějších místech – pracovních plochách nástrojů (obr. 160–161; 276 Obr. 174. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 2023/5096 z obj. č. 2023. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 174. Mikulovice. Bone tool (awl?) 2023/5096 from feature 2023. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. tabela 33). Stopy hlazení až vyleštění (typ 7) nesou výhradně špičky nástrojů, jsou-li tyto dochovány. Ve dvou případech šlo o jedinou pracovní stopu (24/2, 32/7), ve dvou dalších případech (58/1, 2023/5192b) bylo zjištěno hlazení/vyleštění v kombinaci se stopami typu 2b PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 176. Mikulovice. Část nástroje se stopami opálení z obj. č. 3/08 (bez č.s.). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — 176. Mikulovice. Part of tool with traces of scorching from feature 3/08 (without inv. no.). Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. Obr. 175. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 2023/5192b z obj. č. 2023. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 175. Mikulovice. Bone tool (awl?) 2023/5192b from feature 2023. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. (cf. obr. 160). Na špičkách nástrojů najdeme ale i stopy typu 1b (13/9), 3b (12/12), 4b (55/7) či 5a (14/7). Výrazné rozdíly lze najít v četnosti výskytu směrů svazků rýh na pracovních plochách (tabela 33). Zatímco rýhy rovnoběžné s podélnou osou nástroje (typ 4) najdeme výhradně na nástroji 55/7, najdeme rýhy umístěné příčně (v úhlu 90°) k podélné ose nástroje (typ 1) na čtyřech nástrojích, zejména pak na plochách B1 a B2 (obr. 161; tabela 33). Podobně je tomu u svazků rýh šikmých k podélné ose nástroje. Zatímco rýhy typů 5 a 6 najdeme na všech devíti pracovních plochách pouze jednoho jediného nástroje (14/7), najdeme opačně situované rýhy typů 2 a 3 na celkem 13 pracovních plochách sedmi nástrojů (obr. 161; tabela 33). Velmi odlišná uspořádání i intenzity pracovních stop na pracovních plochách jednotlivých nástrojů svědčí nepochybně o rozmanitých činnostech, ke kterým byly používány. Rozdíly mezi uspořádáním pracovních stop mohou svědčit i o převažujícím či minoritním způsobu používání (směru pohybu) nástroje, nebo o tom, že je k obdobné činnosti (směru pohybu) využívali spíše praváci PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 či leváci. O různorodosti činností může svědčit i rozmanité zastoupení pracovních stop na jednotlivých částech nástrojů, na jednotlivých pracovních plochách (tabela 33). O špičkách nástrojů byla již řeč výše. Nejčetnější a nejrozmanitější pracovní stopy vykazují plochy B1 a B2 (tabela 33). Pracovní stopy typů 4a, 5b a 6b nebyly identifikovány ani na jednom nástroji. Uspořádání ani intenzita pracovních stop nemají žádnou vazbu na věk či pohlaví pohřbených jedinců. Závěrem lze shrnout, že kostěným nástrojům, označovaným v dosavadní literatuře tradičně jako šídla, bude nutné v budoucnu věnovat detailnější pozornost v kombinaci s přesnou tvarovou/funkční analýzou a detailní traseologickou analýzou pracovních stop na jejich jednotlivých pracovních plochách. Tyto nástroje a) nejsou všechny tvarově zcela shodné, b) nepochybně sloužily k řadě rozličných činností zanechávajících velmi různorodé stopy na jejich pracovních plochách. Zbývající čtyři předměty (obr. 176–179) pocházejí vesměs z analyzovaných sídlištních objektů a patří většinou jiným typům nástrojů. Za fragment šídla můžeme ještě možná považovat výrazně opálený, 54,2 mm dlouhý zlomek nástroje z obj. č. 3/08 (bez č.s.), nesoucí téměř na všech stranách výrazné pracovní stopy typů 2a, 3a a 4a (obr. 176). Výrazné pracovní stopy typu 2a nese také špachtlovitý nástroj 2023/5082 (délka dochované části 178,9 mm) vyrobený z proximální části pravého žebra tura domácího (obr. 177). Podobně výrazné stopy má na sobě i zlomek nástroje 2412/6512 vyrobeného ze spodního pravého špičáku samce prasete (obr. 178). Zatímco 277 Kostěné a parohové artefakty Obr. 177. Mikulovice. Část špachtli podobného nástroje 2023/5082 z obj. č. 2023. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. Fig. 177. Mikulovice. Part of spatula of similar tool 2023/5082 from feature 2023. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. podélné rýhy na jeho hraně (obr. 178: D) by mohly snad souviset ještě s dobou života zvířete, jsou výrazné příčné rýhy typu 1a (obr. 178: A–C) nepochybně pozůstatkem 278 265–279 Obr. 178. Mikulovice. Patrně odlomená špička nástroje 2412/6512 vyrobeného ze spodního pravého špičáku samce prasete (obj. 2023). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 178. Mikulovice. Apparently a broken tool tip 2412/6512 made from the lower right canine tooth of a male pig (feature 2023). Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. lidské činnosti – výroby či používání nástroje. Posledním nástrojem s výraznými stopami výroby i užívání je klín 2412/6592 zhotovený z parohu jelena (obr. 179). Jasně patrné jsou jak stopy odsekávání od zbytku paroží v týlu nástroje (obr. 179: C) a stopy štípání, případně přisekávání na jeho „ostří“ (patrné zejména ve středové spongi- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostěné a parohové artefakty 265–279 Obr. 179. Mikulovice. Klín z parohu jelena 2412/6592 z obj. č. 2412. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 179. Mikulovice. Wedge from deer antler 2412/6592 from feature 2412. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. ózní části; obr. 179: A), tak stopy typu 1a po zbrušování zašpičatělé části nástroje nebo po užívání nástroje po obou stranách středové spongiózy (obr. 179: A, B). Povrch tří kostěných artefaktů/nástrojů z objektů 2023 (5192a, 5192b) a 2412 (6512) jsme analyzovali, podobně jako povrchy kamenných artefaktů/nástrojů PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 (viz kap. 11.8), pomocí skenovacího elektronového mikroskopu s energiově disperzním detektorem (SEM/ EDS). Cílem analýz bylo ověřit pozorování učiněná na kamenných nástrojích a úvahy o možné souvislosti nálezů prasečích klů s metalurgií (viz níže, kap. 13.4). 279 Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků 280–283 11.6. Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků Podle odlišné polohy vůči skeletu můžeme snad usuzovat o různých funkcích kelnatky na jedné (závěsek, nášivka?) a zbývajících schránek na druhé straně (jiný typ šperku, součást amuletu /?/…). J. Bíšková, M. Ernée Hrob 7 (žena, 35–50 let) Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) s dochovanou min. délkou 34 mm a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 13). Polovina schránky perlorodky říční Margaritifera margaritifera (tab. 66) byla nalezena pod bradou, u krčních obratlů pohřbené ženy, s delší osou souběžnou s osou krční páteře (obr. 181; tab. 66). Na schránce nebyly zjištěny žádné stopy vrtání, aby ji bylo možno s jistotou interpretovat jako závěsek. Schránka byla jediným artefaktem nalezeným v oblasti hlavy, krku a hrudníku zemřelé. Interpretace její přítomnosti v hrobě zůstává otevřená (symbolický potravní či jiný milodar/přídavek?). Další zlomky schránky nalezené na dně pod lebkou a přiřazené formálně řádu Unionoida (tabela 34), náležely patrně téže schránce. V celkem šesti hrobech byly nalezeny schránky mořských měkkýšů (níže vyznačeny tučně) rodu Dentalium (kelnatky) a Cardium (srdcovky). Z hrobu č. 2 pochází několik schránek suchozemského plže Euomphalia strigella, ve čtyřech hrobech byly nalezeny poloviny schránek sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (tabela 34; obr. 180; cf. tabela CD02). Hrob 2 (žena, 35–50 let) Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 1) a Cardium (MNI = 8), schránky suchozemského plže Euomphalia strigella (MNI = 8) a zlomek schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida (NISP = 1). Schránka kelnatky (tab. 63: 514–515) byla nalezena na prsou pohřbené ženy, na pravé části hrudníku, u únětické jehlice č. 2/512 (tab. 62: C; 64: foto), schránky srdcovek (tab. 63: 517–525) se podle kresebné a fotografické dokumentace nacházely v prostoru před skeletem, poblíž lokte pravé ruky (tab. 62: C). Přesná poloha schránek suchozemského plže Euomphalia strigella (tab. 63: 526–533) a většího zlomku schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida (tab. 63: 534) není známa, s výjimkou údaje „na dně“ zaznamenaného na sáčcích s nálezy. Č. hrobu Pohl. Věk Druh Cardium 2 F 7 F 35–50 35–50 10 M 17–19 16 F 20–25 23 F 40–55 24 inf. II 4–5 28a inf. III 29 F 9–11 50+ 30 F 35–50 33 F 55+ 43 M 21–30 66 inf. II 3–4 Celkem NISP MNI 12 8 Dentalium 3 1 Euomphalia strigella 9 8 Tab. 63 Unionoida 1 0 — Margaritifera margaritifera 1 1 66 Unionoida 13 0 — Margaritifera margaritifera 1 1 68 Unionoida 20 0 — Dentalium 11 5 72 Cardium 1 1 Dentalium 5 1 Unionoida 2 0 — Unionoida 8 0 — Margaritifera margaritifera 1 1 Unionoida 5 0 Unionoida 25 0 77 — Margaritifera margaritifera 1 1 Unionoida 14 0 — Dentalium 12 1 80 80 Unionoida 19 0 — Dentalium 2 2 82 Dentalium 1 1 87 Unionoida 1 0 — 3 0 — 171 31 Unionoida Tabela 34. Mikulovice. Hroby s výskytem schránek mořských měkkýšů, sladkovodních mlžů a suchozemských plžů jako milodarů, součástí šperku nebo možných milodarů. — Table 34. Mikulovice. Graves with the occurrence of the shells of sea molluscs, freshwater bivalves and terrestrial gastropods as grave goods, ornaments components or possible grave goods. 280 Obr. 180. Mikulovice. Výskyt schránek mořských měkkýšů (A–B), sladkovodních mlžů (C, E) a suchozemských plžů (D) jako milodarů (A–B, D), součástí šperku (C) nebo možných milodarů (E): A – Dentalium; B – Cardium; C – Margaritifera margaritifera; D – Euomphalia strigella; E – Unionoida. Podklady J. Nedbalová, Kresba M. Ernée. — Fig. 180. Mikulovice. Occurrence of the shells of sea molluscs (A–B), freshwater bivalves (C, E) and terrestrial gastropods (B) as grave goods (A–B, D), ornament components (C) or possible grave goods (E): A – Dentalium; B – Cardium; C – Margaritifera margaritifera; D – Euomphalia strigella; E – Unionoida. Materials from J. Nedbalová, drawing by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků Hrob 10 (muž, juvenis, 17–19 let) Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) s dochovanou min. délkou 67 mm a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 20). Polovina schránky perlorodky říční Margaritifera margaritifera (tab. 68) byla nalezena za týlem lebky, v bezprostředním sousedství dna nádoby č. 2, s delší osou jen mírně odchýlenou od osy skeletu (obr. 181; tab. 68). Na schránce nebyly zjištěny žádné stopy vnějších zásahů. Vedle zmíněného dna nádoby č. 2 byla schránka perlorodky jediným artefaktem nalezeným v oblasti hlavy a krku zemřelého. Interpretace její přítomnosti v hrobě zůstává otevřená (symbolický potravní či jiný milodar/přídavek?). Další zlomky schránky/schránek nalezené na dně přiřazené formálně řádu Unionoida (tabela 34) mohly náležet téže schránce, případně její druhé polovině. Hrob 16 (žena, 20–25 let) Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 5). Schránky kelnatek byly nalezeny v oblasti krku pohřbené ženy (tab. 72) a spolu s jantarovými korálky tvořily součást ozdoby krku – kombinovaného náhrdelníku nebo nášivky na oděvu (viz níže, kap 14.1.3.3; obr. 298: C; 299: F–G). Hrob 23 (žena, 40–55 let) Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 1) a Cardium (MNI = 1) a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 2). Schránky kelnatek byly nalezeny v oblasti krku pohřbené ženy (tab. 72) a spolu s jantarovými korálky tvořily součást ozdoby krku – kombinovaného náhrdelníku (viz níže, kap 14.1.3.3; obr. 299: I). Pozice srdcovky v hrobové jámě, případně vůči skeletu není přesně známa, s výjimkou údaje „dno“ na sáčku s předmětem, není však vyloučena její přináležitost k témuž šperku náhrdelníku. Dva zlomky jen do řádu (Unionoida) určitelného sladkovodního mlže, nalezené při preparaci hrobu, patrně nejsou pozůstatkem milodaru nebo šperku, ale dostaly se do výplně hrobové jámy spolu s dalším materiálem odpadního charakteru z okolní kulturní/sídlištní vrstvy. Hrob 24 (dítě, inf. II, 4–5 let) Zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 8). Menší množství (8) zlomků jen do řádu (Unionoida) určitelného sladkovodního mlže, nalezené při preparaci dětského hrobu, patrně nejsou pozůstatkem milodaru nebo šperku, ale dostaly se do výplně hrobové jámy spolu s dalším materiálem odpadního charakteru z okolní kulturní/sídlištní vrstvy. Hrob/kostra 28a (inf. III, 9–11 let) Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 30). Polovina schránky perlorodky říční Margaritifera margaritifera byla nalezena vmáčknuta do levé strany obličejové části lebky pohřbeného, s delší osou souběžnou s vertikální osou obličeje (obr. 181). Na schránce nebyly zjištěny žádné stopy vnějších zásahů. Schránka byla jediným artefaktem nalezeným v oblasti hlavy a krku zemřelého. Interpretace její přítomnosti v hrobě zůstává otevřená (symbolický potravní či jiný milodar/přída- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 280–283 vek?). Další četné zlomky schránky/ek nalezené na dně hrobové jámy a přiřazené formálně řádu Unionoida (tabela 34) mohly náležet téže schránce nebo její druhé polovině. Hrob 29 (žena, nad 50 let) Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) s dochovanou min. délkou 78 mm a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 14). Kompletně dochovaná polovina schránky perlorodky říční Margaritifera margaritifera (tab. 80) byla nalezena vmáčknuta do pravé spodní části tváře, resp. dolní čelisti pohřbené ženy, s delší osou zhruba odpovídající spojnici špičky brady a týlu lebky (obr. 181; tab. 80). Na schránce nebyly zjištěny žádné stopy vnějších zásahů. Schránka byla jediným artefaktem nalezeným v oblasti hlavy, krku, hrudníku a rukou zemřelé. Interpretace její přítomnosti v hrobě zůstává otevřená (symbolický potravní či jiný milodar/přídavek?). Další četné zlomky schránky/ek nalezené pod lebkou a přiřazené formálně řádu Unionoida (tabela 34) mohly náležet téže schránce, případně její druhé polovině. Hrob 30 (žena, 35–50 let) Zlomky schránky/ek mořského měkkýše rodu Dentalium (MNI = 1) a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 19). Dvě části schránky minimálně jedné kelnatky byly nalezeny v oblasti krku pohřbené ženy (tab. 80) a spolu s jantarovými korálky tvořily součást ozdoby krku – kombinovaného náhrdelníku (viz níže, kap 14.1.3.3). Celkem 19 zlomků jen do řádu (Unionoida) určitelného sladkovodního mlže, nalezených v zásypu hrobu, naznačuje, že se v hrobě mohl původně vyskytovat celý exemplář jako pozůstatek milodaru nebo šperku, vyloučit však nelze ani to, že se zlomky dostaly do výplně hrobové jámy druhotně jako součást odpadu s dalším materiálem z okolní kulturní/sídlištní vrstvy. Hrob 33 (žena, nad 55 let) Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 2). Schránky dvou kelnatek byly nalezeny v oblasti krku pohřbené ženy (tab. 80) a spolu s jantarovými korálky tvořily součást ozdoby krku – kombinovaného náhrdelníku (viz níže, kap 14.1.3.3; obr. 298: E; 299: K). Hrob 43 (muž, 21–30 let) Schránka mořského měkkýše rodu Dentalium (MNI = 1) a Cardium (MNI = 8), schránky suchozemského plže Euomphalia strigella (MNI = 8) a zlomek schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida (NISP = 1). Schránka kelnatky s hladkým až vyleštěným povrchem bílé barvy byla nalezena v oblasti pánve pohřbeného muže (tab. 87). V prostoru těla pohřbeného jedince nebyly nalezeny žádné další artefakty. Symbolika takového uložení milodaru není zcela zřejmá. Ojedinělý zlomek schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida nalezený na dně hrobové jámy se do ní dostal druhotně z okolní kulturní/sídlištní vrstvy jako součást běžného sídlištního odpadu. Hrob 66 (dítě, inf. II, 3–4 roky) Zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 3). Tři zlomky jen do řádu (Unionoida) určitelného sladkovodního mlže, nalezené na dně dětského hrobu, patrně nejsou pozůstatkem milodaru nebo šperku, ale 281 Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků 280–283 Obr. 181. Mikulovice. Hroby s výskytem schránky sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera jako milodaru a umístění schránky vzhledem k lebce pohřbeného jedince. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. Fig. 181. Mikulovice. Graves with the occurrence of the shells of the freshwater bivalve Margaritifera margaritifera as a grave good and the position of the shell with respect the buried individual’s skull. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée. dostaly se do výplně hrobové jámy spolu s dalším materiálem odpadního charakteru z okolní kulturní/sídlištní vrstvy. V šesti hrobech byly nalezeny kelnatky (Dentalia). Ve čtyřech případech tvořily spolu s jantarovými korálky součást šperku – náhrdelníku (hroby č. 16, 23, 30, 33), v jednom dalším případě patrně také (hrob č. 2). Zcela jinak bude nutné interpretovat smysl kelnatky nalezené uvnitř pánve muže v hrobě č. 43. Kelnatky byly často povrchově obroušeny, vyhlazeny a segmentovány, takže nebylo možné je druhově specifikovat. Makroskopicky nebylo z charakteru schránek zřejmé, jestli se jedná o fosilie nebo recentní druhy. Kelnatky se na našem území vyskytují v mořských usazeninách od období křídy, hojně v usazeninách miocenních, které se tu tvořily před 23 až 7 miliony let. Recentně se vyskytují skoro celosvětově (od Severního po Středozemní či Rudé moře). Kelnatka 30/4a (tab. 80) z hrobu č. 30 byla 14C AMS datována do období před ca 40 tisíci lety (MAMS 30496, 38076 ± 187 BP, 40648–40020 cal BC, 2-sigma). Nalezené srdcovky (Cerastoderma, též Cardium) mohly být též součástí šperků (hrob č. 23), mohly být ale i součástí jiného, složeného artefaktu, čemuž by napo- 282 vídala např. situace v hrobě č. 2, kde byly srdcovky nalezeny poblíž lokte pravé ruky. Všechny tyto schránky byly upraveny k další aplikaci (šperk, oděv) vytvořením otvoru v jejich vrcholové části a jeho obroušením, takže bylo možné je přišít, nebo navléci na provázek či např. koženou šňůrku. V české kotlině se srdcovky, podobně jako kelnatky, běžně vyskytovaly v miocenních mořích. Jejich recentní rozšíření zabírá prostor od Severního moře zhruba po pobřeží Senegalu. Srdcovka 2/519 z hrobu č. 2 byla 14C AMS datována do závěru 5. tisíciletí BC (MAMS 30495, 5286 ± 20 BP, 4231–4006 cal BC, 2-sigma). Radiokarbonové datování schránek mořských měkkýšů jasně prokázalo, že se v případě artefaktů z mikulovického pohřebiště nejedná o výsledek sběru paleontologických nálezů (cf. např. Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 83). Exempláře nalezené v mikulovických hrobech jsou zcela jistě kvartérního stáří. Do Mikulovic se musely dostat od moře, tedy ze vzdálenosti mnoha set km. Vyšší stáří datované srdcovky může být zapříčiněno např. reservoir efektem, kdy 14C hodnoty z živočichů žijících ve vodním prostředí mohou vykazovat výrazně vyšší stáří, než ve skutečnosti mají (jedná se PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků o stovky až tisíce let). Důvodem je jejich těsný kontakt s horninami vyššího stáří a zabudovávání tohoto uhlíku do těl živočichů a rostlin. Rezervoárový efekt se může týkat i člověka, pokud by tyto zdroje pojídal (Philippsen 2010). Dalším možným důvodem může být skutečnost, že schránky byly vyvrženy na pobřeží, člověkem sebrány a do vnitrozemí dopraveny až po několika staletích až mnoha tisíciletích od uhynutí jejich obyvatel. Obě dvě možnosti, nebo i jejich kombinaci, je nutné vzít v úvahu i při interpretaci relativně vyššího stáří kelnatky z hrobu č. 30 i srdcovky z hrobu č. 2. V tomto případě však nemusí být bez významu ani skutečnost, že při naměřeném stáří (MAMS 30496, 38076 ± 187 BP, 40648–40020 cal BC, 2-sigma) se pohybujeme na samé hranici měřitelnosti dat touto metodou (cf. Weninger – Jöris 2008, 772, 775–777). Schránky mořských měkkýšů se jako součásti šperků (většinou kombinovaných náhrdelníků spolu s jantarovými korálky) vyskytovaly výhradně v ženských hrobech (č. 2, 16, 23, 30 a 33), a to až od věku ca 20– 25 let (hrob č. 16). Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je výskyt kelnatky 43/4 ve zcela indiferentní poloze (přirození) v hrobě ca 21–30 let starého muže č. 43. Ani v jednom případě se tyto artefakty nevyskytují v dětském hrobě. Keřnatka Euomphalia strigella se v počtu 8 jedinců (MNI) nacházela na dně ženského hrobu č. 2. Jelikož se jedná o měkkýše, jehož schránka dorůstá výšky až 12 mm a šířky 18 mm, mohla být člověkem snadno nalezena a využita jako součást šperku, amuletu nebo k jiným účelům a v důsledku toho přidána do hrobu jako součást osobní výbavy či šperku zemřelého. Ekologicky tento plž vyhledává suché křovinaté stráně a lesostepi, tedy prostředí, které je pro lokalitu rekonstruováno (viz níže, kap. 13.8). Margaritifera margaritifera (perlorodka) je říční mlž, který ke svému vývoji a rozmnožování potřebuje velmi čistou vodu. Dnes je vzácný a ohrožený, v minulosti byl běžný na většině území ČR. V hrobech č. 7, 10, 28a a 29 se lastury perlorodky nacházely v bezprostřední blízkosti lebky či přímo v kontaktu s ní (obr. 181). Jejich přesná funkce v rámci pohřební výbavy (symbolický potravní milodar, součást šperku…) není jasná. Vodítkem nám v tomto směru nemůže být ani věk či pohlaví pohřbených. Ve dvou případech šlo o hroby ženské (7, 29), PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 280–283 v jednom o hrob mužský (10). V případě hrobu č. 10 šlo o juvenilního jedince ve stáří 17–19 let, v ostatních hrobech pak o dospělé zemřelé ve stáří 35–50 let (7) a nad 55 let (29), případně o dítě ve stáří 9–11 let (28a). Z celkem 11 hrobů pocházejí drobné zlomky schránek sladkovodních mlžů řádu Unionoida (tabela 34). Do řádu Unionoida spadají fragmenty, jež postrádají specifické determinační znaky a nelze je blíže zařadit. Vzhledem k výskytu pouze tohoto mlže se pravděpodobně jedná o zlomky perlorodky. U nálezů zlomků schránek mlžů řádu Unionoida byly započítávány jednotlivé fragmenty (NISP) a nebyli započítáváni jedinci (MNI), jelikož šlo o fragmenty bez vrcholu, dle nichž se měkkýši kvantifikují. Z pohledu interpretace jejich výskytu v jednotlivých hrobech jsou pro nás zajímavé zjištěné počty zlomků jejich schránek, které tvoří (s jedinou výjimkou) následující vzorec: (a) velké množství zlomků (většinou desítky) pochází z hrobů, ve kterých byly kromě toho zjištěny celé schránky perlorodek druhu Margaritifera margaritifera (hroby č. 7, 10, 28 a 29); (b) z ostatních hrobů pocházejí většinou jen jednotlivé zlomky (hroby č. 2, 23, 24, 43 a 66); (c) větší množství zlomků, srovnatelné s počty z hrobů typu (a), pochází jen z hrobu č. 30. Domníváme se proto, že: a) zlomky v hrobech typu (a) pocházejí s největší pravděpodobností ze zjištěných celých schránek perlorodek druhu Margaritifera margaritifera, případně z jejich druhých polovin (většinou byly i nalezeny v jejich blízkosti, pod lebkou …); b) vzhledem k vysokému počtu zlomků (19) nelze vyloučit existenci obdobného milodaru/šperku ani v hrobě č. 30, i když tento nebyl identifikován v terénu a nebyl ani fotograficky nebo kresebně dokumentován; c) do hrobů, kde bylo identifikováno jen nepatrné množství zlomků těchto ulit, se dostaly jako součást okolní sídlištní/kulturní vrstvy odpadního charakteru společně s dalším odpadem (keramika, mazanice …) při zasypávání hrobové jámy. Tomu nasvědčují i případy nálezů několika zlomků schránek mlžů řádu Unionoida v dětských hrobech (č. 24 a 66), ve kterých se jinak schránky mořských ani sladkovodních měkkýšů jako milodary či šperky vůbec nevyskytují. Z celkového pohledu je nepochybně zajímavé, že se všechny zde prezentované nálezy koncentrují výhradně v hrobech skupiny A a naopak v hrobech skupin B, C a D je vůbec nenajdeme. 283 Štípaná kamenná industrie 284–301 11.7. Štípaná kamenná industrie 11.7.1. Surovina L. Kaňáková Nápadná je výrazně pestrá surovinová skladba souboru ŠI z Mikulovic (obr. 184–186). Přes relativně malou velikost souboru zahrnuje čtrnáct různorodých surovin nejen z hlediska zdroje, druhu suroviny a vzdálenosti zdrojů (tabela 35; obr. 187a, 187b), ale i co do škály kvality hmoty. Ačkoli při velikosti souboru a počtu typů zastoupených surovin jsou statistické závěry prakticky bezvýznamné, přesto můžeme říci, že v souboru jsou nejvíce zastoupeny suroviny obvyklé v ŠI únětické kultury i v jiných částech střední Evropy. Jedná se o silicit glacigenních sedimentů – dále SGS (6 ks), a obě variety rohovce typu Krumlovský les – dále KL I a KL II (6 a 6 ks). Toto spektrum odpovídá situaci známé z Moravy, kde v jihomoravském regionu dominuje monopol surovin z Krumlovského lesa, zatímco od střední Moravy severněji se výrazněji uplatňuje SGS. Jiné suroviny v moravských souborech jsou pouze lokálního charakteru (Kaňáková – Parma 2015), nebo se objevují jen epizodicky (Kaňáková 2013, 34). Za povšimnutí stojí, že nápadné vyzařování monopolního těžebního, zpracovatelského a distribučního okruhu Krumlovského Soubor štípané industrie (dále ŠI) obsahuje celkem 34 štípaných artefaktů a jejich zlomků. Pochází z celkem osmnácti kostrových hrobů, jednoho žárového hrobu č. 100 (obj. 2044) a dvou sídlištních jam s kosterními pozůstatky č. 2023 a 2217 (obr. 182; tabela 35). ŠI se tak vyskytuje v téměř 19 % z celkového počtu na lokalitě zachycených 96 únětických kostrových hrobů. V objektech s výskytem ŠI byly pohřbeny/uloženy nejméně 24 osoby. Soubory štípané industrie z únětických pohřebišť ve střední Evropě většinou nejsou nijak početné (Kaňáková – Parma 2015, 517) a také podíl hrobů s touto výbavou v rámci pohřebišť nebývá vysoký. Věk a pohlaví jedinců pohřbených v Mikulovicích se ŠI jako součástí výbavy v zásadě kopíruje celkové spektrum pohřebiště z hlediska pohlaví, nicméně z hlediska věku se zdá, že ŠI zde není obvyklá v dětských a juvenilních hrobech. Můžeme se tedy domnívat, že s ní operovali spíše starší dospělí (obr. 183). V tomto smyslu se pohřebiště v Mikulovicích nijak nevymyká dosavadním poznatkům. Obr. 182. Mikulovice. Distribuce ŠI v hrobech a sídlištních objektech s kosterními pozůstatky. Kresba M. Ernée. Fig. 182. Mikulovice. Distribution of chipped industry in graves and settlement features with skeletal remains. Drawing by M. Ernée. 284 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 284–301 A: genderové a věkové spektrum celkem Obr. 183. Mikulovice. Graf A – rámcové genderové a věkové spektrum pohřebiště, graf B – genderové a věkové spektrum hrobů se ŠI. Fig. 183. Mikulovice. Graph A – general gender and age spectrum of the cemetery; Graph B – gender and age spectrum of graves with chipped industry. 30 25 20 15 10 5 0 INF JUV AD I AD I-II AD II AD IIMAT I celkem M MAT I F MAT I-II MAT II MAT II SEN SEN dospělý N B: genderové a věkové spektrum hrobů se ŠI 6 5 4 3 2 1 0 INF JUV AD I AD I-II AD II AD II-MAT I celkem lesa je patrné i v této poměrně vzdálené oblasti, která v ostatním hrobovém inventáři zrcadlí i jiné priority dálkových kontaktů. A to přesto, že ŠI se z hlediska zastoupení v inventářích a z hlediska typologie může jevit již relativně vedlejší komoditou. Další surovinou z poměrně vzdáleného zdroje, která se vyskytla ve více exemplářích, je českomoravský křišťál (3 kusy). Jednotlivě jsou pak doloženy importy silicitových surovin ze severovýchodu – ořechově hnědý, dobře průsvitný silicit krakovsko-čenstochovské jury, tmavě hnědý silicit typu čokoláda, a na našem území dosud nedoložený světle žlutý silicit blíže neurčeného severského původu (osobní konzultace A. Přichystal). Podobně izolovaným vzdáleným importem je úštěp z křemence typu Skršín, který je jedinou surovinou přicházející na lokalitu ze západu (přesněji ZSZ); zdroje se nachází na vyvýšenině Vrbka severně od obce Skršín na Mostecku (Přichystal 2009, 156), vzdušnou čarou více než 150 km vzdálené. Z jihovýchodního směru se kromě rohovců z Krumlovského lesa objevuje medově hnědý spongolit z oblasti Boskovické brázdy, který se liší od světle šedého spongolitu z nedalekých primárních zdrojů západně od Ústí nad Orlicí (v okolí obcí Říčky, Řetůvka, Přívrat, Semanín aj. Přichystal 2009, 59), který se v Mikulovicích vyskytl rovněž, oba jen ojedinělým dokladem. Avšak i místní či lokální suroviny se vyskytují pouze v minimálním zastoupení, ať uvedeme porcelanit z Kunětické hory, nebo středně hnědý křemen (2 kusy) a křemenec. Kolekci doplňují tři artefakty přepálené natolik, že lze surovinu určit jen rámcově jako silicit, a další artefakt vyrobený PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 M MAT I F MAT I-II MAT II MAT II SEN SEN dospělý N z neurčitelného jemnozrnného rohovce, v němž se mísí dvě různé hmoty. Nelze konstatovat všeobecnou vazbu vizuálně atraktivních a jemnozrnných (snadno štípatelných) surovin na úroveň opracování. Jemné (SGS) nebo atraktivní (křišťál) suroviny se vyskytují téměř výhradně v kategorii neopotřebené a neretušované debitáže (tabela 36). Výjimkou jsou pouze dva projektily z hrobu č. 100, ze silicitu krakovsko-čenstochovské jury a neurčeného žlutého silicitu, k jejichž specifickému postavení ve sledovaném souboru se dostaneme později. Výskyt čokoládového silicitu v souboru (obr. 185: 2217/6032; obj. 2217) je důsledkem sběru staršího artefaktu, jak dokládají rozdíly ve stárnutí povrchu mezi původním povrchem a novější úpravou na škrabadlo. Ojedinělé využití SGS pro výrobu retušovaného nástroje (obr. 184: 85/3; hrob 85) je rovněž důsledkem jistých intruzivních procesů – jedná se totiž s největší pravděpodobnosti o hrot se zalomeným bokem z období epipaleolitu. V kolekci se tedy nacházejí jak náhodně intruzivní artefakty – artefakty starší fáze využívání polohy náhodně vnesené do zásypu hrobu při úpravě hrobové jámy131, tak i jakési kulturní intruze vnesené do kolekce sekundárním použitím staršího artefaktu nalezeného například na povrchu dříve za- 131 K problematice tzv. intruzí, tedy starších reziduálních a mladších infiltrovaných nálezů srovnej např. Ernée 2008, 111–120; Nováček 2003, 131, 142, pozn. 1. 285 flint chert chert chert chert chert čokoládový silicit silicit glacigenních sedimentů spongolit typu Ústí nad Orlicí spongolit Boskovické brázdy rohovec typu Krumlovský les I rohovec typu Krumlovský les II neidentifikovaný rohovec porcelanit porcelanit typu Kunětická hora 1 5 6 flint flint chert chert čokoládový silicit silicit glacigenních sedimentů spongolit typu Ústí nad Orlicí spongolit Boskovické brázdy — — chert unidentified neidentifikovaný rohovec quarzit porcelanit porcelanit typu Kunětická hora 11 10 local 150 60 ? ? 120 120 85 40 70 390 500+ 280 29 1 1 1 3 2 1 4 4 1 1 8 — 1 1 29 1 1 1 3 2 1 4 4 1 1 8 — 1 1 Kusů 6 — 1 — — — — 1 2 — — 1 1 — — 6 — 1 — — — — 1 2 — — 1 1 — — 1/-/- 1/-/- / 1/ - - / 1/ - N / 5,5–7 H r o b 55 F / 20–25 - / 1/ - - / 1/ - -/-/1 -/-/1 milodar / ? / příměs F / 35–50 pohlaví / věk 30 1/-/- 1/-/- M? / 50+ 56 -/-/2 -/-/1 -/-/1 M / 45–60 57 -/-/1 - / 1/ - 1/-/- 2 / 1/ - 1/-/1 1/-/- 1/-/- 4/-/- 1/-/1/-/- 3 / 1/ 2 / 1/ 1 - / 1/ - 1/-/- 6 / 1/ 1 -/-/- 2/-/- 1/-/- 1/-/- 1/-/- - / 1/ - - / 1/ - 1/ - / - 1/ - / - 1 / 1/ - M / 35–50 90 1/-/- M? / 30–40 95 ??? 100 1 / 1/ - 3/-/- 1/-/- 1/-/- 3/-/- 1/-/- 1/-/- 1/-/- ? / dosp. milodar / ? / příměs ?? / 35–50 85 1/-/- 2/-/- 81 H r o b pohlaví / věk F?? / 50+ 79 1/-/1/-/- ? / 25+ 73 1/-/- 35 19 / 6 / 4 1 2 1 3 2 1 5 6 1 1 9 1 1 1 ? / 40–50+ 65 63 ? / 16–17 1/-/- - / 1/ - - / 1/ - - / 1/ - F / 50+ 59 M? / 30–40 60 5 1 1 2 1 2023 1 1 2217 Sídl. obj. -/-/1 1/-/- 1/-/- F / 55+ 22 -/-/1 - / 1/ - N / 8–11 F? / 35–50 12 35 19 / 6 / 4 - / 1/ - 1/-/- 2 / 1/ - 1/-/1 1/-/- 2 / 1/ 1 3 / 1/ - - / 1/ - 1/-/- 6 / 1/ 1 -/-/- 1/-/- 11a 4 -/-/1 1 2 1 3 2 1 5 6 1 1 9 1 1 1 Celk. typy Tabela 35. Mikulovice. Přehled původu surovin ŠI zjištěných v únětických hrobech a sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky a vzdálenosti od zdroje, řazeno podle typu surovin (typ flint, typ chert, neurčené silicity, minerály SIO2, klastické suroviny, jiné). V kolonkách je vyznačeno, jde-li o milodar (na prvním místě, před lomítkem, tučně) nebo příměs (na posledním místě). — Table 35. Mikulovice. Overview of the origin of chipped industry raw-material identified in Únětice graves and settlement features with human skeletal remains and distances from the source, listed by the type of rock (flint, chert, undetermined silicite, SIO2 minerals, clastic rock, others). The columns indicate whether this was a grave good (in the first position, before the slash, bold) or admixture (in the final position). Celkem 9 quarzit křemenec typu Skršín neidentifikovatelný křemenec 10 7 quarz 6 chert chert rohovec typu Krumlovský les I rohovec typu Krumlovský les II 4 3 2 — flint 1 žlutý severský silicit neidentifikovaný silicit local 150 60 ? ? 120 120 85 40 70 390 10 flint křišťál Českomoravské vrchoviny 280 500+ 11 10 9 7 — — 6 6 5 4 3 2 — silicit krakovsko-čenstochovské jury Tř í d a quarzit neidentifikovatelný křemenec Surovina quarzit křemenec typu Skršín Celkem quarz křišťál Českomoravské vrchoviny unidentified flint žlutý severský silicit neidentifikovaný silicit flint flint silicit krakovsko-čenstochovské jury Tř í d a Obr. 187a–187b Obr. 187a–187b Surovina Km vzdušnou čarou Km vzdušnou čarou Hroby Hroby Sídl. obj. Sídl. obj. Celkem Celkem 286 Celk. typy Kusů Štípaná kamenná industrie 284–301 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 284–301 Obr. 184. Mikulovice. Přehled ŠI z únětických kostrových hrobů. Foto L. Kaňáková, grafika M. Ernée. — Fig. 184. Mikulovice. Overview of chipped industry in Únětice inhumation graves. Photo by L. Kaňáková, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 287 Štípaná kamenná industrie 284–301 Obr. 185. Mikulovice. Přehled ŠI z únětického žárového hrobu č. 100 a ze sídlištních jam s kosterními pozůstatky, obj. č. 2023 a 2217. Foto L. Kaňáková, grafika M. Ernée. — Fig. 185. Mikulovice. Overview of chipped industry from Únětice cremation grave 100 and from settlement pits with skeletal remains, features 2023 and 2217. Photo by L. Kaňáková, graphic by M. Ernée. Surovinové spektrum 6% 3% 3% 3% 3% 3% 8% 26% 5% 3% niklých sídlišť. Podobné doklady jsou známy i z moravských hrobů a sídlištních objektů únětické kultury (Kaňáková 2013, 32). V případě působení takových procesů, je obtížné definovat jejich rozsah. Je totiž pravděpodobné, že další artefakty stejného původu nebyly identifikovány, protože ne vždy se stopy těchto procesů vyvinou a dochovají. Je možné, že surovinové spektrum nebylo původně tak široké a roztříštěné, jak se nyní jeví. Zároveň je nutné, aby zvažované distribuční modely byly chápány kriticky v případě surovin, u nichž je tento původ v kolekci prokázán. V případě kolekce z Mikulovic se kromě výše uvedených artefaktů jedná dále o další tři artefakty. Škrabadlo z hrobu č. 73 (obr. 184: 73/3) bylo vyrobeno retušováním staršího úštěpu výše uvedené neurčitelné rohov- 3% 14% 3% 17% silicit krakovsko-čenstochovské jury (1) čokoládový silicit (1) spongolit typu Ústí nad Orlicí (1) rohovec typu Krumlovský les I (6) neidentifikovaný rohovec (1) křišťál Českomoravské vrchoviny (3) neidentifikovatelný křemenec (2) 288 žlutý severský silicit (1) silicit glacigenních sedimentů (9) spongolit Boskovské brázdy (1) rohovec typu Krumlovský les II (5) neidentifikovaný silicit (2) křemenec typu Skršín (1) porcelant typu Kunětická hora (1) Obr. 186. Surovinové spektrum souboru ŠI – tmavé plné segmenty prezentují suroviny typu flint rámcově SV dálkového původu, světlé plné segmenty prezentují suroviny typu chert převážně dálkového původu, tečkované segmenty minerály SiO2, a šrafované segmenty klastické suroviny. Grafika L. Kaňáková. Fig. 186. Raw-material spectrum of the chipped industry assemblage – dark solid segments represent flint-type raw-materials of a roughly North-Eastern remote origin, light solid segments represent chert-type raw-materials mainly of remote origin, dotted segments are SiO2 minerals and hatched segments are clastic raw-materials. Graphic by L. Kaňáková. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 284–301 3 3 9 7 11 10 4 7 5 7 6 Obr. 187a. Původ surovin ŠI identifikovaných v únětických hrobech a sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky na lokalitě Mikulovice; území dnešní ČR, Dolního Slezska a Horní Lužice. Červený bod – Mikulovice. Čísla lokalit/oblastí souhlasí s čísly v tabele 35. Grafika L. Kaňáková a redakce. Fig. 187a. The origin of chipped industry raw-materials identified in Únětice graves and settlement features with human skeletal remains at the Mikulovice site in the territory of today’s Czech Republic, Lower Silesia and Upper Lusatia. Red point – Mikulovice. Site/territory numbers correspond to those in Table 35. Graphic by L. Kaňáková and redaction. 2 1 cové suroviny. Původní úštěp byl totiž zlomen a následně přepálen, a až později byly jeho hrany retušovány na škrabadlo. Do druhé skupiny intruzí počítejme zlomek retušovaného nástroje (obr. 184: 79/3; hrob 79) z přepáleného silicitu, jehož morfologie rovněž spadá spíše na počátek holocénu, a úštěp (obr. 184: 81/4; hrob 81) vyrobený ze suroviny identické nejen druhem, ale i detailními znaky, se surovinou epipaleolitického hrotu z hrobu č. 85 (obr. 184: 85/3). Více lze těžko soudit, jestliže nemáme podobné analýzy ŠI z více únětických pohřebišť v Čechách, neboť jak je patrné, pro řadu odlišností ve výběru surovin a distribučních strategiích nelze intenzivněji využít analogické poznatky z jihomoravské oblasti. Obr. 187b. Původ surovin ŠI identifikovaných v únětických hrobech a sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky na lokalitě Mikulovice; mimo území zobrazené na obr. 187a. Červený bod – Mikulovice. Čísla lokalit/oblastí souhlasí s čísly v tabele 35. Grafika L. Kaňáková a redakce. Fig. 187b. The origin of chipped industry raw-materials identified in Únětice graves and settlement features with human skeletal remains at the Mikulovice site; outside the territory depicted in Fig. 187a. Red point – Mikulovice. Site/territory numbers correspond to those in Table 35. Graphic by L. Kaňáková and redaction. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 289 Štípaná kamenná industrie Surovina 284–301 Stádium Funkce Hrob Předmět obr. 184; 185 100/2 KČJ RN na BÚ projektil 100 žlutý silicit RN na BÚ projektil 100 čokoláda RN na zlomku staršího BÚ škrabadlo SGS opotřebený BÚ dlátko SGS janus BÚ 63 63/3 SGS BÚ 65 65/4d-e SGS BÚ SGS BÚ SGS RN na L SGS 100/1 2217/6032 2023/5194/1 intruze 81 81/4 95 95/6 intruze, hrot s vysokým příčným řezem 85 85/3 intruze, drobný odpad (?) 55 55/8 spongolit Bosk.brázda KÚ 4 4/3 spongolit Ústí n. Orlicí RN na BÚ srp s RB – segment 95 95/7 KL I RN na BÚ srp 56 56/1 KL I BÚ 65 65/4b KL I RN na KÚ 90 90/4 KL I BÚ KL I RN na BÚ s KB KL I janus BÚ KL II MR na BÚ KL II opotřebený BÚ KL II BÚ KL II RN na KÚ KL II BÚ pilka s KB 90 90/7 2023/5095/1 škrabadlo 2023/5095/2 30 dlátko srp s RB – segment 30/6 57 57/2 65 65/4c 95 95/5 2023/5095/3 neurčený rohovec RN na zlomku staršího BÚ škrabadlo 73 přepálený silicit meziální fragment RN na BÚ srp 57 57/3 přepálený silicit zlomek RN na BÚ intruze 79 79/3 přepálený silicit RN na BÚ pilka (bok poškozen) 100 100/3 křišťál BÚ 12 12/9 křišťál BÚ 22 22/1 křišťál KÚ 73 73/2 křemenec Skršín janus BÚ 11a křemenec KÚ neident. křemenec porcelanit 73/3 11a/3 2023/5194/2 intruze, surovina (?) BÚ 11.7.2. Dynamická analýza Výběr debitáže je důsledně úštěpový, s jistým podílem kortikální debitáže (tabela 37), případně debitáže s kortikálním bokem, což odpovídá obecnějšímu trendu pozdních industrií ve střední Evropě (Oliva 2010; Lech 1997; Hesse 2012). Jediný čepelový suport je spojen s intruzivním hrotem s otupeným zalomeným bokem z hrobu č. 85 (obr. 184: 85/3). Soubor neposkytuje žádnou indicii dokládající výraznější preparaci jader, neobsahuje vodící hrany, a patky jsou různorodé, přičemž fasetovaná patka je doložena jen dvakrát (hrob 90; obr. 184: 90/4, 90/7). Vyskytly se patky kortikální, abradované i ploché. Pokud lze sledovat, obvyklé je odbíjení debitáže tvrdým otloukačem. Zatímco kortikální debitáž (19 %) a debitáž s kortikálním bokem se uplatnila i jako suport retušovaných nástrojů, janus úštěpy (10 %) zůstaly neretušované, a ani traseologicky nebyla potvrzena jejich příslušnost do kategorie nástrojů. Z hlediska dynamické analýzy ŠI je zjevné, že sídliště příslušné/příslušná k analyzovanému pohřebišti v Mikulovicích bylo plně zásobené zvenčí – neprobíhala zde žádná výrobní fáze. Přestože přítomnost celého spektra stádií exploatace jádra může být v kontextu pohřebiště 290 Tabela 36. Mikulovice. Přehled využití surovin. Řazeno podle typu surovin (typ flint, typ chert, neurčené silicity, minerály SIO2, klastické suroviny, jiné). Kurzívou jsou označeny suroviny, jejichž distribuční vzorec je prokazatelně narušen náhodnou nebo kulturní intruzí. Vysvětlivky: KČJ – silicit krakovsko-čenstochovské jury, SGS – silicit glacigenních sedimentů. KL – rohovec typu Krumlovský les, RN – retušovaný nástroj, MR – místně retušovaný nástroj, BÚ – úštěp bez kůry, KÚ – kortikální úštěp. Table 36. Mikulovice. Overview of raw materials. Listed by the type of rock (flint, chert, undetermined silicite, SIO2 minerals, clastic rock, others). Italics indicate raw materials whose distribution pattern is demonstrably disrupted by a random or cultural intrusion. Key: KČJ – silicite from the Kraków-Częstochowa Upland; SGS – silicite from glacigenic sediment. KL – Krumlovský les chert, RN – retouched tool, MR – locally retouched tool, BÚ – flake without cortex, KÚ – cortical flake. 59 59/6 60 60/3 limitována výběrem artefaktů do výbavy pohřbených, v soudobém pohřebišti Podolí-Příčný i tyto morfotypy v hrobech přítomny byly (Kaňáková – Parma 2015, 519). Nástroje tvoří, pokud oddělíme výše zmíněnou složku náhodné intruze, 45 % souboru. Většinu z nich tvoří ustálené morfotypy retušovaných nástrojů (11 ks ze 14), a to srpové nástroje (4 ks), škrabadla (3 ks), projektily (2 ks) a pilky (2 ks). Spektrum nástrojů doplňují dvě dlátka v kategorii opotřebené debitáže, s nápadným bipolárním opotřebením, funkční ergonomií a hojným Stádium Neretušované Opotřebené KÚ 4 BÚ 10 + 1 janus BÚ 2 MR 1 6 7+1 22 3 starší BÚ 18 Celkem 2 3 L Celkem RN 2 1 0+1 1 2 2 13 34 Tabela 37. Mikulovice. Přehled stádií těžby a jejich dalšího využití. Vysvětlivky: RN – retušovaný nástroj, MR místně retušovaný nástroj, BÚ – úštěp bez kůry, KÚ – kortikální úštěp. — Table 37. Mikulovice. Overview of manufacture stages and their further use. Key: RN – retouched tool, MR – locally retouched tool, BÚ – flake without cortex, KÚ – cortical flake. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie Nástroje Opotř. 284–301 MR KL I KL II Pozn. 3 1 spongolit SGS RN 1 1 1 1 přepálený silicit 2 čokoláda 1 na starším neurč. rohovec 1 na starším KČJ 1 projektil žlutý silicit 1 projektil Tabela 38. Mikulovice. Přehled surovin využitých pro nástroje (bez náhodných intruzí). Vysvětlivky: KČJ – silicit krakovsko-čenstochovské jury, SGS – silicit glacigenních sedimentů. KL – rohovec typu Krumlovský les, RN – retušovaný nástroj, MR – místně retušovaný nástroj. — Table 38. Mikulovice. Overview of raw material used for tools (without random intrusions). Key: KČJ – silicite from the Kraków-Częstochowa Upland; SGS – silicite from glacigenic sediment. KL – Krumlovský les chert, RN – retouched tool, MR – locally retouched tool. výskytem mikroreziduí na pracovní hraně. Funkční určení jednoho místně retušovaného nástroje se nepodařilo stanovit, místní retuš není aplikována na funkční hraně a má jen doplňkový charakter související například s držením nebo s upevněním. Z hlediska funkční analýzy lze poukázat také na skutečnost, že pro výrobu retušovaných nástrojů byly preferovány suroviny rezistentnější k opotřebení, zejména rohovec typu KL I a II, spongolit a SGS (tabela 38). Také dva přepálené silicity pravděpodobně patří k některé z těchto surovin. Odlišná je pouze surovina obou projektilů a škrabadel vyrobených ze starších sbíraných suportů. S výjimkou projektilů můžeme konstatovat zcela typické typologické spektrum únětické kultury ve střední Evropě. Přesto jsou zde tři potencionálně významné odlišnosti. Z dosud známých pohřebišť moravské oikumeny únětické kultury je ukládání srpových nástrojů v hrobovém kontextu doloženo jen velmi zřídka, stejně jako ukládání projektilů, které mají obvykle jasné stopy opotřebení a morfologii rezignující na úplnou bifaciální plošnou retuš. Naopak typickou součástí výbavy mužů pohřbívaných se ŠI jsou kamenné nože s neretušovaným ostřím a s bokem, které v mikulovickém souboru zcela chybí. Všechny tyto odlišnosti jsou úzce vázány na artefakty, které jsou vedle svého funkčního určení rovněž nositeli sociální symboliky, a všechny jsou dominantně až výlučně spojeny s mužským světem a prestiží. Ostatní inventář je morfotypologicky i funkčně nevýrazný, zahrnuje vesměs drobné úštěpy bez kůry, jen s ojedinělou místní retuší (hrob 30; obr. 184: 30/6). Technologicky vynikají tři doklady bifaciální debitáže typu janus, na skršínském křemenci (hrob 11; obr. 184: 11a/3), rohovci KL I (obj. 2023; obr. 184: 2023/5095/2) a SGS (hrob 63; obr. 184: 63/3). Je zřejmě pouze náhodné, že se všechny tři vyskytly v souvislosti s dětským nebo juvenilním skeletem. Janus úštěpy jsou výraznou technologickou charakteristikou starší doby bronzové na Moravě, v Čechách jejich výskyt dosud nebyl mapován. Surovina, z níž jsou vyrobeny, odkazuje k možným výrobním aktivitám v oblasti zdrojů nebo v jejich okolí; s výjimkou regionu Krumlovského lesa na jihozápadní Moravě mi žádné dosud nejsou známy. Použití křemence typu Skršín ve starší době bronzové je zjištěno zřejmě poprvé, což může být dáno pouze stavem vý- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 zkumu, resp. jeho publikováním, nikoli nutně unikátností jevu. V tomto ohledu je také vhodné připomenout, že ani technologie výroby janus úštěpů nemusí být vázána pouze na starší dobu bronzovou. V industriích starších období však nebyla zatím sledována. 11.7.3. Společenské aspekty štípané industrie K základnímu posouzení významu ŠI a jejích jednotlivých kategorií nebo projevů je třeba nejprve sledovat zákonitosti v pohlaví a věku osob, v jejichž hrobech byla uložena. Na disproporci výskytu ŠI v hrobech dětí a juvenilních osob vzhledem k věkovému spektru pohřebiště jsem upozornila již výše. V zastoupení ŠI v mužských a ženských hrobech sice markantní rozdíl nesledujeme, je však zásadní rozdíl v jejím charakteru (tab. 39). V ženských hrobech se vůbec nevyskytují retušované nástroje; kromě funkčně nevyhraněné místní retuše z hrobu č. 30 (obr. 184: 30/6) se v nich vyskytla pouze neretušovaná a neopotřebená debitáž. Spektrum surovin ŠI ze ženských hrobů má spíše náhodnou skladbu (křišťál, spongolit Boskovické brázdy, křemen, KL II, přepálený silicit, SGS) a patří do něj dvě ze tří epipaleolitických intruzí. Jestliže ŠI vkládaná do hrobu ženám nepotřebovala retuš a případné pracovní použití na ní nezanechávalo traseologické stopy, pak stojíme před logickou otázkou, zda není všechna tato ŠI pouhou intruzí, ať již náhodnou, nebo záměrně sbíranou. Pokud totiž nemá nápadnou morfotypologii jiné epochy, není možné ji při pestrém surovinovém spektru této lokality identifikovat. V každém případě spojení žen s praktickým operováním kamennými artefakty je velmi vágní, ačkoli na Moravě k podobnému závěru nedocházíme (Kaňáková – Parma 2015, 531–532). Stejně jako na pohřebišti Podolí-Příčný však nacházíme ŠI spíše v hrobech starších žen (1x adultus II, 2x adultus/maturus, 1x maturus II, 2x senilis), přičemž se jedná častěji o hroby relativně bohaté než chudší. Můžeme tedy vyloučit hypotézu, že by ŠI hrála roli jakýchsi nástrojů sociálně slabší vrstvy bez přístupu k cennějším surovinám. Naproti tomu, z mužských hrobů pochází všechny retušované nástroje kromě škrabadel. Zejména je třeba poukázat na fakt, že všechny čtyři srpy jsou v hrobech starších mužů, stejně jako pilky a projektily. Věková skladba je podobná, v rozmezí adultus II až maturus/senilis. Naproti tomu, škrabadla (z nichž dvě jsou vyrobena na starším sbíraném suportu) pocházejí z objektu 2023 s obecným výskytem dalších prakticky funkčních artefaktů, především KPI (2 ks); a z genderově neurčeného hrobu č. 73. Odlišné je také surovinové spektrum – v mužských hrobech převažuje rohovec KL I, KL II a spongolit, což pravděpodobně souvisí s preferencí těchto rezistentních surovin pro výrobu nástrojů. Dále se vyskytnou lokální suroviny, jako je křemen a porcelanit, případně SGS. Výskyt srpových nástrojů, resp. jejich zlomků v regulérních hrobech únětické kultury je v prostředí moravské únětické kultury velmi řídkým jevem. Známe dosud pouze tři takové nálezy, všechny staršího data výzkumu – Hradčany-Špitálky (Šmíd 1976), Marefy, dům p. Kučery (Tihelka 1951b) a zřejmě České Křídlovice (Tihelka 1953, 290). Tyto nástroje v jihomoravském 291 Štípaná kamenná industrie 284–301 Obr. 188. Nálezy srpových nástrojů z hrobů moravské únětické kultury. 1 – Hradčany - Špitálky, 2 – Marefy – dům p. Kučery, 3 – České Křídlovice. Kresba L. Kaňáková. — Fig. 188. Finds of lithic sickles tools from graves of the Moravian Únětice culture. 1 – Hradčany - Špitálky, 2 – Marefy – house belonging to Mr. Kučera, 3 – České Křídlovice. Drawing by L. Kaňáková. prostředí projevují výraznou sociální roli a chtonickou symboliku, obvykle však mimo kontext pravidelného pohřbívání (Kaňáková 2015, 99–102). Doložena je zde výrazná vazba na suroviny z Krumlovského lesa, zejména na KL I, a vysoký podíl záměrně skartovaných a dislokovaných exemplářů. Srpové nástroje z hrobů nicméně skartovány nejsou (obr. 188). V případě Mikulovic se setkáváme hned se čtyřmi nápadnými srpovými artefakty na jediném pohřebišti; v hrobech č. 95 (obr. 184: 95/5, 95/7) a 56 (obr. 184: 56/1), a dalším fragmentem v hrobě č. 57 (obr. 184: 57/3). Všechny vykazují bifaciálně retušovanou zoubkovanou pracovní hranu a bifaciálně retušovaný bok opozitně pracovní hraně. Zatímco srpy z hrobů č. 56 a č. 57 jsou zjevně jednodílnými v ruce drženými nástroji, tak jak jsou známy z převážné většiny příkladů z moravských nálezů, srpové nástroje z hrobu č. 95 (obr. 184: 95/5, 95/7) se významně morfotypologicky liší. Tento typ artefaktů bychom z morfologického hlediska mohli velmi dobře spojit s termínem, který používá J. Kopacz pro širší skupinu morfologicky unifikovaných artefaktů různé funkce, již označuje termínem segment (Kopacz – Šebela 2006, 69 aj.). Ačkoli z hlediska funkčního určení je termín segment irelevantní, protože sleduje artefakt jako ustálený morfotyp bez ohledu na funkci a její doklady v opotřebení nástroje, pokud nesledujeme ekonomické role artefaktů, ale spíše jejich kulturní variabilitu, můžeme k němu odkázat. Ani v jednom případě nejde o zlomený nástroj, a lze konstatovat, že zjištěná pracovní hrana je skutečně kompletní. V případě délky pracovní hrany 2,7 a 1,6 cm obou kompletních kusů z hrobu č. 95 (obr. 184: 95/5, 95/7) můžeme předpokládat, že použití nástroje bylo efektivní spíše ve složeném nástroji než v jednodílné podobě, ačkoli je experimentálně popsáno i sklízení drobným srpem drženým mezi palcem a ukazovákem „klásek po klásku“ (Gijn 1989, 37, Fig. 20). Pro definitivní objasnění způsobu používání těchto drobných nástrojů by bylo nezbytné je posoudit traseologicky a na 292 základě distribuce lesku a přítomnosti či nepřítomnosti jasné hranice mezi leskem a neopotřebenou plochou prokázat, zda byly vsazovány do násad. Na území dnešní Moravy nacházíme podobné morfotypy v menšině (cca 10 %), obvyklejší jsou v této oblasti metricky výraznější artefakty. Mezi příklady drobných srpových nástrojů patří v kontextu moravské únětické kultury artefakty z lokalit Hradčany – Nad lomem, SvatobořiceMistřín, Uherský Brod – Katovka, Šatov – Nad tokem Danýže, Kyjovice-Sutny, Čejč-Kapánsko nebo Křižanovice-Člupy (viz Kaňáková 2013, 86–98) – výběr analogií viz obr. 189. Srpový nástroj z hrobu č. 56 (obr. 184: 56/1) vykazuje kompletní pracovní hranu o délce 4,1 cm. Také meziální fragment posledního srpového nástroje z hrobu č. 57 (obr. 184: 57/3) dovoluje předpokládat, že kompletní délka jeho pracovní hrany dosahovala přinejmenším 4 cm. Rovněž dalšími morfologickými znaky spíše odpovídá běžným jednodílným srpovým nástrojům z jižní Moravy. U všech čtyř artefaktů se srpovým leskem byla provedena traseologická analýza s využitím optického mikroskopu na principu odraženého světla, při zvětšeních 50x, 100x a 200x. V případě srpových nástrojů z hrobu č. 95 je sledováno výrazné opotřebení (tzv. srpový lesk) zejména u hrany a jeho pozvolné vyznívání (obr. 190– 191). Distribuce lesku je paralelní s hranou. Není přítomen ostrý předěl mezi plochou opotřebenou a neopotřebenou, diagonální distribuce lesku, ani stopy pryskyřic, tedy indicie dokládající použití srpového nástroje v násadě. Tyto artefakty byly proto přes své miniaturní rozměry pravděpodobně používány jako jednodílné srpy bez násady. Z hlediska intenzity opotřebení nelze předpokládat, že by se jednalo o pouze symbolicky používané nástroje. Vzhledem k tomu, že jeden z nich je vyroben z rohovce KL II a druhý ze srovnatelně tvrdé a rezistentní suroviny spongolitu typu Ústí nad Orlicí, můžeme k odhadu délky používání využít výsledky ža- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 284–301 Obr. 189. Nálezy drobných srpových nástrojů z oikumeny moravské únětické kultury. 1 – Hradčany – Nad lomem, 2 – Svatobořice – Mistřín, 3 – Šatov – Nad tokem Danýže, 4 – Křižanovice – Člupy, 5 – Kyjovice – Sutny, 6 – Čejč – Kapánsko, 7 – Uherský Brod – Katovka. Kresba L. Kaňáková. — Fig. 189. Finds of small lithic sickles tools from the territory of the Moravian Únětice culture. 1 – Hradčany – Nad lomem, 2 – Svatobořice – Mistřín, 3 – Šatov – Nad tokem Danýže, 4 – Křižanovice – Člupy, 5 – Kyjovice – Sutny, 6 – Čejč – Kapánsko, 7 – Uherský Brod – Katovka. Drawing by L. Kaňáková. cího experimentu provedeného roku 2010 (Kaňáková 2013, 210). Po 65 minutách intenzivní žatvy suchého zralého obilí byly patrné teprve první makroskopicky identifikovatelné stopy lesku na prvních dvou zoubcích (obr. 192). Zjištěné opotřebení srpů z hrobu č. 95 odpovídá přinejmenším desítkám hodin intenzivní žatvy. Hrob č. 95 se nacházel stranou od skupiny hrobů klasické únětické kultury a na základě inventáře je považován za poněkud starší – protoúnětický. Součástí výbavy byl například kančí kel, což je komodita blízká spíše časné době bronzové. Toto zjištění konvenuje s domněnkou, že drobné srpové nástroje, prezentované v tuzemské literatuře jako segmenty, mají jistý vztah k morfologickým charakteristikám tradice ŠI kultury zvoncovitých pohárů. Na další dovozování je však za současného stavu výzkumu srpových nástrojů brzy. Z hlediska traseologické analýzy můžeme konstatovat, že termín segment v případě mikulovických nálezů z hrobu č. 95 můžeme chápat nanejvýš jako kulturněmorfologickou kategorii; její funkční význam, ve smyslu označení vkladek do složeného srpového nástroje se však v případě těchto artefaktů nepotvrdil. Traseologické analýzy srpových nástrojů z hrobů č. 56 a 57 přinesly další zajímavá zjištění. První z nich, vyrobený z rohovce KL I byl před vložením do hrobu přiostřen. Původní intenzita opotřebení svědčí o tom, že byl pracovně používán k žatvě přinejmenším několik desítek hodin. Čerstvé negativy osvěžující retuše narušují plochu souvislého srpového lesku (obr. 193) a samy ne- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 jsou ani slabě opotřebeny, jeví se tedy zcela čerstvé – nepoužité. Hranice mezi leskem a novým negativem je vždy zcela ostrá a jasná. Důvody přiostření mohou být praktické, ale i symbolické – související s přípravou milodarů k přiložení do hrobu (Gijn 2014). Oba srpy, nalezené ve skupině hrobů přináležejících ke klasické fázi únětické kultury, charakterizuje invazivní distribuce lesku daleko do plochy s pozvolným vyzníváním, paralelní s pracovní hranou. Nebyla zjištěna rezidua lepicích hmot – pryskyřic. To dokládá, že ani tyto srpy nebyly upevněny do násady. Role, které srpové nástroje hrály v tehdejší společnosti, jsou jak ekonomické, tak symbolické. Ačkoli čtyři srpy jistě nemohly tvořit úplný soubor žacích nástrojů pro sklizeň polí saturujících potřeby celého sídliště, musíme předpokládat, že většina srpů byla buď vyřazena přímo na poli po otupení (profánní varianta), nebo byla dále manipulována v prostorách sídliště, čímž se však již dostáváme do sféry neutilitární, symbolické, případně sakrální. Pokud můžeme soudit z jihomoravských analogií, byla jich větší část skartována a cíleně dislokována. K takovým postupům neexistuje pragmatický důvod. Srpy pravděpodobně vstupují do symbolických rolí již v procesu výroby. Jde o archetypálně mužskou aktivitu spojenou s analogií zasévání zrna a semene, stejně jako s analogií žatvy klasů a podtínání života Koré Hádem. Význam těchto společenských procesů v české části oikumeny únětické kultury může objasnit až detailní znalecká analýza ŠI ze zdejších úně- 293 Štípaná kamenná industrie Obr. 190. Traseologická pozorování srpového nástroje 3742 (95/5) z hrobu č. 95, zvětšení 200x, surovina spongolit typu Ústí nad Orlicí. Foto L. Kaňáková. Fig. 190. Use-wear comparison of sickle 3742 (95/5) from grave 95, 200x magnification, Ústí nad Orlicí-type spongolite. Photo by L. Kaňáková. tických sídlišť. Při analýze souboru ŠI z pohřebiště identifikujeme zřejmě jinou symbolickou rovinu srpu, uloženého v mužském hrobě. Tři ze čtyř srpů jsou kompletní, neporušené, jeden je dvakrát zlomen – jedná se o meziální fragment. Z polohy srpů v hrobě nelze vyvodit žádné indicie, v jednotlivých případech značně variuje – u ramene, za hlavou, mezi lokty a koleny, v jednom případě nezjištěna – navíc do polohy mohla zasáhnout postdepoziční dislokace (tab. 93, 109). Především však nejde o uložení běžné výbavy, protože z celé pohřbené populace bychom měli pouhé tři žence. Můžeme tedy předpokládat, že uložení srpu do hrobu konkrétního po- 294 284–301 Obr. 191. Traseologická pozorování srpového nástroje 3743 (95/7) z hrobu č. 95, zvětšení 200x, surovina rohovec typu Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. Fig. 191. Use-wear comparison of sickle 3743 (95/7) from grave 95, 200x magnification, Krumlovský les I-type chert. Photo by L. Kaňáková. hřbeného mělo svůj symbolický význam, status. Ve třech dotčených hrobech nebyly žádné ozdoby, bronzové, ani jantarové. Ve výbavě se objevuje pouze nádoba, zvířecí kosti, kamenný srp, a v hrobě č. 95 starší fáze i kostěná industrie a kančí kel. Je možné, že jsou tyto hroby záměrně prosté? Nebo vybavené převážně organickou výbavou a milodary? Že k symbolické roli žence patří? To se můžeme za stávajícího stavu pramenné základny jen dohadovat. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 284–301 Obr. 192. Traseologická pozorování srpového nástroje experimentálně používaného k intenzivní žatvě 65 minut, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 192. Use-wear comparison of sickle experimentally used for intensive cereal harvesting for 65 minutes, 200x magnification, Krumlovský les I chert. Photo by L. Kaňáková. Další významnou kategorií retušovaných kamenných artefaktů jsou projektily. Především je třeba uvést, že výskyt projektilů v hrobech moravské únětické kultury není příliš hojný, vyskytnou se jen příležitostně a více je jich známo ze sídlištního kontextu (Kobylí, Nad Kobylským jezerem 2 ks; Kyjovice, Za panským dvorem 2 ks; Slavkov, obchvat 1 ks; Vyškov, Markova cihelna 1 ks; Kunovice, Šlerková ulice – 1 ks).132 Moravské únětické projektily jsou místní výroby, na lokálním rohovci typu KL I, KL II nebo na spongolitu, a obvykle již postrádají koncept úplné plošné retuše (Kaňáková 2013, 138–39, obr. 100 a 101). Všechny vykazují běžná opotřebení související s upevněním a používáním (obr. 194). Naproti tomu projektily z Mikulovic jsou vyrobeny ze suroviny vzdálených zdrojů severovýchodně od našeho území, velikostně i formou retuše výrazně upomínají na pozdně eneolitické tradice KZP. Kromě toho byly do hrobu uloženy zcela netknuté, bez sebemenších otěrů způsobených upevněním, nošením, uchováváním nebo používáním. Traseologie, provedená optickým mikroskopem na principu odraženého světla při zvětšení 200x, je zcela negativní, všechny hrany jsou ostré, čerstvé, 132 Nálezy projektilů poprvé zmiňují: anonymní NZ1914/50 AÚ Brno (Sine autor 1950; Kobylí, Nad Kobylským jezerem), Tihelka 1951a: NZ733/51 AÚ Brno (Kyjovice, Za panským dvorem), Štrof 1995: NZ 32/95 ÚAPP Brno (Slavkov, obchvat), Ondráček 1959: NZ 1493/59 AÚ Brno (Vyškov, Markova cihelna). Nález z Kunětic pouze eviduje přírůstková kniha muzea Zlín. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 193. Traseologická pozorování srpového nástroje 5705 (56/1) z hrobu č. 56, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. Fig. 193. Use-wear comparison of sickle 5705 (56/1) from grave 56, 200x magnification, Krumlovský les I chert. Photo by L. Kaňáková. mezi výrobou a depozicí v hrobě uběhl jen velmi krátký čas (obr. 195). Ani na jednom z projektilů nebyly nalezeny makrofraktury funkčního poškození hrotu, ani striace a lesky způsobené upevněním projektilů do ratišť, případně mikrorezidua lepicích hmot. Stopy na projektilech, které předběžně spojujeme s drobnými pohyby šípů v koženém toulci při přesunech (Kaňáková – Nosek – Šmerda 2016), a které byly identifikovány u projektilů nitranské kultury, rovněž nejsou přítomny. Lze konstatovat, že ani jeden z projektilů nebyl dlouhodobě vložen do ratiště a nošen v toulci. Můžeme vyloučit 295 Štípaná kamenná industrie 284–301 Obr. 194. Traseologická pozorování projektilů z hrobů moravské únětické kultury. Kobylí, Nad Kobylským jezerem (nahoře), Kyjovice, Za panským dvorem (dole), zvětšení 200x, surovina spongolit a Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 194. Use-wear comparison of projectiles from graves of the Moravian Únětice culture. Kobylí, Nad Kobylským jezerem (above), Kyjovice, Za panským dvorem (below), 200x magnification, spongolite and Krumlovský les I. Photo by L. Kaňáková. i variantu, že byla tato funkční epizoda v operačním řetězci příliš krátká na to, aby se opotřebení vyvinulo, protože charakteristické stopy vznikají v řádu dvou až tří desítek hodin (Wolski – Kalita 2015, 306). Doklady možné reparace projektilů, která by případné funkční opotřebení odstranila, rovněž nejsou patrné, reparační zásahy jsou obvykle aplikovány pouze na poškozenou část – špičku nebo křidélko, a nedochází k sejmutí traseologických stop předchozí historie projektilu po celém jeho povrchu. Pozice mikulovických projektilů v operačním řetězci „výroba → použití → opotřebení → přeretušování (sejmutí opotřebení) → použití“ tedy nejpravděpodobněji zůstává ve fázi mezi výrobou a prvním funkčním použitím. Ani symbolické nošení ve váčku nelze potvrdit, i tento typ užívání zanechává již po několika dnech charakteristické stopy (Rots 2002, 67), které zde nejsou přítomny. Můžeme konstatovat, že tyto konkrétní projektily byly určeny pouze pro pohřební rituál a nebyly fakticky použity. Což nás ovšem vede k úvaze o jejich původu. Pokud bychom předpokládali, že jde o přímý import již hotových artefaktů, podobně, jako to bylo prokázáno v případě tzv. silicitových dýk (Apel 2001; Czebreszuk – Kozłowska-Skoczka 2008), pak by bylo na místě očekávat charakteristická opotřebení způsobená transportem na velkou vzdálenost. Přesto pro tuto alternativu svědčí fakt, že se jedná o unikátní výskyt surovin z velmi vzdáleného zdroje, a dále fakt, že v místě pravděpodobně v té době nepůsobil výrobce, který by znal technologii výroby projektilu 296 s bifaciální plošnou retuší tlakovou technikou. Samozřejmě jde pouze o předpoklad, protože výskyt projektilů v hrobech únětické kultury v Čechách není v úplnosti zmapován, a zejména chybí informace o způsobu výroby a retuše a obvyklých surovinách. Ojedinělá recentní práce T. Rychtaříkové o kamenné industrii únětické kultury, která se zaměřuje na blízkou oblast Polabí, nám poskytuje jen některá potřebná srovnávací data o četnosti, surovinách a v některých případech o poloze v hrobě. Vyhodnocuje jak staré nálezy Dvořákovy (Dvořák 1927a; 1927b) a Hellichovy (Hellich 1921), tak nedávné záchranné výzkumy v okolí Kolína (Šumberová et al. 2010; Limburský – Řídký 2002). Z pouhých pěti pohřebišť únětické kultury z relativně malého regionu uvádí celkem 12 projektilů, což je stav, který se s moravskými poměry naprosto nedá porovnávat. Analyzovaná kolekce projektilů zahrnuje vesměs projektily vyrobené ze SGS (Rychtaříková 2013, 88), vzdálenější importy se v ní nevyskytly. To svědčí spíše proti hypotéze místní výroby. Práce se bohužel nevěnuje podstatným technologickým a technickým charakteristikám kamenné industrie (suport, typ retuše, způsob retuše) a postrádá kresby, z nichž by se na některé z těchto znaků dalo usuzovat. Blíže je tedy s mikulovickými projektily srovnat nemůžeme. Pokud bychom předpokládali dálkový transport hotových projektilů, musely by být transportovány speciálním způsobem, o němž můžeme předpokládat, že byl vyhrazen spíše prestižním komoditám. Jak uvádí V. Rots PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 284–301 Obr. 195. Traseologický snímek ostré hrany projektilu 5133 z hrobu č. 100, zvětšení 200x, surovina silicit krakovsko-čenstochovské jury. Foto L. Kaňáková. Fig. 195. Use-wear photo of the sharp edges of projectile 5133 from grave 100, 200x magnification, Kraków-Częstochowa Upland silicite. Photo by L. Kaňáková. (2002, 68) při pevném zabalení každého jednotlivého kusu ŠI buď do jednoho velkého kusu kůže postupně jeden po druhém, nebo individuálně každý do vlastního obalu s pevným převazem tak, aby se artefakty v kůži nepohybovaly, vznikaly lehké stopy otěrů pozorovatelné pod mikroskopem až po 79 dnech každodenního a celodenního nošení. Při volném zabalení vznikaly pod mikroskopem viditelné otěry již po 18 dnech. Kvalitu – tedy rezistenci suroviny k otěru – můžeme pokládat za srovnatelnou, v obou případech jde o suroviny typu flint. Opotřebení se proto mohla vyvíjet zhruba stejně. Místo zdroje žlutého silicitu neznáme, zdroj krakovsko-čenstochovského silicitu je vzdálen vzdušnou čarou asi 280 km. Při pěším transportu to muselo být podstatně více. Nicméně i při průměrném denním pochodu 20–30 km je transport otázkou dvou až tří týdnů, za předpokladu cíleného transportu. Zjištěná nepřítomnost transportních otěrů tedy nepopírá pravděpodobný způsob distribuce formou přímého importu hotových projektilů. Zda jde o spíše náhodnou shodu okolností, nebo doklad prestižního a zároveň symbolického (nefunkčního) významu, je úkol pro širší traseologické zhodnocení dostupných projektilů z únětických hrobů z regionu, stejně jako zhodnocení stop opotřebení u dalších exemplářů. Je zjevné, že na Poděbradsko a Kolínsko směřoval ve stejné době, jako do Mikulovic jistý přísun projektilů cizí provenience ze severovýchodu, kde jsou situovány příhodné tranzitní průsmyky z oblasti dnešního dolního Slezska mezi Krkonošemi a Orlickými horami, nebo ze severu údolím Nisy západně od Jizerských hor. Nakolik však byly pouze symbolicko-reprezentativními artefakty a nakolik funkčními zbraněmi, nelze pro nedostatek traseologických i jiných dat soudit. Škrabadla jsou ve starší době bronzové na rozdíl od předchozích typů nástrojů zcela užitkovým nereprezentativním morfotypem. Nevyskytují se v hrobech dospělých mužů, a jsou to spolu s drasadly jediné nástroje, které známe z pravidelných dětských a juvenilních hrobů. Traseologická analýza škrabadel byla provedena PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 zejména pro vyloučení záměny s tzv. křesadlem, které se v popisech souborů z území Čech častěji vyskytují. Škrábání kůží zanechává charakteristické stopy na ventrální (neretušované) části hrany, která může být zaoblená, nebo tvořená drobnými extremitami. Mikroskopicky vykazuje měkký lesk s vyznívající distribucí, zaoblení hrany a případně také striace, směřující šikmo od hrany v souladu s asymetrickou ergonomií pracovního pohybu. Analyzováno bylo škrabadlo z hrobu č. 73 a jedno ze škrabadel z objektu 2023; druhé bylo vyrobeno z přepáleného úštěpu, což traseologii znemožnilo. V obou případech byly zjištěny zjevné stopy opotřebení způsobeného škrábáním kůží, zvláště v případě škrabadla z hrobu č. 73 jsou stopy markantně vyvinuté (obr. 196–197). Křesadlo je principiálně traseologicky charakterizováno zcela odlišně, vzhledem k materiálu a pracovnímu pohybu, jímž je materiál kontaktován. Pracovní hranu tvoří velké množství drobných mikrofraktur, bez přítomnosti lesků a zaoblení. Škrabadla z objektu 3/08 jsou bohužel bez záznamu bližší lokalizace vůči uloženému skeletu, škrabadlo z hrobu č. 73 se nacházelo mezi koleny, tedy v pozici blízké lokalizaci v pasovém váčku (tab. 100). Pro úplnost byly traseologicky posouzeny i zbývající nástroje, pilka z hrobu č. 90 a dlátko z hrobu č. 57. U dlátka traseologie potvrdila závěry makroskopického posouzení. Pracovní hranu tvoří mnohovrstevné fraktury způsobené nárazy funkčního použití (obr. 198). Není přítomen žádný lesk, vyhlazení, ani zaoblení či striace. Ve všech nerovnostech pracovní hrany byla identifikována organická mikrorezidua. V případě pilky nebyly identifikovány stopy opotřebení pracovním pohybem, ale celá pracovní hrana byla plná mikroreziduí pryskyřičné hmoty (obr. 199). Můžeme tak předpokládat krátkodobé použití pro řezání čerstvého dřeva. Také tyto artefakty plnily spíše pouze praktické, tedy ekonomické role v životech svých uživatelů. Poloha těchto artefaktů nebyla dokumentována, s výjimkou pilky z hrobu č. 90, lokalizované před holeněmi (tab. 107). 297 Štípaná kamenná industrie Obr. 196. Traseologická pozorování škrabadla z hrobu č. 73, zvětšení 200x, surovina neurčený rohovec. Foto L. Kaňáková. — Fig. 196. Use-wear comparison of end-scraper from grave 73, 200x magnification, undetermined chert. Photo by L. Kaňáková. Obr. 198. Traseologická pozorování pilky z hrobu č. 90, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 198. Use-wear comparison of saw from grave 90, 200x magnification, Krumlovský les I chert. Photo by L. Kaňáková. 298 284–301 Obr. 197. Traseologická pozorování škrabadla 5095-1 z objektu 2023, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 197. Use-wear comparison of end-scraper 5095-1 from feature 2023, 200x magnification, Krumlovský les I chert. Photo by L. Kaňáková. Obr. 199. Traseologická pozorování dlátka z hrobu č. 57, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les II. Foto L. Kaňáková. — Fig. 199. Use-wear comparison of chisel from grave 57, 200x magnification, Krumlovský les II chert. Photo by L. Kaňáková. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 11.7.4. Závěr Na základě provedených analýz lze konstatovat, že přes svou malou velikost je mikulovický soubor štípané industrie velmi cenný pro současnou diskusi k tématu pozdních kamenných industrií v Evropě. Jeho charakteristiky otevírají celou řadu nosných výzkumných otázek, zejména spojených s provedením potřebných analýz nálezů ŠI z české části oikumeny únětické kultury. Zejména je zde dosud zanedbávána znalecká analýza, tedy odborné a nikoli jen heuristické posouzení individuálních artefaktů a souborů. Rovněž se ukazuje jako nevyhnutelné nastavení systematického využívání traseologie, která v zájmu našeho badatelského prostředí nepochopitelně zaostává za evropskou a světovou archeologií již téměř 50 let, ačkoli je schopna potvrdit či vyvrátit řadu tradovaných hypotéz. Do budoucna bude přínosné porovnat soubor z pohřebiště s nálezy z příslušného sídliště, což umožní blíže specifikovat distribuční kanály surovin a ŠI ve východních Čechách a zejména charakter její vazby na jihomoravskou a českomoravskou oblast. Vzhledem k tomu, že sídlištní materiál obvykle neshrnuje pouze cíleně vybrané a reprezentativní artefakty, ale je blíže běžnému praktickému životu, bude mít spíše než soubor z pohřebiště potenciál přiblížit našemu poznání tuto profánní stránku zkoumané populace. 11.7.5. Katalog štípané industrie 11.7.5.1. Nálezy z hrobů 284–301 Hrob 30 (obj. 2041) 30/6 – obr. 184: 30/6; tab. 80 (č.s. 5184; Z polovina, zásyp). Místně retušovaný úštěp z rohovce typu Krumlovský les II, jemné hmoty. Strmá nízká laterální retuš otupuje levou laterální hranu. Patka bodová. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – intruze (?). Hrob 55 (obj. 2149) 55/8 – obr. 184: 55/8 (č.s. 5704; hrob). Náhodný drobný fragment silicitu glacigenních sedimentů s arteficiálně štípaným povrchem. Drobný odpad. Traseologie irelevantní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována. Intruze (?). Hrob 56 (obj. 2150) 56/1 – obr. 184: 56/1; tab. 93 (č.s. 5705; hrob). Retušovaný nástroj z rohovce typu Krumlovský les I, kvalitní hmoty. Suportem je podélný úštěp bez dokladů paralelní exploatace, s ergonomicky výhodným podélným zakřivením. Vzorec dorzálních negativů svědčí spíše o dostředné metodě sbíjení plochého jádra. Kompletní. Výrazně zoubkovaná bifaciální laterální retuš vlevo a bifaciálně retušovaný bok vpravo. Střídavá bipolární retuš. Bifaciální srpový lesk s invazivní distribucí bez ostré hranice svědčí o používání bez držadla. Výjimečně dobře čitelné přeretušování pracovní hrany – do plochy lesku zasahují čerstvé negativy retuše, které jsou zcela bez lesku. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní hrany (levý laterál), z obou ploch, vně čerstvých negativů retuše. Hrob 4 (obj. 1965) 4/3 – obr. 184: 4/3; tab. 65 (č.s. 4560; JV polovina, 0– 20). Úštěp medově hnědého spongolitu ze zdroje v Boskovické brázdě. Úštěp je částečně dorzálně patinovaný, zřejmě úštěp ze staršího patinovaného, ale nekortikálního kusu suroviny kvalitní hmoty. Z hlediska třídění jde tedy o kortikální úštěp s kortikální neupravovanou patkou, ačkoli původním povrchem není kůra. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – intruze (?). Hrob 11a (obj. 1976) 11a/3 – obr. 184: 11a/3; tab. 69 (č.s. 4653; dno, skelet č. 1). Bifaciální úštěp typu janus (bez kůry) z křemence typu Skršín, kvalitní až jemné hmoty. Patka lomená. Traseologie negativní. U pravého ramene – milodar. Hrob 12 (obj. 1974) 12/9 – obr. 184: 12/9; tab. 70 (č.s. 4745; V polovina, dno). Drobný úštěp bez kůry (šupinka) z křišťálu ze zdrojů na Českomoravské vrchovině, z hlediska štípání nekvalitní hmoty. Traseologie negativní. Před lebkou, vedle jehlice – milodar. Hrob 22 (obj. 1983) 22/1 – obr. 184: 22/1; tab. 67 (č.s. 4572; V polovina, hloubka 17 cm od osy). Drobný úštěp bez kůry (šupinka) z křišťálu ze zdrojů na Českomoravské vrchovině, z hlediska štípání nekvalitní hmoty. Traseologie negativní. Podle dokumentace ca 9 cm nad dnem – intruze (?). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Hrob 57 (obj. 2194) 57/2 – obr. 184: 57/2; tab. 93 (č.s. 5791; SV polovina, 0–20). Opotřebený, v terminální části zlomený, úštěp bez kůry z rohovce typu Krumlovský les II, kvalitní až jemné suroviny. Bilaterální bifaciální opotřebení tvrdým materiálem (mikrofraktury), báze a terminální lom tvoří vysoké boky. Traseologie pozitivní, na pracovní hraně identifikována mikrorezidua. Dlátko. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – ve výplni (0– 20 cm z celk. hl. ca 75 cm) – intruze (?). 57/3 – obr. 184: 57/3; tab. 93 (č.s. 5798; SV polovina, 20–40). Přepálený meziální fragment retušovaného nástroje ze silicitové suroviny, jemné až kvalitní hmoty. Bifaciální laterální retuš vlevo s makroskopicky patrným bifaciálním leskem (navzdory přepálení) doplňuje opozitně dorzální laterální retuš. Traseologie pozitivní po celé délce dochované pracovní hrany. Srpový nástroj. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – ve výplni (0–20 cm z celk. hl. ca 75 cm) – intruze (?). Hrob 59 (obj. 2201) 59/6 – obr. 184: 59/6 (č.s. 5734; dno, hrob – vytříděno při mytí kostí). Silně přepálený fragment nejspíše křemencové suroviny. Arteficialita neprůkazná. Traseologie irelevantní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována, vytříděno dodatečně při mytí kostí – intruze (?). Hrob 60 (obj. 2220) 60/3 – obr. 184: 60/3; tab. 95 (č.s. 6017; zásyp). Široký úštěp místního porcelanitu typu Kunětická hora, bez 299 Štípaná kamenná industrie kůry, nekvalitní hmoty. Úštěp pochází z dostředně těženého jádra, je bez makroskopických stop opotřebení. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – intruze (?). Hrob 63 (obj. 2204) 63/3 – obr. 184: 63/3; tab. 89 (č.s. 5899; dno, pod lebkou). Drobný bifaciální úštěp (debitáž typu janus) ze silicitu glacigenních sedimentů, jemné hmoty. Štípaný tvrdým otloukačem z ventrální plochy jiného úštěpu. Patka abradovaná. Traseologie negativní. Milodar – pod lebkou. Hrob 65 (obj. 2154) 65/4b–e (č.s. 5707). Tři kusy drobného odpadu štípání silicitových surovin – šupiny z kamenných otloukačů nebo dlátek, a jeden amorfní zlomek kamenné suroviny. Milodary – dva kusy nalezeny u nádobky (65/1), dva další poblíž lokte levé ruky – bez dalšího rozlišení. 65/4b – obr. 184: 65/4b; tab. 94 (č.s. 5707-1). Drobná arteficiální šupina suroviny rohovec typu Krumlovský les I. Traseologie irelevantní. 65/4c – obr. 184: 65/4c; tab. 94 (č.s. 5707-4). Drobná arteficiální šupina suroviny rohovec typu Krumlovský les II, s bipolárními stopami štípání. Traseologie irelevantní. 65/4d – obr. 184: 65/4d; tab. 94 (č.s. 5707-5). Drobná arteficiální šupina suroviny silicit glacigenních sedimentů. Traseologie irelevantní. 65/4e – obr. 184: 65/4e (č.s. 5707-2). Náhodný zlomek částečně patinované suroviny silicit glacigenních sedimentů. Arteficialita sporná. Traseologie irelevantní. Hrob 73 (obj. 2212) 73/2 – obr. 184: 73/2; tab. 100 (č.s. 5888; dno). Drobný zlomený úštěp křišťálu. Dorzální plochu tvoří přirozený povrch. Patka plochá. Traseologie negativní. Milodar – poloha v oblasti krku. 73/3 – obr. 184: 73/3; tab. 100 (č.s. 5889; dno). Retušovaný nástroj z rohovce neznámého typu s prolínáním dvou odlišných jemnozrnných hmot. Kompletní. Bipolární bifaciální opotřebení obvyklé u dlátek je kombinováno s nápadně makroskopicky opotřebenou dorzální laterální retuší se třemi vyčnělými částmi – škrabadlo. Lom na levém laterálu tvoří vysoký přirozený bok. Lom a příčná hrana jsou pokryty oranžovým vysráženým listrem, který připomíná železitou rez. Traseologie pozitivní po celé délce pravého laterálu. Milodar – poloha pod koleny. Hrob 79 (obj. 1194) 79/3 – obr. 184: 79/3; tab. 96 (č.s. 3057; V polovina, dno). Silně přepálený zlomek retušovaného nástroje ze silicitové suroviny jemné hmoty. Morfologie fragmentu odkazuje spíše na industrie počátku holocénu. Traseologie irelevantní. Milodar – poloha u nádobky. Hrob 81 (obj. 1192) 81/4 – obr. 184: 81/4; tab. 99 (č.s. 3093; V polovina, dno). Široký úštěp ze silicitu glacigenních sedimentů, jemné hmoty (stejný zdroj jako 85/3). Výrazný bulbus, 300 284–301 nedostřelená terminální hrana vyběhla z hmoty jádra se zpětným zaoblením (hinged termination). Dorzálně dochován zbytek původního povrchu jádra, bez kůry, hladký přirozený povrch, slabě zkalený bílou patinou. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována. Intruze (?). Hrob 85 (obj. 1186) 85/3 – obr. 184: 85/3; tab. 103 (č.s. 2889; JV polovina, dno). Retušovaný nástroj ze silicitu glacigenních sedimentů, jemné hmoty (stejný zdroj jako 81/4). Suportem je drobná a krátká čepel, štípaná měkkým otloukačem, mírně torzní. Patka je lomená. Bilaterální sbíhavá dorzální retuš vytváří zahrocení s vysokým příčným řezem. Boky jsou otupené po celé délce, pravý bok je zalomený. Tento jev je charakteristický pro epipaleolitické nebo mezolitické kolekce. Traseologie: analýzu znesnadňuje hojný kontakt s grafitem, pravděpodobně během předchozí kresebné dokumentace. V bazální polovině a zejména na patce jsou hrany místně vágně ohlazené, pro identifikaci stop upevnění však vyvinutí lesků nepostačuje. Terminální polovina je ostrá. Rezidua zachycena na ventrální ploše (makroskopicky viditelná tmavá „tečka“). Hrot. Nalezen u okraje hrobové jámy, bez přímého kontaktu s kostrou, ale ve stejné stratigrafické úrovni. Hrob 90 (obj. 1761) 90/4 – obr. 184: 90/4; tab. 107 (č.s. 3614; dno). Retušovaný nástroj z rohovce typu Krumlovský les I, jemné až kvalitní hmoty s podkorovými kazy. Suportem je kortikální široký úštěp, štípaný tvrdým otloukačem. Patka je kortikální. Bifaciální retuš široké terminální hrany, opozitně přirozeně vysoké a tupé bázi. Ergonomie odpovídá longitudinálnímu pracovnímu pohybu (řezná funkce). Retušovaná pracovní hrana má hrubší klikatkový profil. Traseologie: negativní, na hraně zaznamenána hojná rezidua v nerovnostech retuše. Pilka. Starší doba bronzová. Milodar – podkolení pravé nohy. 90/6–7 (č.s. 3615; Z polovina, zásyp). Dva úštěpy bez kůry. Úštěp 90/6 patrně není artefakt a je proto analyzován na jiném místě (viz níže, kap. 13.7). 90/7 – obr. 184: 90/7; tab. 107 (č.s. 3615-2). Úštěp rohovce typu Krumlovský les I, na pomezí kvalitní a jemné hmoty. Plochý úštěp z boku jádra. Patka fasetovaná. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – intruze (?). Hrob 95 (obj. 1869) 95/5 – obr. 184: 95/5; tab. 109 (č.s. 3743; Z polovina, vrstva niv. č. 18). Retušovaný nástroj z rohovce typu Krumlovský les II, jemné hmoty. Suportem je kortikální úštěp. Bifaciální laterální zoubkovaná retuš s makroskopicky patrným bifaciálním leskem vlevo, je doplněna opozitně (laterální hrana vpravo) bifaciální laterální strmou retuší a plošnou ventrální retuší. Nástroj je kompletní, délka pracovní hrany 27 mm. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní hrany, distribuce lesku je paralelní s pracovní hranou, ventrálně místně zasahuje až do poloviny šířky. Srpový nástroj. Milodar – za lebkou, poblíž kančího klu. 95/6 – obr. 184: 95/6; tab. 109 (č.s. 3744; Z polovina, vrstva niv. č. 19). Úštěp bez kůry ze světle šedého sili- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Štípaná kamenná industrie 284–301 citu glacigenních sedimentů, kvalitní až jemné hmoty. Traseologie negativní. Milodar – za lebkou, poblíž kančího klu. 11.7.5.2. Nálezy ze sídlištních objektů s kosterními pozůstatky 95/7 – obr. 184: 95/7; tab. 109 (č.s. 3742; V polovina, vrstva niv. č. 20). Retušovaný nástroj ze světle šedého křídového spongolitu typu Ústí nad Orlicí, kvalitní hmoty. Suportem je úštěp bez kůry. Bifaciální laterální zoubkovaná retuš s makroskopicky patrným bifaciálním leskem vlevo je doplněna opozitně (pravý laterál) bifaciální laterální strmou retuší a bipolární bifaciální úpravou. Nástroj je kompletní, délka pracovní hrany 16 mm. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní hrany, distribuce lesku je paralelní s pracovní hranou. Srpový nástroj. Milodar – před hrudníkem, v oblasti dlaní. Objekt 2023 Hrob 100 (obj. 2044) 100/1 – obr. 185: 100/1; tab. 105 (č.s. 5134; nivelační bod č. 8). Retušovaný nástroj ze světle žlutého silicitu zřejmě severského původu, jemné až kvalitní hmoty. Suportem je úštěp bez kůry. Projektil s křidélky s úplnou dorzální a částečnou ventrální plošnou retuší. Kompletní, bez fraktury hrotu nebo křidélka. Asymetrie v nárysu i příčném řezu, podélný profil přímý. Traseologie negativní. 100/2 – obr. 185: 100/2; tab. 105 (č.s. 5133; nivelační bod č. 9). Retušovaný nástroj ze silicitu krakovsko-čenstochovské jury, velmi jemné hmoty. Suportem je úštěp bez kůry. Projektil s křidélky s bifaciální plošnou retuší. Kompletní, bez fraktury hrotu nebo křidélka. Asymetrie v nárysu i příčném řezu, podélný profil přímý. Traseologie negativní. 100/3 – obr. 185: 100/3; Tab. 105 (č.s. 5132; dno, skupina kostí č. 2). Přepálený zlomek retušovaného nástroje z rohovce nebo silicitu glacigenních sedimentů (bližší určení není s ohledem na silné přepálení možné) spíše jemné hmoty. Suportem je úštěp s kůrou v terminální části. Bifaciální (výrazněji dorzální, ventrálně jen okrajová) laterální retuš vlevo. Opozitní laterální hrana je poškozena žárem, existenci boku nelze potvrdit. Pilka nebo srpový nástroj. Výrazný lesk po obou plochách je způsoben přepálením, nejde o tzv. srpový lesk. Traseologie vzhledem k přepálení irelevantní. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 5095/1–3 (č.s. 5095; 20 až dno). Tři štípané artefakty z rohovce typu Krumlovský les. 5095/1 – obr. 185: 2023/5095/1; tab. 117. Retušovaný nástroj z rohovce typu Krumlovský les I, kvalitní hmoty. Suportem je zlomek vysokého úštěpu s kortikálním bokem. Výrazná dorzální strmá a vysoká lamelární retuš po celém obvodu hrany mezi kortikálním bokem a lomem. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní hrany – z ventrální plochy, nejvýrazněji ve střední části pracovní hrany. Škrabadlo. 5095/2 – obr. 185: 2023/5095/2; tab. 117. Zlomek bifaciálního úštěpu (debitáž typu janus) z rohovce typu Krumlovský les I, kvalitní hmoty. Původní kus je podélně rozlomen. Traseologie negativní. 5095/3 – obr. 185: 2023/5095/3; tab. 117. Drobný úštěp (plochá a široká šupina) rohovce typu Krumlovský les II, jemné hmoty. Patka bodová. Traseologie irelevantní. Výrobní odpad. 5194/1–3 (č.s. 5194; 0 až dno). Tři kamenné artefakty. 5194/1 – obr. 185: 2023/5194/1; tab. 117. Drobný opotřebený úštěp ze silicitu glacigenních sedimentů, jemné hmoty. Patka kortikální. Bifaciální bilaterální opotřebení. Traseologie pozitivní. Dlátko. 5194/2 – obr. 185: 2023/5194/2; tab. 117. Úštěp křemence s převahou přirozeného ohlazeného povrchu na dorzální ploše. Traseologie negativní. Objekt 2217 6032 – obr. 185: 2217/6032; tab. 117 (č.s. 6032; Z polovina, 40 až dno). Místně retušovaný přepálený zlomek úštěpu silicitu typu čokoláda. Suportem je kortikální úštěp s dobře patrnou alterací povrchu, pravděpodobně přepálením, při němž vznikly i praskliny na ventrální ploše. Stopy štípání jsou na ventrální ploše minimální. Dorzálně jsou patrné pozdější úpravy (čerstvý povrch) – terminální a laterální strmá nesouvislá retuš. Traseologie negativní. Škrabadlo. 301 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 11.8. Kamenné nástroje – valouny a otloukače M. Ernée, Š. Křížová, J. Šura Kromě štípané (silicitové, křemencové, rohovcové, porcelanitové či křišťálové) industrie se v celkem osmi hrobech (obr. 200)133 vyskytly také nástroje z u nás běžnějších a lokálně dostupných materiálů, jako jsou křemenné či křemencové valouny, rula či vápenec. Předpokladem jejich identifikace jako nástrojů je buď prokazatelné zjištění pracovních stop (pracovních ploch) na jejich povrchu, nebo identifikace šupinek drahých (barevných) kovů prokazatelně intencionálního původu (nemohou pocházet z okolního prostředí ani ze suroviny samotné). Rozměry předmětů (tabela 40a) uvádíme v mm. Jako první nejdelší rozměr artefaktu (jako jeho délku), jako druhý další rozměr v pořadí (jako jeho šířku), jako poslední pak nejmenší rozměr jako jeho sílu/výšku. Rozměry oddělujeme malým x. Je-li příslušný rozměr na jednom konci výrazně odlišný od rozměru na konci druhém, uvádíme oba (počínaje vyšší hodnotou) oddělené lomítkem. Je-li artefakt výrazně okrouhlý (např. 59/4), uvádíme větší a menší průměr artefaktu oddělené lomítkem x sílu artefaktu. Jednotlivé strany každého artefaktu jsou očíslovány. Pokud na nich byly zjištěny plochy s pracovními stopami, jsou na schématech vyznačeny šedě (obr. 201–208). 11.8.1. Kamenné nástroje z hrobů 12/10 – obr. 201; tab. 70 (č.s. 4747). Plochý valounek obdélného až mírně trapézovitého tvaru s plochými stěnami a zaoblenými hranami. Rozměry: 42,8 x 27,3/20 x 15. Hmotnost: 30,6 g. Materiál: křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: F, sen. (55+). Stopy užívání: Stopy užívání byly zjištěny na stranách (3, 5 a 6), které proto považujeme za pracovní plochy (obr. 201). Na ostatních stranách artefaktu nebyly zjištěny žádné stopy užívání. Při vizuálním posouzení působil povrch všech stran předmětu vyhlazeným dojmem. Stopy užívání byly zjištěny mikroskopickým pozorováním, a to ve formě velmi tenkých (o síle ca 0,2 mm), jemných, velmi hustě uspořádaných paralelních rýh s oblými hranami (vlasové žlábky) probíhajících kolmo nebo velmi mírně šikmo k delší ose artefaktu (obr. 201: A–E). Pracovní plochy jsou relativně malé, zhruba obdélné, o rozměrech ca 24 x 10 mm (3) a 38 x 8/10 mm (5, 6), s mírně zaobleným povrchem (obr. 201). Shodné stopy na všech pracovních plochách svědčí o užívání ke stejné či velmi podobné činnosti – vznikaly patrně při rychlém, intenzivním střídavém pohybu tam a zpět, vedeném velkou silou, možná v kontaktu s velmi jemně zrnitým materiálem, který ale nezanechával na povrchu artefaktu rýhy s ostrými hranami (kůže, kost, dřevo?). Valoun byl možná využit i díky svému přirozenému pravidelnému 133 Valoun nalezený podle dokumentace za pasem ženy ve stáří nad 55 let v hrobě č. 14 (tab. 69) se nedochoval, není o něm možno říci nic bližšího, a proto nebyl zahrnut do dalších analýz. 302 Obr. 200. Mikulovice. Hroby s výskytem kamenných nástrojů – valounů a otloukačů. F – žena; M – muž. Kresba M. Ernée. — Fig. 200. Mikulovice. Graves containing stone tools – pebbles and hammerstones. F – female; M – male. Drawing by M. Ernée. obdélnému či mírně trapézovitému tvaru s několika téměř rovnými stranami. Stopy kovů. Na pracovní ploše 5 byla pomocí skenovacího elektronového mikroskopu s energiově disperzním detektorem (SEM/EDS; viz níže, kap. 11.8.2) patrná železná linka/škrábanec (obr. 209: A). Na pracovních plochách 3, 5 a 6 byly identifikovány stopy zlata (obr. 209: B–C), stříbra (obr. 209: D–F), olova (obr. 209: I), cínu, PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače Tabela 40a. Mikulovice. Kamenné nástroje (valouny a otloukače) z hrobů. Základní údaje o artefaktech a jejich kontextu a odkazy na jejich vyobrazení. — Table 40a. Mikulovice. Lithic tools (pebbles and hammerstones) from graves. Basic information on artefacts and their context and links to their illustrations. Předmět 302–317 Typ Rozměry (mm) Délka Šířka Výška Váha (g) Surovina Antropologie Pohl. Věk Obr. Tab. 70 12 / 10 valoun 42,8 27,3/20 15 30,6 křemen F 55+ 201 13 / 8 valoun 33,8 22/15 15,2 16,1 křemen F 18–20 202 71 36 / 204 valoun 44 33,8 16,2 36,7 křemen ?F 30–45 203 82 40 / 7 valoun 49/42 39/23,8 21,4 52,8 křemen F 35–50 204 84, 85 44 / 3 valoun 46,3/38,2 31,2/18,2 19,5/13 32,2 vápenec F 55+ 205 85 59 / 4 valoun 22,4 66,7 křemenec F 50+ 206 95 60 / 6 valoun 34,8 27 15,8 19,2 rula ?M 30–40 207 95 90 / 5 otlouk. 86,5 59,8 53,8 356 křemenec M 35–50 208 107 46/43,6 zinku a mědi. Dále byla identifikována směs mědi/cínu (obr. 209: G), cínu/zinku, mědi/zinku/niklu (obr. 209: H) a mědi/zinku/cínu. 13/8 – obr. 202; tab. 71 (bez č.s.). Valounek podélného, mírně nepravidelného, trapézovitého tvaru se silně zaoblenými hranami. Rozměry: 33,8 x 22/15 x 15,2. Hmotnost: 16,1 g. Materiál: křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: F, juv. (18–20). Stopy užívání: Stopy užívání byly zjištěny pouze na jedné straně (3) artefaktu (obr. 202). Jde o jedinou identifikovanou pracovní plochu. Ostatní strany oblého, nepravidelného valounku byly hladké, bez jakýchkoli stop po užívání. Pracovní plocha 3 je zhruba oválná, o rozměrech 15 x 8/10 mm a na první pohled působila spíše vyhlazeným dojmem. Stopy užívání byly zjištěny teprve mikroskopickou analýzou povrchu. Tvar, rozměry i uspořádání zjištěných stop užívání jsou shodné s těmi na předmětu 12/10 (paralelně uspořádané vlasové rýhy s oblými hranami), jen nejsou na první pohled uspořádány tak hustě – artefakt byl patrně využíván po kratší dobu nebo ne tak intenzivně, jako tomu bylo u artefaktu 12/10. Vzhledem ke shodnému charakteru zjištěných pracovních stop byl artefakt 13/8 pravděpodobně využíván ke shodné činnosti jako artefakt 12/10 z hrobu č. 12. Stopy kovů. Při průzkumu povrchu valounku pomocí skenovacího elektronového mikroskopu s EDS analyzátorem byly zjištěny pozůstatky kovů na pracovní ploše č. 3 a na protilehlé, menší ploše č. 4 (obr. 202), na které nebyly zjištěny žádné pracovní stopy. V převážné většině se jednalo o zlato (obr. 210–211) ve formě mikroskopických šupinek. Ojediněle bylo identifikováno i stříbro, cín a také měď s obsahem zinku. Velikost částic se pohybuje pod 10 μm (pod 0,01 mm). Vybraná rtg. spektra zlata, stříbra a mědi s obsahem zinku jsou vyobrazena na obr. 212. 36/204 – obr. 203; tab. 82 (č.s. 4839). Plochý valounek téměř pravidelně oválného tvaru se silně zaoblenými hranami. Rozměry: 44 x 33,8 x 16,2. Hmotnost: 36,7 g. Materiál: křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: ?F, ad. II (30–45). Stopy užívání: Stopy užívání byly zjištěny pravděpodobně na dvou stranách valounu (3 a 5), které proto považujeme za pracovní plochy. Stopy otloukání na ploše 3 (vyštípané části povrchu valounu na ploše o rozměrech ca 15 x 5/7 mm vzniklé patrně v důsledku úderů) jsou dobře pozorovatelné i makroskopicky. Pracovní plocha na straně 5 působí na první pohled jako PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 by byla poněkud „odbroušena“ od původně oblé hrany valounu. To je dobře patrné při pohledu na řez (viz strana 3 valounu). Při mikroskopickém pozorování byly na pracovní ploše 5 o rozměrech ca 28 x 6 mm zjištěny pouze velmi nezřetelné vlasové (0,05 mm) paralelní linie (o něco světlejší na tmavším pozadí povrchu valounu) připomínající škrábance vytvořené kontaktem s tvrdším materiálem (obr. 203: A). Stopy nejsou tak hluboké jako na předmětech 12/10 a 13/8 a svědčí spíše o kontaktu s tvrdším materiálem a možná krátkodobějším užívání, i když typ pohybu, který tyto stopy na ploše 5 zanechal, mohl být stejný jako v případě artefaktů 12/10 a 13/8. Povrch pracovní plochy 3 se svojí barvou ani strukturou neodlišuje od okolních ploch, které nenesou žádné stopy užívání. Stopy kovů. Na pracovních plochách byla pomocí SEM/ EDS patrná železná linka/škrábanec, dále ojedinělé stopy zlata, mědi a směs mědi, stříbra a zlata. 40/7 – obr. 204; tab. 85 (č.s. 4969). Valounek lze vzdáleně připodobnit kosému trojbokému jehlanu s velmi silně zaoblenými hranami, oblou špičkou a zhruba trojúhelníkovou podstavou se silně zaoblenými rohy. Rozměry: 49/42 x 39/23,8 x 21,4. Hmotnost: 52,8 g. Materiál: křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: F, ad. II / mat. I (35–50). Stopy užívání: Stopy užívání byly identifikovány díky odlišnému bílému zbarvení pracovní plochy 3, které se výrazně odlišovalo od tmavě oranžovo-okrové barvě zbývajícího povrchu valounu (obr. 204). Mezi pracovní plochou 3 a jejím okolím nebyl vizuálně patrný žádný výrazný rozdíl, na pohmat byla však pracovní plocha zcela hladká. Mikroskopické pozorování povrchu pracovní plochy 3 a jejího okolí (obr. 204: A, B) nepotvrdila na povrchu pracovní plochy 3 existenci žádných stop podobných těm na artefaktech 12/10, 13/8 či 36/204. Naopak, povrch pracovní plochy 3 byl vyhlazen až vyleštěn. K tomu mohlo dojít v důsledku intenzivního a patrně dlouhodobějšího pohybu (možná krouživého) na hladkém/měkkém materiálu (kůže?). Stopy kovů. Na pracovních plochách valounku byly ojediněle identifikovány stopy cínu a olova. 44/3 – obr. 205; tab. 85 (č.s. 4822). Artefakt se svým tvarem vzdáleně podobá artefaktu 40/7. Lze ho snad připodobnit oboustranně kosému trojbokému komolému jehlanu s velmi silně zaoblenými bočními hranami a relativně ostrými hranami podstavy i odbroušení špičky. Plocha podstavy i odbroušené špičky mají přibližně trojúhelníkovitý tvar se silně zaoblenými rohy. 303 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 201. Mikulovice. Valoun 12/10 (č.s. 4747) z hrobu č. 12. Celý předmět, schéma umístění pracovních ploch a detaily pracovních stop zjištěných na jednotlivých pracovních plochách (A–E). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 201. Mikulovice. Pebble 12/10 (serial no. 4747) from grave 12. The entire artefact, diagram of work surface location and details of wear marks identified on individual work surfaces (A–E). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic by M. Ernée. Rozměry: 46,3/38,2 x 31,2/18,2 x 19,5/13. Hmotnost: 32,2 g. Materiál: vápenec jemnozrnný (prokázaný pomocí HCl). Povrch měkký, místy se otírá jako křída, na povrchu patrné vlasové pukliny vyhojené kalcitem; kámen se zdá 304 měkčí, než jemnozrnný vápenec (mimořádně vápnitý slínovec /?/ české křídové pánve). Vápenec se v okolí lokality nevyskytuje; předmět nebo surovina, ze které vznikl, pochází z větší vzdálenosti. Z nejbližších oblastí výskytu PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 202. Mikulovice. Valoun 13/8 (bez č.s.) z hrobu č. 13. Celý předmět, schéma umístění pracovní plochy a detaily pracovních stop zjištěných na pracovní ploše (A–B). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. Fig. 202. Mikulovice. Pebble 13/8 (without serial no.) from grave 13. The entire artefact, diagram of work surface location and details of wear marks identified on the work surface (A–B). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic by M. Ernée. Obr. 203. Mikulovice. Valoun 36/204 (č.s. 4839) z hrobu č. 36. Celý předmět, schéma umístění pracovních ploch a detail pracovních stop zjištěných na pracovní ploše 5 (A). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 203. Mikulovice. Pebble 36/204 (serial no. 4839) from grave 36. The entire artefact, diagram of work surface location and detail of wear marks identified on work surface 5 (A). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 305 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 204. Mikulovice. Valoun 40/7 (č.s. 4969) z hrobu č. 40. Celý předmět, schéma umístění pracovní plochy 3 a detaily stop užívání zjištěných na této pracovní ploše (A–B). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 204. Mikulovice. Pebble 40/7 (serial no. 4969) from grave 40. The entire artefact, location of work surface 3 and details of wear marks identified on this work surface (A–B). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic by M. Ernée. připadá v úvahu např. Pálava, či Moravský nebo Český kras (Žák – Majer – Cílek 2014). Vápence (nepřeměněné) jsou sice popsány i z okolí Chrudimi, podle osobní zkušenosti autora (JSu) jsou ale spíše hrubozrnné, s pískem a úlomky lastur a svým charakterem tedy neodpovídají popisovanému artefaktu 44/3. Antropologie: F, sen. (55+). Stopy užívání: Stopy opracování a užívání jsou patrné kontinuálně na všech stranách artefaktu. Je vyroben z velmi měkkého materiálu (tvrdost 3 na desetistupňové Mohsově stupnici) čistě bílé barvy. Nejprve byl ze všech stran opracován pravděpodobně do podoby trojstěnného jehlanu s trojúhelníkovou podstavou a zaoblenými hranami. Stopy po opracování odštipováním, broušením či hlazením najdeme na jeho stranách 1, 2, 5 a 6, a to včetně rýhy neznámé funkce 2a na straně 2 (obr. 306 205: C–G). Poté začal být artefakt využíván jako nástroj k určité činnosti, při které došlo postupně zejména ke zbroušení pracovních ploch 3 a 4 do stávajícího stavu. Stopy této činnosti se projevují jako změť vzájemně se překrývajících a křížících jednotlivých rovných rýh nebo jejich svazků. Rýhy probíhají z větší části podobným směrem, i když nejsou zcela paralelní, často se však navzájem kříží i v pravém úhlu a není vyloučeno, že dochovaný převládající směr rýh dokumentuje jen převažující směr pohybu v závěrečné fázi užívání nástroje před jeho uložením do hrobu. Jednotlivé mělčí i hlubší rýhy o síle 0,02–0,04 mm a délce ca 1–5 mm (obr. 205: A–B) jsou patrné na obou plochách 3 a 4 ve srovnatelné intenzitě. Nástroj mohl být používán například při broušení kostěných artefaktů. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 205. Mikulovice. Valoun 44/3 (č.s. 4822). Celý předmět, schéma ploch se zjištěnými stopami opracování a užívání a detaily výrobních a pracovních stop na jednotlivých plochách (A–G). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 205. Mikulovice. Pebble 44/3 (serial no. 4822). The entire artefact, diagram of surfaces with identified traces of working and wear marks and details of production and use traces found on the surfaces (A–G). Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 307 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 206. Mikulovice. Valoun 59/4 (č.s. 5738) z hrobu č. 59. Celý předmět, schéma umístění pracovní plochy 3 a detaily pracovních stop zjištěných na pracovní ploše 3 (A–C). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 206. Mikulovice. Pebble 59/4 (serial no. 5738) from grave 59. The entire artefact, diagram of work surface 3 location and details of wear marks identified on work surface 3 (A–C). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic by M. Ernée. Obr. 207. Mikulovice. Valoun 60/6 (č.s. 6009) z hrobu č. 60. Celý předmět, schéma jeho jednotlivých stran a detail povrchu. Foto Z. Kačerová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 207. Mikulovice. Pebble 60/6 (serial no. 6009) from grave 60. The entire artefact, diagram of individual sides and detail of surface. Photo by Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Ernée. Stopy kovů. Na pracovních plochách tohoto artefaktu nebyly pomocí SEM/EDS nalezeny žádné pozůstatky kovů. 59/4 – (obr. 206; tab. 95) (č.s. 5738). Téměř pravidelně okrouhlý valoun diskovitého tvaru s hladkým povrchem. 308 Rozměry: 46/43,6 x 22,4. Hmotnost: 66,7 g. Materiál: křemenec, říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic (mohl projít více sedimentačními cykly). Antropologie: F, mat. II / senilis (50+). Stopy užívání: Pracovní stopy byly zjištěny na boku, po PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 208. Mikulovice. Valoun 90/5 (č.s. 3609) z hrobu č. 90. Celý předmět a schéma pracovních ploch na jeho stranách. Foto Z. Kačerová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 208. Mikulovice. Pebble 90/5 (serial no. 3609) from grave 90. The entire artefact and diagram of work surfaces on its sides. Photo by Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Ernée. obvodu diskovitého valounu (plocha 3), a to v délce asi 1/3 délky obvodu valounu (ca 47 mm). Projevovaly se jako kratší (ca 0,5 – max. 2 mm dlouhé) škrábance o síle 0,01–0,04 mm (nejčastěji ca 0,02 mm) v různých vzá- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 jemných vzdálenostech mezi ca 0,2–0,6 mm, které se bílou barvou odlišují od tmavšího pozadí (obr. 206) a mají ostré hrany způsobené nejspíše intenzivním kontaktem (kratšími „škrtavými“ pohyby?) se stejně tvrdým 309 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 o něco tvrdšího materiálu nebo o roztloukání materiálu na tvrdé podložce. Stopy kovů. Na pracovních plochách tohoto artefaktu nebyly pomocí SEM/EDS nalezeny žádné pozůstatky kovů. nebo tvrdším materiálem (kámen?). Připomínají stopy na artefaktu 36/204. Stopy kovů. Během průzkumu povrchu artefaktu pomocí SEM/EDS byly nalezeny ojedinělé stopy mědi, olova a směsi železa a niklu. 60/6 – obr. 207; tab. 95 (č.s. 6009). Nepravidelně oválný valounek s porézním povrchem a jednou plochou stranou (1). Rozměry: 34,8 x 27 x 15,8. Hmotnost: 19,2 g. Materiál: rula drobnozrnná, muskovitická (?); původ v krystaliniku Železných hor – Sečsko, okolí Trhové Kamenice; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: ?M, ad. II (30–40). Stopy užívání: Na poměrně hrubém, silně porézním povrchu valounku z relativně drobivého, odlupujícího se materiálu nebyly zjištěny žádné jednoznačné pracovní stopy. Mezi artefakty byl zařazen výhradně díky výskytu šupinek zlata na jeho povrchu (viz níže, kap. 207), které se tam musely dostat intencionálně – předmět musel přijít do kontaktu se zlatem na jiném místě, nežli na kterém byl nalezen. Stopy kovů. Na hrubém povrchu valounku (obr. 213: A) bylo pomocí SEM/EDS identifikováno velké množství šupinek zlata (obr. 213: B–J), ojediněle bylo identifikováno stříbro (obr. 213: F, K), železo, měď a směs mědi a zinku (obr. 211: C, F, L). 11.8.2. Stopy kovů na povrchu kamenných nástrojů Metodika prováděných analýz. Před provedenou analýzou byl povrch kamene pouze jemně opláchnut vodou a nečistoty byly smyty pouze pomocí prstů ruky, v žádném případě nebyly použity kartáče. Po dokonalém vyschnutí jsme na identifikovaných pracovních plochách (někdy i mimo ně) všech artefaktů hledali pozůstatky kovů pomocí skenovacího elektronového mikroskopu Tescan Vega 3XMU, který je vybaven mikroanalytickým systémem pro energiově disperzní analýzu Bruker Quantax 200 s SDD (silicon drift detector) detektorem. Operační podmínky pro analytické práce byly následující: urychlovací napětí 20 kV, intenzita svazku 15, pracovní vzdálenost 15 mm. Kovové šupinky mohou působením elektronového svazku odskočit na jiné místo, proto musel být čas bodové analýzy přizpůsoben vzhledu kovové šupinky a pohyboval se v rozmezí od 40 s do 120 s. S ohledem na historickou hodnotu dodaného materiálu nesměl být nález znehodnocen, proto nemohl být k analýze připraven standardním způsobem zajišťujícím analytická data běžné kvality. Kámen nebyl upravován, byl pouze přichycen pomocí uhlíkové lepicí pásky, případně vypodložen. Povrch vzorku nebyl rovný a ani vodivý. Z důvodu nemožnosti zvodivění/napaření celého kamene bylo nutno použít měření v režimu nízkého vakua (tj. 1–150 Pa). Data o chemickém složení, naměřená v tomto modu, mají výlučně kvalitativní charakter a je zcela nevhodné je kvantifikovat. Proto zde nejsou výsledky kvantifikovány. Pořízené obrázky byly snímány detektorem zpětně odražených elektronů (BSE). 90/5 – obr. 208; tab. 107 (č.s. 3609). Křemencový valoun/otloukač nepravidelného tvaru s oblými hranami. Rozměry: 86,5 x 59,8 x 53,8. Hmotnost: 356 g. Materiál: křemenec; ordovický, ordovik chrudimského st. paleozoika, nejbližší výskyt v okolí Slatiňan (Škrovád); říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: M, ad. II / mat. I (35–50). Stopy užívání: Pracovní stopy byly identifikovány v podobě několika silně otlučených a oštípaných hran valounu, které na sebe navazovaly v celkové délce ca 170 mm (obr. 208). Valoun dobře padne do ruky tak, aby bylo možno jednotlivé části kontinuální pracovní plochy využívat. Výrazné otlučení a odštípání povrchu pracovních ploch svědčí o intenzivní činnosti, patrně tlučení údery vedenými shora do podobně tvrdého či Šupinky kovů Pracovní stopy — 5 — — — 4 — x — 1 1 — — 2 — — — 44 / 3 3 3 3 3 3 3 59 / 4 — — 2 — — — 60 / 6 — — — — — — 90 / 5 5 — 5 5 — — Fe x x x • • — • — x — • • — — Pb Zn x x — • • • • — — XXX • • • — • • — — — — — — • — — Fe/Ni — 40 / 7 x XXX 1 — Sn Cu/Au/Ag 36 / 204 1 — — Cu Cu/Zn — 6 Cu/Sn/Zn — 13 / 8 Ag 4 Cu/Zn/Ni 12 / 10 5 Au 3 Sn/Zn 2 Cu/Sn Směsi Předmět 1 Interpretace a diskuse. Stopy kovů a jejich směsí byly nalezeny na pracovních plochách celkem 5 kamenných artefaktů a jednoho valounu (60/6) bez jakýchkoli zřejmých pracovních stop (tabela 40b). Šupinky kovů byly na jednotlivých předmětech a pracovních plochách • • — — • — • — — XXX – extrémní četnost výskytu (zjištěno mnoho desítek šupinek kovů na artefaktu); x – zjištěno menší množství šupinek kovu (ca 5–10 na artefaktu); • – zjištěno pouze stopové množství šupinek kovu (1–2 na artefaktu); — stopy kovů nezjištěny. Žlutě podbarvené – zlato. — XXX – extreme occurrence (many flakes of metal identified on artefact); x – fewer numbers of metal flakes found (c. 5–10 on the artefact); • – only trace amount of metal flakes found (1–2 per artefact); — no traces of metals found. Shaded in yellow – gold. 310 Tabela 40b. Mikulovice. Kamenné nástroje (valouny a otloukače) z hrobů. Pracovní stopy zjištěné na jednotlivých stranách artefaktů a stopy kovů zjištěné na jejich povrchu. Table 40b. Mikulovice. Lithic tools (pebbles and hammerstones) from graves. Wear marks identified on the individual sides of artefacts and metal traces found on their surface. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 209. Mikulovice. Kamenný nástroj 12/10 z hrobu č. 12 (obr. 201). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu pracovních ploch nástroje pořízené ve zpětně odražených elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 209. Mikulovice. Lithic tool 12/10 from grave 12 (Fig. 201). Images of metal traces against the background of the microstructure of tool work surfaces obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic by Š. Křížová and M. Ernée. identifikovány v různé intenzitě, kterou vyjadřujeme ve 4 stupních (tabela 40b): — stopy kovů nezjištěny, • stopy kovů zjištěny ve stopovém množství (jednotlivé šupinky, ca 1–2 na artefaktu), x – stopy kovů zjištěny v malém množství (ca 5–10 na artefaktu), XXX – stopy kovů zjištěny v extrémním množství (mnoho desítek, potenciálně jednotky stovek šupinek na artefaktu). Jak již bylo zmíněno výše, byl povrch kamenných artefaktů před provedením analýz jen lehce očištěn prsty pod mírně tekoucí vodou – v žádném případě nebyl povrch kamenů čištěn kartáčkem. Považujeme proto získaná PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 data za a) relevantní, b) dobře porovnatelná mezi jednotlivými artefakty v rámci souboru. Na pracovních plochách křemencového otloukače 90/5 (obr. 208) a vápencového artefaktu 44/3 (obr. 205) nebyly identifikovány žádné stopy kovů. Stopy kovů byly zjišťovány ve dvou formách: a) ve formě ca 0,5–2 cm dlouhé linie na povrchu artefaktu vzniklé patrně otěrem; to se týká výhradně železa (Fe) a lineárních stop na dvou artefaktech, 12/10 (obr. 209: A) a 36/204; b) ve formě miniaturních šupinek (obr. 311 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 210. Mikulovice. Kamenný nástroj 13/8 z hrobu č. 13 (obr. 202). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu pracovní plochy č. 3 pořízené ve zpětně odražených elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 210. Mikulovice. Lithic tool 13/8 from grave 13 (Fig. 202). Images of metal traces against the background of the microstructure of work surface no. 3 obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic by Š. Křížová and M. Ernée. 209–213) o rozměrech řádově 2–10 (výjimečně 15) mikrometrů (μm; 1 μm = 0,001 mm; 1 mm = 1000 μm). Analyzované šupinky kovů (tabela 40b) byly buď čisté (Au, Ag, Cu, Sn, Fe, Pb, Zn), nebo šlo o směsi, většinou mědi (Cu) s dalšími prvky (Sn, Zn, Zn/Ni, Sn/Zn, Au/Ag), ve dvou případech o směsi Sn/Zn a Fe/Ni. Šupinky jednotlivých kovů byly zjištěny ve větším množství a na více artefaktech, zatímco šupinky obsahující více prvků vždy jen ve stopovém množství a vždy pouze na jednom artefaktu (tabela 40b). Kompletní škála všech 7 identifikovaných prvků, a to v relativně vyrovnaném (menším) množství, byla zjištěna jen na artefaktu 12/10 (obr. 201), v dalších případech pak čtyři (1x), tři (1x) nebo jen dva (2x) prvky. Nejčastěji (na třech artefaktech a valounu 60/6) a v největším množství byly identifikovány šupinky zlata. V menším množství na artefaktech 12/10 (obr. 201, 209) a 36/204 (obr. 203, 211), ve velkém množství několika desítek kusů pak na artefaktu 13/8 (obr. 202, 210–212) a v řadě desítek, ne-li stovek případů pak na povrchu oblázku 60/6 (obr. 207, 213). Také na čtyřech artefaktech, ale v menší četnosti, byla identifikována měď, ostatní prvky pak byly identifikovány v méně případech a v menším nebo jen stopovém množství. Spraš, do které byly hrobové jámy v Mikulovicích zahloubeny, ani materiál výplní hrobových jam, neobsahují 312 zlato ani stopy dalších kovů, které byly zjištěny na povrchu některých kamenných artefaktů. Artefakty 44/3 a 90/5, na kterých nebyly stopy kovů identifikovány, ale jsou na nich dobře patrné pracovní stopy, nepřišly při činnostech, ke kterým byly používány, vůbec do styku s kovy. U artefaktů se zjištěným stopovým či jen menším množstvím šupinek kovů (40/7, 59/4, případně 36/204) nelze vyloučit náhodný výskyt či kontaminaci. V případě tří artefaktů s nejvyšším výskytem kovových (zejména zlatých) šupinek musíme uvažovat o jiném vysvětlení. V úvahu je potřeba vzít dvě možnosti. Na porézním povrchu valounku drobnozrnné muskovitické ruly 60/6 (obr. 207, 213) bylo identifikováno řádově mnoho desítek šupinek zlata, i když na valounu zároveň nebyly identifikovány žádné pracovní stopy. Nelze proto vyloučit alternativu, že drobné šupinky zlata na jeho povrchu jsou přírodního původu. Protože jde o říční valounek, mohly se drobné zlatinky na jeho porézním povrchu uchytit během transportu korytem zlatonosného toku nižšího řádu. Původ valounku, respektive jeho suroviny, hledá J. Šura v krystaliniku Železných hor, na Sečsku či v okolí Trhové Kamenice. Mezi touto oblastí a Mikulovickou lokalitou, v jejímž okolí byl patrně valoun tamními obyvateli ve starší době bronzové sebrán, musíme hledat původ zlata, které se během transportu vodním korytem zachytilo na jeho povrchu. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 211. Mikulovice. Kamenný nástroj 13/8 z hrobu č. 13 (obr. 202). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu plochy č. 4 pořízené ve zpětně odražených elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 211. Mikulovice. Lithic tool 13/8 from grave 13 (Fig. 202). Images of metal traces against the background of the microstructure of surface no. 4 obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic by Š. Křížová and M. Ernée. Jiná je situace u dvou artefaktů, prokazatelných nástrojů, ze sousedních hrobů č. 12 (12/10) a 13 (13/8). V obou případech byly drobné zlatinky identifikovány v menším nebo dokonce velkém množství na plochách s výraznými pracovními stopami. Je tedy zřejmé, že se na jejich povrch mohly dostat až po vzniku pracovních stop a jejich přítomnost nemůže být v žádném případě přírodního původu. Ocitly se zde nepochybně v důsledku nějaké pracovní činnosti, při které přišly do styku s drahými/barevnými kovy, zejména se zlatem, méně pak i s dalšími prvky, jako je stříbro, měď, cín, olovo či zinek. Tyto předměty interpretujeme proto jednoznačně jako nástroje sloužící k zatím neidentifikované pracovní činnosti, během které přicházely do styku se zlatem – například šperkařské nářadí. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 11.8.3. Analýza, interpretace a diskuse Kamenné nástroje můžeme rozdělit do skupin podle několika kritérií. Tvar – typ nástroje. V sedmi případech jde o artefakty využívající přirozeného tvaru použitého valounu, v jednom případě byl artefakt vyroben, vytvarován (vybroušen) do požadovaného tvaru intencionálně z měkčího materiálu – vápence (44/3). V sedmi případech jde o drobnější artefakty o podobné velikosti mezi 35– 45 mm, v jednom případě (90/5) o větší říční valoun nepravidelného tvaru o ca dvojnásobné velikosti kolem 80 mm. Pomineme-li valoun 60/6 bez zjevných pracovních stop, můžeme zbývající jednoznačně identifikované nástroje rozdělit podle tvaru do několika skupin. U arte- 313 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 212. Mikulovice. Kamenný nástroj 13/8 z hrobu č. 13 (obr. 202). Vybraná naměřená spektra stop kovů na povrchu nástroje. A–B – zlato; C – stříbro; D – měď/zinek. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. Fig. 212. Mikulovice. Lithic tool 13/8 from grave 13 (Fig. 202). Selected measured spectra of metal traces on the tool surface. A–B – gold; C – silver; D – copper/zinc. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic by Š. Křížová and M. Ernée. faktu 12/10 bylo nejspíše využito jeho přirozeně kvadratického tvaru s několika relativně rovnými stranami s jen mírně konvexně zaobleným povrchem (obr. 201). Jako pracovní plochy byly využity obě užší podélné strany (plochy 5 a 6) i jedna kratší strana (plocha 3). Pouze jednu pracovní plochu jsme identifikovali u po- 314 někud nepravidelného a z většiny stran oblého valounku 13/8. Následují dvojice artefaktů podobných tvarů. Jsou to především diskovité valouny pravidelně oválného (36/204) či okrouhlého (59/4) tvaru s hlavní pracovní plochou na jeho hraně. Dalším nezaměnitelným tvarem jsou nástroje 40/7 a 44/3 vycházející PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 213. Mikulovice. Valoun 60/6 z hrobu č. 60 (obr. 207). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu valounu pořízené ve zpětně odražených elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 213. Mikulovice. Pebble 60/6 from grave 60 (Fig. 207). Images of metal traces against the background of the microstructure the pebble surface obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic by Š. Křížová and M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 315 Kamenné nástroje – valouny a otloukače z valounu tvaru zploštělého kosého trojbokého jehlanu se zaoblenými hranami. V případě artefaktu 40/7 sloužila jako pracovní plocha jeho přibližně trojúhelníková podstava, artefakt 44/3 pak měl dvě pracovní plochy, jednu z nich na místě trojúhelníkové podstavy se silně zaoblenými rohy, druhou pak na místě šikmo odbroušené špičky. Artefakt se svým tvarem vzdáleně podobá artefaktu 40/7. Lze ho snad připodobnit oboustranně kosému trojbokému komolému jehlanu s velmi silně zaoblenými bočními hranami a relativně ostrými hranami podstavy i odbroušení špičky. Plocha podstavy i odbroušené špičky mají přibližně trojúhelníkovitý tvar se silně zaoblenými rohy. Posledním nástrojem je hrubší křemencový valoun nepravidelného tvaru 90/5, u něhož byly jako pracovní plochy využívány zejména jeho hrany – k příslušné činnosti bylo tedy třeba využít především jeho úderových hran a ne jeho ploch. Použitý materiál – nerosty a horniny. U popisovaných nástrojů byl jako výchozí surovina využit ve čtyřech případech křemenný valoun (12/10, 13/8, 36/204 a 40/7), ve dvou valouny křemence (59/4 a 90/5), v jednom případě rula (60/6) a v jednom případě měkký vápenec (44/3). Určující byly nepochybně vlastnosti příslušných surovin, a to jak v případě tvrdého křemene resp. křemence, tak měkkého a snadno opracovatelného vápence. S výjimkou vápence byly všechny ostatní materiály snadno dostupné v místě. Pracovní stopy. Na 11 pracovních plochách sedmi z osmi popisovaných artefaktů bylo identifikováno celkem 5 různých typů pracovních stop, pozůstatků nejméně pěti různých typů činností. 1. Husté vlasové paralelní rýhy s oblými hranami zahloubené do povrchu pracovních ploch, barvou se nijak neodlišují od podkladu (obr. 214: 1; 12/10, 13/8). Stopy užívání ve formě velmi tenkých (o síle ca 0,2 mm), jemných, velmi hustě uspořádaných paralelních rýh s oblými hranami (vlasové žlábky) probíhajících kolmo nebo velmi mírně šikmo k delší ose artefaktu byly na jinak zdánlivě vyhlazeném povrchu zjištěny mikroskopicky. Vznikaly patrně při rychlém, intenzivním střídavém pohybu tam a zpět, vedeném velkou silou, možná v kontaktu s velmi jemně zrnitým materiálem, který ale nezanechával na povrchu artefaktu rýhy s ostrými hranami (kůže, kost, dřevo?). 2. Paralelní vlasové škrábance na povrchu pracovních ploch patrné jako světlejší rýžky s ostrými hranami na tmavším povrchu kamene (obr. 214: 2; 36/204, 59/4). Škrábance o síle 0,01–0,04 mm (nejčastěji ca 0,02 mm) a délce 0,5 až max. 2 mm, vzdálené od sebe 0,2 až 0,6 mm, se nezahlubují do povrchu a jsou odlišitelné výhradně díky světlejší barvě na tmavším povrchu. Škrábance mají ostré hrany způsobené nejspíše intenzivním kontaktem (kratšími „škrtavými“ pohyby?) se stejně tvrdým nebo tvrdším materiálem (kámen?). Typ pohybu mohl být stejný jako v případě artefaktů 12/10 a 13/8 (viz výše, č. 1). 3. Vzájemně se křížící tenké rýhy o síle 0,02–0,04 mm a délce ca 1–5 mm s ostrými hranami, zahloubené do povrchu pracovních ploch (obr. 214: 3; 44/3). Stopy činnosti působí jako chaotická změť vzájemně se překrývajících a křížících jednotlivých rovných rýh nebo jejich svazků. Rýhy probíhají z větší části podobným směrem, 316 302–317 i když nejsou zcela paralelní, často se však navzájem kříží i v pravém úhlu a není vyloučeno, že dochovaný převládající směr rýh dokumentuje jen převažující směr pohybu v závěrečné fázi užívání nástroje před jeho uložením do hrobu. Nástroj mohl být používán například při broušení kostěných artefaktů. 4. Výrazně vyhlazený až vyleštěný povrch bez jakýchkoli zahloubených stop (obr. 214: 4; 40/7). Vyhlazení až vyleštění povrchu pracovní plochy způsobem, při kterém dojde dokonce k odstranění tenké povrchové vrstvičky a odhalení jinak zbarveného jádra valounu, svědčí nepochybně o intenzivní nebo dlouhodobé (opakované) činnosti (možná krouživému pohybu, vyhlazování) na hladkém/měkkém materiálu (kůže?). 5. Vyštípaný/otlučený povrch kamene (36/204, 90/5). Výrazné otlučení a odštípání povrchu pracovních ploch může svědčit o vedení intenzivních úderů do podobně tvrdého či tvrdšího materiálu, nebo o drcení (roztloukání) materiálu na tvrdé podložce pomocí shora vedených úderů. Dva různé typy pracovních stop, paralelní vlasové škrábance (2) a vyštípaný/otlučený povrch (5) se vyskytly pouze na jediném artefaktu, na valounu 36/204 (obr. 203). Různé typy pracovních stop svědčí o používání artefaktů k rozličným činnostem (kontakt s tvrdším i jemnějším/měkčím materiálem) zanechávajícím také různé stopy na jejich povrchu. Některé z nich (12/10, 13/8) pak nepochybně sloužily v procesu zpracování drahých kovů, zejména zlata (viz výše, kap. 11.8.2). Věk a pohlaví zemřelých. Zde pojednávané kamenné nástroje nebyly ani jednou zjištěny v hrobech dětí či mladistvých jedinců – nejmladší je juvenilní žena ve stáří 18–20 let (hrob č. 13), jinak jde vesměs o dospělé ve stáří nad 30/35 let až senilní (50/55+) jedince (tabela 40a; obr. 200) Drobné, převážně křemenné či křemencové valounky (s výjimkou vápencového artefaktu z hrobu č. 44) s pracovními stopami se vyskytovaly výhradně v ženských hrobech (12, 13, 36, 40, 44, 59). Zajímavý je výskyt valounků se shodnými výrobními stopami v sousedních ženských hrobech č. 12 a 13. Oba nástroje nalezené v mužských hrobech jsou v souboru nestandardní. Valounek z hrobu č. 60 vyrobený z drolivé a rozpadající se ruly (pro ostatní nástroje zcela atypické) nevykazuje žádné pracovní stopy a mezi artefakty byl zařazen pouze díky výskytu četných šupinek zlata na svém povrchu. Hrubozrnný křemencový otloukač z hrobu č. 90 se pak lišil svojí velikostí i charakterem pracovních stop – hrubě otlučeným povrchem. Další doprovodné artefakty. Společnému nenáhodnému výskytu některých artefaktů v hrobech a jejich eventuální příslušnosti k záměrně složenému souboru/ setu nástrojů věnujeme pozornost níže (kap. 14.1.2.1). Zatímco artefakty pocházející z obou mužských hrobů k podobné kolekci nenáleží – nebyly nalezeny v bezprostředním prostorovém vztahu s dalšími nástroji, byl naopak takový vztah zjištěn u pěti ze šesti kamenných nástrojů z ženských hrobů. Výjimkou je jen okrouhlý valounek diskovitého tvaru 59/4 nalezený osamoceně pod koleny starší ženy (50+) v hrobě č. 59 (tab. 95). Ve všech ostatních hrobech byl valounek nalezen v bezprostředním kontaktu s jinými artefakty. Nejčastěji to byly PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kamenné nástroje – valouny a otloukače 302–317 Obr. 214. Mikulovice. Různé typy pracovních stop (1–4; viz kap. 11.8.3) zjištěné na pracovních plochách analyzovaných kamenných nástrojů – valounů a otloukačů. 1 – 12/10; 2 – 59/4; 3 – 44/3; 4 – 40/7. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 214. Mikulovice. Various types of wear marks (1–4; see Chapter. 11.8.3) identified on the work surfaces of analysed lithic tools – pebbles and hammerstones. 1 – 12/10; 2 – 59/4; 3 – 44/3; 4 – 40/7. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée. miniaturní nádobky. Tento bezprostřední prostorový vztah byl doložen v případě hrobů č. 13 (tab. 71), 36 (tab. 82), 40 (tab. 84) a 44 (tab. 85). V případě hrobů č. 13 a 40 se v bezprostředním kontaktu s nádobkou a kamenným valounem nacházel i kostěný nástroj tradičně označovaný za šídlo (k tomu viz výše, kap. 11.5), PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 v hrobě č. 13 pak ještě další bronzový nástroj s kostěnou rukojetí. V hrobě č. 12 byl valoun dokumentován poblíž většího kostěného nástroje (tab. 70) Jde o nenáhodné kolekce artefaktů tvořících za života pohřbených žen patrně funkční celek či soubor. 317 Antropologická a demografická analýza 318–362 12. Antropologická a paleopatologická charakteristika jedinců z Mikulovic P. Stránská, E. Zazvonilová, L. Vargová, K. Vymazalová, L. Horáčková, P. Velemínský, J. Cvrček, M. Ernée Kapitola zahrnuje antropologickou, paleodemografickou (kap. 12.1), paleopatologickou (kap. 12.2) a epigenetickou (kap. 12.3) analýzu a analýzu zeleného zbarvení na kostech některých skeletů (kap. 12.4). Analýzám izotopů stroncia, kyslíku (kap. 16), dusíku a uhlíku (kap. 15) je pak věnována pozornost níže. 12.1. Antropologická a demografická analýza P. Stránská, E. Zazvonilová Antropologické analýze byly podrobeny lidské kostrové pozůstatky z 96 hrobů a 3 sídlištních objektů (obr. 215). Obr. 215. Mikulovice. Pohlaví jednotlivých koster. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 215. Mikulovice. Sex of individual skeletons. Drawing and graphic by M. Ernée. 318 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza Ve většině hrobů byl uložen jeden jedinec, dvojpohřby byly čtyři (hroby č. 11, 64, 81 a 92) a hrob č. 28 obsahoval pozůstatky tří jedinců. V objektu 2217 byli pohřbeni rovněž tři jedinci a objekty 2023 a 2044 obsahovaly žárové pozůstatky (kostry č. 100a, 100b a 101). Celkem čítal soubor 107 koster či jejich částí a 3 žárové pohřby. Kromě 9 samostatně ležících pohřbů a objektů (hroby č. 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, objekty 2412 a 3/08) tvořily hroby čtyři oddělené skupiny (A, B, C, D). Nejpočetnější byla skupina A s 50 kostrovými hroby, následovala skupina C s 18 hroby a jedním sídlištním objektem s kosterními pozůstatky, dále skupina D se 14 hroby a nejmenší byla skupina B se 7 hroby. Při demografickém vyhodnocení jsme nejprve posuzovali zvlášť skupiny A a D, skupiny B a C jsme vzhledem k vzájemné blízkosti sloučili dohromady. Na závěr jsme provedli celkové shrnutí. 12.1.1. Metodika hodnocení V tabele 41 jsou uvedeny základní údaje o všech nalezených kostrách. Zahrnují skupinu, číslo hrobu, číslo objektu, určení věku a pohlaví, zachovalost skeletu, tělesnou výšku a zjištěné variety a patologické odchylky. Při pohlavní diagnóze jsme primárně vycházeli z pánevních charakteristik (Murail et al. 2005; Brůžek 2002). V případě absence kostí pánevních jsme se zaměřili na morfologické charakteristiky lebky (Acsádi – Nemeskéri 1970; Ferembach – Schwidetzky – Stloukal 1979), případně dalších skeletních partií. Pohlaví u koster nedospělých jedinců jsme kvůli nedostatečnému rozvoji pohlavně determinačních znaků a nedostatečné spolehlivosti současných metod nestanovili. Věk u dětí jsme určovali na základě stavu prořezání chrupu (Blajerová 1970; Ubelaker 1978; Saunders – Hoppa – Southern 1993) a délky dlouhých kostí (Stloukal – Hanáková 1978). Hodnocení věku u dospělých je podstatně problematičtější, zvláště u jedinců starších 35 let. Prováděli jsme proto komplexní vyhodnocení zahrnující všechny dostupné ukazatele biologického stáří kostry, tzn. abrazi chrupu (Lovejoy 1985), stav pubické symfýzy (Mc Kern – Stewart 1957; Nemeskéri – Harsányi – Acsádi 1960; Gilbert – Mc Kern 1973), stav facies auricularis na kosti pánevní (Lovejoy et al. 1985; Schmitt 2005). V úvahu jsme brali i stupeň srůstu lebečních švů (Meindl – Lovejoy 1985). V neposlední řadě jsme hodnotili celkový stav kostry, tzn. stupeň degenerativně produktivních změn na páteři a apendikulárních kloubech (Stloukal – Vyhnánek 1976). Věk je rozdělen do klasických intervalů – infans I – 0–6 měsíců, infans II – 7 měsíců – 5,9 roků, infans III – 6–13,9 roků, juvenis – 14– 19,9 roků, adultus I – 20–30 let, adultus II – 30–40 let, maturus I – 40–50 let, maturus II – 50–60 let a senilis – nad 60 let. Kromě klasického třídění (v tabele 41, sloupec Věk I) jsme použili u dospělých i patnáctileté intervaly, které umožňují přesnější odhad věku (je uveden v tabele 41 ve sloupci Věk II a u popisu jednotlivých hrobů v závorce). Tělesná výška byla vypočítána u dětí podle Oliviera (Olivier 1960), u dospělých podle Breitingera (Breitinger 1937) a Bacha (Bach 1965)134 a Sjøvolda 134 dále v popisu hrobů jen B. & B. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 318–362 (Sjøvold 1990). Při metrickém hodnocení jsme vycházeli z Martina a Sallera (Martin – Saller 1957). Základní patologické odchylky jsme hodnotili podle Ortnera (Ortner 2003) a Aufderheideho s Rodríguez-Martínem (Aufderheide – Rodríguez-Martín 1998). Detailní paleopatologická analýza je uvedena v samostatné kapitole. 12.1.2. Zachovalost kosterních pozůstatků Zachovalost kosterních pozůstatků byla pro antropologické účely vyjádřena tzv. křížkovým způsobem. L+, P+ – zachovány jen neměřitelné fragmenty lebky nebo jen zuby L++, P++ – zachována větší část lebky či postkraniálního skeletu, některé rozměry lze změřit L+++, P+++ – zachována prakticky kompletní lebka či postkraniální skelet Byl vypočítán Index zachovalosti pro lebku (XL), postkraniální skelet (XPS) a celý skelet (XS). Obecně platí, že pozůstatky na únětických pohřebištích nebývají dobře zachovány, jak ukazuje srovnání s Indexy zachovalosti na několika dalších únětických lokalitách (tabela 42; Ernée 2015; Lička – Lutovský 2006; Limburský a kol. 2018; Lorencová – Beneš – Podborský 1987; Velemínský – Dobisíková 1998). Mikulovické pohřebiště z tohoto hlediska poněkud vybočuje. Kostrové pozůstatky zde byly nezvykle dobře zachovány, čemuž odpovídá i malé procento neurčitelných dospělých jedinců (12,5 %; např. Miškovice 46,2 %). Pouze ve dvou případech chyběla lebka (z toho v jednom případě byly zachovány pouze zuby) a u jednoho dítěte postkraniální skelet. Celkově lze říci, že: – dětské skelety jsou poškozeny více než kostry dospělých jedinců – mužské kostry jsou o něco lépe zachovány než ženské – lebky se vyznačují horší zachovalostí než kosti postkraniálního skeletu Pro archeologické účely byla vytvořena poněkud odlišná stupnice zachovalosti a uspořádání rozdělená do 4, resp. 5 stupňů. L (lebka): 1 – zachována kompletně 2 – zachována z větší části (některé kosti mohou chybět, obličejová část je z většiny dochována) 3 – dochována z menší části (dochovány zlomky lebky, nejen zuby) 4 – dochovány jen zuby (maximálně s drobnými zlomky dolní čelisti) 5 – nedochována P (postkraniální skelet): 1 – dochován kompletně (mohou chybět drobné kosti rukou, nohou a části žeber) 2 – dochován z větší části (včetně většiny dlouhých kostí končetin) 3 – dochován z menší části (bez většiny dlouhých kostí končetin) 4 – nedochován 319 320 1960 1959 1957 1988 17 18 19 20 1976/2 11b 1990 1976/1 11a 16 1989 10 1977 1958 9 15 2008 8 1982 2009 7 14 1966 6 1992 1968 5 13 1965 4 1974 1964 3 12 1961 1963 1 2 Objekt Hrob A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A Skupina žena dítě dospívající dospívající žena žena 2,5–3,5 nad 50 maturus IIsenilis 17–19 14–16 infans II juvenis juvenis 20–25 nad 50 maturus IIsenilis adultus I nad 55 18–20 nad 55 8–11 17–19 8–9,5 35–50 2,5–3,5 senilis juvenis dospívající, žena žena senilis senilis žena muž infans III juvenis dospívající, muž dítě infans III adultus I maturus I infans II 25–40 L++P+(+) L+P++ L+(+)P+(+) L+P+ L+(+)P++(+) L+P++ L+(+)P++ L+++P++(+) L++P++(+) L++P+(+) L++P+(+) L+P+++ L0P+ L++P++(+) L++P++(+) L+P+ L+(+)P++(+) L+(+)P+ adultus I-II L+P+ adultus I L++(+)P++ L+P+ Zachovalost adultus IImaturus I 35–50 5–6 35–50 infans II Věk II (roky) adultus IImaturus I Věk I dítě žena žena dítě muž ? žena ? žena žena dítě Pohlaví 127,5 Výška postavy (Olivier) 164,3 164,4 161,1 160,5 159,3 165,8 160,7 162,3 169,5 162,8 162,6 163,9 159,9 156,9 155,7 169,7 158,2 159,7 174,3 160,4 Výška postavy Výška postavy (Bach – (±4,5 cm) Breitinger) (Sjøvold) asymetrická atypická abraze, slabá úsada zubního kamene, spondylóza II. stupně na Th a L obratlích, spondylotické změny na SI skloubení, artróza costovertebrální, sternoklavikulární sin., omartróza dx, artróza v loketním kloubu dx.; částečná osifikace syndesmosis sternocostalis I sin. a tibiofibularis sin. a dx.; osteochondritis dissecans na tibia sin. a os naviculare sin.; kalkaneonavikulární koalice stopy po chronickém zánětu na sin os coxae (psoatický absces?), výrazně kanelovaná tibie sin, mediolaterálně prohnutá, koalice kalkaneonavikulární dx hypoplázie skloviny, cribra orbitalia dx, osteom, degenerativní změny temporomandibulární bilat. pět intravitálních ztrát, asymetrická abraze v důsledku habituální, pracovní činnosti či mutilace, pokročilá osteochondróza na L obratlích a na C6–7, Th1, spondylóza na C a L obratlích, spondylartróza, slabá omartróza, artróza SI skloubení sin hypoplázie skloviny hypoplázie skloviny, dva zubní kazy, zhojený chronický zánět na levé straně patra, artróza sternoklavikulární sin slabá úsada zubního kamene, cribra orbitalia bilat., spondylóza II. stupně na C6, polytrauma – fraktura nadpažku dx lopatky, periostotické nánosy na žebrech a dx kosti klíční, zánětlivé změny na distálním konci dx radia dva zubní kazy, tři intravitální ztráty, slabá spondylartróza na dens axis, hypoplázie skloviny, osteolytické defekty na dx tibii hypoplázie skloviny, sečná rána na týlní kosti (perimortální nebo postmortální?), spondylóza, artróza atlantooccipitální, osteochondritis dissecans ve spojení corpus a manubrium sterni, calcar calcaneare sin, artróza na tarsálních kostech spondylóza na L obratlích, skolióza v lumbosakrálním úseku páteře, artróza sternocostoklavikulární, na drobných kloubech ruky a slabá gonartróza Patologie foramen supratrochleare bilat. foramen supratrochleare bilat. sedm intravitálních ztrát, dvě ostitická ložiska, zánětlivé změny v sinus maxillaris dx a na tuber maxilae dx, spondylóza II. stupně na C obratlích, počínající coxartróza sin hypoplázie skloviny, hluboké deprese na intrakraniální ploše obou parietálních kostí – meningitis? hypoplázie skloviny hypodontie dolního pravého I2, parodontitis spondylóza II.–III. stupně na L obratlích, spondylartróza na fovea dentis, slabá coxartróza sin, slabá artróza temporomandibulárního kloubu dx, retrakce alveolárních oblouků, artróza acromioklavikulární dx, v SI skloubení bilat., calcar calcaneare sin, periostitida na žebrech sutura metopica, spina dva drobné kazy bifida totalis ossis sacri devět intravitálních ztrát, horní zuby a dolní řezáky obroušeny až ke kořeni (mutilace nebo habituální či pracovní činnost), jedno ostitické ložisko, osteochondróza na C6–C7, spondylóza II.–III. stupně na Th obratlích, slabá coxartróza, acromioklavikulární artróza dx, omartróza dx, artróza v dx loketním kloubu, artróza v SI skloubení dx spina bifida ossis sacri foramen supratrochleare bilat. sutura metopica foramen supratrochleare bilat. foramen supratrochleare sin sakralizace L5 Diskrétní znaky, anatomické variety Antropologická a demografická analýza 318–362 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 1978 2003 1997 2001 1991 1998 2039 2038 1995 2013 1993 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 2007/1 28a 2041 2006 27 30 2004 26 2011 2026 25 29 1956 24 2007/2 1955 23 2007/3 1983 22 28c 1987 21 28b Objekt Hrob A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A Skupina muž ? žena ? dítě muž dítě ? žena žena muž žena žena dítě žena žena muž dítě dítě dítě muž ? dítě dítě ? žena dítě muž Pohlaví maturus I-II infans II adultus IImaturus I adultus I-II infans II adultus II adultus I adultus II senilis adultus II 40–55 35–50 4–5 25–35 4–5 30–45 nad 55 8–10 35–50 nad 50 maturus II-senilis adultus IImaturus I infans III 30–45 6–7 9–11 4–5 5–7 4–5 40–55 adultus II infans III infans III infans II maturus IIsenilis infans II-III infans II maturus I-II 5,5–7 nad 50 maturus IIsenilis infans II-III Věk II (roky) Věk I L++P++(+) L+(+)P+(+) L+P+(+) L+(+)P+(+) L+P+ L+P+(+) L+P++ L++P++(+) L++P++ L++P+++ L+P+ L++P++ L+P+(+) L++P++ L+P+ L+P+(+) L+P+ L+(+)P++ L++P++ L+P+ L+(+)P+(+) L+(+)P++ L++P++(+) Zachovalost 120,0 120,0 Výška postavy (Olivier) 168,0 162,0 163,2 168,8 158,3 161,4 158,8 170,2 170,7 170,8 157,6 160,4 170,9 150,7 158,0 152,6 170,5 174,0 Výška postavy Výška postavy (Bach – (±4,5 cm) Breitinger) (Sjøvold) ossiculum lambdae, diastema foramen supratrochleare sin trochanter tertius sin lumbalizace S1 foramen supratrochleare sin dvě diastemy Diskrétní znaky, anatomické variety asymetrická abraze – silná na levých horních předních zubech a premolárech – habituální?, spondylóza II. stupně na Th a L obratlích, počínající artróza sternocostoklavikulární sin, radiocarpální dx a na drobných kloubech nohy jeden kaz, dvě intravitální ztráty, hypoplázie skloviny cribra orbitalia sin cribra orbitalia sin, počínající artróza v dx loketním kloubu cribra orbitalia I. stupně, deprese na lamina interna calvy hypoplázie skloviny, slabá coxartróza dx hypoplázie skloviny, periostitida na žebru, osteochondritis dissecans v pravém acetabulu čtyři intravitální ztráty, hypoplázie skloviny, cribra orbitalia I.stupně, slabá spondylóza II. stupně na Th12, Schmorlovy uzly na L a Th obratlích, coxartróza bilat., artróza v SI skloubení a tarsometatarsalis hallucis dx, cystický útvar v dx patní kosti trochanter tertius sin, dva zubní kazy, osm intravitálních ztrát, hypoplázie skloviny, kořenové cysty, silná úsada zubního kamene, parodontitis, cribra orbitalia bilat., Schmorlovy uzly na Th12 a L1, spondylóza II. a III. stupně na C a L obratlích, coxartróza bilat., omartróza, myositis ossificans u začátku m. soleus a v úponu tendo calcanei hypoplázie skloviny, skolióza v důsledku lumbalizace stopy po chronické otitis media (zánět středního ucha), artróza temporomandibulární bilat., coxartróza dx, drobné klouby dx nohy, kalkaneonaviculární koalice dx hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin, nánosy novotvořené kosti na klavikule sin a na fibulách redukovaná velikost levého druhého premoláru, úsada zubního kamene, poúrazový srůst pravé kosti klíční a manubrium sterni (fraktura); kost klíční výrazně zkrácena, na levé kosti klíční výrazné svalové inzerce. Spondylitis tuberculosa (Pottova choroba) se sestouplým psoatickým abscesem v levé jámě kyčelní. Spondylóza na Th a L obratlích, počínající artróza temporomandibulární dx, spondylartróza dx na C1 a C2, coxartróza sin, spondylóza II. stupně na C obratlích. Trauma kolene dx se zosifikovaným hematomem v kloubní štěrbině. hypoplázie skloviny, artróza temporomandibulární sin hyperostosis porotica, cribra orbitalia dx, zubní cysta u 54 cribra orbitalia sin, hypoplázie skloviny, asymetrické obroušení zubů a intravitální ztráty pravděpodobně v důsledku opakované pracovní nebo habituální činnosti, periapikální cysta, osteochondróza na C, L a S1 obratlích, spondylóza II. stupně na L obratlích, slabá omartróza sin, artróza sternocostoklavikulární sin a coxartróza sin Patologie Antropologická a demografická analýza 318–362 321 322 2201 2220 2199 2157 2204 2167/1 2167/2 59 60 61 62 63 64a 64b 2148 54 2200 2193 53 58 2146 52 2194 2147 51 57 2021 50 2150 2015 49 56 2024 48 2149 2018 47 55 1994 2002 44 2000 2014 43 46 2040 42 45 Objekt Hrob C C C C C C C C B B B B B B B A A A A A A A A A Skupina muž žena dospívající ? muž ? ? muž ? muž žena muž muž ? muž žena muž dítě muž dítě žena muž dítě žena dítě dítě žena muž dítě Pohlaví senilis senilis juvenis adultus I adultus I 16–17 20–25 20–25 nad 50 nad 50 maturus IIsenilis maturus IIsenilis adultus II 45–60 nad 50 maturus IIsenilis maturus I-II 20–25 30–45 adultus IImaturus I adultus I 8–9 20–35 4–5 20–35 5–6 8–10 3–4,5 nad 55 6,5–7,5 Věk II (roky) infans III adultus I infans II adultus I adultus II infans II maturus I-II infans III infans II senilis adultus I infans III Věk I L++P++ L+P++ L+(+)P++ L++P++ L++P++(+) L+P+(+) L+(+)P+(+) L++P++(+) L++P+++ L++P++ L+(+)P+++ L++P+++ L+P+ L+(+)P+++ L+P+ L+P+ L++P++ L+P+(+) L+P++ L+P+ L+P+ L+(+)P++ L+(+)P++ L+(+)P++ Zachovalost 113,0 125,7 Výška postavy (Olivier) 166,3 161,5 167,5 163,2 168,4 167,4 164,6 160,7 167,4 166,3 174,2 165,8 160,9 164,5 150,9 156,7 166,5 161,6 167,0 168,6 163,8 160,7 166,7 166,9 177,6 167,8 159,4 Výška postavy Výška postavy (Bach – (±4,5 cm) Breitinger) (Sjøvold) ossiculum lambdae trochanter tertius sin os Incae incompletum pravděpodobně sakralizace L5 hyperdontie horního řezáku sutura metopica, foramen supratrochleare bilat., pravý I1 posunut vestibulárně cribra orbitalia sin, periostitida na femuru dx i sin, na fibule sin, na žebrech čtyři kazy, dvě intravitální ztráty, atypická asymetrická abraze (habituální?), slabé artrotické změny na distální epifýze sin ulny a na proximálních epifýzách obou kostí loketních deset intravitálních ztrát, spondylóza IV.stupně, osteochondróza, spondylartróza, blok C3 a C4, gonartróza, omartróza, coxartróza hypoplázie skloviny tři zubní kazy, tři intravitální ztráty, omartróza sin, osteofyt na dens axis, spondylóza III. stupně na Th obratli a na S1, spondylartróza na C obratlích, coxartróza dva zubní kazy, slabá omartróza, coxartróza, slabá artróza v loketních kloubech, spondylóza III. stupně na L a S1, spondylartróza na dens axis tři zubní kazy, devět intravitálních ztrát (horní zuby všechny intravitálně ztraceny), pokročilá osteochondróza, spondylartróza na C obratlích, spondylóza na Th a L obratlích, artrotické změny na distálních epifýzách obou kostí dx předloktí, omartróza bilat., artrotické změny na SI skloubení tři intravitální ztráty, degenerativně produktivní změny na páteři – spondylóza II.–III. stupně a spondylartróza na Th obratlích slabá omartróza sin a coxartróza bilat., hypoplázie skloviny hypoplázie skloviny, slabá úsada zubního kamene, periostitida na sin humeru, scapule a klavikule slabá úsada zubního kamene, cribra orbitalia bilat., osteofyt na L3, patologické změny na facies auricularis sin cribra orbitalia sin periostitida na femuru sin hypoplazie skloviny slabá cribra orbitalia dx, jemná vrstva novotvořené kostní tkáně na lamina interna calvy a na tureckém sedlu (meningitida nebo zosifikovaný epidurální hematom?) hypoplázie skloviny, artróza temporomandibulární bilat., zhojená zlomenina klavikuly sin, zhojená zlomenina prstového článku ruky I.řady, stopy po chronickém zánětu na levé kosti pánevní (psoatický absces?), periostóza na femuru, kalkaneonavikulární koalice bilat. začínající spondylartróza na L obratlích hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin. persistence dočasných zubů a další anomálie chrupu, fraktura klavikuly dx, osifikovaný hematom v úponu velkého prsního svalu sedmnáct intravitálních ztrát, osteochondróza na C a Th obratlích, spondylóza III. stupně na Th a L obratlích, zhojená zlomenina levé ulny, coxartróza, kyfotické prohnutí páteře v hrudním a bederním úseku, omartróza bilat, v pravém loketním kloubu, na drobných kostech ruky. Patologie ponticulus atlantis posterior, stísněné postavení horního levého řezáku crista supinatoria bilat. Diskrétní znaky, anatomické variety Antropologická a demografická analýza 318–362 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 1722 2301/1 2301/2 91 92a 92b 1331 87 1761 1197 86 90 1186 85 1218 1185 84 1306 1190 83 89 1189 82 88 1192/2 81b 1193 78 1192/1 1217 77 81a D 1198 76 1194 2202 75 1356 2196 74 79 2212 73 80 D 2213 72 D D D D D D D D D D D D D C C C C C C C 2197 2198 69 C 2195 2156 68 C 71 2218 67 C C Skupina 70 2154 2158 65 66 Objekt Hrob dítě dítě muž muž dítě ? muž dítě muž ? muž dítě ? ? muž ? žena žena ? žena ? žena ? muž ? žena dítě žena ? dítě dospívající muž muž dospívající dítě dítě ? Pohlaví infans III infans II maturus IIsenilis infans III adultus IImaturus I infans II adultus IImaturus I maturus I dospělý maturus I-II infans III maturus II+ adultus IImaturus I adultus II+ adultus IImaturus I adultus I-II adultus I maturus II maturus II+ infans II maturus II-senilis juvenis infans IIIjuvenis adultus I-II 6-8 2,5–3,5 nad 55 35–50 2–3 30–50 12–14 35–50 nad 40 6–8 35–50 30–45 nad 50 okolo 20 nad 50 4–5 nad 55 nad 25 12–14 16–18 20–35 35–50 adultus IImaturus I adultus I 15–16 4–5 3–4 Věk II (roky) juvenis infans II infans II maturus I+ Věk I L+P+(+) L+P+(+) L+(+)P++ L++P+(+) L+P+ L+P+(+) L+(+)P++ L+(+)P+(+) L+P+ L+P+ L+P+(+) L+P+ L+P+ L+P+ L+(+)P++ L+P+ L+P+(+) L++P+(+) L+P+ L+P+ L+(+)P++(+) L+P+ L0P+(+) L+(+)P++ L+P+(+) L++P++ L+P++ L+(+)P+(+) L+P0 L+P+ Zachovalost 129,0 100,0 150,5 128,0 143,5 168,0 168,0 117,5 Výška postavy (Olivier) 170,2 176,5 167,2 161,2 171,3 173,2 181,4 167,7 160,8 172,7 Výška postavy Výška postavy (Bach – (±4,5 cm) Breitinger) (Sjøvold) patologické změny na lebce a na obou kostech pánevních? spondylóza II. stupně na C, Th a L obratlích, osteochondróza na C i Th obratlích jedna intravitální ztráta spondylóza II. stupně na C obratlích cribra orbitalia bilat. hypoplázie skloviny jeden zubní kaz, čtyři intravitální ztráty, úsada zubního kamene, osteomyelitida? na levém radiu devět intravitálních ztrát, slabá coxartróza, spondylóza II. stupně na C, Th a L obratlích jeden zubní kaz, 6 intravitálních ztrát, habituální abraze na 25, 26 a 37, spondylóza III. stupně na L obratlích, spondylartróza na C obratlích, pokročilá gonartróza bilat., omartróza, Pacchionské granulace, artróza v loketních kloubech a levém zápěstí tři zubní kazy, tři intravitální ztráty, asymetrická habituální (pracovní) abraze, zhojená zlomenina levé ulny, spondylóza II. stupně na Th a L obratlích, spondylartróza na dens axis, na Th obratlích hypoplázie skloviny, perzistence dolních m2 hypoplázie skloviny slabá cribra orbitalia bilat. jedna intravitální ztráta, zhojená zlomenina na dx ulně Patologie cribra orbitalia bilat. asymetrická abraze v důsledku habituální nebo pracovní činnosti, tři zubní kazy, sedm intravitálních ztrát, vícečetně zhojené fraktury na obličejové části lebky asymetrická abraze zubů horní čelisti až na kořen, osm intravitálních ztrát, pravděpodobně zhojené zranění na levé očnici, spondylóza III. stupně na C, Th a L obratlích, zhojená zlomenina levé ulny, patologické změny na proxim. epifýze levé ulny a v oblasti distální epifýzy sin humeru crista pět zubních kazů, jedna intravitální ztráta, slabá úsada zubního kamene, hypotrochanterica bilat. spondylartróza na dens axis a fovea dentis cribra orbitalia bilat., hypoplázie skloviny šikmé postavení horního pravého P1 a levého P2 trochanter tertius bilat. foramen supratrochleare bilat. Diskrétní znaky, anatomické variety Antropologická a demografická analýza 318–362 323 úsada zubního kamene, Schmorlovy uzly na L obratlích, pravděpodobně perimortální zranění na lebce jeden zubní kaz, hypoplázie skloviny Tabela 41. Mikulovice. Základní údaje o nalezených kostrách. Table 41. Mikulovice. Basic information on discovered skeletons. Uspořádání: L (lebka): 1. v anatomické poloze 2. z větší části v anatomické poloze (dolní čelist dislokována) 3. v neanatomické poloze (kosti lebky rozházeny) P (postkraniální skelet): 1. v anatomické poloze 2. z větší části v anatomické poloze (jedinec byl původně do hrobové jámy uložen celý, v důsledku postdepozičních procesů nebo intencionálních zásahů došlo k posunu některých kostí nebo částí skeletu) 3. z menší části v anatomické poloze (uspořádání kostí naznačuje anatomický sled, ale nevylučuje, že jedinec nebyl původně do hrobové jámy uložen celý) 4. v neanatomické poloze (kosti rozházeny nebo uspořádány v neanatomické poloze) 162,1 153,9 159,2 160,5 četné diastemy mezi zuby tři intravitální ztráty, parodontitis, spondylartróza na dens axis, spondylóza II. stupně na C, Th i L obratlích, artrotické změny v obou loketních kloubech a zápěstních kůstkách, ankylóza dvou metatarsů dx (III a IV?), omartróza, coxartróza bilat. jeden kaz, coxartróza dx, spondylóza II. stupně na Th obratlích, výrazná abraze horních i dolních zubů pravděpodobně pracovní či habituální nebo v důsledku mutilace 169,4 168,5 173,2 170,0 166,8 foramen supratrochleare dx hypoplázie skloviny, třináct intravitálních ztrát, osteochondróza a spondylóza II. stupně na C obratlích, spondylóza II.–III. stupně na Th obratlích, pravděpodobně zhojená zlomenina nebo nalomení ulny sin spina bifida atlantis posterior 165,3 169,2 crista supinatoria bilat. crista hypotrochanterica bilat. Schmorlovy uzly pět intravitálních ztrát, hyperostosis frontalis interna, slabá coxartróza, gonartróza, spondylóza III. stupně na L obratlích crista hypotrochanterica 167,2 166,2 318–362 20–35, 30–50 dítě 1869 1868 2216 2219 2221 2412 3/08 2044, 2045 2023 95 96 97a 97b 97c 98 99 100a, 100b 101 A 770 94 A 2x ? muž adultus IImaturus I adultus I-II, adultus IImaturus I infans II adultus I ? žena ? 5–6 L+P+ nad 55 L++P+++ L++P++ maturus IIsenilis žena muž VMO2 93 C dospívající, muž ? muž Objekt Hrob C C L+P+(+) juvenis L+(+)P++ L++P++ senilis adultus II L+(+)P+(+) adultus II ? muž okolo 18 L+P+(+) maturus I-II ? žena ? L+P++ 20–35 adultus II muž Věk II (roky) Skupina Pohlaví Věk I Zachovalost Výška postavy (Olivier) Výška postavy Výška postavy (Bach – (±4,5 cm) Breitinger) (Sjøvold) Diskrétní znaky, anatomické variety Patologie Antropologická a demografická analýza 324 Z hlediska zachovalosti patřily k nejhorším dětské kostry z hrobů 6, 9, 27, 45, 46 (skupina A) a hrob 66 (skupina C). Kromě hrobů 45 a 46, které spolu těsně sousedily, byly ostatní hroby od sebe více vzdáleny a v jejich blízkosti se nacházely dobře zachovalé skelety. Není tudíž pravděpodobné, že na dekompozici koster měly vliv např. nevhodné půdní podmínky v dané oblasti. Z hrobu 66 byly vyzvednuty jen zlomky plochých lebečních kostí. V hrobech 9 a 27 byly z lebky zachovány jen volné zuby, z postkraniálního skeletu zbyly drobné zlomky nebo spíš jen drť kostí. O něco lépe na tom byly kostry z hrobů 45 a 46, kde byly nalezeny i drobné zlomky lebečních kostí a opět zlomečky nebo drť postkraniálních skeletů. Ani v jednom případě se nezachovalo nic z kostí trupu a pánve. Z hrobu 6 byly vyzvednuty zlomky lebečních kostí, volné zuby, drť končetinových kostí a žeber. Z fotografické dokumentace je patrné, že žebra se nacházela těsně nad lebkou, resp. pod temenem lebky. Přes absenci většiny kostí skeletu se zbývající nacházely ve více méně anatomické poloze. Dětské kostry obecně podléhají rychleji a více degradaci než kostry dospělých jedinců. Drobné dětské kostičky mohli také zcela poničit nebo roztahat různí živočichové, aniž by poškodili ostatní části těla. Tomu by odpovídal i nález žeber za lebkou v hrobě 6. V úvahu připadá i druhotné manipulativní zacházení s pozůstatky, které je z doby bronzové známé zejména z velkých rakouských starobronzových pohřebišť (Melis 2017). Prakticky úplnou absenci kostí trupu jsme zaznamenali i u dalších koster v anatomické poloze, které měly ovšem ostatní kosti o něco lépe zachovány. Jednalo se až na dvě výjimky (hroby 3, 4 s ženskými kostrami) opět o hroby nedospělých či dospívajících jedinců (hroby 1, 17, 18, 24, 31, 37 – skupina A, 51, 53 – skupina B). Můžeme sem nejspíše zařadit i kostru z hrobu 72, které schází lebka i horní polovina trupu a zachovány jsou pouze zlomek kosti pánevní a dlouhé kosti dolních končetin. Příčiny tohoto stavu můžeme nejspíše hledat v post-funerálních aktivitách, vyloučit nemůžeme ani fragilnost a následný úplný rozklad kostí nebo působení živých organismů. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza Tabela 42. Index zachovalosti – Mikulovice a další vybraná únětická pohřebiště. — Table 42. Preservation index – Mikulovice and other selected Únětice cemeteries. 318–362 Index zachovalosti Věk Mikulovice Praha - Miškovice Vliněves Praha - Jinonice Vepřek Těšetice XL XPS XS XL XPS XS XL XPS XS XL XPS XS XL XPS XS XL XPS XS nedospělí 1,2 1,6 1,4 0,9 0,9 0,9 1,1 0,9 1,0 1,0 0,9 0,9 0,7 1,1 0,9 0,8 1,0 0,9 muži 1,8 2,4 2,1 - - - 1,8 1,8 1,8 1,1 1,3 1,2 1,1 1,6 1,4 0,8 1,4 1,1 ženy 1,7 2,1 1,9 1,5 1,7 1,6 1,8 1,9 1,8 0,9 1,6 1,2 0,8 1,6 1,2 1,5 1,5 1,5 dospělí 1,6 2,0 1,8 1,3 1,4 1,3 1,2 1,3 1,3 0,9 1,3 1,1 0,9 1,4 1,2 1,0 1,4 1,3 Další skupinu představují hroby, jejichž kostry byly v anatomické poloze a „in situ“ se jevily relativně dobře zachované, ovšem po vyzvednutí se zcela rozpadly a k vyhodnocení zůstala jen drť či drobné zlomky. Sem patří kostry z hrobů 73, 75 ze skupiny C a 76, 81a,b, 82, 84, 85, 89 ze skupiny D. V případě těchto hrobů bychom nejspíše mohli uvažovat o místních nevhodných půdních podmínkách, které měly na zachovalost kostí zhoubný vliv, zvláště ve skupině D byly všechny hroby relativně blízko sebe. Vlhká, podmáčená půda mohla vést pravděpodobně i k propadu lebky a krční páteře u kostry z hrobu 82. Stejně tak jako absenci některých částí těla lze druhotným pohřebním zásahům přičíst i neanatomickou polohu/uspořádání částí těla nebo celé kostry. Z tohoto hlediska je zcela ojedinělý hrob 15 s pohřbem staré ženy, kde se většina kostí skeletu nacházela v neanatomické poloze s výjimkou pravého kyčelního kloubu, který jsme identifikovali na základě fotodokumentace. Je patrné, že k manipulaci došlo delší dobu po pohřbení (i několik let), nicméně některá pevná kloubní spojení zůstala ještě zachována. V několika případech (hroby 36, 40) byla v neanatomické poloze vyvrácená buď pouze lebka (většinou bez dolní čelisti, která se nacházela v původní, relativně anatomické poloze) nebo i celá horní polovina skeletu (hroby 77, 78). Interpretace, případně jakékoli detailní hodnocení je ztíženo skutečností, že jsme odkázáni pouze na fotodokumentaci. Za pozornost stojí zjištění, že ve většině případů se jednalo o ženské hroby, což je v souladu s poznatky o druhotných zásazích v hrobech z doby bronzové (Melis 2017). Z pohledu tafonomie je také zvláštní poloha kostry neurčitelného jedince v hrobě 79, jehož lebka a pravděpodobně i část trupu odpovídá anatomické poloze, ale dolní končetiny překrývají trup a pravděpodobně v důsledku této manipulace došlo k distálnímu posunu předloktí, která si nicméně zachovávají rovněž anatomickou souvislost. K manipulaci zřejmě došlo nedlouho po pohřbu, kdy byla kloubní spojení ještě zachována. Nezvyklý způsob pohřbení, ovšem ve zcela anatomické poloze, představuje hrob 33, v němž byla pohřbena stará žena, jejíž dolní končetiny odpovídají pozici přehozené levé nohy přes pravou. Tento jev zcela jistě nenastal postmortálně, jedná se o záměrné uložení. 12.1.3. Popis jednotlivých koster V následujícím popisu jsou uvedeny pouze základní údaje o zachovalosti skeletu, stavbě a vývinu svalového reliéfu, výběr anatomických variet, výsledky předběžného paleopatologického vyhodnocení a metrické údaje zjištěné na kostech. Jednotlivá data jsou dále v textu shrnuta v tabulkách a detailní paleopatologická analýza je obsahem samostatné kapitoly. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostra 1 (obr. 216) Zlomky lebky, volné zuby a zlomky dlouhých končetinových kostí. Lebka: tenkostěnná, s otevřenými lebečními švy. Dočasná dentice plně mineralizovaná, středně silně obroušená, trvalá dentice ve stadiu mineralizace kořenů. Postkraniální skelet: stavba gracilní. Závěr: dítě, infans II (5–6 let) Kostra 2 (obr. 216) Mírně poškozená lebka a neúplný mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na obou kostech obou předloktí, na zápěstních kůstkách obou rukou, na krčních obratlích. Lebka: středně robustní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, slabě až středně výrazně svalově modelován. Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,1), orthokranní (74,3), akrokranní (109,2), eurymetopní (77,7), očnice mesokonchní (81,1), nos chamaerhinní (53,3). Pravý femur platymerní (79,3), levý femur platymerní (76,7), pravá tibie euryknemní (78,6), levá tibie euryknemní (81,5). Tělesná výška podle B. & B. velká (162,8), podle Sjøvolda velká (160,4 ± 4,5 cm). Patologie, variety: sakralizace L5, v chrupu dva kazy (menší na 37, a zcela destruující korunku na 38), spondylóza na L obratlích, slabá gonartróza. Závěr: žena, adultus II – maturus I (35–50 let) Kostra 3 (obr. 216) Zlomky lebky, zuby a zlomky kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravém humeru, pravé ulně a pravém radiu. Lebka: nehodnotitelná, chrup slabě až středně silně obroušen. Postkraniální skelet: gracilní stavba. Závěr: spíše žena (vzhledem ke gracilitě kostí), adultus I Kostra 4 (obr. 216) Poškozená lebka a velmi fragmentární skelet bez možnosti bližšího hodnocení. Lebka: gracilní stavba, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup silně obroušen. Postkraniální skelet: gracilní stavba, slabě svalově modelovaný. Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, slabá spondylartróza na dens axis, dva zubní kazy, tři intravitální ztráty, hypoplázie skloviny. Závěr: spíše žena, adultus II – maturus I (35–50 let) 325 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 216. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 1, 2, 3, 4, 5 a 6. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 216. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 1, 2, 3, 4, 5 and 6. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 5 (obr. 216) Poškozená lebka a většina mírně poškozených kostí postkraniálního skeletu. Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup na předních zubech slabě obroušen, na stoličkách středně silně. Postkraniální skelet: střední až robustnější stavby, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: pravý femur platymerní (79,4), levý femur platymerní (77,1), pravá tibie mesoknemní (69,4), levá tibie mesoknemní (64,1). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (169,5 cm), podle Sjøvolda velká (174,3 ± 4,5 cm). 326 Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., hypoplázie skloviny, sečná rána na týlní kosti (perimortální nebo postmortální), spondylóza na obratlích. Závěr: muž, adultus I–II (25–40 let) Kostra 6 (obr. 216) Zlomečky lebky, volné zuby a drť dlouhých končetinových kostí a žeber. Lebka: gracilní stavba, plně mineralizovaná dočasná dentice, mineralizované korunky prvních trvalých stoliček. Drť kostí postkraniálního skeletu: gracilní stavba. Závěr: dítě, infans II (2,5–3,5 roku) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 217. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 7, 8 a 9. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 217. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 7, 8 and 9. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 7 (obr. 217) Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. Slabě zelené zbarvení oxidy mědi na pravém úhlu dolní čelisti a na pravé kosti klínovité a pravém metatarsu. Lebka: středně robustní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Postkraniální skelet: středně robustní, slabě až středně výrazně svalově modelovaný. Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,5), eurymetopní (82,9), leptomandibulární (94,4), očnice chamaekonchní (75,6), nos chamaerhinní (53,1). Femury hyperplatymerní (68,8), levá tibie euryknemní (70,0), pravá tibie mesoknemní (67,7). Tělesná výška podle B. & B. velká (162,3 cm), podle Sjøvolda velká (159,7 cm). Patologie, variety: sutura metopica, dva zubní kazy, hypoplázie skloviny. Závěr: žena, maturus I (35–50) Kostra 8 (obr. 217) Poškozená lebka a většina mírně poškozených kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na lební basi, kostech spánkových, krčních obratlích, 1. a 2. pravém žebru, na pravé lopatce, obou kostech klíčních, pravém humeru a radiu, na drobných kostech rukou. Pravděpodobně okus hlodavcem na okraji processus coronoideus na dolní čelisti. Lebka: středně robustní, s naznačeným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavba, se slabým reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami (kromě sternálního konce klavikuly). Metrika: lebka dolichokranní (70,3), orthokranní (73,9), akrokranní (105,2), eurymetopní (74,1), mesomandibulární (95,0). Levý femur hyperplatymerní (68,9), pravý femur platymerní (77,7), levá tibie euryknemní PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 (81,5), pravá tibie euryknemní (75,9). Tělesná výška podle B. & B. velká (160,7 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (158,2 cm). Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., cribra orbitalia bilat.; periostotické nánosy na žebrech a pravé klíční kosti; spondylóza krční páteře, spondylartróza, zánětlivé změny na distálním konci pravého radia. Závěr: žena, adultus I Kostra 9 (obr. 217) Pouze volné zuby a zlomky dlouhých kostí dolních končetin. Několik spálených kůstek, jejichž lokalizace v rámci hrobu je neznámá – nelze určit, zda náleží pohřbenému jedinci nebo je to příměs. Jedna dočasná stolička silně obroušená, trvalé zuby ve stadiu mineralizace kořenů. Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz. Patologie, variety: hypoplázie skloviny. Závěr: dítě, infans III (8–9,5 roku) Kostra 10 (obr. 218) Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Na pravém radiu zelené zbarvení oxidy mědi. Lebka: kosti středně silnostěnné, s otevřenými lebečními švy, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Chrup slabě až středně silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, slabě až středně výrazně svalově modelovaný, s přirůstajícími epifýzami. Metrika: pravý femur platymerní (78,8), levý femur platymerní (78,1), pravá tibie euryknemní (71,8), levá tibie mesoknemní (66,7). Tělesná výška podle B. & B. střední (165,8 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (169,7 cm). Patologie, variety: spina bifida ossis sacri, zubní kaz, stopy po chronickém zánětu na levé kosti pánevní, výrazně kanelovaná tibie sin, mediolaterálně prohnutá. Závěr: dospívající jedinec, muž, juvenis (17–19 let) 327 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 218. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 11a, 11b, 12, 13 a 14. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 218. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 11a, 11b, 12, 13 and 14. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 11a (obr. 218) Kostra 11b (obr. 218) Lebka ve větších fragmentech a poškozený neúplný postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na několika žebrech. Lebka: gracilní stavba, s otevřenými lebečními švy. Prořezaná většina zubů trvalé dentice, kořeny ve stadiu mineralizace. Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 127,5 cm. Patologie, variety: hypoplázie skloviny na dolních špičácích, cribra orbitalia na stropu pravé očnice. Závěr: dítě, infans III (8–11 let, zubní věk 10–11 let, kostní věk cca 8 let) Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu. Lebka: střední až robustní stavby, se synostozovanými, obliterovanými švy a středně výrazným až výraznějším reliéfem svalových úponů. Chrup asymetricky obroušen – na mandibule středně silně, na maxile až ke kořenům. Postkraniální skelet: robustní stavba, s výraznějším reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka ultradolichokranní (63,4), eurymetopní (80,8), mesomandibulární (99,0). Pravý femur hyperplatymerní (70,3). Patologie, variety: atypická abraze zubů horního ob- 328 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza louku (výraznější na vestibulární straně), zub 23 má u kořene cystu, druhé premoláry a první stoličky intravitálně ztraceny, diastema mezi 11 a 21, parodontitis, pokročilé degenerativně produktivní změny na páteři – osteochondróza na šestém a sedmém krčním obratli, prvním hrudním a bederních obratlích, spondylóza na krčních a bederních obratlích, spondylartróza (i na dens axis), slabá omartróza. Závěr: muž, senilis Kostra 12 (obr. 218) Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení na kosti týlní, na obou kostech spánkových, na mandibule, na pravé straně maxily, na všech krčních obratlích, na 1. pravém žebru, na pravé kosti klíční, lopatce a kosti pažní. Lebka: středně robustní stavba, slabě svalově modelovaná, se synostozovanými a srůstajícími švy. Chrup asymetricky středně silně a silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní stavba, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,1), eurymetopní (77,7), leptomandibulární (92,9), očnice mesokonchní (81,4), nos mesorhinní (47,2). Femury hyperplatymerní (63,6), levá tibie euryknemní (73,3), pravá tibie euryknemní (70,9). Tělesná výška podle B. & B. velká (159,3 cm), podle Sjøvolda střední (155,7 cm). Patologie, variety: atypická asymetrická abraze zubů – silná abraze až ke kořenům na 11, 15, 16, 23, 24, 25, 26, ostatní zuby spíše středně silně obroušeny, slabá úsada zubního kamene, zubní cysty u kořenů zubů 22 a 24. Spondylóza II. stupně na bederních a hrudních obratlích, na křížokyčelním skloubení, omartróza, artróza v loketním kloubu dx. Závěr: žena, maturus II – senilis Kostra 13 (obr. 218) Prakticky nepoškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na spodině lebeční, na levé kosti spánkové, na vnitřní straně těla mandibuly, na krčních obratlích, na pravé kosti klíční, na levé kosti vřetenní a velmi slabě na levé kosti pánevní. Lebka: gracilní až středně robustní, s otevřenými švy a synostozovaným šípovým švem, slabě svalově modelovaná. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: gracilní, s epifýzami v různém stupni srůstu. Patologie, variety: sutura metopica, pravděpodobně dva drobné kazy na dolních třetích stoličkách, spina bifida totalis na křížové kosti. Závěr: dospívající jedinec, žena, juvenis (18–20 let) Kostra 14 (obr. 218) Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na obou bradavkových výběžcích, na levé straně base lební, na pravém rameni dolní čelisti, na atlasu, axisu a třetím krčním obratli, na pravé kosti klíční a pravé lopatce. Lebka: středně robustní, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů a synostozovanými lebečními švy. Postkraniální skelet: středně robustní, se středně až výrazně vyvinutým reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka hyperdolichokranní (66,7?), eurymetopní PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 318–362 (77,7), leptomandibulární (86,1). Očnice hypsikonchní (86,5), nos chamaerhinní (52,2). Pravý femur platymerní (83,3), pravá tibie mesoknemní (64,5). Tělesná výška podle B. & B. velká (160,5 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (156,9 cm). Patologie, variety: 9 intravitálních ztrát, horní zuby a dolní řezáky obroušeny až ke kořeni (mutilace nebo abraze v důsledku opakované pracovní činnosti?), osteochondróza na šestém a sedmém krčním obratli, spondylóza II.–III. stupně na hrudních obratlích, slabá coxartróza, omartróza dx, artróza v loketním kloubu dx. Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let) Kostra 15 (obr. 219) Pouze mandibula a část kostí postkraniálního skeletu. Kosti tvoří neanatomicky uložený shluk. Postkraniální skelet: kosti středně robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: pravý femur hyperplatymerní (71,8), levá tibie mesoknemní (69,7). Tělesná výška podle B. & B. velká (161,1 cm), podle Sjøvolda velká (159,9 ± 4,5 cm). Patologie, variety: spondylartróza na dens axis, spondylóza II.–III. stupně na bederních obratlích, slabá coxartróza. Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let) Kostra 16 (obr. 219) Většina kostí lebky ve fragmentech a mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé kosti temenní, na obou kostech obou předloktí, na několika kostech zápěstních, slabě na diafýze pravé kosti pažní a na levé kosti stehenní. Lebka: gracilní stavba, slabě svalově modelovaná, lebeční švy otevřené. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavby, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů a přirostlými epifýzami, kromě přirůstajícího lemu na crista iliaca. Metrika: femury platymerní (75,9), pravá tibie mesoknemní (65,6), levá tibie mesoknemní (63,6). Tělesná výška podle B. & B. velká (164,4 cm), podle Sjøvolda velká (163,9 cm). Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., hypodontie pravého druhého dolního řezáku, parodontitis. Závěr: žena, adultus I Kostra 17 (obr. 219) Fragmenty lebky a některé dlouhé kosti horních a dolních končetin. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé kosti pažní a na levé kosti loketní a vřetenní. Zlomky lebky tenkostěnné, chrup slabě obroušen, plně prořezaná trvalá dentice, prořezávající třetí stoličky. Dlouhé končetinové kosti gracilní stavby. Patologie, variety: hypoplázie skloviny. Závěr: dospívající jedinec, juvenis (infans III?), (14–16 let) Kostra 18 (obr. 220) Poškozená lebka a část postkraniálního skeletu, především dlouhých končetinových kostí. Lebka: středně robustní stavby, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet středně robustní stavby, slabě svalově modelovaný, s epifýzami srůstajícími. 329 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 219. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 15, 16 a 17. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 219. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 15, 16 and 17. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Patologie, variety: hypoplázie skloviny. Závěr: dospívající jedinec (spíše muž – dle mandibuly a robustnějšího skeletu), juvenis (17–19 let) Kostra 19 (obr. 220) Fragmentární lebka a poškozený, neúplný postkraniální skelet. Lebeční kosti tenkostěnné, gracilní, s otevřenými lebečními švy. Plně prořezaná dočasná dentice, zuby v závěrečném stadiu mineralizace kořenů. Založeny korunky trvalých prvních stoliček. Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz. Závěr: dítě, infans II (2,5–3,5 roku) Kostra 20 (obr. 220) Poškozená lebka a neúplný poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na spodině lebeční, na pravém rameni mandibuly, na krčních obratlích, na pravé kosti klíční, na obou kostech pažních. Lebka: gracilní až středně robustní, slabě svalově modelovaná, se synostozovanými lebečními švy. Chrup velmi silně, až ke kořenům obroušen. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,8). Pravý femur hyperplatymerní (60,6), levý femur hyperplatymerní (58,8). Tělesná výška podle délky humeru podle B. & B. velká (164,3 cm), podle Sjøvolda velká (162,6 ± 4,5 cm). Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., sedm intravitálních ztrát, dvě kořenové cysty, spondylóza II. stupně na bederních obratlích, počínající coxartróza. Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let) lebečními švy. Chrup asymetricky středně silně a silně, na některých zubech až ke kořenům obroušen. Postkraniální skelet: spíše robustní stavby, slabě až středně výrazně svalově modelovaný. Metrika: lebka ultradolichokranní (64,6), eurymetopní (78,1), mesomandibulární (98,0). Pravý femur hyperplatymerní (67,6), levý femur hyperplatymerní (72,2), pravá tibie platyknemní (56,4), levá tibie platyknemní (58,9). Tělesná výška podle B. & B. velká (170,7 cm), podle Sjøvolda velká (174,0 ± 4,5 cm). Patologie, variety: cribra orbitalia sin, jeden zubní kaz, šest intravitálních ztrát, chrup asymetricky obroušen zřejmě v důsledku opakované pracovní či habituální činnosti – oba horní druhé premoláry silněji obroušeny, horní pravá první stolička intravitálně ztracena, levá první stolička obroušena až ke kořeni s obnaženou dřeňovou dutinou, osteochondróza na krčních a bederních obratlích a na prvním křížovém, spondylóza II. stupně na bederních obratlích, slabá omartróza sin. Závěr: muž, maturus II – senilis (nad 50 let) Příměs: palcový metatarsus jiného dospělého jedince Kostra 22 (obr. 220) Lebka ve zlomcích a neúplný postkraniální skelet. Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Prořezávající trvalá dentice. Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 120 cm. Patologie, variety: cribra orbitalia dx, hyperostosis porotica na temenních kostech. Závěr: dítě, infans II–III (5–7 let) Příměs: premolár – pravděpodobně ovce/koza Kostra 21 (obr. 220) Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a synostozovanými a obliterovanými 330 Kostra 23 (obr. 220) Poškozená lebka i postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na krčních obratlích a na dolní čelisti. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 220. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 18, 19, 20, 21, 22 a 23. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 220. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 18, 19, 20, 21, 22 and 23. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Lebka: gracilní až středně robustní stavby, s obliterovanými lebečními švy a otevřeným švem lambdovým a naznačeným svalovým reliéfem. Chrup středně, na horní čelisti silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka hyperdolichokranní (66,7). Pravý femur hyperplatymerní (72,7), levý femur platymerní (75,8), levá tibie mesoknemní (68,8). Patologie, variety: diastemy mezi horními řezáky, mírně redukovaná velikost obou horních druhých řezáků, hypoplázie skloviny. Závěr: spíše žena, maturus I–II (40–55 let) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostra 24 (obr. 221) Fragmentární lebka a zlomky některých dlouhých končetinových kostí. Lebka: tenkostěnná, gracilní, lebeční švy otevřené. Plně prořezaná dočasná dentice, trvalá dentice v počátečním stadiu mineralizace kořenů. Postkraniální skelet: gracilní. Závěr: dítě, infans II (4–5 let) Kostra 25 (obr. 221) Poškozené cranium a neúplný postkraniální skelet. Kosti trupu rozházeny. Lebka tenkostěnná, prořezávající trvalá dentice. 331 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 221. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 24, 25 a 26. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 221. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 24, 25 and 26. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Postkraniální skelet gracilní, bez epifýz. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 120 cm. Závěr: dítě, infans II–III (5–7 let) Plně mineralizovaná dočasná dentice, trvalé zuby ve stadiu mineralizace korunek. Závěr: dítě, infans II (4–5 let) Kostra 26 (obr. 221) Kostra 28a (obr. 222) Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet. Slabě zelené zbarvení na pravé temenní kosti. Lebka: gracilnější stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně i silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: lebka ultradolichokranní (60,2), eurymetopní (70,7), eurymandibulární (107,4). Levý femur platymerní (77,4), pravý femur platymerní (75,0). Tělesná výška podle B. & B. velká (170,2 cm), podle Sjøvolda velká (170,5 cm) (dlouhé ruce, krátké nohy). Patologie, variety: redukce velikosti horního levého druhého premoláru, úsada zubního kamene, pravděpodobně poúrazový srůst pravé kosti klíční a manubrium sterni – kost klíční výrazně zkrácena, na levé kosti klíční výrazné svalové inzerce. Pravděpodobně poúrazový srůst kosti křížové a levé kosti pánevní v oblasti facies auricularis, změny na levé kosti kyčelní (část chybí). Patologické změny na kosti křížové a spondylóza pravděpodobně na bederních obratlích – oblast je celá poškozená, takže patologický stav nelze hodnotit komplexně. Coxartróza sin, spondylóza II. stupně na krčních obratlích. Závěr: neurčitelný jedinec, spíše muž, maturus II – senilis (věk je obtížné odhadnout vzhledem k patologickým nálezům) Fragmentární lebka, zlomek pánve a některé dlouhé končetinové kosti. Zelené zbarvení oxidy mědi na levé ulně a radiu, pravém humeru a na levém femuru. Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Chrup ve stavu výměny. Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami. Patologie, variety: hypoplázie skloviny na horních řezácích. Závěr: dítě, infans III (9–11 let) Kostra 27 (obr. 222) Volné zuby, pravděpodobně zlomek tibie a neurčitelná drť. 332 Kostra 28b (obr. 222) Fragmentární lebka, zlomky kostí trupu a dlouhých končetinových kostí. Zelené zbarvení oxidy mědi na korunkách dvou zubů (62 a 36) a na zlomku mandibuly. Lebeční kosti tenkostěnné, s otevřenými lebečními švy. Chrup v počátečním stadiu výměny. Postkraniální skelet gracilní, bez epifýz. Metrika: humerus 160 mm. Patologie, variety: hypoplázie skloviny. Závěr: dítě, infans III (6–7 let) Kostra 28c (obr. 222) Poškozená lebka a neúplný poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na kořenech zubů. Lebka: středně robustní, s výraznějším reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě až středně silně obroušen. Postkraniální skelet: střední až robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 222. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 27, 28a, 28b, 28c, 29 a 30. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 222. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 27, 28a, 28b, 28c, 29 and 30. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Metrika: mozkovna ultradolichokranní (63,7), eurymetopní (78,5). Levý femur hyperplatymerní (64,7), pravý femur hyperplatymerní (72,7). Závěr: muž, adultus II (30–45 let) Metrika: pravý femur platymerní (76,7), levá tibie euryknemní (75,8). Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, jedna intravitální ztráta. Závěr: žena, maturus II+ (nad 50 let) Kostra 29 (obr. 222) Fragmentární lebka, zlomek pánve, několik zlomků kostí trupu a zlomky dlouhých končetinových kostí. Lebka: gracilní až středně robustní, s obliterovanými lebečními švy. Chrup velmi silně, miskovitě (na maxile) obroušen. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavby, slabě až středně výrazně svalově modelovaný. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostra 30 (obr. 222) Poškozená lebka i postkraniální skelet. Lebka: gracilní stavby, se slabým reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: gracilní, slabě až středně výrazně svalově modelovaný. 333 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 223. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 31, 32 a 33. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 223. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 31, 32 and 33. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,4), eurymetopní (75,2), leptomandibulární (94,6). Pravý femur hyperplatymerní (68,9), levý femur hyperplatymerní (65,5), pravá tibie euryknemní (74,1), levá tibie euryknemní (70,4). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (158,8 cm), podle Sjøvolda podprostřední (152,6 cm). Patologie, variety: hypoplázie skloviny, lumbalizace S1, počínající coxartróza dx. Závěr: žena, adultus II – maturus I (35–50 let) Příměs: v zásypu zlomky lebky jiného dospělého jedince Kostra 31 (obr. 223) Zlomky lebky, volné zuby a zlomky dlouhých kostí dolních končetin. Lebeční kosti tenkostěnné, s otevřenými lebečními švy. Trvalá dentice ve stadiu mineralizace kořenů. Zachované ještě korunky dočasných prvních stoliček. Zlomky dlouhých kostí gracilní. Závěr: dítě, infans III (8–10 let) Kostra 32 (obr. 223) Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na zápěstních kůstkách pravé ruky a na zlomku žebra. Lebka: středně robustní, slabě až středně výrazně svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, slabě, na kostech pažních výrazně svalově modelovaný. Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,8), hypsikranní (80,6), akrokranní (117,2), eurymetopní (70,3), mesomandibulární (102,2). Pravý femur hyperplatymerní (66,7), levý femur hyperplatymerní (73,3), pravá tibie euryknemní (75,9), levá tibie euryknemní (76,7). Tělesná výška podle B. & B. velká (161,4 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (158 ± 4,5 cm). 334 Patologie, variety: dvě intravitální ztráty, hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin., slabá spondylóza II. stupně na dvanáctém hrudním obratli, Schmorlovy uzly na hrudních a bederních obratlích, coxartróza bilat. Závěr: žena, adultus II (30–40 let) Kostra 33 (obr. 223) Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu. Lebka: středně robustní, s výraznějším reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup velmi silně obroušen, s velmi silnou úsadou zubního kamene. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, s mohutným reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka dolichokranní (70,4), eurymetopní (74,0), leptomandibulární (78,4). Pravý femur hyperplatymerní (67,6), levý femur hyperplatymerní (64,7), pravá tibie euryknemní (78,6). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (158,3 cm), podle Sjøvolda podprostřední (150,7 ± 4,5 cm). Patologie, variety: trochanter tertius sin, dva zubní kazy, osm intravitálních ztrát, silná úsada zubního kamene, parodontitis, hypoplázie skloviny, cribra orbitalia kribrotického typu na stropu obou očnic, Schmorlovy uzly na dvanáctém hrudním a prvním bederním obratli, spondylóza II. a III. stupně na krčních a bederních obratlích, coxartróza bilat., omartróza. Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 55 let) Kostra 34 (obr. 224) Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. Lebka: střední až robustnější, s naznačeným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: střední až robustní, slabě svalově modelovaný. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 224. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 34, 35, 36, 37, 38 a 39. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 224. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 34, 35, 36, 37, 38 and 39. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Metrika: lebka mesomandibulární (98,9), očnice mesokonchní (81,1), nos leptorhinní (44,9). Pravý femur platymerní (78,8), levý femur platymerní (76,5), pravá tibie euryknemní (81,3), levá tibie euryknemní (78,8). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (168,8 cm), podle Sjøvolda velká (170,9 ± 4,5 cm). Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, hypoplázie skloviny, slabá coxartróza dx. Závěr: muž, adultus II Kostra 35 (obr. 224) Fragmentární lebka a poškozený postkraniální skelet. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Lebeční kosti středně robustní, slabě svalově modelované, se srůstajícími a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, slabě svalově modelovaný. Metrika: levý femur hyperplatymerní (66,7), pravý femur hyperplatymerní (67,6). Tělesná výška podle délky humeru podle B. & B. velká (163,2 cm), podle Sjøvolda velká (160,4 ± 4,5 cm). Patologie, variety: hypoplázie skloviny, periostitida na fragmentu žebra. Závěr: žena, adultus I 335 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 225. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 40, 41 a 42. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 225. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 40, 41 and 42. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 36 (obr. 224) Kostra 39 (obr. 224) Zlomky lebky a postkraniálního skeletu. Lebka: středně robustní stavby, s otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet středně robustní, se slabým až středním reliéfem svalových úponů. Metrika: tělesná výška podle délky humeru podle B. & B. velká (162,0 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (157,6 cm). Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, cribra orbitalia sin. Závěr: spíše žena, adultus II – maturus I (30–45 let) Příměs: horní pravá M2 nedospělého jedince (infans III) Poškozená lebka a několik kostí postkraniálního skeletu. Lebka: gracilní, tenkostěnná. Plně prořezaná dočasná dentice, prořezávající trvalé první stoličky. Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz. Patologie, variety: slabá cribra orbitalia sin. Závěr: dítě, infans II (4–5 let) Kostra 37 (obr. 224) Zlomky lebky, volné zuby a zlomky dlouhých kostí dolních končetin. Lebeční zlomky gracilní, tenkostěnné, plně mineralizovaná dočasná dentice, trvalé stoličky v počátečním stadiu mineralizace kořenů. Postkraniální skelet: gracilní. Závěr: dítě, infans II (4–5 let) Kostra 40 (obr. 225) Poškozená lebka, drť kostí trupu a zlomky dlouhých končetinových kostí. Lebka: středně robustní stavby, se slabým reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně, na jedné stoličce až ke kořeni obroušen. Postkraniální skelet: gracilní, slabě svalově modelovaný. Metrika: pravý femur hyperplatymerní (64,7), levý femur hyperplatymerní (61,8). Patologie, variety: dvě intravitální ztráty a pravděpodobně jeden kaz zcela destruující korunku, hypoplázie skloviny. Závěr: neurčitelný jedinec (snad spíše žena? – gracilita skeletu), adultus II – maturus I (35–50 let) Kostra 38 (obr. 224) Kostra 41 (obr. 225) Poškozená lebka i postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě, na stoličkách silněji obroušen. Postkraniální skelet: robustní stavby, svalový reliéf nelze hodnotit. Metrika: lebka mesokranní (76,5). Pravý femur platymerní (79,4), levý femur hyperplatymerní (74,3). Patologie, variety: slabá úsada zubního kamene, slabá cribra orbitalia na stropu levé očnice. Závěr: muž, adultus I–II (25–35 let) Poškozená lebka a většina částečně poškozených kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na dvou žebrech. Lebka: středně robustní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup středně silně a silně obroušen. Postkraniální skelet: robustní stavby, se středně výrazným až mohutným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: lebka eurymandibulární (113,2). Pravý femur hyperplatymerní (72,2), levý femur hyperplatymerní 336 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza (69,4), pravá tibie platyknemní (60,5). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (168,0 cm), podle Sjøvolda velká (170,8 cm). Patologie, variety: asymetrická abraze zubů – silnější na horní čelisti na levé straně v úseku I1–P2, zřejmě důsledek habituálního žvýkání, diastema mezi 23 a 24, slabá úsada zubního kamene, ossiculum lambdae, slabá spondylóza II. stupně na hrudních a bederních obratlích. Závěr: muž, maturus I /– maturus II/ (40–55 let) Kostra 42 (obr. 225) Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. Slabě zelené zbarvení oxidy mědi na obou kostech levého předloktí. Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Prořezávající trvalá dentice. Kosti postkraniálního skeletu gracilní, s volnými epifýzami. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 125,7 cm. Patologie, variety: na horních trvalých řezácích hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin. Závěr: dítě, infans III (6,5–7,5 r.) Kostra 43 (obr. 226) Lebka ve zlomcích a poškozený postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, výrazně svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě až středně silně obroušen, perzistující dočasné zuby silně obroušeny. Postkraniální skelet: robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: pravý femur platymerní (78,8), levý femur platymerní (75,0). Patologie, variety: anomálie chrupu – perzistence dočasných zubů (65, 73, 83, 85), hypodontie 13, 23, 32, 35, 45, šikmé prořezávání horního premoláru, prořezávající pravý horní špičák, hypoplázie skloviny. Závěr: muž, adultus I Kostra 44 (obr. 226) Poškozená lebka a většina částečně poškozených kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na týlní kosti a na pravém rameni mandibuly. Lebka: středně robustní stavby, s otevřenými lebečními švy a synostozovanou částí šípového švu, naznačený reliéf svalových úponů. Zuby z větší části intravitálně ztraceny, zbývající zuby středně silně obroušeny. Postkraniální skelet: středně robustní stavby, se středně výrazným, na kostech pažních mohutným svalovým reliéfem. Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,9), eurymetopní (77,0), mesomandibulární (99,0). Levý femur platymerní (78,1), pravý femur platymerní (75,0), pravá tibie mesoknemní (66,7), levá tibie platyknemní (60,0). Tělesná výška B. & B. velká (160,9 cm), podle Sjøvolda velká (159,4 ± 4,5 cm). Patologie, variety: 16 intravitálních ztrát, osteochondróza na krčních a bederních obratlích, spondylóza III. stupně na hrudních a bederních obratlích, omartróza bilat., artrotické změny v pravém loketním kloubu, coxartróza, zhojená zlomenina levé kosti loketní. Závěr: žena, senilis (nad 60 let) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 318–362 Kostra 45 (obr. 226) Zlomky lebky, volné zuby a drť dlouhých kostí dolních končetin. Plně mineralizovaná dočasná dentice, trvalá dentice v počáteční fázi mineralizace kořenů (M1, I). Závěr: dítě, infans II (3–4,5 let) Kostra 46 (obr. 226) Drobné zlomky lebky, několik volných zubů (dočasná horní stolička a 6 trvalých zubů), drť kostí horních končetin, fragmenty dlouhých kostí dolních končetin. Trvalé zuby ve stadiu mineralizace kořenů. Zlomky dlouhých kostí gracilní stavby. Závěr: dítě, infans III (8–10 let) Kostra 47 (obr. 226) Fragmenty lebky, volné zuby a poškozený neúplný postkraniální skelet. Slabě zelené zbarvení na diafýze pravé kosti loketní. Zlomky lebky gracilní stavby, chrup středně a silně obroušen. Postkraniální skelet: střední až gracilnější stavby, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: pravý femur hyperplatymerní (63,6), levý femur hyperplatymerní (68,8), levá tibie euryknemní (75,8). Tělesná výška podle B. & B. velká (165,8 cm), podle Sjøvolda velká (167,8 cm). Závěr: žena, maturus I–II Kostra 48 (obr. 226) Fragmenty lebky, zlomky kostí trupu a některé dlouhé končetinové kosti. Lebka: gracilní, tenkostěnná. Plně prořezaná dočasná dentice, trvalé první stoličky těsně před prořezáním. Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz. Metricky: tělesná výška podle Oliviera ca 113 cm. Patologie, variety: cribra orbitalia na stropu pravé očnice. Závěr: dítě, infans II (5–6 let) Kostra 49 (obr. 227) Poškozená lebka a postkraniální skelet. Lebka: robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a synostozovanými i srůstajícími lebečními švy. Chrup středně silně obroušen, úsada zubního kamene. Postkraniální skelet: robustní stavby, s nepříliš výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: pravý femur hyperplatymerní (66,7), levý femur hyperplatymerní (69,4), pravá tibie euryknemní (80,6), levá tibie euryknemní (74,3). Tělesná výška podle B. & B. velká (174,2 cm), podle Sjøvolda velká (177,6 cm). Patologie, variety: crista supinatoria bilat., hypoplázie skloviny, zhojená zlomenina levé kosti klíční, pravděpodobně zhojená zlomenina prstového článku proximální řady ruky, patologické změny na sakroiliakálním skloubení sin. Závěr: muž, adultus II Kostra 50 (obr. 227) Poškozená lebka a poškozený neúplný postkraniální skelet, z kostí trupu pouze drť. 337 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 226. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 43, 44, 45, 46, 47 a 48. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 226. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 43, 44, 45, 46, 47 and 48. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy, slabě svalově modelovaná. Chrup slabě až středně silně obroušen. Postkraniální skelet: gracilní, slabě až středně výrazně svalově modelovaný. Metrika: oba femury hyperplatymerní (67,9). Závěr: žena, adultus I (20–35 let) Kostra 51 (obr. 227) Fragmenty lebky a postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení mědi na zlomku dlouhé kosti (pravděpodobně humerus dx). Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy, prořezávající trvalá dentice. 338 Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz. Patologie, variety: periostitida na levém femuru. Závěr: dítě, infans II (4–5 let) Kostra 52 (obr. 228) Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Lebeční kosti poměrně tenkostěnné, naznačený svalový reliéf, lebeční švy otevřené. Chrup slabě a středně silně obroušen. Postkraniální skelet: robustní stavby (horní končetiny nepříliš robustní, ale výrazně svalově modelované), s mohutným reliéfem svalových úponů. Femury výrazně PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 227. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 49, 50 a 51. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 227. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 49, 50 and 51. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. anteroposteriorně prohnuty, tibie prohnuty mediolaterálně. Metrika: lebka mesomandibulární (103,9). Pravý femur platymerní (75,8), levý femur platymerní (81,8), pravá tibie platyknemní (60,6), levá tibie mesoknemní (63,6). Tělesná výška podle B. & B. střední (166,3 cm), podle Sjøvolda střední (166,9 ± 4,5 cm). Závěr: muž, adultus I Kostra 53 (obr. 228) Fragmenty lebky, volné zuby a zlomky dlouhých končetinových kostí. Zlomky lebky tenkostěnné, s otevřenými lebečními švy. Chrup ve stavu výměny. Kosti postkraniálního skeletu gracilní. Patologie, variety: cribra orbitalia sin. Závěr: dítě, infans III (8–9 let) Kostra 54 (obr. 228) Poškozená lebka a prakticky nepoškozený postkraniální skelet. Lebka: středně robustní stavby, s naznačeným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen, se slabou úsadou zubního kamene. Postkraniální skelet: středně robustní až robustní stavby, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,3), eurymetopní (75,7), mesomandibulární (99,0). Levý femur hyperplatymerní (72,9), pravý femur hyperplatymerní (74,3), pravá tibie mesoknemní (69,7), levá tibie euryknemní (71,9). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (167,4 cm), podle Sjøvolda střední (166,7 ± 4,5 cm). Patologie, variety: cribra orbitalia porotická bilat., ponticulus atlantis posterior (foramen arcuale), osteofyt na PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 třetím bederním obratli, patologický nález na sakroiliakálním skloubení Závěr: muž, adultus II – maturus I (30–45 let) Kostra 55 (obr. 228) Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Slabě zelené zbarvení na kostech lebky, obratlích C1-C6, na několika žebrech, na pravé kosti klíční, lopatce, kosti pažní a na drobných kostech rukou. Lebka: gracilní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: gracilní stavby, se slabým reliéfem svalových úponů a epifýzami většinou přirostlými (až na okraje kostí pánevních a laterální konec kostí klíčních a přirůstající epifýzy na obratlových tělech). Metrika: levý femur hyperplatymerní (73,3), pravý femur hyperplatymerní (67,7), levá tibie euryknemní (74,1), pravá tibie euryknemní (71,4). Tělesná výška podle B. & B. velká (160,7 cm), podle Sjøvolda velká (160,7 cm). Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., sutura metopica, hyperdontie (nadbytečný horní řezák), pravý I1 posunut vestibulárně. Závěr: žena, juvenis – adultus I (okolo 20 let) Kostra 56 (obr. 228) Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet. Lebka: gracilní až středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými i synostozovanými lebečními švy. Chrup silně, na některých zubech až ke kořenům obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, se středně mohutným reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka ultradolichokranní (64,6), eurymetopní (75,4). Pravý femur platymerní (80,0), levý femur platymerní (77,4), pravá tibie euryknemní (74,2), levá tibie 339 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 228. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 52, 53, 54, 55, 56 a 57. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 228. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 52, 53, 54, 55, 56 and 57. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. euryknemní (72,7). Tělesná výška podle B. & B. střední (164,6 cm), podle Sjøvolda podprostřední (163,8 ± 4,5 cm). Patologie, variety: tři zubní kazy, tři intravitální ztráty, osteofyt na dens axis, omartróza sin, coxartróza, slabé artrotické změny v loketních kloubech, spondylóza III. stupně na hrudním obratli, II. stupně na prvním křížovém obratli, spondylartróza na krčních obratlích. Závěr: muž (?), maturus II – senilis (nad 50 let) Kostra 57 (obr. 228) Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. 340 Lebka: středně robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup středně silně až silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, s výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Výrazně kanelované kosti holenní, což vypovídá o značném zatížení svalů upínajících se na kost holenní. Silně prohnutá levá kost lýtková. Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,0), eurymetopní (73,8), eurymandibulární (108,6), očnice mesokonchní (84,6), nos leptorhinní (46,2). Pravý femur hyperplatymerní (72,7), levý femur platymerní (83,8), pravá tibie euryknemní (77,4), levá tibie euryknemní (71,9). Tě- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 229. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 58, 59 a 60. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 229. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 58, 59 and 60. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. lesná výška podle B. & B. nadprostřední (167,4 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (168,6 cm). Patologie, variety: v chrupu dva kazy, hypodontie všech třetích stoliček, spondylóza III. stupně na bederních obratlích a na prvním křížovém, spondylartróza na dens axis, slabá omartróza, artróza v loketních kloubech, coxartróza. Závěr: muž, maturus I–II (45–60 let) Kostra 58 (obr. 229) Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Lebka: středně robustní stavby, s naznačeným reliéfem svalových úponů a synostozovanými a obliterovanými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: robustní stavby, s mohutným reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,3). Levý femur platymerní (79,4), pravý femur platymerní (77,1), pravá tibie mesoknemní (64,8), levá tibie mesoknemní (63,9). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (168,4 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (167,0 cm). Patologie, variety: v chrupu 3 kazy, 9 intravitálních ztrát (zuby horní čelisti intravitálně ztraceny, zuby dolní čelisti středně silně obroušeny), pokročilá osteochondróza, spondylartróza na krčních obratlích, spondylóza na hrudních a bederních obratlích. Pravděpodobně sakralizace L5. Artrotické změny na distálních epifýzách obou kostí pravého předloktí, omartróza bilat., artrotické změny na křížokyčelním skloubení dx, lokální zánětlivé ložisko na levé tibii. Závěr: muž, maturus II – senilis (nad 50 let) Kostra 59 (obr. 229) Poškozená lebka i postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná, s obliterovanými lebečními švy a otevřeným týlním švem. Chrup silně obroušen. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Postkraniální skelet: středně robustní až gracilnější stavby, se středně výrazným až výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: mozkovna dolichokranní (73,2). Pravý femur hyperplatymerní (58,3), levý femur hyperplatymerní (69,7). Tělesná výška podle humeru a radia podle B. & B. velká (163,2 cm), podle Sjøvolda velká (161,6 cm). Patologie, variety: tři intravitální ztráty, degenerativně produktivní změny na páteři (spondylartróza na krčních obratlích, spondylóza II.–III. stupně na celé páteři), artróza většiny kloubů horní končetiny a coxartróza sin. Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let) Kostra 60 (obr. 229) Fragmentární lebka a torzovitý postkraniální skelet. Lebka: středně robustní stavby, se synostozovanými i obliterovanými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní stavby, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: levý femur hyperplatymerní (73,5). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (167,5 cm), podle Sjøvolda střední (166,5 cm). Patologie, variety: hypoplázie skloviny, slabá omartróza sin, coxartróza bilat. Závěr: spíše muž, adultus I–II (25–40 let) Kostra 61 (obr. 230) Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, slabě svalově modelovaný, s plně přirostlými epifýzami. 341 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 230. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 61, 62, 63, 64a, 64b a 65. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 230. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 61, 62, 63, 64a, 64b and 65. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,9), eurymetopní (78,1), mesomandibulární (100,0), obličej hyperleptoprosopní (105,5?), horní obličej hyperlepténní (60,9?), očnice mesokonchní (80,5), nos chamerhinní (56,5). Femury hyperplatymerní (73,3), pravá tibie mesoknemní (66,7), levá tibie platyknemní (62,5). Tělesná výška podle B. & B. podprostřední (161,5 cm), podle Sjøvolda malá (156,7 cm). Patologie, variety: os Incae incompletum, náznak cribra orbitalia na stropu levé očnice, hypoplázie skloviny na horních i dolních řezácích, slabá úsada zubního kamene, periostitida na levé kosti pažní, kosti klíční a lopatce, spondylartróza na bederních obratlích. Závěr: spíše muž, adultus I (20–25 let) 342 Kostra 62 (obr. 230) Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, slabě svalově modelovaný, s plně přirostlými epifýzami. Metrika: lebka hyperdolichokranní (66,8), eurymetopní (75,6), mesomandibulární (97,9). Pravý femur eurymerní (92,0), levý femur eurymerní (85,7), pravá tibie euryknemní (74,2), levá tibie euryknemní (79,3). Patologie, variety: trochanter tertius sin, hypoplázie skloviny, blok bederních obratlů. Závěr: neurčitelný jedinec, adultus I (20–25 let) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 231. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 66, 67 a 68. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 231. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 66, 67 and 68. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 63 (obr. 230) Poškozená lebka a neúplný postkraniální skelet. Zelené zbarvení na vnitřní straně os occipitale a velmi slabě na pravé kosti klíční. Lebka: gracilní, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Patologie, variety: ankylóza předloketních kostí na levé straně (vývojová vada), cribra orbitalia sin, periostitida na některých žebrech, na horní třetině diafýzy obou kostí stehenních, na levé kosti lýtkové. Závěr: dospívající jedinec, juvenis (16–17 let) Kostra 64a (obr. 230) Fragmentární lebka a poškozený, neúplný postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, s obliterovanými lebečními švy. Chrup atypicky abradován, silně až velmi silně. Postkraniální skelet: gracilní stavby, se středním až výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: levý femur hyperplatymerní (64,5), pravý femur hyperplatymerní (66,7), levá tibie mesoknemní (65,5), pravá tibie euryknemní (71,4). Tělesná výška podle délky tibie podle Sjøvolda podprostřední (150,9 cm). Patologie, variety: čtyři kazy, dvě intravitální ztráty, úsada zubního kamene. Atypická abraze předních zubů a premolárů dolní čelisti a předních zubů a premolárů horní čelisti – zde výrazněji na levé straně (pravděpodobně pracovní abraze). Slabé artrotické lemy na okrajích kloubních ploch proximálních epifýz obou kostí loketních a na hlavičce levé ulny. Entezopatie na kostech patních. Závěr: žena, senilis (nad 50 let) Lebka: středně robustní, se slabě vyvinutým až naznačeným reliéfem svalových úponů a synostozovanými lebečními švy. Chrup středně silně a silně obroušen. Postkraniální skelet: robustnější stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: mozkovna ultradolichokranní (62,0). Pravý femur hyperplatymerní (67,6), levý femur hyperplatymerní (64,9), pravá tibie euryknemní (72,9), levá tibie euryknemní (74,3). Tělesná výška podle B. & B. střední (166,3 cm), podle Sjøvolda střední (164,5 cm). Patologie, variety: ossiculum lambdae, spondylóza IV. stupně, osteochondróza, spondylartróza, blok třetího a čtvrtého krčního obratle, artrotické změny různého stupně na většině velkých i malých kloubů – slabá omartróza, coxartróza, gonartróza, na drobných kostech ruky. Závěr: muž, senilis Kostra 65 (obr. 230) Fragmenty lebky a zlomky dlouhých končetinových kostí. Kosti středně robustní stavby, blíže nehodnotitelné. Chrup středně silně a silně obroušen. Patologie, variety: hypoplázie skloviny, na zlomku pravé ulny v dolní třetině diafýzy zhojená zlomenina. Závěr: neurčitelný jedinec, maturus I+ (nad 45 let) Kostra 66 (obr. 231) Zlomky plochých lebečních kostí a volné zuby. Lebeční zlomky tenkostěnné. Plně mineralizovaná dočasná dentice, první trvalé stoličky v počátečním stadiu mineralizace kořenů. Závěr: dítě, infans II (3–4 roky) Kostra 67 (obr. 231) Kostra 64b (obr. 230) Poškozená lebka a postkraniální skelet. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Silně poškozená lebka, dlouhé končetinové kosti a několik kostí postkraniálního skeletu. 343 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 232. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 69, 70, 71, 72, 73 a 74. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 232. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 69, 70, 71, 72, 73 and 74. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Lebka: gracilní, otevřené lebeční švy. Plně prořezaná dočasná dentice, první trvalé stoličky před prořezáním. Postkraniální skelet gracilní, bez epifýz. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 117,5 cm. Patologie, variety: cribra orbitalia bilat., periostitida na levé ulně a levé tibii. Závěr: dítě, infans II (4–5 let) Postkraniální skelet: středně robustní, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů a epifýzami začínajícími srůst. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 168 cm. Patologie, variety: cribra orbitalia dx, hypoplázie skloviny, foramen supratrochleare bilat. Závěr: dospívající jedinec, juvenis (15–16 let), spíše muž Kostra 68 (obr. 231) Kostra 69 (obr. 232) Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Na ventrální ploše obou lopatek velmi světle zelené zbarvení oxidy mědi. Lebka: tenkostěnná, lebeční švy otevřené. Plně prořezaná trvalá dentice, kromě třetích stoliček. Poškozená lebka a postkraniální skelet. Lebka: střední až robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými a synostozovanými lebečními švy. Chrup atypicky středně silně a silně obroušen. 344 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza Postkraniální skelet: robustní stavby, s mohutným až středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: očnice chamaekonchní (70,7), nos mesorhinní (49,0). Pravý femur hyperplatymerní (67,6), levý femur hyperplatymerní (70,3), pravá tibie mesoknemní (68,6), levá tibie mesoknemní (63,9). Patologie, variety: tři kazy, dvě intravitální ztráty, atypická abraze pravděpodobně v důsledku pracovní činnosti – silná abraze až ke kořenům na horních zubech, středně silná na dolních zubech. Zhojená zlomenina levé ulny, spondylóza II. stupně na hrudních a bederních obratlích, spondylartróza na dens axis, na hrudních obratlích. Závěr: muž, adultus II – maturus I (35–50 let) Kostra 70 (obr. 232) Fragmenty lebky, volné zuby a neúplný poškozený postkraniální skelet. Fragmenty lebky nehodnotitelné, chrup slabě, na stoličkách silněji obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, slabě svalově modelovaný, s plně přirostlými epifýzami. Metrika: pravý femur platymerní, pravá tibie platyknemní (62,1), levá tibie platyknemní (62,5). Tělesná výška podle B. & B. velká (171,3 cm), podle Sjøvolda velká (172,7 cm). Patologie, variety: hypoplázie skloviny, perzistence dočasných dolních druhých stoliček. Závěr: muž, adultus I (20–35 let) Kostra 71 (obr. 232) Fragmentární lebka a neúplný poškozený postkraniální skelet. Lebka: gracilní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavby, s epifýzami začínajícími srůst. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 168,0 cm. Závěr: dospívající jedinec, spíše muž, juvenis (16–18 let) Kostra 72 (obr. 232) Dlouhé kosti končetin a pravá kost pánevní. Kosti gracilní, s volnými epifýzami Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 143,5 cm. Závěr: dospívající jedinec, infans III – juvenis (12–14 let) Kostra 73 (obr. 232) Drť lebečních zlomků, volné zuby, zlomky krčních obratlů a zlomky kompakty dlouhých končetinových kostí. Zlomky lebky i dlouhých kostí gracilnější až středně robustní stavby, blíže nehodnotitelné. Chrup slabě až středně silně obroušen. Závěr: neurčitelný jedinec, adultus I–II 318–362 Postkraniální skelet: středně robustní, s výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: femury platymerní (78,8), pravá tibie euryknemní (78,8), levá tibie euryknemní (80,0). Tělesná výška podle B. & B. velká (161,2 cm), podle Sjøvolda velká (160,8 ± 4,5 cm). Patologie, variety: trochanter tertius bilat, Pacchionské granulace na lamina interna temenních kostí, jeden zubní kaz, šest intravitálních ztrát, „habituální“ abraze 25, 26 a 37 (36 intravitálně ztracena), spondylóza III. stupně na bederních obratlích, spondylartróza na krčních obratlích, pokročilá gonartróza bilat., omartróza, entezopatie na olecranon ulnae sin, artróza v obou loketních kloubech a na levém zápěstí, zhojená fraktura distální třetiny levé kosti lýtkové. Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 55 let) Kostra 75 (obr. 233) Zlomky lebky, volné zuby a drť dlouhých končetinových kostí. Lebeční zlomky gracilní. Plně mineralizovaná, středně až silně obroušená dočasná dentice. Založeny korunky trvalých zubů v různém stupni mineralizace. Závěr: dítě, infans II (4–5 let) Kostra 76 (obr. 233) Zlomky lebky, zlomky dlouhých kostí a drť kostí postkraniálního skeletu. Lebeční zlomky středně silnostěnné, se synostozovanými lebečními švy. Chrup středně a silně obroušen. Zlomky kostí postkraniálního skeletu gracilní stavby, se středně vyvinutým reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Patologie, variety: osteomyelitida na levé kosti vřetenní i kosti loketní. Závěr: spíše žena, maturus–senilis (nad 45 let) Kostra 77 (obr. 233) Poškozená lebka i postkraniální skelet. Lebka: středně robustní (až gracilnější) stavby, s naznačeným reliéfem svalových úponů a synostozovanými i obliterovanými lebečními švy. Chrup silně, asymetricky obroušen. Postkraniální skelet: robustní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,9), eurymetopní (75,5), mesomandibulární (104,9). Levý femur platymerní (84,4). Patologie, variety: 9 intravitálních ztrát, spondylóza II. stupně na krčních, hrudních i bederních obratlích, omartróza sin, slabá coxartróza. Asymetrická abraze chrupu – velmi silně, až ke krčku obroušeny levé horní premoláry a první stolička – důsledek opakované habituální či pracovní činnosti. Závěr: muž, maturus II Kostra 74 (obr. 232) Poškozená lebka a většina mírně poškozených kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé kosti spánkové, na pravém rameni mandibuly, na malém chocholíku a na přední ploše levé kosti stehenní nad distální epifýzou. Lebka: gracilní až středně robustní, slabě svalově modelovaná, se synostozovanými lebečními švy. Chrup středně a silně obroušen, místy až ke kořenům. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Kostra 78 (obr. 234) Fragmentární lebka i postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, až gracilní stavby, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami, kromě crista iliaca na kosti pánevní, která je přirůstající. 345 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 233. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 75, 76 a 77. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 233. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 75, 76 and 77. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Metrika: pravý femur platymerní (78,8) Patologie, variety: hypoplázie skloviny. Závěr: žena, adultus I Kostra 79 (obr. 234) Fragmentární lebka i postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná, s lebečními švy v různém stupni srůstu. Postkraniální skelet: gracilní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami. Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat., na horní stoličce silná úsada zubního kamene. Závěr: neurčitelný jedinec, snad spíše žena, maturus II – senilis (nad 50 let) Kostra 80 (obr. 234) Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu. Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná, chrup slabě až středně silně obroušen. Postkraniální skelet: středně robustní až gracilnější stavby, slabě svalově modelovaný. Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,1), eurymetopní (76,6), leptomandibulární (86,7). Levý femur platymerní (77,4), pravý femur platymerní (76,7). Tělesná výška podle délky humeru podle B. & B. velká (167,2 cm), podle Sjøvolda velká (167,7 cm). Závěr: žena, adultus II (– maturus I) Kostra 81a (obr. 234) Zlomky lebky a drť kostí postkraniálního skeletu. Lebka: střední až gracilní stavby, se synostozovaným šípovým švem, dva zlomečky skloviny stoliček slabě až středně obroušené. Kosti postkraniálního skeletu nehodnotitelné. Závěr: spíše žena, adultus II+ (nad 40 let) 346 Kostra 81b (obr. 234) Zlomky lebky, zlomky kostí horních končetin a drť ostatních kostí postkraniálního skeletu. Zlomky lebky robustnější stavby, s výraznějším reliéfem svalových úponů. Lebeční švy nehodnotitelné. Zachovány pouze korunky dvou horních třetích stoliček, slabě obroušené. Zlomky kostí postkraniálního skeletu robustní stavby, s plně přirostlými epifýzami. Patologie, variety: pravděpodobně 7 intravitálních ztrát, spondylóza II. stupně na krčních obratlích. Závěr: spíše muž, adultus II – maturus I (35–50) Kostra 82 (obr. 234) Fragmenty lebky, volné zuby velmi poškozené a drť kostí postkraniálního skeletu. Lebka: středně robustní, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě a středně silně obroušen. Na kostech postkraniálního skeletu plně přirostlé epifýzy. Závěr: neurčitelný jedinec, adultus I–II Kostra 83 (obr. 235) Fragmentární lebka a neúplný postkraniální skelet. Lebka gracilní, s otevřenými lebečními švy. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 128 cm Patologie, variety: cribra orbitalia sin Závěr: dítě, infans III (6–8 let, zubní věk nižší než kostní) Kostra 84 (obr. 235) Fragmenty lebky i postkraniálního skeletu. Zlomky lebky silnostěnné, robustní stavby. Zlomky kostí postkraniálního skeletu robustní stavby, s plně přirostlými epifýzami. Patologie, variety: osteochondróza na krčních a hrudních obratlích a spondylóza II. stupně na celé páteři Závěr: muž, maturus I–II (nad 40 let) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 234. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 78, 79, 80, 81a, 81b a 82. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 234. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 78, 79, 80, 81a, 81b and 82. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 85 (obr. 235) Drobné zlomky lebky a drť kostí postkraniálního skeletu. Lebeční zlomky středně silnostěnné, lebeční švy srůstající i synostozované. Zlomky kostí postkraniálního skeletu s plně přirostlými epifýzami. Závěr: neurčitelný jedinec, dospělý Kostra 86 (obr. 236) Fragmentární lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu. Lebka: robustní až středně robustní stavby, se slabým PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 až středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy (pouze levá část lambdového švu obliterovaná). Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: robustní stavby, středně výrazně svalově modelovaný. Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,7), eurymetopní (69,4), eurymandibulární (111,8). Pravý femur hyperplatymerní (70,6), levý femur platymerní (75,8). Patologie, variety: processus supracondylaris sin, crista hypotrochanterica bilat., pět zubních kazů, spondylartróza na dens axis a fovea dentis. Závěr: muž, maturus I (35–50 let) 347 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 235. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 83, 84 a 85. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 235. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 83, 84 and 85. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 87 (obr. 236) Fragmentární lebka a poškozený postkraniální skelet. Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Trvalá dentice v závěrečném stadiu mineralizace kořenů. Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 150,5 cm Patologie, variety: perzistence dočasných zubů (53, 63, 55, 65), cribra orbitalia – výraznější na levé straně, hypoplázie skloviny na dolních špičácích. Závěr: dítě, infans III (12–14 let) Kostra 88 (obr. 236) Fragmenty lebky a zlomkovitý neúplný postkraniální skelet. Lebeční zlomky středně silnostěnné, s otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. Postkraniální skelet: střední až robustnější stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Závěr: spíše muž, adultus II – maturus I Kostra 89 (obr. 236) Volné zuby a drť kostí postkraniálního skeletu. Lebka: plně mineralizované korunky dočasných zubů s kořeny olámanými, trvalé zuby v průběhu mineralizace korunek. Závěr: dítě, infans II (2–3 roky) Kostra 90 (obr. 236) Poškozená lebka a neúplný postkraniální skelet. Lebka: středně robustní stavby, se slabým reliéfem svalových úponů a synostozovanými a srůstajícími lebečními švy. Chrup na mandibule středně až silně obroušen, na maxile až ke kořenům. Postkraniální skelet: robustní stavby, středně výrazně svalově modelovaný. 348 Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,2), orthokranní (70,7), akrokranní (105,3), eurymetopní (74,4), mesomandibulární (103,0). Levý femur platymerní (79,5), pravá tibie euryknemní (72,9), levá tibie euryknemní (75,0). Tělesná výška podle B. & B. velká (176,5 cm), podle Sjøvolda velmi velká (181,4 cm). Patologie, variety: tři zubní kazy, sedm intravitálních ztrát, asymetrická abraze horní čelisti (až ke kořenům) a mandibuly (středně silné otření), polytrauma – zhojená fraktura processus mastoideus sin, poúrazové změny na pravé straně obličeje na kosti lícní a na processus coronoideus. Závěr: muž, adultus II – maturus I (35–45 let) Kostra 91 (obr. 236) Poškozená lebka a neúplný, mírně poškozený postkraniální skelet. Lebka: robustní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů a synostozovanými a obliterovanými lebečními švy. Zuby horní čelisti abradovány až ke kořenům, zuby dolní čelisti středně silně obroušeny. Postkraniální skelet: robustní stavby, s mohutným reliéfem svalových úponů. Metrika: levý femur platymerní (77,1), pravý femur platymerní (80,0), levá tibie euryknemní (71,4), pravá tibie mesoknemní (67,6). Tělesná výška podle B. & B. velká (170,2), podle Sjøvolda velká (173,2 cm). Patologie, variety: pravděpodobně zhojené poranění levé očnice, většina zubů horní čelisti obroušena až ke kořenům (habituální či pracovní abraze nebo mutilace?), v chrupu dále 8 intravitálních ztrát, spondylóza III. stupně na celé páteři, artrotické změny na většině kloubů, zhojená zlomenina levé ulny. Závěr: muž, maturus II – senilis (nad 55 let) PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 236. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 86, 87, 88, 89, 90 a 91. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 236. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 86, 87, 88, 89, 90 and 91. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Kostra 92a (obr. 237) Fragmentární lebka a neúplný postkraniální skelet. Lebka: gracilní, tenkostěnná, s otevřenými lebečními švy. Plně prořezaná dočasná dentice. Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 100 cm. Patologie, variety: na stropech obou očnic cribra orbitalia. Závěr: dítě, infans II (2,5–3,5 roku) Kostra 92b (obr. 237) Fragmentární lebka a neúplný, poškozený postkraniální skelet. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Lebeční kosti gracilní, tenkostěnné. Prořezávající trvalá dentice. Postkraniální skelet gracilní, s volnými epifýzami. Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 129 cm. Patologie, variety: hypoplázie zubu 21. Závěr: dítě, infans III (6–8 let) Kostra 93 (obr. 237) Silně poškozená lebka a neúplný, poškozený postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě až středně silně obroušen. Horní třetí stoličky ve stadiu mineralizace kořene. 349 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 237. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 92a, 92b a 93. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 237. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 92a, 92b and 93. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Postkraniální skelet: středně robustní stavby, středně výrazně, na humerech výrazně svalově modelovaný. Metrika: levý femur hyperplatymerní (71,4), levá tibie euryknemní (70,6). Tělesná výška podle B. & B. střední (166,2 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (167,2 cm). Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat., Schmorlovy uzly na obratlích, hypoplázie skloviny. Závěr: muž, adultus I (20–30 let) Kostra 94 (obr. 238) Fragmentární lebka a silně poškozený postkraniální skelet. Lebka: gracilní až středně robustní, se srůstajícími a synostozovanými lebečními švy. Zuby zachovány jen ve formě drti a jen jedna horní stolička celá. Postkraniální skelet: středně robustní až robustní (horní končetiny), se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: pravý femur platymerní (76,5). Tělesná výška podle délky humeru podle B. & B. pro ženy velká (167,5 cm), pro muže nadprostřední (169,2 cm), podle Sjøvolda 169,2 cm. Patologie, variety: crista supinatoria bilat., 5 intravitálních ztrát, hyperostosis frontalis interna (Morgagniho syndrom – obezita, hirsutismus – výskyt u starších žen – etiologie nejasná – hormonální změny?), spondylóza III. stupně na bederních obratlích, slabá coxartróza, gonartróza, periostitida na obou kostech lýtkových. Závěr: neurčitelný jedinec (snad spíše žena vzhledem k patologii na k. čelní), maturus I–II Kostra 95 (obr. 238) Fragmentární lebka a poškozený neúplný postkraniální skelet. Lebka: střední až robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup středně silně obroušen. 350 Postkraniální skelet: střední až robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: pravý femur platymerní (78,1), levý femur hyperplatymerní (71,4). Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat. Závěr: spíše muž, adultus II (30–40 let) Kostra 96 (obr. 238) Poškozená lebka i postkraniální skelet. Lebka: středně robustní, se středním až výrazným reliéfem svalových úponů a lebečními švy v různém stupni srůstu. Chrup silně obroušen. Postkraniální skelet: robustnější stavby, s velmi výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,3), eurymetopní (75,6), eurymandibulární (109,1). Pravý femur platymerní (83,3). Tělesná výška podle B. & B. střední (166,8 cm), podle Sjøvolda střední (165,3 cm). Patologie, variety: hypoplázie skloviny, 13 intravitálních ztrát, spina bifida atlantis posterior, spondylóza II. stupně a osteochondróza na krčních obratlích, spondylóza II.–III. stupně na hrudních obratlích. Pravděpodobně zhojená zlomenina v horní třetině diafýzy levé ulny. Závěr: muž, senilis Kostra 97a (obr. 238) Fragmenty lebky a neúplný poškozený postkraniální skelet. Lebeční zlomky gracilní stavby, otevřené lebeční švy. Dvě zachované stoličky slabě obroušené. Postkraniální skelet: střední až robustnější stavby, s epifýzami končícími srůst (některé ještě nepřirostlé). Metrika: levý femur platymerní (78,8), pravý femur hyperplatymerní (73,5). Tělesná výška podle B. & B. velká (170,0 cm), podle Sjøvolda velká (173,2 cm). Patologie, variety: foramen supratrochleare dx. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 238. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 94, 95, 96, 97a, 97b a 97c. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 238. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 94, 95, 96, 97a, 97b and 97c. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Závěr: dospívající jedinec, spíše muž, juvenis (okolo 18 let) Příměs?: spálená kůstka, bíle zbarvená – pravděpodobně část prstového článku ruky Kostra 97b (obr. 238) Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu. Lebka: gracilnější až středně robustní, s naznačeným reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími, v krátkých úsecích synostozovanými lebečními švy. Postkraniální skelet: robustní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Metrika: levý femur platymerní (80,0), pravý femur platymerní (79,4), levá tibie platyknemní (57,9), pravá tibie platyknemní (62,5). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (168,5), podle Sjøvolda nadprostřední (169,4 cm). Patologie, variety: jeden zubní kaz, na chrupu pravděpodobně mutilace nebo abraze v důsledku pracovní činnosti (abraze je symetrická, rovnoměrně zasahuje prakticky všechny zuby horní čelisti až na M2 a řezáky dolní čelisti), coxartróza dx. Na pravém femuru výrazně osifikovaný svalový úpon pravděpodobně m. adductor magnus. Závěr: muž, adultus II (30–40 let) 351 Antropologická a demografická analýza Kostra 97c (obr. 238) Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé kosti spánkové. Lebka: gracilní, středně výrazně svalově modelovaná, s otevřenými i srůstajícími lebečními švy. Chrup silně, miskovitě obroušen na horních zubech, na prvních stoličkách až ke kořenům, na mandibule středně silně až silně obroušen. Postkraniální skelet: gracilní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: mozkovna hyperdolichokranní (65,6), eurymetopní (72,9). Pravý femur hyperplatymerní (59,4), levý femur hyperplatymerní (56,3), pravá tibie platyknemní (62,9). Tělesná výška podle B. & B. velká (159,2 cm), podle Sjøvolda střední (153,9 cm). Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat., v chrupu tři intravitální ztráty, parodontitis, trauma na dens axis, spondylóza II. stupně na obratlích, omartróza, coxartróza bilat., artrotické změny v loketních a zápěstních kloubech a na zápěstních kůstkách. Ankylóza proximálních konců dvou metatarsů dx (II. a III.). Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 55 let) Kostra 98 (obr. 239) Mírně poškozená lebka a prakticky nepoškozený postkraniální skelet. Lebka: spíše gracilní stavby, s otevřenými lebečními švy a naznačeným reliéfem svalových úponů. Obrus zubů slabý. Postkraniální skelet: středně robustní, slabě svalově modelovaný, s plně přirostlými epifýzami, pouze sternální epifýza na klíčních kostech přirůstající. Metrika: lebka dolichokranní (70,5), metriometopní (68,7), mesomandibulární (98,9). Pravý femur platymerní (75,8), levý femur platymerní (78,8), tibie euryknemní (70,0). Tělesná výška podle B. & B. pro muže podprostřední (162,1 cm), pro ženy velká (160,5 cm), podle Sjøvolda 159,6 cm – pro muže malá, pro ženy velká. Patologie, variety: pravděpodobně drobný zubní kaz, hypoplázie skloviny, foramen supratrochleare sin. Závěr: neurčitelný jedinec (lebka a metrická charakteristika pánve spíše ženské, morfologie pánve výrazně mužská, robusticita skeletu střední), adultus I. Příměs: na dně nalezen neurčitelný zlomek spálené kosti – ZK/LK? Kostra 99 (obr. 239) Velmi poškozená až fragmentární lebka, fragmenty dlouhých končetinových kostí, několik obratlů a zlomky trupu a kostí končetin. Lebka: lebeční kosti středně silnostěnné, s výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup částečně (na maxile) poškozený, sklovina rozdrolená, středně silně obroušen, s úsadou zubního kamene. Postkraniální skelet: středně robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Metrika: pravá tibie platyknemní (61,8). Patologie, variety: dva zubní kazy, Schmorlovy uzly na bederních obratlích. Lebka byla rozlámána především v důsledku postdepozičních procesů, byly však na ní zjištěny i další praskliny, které mohou svědčit o intencionálním zásahu. Celá lebka i oblasti v bezprostředním 352 318–362 okolí prasklin jsou však silně poškozeny, což znesnadňuje celkovou interpretaci nálezu. Nicméně je zřejmé, že se v několika případech jedná o perimortální zranění bez známek hojení – přeseknutí kosti spánkové v místě nad fossa mandibularis a frakturu na ramus mandibulae. Charakter těchto zranění ukazuje na ránu vedenou zepředu zprava doleva, přičemž byla zasažena oblast levého spánku a levého krčku a ramene mandibuly. Závěr: muž, adultus II – maturus I Příměs: spálený kostěný artefakt a 13 zlomků spálených kostí některých lidských (dlouhých končetinových), ale především neurčitelných Hrob 100a, 100b (tab. 12; 60: E–H; 105; obr. 59) Váha: 2479 g (skupina kostí č. 1 – 1299 g, skupina kostí č. 2 – 1180 g) Velikost zlomků: většina velmi malých a malých (0– 25 mm), ale i velké (36–45 mm) (dle Wahla 1982) Zbarvení, stupeň spálení: ojediněle černé, šedomodré, světle hnědé, většinou šedé a křídovitě bílé, spálení zčásti nedokonalé (okolo 300 °C), většinou dokonalé až křídovité (650–700 °C). Žárový pohřeb 100a: Identifikováno: ploché kosti lebky s otevřenými lebečními švy, zlomek maxily s prázdnými alveoly, kořeny trvalých zubů plně mineralizované, hlavička mandibuly. Zlomky dvou kostí skalních. Pravá kost klíční, žebra, obratle hrudní, bederní, kost křížová (bez degenerativně produktivních změn), proximální hlavice femuru (Ø 40 mm), distální epifýza femuru, levá čéška, prstní články ruky I. a II. řady, diafýza dlouhé končetinové kostí, proximální hlavička radia, prstový článek nohy II. řady. Závěr: dospělý jedinec, adultus I–II (20–35 let) Žárový pohřeb 100b: Identifikováno: ploché kosti lebky, kořeny trvalých zubů plně mineralizované, hlavička mandibuly, zlomky dvou kostí skalních, lopatka, obratle krční, hrudní, proximální epifýza dlouhé kosti, distální epifýza humeru, pravděpodobně kost pánevní (facies auricularis), prstní článek ruky I. řady, metatarsus?, diafýzy dlouhých kosti. Závěr: dospělý jedinec, adultus – maturus I (30–50 let) Závěr: pravděpodobně dvojpohřeb, rozdíl mezi jednotlivými skupinami kostí, co se týče stupně spálení a velikosti zlomků, není. Snad jen ve skupině č. 1 se vyskytují častěji zlomky velké (hlavice dlouhých kostí, obratle). Nález čtyř kostí skalních a dvou různých hlaviček mandibuly (ovšem jedna je méně spálená, takže velikostní rozdíl může být způsoben i rozdílným stupněm spálení) a váha pozůstatků nás opravňují k závěru, že jde o pohřeb dvou dospělých osob. Žárový pohřeb 101 (tab. 34; 59: F; 112–113; 116–117; obr. 59–60) Váha: 323,5 g (kumulace kostí č. 1 – 314 g, kumulace kostí č. 2 – 7 g, kumulace kostí č. 3 – 2,5 g) Velikost zlomků: malé, střední i velké Zbarvení, stupeň spálení: hnědé, tmavě šedé, bílé, křídovitě bílé, spálení dokonalé a dokonalé až křídovité (550–700 °C). Dva fragmenty plochých kostí lebky a dva fragmenty kompakty dlouhých kostí nespálené (pravděpodobně jde o příměs). Poznámky: nelze určit, zda kumulace kostí náleží k jednomu jedinci, resp. nelze to vyloučit. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 239. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 98 a 99. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. Fig. 239. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial nos. 98 and 99. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée. Identifikováno: ploché kosti lebky s otevřenými lebečními švy, maxila, mandibula, korunka trvalého horního premoláru a korunka pravděpodobně dolní druhé stoličky neúplně mineralizované, k. skalní, obratle, proximální i distální konec diafýzy tibie bez epifýz (nepřirostlé), distální část diafýzy levého radia, prstové články nohy i ruky, žebra. Závěr: dítě, infans II(–III) (5–6 let) A nedospělí n % inf II 10 inf II–III inf III muži n % ženy n % neurčitelní n % celkem n % 43,5 10 17,9 2 8,7 2 3,6 7 30,4 7 12,5 juvenis 4 17,4 4 7,1 celkem děti 23 100,0 23 41,1 12,5 ad I 2 22,2 5 23,8 7 ad II 3 33,3 2 9,5 5 8,9 12.1.4. Demografická analýza ad I–II 1 11,1 ad II – mat I 4 19,0 Skupina A mat I 1 4,8 1 1,8 2 9,5 3 5,4 Největší koncentrace hrobů čítala pozůstatky celkem 56 jedinců, z čehož bylo 23 (41,1%) nedospělých a 33 (58,9 %) dospělých. Z dospělých bylo 9 (27,3 %) mužů, 21 (63,6 %) žen a 3 (9,1 %) jedinci neurčitelní (tabela 43). 1 33,3 2 3,6 1 33,3 5 8,9 mat I–II 1 11,1 mat II – sen 1 11,1 3 14,3 senilis 1 11,1 4 19,0 celkem dosp. 9 27,3 21 63,6 3 9,1 33 58,9 celkem 9 16,1 21 37,5 3 5,4 56 100,0 1 33,3 5 8,9 5 8,9 Mezi nedospělými chyběli novorozenci a děti do 0,5 roku. Nejmladší pohřbené děti byly staré okolo 3 let. Děti do 6, resp. 7 let tvořily polovinu souboru nedospělých. Mezi dospělými byli stejnoměrně zastoupeni mladší, adultní i starší, maturní a senilní jedinci, rozdíly se objevily až při srovnání pohlaví. Zatímco v souboru mužů převažovala kategorie adultus (66,6 %) a muži nad 40 let tvořili pouze třetinu, více než polovina žen (57,1 %) se dožila 40 a více let, resp. jedna třetina byla starší 55 let. Průměrný věk mužů tak činil 39,7 ± 5 let, průměrný věk žen 43,5 ± 5 roku. Průměrný věk celé skupiny byl 27,5 let. Stejně jako ve skupině A i zde scházeli novorozenci a děti do 0,5 roku a nejmladšímu pohřbenému dítěti bylo okolo 3 let. Mezi muži byly rovnoměrně zastoupeny všechny věkové kategorie, zatímco většina zde pohřbených žen byla starší 50 let. Průměrný věk mužů činil 40,9 ± 5 let a žen 52,5 ± 5 roku, průměrný věk skupiny byl 31,5 roku. Skupiny B a C Skupina D Skupiny B a C jsme sloučili nejen vzhledem k jejich vzájemné prostorové blízkosti, ale i jejich demografický profil byl velmi podobný. Získali jsme tak soubor 29 koster, mezi nimiž bylo 10 (34,5 %) nedospělých a 19 (65,5 %) dospělých. Z dospělých bylo 11 (57,9 %) mužů, 5 (26,3 %) žen a 3 (15,8 %) jedinci zůstali neurčeni (tabela 44). Poslední skupina na severním okraji zkoumané plochy byla tvořena 15 jedinci, z čehož byli 3 (20,0 %) nedospělí a 12 (80,0 %) dospělých. Z dospělých bylo 5 (41,7 %) mužů, 5 (41,7 %) žen a 2 (16,7 %) jedinci neurčitelní (tabela 45). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Tabela 43. Mikulovice. Demografická struktura hrobů skupiny A. Table 43. Mikulovice. Demographic structure of group A graves. Ani zde nebyli nalezeni žádní novorozenci, nejmladšímu dítěti bylo okolo 2,5 let. Až na jednu ženu byli 353 Antropologická a demografická analýza B+C nedospělí n % inf II 4 inf III inf III – juv muži n 318–362 ženy % n neurčitelní % n % celkem Samostatné hroby nedospělí muži ženy neurčitelní celkem n % 40,0 4 13,8 inf II 1 10,0 1 3,4 inf III 1 50,0 1 10,0 1 10,0 1 3,4 celkem děti 2 100,0 2 20,0 n % 1 50,0 n % juvenis 4 40,0 4 13,8 ad I celkem děti 10 100,0 10 34,5 ad II 2 33,3 2 33,3 n 1 % n % 100,0 n % 1 10,0 1 10,0 2 20,0 2 20,0 1 33,3 5 17,2 ad II – mat I 1 33,3 2 6,9 mat I–II 9,1 1 3,4 senilis 2 2 18,2 2 6,9 celkem dosp. 6 75 2 25,0 8 80,0 1 9,1 1 3,4 celkem 6 60 2 20,0 10 100,0 mat II – sen 2 18,2 3 60,0 6 20,7 senilis 1 9,1 1 20,0 2 6,9 ad I 3 27,3 ad II 1 9,1 ad I–II 1 ad II – mat I mat I–II 1 20,0 1 33,3 celkem dosp. 11 57,9 5 26,3 3 15,8 19 65,5 celkem 11 37,9 5 17,2 3 10,3 29 100,0 Tabela 44. Mikulovice. Demografická struktura hrobů skupiny B+C. Table 44. Mikulovice. Demographic structure of group B+C graves. všichni pohřbení starší 30 let. Průměrný věk mužů byl 46,0 ± 5 let, průměrný věk žen 44,0 ± 5 let, průměrný věk celé skupiny 36,3 roky. Samostatné pohřby Jednotlivé pohřby roztroušené po celé zkoumané ploše byly tvořeny jedním dětským dvojhrobem (3, resp. 7 let), 5 mužskými a 1 ženským hrobem a dvěma sídlištními objekty s kostrou muže zavalenou kameny (označovanou jako „vampýr“) a pravděpodobnou ženou (tabela 46). Souhrnné srovnání Na obr. 240 je znázorněno demografické složení jednotlivých skupin. Ve všech skupinách bylo relativně málo neurčitelných jedinců, ve skupině A výrazně převažovaly ženy nad muži, ve skupině B+C a mezi samostatnými pohřby převažovali muži nad ženami a skupina D vykazovala rovnoměrné zastoupení obou pohlaví. Neobvyklý je vysoký průměrný věk jak mužů, tak především žen ve všech skupinách (tabela 47). I přes relativně vysoké zastoupení nedospělých jedinců ve skupinách A a B+C (> 30 %) vychází ve všech 1 100,0 33,3 1 10,0 2 20,0 Tabela 46. Mikulovice. Demografická struktura samostatných hrobů. Table 46. Mikulovice. Demographic structure of independent graves. skupinách také vysoký průměrný věk obyvatel. Je ale v souladu s hodnotami zjištěnými na některých dalších únětických pohřebištích: v Praze-Jinonicích byla hodnota e0 26,6 roků (Velemínský – Dobisíková 1998), v Moravské Nové Vsi - Hruškách 31,0 let (Dobisíková – Velemínský 1996), v Těšeticích 25,1 roků (Lorencová – Beneš – Podborský 1987), v Čimicích 32,7 let (Chochol 1980b), v Praze-Čakovicích 35,2 roků (Chochol 1980a) a u souboru koster z různých lokalit na Litoměřicku také 35,2 roků (Chochol 1974). Ale například v Miškovicích byl zjištěn průměrný věk skupiny 22,8 roků (Ernée 2015) a ve Vepřeku dokonce jen 20,2 roků (Lička – Lutovský 2006). Zde ale bylo kromě vysokého zastoupení nedospělých jedinců (40,4 %) i několik malých dětí do 2 let, což jsou faktory, které mohou ovlivnit hodnoty v úmrtnostní tabulce, hlavně zmíněnou naději dožití. Mezi pohřbenými v Mikulovicích úplně scházeli novorozenci 70 60 50 40 30 20 10 D inf II nedospělí n % 1 33,3 muži n % ženy n % neurčitelní n % celkem n % 1 6,7 inf III 2 66,6 2 13,3 celkem děti 3 100,0 3 20,0 ad I 1 20,0 ad I–II 1 50,0 1 6,7 1 6,7 ad II – mat I 2 40,0 4 26,7 mat I 1 20,0 1 6,7 mat II 1 20,0 1 6,7 mat I–II 1 20,0 1 6,7 mat II – sen 2 2 40,0 40,0 dospělí nedospělí A muži B+C ženy D neurčit. pohřby Obr. 240. Mikulovice. Zastoupení pohlaví v jednotlivých skupinách hrobů. Kresba P. Stránská. — Fig. 240. Mikulovice. Sex representation in individual grave groups. Drawing by P. Stránská. Skupina muži ženy 43,5 skupina celkem (včetně nedospělých) 27,5 2 13,3 A 39,7 1 50,0 1 6,7 B+C 40,9 52,5 31,5 D 46,0 44,0 36,3 celkem dosp. 5 41,7 5 41,7 2 16,7 12 80,0 celkem 5 33,3 5 33,3 2 13,3 15 100,0 Tabela 45. Mikulovice. Demografická struktura hrobů skupiny D. Table 45. Mikulovice. Demographic structure of group D graves. 354 0 Tabela 47. Mikulovice. Průměrný věk dožití pohřbených v jednotlivých skupinách (± 5 let). — Table 47. Mikulovice. Average age at death for those buried in individual graves (± 5 years). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 Věková skupina let do 20 16 let let do 13 let do 10 let let let do 8 do 7 do 5 do 4 let inf II do no vo ro ze ne c do 2 let 25 20 15 10 5 0 Obr. 241. Mikulovice. Úmrtnost nedospělých jedinců. Kresba P. Stránská. Fig. 241. Mikulovice. Mortality rate of non-adult individuals. Drawing by P. Stránská. a kojenci. Nejmladším pohřbeným dětem bylo okolo 2,5–3 let. Podobně v Jinonicích a v Moravské Nové Vsi - Hruškách bylo nejmladšímu dítěti okolo 2–3 let. Stejně tak v Těšeticích nebyly nalezeny žádné malé děti a v Miškovicích bylo nalezeno pouze jedno dítě mladší dvou let. Dětská úmrtnost v Mikulovicích kulminovala v 5 letech, tzn., že nejvíce dětí na pohřebištích bylo ve věku od 2,5 do 5 let. Nejméně dětí zemřelo mezi 7. a 8. rokem a mezi 13. a 16. rokem (obr. 241). Jedním z ukazatelů demografického profilu zkoumané populace je také dětská úmrtnost. Distribuce jedinců do jednotlivých věkových kohort a demografické parametry vyplývající z úmrtnostní tabulky, jako je např. naděje dožití ex či pravděpodobnost úmrtí qx, mohou odhalit více informací o charakteru zkoumané populace. Odhady dětské úmrtnosti jsou pro archeologické populace uváděny tradičně velmi vysoké, ačkoliv pro tato tvrzení chybí důkazy v podobě kosterních pozůstatků novorozenců a malých dětí (Chamberlain 2006). Hovoříme tedy o tzv. „chybějících dětech“, přičemž pro tento jev existuje řada vysvětlení. Velmi důležitým faktorem ovlivňujícím počet dětských skeletů na pohřebištích je jejich špatná zachovalost. Protože jsou kosti drobné, málo mineralizované a více pórovité, jsou také náchylnější k rozkladu (Guy et al. 1997). Dětské hroby bývají také mělčeji zahloubené, a proto mohou být často kosti rozptýleny či zničeny. Tyto faktory patří do skupiny vnějších, tafonomických okolností, ovlivňujících přítomnost dětských skeletů na pohřebištích. Samostatnou skupinou jsou ale faktory kulturní, které se rovněž podílí na deficitu dětských koster. S dětskými ostatky mohlo být nakládáno odlišným způsobem, a to nedospělí n % 16 42,1 muži n % ženy n % neurčitelní n % celkem n % 16 14,5 inf II–III 2 5,3 2 1,8 inf III 11 28,9 11 10,0 0,9 inf III – juv 1 2,6 1 juvenis 8 21,1 8 7,3 celkem děti 38 100,0 38 34,5 14 12,7 ad I 6 19,4 8 25,0 ad II 6 19,4 2 6,3 ad I–II 2 6,5 ad II – mat I 6 19,4 6 18,8 mat I 1 3,2 1 3,1 mat II 1 3,2 mat I–II 3 9,7 3 9,4 mat II – sen 3 9,7 8 25,0 senilis 5 15,6 5 15,6 dospělí 1 11,1 9 8,2 2 22,2 4 3,6 1 11,1 13 11,8 1 11,1 1 11,1 2 1,8 1 0,9 6 5,5 12 10,9 10 9,1 1 0,9 65,5 celkem dosp. 33 45,8 33 45,8 6 8,3 72 celkem 33 30,0 33 30,0 6 5,5 110 100,0 Tabela 48. Mikulovice. Demografická struktura celého pohřebiště. Table 48. Mikulovice. Demographic structure of the entire cemetery. dokonce archeologicky nezjistitelným. Jako alternativní vysvětlení k absenci dětských skeletů přispívá např. existence dětských pozůstatků v areálu sídliště či dětských pohřebišť (Alesan – Malgosa – Simó 1999; Hillson 2009; Nehlich et al. 2009). Pokud shrneme všechny skupiny dohromady, získáme obraz běžného pohřebiště (obr. 242; tabela 48). Průměrný věk mužů činil 42,7 roků, průměrný věk žen 46,4 roků a průměrný věk celé skupiny vychází na 29,9 roků. 12.1.5. Metrická charakteristika Lebka K dispozici jsme měli 32 částečně měřitelných lebek, z čehož bylo 13 ženských a 19 mužských. Metrické hodnoty zjištěné na jednotlivých lebkách jsou shrnuty v tabele 49, základní statistické údaje v tabele 50 a průměrová charakteristika v tabele 51. I přes relativně dobrou Obr. 242. Mikulovice. Procentní zastoupení jednotlivých věkových skupin v rámci skupin hrobů. Červeně – skupina A; žlutě – skupiny B+C; modře – skupina D. Kresba E. Zazvonilová, grafika M. Ernée. — Fig. 242. Mikulovice. Percentage of individual age groups within grave groups. Red – group A; yellow – groups B+C; blue – group D. Drawing by E. Zazvonilová, graphic by M. Ernée. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 355 Antropologická a demografická analýza š.nosu N-Ns 26 49 Kdl-Kdl v.očnice 34 12 žena 185 126 98 43 35 25 53 14 žena 195 130 101 37 32 24 46 20 žena 189 132 21 muž 198 128 120 98 23 žena 192 128 26 muž 221 133 94 28 muž 190 121 95 30 žena 191 125 94 32 žena 186 128 90 186 33 žena 34 muž 38 muž 187 150 105 131 v.ram. 130 Id-Gn 100 Go-Go 205 107 135 N-Gn muž 129 N-Pr 11a 142 Zy-Zy 192 Ft-Ft 197 žena Eu-Eu žena Ba-B 7 8 G-Op Pohlaví 45 Hrob Mf-Ek 318–362 I1 101 32 63 65,5 95 33 65 70,3 73,9 105,2 74,1 95,0 104 36 63,4 80,8 99,0 117 91 26 113 87 104 64 I2 I3 I42 I48 I13 IFM I39 75,6 53,1 82,9 94,4 68,1 81,4 66,7 86,5 52,2 77,7 86,1 47,2 77,7 92,9 69,8 100 38 63 64,6 78,1 98,0 66,7 101 113 97 97 64 37 30 22 49 35 63 60,2 70,7 107,4 63,7 78,5 89 28 55 65,4 75,2 94,6 92 32 61 68,8 80,6 117,2 70,3 102,2 76 33 62 70,4 96 34 67 143 41 muž 195 91 103 41 44 žena 193 135 104 103 30 74,0 78,4 81,1 44,9 98,9 76,5 103,9 69,9 77,0 99,0 113,2 52 muž 101 133 105 33 63 54 muž 202 136 103 123 102 31 69 67,3 75,7 99,0 56 muž 189 122 92 36 61 64,6 75,4 57 muž 194 126 93 58 muž 199 134 96 59 žena 183 134 61 muž 194 128 64 muž 208 129 69 muž 194 77 muž 193 135 102 80 žena 191 128 98 86 muž 195 90 muž 198 96 muž 97c žena 39 33 24 52 101 34 65,0 84,6 46,2 73,8 108,6 67,3 73,2 100 110? 67 116? 41 33 26 46 100? 37 62 65,9 80,5 56,5 78,1 100,0 105,5? 60,9? 62,0 97 67 41 29 25 51 32 107 68 85 134 93 104 133 99 102 189 131 99 108 186 122 89 140 I38 68 70,7 49,0 65 69,9 75,5 104,9 41 62 67,1 76,6 86,7 68,7 69,4 111,8 39 72 67,2 70,7 105,3 74,4 103,0 67 69,3 75,6 109,1 65,6 72,9 Tabela 49. Mikulovice. Metrické charakteristiky lebek (vysvětlivky k měřeným znakům – viz např. Stloukal a kol. 1999). — Table 49. Mikulovice. Metric qualities of skulls (key to measured traits – see e.g. Stloukal et al. 1999). zachovalost kostrového materiálu byla na lebkách většinou poškozená base, takže pouze v ojedinělých případech jsme změřili výšku lebky, a rovněž obličejové části byly většinou poškozené, pouze jednou jsme zjistili bizygomatickou šířku lebky. Většinu lebečních indexů nebylo tedy možné vypočítat. Mužské i ženské lebky byly dlouhé a úzké, v indexech průměrně hyperdolichokranní a eurymetopní, ženské lebky byly vysoké, v indexech hypsikranní a akrokranní, očnice byly u obou pohlaví mesokonchní a nos mesorhinní. Postkraniální skelet Vzhledem k poměrně dobré zachovalosti skeletů jsme získali slušné množství dat, na jejichž základě můžeme charakterizovat mikulovickou populaci z hlediska stavby skeletu a rozvoje svalového reliéfu i tělesné výšky (tabela 52, 53, 54). Pomocí některých těchto charakteristik si můžeme udělat představu o životním stylu nebo o zdravotním stavu zkoumané populace. Například z údajů o tělesné výšce, která je do značné míry ovlivněna genetickými faktory, můžeme usuzovat na přírodní i společenské životní podmínky. Tělesná výška totiž závisí také na výživě, resp. na možnostech přístupu 356 k potravě. S tím souvisí i sociální status, s nímž je spojena míra zátěže organismu způsobená fyzickou námahou. Zvýšená pracovní zátěž představuje vznik negativního prostředí, které může způsobit například horší zdravotní stav matek, které rodí méně prospívající děti (Silventoinen et al. 2003; Woitek 2003; Maat 2005; Stránská et al. 2013). Problémem při stanovení tělesné výšky je často výběr vhodné metody, jelikož se výsledky z různých metod mohou hodně lišit (Mansourová 2006). My jsme pro výpočet tělesné výšky zvolili dvě metody – podle Bacha (Bach 1965) & Breitingera (Breitinger 1937) a podle Sjøvolda (Sjøvold 1990). Spolehlivost metod Bacha a Breitingera ověřovali M. Stloukal a H. Hanáková (Stloukal – Hanáková 1978) a zjistili, že kromě tibie v Bachových tabulkách jsou tyto metody pro ostatní kosti vhodné. Metoda Sjøvolda byla použita zejména z toho důvodu, že pro obě pohlaví se používá stejná rovnice. Zjišťovali jsme, zda se to projeví na výsledných hodnotách. Tělesnou stavbu i modelaci svalového reliéfu ovlivňuje pohlavní dimorfismus. Především hodnocení rozvoje svalového reliéfu je do značné míry ovlivněno subjektivním hodnocením badatele. Roli hraje i věk zem- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza Tabela 50. Mikulovice. Základní metrické lebeční charakteristiky – statistické údaje. Vysvětlivky k jednotlivým mírám: M1 – největší délka lebky, M8 – největší šířka lebky, M9 – nejmenší šířka čela, M17 – výška lebky, M45 – bizygomatická šířka, M47 – výška obličeje, M48 – výška horního obličeje, M51 – šířka očnice, M52 – výška očnice, M54 – šířka nosu, M55 – výška nosu, M66 – bigoniální šířka, M69 – výška brady, M70 – výška ramene mandibuly, I1 – i. délkošířkový, I2 – i. délkovýškový, I3 – i. šířkovýškový, I13 – i. frontoparietální, I38 – i. obličeje, I39 – i. horního obličeje, I42 – i. očnicový, I48 – i. nosní, IF-M – i. frontomandibulární. Table 50. Mikulovice. Basic metric skull characteristics – statistical information. Key to individual measurements: M1 – maximum skull length, M8 – maximum skull width, M9 – minimum forehead width, M17 – skull height, M45 – bizygomatic width, M47 – face height, M48 – upper face height, M51 – orbit width, M52 – orbit height, M54 – nose width, M55 – nose height, M66 – bigonial width, M69 – chin height, M70 – mandibula ramus height, I1 – i. length-width, I2 – i. length-height, I3 – I. width-height, I13 – i. frontal parietal, I38 – i. facial, I39 – i. upper face, I42 – i. orbital, I48 – i. nasal, IF–M – i. frontal-mandibular. Index 318–362 N X Min Max Sm. odch. N X Min Max Sm. odch. M1 Muži 17 197,1 187,0 221,0 8,365 M1 13 189,7 183,0 197,0 4,230 M8 15 130,9 121,0 143,0 5,604 M8 13 129,5 122,0 135,0 3,928 M9 17 97,5 91,0 105,0 4,109 M9 10 97,8 89,0 107,0 5,692 M17 1 140,0 M17 2 146,0 142,0 150,0 5,656 M45 1 110? M45 - M47 1 116? M47 - M48 3 66,0 64,0 67,0 1,732 M48 1 M51 4 39,5 37,0 41,0 1,914 M51 3 41,7 37,0 45,0 4,163 M52 4 31,3 29,0 33,0 2,061 M52 3 33,7 32,0 35,0 1,527 M54 4 24,3 22,0 26,0 1,707 M54 3 25,0 24,0 26,0 1,000 4 49,5 46,0 52,0 2,645 M55 3 49,3 46,0 53,0 3,511 M66 13 102,4 96,0 108,0 3,355 M66 4 111,8 104,0 117,0 5,500 M69 12 35,5 31,0 41,0 2,938 M69 9 91,0 76,0 103,0 8,231 M70 11 65,5 61,0 72,0 3,416 M70 8 31,9 26,0 41,0 4,454 I1 15 66,4 60,2 76,5 3,900 I1 13 68,3 65,4 73,2 2,373 I2 1 70,7 I2 2 77,3 73,9 80,6 4,737 I3 1 105,3 I3 2 111,2 105,2 117,2 8,485 I13 12 75,5 I13 10 75,8 70,3 82,9 3,413 I38 1 105,5 I38 - I39 1 60,9 I39 - I42 4 79,2 70,7 84,6 5,963 I42 3 81,2 75,6 86,5 5,453 I48 4 49,2 44,9 56,5 5,190 I48 3 50,8 47,2 53,1 3,178 IF-M 13 104,4 98,0 113,2 5,262 IF-M 9 92,1 78,4 102,2 7,271 Ženy I1 délkošířkový hyperdolichokranní hyperdolichokranní I2 délkovýškový - hypsikranní I3 šířkovýškový - akrokranní I13 frontoparietální eurymetopní eurymetopní I42 očnicový mesokonchní mesokonchní mesorhinní mesorhinní Tabela 51. Mikulovice. Průměrová charakteristika lebek pohřbených jedinců. Table 51. Mikulovice. Average characteristics of skulls of buried individuals. Stavba skeletu ženy muži n % n gracilní 11 36,7 - - gracilní až střední 5 16,7 - - střední 14 46,7 7 21,2 - - 8 24,2 střední až robustní % robustní - - 18 54,5 celkem 30 100,0 33 100,0 Tabela 52. Mikulovice. Stavba skeletu pohřbených jedinců. Table 52. Mikulovice. Body construction of buried individuals. Svalový reliéf 68,0 M55 Muži I48 nosní Ženy ženy muži n % n % slabý 8 29,6 4 12,9 slabý až střední 6 22,2 2 6,5 střední 6 22,2 12 38,7 střední až mohutný 6 22,2 2 6,5 mohutný 1 3,7 11 35,5 celkem 27 100,0 31 100,0 Tabela 53. Mikulovice. Svalový reliéf pohřbených jedinců. Table 53. Mikulovice. Muscle relief of buried individuals. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 69,4 80,8 3,233 řelého, protože u starších jedinců se drsnatiny zviditelňují ukládáním vápenatých solí do svalových inzercí (Stloukal et al. 1999). Při utváření závěrů se tedy soustředíme zejména na určitou disproporčnost v rozvoji svalového reliéfu v rámci kostry. U zkoumané populace byl pohlavní dimorfismus dobře patrný z hlediska stavby skeletu. Muži se vyznačovali převážně robustní a střední až robustní stavbou kostry, ženy měly gracilní a středně robustně stavěnou kostru. Co se týká rozvoje svalového reliéfu, převažoval u mužů středně a mohutně vyvinutý, nicméně u pětiny neodpovídal slabý svalový reliéf robustnější stavbě skeletu – předpokládáme, že někteří tito muži nejspíše nebyli vystaveni odpovídající fyzické námaze. Například u jedinců z hrobů 49 a 54 můžeme hledat vysvětlení v onemocnění, které zřejmě omezovalo jejich fyzickou aktivitu. Reliéf svalových úponů u žen dosáhl z poloviny slabého a slabého až středně výrazného rozvoje, u druhé poloviny byl středně až mohutně vyvinut. Mohutnější svalový reliéf jsme zaznamenali hlavně u starších žen (skelety č. 33, 44, 64, 97c), což může souviset s vyšším věkem, jak jsme uvedli výše. Nicméně se zdá, že některé ženy byly skutečně vystaveny vyšší fyzické námaze, která se koncentrovala především na horní končetiny (skelety č. 32, 44). Výška postavy byla zjišťována pomocí dvou různých metod, a to Bach & Breitinger, hojně využívaná a vhodná pro srovnání s jinými únětickými pohřebišti (např. Dobisíková et al. 2007), a Sjøvold, použitelná pro obě pohlaví. Muži i ženy byli v průměru podle Sjøvolda nadprostředně vysocí (muži = 169,3 ± 4,5 cm; ženy = 158,9 ± 4,5 cm), podle Bacha & Breitingera měli muži také nadprostředně vysoké postavy (168,2 cm), ženské postavy se již zařadily do kategorie vysokých (162,1 cm). Rozdíl v jednotlivých hodnotách podle různých metod činil až 5 cm, přičemž u nižších postav je tento rozdíl ve 357 Antropologická a demografická analýza 318–362 Obr. 243. Mikulovice. Tělesná výška pohřbených dle Bacha & Breitingera. Kresba E. Zazvonilová, grafika M. Ernée. — Fig. 243. Mikulovice. Body height of buried individuals according to Bach and Breitinger. Drawing by E. Zazvonilová, graphic by M. Ernée. Obr. 244. Mikulovice. Tělesná výška pohřbených dle Sjøvolda. Kresba E. Zazvonilová, grafika M. Ernée. — Fig. 244. Mikulovice. Body height of buried individuals according to Sjøvold. Drawing by E. Zazvonilová, graphic by M. Ernée. prospěch metody Bacha & Breitingera, zatímco u vysokých postav (nad 167 cm) ve prospěch metody Sjøvolda (obr. 243 a 244). Tato metoda zvýrazňuje extrémní hodnoty a lépe tak vystihuje variabilitu tělesné výšky. Muži i ženy spadají do variační šíře únětických populací, extrémní hodnoty jsou u mikulovického souboru o něco vyšší (v průměru 2 cm). Na dolních končetinách jsme hodnotili oploštění horní poloviny diafýzy na kostech stehenních a kostech holenních, a následně jsme vypočítali index platymerický a index knemický (tabela 54). Na sledované partie se upínají svaly, které jsou aktivní při některých činnostech, např. musculus gluteus maximus při běhu či rychlé chůzi na nerovném povrchu nebo hluboké plantární flexory Hrob č. I.platymericus I.cnemicus Tělesná výška (Sjøvold, cm) I.cnemicus Tělesná výška (Sjøvold, cm) I.cnemicus Tělesná výška (Sjøvold, cm) 7 8 12 14 15 16 20 21 23 26 28c 29 30 32 33 34 žena žena žena žena žena žena žena muž žena? ? muž žena žena žena žena muž 83,3 71,8 75,9 60,6 67,6 72,7 75,0 72,7 76,7 68,9 66,7 67,6 78,8 75,9 58,8 72,2 75,8 77,4 64,7 65,5 73,3 64,7 76,5 74,1 75,9 78,6 70,4 76,7 152,6 158,0 dx 79,3 79,4 68,8 77,7 63,6 76,7 77,1 68,8 68,9 63,6 dx 78,6 69,4 67,7 75,9 70,9 sin 81,5 64,1 70,0 81,5 73,3 ± 4,5 cm 160,4 174,3 159,7 158,2 155,7 64,5 156,9 56,4 69,7 63,6 159,9 163,9 58,9 162,6 68,8 174,0 75,8 170,5 81,3 78,8 150,7 170,9 35 36 38 40 41 43 44 47 49 50 52 54 56 57 58 59 60 61 žena žena? muž ? muž muž žena žena muž žena muž muž muž? muž muž žena muž? muž dx 67,6 79,4 64,7 72,2 78,8 75,0 63,6 66,7 67,9 75,8 74,3 80,0 72,7 77,1 58,3 sin 66,7 74,3 61,8 69,4 75,0 78,1 68,8 69,4 67,9 81,8 72,9 77,4 83,8 79,4 69,7 66,7 75,8 80,6 60,6 69,7 74,2 77,4 64,8 66,7 74,3 63,6 71,9 72,7 71,9 63,9 62,5 177,6 166,9 166,7 163,8 168,6 167,0 dx 60,5 sin 60,0 ± 4,5 cm 160,4 157,6 170,8 159,4 167,8 161,6 73,3 73,5 166,5 73,3 156,7 62 64a 64b 69 70 74 80 86 90 91 93 95 96 97b 97c ? žena muž muž muž žena žena muž muž muž muž muž muž muž žena muži ženy dx 92,0 66,7 67,6 67,6 78,8 76,7 70,6 80,0 71,4 78,1 83,3 79,4 59,4 74,9 70,6 sin 85,7 64,5 64,9 70,3 78,8 77,4 75,8 80,0 56,3 70,9 69,5 dx 74,2 71,4 72,9 68,6 62,1 62,5 62,9 68,9 72,4 sin 79,3 65,5 74,3 63,9 67,9 72,1 150,9 164,5 169,3 158,9 Hrob č. I.platymericus 5 muž sin Hrob č. I.platymericus 2 žena ± 4,5 cm 79,5 77,1 78,8 72,9 67,6 62,5 80,0 75,0 71,4 172,7 160,8 181,4 173,2 167,7 71,4 70,6 57,9 167,2 165,3 169,4 153,9 průměr Tabela 54. Mikulovice. Index platymerický, index knemický a tělesná výška pohřbených jedinců. Červeně – ženy; modře – muži. — Table 54. Mikulovice. Platymeric index, knemic index and body height of buried individuals. Red – female; blue – male. 358 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza 318–362 (musculus tibialis posterior) při pracích konaných v podřepu. Strukturální analýza těl dlouhých kostí podporuje hypotézu mechanické zátěže jako primární příčiny oploštění (Larsen 1997). Předpokládá se, že čím je vyšší zatížení příslušných svalů, tím je oploštění sledovaných kostních partií větší a hodnota indexu je nižší (Wescott 2006). Novější studie ovšem dokládají, že fyzické zatížení je jen jedním z celé řady faktorů ovlivňujících výsledný tvar kosti (jako např. deficience některých minerálů a vitaminů) a že tato problematika není dosud plně objasněna (např. Tamvada 2014). Znak hodnotíme v případě kosti stehenní ve směru od nejmenšího oploštění na škále eurymerie, platymerie, hyperplatymerie, v případě kosti holenní euryknemie, mesoknemie, platyknemie, hyperplatyknemie (Stloukal et al. 1999). Hodnocení kostí stehenních ukázalo u mikulovického souboru výrazné oploštění, tedy průměrnou hyperplatymerii u mužů i žen na pravé i levé kosti stehenní. I podle kategorizace znaku byla na pohřebišti zjištěna pouze hyperplatymerie nebo platymerie. Výjimku představuje neurčitelný jedinec z hrobu 62 s eurymerními femury. Hodnocení kostí holenních ukázalo průměrnou mesoknemii (mírné oploštění) u mužů a euryknemii (bez oploštění) u žen. Výsledky víceméně odpovídají údajům zjištěným na kostech stehenních a holenních na jiných únětických pohřebištích Čech a Moravy (Šídová 2011). V Mikulovicích je nápadnější snad jen prakticky úplná absence eurymerních femurů hlavně u mužů a celková převaha hyperplatymerních femurů. Zdravotní stav chrupu Detailní vyhodnocení patologických jevů na mikulovické populaci je předmětem samostatné kapitoly. Zde uvádíme pouze tabulkové shrnutí základních zubních patologií, tzn. výskyt kazů a intravitálních ztrát a současně stupeň obrusu zubní skloviny (tabela 55). Celkem jsme vyhodnotili 2266 trvalých i dočasných zubů a 2246 alveolů. Z toho bylo 699 zubů a 773 alveolů na ženských lebkách a 773 zubů a 875 alveolů na mužských lebkách. U žen jsme zaznamenali 15 (2,1 %) kazů a 73 (9,4 %) intravitálních ztrát, u mužů 23 (2,9 %) kazů a 83 (9,5 %) intravitálních ztrát. Kazivost chrupu mužů a žen se tedy prakticky neliší. U několika jedinců (hrob 11b, 12, 14, 58, 64a, 69, 90, 91, 97b) jsme zaznamenali velmi neobvyklou, asymetrickou abrazi, při níž většina či všechny zuby horní čelisti byly obroušené až ke kořeni, případně intravitálně ztracené a dolní zuby dosáhly středního obrusu (obr. 245; 246 a 247). V úvahu připadá habituální či pracovní abraze nebo mutilace. Detailní rozbor tohoto nálezu bude předmětem samostatné studie. Kromě toho jsme se na zubech setkali s celou řadou anomálií, jako je perzistence dočasných zubů (obr. 248), šikmé nebo stísněné postavení zubů, hyperdontie (obr. 249) či mikrodoncie (obr. 250). 12.1.6. Závěr Z lokality Mikulovice byly antropologicky hodnoceny lidské kosterní pozůstatky vyzvednuté z celkem 96 hrobů a 3 sídlištních objektů. S výjimkou několika vícečetných pohřbů, a to čtyř dvojpohřbů (hroby 11, 64, 81 a 92), PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 245. Mikulovice. Červeně – hroby/pohřby s nálezy nápadně obroušených zubů (pohřby č. 11b, 12, 14, 58, 64a, 69, 90, 91 a 97b); modře – některé další anomálie zjištěné na zubech koster č. 26, 43 a 55 (viz obr. 247–249). Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 245. Mikulovice. Red – graves/burials with finds of heavily abraded teeth (burial nos. 11b, 12, 14, 58, 64a, 69, 90, 91 and 97b); blue – several additional anomalies identified on the teeth of skeleton nos. 26, 43 and 55 (see Fig. 247–249). Drawing and graphic by M. Ernée. trojpohřbu (hrob 28) a objektu 2217, kde byli rovněž pohřbeni tři jedinci, šlo vždy o hroby jednotlivců. Objekty 2023 a 2044 obsahovaly žárové pozůstatky. Soubor celkem čítal 107 koster (či jejich částí) a 3 žárové pohřby. Kromě 9 samostatně ležících hrobů a objektů (hroby 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, objekt 2412, 3/08) tvořily hroby 359 Antropologická a demografická analýza Hrob č. Pohlaví Zachované Zachované Intravitální Stupeň obrusu Karies zuby alveoly ztráta (Lovejoy 1985) 30 - 1 ? dítě 2 žena 32 32 3 ? žena 32 14 4 ? žena 24 29 5 muž 31 32 6 ? dítě 4 - 7 žena 29 32 8 žena 31 32 9 ? dítě dospívající, muž ? dítě 10 - 24 16 25 32 10 11a 318–362 2 2 3 2 Hrob č. 12,5 mm 51 ? dítě Zachované Zachované Intravitální Stupeň obrusu Karies zuby alveoly ztráta (Lovejoy 1985) 17 8 G 52 muž 32 32 D–E 53 ? dítě 22 10 H 54 muž 29 27 C–G 55 žena 33 34 56 ? muž 19 28 C–D H C 3 3 > H–I H–I 57 muž 27 32 2 D–E 58 muž 16 25 3 59 žena 18 22 60 ? muž 27 30 D–E 61 ? muž 31 32 B2–C A–B1 H 9 I 3 H–I 11b muž 22 30 7 I, asymetrický 62 ? muž ? 29 32 C–D 12 23 32 2 H–I 63 dospívající 28 32 B1–B2 32 32 B2–C 64a žena 23 27 14 žena dospívající, žena žena 24 32 8 > H-I, asymetrický 64b muž 13 29 10 H–I 15 žena 10 16 H–I 65 ? 27 10 1 H–I D–E 66 ? dítě 4 2 67 ? dítě 13 28 68 dospívající 20 31 69 muž 21 31 3 G–I, asymetrický 13 16 žena 30 32 17 dospívající 29 14 18 dospívající 31 32 19 ? dítě 13 24 20 žena 23 32 21 muž 24 31 A 1 4 2 > H-I, asymetrický A 3 7 H–I 70 muž 27 12 D–E 6 H–I 71 dospívající 32 32 B1–B2 73 ? 29 - 74 žena 23 30 22 ? dítě 24 21 23 ? žena 28 28 24 ? dítě 16 18 75 ? dítě 17 - 25 ? dítě 15 28 76 ? žena 23 24 26 muž ? 27 30 77 ? muž 20 29 27 ? dítě 7 - 78 žena 30 22 28a ? dítě 31 9 79 ? žena ? 4 - I 28b ? dítě 32 6 80 žena 32 32 F D–H 81b ? muž - 29 7 H–I 82 ? 18 17 1 F F–G 83 ? dítě 23 28 86 muž 28 28 1 H–I 87 ? dítě 31 30 28c muž 31 13 29 žena 25 26 30 žena 27 32 H–I F–H 1 31 ? dítě 26 - 32 žena 28 32 33 žena 20 31 H–I 88 ? muž 16 13 34 muž 31 32 G–H 89 ? dítě 6 - 35 žena 22 28 D–E 90 muž 22 32 36 ? žena 27 11 F–G 91 muž 23 31 37 ? dítě 7 5 92a ? dítě 19 24 38 muž 27 14 E–F 92b ? dítě 21 28 39 ? dítě 17 19 93 muž 27 30 40 ? žena ? 11 13 G 94 ? žena ? - 16 41 muž 28 28 G–H 95 ? muž 26 30 42 ? dítě 17 28 96 6 22 2 - 27 32 4 2 1 8 2 G E 1 6 H–I 1 4 H–I 9 H–I B2–C 5 G–H 3 7 H, asymetrický 8 H, asymetrický D–E 5 E–F D–E 97a H–I 97b muž dospívající, muž ? muž - 97c žena 25 29 7 - 98 ? žena ? 29 32 1 C–E žena 17 - 99 muž 31 24 2 H ? dítě 17 21 43 muž 28 23 44 žena 8 26 45 ? dítě 7 46 ? dítě 47 48 49 muž 27 32 50 žena 32 8 17 G–H 13 1 H–I > H–I, asymetrický 3 > H–I G–H Tabela 55. Mikulovice. Výskyt zubních kazů, intravitálních ztrát a zubní abraze u hodnocených lebek. — Table 55. Mikulovice. Occurrence of tooth decay, intravital tooth loss and tooth abrasion on the evaluated skulls. 360 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Antropologická a demografická analýza Obr. 246. Mikulovice. Horní čelist se zcela obroušenými předními zuby a ostatními zuby intravitálně ztracenými. Pohřeb 11b (M, senilis). Foto P. Stránská. Fig. 246. Mikulovice. Upper jaw with fully abraded fore teeth and other teeth lost during the individual’s lifetime. Burial 11b (M, senilis). Photo by P. Stránská. 318–362 Obr. 248. Mikulovice. Perzistence dočasné druhé stoličky. Hrob 43 (M, adultus I). Foto P. Stránská. — Fig. 248. Mikulovice. Persistence of temporary second molar. Grave 43 (M, adultus I). Photo by P. Stránská. Obr. 247. Mikulovice. Dolní čelist se středně silně obroušenými zuby. Pohřeb 11b (M, senilis). Foto P. Stránská. — Fig. 247. Mikulovice. Lower jaw with medium-heavy tooth abrasion. Burial 11b (M, senilis). Photo by P. Stránská. čtyři samostatné skupiny (A, B, C, D). Nejpočetnější byla skupina A s 50 hroby a dvěma žárovými hroby, následovala skupina C s 18 hroby a jedním sídlištním objektem, dále skupina D se 14 hroby a nejmenší byla skupina B se 7 hroby. Kosterní pozůstatky z Mikulovic byly na rozdíl od jiných únětických pohřebišť nezvykle dobře zachovány. Ve všech skupinách bylo díky dobré zachovalosti kostí relativně málo neurčitelných jedinců. Ve skupině A výrazně převažovaly ženy nad muži, ve skupině B+C a mezi samostatnými pohřby převažovali muži nad ženami a skupina D vykazovala rovnoměrné zastoupení obou pohlaví. Neobvyklý je také vysoký průměrný věk jak mužů, tak především žen ve všech skupinách. Mezi pohřbenými v Mikulovicích úplně scházeli novorozenci a kojenci, nejmladším pohřbeným dětem bylo okolo 2,5–3 let. Pokud shrneme všechny skupiny PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 249. Mikulovice. Hyperdontie horního řezáku. Hrob 55 (F, adultus I). Foto P. Stránská. — Fig. 249. Mikulovice. Hyperdontia of upper incisor. Grave 55 (F, adultus I). Photo by P. Stránská. dohromady, získáme obraz běžného pohřebiště: průměrný věk mužů činil 42,7 roků, průměrný věk žen 46,4 roků a průměrný věk celé skupiny vychází na 29,9 roků. Výška postavy byla zjišťována pomocí metod Bach & Breitinger a Sjøvold. Muži i ženy byli v průměru podle Sjøvolda nadprostředně vysocí (muži = 169,3 ± 4,5 cm; ženy = 158,9 ± 4,5 cm), podle Bacha & Breitingera měli muži také nadprostředně vysoké postavy (168,2 cm), ženské postavy se již zařadily do kategorie vysokých (162,1 cm). Muži i ženy spadají do variační šíře únětických populací, extrémní hodnoty jsou u mikulovického souboru o něco vyšší (v průměru 2 cm). 361 Antropologická a demografická analýza 318–362 Předpokládá se, že čím je vyšší zatížení příslušných svalů, tím je oploštění sledovaných kostních partií větší a hodnota indexu je nižší. Hodnocení kostí stehenních ukázalo u mikulovického souboru výrazné oploštění, tedy průměrnou hyperplatymerii u mužů i žen na pravé i levé kosti stehenní. Hodnocení kostí holenních ukázalo průměrnou mesoknemii (mírné oploštění) u mužů a euryknemii (bez oploštění) u žen. Výsledky víceméně odpovídají údajům zjištěným na kostech stehenních a holenních na jiných únětických pohřebištích Čech a Moravy. Obr. 250. Mikulovice. Kolíkový tvar levého druhého premoláru. Hrob 26 (M?, maturus II – senilis). Foto P. Stránská. — Fig. 250. Mikulovice. Reduced size of left second premolar. Grave 26 (M?, maturus II – senilis). Photo by P. Stránská. Dále jsme hodnotili oploštění horní poloviny diafýzy na kostech stehenních a kostech holenních, a následně jsme vypočítali index platymerický a index knemický. 362 Nakonec jsme hodnotili zdravotní stav chrupu, a to na souboru 2266 trvalých i dočasných zubů a 2246 alveolů. U žen bylo zaznamenáno 15 (2,1 %) kazů a 73 (9,4 %) intravitálních ztrát, u mužů 23 (2,9 %) kazů a 83 (9,5 %) intravitálních ztrát. Kazivost chrupu mužů a žen se tedy prakticky nelišila. Na zubech jsme se setkali s celou řadou anomálií, jako je perzistence dočasných zubů, šikmé nebo stísněné postavení zubů, hyperdontie či mikrodoncie. Dále jsme u několika jedinců (skelety 11b, 14, 58, 64a, 69, 90, 91, 97b) zaznamenali velmi neobvyklou, asymetrickou abrazi, při níž většina či všechny zuby horní čelisti byly obroušené až ke kořeni, případně intravitálně ztracené a dolní zuby dosáhly středního obrusu. Nápadně silná abraze mohla být způsobena buď pracovní aktivitou, nebo být výsledkem mutilace. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců 12.2. Zdravotní stav jedinců L. Vargová, K. Vymazalová, L. Horáčková 12.2.1. Úvod Nedílnou součástí komplexního zpracování historických kosterních pozůstatků je paleopatologická analýza, která se zaměřuje na studium veškerých chorobných změn 363–378 na sledovaných kostech. Tato tzv. populační paleopatologie napomáhá alespoň částečně zrekonstruovat četnost výskytu chorob ve studovaném vzorku populace, a to s ohledem na historické období a danou lokalitu (srovnej Stloukal – Vyhnánek 1976; Ubelaker et al. 2006). Současně se snaží sledovat vliv přírodních i antropogenních složek životního prostředí, které mají se zdravotním stavem populace kauzální spojitost (srovnej např. Vargová – Horáčková – Menšíková 2010). Data Obr. 251. Mikulovice. Paleopatologická zjištění na jednotlivých kostrách. Kresba M. Ernée, podklady J. Vachová. — Fig. 251. Mikulovice. Paleopathological findings on individual skeletons. Drawing by M. Ernée, materials from J. Vachová. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 363 Zdravotní stav jedinců získaná paleopatologickou analýzou mikulovických kosterních pozůstatků umožní, v kontextu s podobnými studiemi z jiných historických etap, doplnit znalosti o historickém vývoji některých onemocnění s kostními projevy (například vrozených onemocnění, tuberkulózy, nádorů) z období únětické kultury. V této práci jsou shrnuty předběžné výsledky paleopatologického studia. 363–378 patřily degenerativně produktivní choroby (spondylóza, spondylartróza a artróza), traumata, specifické a nespecifické záněty (tuberkulóza, periostitida a osteomyelitida). K vzácnějším nálezům patřily kostní příznaky vrozených a metabolických onemocnění, případně nezhoubných nádorů. 12.2.4.1. Kloubní onemocnění 12.2.2. Analyzovaný soubor Na Oddělení lékařské antropologie Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity byla v roce 2017 provedena detailní paleopatologická analýza kosterních pozůstatků 109 jedinců z archeologického výzkumu na lokalitě Mikulovice, okr. Pardubice (obr. 251). Zachovalost jednotlivých koster nebo jejich částí byla rozdílná (viz výše, kap. 8.1 a 12.1.2). Z paleopatologického hlediska bylo možno hodnotit kosterní pozůstatky celkem 106 jedinců, z nichž převážně ženské znaky vykazovalo 34 skeletů a mužské 35. Ostatní kostry patřily 8 mladým dospívajícím jedincům a 29 dětem. 12.2.3. Metody Hlavním východiskem paleopatologické studie je klasická antropologická analýza kosterních pozůstatků uskutečněná P. Stránskou (viz výše, kap. 12.1). Paleopatologické nálezy byly posuzovány převážně podle standardních kritérií (Steinbock 1976; Ortner – Putschar 1985; Vyhnánek et al. 1998; Aufderheide – RodríguezMartín 1998; Ortner 2003; Horáčková – Strouhal – Vargová 2004; Waldron 2008). Odhad časového horizontu vzniku hypoplázie zubní skloviny byl stanoven podle D. J. Reida a M. C. Deana (Reid – Dean 2000, 135–139). Základními vyšetřovacími metodami paleopatologické diagnostiky bylo především detailní vizuální makroskopické a mikroskopické posouzení všech zachovaných kostí skeletů. U všech nalezených patologických změn byla provedena pečlivá písemná i fotografická dokumentace. V indikovaných případech, u nichž bylo třeba pro upřesnění diagnózy znát stav kompakty i spongiózní kostní tkáně, případně zaznamenat a lokalizovat makroskopicky nepostřehnutelné léze, bylo provedeno standardní rentgenologické vyšetření. U suspektních případů, zejména specifických zánětlivých onemocnění, byly rovněž odebrány kostní vzorky pro genetické vyšetření za účelem detekce DNA patogenního organismu. V rámci diferenciální diagnostiky byly některé patologické léze srovnávány s případy ze současné medicínské praxe anebo s podobnými defekty na recentním kosterním materiálu uloženém v Pathologisch-anatomisches Bundesmuseum ve Vídni, kde byla diagnóza zde deponovaných patologických stavů ověřena na základě klinických metod. 12.2.4. Výsledky analýzy Při analýze kosterních pozůstatků z Mikulovic byla diagnostikována celá škála chorobných změn. Jednalo se zejména o kloubní nemoci, z nichž k nejpočetnějším 364 K obvyklým nálezům na kosterních pozůstatcích obyvatelstva z různých historických etap patří kloubní onemocnění. Z nich bývají nejčastěji pozorovány degenerativně produktivní změny, které mohou být lokalizovány na páteři v podobě spondylózy a spondylartrózy nebo na velkých končetinových kloubech ve formě artrózy. Jako samostatné onemocnění bylo vyčleněno mnohočetné degenerativně produktivní postižení kloubů, provázené částečným srůstem sousedních obratlů (morbus Forestier), osifikací některých vazů a šlach s označením difuzní idiopatická hyperostóza (DISH). Také při studiu chorobných změn na skeletech z Mikulovic patřily stopy po degenerativně produktivním procesu k nejčastějším patologickým projevům vůbec. Při stanovení spondylózy a spondylartrózy bylo možno vyšetřit alespoň část páteře celkem u 57 dospělých jedinců. Projevy degenerativně produktivního procesu byly zaznamenány v 39 případech (68,4 %, tabela 56), postiženi byli častěji muži (24; tj. 61,5 %), méně často ženy (15; tj. 38,5 %). Ke klasifikaci degenerativně produktivních změn na páteři bylo použito modifikované schéma M. Stloukala a L. Vyhnánka (Stloukal – Vyhnánek 1976, 124–137), na jehož základě byly nálezy rozděleny podle závažnosti do tří skupin. Postižení prvního stupně se projevilo v podobě jemných kostěných lemů po obvodu kloubních plošek a terminálních ploch obratlových těl. Do této skupiny byly zahrnuty také kostěné výrůstky (osteofyty) menších rozměrů a deprese na terminálních plochách obratlů – Schmorlovy uzly (obr. 252). Toto počínající stadium nemoci se projevilo na páteři u 16 skeletů (ze všech případů degenerativně produktivních změn tj. v 41,0 %, n = 39). Obratle s osteofyty delšími než 3 mm byly řazeny k závažnější formě onemocnění. Tento druh degenerativních změn ve studovaném osteologickém souboru převažoval, představoval více než polovinu nalezených případů (22; tj. 56,4 %, n = 39). U nejtěžšího stupně spondylózy došlo vzájemným splynutím obrovských osteofytů sousedních obratlů ke vzniku obratlového bloku. Tento stupeň byl nalezen pouze v jediném případě (1; tj. 2,6 %, n = 39). Z paleopatologické analýzy vyplývá, že nejpostiženějším úsekem páteře byl hrudní oddíl, poté to byly sestupnou řadou bederní obratle, dále krční a nejméně chorobných změn bylo nalezeno na křížových kostech. Diagnostika degenerativně produktivních změn na páteři nebyla většinou obtížná. Problematické bylo pouze vyhodnocení samostatně se vyskytujících Schmorlových uzlů. Jedná se o okrouhlé deprese na terminálních plochách obratlových těl s průměrem do 0,5 cm a hloubkou do 1–1,5 cm. Tyto útvary jsou způsobené výhřezem pulpózního jádra obratlové destičky vertikálním směrem proti obratlovému tělu. Příčinou výhřezu PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců Věk C 2 F AII-MI 4 F AII-MI 5 M AI-AII 8 F AI + + Th L S + Stupeň postižení Pohlaví Artt. costovert. Hrob Artt. intervert. 363–378 I + I + + I + 11 M S 12 F MII-S 14a F MII-S + + 14b F MII-S + + + 21 M MII-S + + + + + + II + + II + + + II II I + II 23 F? MI-MII 26 M AII-MII + + 32 F AII + + + + + + + + II + + + II 33 F MII-S 41 M MI-MII 44 F S + + + 47 F MI-MII + 49 M AII + 52 M AI + 54 M AII-MI + + + + F J MII-S + + + + 57 M MI-MII + + + + 58 M MII-S + + + + 59 F MII-S + + + AI M S 69 M AII 70 M AI 74 F MII-S 77 M 84 81 + I + I + II + + + + II I M? M? + + 56 61 I II 55 64 I + + I + II + II + II + II + I + + I + + II + + + + + I + + + + II MII + + + + II M MI-MII + + M AII-MI + 86 M MII + 88 M? AII-MI 90 M AII-MI + 91 M S + 94 F 95 M? 96 M S Skelet 97c F MII-S II I + + + III I I + + II MI-MII + + II AII + I + + II + + + + II Tabela 56. Degenerativně produktivní změny na páteři. Vysvětlivky: Pohlaví: F – žena; M – muž. Věkové kategorie: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis. C – krční; Th – hrudní; L – bederní; S – křížové obratle; Artt. intervert. – intervertebrální klouby; Artt. costovert. – kostovertebrální klouby. Stupeň postižení: I – malé, II – střední, III – výrazné. Table 56. Degenerative productive spine changes. Key: Sex: F – female; M – male. Age categories: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis. C – cervical; Th – thoracic; L – lumbar; S – sacral vertebrae; Artt. intervert. – intervertebral joints; Artt. costovert. – costovertebral joints. Degree of impairment: I – minor; II – medium, III – major. však nemusí být pouze degenerativní změny v chrupavčitém disku, ale také trauma, nejčastěji přetížení páteře při nošení těžkých břemen. Z tohoto důvodu byly skelety se Schmorlovými uzly, bez dalších degenerativních změn na páteři, vyčleněny do samostatné skupiny, PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 252. Mikulovice. Na spodní ploše jednoho z bederních obratlů jsou patrné eroze a nápadný Schmorlův uzel jako známky spondylózy (skelet 21, muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 252. Mikulovice. The lower surface of one of the lumbar vertebrae reveals erosion and a conspicuous Schmorl’s node as a sign of spondylosis (skeleton 21, M, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. která byla nazvána obecně diskopatie, neboť původ těchto změn není zcela jasný. Mezi diskopatie byly zařazeny případy Schmorlových uzlů na páteři mužů z hrobů č. 28, 54, 93 a skeletu č. 99. Nejzávažnějším případem diskopatie byl nález na jednom z bederních obratlů muže z hrobu 91, kde byly pozorovány stopy po úplném prolapsu meziobratlové ploténky ventrálním směrem. Při předním okraji obratlového těla byla patrná poměrně široká prohlubeň, která snížila a otupila jeho přední hranu. Četnost výskytu degenerativně produktivních změn na páteři se u různých autorů v jednotlivých osteologických souborech velmi liší. Její výše je podle našeho názoru závislá především na zachovalosti kosterních pozůstatků a postupu hodnocení, který není u všech autorů standardní a jednotný. Srovnatelnost mezi jednotlivými kosterními kolekcemi je proto značně problematická. Degenerativně produktivními změnami byly vedle páteře postiženy i ostatní klouby. Čelistní kloub vykazoval známky artrózy u šesti lebek dospělých jedinců a jednoho dítěte (a to u osob pohřbených v hrobech č. 11, 14, 23, 26, 29 a 49). Není vyloučeno, že nadměrné opotřebení čelistního kloubu souviselo s užitím chrupu také k pracovním činnostem jako tzv. třetí ruky. Nasvědčovala by tomu i výrazná, a v některých případech i atypická, zubní abraze (například u jedinců z hrobů č. 11, 41, 77 a 64). 365 Zdravotní stav jedinců 2 F AII – MI + 7 F MI + 12 F MII – S + + + 14a F MII – S + + + 14b F MII – S + 21 M MII – S + 33 F MII – S 38 M AI – AII 41 M MI – MII 44 F S + + AII-MI M AI-AII 11 M S + + + 12 F MII-S F MII-S + 14b F MII-S + 20 F MII-S + 21 M MII-S + 23 F MI-MII + 26 M AII-MI + 28 M AII 29 F MII + 30 F AII-MI + 32 F AII 33 F MII-S + + + + + Klouby nohy F 5 Art. talocrur. 2 Art. genus Věk Art. coxae Pohlaví 14a + + + + 49 M AII + 56 M? MII – S + + 57 M MI – MII + + + 41 M MI-MII 58 M MII – S + + + 44 F S 56 M? MII-S 57 M MI-MII + 58 M MII-S + + 59 F MII-S + 60 M? AI-AII + 62 ? AI + 64 M S + + 69 M AII 74 F MII-S + + + 77 M MII + 86 M MII 90 M AII-MI + + 59 F MII – S + 60 M? AI – AII + 61 M? AI 64 M S + 69 M AII + 74 F MII – S + + 77 M MII + + 81 M AII – MI 86 M MII 90 M AII – MI 91 M S 94 F MI – MII 96 M S + Skelet 97c F MII – S + Skelet 98 F AI + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + Tabela 57. Projevy artrózy na skeletu horní končetiny. Vysvětlivky: Pohlaví: F – žena; M – muž. Věkové kategorie: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis. — Table 57. Manifestations of arthrosis on upper limbs. Key: Sex: F – female; M – male. Age categories: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis. Z uvedených nálezů byl nejzajímavější případ degenerativních změn tohoto kloubu u 8–11letého dítěte. Příčiny vzniku onemocnění temporomandibulárního kloubu jsou různé, nejčastěji se jedná o faktory anatomické, traumatické, psychosomatické, patofyziologické, případně celkové (Machoň – Paska – Hirjak 2011, 13–14). Mezi anatomické faktory patří vrozené odchylky v utváření kloubních ploch, případně poruchy dentice a vady skusu, které vedou ke spasmům žvýkacích svalů a mikrotraumatizaci kloubu. U skeletu studovaného dítěte byly kloubní plochy poněkud deformovány patologickým procesem, proto nelze jejich původní tvar objektivně zhodnotit. Vliv vrozených tvarových anomálií nelze proto jednoznačně vyloučit. Stav dentice však odpovídal normě. Z traumatických faktorů se může na vzniku artrotických změn podílet opakované dlouhodobé přetěžování čelistního kloubu nefyziologickými pohyby, jako je například bruxismus (skřípání zubů). K poškození může dojít i jednorázovým traumatem, například při úderu, frakturou, vykloubením s následným krvácením do 366 Hrob Pletenec Klouby ruky Art. Radiocarp. Art. cubiti Věk Art. humeri Pohlaví Pletenec pažní Hrob 363–378 91 M S 94 F MI-MII 96 M S Skelet 97c F MII-S Skelet 97b M Skelet 98 F + + + + + + + + + + + + + + + + + + AII + + AI + + + + Tabela 58. Projevy artrózy na skeletu dolní končetiny. Vysvětlivky: Pohlaví: F – žena; M – muž. Věkové kategorie: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis. — Table 58. Manifestations of arthrosis on upper limbs. Key: Sex: F – female; M – male. Age categories: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis. kloubu. V uvedeném případě nelze mikrotraumatizaci vyloučit, větší jednorázové trauma by však pravděpodobně bylo jednostranné a zanechalo by i zřetelnější stopy (jako je například kostěný svalek u fraktury či neokotyl u dlouhodobé dislokace). Mezi nejčastější příčiny postižení čelistního kloubu jsou řazeny také psychosomatické faktory. V důsledku častých stresových situací dochází ke zvýšenému napětí a aktivitě svalstva hlavy a krku, což vede ke vzniku parafunkčních pohybů čelistního kloubu, způsobujících jeho mikrotraumatizaci. Působení stresu se u tohoto jedince mohlo uplatnit, zejména pokud se jednalo, podle přítomnosti cribra orbitalia a změn na kalvě, o dlouhodobě nemocné dítě. Mezi patofyziologické faktory patří systémová onemocnění v oblasti čelistního kloubu (revmatoidní onemocnění, endokrinní, degenerativní, infekční). Poškození čelistních kloubů v tomto případě zřejmě způsobila chronická meningitida, neboť její projevy, v podobě ke- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců Obr. 253. Mikulovice. Těžké degenerativně produktivní změny na kloubních plochách pravé holenní kosti svědčící o pokročilém stádiu artrózy kolenního kloubu (gonarthrosis) (skelet 74, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 253. Mikulovice. Severe degenerative productive changes on the joint surfaces of the right tibia suggesting an advanced stage of knee arthrosis (gonarthrosis) (skeleton 74, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. říčkovitého větvení otisků meningeálních tepen, byly pozorovány na vnitřní lamině plochých lebečních kostí. V běžné klinické praxi je jedním z hlavních příznaků meningeálního dráždění spasmus šíjového svalstva, který může sekundárně k postižení čelistního kloubu přispět. Další artrotické změny byly zaznamenány na kloubech postkraniálních skeletů 39 dospělých jedinců (57,2 % n = 67 skeletů). Získaný údaj je pouze orientační, neboť výsledek je zkreslený poškozením kosterních pozůstatků, zejména v oblasti kloubních ploch. Ze zachovaných kloubů horních končetin byly velmi často postiženy spoje klíční kosti, poté sestupnou řadou klouby loketní, ramenní, zápěstní a drobné klouby ruky (tabela 57). Na dolních končetinách se artróza projevila ve většině případů na kyčelním kloubu, poté sestupnou řadou na kloubu kolenním (obr. 253), křížokyčelním a na drobných spojích nohy (tabela 58). Degenerativní změny na kloubech končetin byly častější u mužů než u žen, což pravděpodobně souviselo s jejich větší fyzickou zátěží při běžných denních aktivitách, svědčil o tom i výrazný svalový reliéf na kostech. 43 M AI 49 M AII 55 F J – AI 58 M MII – S 63 J ? + + Calc. AII – MII Fibula M Pelvis 26 Manus + AI Ulna AI – AII F Radius M 8 Scapula 5 Clavicula Věk Sternum Pohlaví Costa Hrob Lebka 363–378 + + + + + + + 65 ? MII + 69 M AII – MI + 74 F MII – S 90 M AII – MI 91 M MII – S + + + + 96 M S Skelet 97c F MII – S Skelet 98 F AI + Skelet 99 M AI – MI + + + + + Tabela 59. Traumata – zlomeniny. Vysvětlivky: 97c, 98, 99 skelety ze sídlištních jam. Pohlaví: F – žena; M – muž. Věkové kategorie: J – juvenis; AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis; Calc. – calcaneus. — Table 59. Trauma – fractures. Key: 97c, 98, 99 skeletons in settlement pits. Sex: F – female; M – male. Age categories: J – juvenis; AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis; Calc. – calcaneus. etální kosti asi 22 mm od bodu bregma, lomná linie se táhne dorsálně podél sutura sagittalis. Tvar defektu je nepravidelný, rostrálně je jeho šířka 21 mm a délka na laterální straně 42 mm, mediálně dosahuje jen délku 31 mm. Dorsální okraje defektu jsou zkosené a vpáčené směrem dovnitř lebky. Z vnitřní strany je patrná po obvodu léze obnažená diploe. Paralelně s defektem probíhají po klenbě lební praskliny, zcela však chybí známky vitální reakce. Zlomenina pravděpodobně vznikla perimortálně, není vyloučeno, že toto trauma bylo hlavní příčinou smrti. Po kloubních onemocněních patří k nejčastějším paleopatologickým nálezům na kosterních pozůstatcích traumata (tabela 59). Stopy po poraněních byly ve studovaném souboru nalezeny u 21 jedinců, což představuje 19,8 % (n = 106). Nejčastěji se jednalo o fraktury v různých stadiích hojení, z nichž v 10 případech byly zaznamenány izolované zlomeniny jedné z kostí skeletu, a na 6 kostrách byla pozorována vícečetná poranění. Diagnostika byla v tomto případě poměrně obtížná, neboť při absenci známek reparačního procesu je vždy problematické odlišit intravitální zlomeniny od postmortálního poškození kostí. U perimortálních zlomenin jsou hlavními diagnostickými kritérii ostré, hladké a obvykle zkosené lomné okraje, ze kterých často vybíhají, ve směru na ně kolmém, další trhliny. Jednotlivé úlomky zlomených kostí se také většinou dají sestavit bez větších mezer. U postmortálních zlomenin se zřetelně projevuje ztráta pružnosti kostí, okraje zlomenin jsou nepravidelné až rozeklané, málo zkosené a spíše tupě zakončené. Doprovodné trhliny se zde zpravidla nevyskytují a v místě lomu může také docházet k rozpadu kostí na kostní prach (Aufderheide – RodríguezMartín 1998, 19–38; Horáčková – Strouhal – Vargová 2004, 68–70). V případě skeletu ženy č. 98 nález odpovídal spíše perimortální zlomenině, ale zda byla bezprostřední příčinou smrti nelze zcela jednoznačně stanovit. K nejzajímavějším frakturám patřil defekt patrný na klenbě lební 20–30leté ženy (skelet 98). Jednalo se o rozsáhlou impresivní zlomeninu, vpáčený fragment se však nezachoval. Fraktura je lokalizována na levé pari- Dalším obdobným perimortálním poraněním byla sečná rána na týlní kosti 25–35letého muže z hrobu 5. Zásek je dlouhý asi 48 mm, probíhá transverzálně těsně nad protuberantia occipitalis externa. Úder na týlní část 12.2.4.2. Traumata PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 367 Zdravotní stav jedinců lebky musel být hodně silný, neboť v nejsilnější střední části kosti zůstala vnitřní lamina v úseku asi 16 mm neporušená. Je mírně zkosena vlevo, byla proto zasazena pravděpodobně pravákem. Okraje defektu nevykazují známky reparačního procesu. Asi 16 mm pod levým okrajem záseku se nachází polokruhový defekt (průměr 35–36 mm). Okraje otvoru jsou ostré, proto je možno usuzovat, že se jednalo o perimortální nebo postmortální zásah. Smrtelným poraněním byl pravděpodobně také zásah na lebce 35–45letého muže, skelet 99. Na šupině levé spánkové kosti se zhruba ve třetině nachází otvor trojúhelníkovitého tvaru o rozměrech 36 x 27 x 32 mm. Okraje léze jsou ostré, zkosené směrem k lamina interna. Od defektu se táhnou praskliny, jedna jde do oblasti glabelly, druhá probíhá mediálně přes šupinu postižené temporální kosti, třetí se dostala přes sutura sagittalis na levou parietální kost. Lebka byla pravděpodobně poraněna také na levé os parietale, kde se nachází nad sutura squamosa zhruba čtvercová rána o velikosti 12 x 11 mm se čtyřmi drobnými prasklinami. Pravděpodobně další sečná rána oddělila na dolní čelisti levý processus condylaris od processus coronoideus. Okraje defektu nenesou stopy po reparačním procesu. V tomto případě se tedy jednalo zřejmě o polytrauma, zřejmě antropogenního původu. Typickým příkladem mnohočetného poranění byl rovněž skelet 35–45letého muže z hrobu 90. Obličejová část lebky byla výrazně deformována v důsledku zhojené fraktury těla pravé lícní kosti. Na rentgenovém snímku je na postiženém místě patrná zřetelná lomná linie, která probíhá od laterální části dolního okraje očnice kaudálním směrem. Další, pravděpodobně sečná rána, způsobila zlomeninu pravého processus coronoideus mandibulae. Rentgenový snímek dolní čelisti ukazuje šikmou lomnou linii, která probíhá od incissura mandibulae ventrokaudálním směrem. Zhruba uprostřed lomné linie persistuje štěrbina o délce asi 7 mm. Periferní fragment výběžku je mírně dislokován zevně tahem musculus temporalis. Zlomenina je dobře zhojená, k traumatu došlo v dospělosti, neboť nejsou patrné známky asymetrie při skusu. U tohoto jedince je také na spánkové kosti výrazně zkrácený processus mastoideus, jehož dolní část chybí v důsledku traumatu nebo osteolytického procesu – chronického zánětu. Některé celullae mastoideae jsou otevřeny zevně. Okraj defektu je hrbolatý, avšak zaoblený reparačním procesem. Je velmi pravděpodobné, že traumatického původu je také částečné nalomení oblouku pátého bederního obratle, což lze považovat za náznak počínající intraartikulární spondylolýzy. Není vyloučeno, že mnohočetné defekty na skeletu vznikly současně, ve stejné době – polytrauma. Výrazné známky reparačního procesu u všech zlomenin prozrazují, že postižený těžká poranění dlouhodobě přežil. Vícečetná poranění bylo možno zaznamenat rovněž na horních končetinách 20–30leté ženy z hrobu 8. Dvě zhojené zlomeniny byly nalezeny na pravé lopatce, kde lomná linie byla při radiologickém vyšetření pozorována ve střední části nadpažku a další pak na processus coracoideus. Je velmi pravděpodobné, že se jednalo o sečné poranění zasahující jak acromion, tak i processus coracoideus. Zajímavým, zřejmě také posttrauma- 368 363–378 tickým stavem, bylo ztluštění distální třetiny diafýzy pravého radia. Povrch postiženého úseku kosti byl jen velmi jemně hrbolatý, na dorsální straně s drobnými perforacemi. Podle rentgenového snímku lze usuzovat na infrakci a podle atypické struktury distálního konce kosti i na posttraumatickou zánětlivou komplikaci. Mezi polytraumata bylo možno zařadit i zlomeniny na skeletu 40–60letého muže z hrobu 26. Jednalo se o zhojenou příčnou frakturu těla hrudní kosti ve výši připojení třetího žebra. K manubrium sterni postižené hrudní kosti je přirostlá levá klíční kost. Ankylóza vznikla jako komplikace šikmé zlomeniny této klíční kosti v blízkosti jejího sternálního konce. Fraktura způsobila výrazné zkrácení kosti a větší esovité prohnutí. Dále bylo u tohoto jedince nalezeno na distálním konci pravého femuru dobře ohraničené ložisko novotvořené kostní tkáně. S velkou pravděpodobností se jedná o zosifikovaný hematom v kloubní štěrbině pravého kolenního kloubu. Také na kosterních pozůstatcích 20–30letého muže z hrobu č. 43 bylo pozorováno několik poranění. Především se jednalo o zhojenou frakturu pravé klíční kosti v její mediální třetině. Kost byla jen mírně dislokovaná. Za posttraumatický stav je možno považovat také kostěný útvar velikosti olivové pecky na crista tuberculi majoris pravého humeru. S největší pravděpodobností se jedná o zosifikovaný hematom v úponu velkého prsního svalu. Za suspektní bodné poranění je možno považovat otvor o velikosti 8 x 7 mm, lokalizovaný na pravém tuber ischiadicum. Okraje otvoru vykazují slabou reparační reakci. Při paleopatologické analýze různých osteologických souborů bývají poměrně běžným nálezem zlomeniny žeber. Také kosterní kolekce z Mikulovic nebyla výjimkou, pozorovány byly zlomeniny žeber u čtyř jedinců z hrobů 43, 55, 74 a 90. Nejzajímavější z nich byla komplikovaná dvojitá fraktura pozorovaná na jednom z žeber levé strany u ženy z hrobu č. 74. Na rentgenovém snímku jsou v oblasti angulus costae patrné dvě příčně probíhající lomné linie, mezi nimiž vznikl interfragment. Po zhojení zůstal ventrální úlomek mírně dislokován. Tento typ zlomeniny žebra patří k nejtěžším, protože odlomený segment působí potíže při dýchání. Volný úlomek může také perforovat hrudní stěnu s následným průnikem vzduchu nebo krve do pleurální dutiny (tzv. pneumothorax a hemothorax – Pokorný et al. 2002, 98–100). V popsaném případě pravděpodobně k průniku krve do pohrudniční dutiny došlo, neboť na jednom z dalších žeber se nacházejí stopy po zosifikovaném hematomu v podobě jemného nánosu novotvořené kostní tkáně. Na dlouhých kostech končetin byly nalezeny nejčastěji stopy po zlomeninách loketních kostí. Jednalo se o jedince z hrobů č. 65, 69, 91 a 96. Izolovaná zlomenina loketní kosti vzniká zpravidla působením přímého násilí a bývá nazývána obrannou zlomeninou („parry fracture“). Postihuje nejčastěji diafýzu loketní kosti mezi středním a distálním úsekem a vzniká při nastavení předloktí proti dopadajícímu úderu, přičemž radius zůstává neporušen. Zlomenina je častější na levé ulně, protože většina jedinců využívá levou končetinu k obraně a dominantní pravou obvykle útočí (Horáčková – Strouhal – Vargová 2004, 73). Tomuto popisu se podobaly dva PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců 363–378 nálezy z mikulovické kolekce kostí. Jednalo se o zhojenou, šikmou a mírně dislokovanou zlomeninu v distální třetině levé ulny 35–50letého muže z hrobu 69 (obr. 254) a podobnou spirální frakturu na levé ulně muže z hrobu 91. V dalších dvou případech se vyskytovaly malé odlišnosti v lokalizaci traumatu, kdy u muže z hrobu 96 byla levá ulna zlomena v proximální třetině, fraktura 45–50letého dospělého muže z hrobu 65 byla pozorována na pravé ulně. Z dalších druhů zlomenin je možno zmínit izolované fraktury klíční kosti, které byly diagnostikovány u tří jedinců z hrobů č. 26, 49 a 62. V současné klinické praxi jsou zcela běžným, náhodným úrazem. Bez léčebného zákroku zůstaly tyto kosti dislokovány a výrazně zkráceny. Zajímavým nálezem byla ankylóza druhého a třetího metakarpu pravé ruky skeletu ženy 97c, které byly srostlé svými bázemi. Na rentgenovém snímku je patrná šikmá lomná linie báze druhého metakarpu, centrální fragment je dislokován a srůstá s bází sousedního metakarpu. Tento typ zlomeniny vzniká nejčastěji při axiálním násilí na ruku sevřenou v pěst při pádech nebo úderech, tzv. boxerská zlomenina (Pokorný et al. 2002, 98–100). Zlomeniny některých dalších kostí (lopatky, metakarpu, fibuly) byly jen ojedinělými nálezy. Diagnostika zhojených zlomenin nebyla ve většině případů obtížná. V místě defektu byl zpravidla vytvořen nápadný kostěný svalek, patrný již makroskopicky. Ještě snadnější bylo vyhodnocení nálezu, pokud došlo tahem okolních svalů k dislokaci úlomků a poúrazové deformaci kosti. Rentgenový snímek pak pouze odhalil průběh lomné linie, potvrdil a upřesnil diagnózu. Největší problém u této skupiny nemocí činilo vyhodnocení patologických změn u skeletu 16–17leté dívky z hrobu 63. Na pravé klíční kosti byly pozorovány v akromiální třetině dva štěrbinovité otvory. Na rentgenovém snímku byla patrná neúplná lomná linie, evidentní zejména v povrchové kompaktní vrstvě kosti. U tohoto nálezu se pravděpodobně jednalo o velmi dobře zhojenou infrakci. Mnohem nápadnější patologií na této kostře byl srůst (ankylóza) obou předloketních kostí levé strany (obr. 255). Předloktí zůstalo v pronačním postavení, ulna byla oproti radiu nápadně atrofická. Na rentgenovém snímku nebyly patrné stopy po fraktuře některé z postižených kostí. Struktura proximálního konce radia byla zcela setřelá, plně splývala s loketní kostí. Z hlediska diferenciální diagnostiky přichází do úvahy zejména vývojová porucha předloktí. Humerus i předloketní kosti mají totiž v době embryonálního vývoje společný chrupavčitý základ. Při poruše separace v 5. gestačním týdnu se od sebe základy kostí nemusí oddělit. Vada často bývá i oboustranná a může se vyskytovat v rámci vrozených syndromů, jako je například Apertův či Polandův syndrom. Radioulnární ankylóza je lokalizována obvykle v proximální části předloktí a brání jeho rotačním pohybům (Poul 2009, 83–93). V tomto případě rentgenologický nález diagnóze vrozené radioulnární ankylózy zcela odpovídal. Souvislost s některým geneticky podmíněným syndromem však nebylo možno prokázat. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 254. Mikulovice. Zhojená šikmá fraktura levé loketní kosti A, rtg snímek B. Tento typ zlomeniny bývá označován jako obranná zlomeniny tzv. parry fracture (skelet 69, muž adultus II – maturus I). Foto J. Vachová. Fig. 254. Mikulovice. Healed oblique fracture of left elbow A, X-ray image B. This type of fracture is referred to as a parry (defensive) fracture (skeleton 69, M, adultus II – maturus I). Photo by J. Vachová. Tato vada způsobila rovněž degenerativně produktivní změny v obou loketních kloubech. Na levé straně byly jistě komplikací postiženého předloktí, vpravo pak výrazem přetížení při nadměrném používání pouze zdravé končetiny v běžném životě. Vedle fraktur a infrakcí je možno mezi traumatické změny počítat i zkostnatění začátků a úponů svalů, tzv. myositis ossificans. Příčinou osifikace svalových úponů 369 Zdravotní stav jedinců 363–378 Obr. 255. Mikulovice. Srůst předloketních kostí levé strany (ankylóza) pravděpodobně vrozeného původu. (skelet 63, juvenis 16–17 let). Foto J. Vachová. Fig. 255. Mikulovice. Fusion of the forearm bones of the left side (ankylosis), probably of congenital origin (skeleton 63, juvenis 16–17 years). Photo by J. Vachová. Obr. 256. Mikulovice. Solitární ložisko periostózy na pravé holenní kosti, pravděpodobně se jedná o zosifikovaný hematom (skelet 77, muž maturus II). Foto J. Vachová. — Fig. 256. Mikulovice. Solitary focus of periostosis on the right tibia, probably due to a calcified hematoma (skeleton 77, M, maturus II). Photo by J. Vachová. bývá tupé zhmoždění svalu opakujícími se mikrotraumaty a trvalým přemáháním svalových skupin (například myositidy u jezdců na koni). V místě dráždění svalového úponu dojde k charakteristické tvorbě spongiózní kosti; defekt může být ohraničen na určitý sval nebo celou svalovou jednotku (Horáčková – Strouhal – Vargová 2004, 66). Příkladem tohoto stavu může být osifikace začátku musculus soleus a úponu Achillovy šlachy na skeletu 55–60leté ženy z hrobu 33, případně rovněž zkostnatění začátku musculus fibularis longus na hlavičce levé fibuly ženy z hrobu 64. Vzácně se mohou na skeletu projevit i zranění měkkých tkání. Například u 20–30letého muže z hrobu 93 se pravděpodobně jednalo o zranění na mediální straně stehna spojené s krvácením. Na levém femuru se totiž v místě úponu musculus adductor magnus nachází periostitický plát o velikosti asi 25 x 25 mm. Jedná se o solitární ohraničené ložisko, jehož povrch je hrbolatý s četnými drobnými perforacemi. Hlubší struktury kosti nejsou zasaženy, s největší pravděpodobností jde o osifikovaný subperiostální hematom. Podobným případem je nález solitárního ložiska periostózy na pravé holenní kosti u muže z hrobu 77 (obr. 256). Další možné stopy po traumatu měkkých tkání jsou patrné u skeletu ženy 97c (obr. 257). Žena zřejmě prodělala úraz krční páteře, při němž došlo k mírnému natržení transverzálního vazu s následnou atlantoaxiální instabilitou. Při hojení se vaz zkrátil a zvýšeným tlakem na kostní struktury způsobil nápadné změny. V místě jeho úponu na atlasu byly patrné drobné perforace a na zadní straně dens axis hluboký žlábek, podmíněný jeho 370 Obr. 257. Mikulovice. Deformovaný dens axis v důsledku posttraumatického postižení transverzálního vazu (atlantoaxiální instabilita) (skelet 97 c, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 257. Mikulovice. Deformed dens axis due to post traumatic involvement of transverse ligament (atlantoaxial instability) (skeleton 97 c, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. průběhem. Drážděním periostu se poté vytvořily po stranách zubu čepovce kostní výběžky, které výrazným způsobem musely omezovat rotační pohyby hlavy. Poúrazovou komplikací byly zřejmě i následné degenerativní změny na kloubních výběžcích dalších krčních obratlů této ženy. K traumatickým změnám je obvykle počítán také stav označovaný jako osteochondritis dissecans. Na kloubních plochách se projevuje v podobě menších jamkovitých depresí se zaoblenými okraji a porózním dnem na subchondrálně uložené kosti. Příčinou jejich vzniku je odtržení části kloubní chrupavky, případně také drobného fragmentu subchondrální kostní tkáně. Volný chrupavčitý nebo kostní úlomek (zvaný sekvestr nebo „kloubní myška“) se pohybuje uvnitř kloubní štěrbiny nebo je zde zaklíněn a může vyvolat zánět (Horáčková – Strouhal – Vargová 2004, 67). U zdravého jedince dochází k odtržení kloubních chrupavek méně často, než je tomu u kloubů porušených degenerativním procesem. Z tohoto důvodu je mnohdy osteochondritis dissecans považována za jeden z projevů artrózy. V mikulovickém kosterním souboru byly stopy po osteochondritis dissecans nalezeny ve čtyřech případech (hroby č. 5, 12, 35, a 80), projevy artrózy byly pozorovány u dvou z nich (hroby č. 5 a 12). PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců 12.2.4.3. Záněty 12.2.4.3.1. Nespecifické záněty Stopy po subakutních nebo chronických zánětech se nacházejí téměř v každém kosterním souboru, ani mikulovická kolekce nebyla výjimkou. Na kosti infekce nejčastěji přestoupila z měkkých tkání při zánětech v dutině ústní nebo v horních dýchacích cestách. Zcela jednoznačně odontogenního původu jsou periapikální granulomy nebo kořenové cysty. Na skeletech tyto dva druhy zánětů nelze odlišit, obojí ložiska zanechávají různě velké cystické útvary v čelistech u kořenů zubů (obr. 258, 259). Mnohdy se dutiny otevírají kanálkem (fistulou) na povrch kosti. V paleopatologii bývají obvykle léze do velikosti 10 mm hodnoceny jako granulomy a větší útvary jsou považovány za cysty. Celkově byly u kořenů zubů nalezeny stopy 24 zánětlivých ložisek u 13 dospělých jedinců (hroby č. 11, 12, 14, 20, 21, 33, 56, 57, 59, 74, 69, 78, a skelet 97b), z nichž pouze dvě měla rozměry větší než 10 mm. Nejvíce postižený chrup měl muž starší 50 let z hrobu 56. U kořenů jeho zubů bylo celkem 8 cystických útvarů, největší měl rozměry 10 x 6 mm. Stěny dutinek byly hladké, některé z nich se otevíraly zevně otvory se zaoblenými okraji. 363–378 u všech postižených souvisel s jejich celkovým špatným stavem chrupu, který se projevil přítomností zubních kazů téměř u poloviny studovaných jedinců, častými nálezy nánosů zubního kamene anebo dutinami po periapikálních granulomech a cystách u kořenů zubů. Celkový detailnější popis stavu chrupu mikulovického vzorku populace únětické kultury bude předmětem samostatné studie. Hnisavá ložiska u zubních kořenů mohou být zdrojem šíření zánětů do vedlejších nosních dutin (sinusitis). Příkladem sinusitidy může být nález na pravé horní čelisti ženy z hrobu 20, kde se z radikulární cysty u kořene prvního premoláru rozšířila infekce do sinus maxillaris. Zánětlivé změny byly patrné na zevní ploše čelisti v podobě deprese obkroužené oblým valem o velikosti 14 x 10 mm s vyhlazeným dnem. V čelistní dutině odpovídá zevnímu ložisku okrsek kosti s nepravidelně hrbolatým povrchem a se známkami reparačního procesu. Dalšími typickými případy zánětlivých změn v dutině ústní jsou známky chronické parodontitidy na čelistech 9 jedinců (hroby č. 11, 14, 16, 28, 33, 34, 64, skelety 97b a 98). Chronická parodontitida se projevila zaoblenými hladkými hrbolky nebo kostěným lemem s velmi jemnými perforacemi kolem zubních alveolů na zevní i vnitřní straně čelistí (obr. 260). Výskyt parodontitidy Obr. 258. Mikulovice. Kořenová cysta u druhého třenového zubu v levé polovině dolní čelisti. Na zevní straně dutiny je patrná píštěl (skelet 20, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 258. Mikulovice. Root cyst on second premolar in the left half of the lower jaw. A fistula is visible on the outside of the cavity (skeleton 20, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 259. Mikulovice. Na pravé horní čelisti je u kořene první stoličky patrná rozsáhlá cysta otevřená zevně. Infekce pronikla do jejího zubního lůžka hlubokým kazem (skelet 21, muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová. Fig. 259. Mikulovice. A large cyst open from the outside is visible on the right upper jaw at the root of the first molar. The infection penetrated into the tooth socket by deep caries (skeleton 21, M, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. Obr. 260. Mikulovice. Stopy po chronickém zánětu pojivové tkáně (parodontitis) kolem zubních lůžek stoliček levé poloviny dolní čelisti (Hrob 33, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 260. Mikulovice. Traces of chronic inflammation of connective tissue (periodontitis) around the tooth sockets of molars of the left lower jaw (grave 33, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. 371 Zdravotní stav jedinců 363–378 Obr. 261. Mikulovice. Stopy po chronickém zánětu středního ucha (otitis media) na pravém zevním zvukovodu (skelet 56, muž? maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 261. Mikulovice. Traces of chronic inflammation of the middle ear (otitis media) on the right external auditory canal (skeleton 56, M?, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. Vedle známek parodontitidy byla u dvou jedinců pozorována ohraničená lokální zánětlivá ložiska na tvrdém patře (hroby č. 7 a skelet 97c). Na třech lebkách z mikulovického kosterního souboru byly postiženy spánkové kosti (hroby č. 29, 56, a 64). Jednalo se o stopy po chronickém zánětu středního ucha (otitis media), kam infekce zpravidla proniká sluchovou trubicí z nosohltanu (obr. 261). Například na pravé spánkové kosti muže z hrobu 56 byla pars tympanica perforovaná otvorem se zaoblenými okraji (velikost 4 x 5 mm). O chronickém zánětu svědčí ložisko novotvořené kostní tkáně na horním okraji zevního zvukovodu. Povrch léze je hrbolatý s drobnými perforacemi. Na postkraniálním skeletu měly stopy nespecifických zánětů většinou charakter ohraničených solitárních lézí. Jejich povrch byl hrbolatý s četnými drobnými perforacemi, hrboly byly vyhlazené reparačním procesem. Pravděpodobně se jednalo o posttraumatické aseptické záněty či osifikaci subperiostálního hematomu. Tento charakter mělo zánětlivé ložisko na levé lýtkové kosti muže z hrobu 95, léze na levé tibii muže z hrobu 58 a na levé pažní kosti muže z hrobu 28. Uvnitř pravé patní kosti ženy z hrobu 32 lze pozorovat poměrně rozsáhlou dutinu s vyhlazenou stěnou, jež se zevním prostředím komunikovala prostřednictvím tří drobných otvůrků velikosti špendlíkové hlavičky. Vzhledem k lokalizaci se pravděpodobně jednalo o zánětlivou reakci, cystu nebo absces, jako komplikaci po poranění paty. 12.2.4.3.2. Specifické záněty Specifické záněty jsou charakterizovány přítomností typických struktur. Z této skupiny onemocnění byly v mikulovickém kosterním souboru nalezeny suspektní případy kostní tuberkulózy. Řada z nich byla lokalizována na páteři, kde způsobuje charakteristický tuberkulózní 372 Obr. 262. Mikulovice. Kolaps těl dvou dolních hrudních obratlů s kyfotickým ohybem postižené oblasti (tuberkulózní gibbus). Pravděpodobně se jednalo o jedno ze stádií Pottovy choroby (skelet 44, žena, senilis). Foto J. Vachová. Fig. 262. Mikulovice. Collapse of the bodies of two lower thoracic vertebrae with kyphotic bending of the affected area (tuberculous gibbus). This was probably one of the stages of Pott disease (skeleton 44, F, senilis). Photo by J. Vachová. zánět obratlů označovaný jako spondylitis tuberculosa neboli Pottova choroba (hroby č. 26, 44, 49, 54, 62, 72, 84 a 86). Pro Pottovu chorobu páteře je charakteristické postižení dvou až čtyř sousedních obratlů, nejčastěji hrudních či bederních. Patologický proces napadá těla obratlů, dochází k destrukci trámců spongiózní kosti v centru obratlového těla, kde vzniká žlutá, sýrovitá hmota podobná tvarohu – kasein. Tělo postiženého obratle s rozsáhlým abscesem uvnitř není schopné odolávat běžné mechanické zátěži a obvykle dochází k jeho kompresivní zlomenině. Sýrovitá hmota stéká zpravidla podél musculus psoas major až do jámy kyčelní, kde může vytvářet absces. Kolabované obratle nabývají při pohledu ze strany klínovitý tvar a dochází k jejich srůstu (obr. 262). Výsledkem je obratlový blok způsobující úhlovité zakřivení páteře, takzvaný tuberkulózní hrb – gibbus (Steinbock 1976, 139–140; Aufderheide – Rodríguez-Martín 1998, 118–140; Ortner 2003, 227–265). Typickým případem Pottovy choroby byly změny na skeletu muže z hrobu 26. U dvou kaudálních bederních obratlů jsou deformována těla, mají nepravidelný tvar. Jejich povrch je hrbolatý, rozbrázděný erozemi. Je zřejmé, že u těchto obratlů došlo ke kompresivní fraktuře, od níž se kaudálním směrem táhne pruh novotvořené kostní tkáně, která svým tvarem odpovídá stékající kaseózní hmotě. Psoatickému abscesu odpovídají také změny na pánvi, kde je povrch křížové kosti lehce zdrsnělý a došlo také k ankylóze levého articulatio sacroiliaca. V levé fossa iliaca se pak nachází hluboká oválná deprese o šířce asi 43 mm. Spodina defektu je hrbolatá, místy rozbrázděná erozemi a jsou zde patrné okrsky novotvořené kostní tkáně. Tyto známky reparačního pro- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců 363–378 stupu infekce na skelet při chronickém zánětu pohrudnice, provázejícím plicní formu tuberkulózy. Podezření na onemocnění tuberkulózou odpovídá fakt, že se jedná pouze o jediné solitární ložisko na kostře, současně je patrná hypoplázie zubní skloviny a cribra orbitalia v obou očnicích. Obr. 263. Mikulovice. Stopy po sestouplém psoatickém abscesu v levé kyčelní jámě, jeden z příznaků pokročilého stádia Pottovy choroby (skelet 26, muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 263. Mikulovice. Traces of descending psoatic abscess in the left ilium shaft, one of the symptoms of an advanced stage of Pott disease (skeleton 26, M, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová. cesu svědčí o chronickém průběhu zánětu. S velkou pravděpodobností se tedy jedná o stopy po psoatickém abscesu sestouplém do pánve v terminálním stadiu Pottovy choroby (obr. 263). V diferenciální diagnostice byly u Pottovy choroby zvažovány i další možná onemocnění – morbus Forestier, Bechtěrevova nemoc, kompresivní zlomenina obratlů při úrazu, juvenilní kyfóza a nádory. Na rozdíl od tuberkulózní spondylitis vzniká u Forestierovy nemoci obratlový blok splynutím zobákovitých osteofytů, obvykle na anterolaterální straně obratlových těl. Vedle degenerativně-produktivních změn zde nejsou přítomny známky zánětu. U Bechtěrevovy nemoci sice dochází k ankylóze sakroiliakálního spojení, avšak obratle srůstají v důsledku osifikace dlouhých vazů páteře a páteř má pak tvar tzv. bambusové tyče. Ani v jednom z uvedených případů nejsou primárně postiženy centrální části obratlových těl a zpravidla nedochází ani v terminálním stadiu ke kompresivní zlomenině. U juvenilní kyfózy (Scheuermannovy choroby) sice obratle mohou nabývat klínovitý tvar, ale nemají stopy po zánětlivém procesu (Dungl et al. 2005, 618– 621). V diferenciální diagnostice je v tomto případě nutno také zvažovat přítomnost nádoru. L ytické léze způsobené invanzivně rostoucími maligními nádory však mají nepravidelné, zoubkované, ostré okraje bez zřetelných stop po reparaci (Strouhal 2004, 124–128). Do úvahy je nutno brát i traumatickou kompresivní zlomeninu obratlového těla, která však nebývá komplikovaná zánětem (Špaček et al. 1973, 219–235). Přítomnost zánětlivých změn u popisovaných případů ukazuje spíše na patologické fraktury, k nimž došlo při běžné fyziologické zátěži díky oslabení obratlových těl tuberkulózním procesem. Tuberkulóza může postihnout kromě páteře i další kosti. Na jednom z fragmentu žeber 12–14letého dítěte z hrobu 87 je na vnitřní ploše kosti patrný periostitický plát novotvořené kostní tkáně o velikosti asi 14 x 6 mm. Povrch tohoto ložiska je jemně perforovaný a lehce hrbolatý. Není vyloučeno, že v tomto případě došlo k pře- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Mezi suspektní případy meningitidy tuberkulózního původu řadíme nálezy atypického utváření otisků meningeálních cév v podobě mnohočetných keříčkovitých rozvětvení, případně přítomnost jemných periostitických plátů novotvořené kostní tkáně na vnitřní ploše lebečních kostí. K dalším typickým projevům této choroby patří i ložiska tvaru malých granulomů, morfologicky podobných granulationes arachnoideales (Lorber 1958, 13–14; Templin – Schultz 1994, 130; Teschler-Nicola et al. 1998, 92; Jankauskas 1999, 551–558; Santos – Roberts 2001, 38–49; Hershkovitz et al. 2002, 201–216; Lewis 2004, 82–97). V mikulovickém kosterním souboru byly popsané změny na klenbě lební pozorovány na lebkách dospělých jedinců (hroby č. 36, 47 a 69), na lebkách mladých dospívajících jedinců (hroby č. 18, 71 a 72) a také dětí (hroby č. 22, 48, 83 a 87). Diagnostika tuberkulózní meningitidy byla však poměrně problematická. Změny na endokraniální ploše plochých lebečních kostí mohou mít i jinou etiologii než tuberkulózu. Patří k ní traumatické léze (osifikovaný subperiostální hematom), nádory, kurděje, křivice a nespecifická chronická meningitida jiného původu. Pokud nelze detekovat z kostních vzorků DNA Mycobacterium tuberculosis je diagnostika tuberkulózy vždy jen suspektní. Veškeré možné případy kostní tuberkulózy budou předmětem samostatné studie doplněné genetickým vyšetřením. 12.2.4.4. Vrozené anomálie Vrozené anomálie jsou úchylky tvaru a funkce orgánu vybočující z mezí variability, které většinou způsobují postiženému jedinci zdravotní problémy. V paleopatologii je však někdy velmi těžké rozeznat anomálii od variety, neboť na kosterních pozůstatcích nelze zjistit, zda odchylka způsobila postiženému klinické potíže. Jedním z takových stavů je lumbalizace sakrálního obratle, kdy první křížový obratel nesrůstá s křížovou kostí (Borovanský et al. 1976, 63–64). Na osovém skeletu 35–50leté ženy z hrobu 30 byla lumbalizace pouze částečná, kdy první křížový obratel srostl s druhým pouze na pravé straně. Tento stav způsobil značnou asymetrii v utváření lumbosakrálního přechodu, což mělo za následek výraznou skoliózu celé páteře. Svědčí o tom i výrazná stranová asymetrie prvních dvou krčních obratlů. Podobná kongenitální skolióza v důsledku poruchy vývoje osového skeletu byla pozorována u 35–45leté ženy z hrobu 2. V tomto případě vznikla křížová kost srůstem šesti obratlů, všech křížových a kaudálního bederního (tzv. sakralizace bederního obratle). K vybočení páteře došlo v důsledku asymetrie os sacrum (výška těla prvního křížového obratle je vlevo asi 17 mm, vpravo 19 mm). 373 Zdravotní stav jedinců 363–378 Známky stranového vybočení páteře byly pozorovány také na dalších čtyřech skeletech. Ve dvou případech se jednalo zřejmě o získanou formu skoliózy. U ženy z hrobu 54 způsobila deformitu páteře zřejmě Pottova choroba (tuberkulózní spondylitis) a u muže z hrobu 64, skelet 2 došlo ke změnám tvaru vlivem degenerativního procesu. Příčinu skoliózy se nedalo zjistit u mladého muže z hrobu 52, kde byla její známkou výrazně asymetrická šíjová krajina týlní kosti a u ženy z hrobu 64, kostra 1, u níž zůstalo zachováno z osového skeletu pouze asymetrické tělo jednoho z bederních obratlů. Další z běžných vrozených vad je rozštěp páteře (spina bifida). Během vývoje jednotlivých obratlů nedojde ke srůstu pravé a levé poloviny obratlového oblouku v jeden celek. Spina bifida nemusí činit postiženému zdravotní potíže, avšak u větších defektů může být spojena s výhřezem míchy a jejích obalů mimo páteřní kanál. Takto postižení jedinci umírají bez náležité léčby většinou brzy po narození. Jestliže se v archeologických souborech spina bifida na kosterních pozůstatcích dospělého jedince nalezne, je velice pravděpodobné, že se jednalo o stav, který jedince neohrožoval na životě (Horáčková – Strouhal – Vargová 2004, 42–43). Obr. 264. Mikulovice. Rozštěp zadního oblouku prvního krčního obratle (spina bifida atlantis posterior mediana) (skelet 96, muž senilis). Foto J. Vachová. Fig. 264. Mikulovice. Cleft of the posterior arch of the first cervical vertebra (spina bifida atlantis posterior mediana) (skeleton 96, M, senilis). Photo by J. Vachová. V osteologickém souboru z Mikulovic byl nalezen tento vývojový defekt na prvním krčním obratli u muže z hrobu 96, tzv. spina bifida atlantis posterior mediana (obr. 264). Tato malformace byla pravděpodobně příčinou vrozeného stočení hlavy a krku k jedné straně, tzv. torticollis ossea (Tomczak – Rosman 2012, 365–378). Svědčí o tom i výrazná stranová asymetrie processus mastoideus (pravý je masivní, levý malý, plochý). Tento výběžek je do definitivní velikosti modelován postnatálně, a to tahem úponové šlachy musculus sternocleidomastoideus. Je tedy evidentní, že tah svalu byl na pravé straně výrazně větší než vlevo. Dalším příkladem rozštěpové vady může být křížová kost muže z hrobu 52 (obr. 265). Os sacrum má otevřený páteřní kanál (canalis sacralis apertus). Zda tato vada způsobila zdravotní potíže nebo ne, zůstává otázkou. V mikulovickém vzorku populace byly nalezeny také čtyři případy abnormálního spojení patní a člunkové kosti na skeletech z hrobů č. 10, 12, 29 a 49. Tento stav se nazývá kalkaneonavikulární koalicí, což je vrozená, geneticky podmíněná vada, při níž dochází k abnormálnímu spojení dvou nebo více tarsálních kostí pomocí pojivových tkání (Kulik – Clanton 1996, 286–296). Tarsální koalice může tlakem na úponové šlachy lýtkových svalů vyvolat jejich spasmus a způsobit pokles nožní klenby, což se projevuje bolestivostí nohy, valgózním postavením paty a omezenou pohyblivostí v subtalárním kloubu (Dungl et al. 2005, 1095–1114). U všech takto postižených jedinců se na patních kostech nacházela atypická styčná ploška pro spojení s os naviculare. Dno plošky bylo pokryto kompaktou s větším množstvím otvůrků zasahujících do spongiózy. Abnormální kontaktní ploška na os naviculare odpovídala tvarem a velikostí styčné plošce na patní kosti. Na rentgenovém snímku byl v boční projekci na kalkaneu dobře patrný zaoblený výběžek se styčnou ploškou pro os naviculare, který je rentgenology označován jako „Anteater Nose Sign“ (Chapman 2007, 604–605). Ve všech případech odpovídaly nálezy na tarsálních kostech kritériím, 374 Obr. 265. Mikulovice. Úplný rozštěp páteřního kanálu v křížové oblasti (spina bifida sacralis) (skelet 52, muž adultus I). Foto J. Vachová. Fig. 265. Mikulovice. Complete cleft of the spinal canal in sacral area (spina bifida sacralis) (skeleton 52, M, adultus I). Photo by J. Vachová. která pro určení tarsální koalice stanovili D. T. Case a S. E. Burnett (Case – Burnett 2012, 667–684). Na základě těchto poznatků bylo možno vyloučit jejich traumatický původ (jak frakturu, tak i osteochondritis dissecans) i artrózu. Vzhledem tomu, že nebyly na studovaných skeletech nalezeny žádné další známky vývojových vad, nebyla v těchto případech pravděpodobně tarsální koalice součástí závažnějších vrozených syndromů. V paleopatologických studiích popsala výskyt kalkaneonavikulární koalice řada autorů (například Angel 1971; Stloukal – Vyhnánek 1976, 109; Dastugue – Metz PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců 363–378 1977, 137–140; Cooperman et al. 2001, 648–651; Silva 2005, 449–453; 2011, 420–427; Darton 2007, 286–298; Dinwiddy 2009; Silva – Silva 2010, 61–64; Case – Burnett 2012, 667–684). Ve většině případů se jednalo o kasuistiku, pouze D. R. Cooperman a kol. (Cooperman et al. 2001, 648–651), D. T. Case a S. E. Burnett (Case – Burnett 2012, 667–684) a L. Vargová a kol. (Vargová et al. 2016, 13–32) zaznamenali frekvenci tarsální koalice v celých kosterních souborech. V těchto pracích se její frekvence pohybovala od 0,2 % do 2,3 %. U geneticky podmíněných vad, jakou je tarsální koalice, je frekvence jejího výskytu v populaci značně ovlivněna příbuzenskými vztahy, což prokázal například M. A. Leonard (1974, 520–526). U studovaných skeletů z Mikulovic bylo možno hodnotit calcaneus nebo os naviculare pouze u 39 jedinců, kde čtyři případy kalkaneonavikulární koalice přestavují celkovou frekvenci 10,3 %. Výsledek je tedy vyšší než uvádí podobné paleopatologické studie u evropských populací, proto lze předpokládat, že mezi zkoumanými jedinci existovaly příbuzenské vztahy. 12.2.4.5. Hematogenní, metabolická a endokrinní onemocnění V paleopatologických studiích se s nálezy hematogenních, metabolických a endokrinních onemocnění nesetkáváme často, protože možnosti jejich diagnostiky na kosterních pozůstatcích jsou velmi limitované. Z krevních chorob je možno prokázat projevy anemií, u nichž jsou abnormality v počtu, stavbě či životnosti červených krvinek kompenzovány nadměrnou krvetvorbou, která se projeví hyperplázií červené kostní dřeně a tím i zmnožením houbovité kostní tkáně. U metabolických kostních chorob lze diagnostikovat pouze případy s výraznými deformitami skeletu. V exhumovaných kostech nelze totiž stanovit přesné zastoupení vápníku a fosforu (hlavního kritéria pro poruchy tvorby a redukce kostní hmoty), neboť vlivem půdních podmínek jsou minerální látky více či méně z kostí vyluhovány. Problematické je i rozpoznání endokrinních chorob, které vznikají na základě nadměrné nebo naopak nedostatečné tvorby hormonů. Na kostech je možno prokázat pouze ty změny, které vedly k ovlivnění růstu nebo metabolismu kostní tkáně. Z krevních chorob se na skeletu projevují zejména známky anémií. V současnosti se řada paleopatologů (například Moseley 1963, 121–130) přiklání k názoru, že jedním z projevů sideropenické anémie jsou porotické změny na stropu očnice, které jsou označované jako cribra orbitalia, případně také usura orbitae (MøllerChristensen – Sandison 1963, 175–183) nebo hyperostosis spongiosa orbitae (Hengen 1971, 57–76). Jedná se o kostní destrukci a kostní novotvorbu v přední části stropu očnice ve formě malých okrsků s pórovitou či houbovitou strukturou. Hypertrofovaná diploe totiž tlačí směrem do očnice tenkou kortikální vrstvu jejího stropu a do ní vystupuje přebytek spongiózní kosti (obr. 266). Podle morfologického vzhledu mohou být léze na stropu očnice zařazeny do tří základních typů, představujících jejich odlišné stupně vývoje: I. porotický, II. kribrotický a III. trabekulární typ (Horáčková 2004, 145–146). Ve studovaném osteologickém souboru byla cribra orbitalia nalezena u 24 jedinců (22,6 %) z hodnotitelných PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Obr. 266. Mikulovice. Na stropu obou očnic prominuje zbytnělá spongiózní vrstva kostní tkáně, tzv. cribra orbitalia III. stupně. Jde o jeden z příznaků anémie (skelet 8, žena adultus I). Foto J. Vachová. — Fig. 266. Mikulovice. A dense spongy layer of bone tissue projects from the roof of both orbits, so-called cribra orbitalia 3rd degree. This is one of the symptoms of anaemia (skeleton 8, F, adultus I). Photo by J. Vachová. skeletů (n = 106) – tabela 60. Ve většině případů se vyskytovala současně v obou očnicích a měla podobu drobných perforací, porotický typ I (20 jedinců, tj. 83 %; n = 24), méně často se jednalo o rozměrnější a početnější otvůrky, kribrotický typ II (3 jedinci, tj. 12,5 %; n = 24) nebo o okrsek hypertrofické obnažené spongiózy trabekulární typ III (1 jedinec, tj. 3,7 %; n = 24). Při srovnání získaných výsledků s obdobnými kosterními soubory je třeba zdůraznit, že frekvence cribra orbitalia v jednotlivých populacích bývá zpravidla okolo 20 % (Hengen 1971, 57–76; Suzuki 1987, 95–104). V mikulo- Hrob Pohlaví Věk vpravo – stupeň vlevo – stupeň 8 F AI III III 11 Infans III 8–11 let I I 21 M MII – S - I 22 Infans II-III 5–7 let I I 28 Infans III 9–11 let - I 32 F AII - I 33 F MII – S I I 36 F? AII – MI - I 38 M AI – AII - I 39 Infans II 4–5 let - I 42 Infans II 6,5–7,5 let - II 44 F S I - 53 Infans III 8–9 let - I 54 M AII – MI I I 60 M? AI – AII - I 61 M? AI I I 63 Juvenis 16–17 let - I 67 Infans II 4–5 let I I 68 Juvenis 15–16 let I - 80 F AII I I 83 Infans III 6–8 let II II I 87 Infans III 12–14 let I 92/skelet 1 Infans II 2,5–3,5 let I I 92/skelet 2 Infans III 6–8 let II - Tabela 60. Cribra orbitalia. Vysvětlivky: Pohlaví: F – žena; M – muž; Infans – dítě; Juvenis – nedospělý mladistvý jedinec. Stupeň cribra orbitalia: I. porotický typ; II. kribrotický typ; III. trabekulární typ. — Table 60. Cribra orbitalia. Key: Sex: F – female; M – male; Infans – child; Juvenis – juvenile. Degree of cribra orbitalia: I. porotic type; II. cribrotic type; III. trabecular type. 375 Zdravotní stav jedinců 363–378 ského hřbitova na ulici Malé Nové (Vargová – Horáčková 2006, 431–438). U významných historických osobností byla interní frontální hyperostóza nalezena například u kněžny Ludmily (Vlček 1995, 23–51) a u Alžběty Thurzové – manželky palatína Juraje Thurzy (Thurzo et al. 2002, 104–135). Za další možné případy metabolických onemocnění lze považovat i některé nálezy generalizovaných periostóz zmíněných v kapitole onemocnění neznámé etiologie (viz níže). 12.2.4.6. Nádory Obr. 267. Mikulovice. Hrbolovité formace na vnitřní ploše čelní kosti (hyperostosis frontalis interna) (skelet 94, žena maturus I – maturus II). Foto J. Vachová. — Fig. 267. Mikulovice. Bump formation on the inner surface of the frontal bone (hyperostosis frontalis interna) (skeleton 94, F, maturus I – maturus II). Photo by J. Vachová. vickém kosterním souboru byla cribra orbitalia nalezena nejčastěji u dětí, a to u více jak jedné třetiny z nich. Je však třeba vzít do úvahy, že anemie může být jen jedním z projevů celé řady onemocnění. Za případ endokrinní osteopatie lze považovat patologické změny na lebce 40–60leté ženy z hrobu 94 (obr. 267). Na vnitřní ploše šupiny kosti čelní jsou po obou stranách crista frontalis patrné hrbolovité formace, vpravo o něco větší. Jedná se o oblé hrbolky, oddělené navzájem mělkými prohlubněmi. S největší pravděpodobností se jedná o počínající frontální interní hyperostózu (hyperostosis frontalis interna). Tato struktura má nejasnou etiologii, nejčastěji je pokládána za jeden z projevů Morgagniova–Morelova–Stewartova syndromu, který je pravděpodobně způsobený poruchou produkce hormonů hypofýzy. Tento syndrom se klinicky manifestuje obvykle u žen kolem menopauzy. Projevuje se otylostí, trvalými bolestmi hlavy, hirsutismem, závratěmi, hypogonadismem a hlavně psychoneurotickými obtížemi od poruch paměti až k těžkým depresím (Ortner – Putschar 1985, 298; Aufderheide – Rodríguez-Martín 1998, 419). Frontální interní hyperostóza je však pravděpodobně zapříčiněna i jinými chorobami (například hypofyzárním nanismem) nebo je nezávislou formou onemocnění (Hershkovitz et al. 1999, 303–325). O endokrinní etiologii ve sledovaném případě svědčí i periostotické pláty novotvořené kostní tkáně na obou fibulách. Paleopatologické nálezy se stopami tohoto onemocnění pocházejí z řady míst a z různých historických období. S. C. Anton (1997, 111–122) potvrzuje existenci frontální interní hyperostózy již na kosterních pozůstatcích Homo heidelbergensis a Homo neanderthalensis. Z českých zemí pocházejí nálezy například ze staroslovanského pohřebiště v Mikulčicích (Stloukal – Vyhnánek 1976, 143–144), ze slovanského pohřebiště v OlomouciNemilanech (Vargová – Horáčková – Němečková 2002, 145–155) a z bývalého novověkého Městského brněn- 376 Z nádorových onemocnění byly při paleopatologické analýze kosterních pozůstatků z Mikulovic nalezeny pouze nezhoubné kostní nádory (osteomy). Byly lokalizovány na dvou mužských lebkách (3,3 %, n = 61 hodnotitelných lebek dospělých jedinců), v obou případech na šupině kosti čelní. Diagnostika osteomů byla stanovena již podle jejich charakteristického vzhledu. Na povrchu byly tyto útvary kryty tenkou vrstvou kompakty a uvnitř se nacházela spongióza. U 30 až 40letého muže z hrobu 95 se nádor nacházel na intrakraniální ploše os frontale a měl podobu kulového útvaru s hladkým povrchem o velikosti asi 4 x 4 mm. Další dva drobné osteomy (větší o velikosti asi 5 x 5 mm a menší o velikosti asi 4 x 4 mm) byly pozorovány nad levým arcus superciliaris na zevní ploše čelní kosti u 30 až 40letého muže, skelet 97b. Maligní nádory zachyceny na studovaných kosterních pozůstatcích nebyly, avšak tento fakt nelze interpretovat jako absolutní absenci kostních malignit u mikulovického vzorku populace. Řada maligních nádorů a jejich metastáz se totiž projevuje na skeletu osteolytickými ložisky, která oslabují pevnost kostí a ty pak snadněji podléhají rozkladným procesům. Je tedy pravděpodobné, že kosti postižené zhoubnými nádory se nemusely zachovat. 12.2.4.7. Onemocnění neznámé etiologie U některých patologických nálezů nebylo možno stanovit jednoznačnou diagnózu. Příkladem mohou být nálezy na mužské lebce z hrobu 91 (obr. 268). Na šupině čelní kosti se lamina interna nacházejí dvě osteolytická léze s nepravidelnými ostrými okraji (vpravo 3 x 1 mm; vlevo 1 x 1 mm). Kromě toho jsou v dorsální části čelní kosti patrné dvě okrouhlé deprese s hladkým dnem a okraji zaoblenými reparačním procesem (velikost asi 2 x 2 mm). Na rentgenovém snímku lze pozorovat projasnění podmíněné otiskem rozšířené diploické cévy, která končila u těchto útvarů. Další nález byl pozorován na temenní kosti, kde se nacházela okrouhlá perforace, jejíž okraj byl zaoblený reparačním procesem. Na rentgenovém snímku je na ventrálním okraji patrný náznak sklerotizace a končila zde jedna z širokých větví a. meningea media. V diferenciální diagnostice lze usuzovat na vrozené cévní anomálie, aterosklerózu případně aneurysmata mykotického původu. Podobným případem byl i nález na kalvě ženy z hrobu 78, kde je patrná okrouhlá deprese na levé straně PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Zdravotní stav jedinců 363–378 Za projevy tuberkulózní meningitidy byla považována mnohočetná ložiska kostní novotvorby na vnitřních plochách kostí klenby lební, která se vyskytovala spolu s nálezem keříčkovitých větvení žlábků meningeálních tepen a s drobnými depresemi podobnými foveolae granulares. Tuberkulóza byla rovněž zvažována u ohraničených, ojedinělých periostotických nánosů na žebrech, kdy mohlo dojít u plicní formy nemoci k přestupu zánětu nejprve na pleuru a následně na hrudní koš (viz kapitola 12.2.4.3.2. Specifické záněty). Obr. 268. Mikulovice. Deprese a lytická ložiska na vnitřní ploše lebečních kostí v oblasti mozkových cév neznámého původu (aneurysma?, ateroskleróza?, meningitis?) (skelet 91, muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová. Fig. 268. Mikulovice. Depressions and lytic lesions on the inner surface of the cranial bones in the area of cerebral vessels of unknown origin (aneurysm?, atherosclerosis?, meningitis?) (skeleton 91, M, maturus II - senilis). Photo by J. Vachová. sulcus sinus sagittalis superior (velikost 12 x 12 mm) s hrbolatým dnem a četnými perforacemi, s ohlazenými okraji i hrboly. Vzhledem k nízkému věku postižené ženy (i morfologii léze) lze vyloučit foveolae granulares. Snad se jednalo o cévní anomálii, případně aneurysma mykotického původu. V osteologickém souboru z Mikulovic byly také zaznamenány nálezy periostálních nánosů na lebce i na kostech postkraniálního skeletu. Periostóza je patologická kostní novotvorba jako reakce na podráždění periostu různými lokálními nebo celkovými faktory. Patří k nim především vrozená onemocnění, traumata, záněty (tzv. periostitidy – aseptické i infekční), metabolická onemocnění (hypervitaminózy, hypovitaminózy, endokrinní poruchy), nádory, oběhová nedostatečnost, krevní nemoci a generalizované působení toxinů. Stanovit příčinu pouze na základě morfologických změn je velmi obtížné, neboť periost může reagovat na působení rozdílných škodlivin jednotným způsobem. Podle lokalizace mohou periostózy vytvářet na jedné kosti ohraničené solitární ložisko nebo více difúzně rozptýlených lézí, mohou ale postihovat i několik kostí skeletu – generalizovaná forma (Lányi 1966, 12–28). Z hlediska diferenciální diagnostiky byly za suspektní případy traumatických změn, jako jsou zosifikované subperiostální hematomy, považovány ojedinělé, ohraničené solitární léze periostóz bez postižení hlubších struktur kompaktní a spongiózní kostní tkáně (hroby č. 49, 74, 77, 88 a 93). Stanovení diagnózy bylo nejtěžší v případech s generalizovanou formou periostóz, s mnohočetnými ložisky na skeletech z hrobů č. 52 (obr. 269), 61 (obr. 270) a 76 (obr. 271). S největší pravděpodobností bylo příčinou těchto stavů některé metabolické či endokrinní onemocnění, neboť někdy byly spolu s periostózou nalezeny rovněž známky působení dlouhodobého stresu na organismus, jako jsou cribra orbitalia a hypoplázie zubní skloviny. Také zlomeniny u generalizované formy periostóz mohly být projevem méněcennosti pojivových tkání v důsledku metabolických poruch. Vzhledem k tomu, že při diagnostice nebylo zatím možno použít dokonalejší vyšetřovací postup než je makroskopické zkoumání, zůstávají tyto případy pouze suspektními nálezy. V některých studiích je samostatně hodnocen výskyt hypoplázie zubů, u nichž jsou korunky rozbrázděny jamkami nebo příčnými rýhami. V místě defektu bývá žlutohnědé zbarvení a u těžších forem i nápadná anomálie tvaru korunky. Tyto nálezy však musí být při interpretaci posuzovány pouze jako jeden ze symptomů celkového onemocnění provázeného poruchou metabolismu vápníku a fosforu v době vývoje zubů. V současnosti je známo, že hypoplázie vzniká nejčastěji jako ná- Obr. 269. Mikulovice. Nános novotvořené kostní tkáně na vnitřní ploše fragmentu jednoho z žeber dospělého muže (skelet 52, muž adultus I). Foto J. Vachová. — Fig. 269. Mikulovice. Deposit of newly formed bone tissue on the inner surface of a fragment of one of the ribs of an adult male (skeleton 52, M, adultus I). Photo by J. Vachová. Obr. 270. Mikulovice. Výrazné zánětlivé změny na vnitřní straně levé klíční kosti (osteomyelitis) (skelet 61, muž?, adultus I). Foto J. Vachová. — Fig. 270. Mikulovice. Extensive inflammatory changes on the inner side of left clavicle (osteomyelitis) (skeleton 61, M?, adultus I) Photo by J. Vachová. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 377 Zdravotní stav jedinců 363–378 Obr. 271. Mikulovice. Stopy po rozsáhlém hnisavém zánětu na distálním konci levé vřetenní kosti (skelet 76, žena?, maturus – senilis). Foto J. Vachová. Fig. 271. Mikulovice. Traces of extensive purulent inflammation on distal end of left radius bone (skeleton 76, F?, maturus – senilis). Photo by J. Vachová. sledek horečnatých stavů nejrůznější etiologie, průjmových onemocnění spojených se ztrátou tekutin, poruch zásobení organismu vitamíny nebo u některých endokrinopatií (například u hypofunkce příštítných tělísek). Podle lokalizace a rozsahu hypoplastických změn lze poměrně přesně odhadnout dobu vzniku a délku trvání onemocnění (Rozkovcová 1982, 1933–1934; Reid – Dean 2000, 135–139). Ve studovaném souboru bylo zaznamenáno celkem 38 případů zubní hypoplázie. U osmi z nich byly na kostech nalezeny současně i typické známky kostní tuberkulózy, dva skelety měly navíc známky periostózy neznámého původu a u zbývajících 28 nebyla známá příčina, protože základní onemocnění se na kostech neprojevilo. 12.2.5. Diskuse a závěr Při paleopatologické analýze byly na kosterních pozůstatcích z Mikulovic nalezeny projevy celé řady onemocnění. K nejpočetnějším patologickým změnám patřila kloubní postižení, zejména se jednalo o známky degenerativně produktivního procesu, které byly pozorovány u více než poloviny dospělých jedinců. Výrazný svalový reliéf na většině mužských koster a vysoká četnost spondylózy i artrózy svědčí o poměrně velké fyzické zátěži u tohoto vzorku populace. Dalšími početnými nálezy byly stopy po úrazech. Tyto případy bylo možno rozčlenit do tří skupin. První skupina poranění byla pravděpodobně antropogenního původu jako následek interpersonálního násilí. Patří k nim s velkou pravděpodobností sečné rány na lebce a impresivní zlomeniny klenby lební. Vzhledem k tomu, že v těchto případech nebyly zaznamenány známky reparačního procesu, jednalo se zřejmě o perimortální poranění, která mohla být bezprostřední příčinou smrti. Dále lze za projevy násilí pokládat i izolované zlomeniny distální třetiny levé ulny, tzv. obranné zlomeniny, které vznikají zpravidla při nastavení předloktí proti dopadajícímu úderu při útoku na hlavu. Druhá skupina odpovídá náhodným poraněním při běžné denní činnosti. Například zlomeniny klíčních kostí, bércových kostí, mikrotraumatizace svalů při přetížení či opakovaných pohybech (myositis ossificans), případně odtržení částí kloubních chrupavek při úrazu kloubů (osteochondritis dissecans). Třetí skupina poranění zahrnuje tzv. patologické zlomeniny s dalšími chorobnými změnami. Zde se pravděpodobně jednalo o choroby provázené poruchou metabolismu při osifikaci či remodelaci kostí a fraktury tak vznikly za fyziologických podmínek na oslabených kostech. 378 Poměrně početnými byly také nálezy projevů nespecifických i specifických zánětlivých změn. Většina nespecifických zánětů byla odontogenního původu (periapikální granulomy nebo kořenové cysty), neboť se infekce rozšířila na zubní lůžka z hlubokých zubních kazů. Se špatným stavem chrupu souvisel i výskyt zubního kamene, který podporoval vznik parodontitidy. Hnisavá ložiska u zubních kořenů, případně záněty horních dýchacích cest byly zřejmě i zdrojem šíření nákazy do vedlejších nosních dutin (sinusitis) a do středoušní dutiny (otitis media). Ze skupiny specifických zánětů bylo možno diagnostikovat kostní tuberkulózu, která se nejčastěji vyskytovala ve formě tuberkulózního zánětu na páteři (spondylitis tuberculosa). Suspektními případy projevů tuberkulózní meningitidy byly nálezy na vnitřní ploše lebečních kostí, kde však bude třeba diagnózu ověřit (zejména u dospělých jedinců) pomocí detekce DNA Mycobacterium tuberculosis. Vrozené anomálie byly zaznamenány zejména v oblasti osového skeletu. Jednalo se o částečnou lumbalizaci křížového obratle a jednostrannou sakralizaci lumbálního obratle, případně o rozštěp obratlového oblouku atlasu, které způsobily skoliózu páteře. Mezi geneticky podmíněné vady je řazeno i abnormální spojení tarsálních kostí pomocí pojivových tkání (tzv. tarsální koalice). Z relativně vysoké frekvence jejího výskytu se lze domnívat, že mezi zkoumanými jedinci existovaly příbuzenské vztahy (všechny hroby se nacházely ve čtverci A). Na základě paleopatologické analýzy nebylo možno posoudit, zda nalezené vývojové vady byly součástí závažnějších vrozených syndromů. Diagnostika poruch metabolismu byla obtížná vzhledem k limitovaným možnostem paleopatologické diagnostiky. Poměrně snadno hodnotitelné jsou porotické změny na stropu očnic (cribra orbitalia), které jsou považovány za známku chudokrevnosti. Anémie je však pouze jedním z příznaků mnoha rozdílných chorob. Etiologie je diskutabilní také u případu frontální interní hyperostózy, kde se pravděpodobně jedná o hormonální poruchu. Snadnější diagnostika byla v hodnocení benigních kostních nádorů (osteomů), neboť měly typickou morfologii a lokalizaci. Projevy maligních nádorů nebyly ve sledovaném souboru zaznamenány. Malignita totiž bývá často provázena výraznou destrukcí kostní tkáně, proto se nemusely postižené kosti zachovat. PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 12.3. Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců P. Velemínský, J. Cvrček 379–396 jsme výskyt vyjádřili dvěma způsoby, jako průměrný výskyt na jedince a jako průměr na nekonkrétní stranu. Použijeme-li druhý způsob vyjádření, lze do výpočtu zahrnout i jedince u kterých se dochovala pouze jedna strana kostry. 12.3.1. Úvod Znaky lze podle jejich anatomického charakteru rozdělit do následujících skupin (Velemínský et al. 2008). V průběhu zpracování pohřebišť často vyvstává otázka, zda pochovaní jedinci jsou či nejsou pokrevně příbuzní. Rodinnou vazbu může naznačovat již i sama nálezová situace – jedinci ve společném hrobě či jámě. Uvážímeli strukturu společnosti a hustotu osídlení v prehistorických obdobích, pravděpodobnost, že na pohřebištích jsou pochováni především pokrevně příbuzní jedinci, není nízká. Toto platí především v obdobích před naším letopočtem (např. Alt – Vach 1998; Haak et al. 2008; Limburský et al. 2010). Příkladem mohou být menší laténská pohřebiště, která z demografického hlediska ukazují, že sídliště obývaly dvě až tři rodiny (Velemínský – Dobisíková 1998). A – znaky týkající se lebečních švů (tzv. epigenetické znaky) Možnosti studia biologické příbuznosti v bioarcheologii jsou ale stále omezené (Spence 1996; Thurzo – Lietava – Beňuš 2001; Velemínský – Likovský 2013; Malyková et al. 2014; Stojanowski – Hubbard 2017). Vedle porovnání morfologické shody stavby kostry existuje možnost prokázat biologickou příbuznost genetickou cestou. V prvním případě se v posledních desetiletích největší výpovědní hodnota přisuzuje právě nemetrickým morfologickým znakům, osteologickým a dentálním (např. Leroux 2012; Movsesian 2013; Paul – Stojanowski 2015; Gavrus-Ion et al. 2017; Stojanowski – Hubbard 2017). V úvahu se musí brát i patologické změny, vývojové anomálie, kde genetický podklad lze předpokládat. Příkladem je např. předčasný srůst lebečních švů (Vlček 1997; Fornaciari et al. 2007; Case – Jones – Offenbecker 2016). Ověření pokrevních vazeb jedinců genetickou analýzou se dnes bere jako nejideálnější způsob (např. Ricaut et al. 2010; Grumbkow et al. 2013; Larmuseau et al. 2017). Takový výzkum je ovšem vždy limitován mírou úspěšnosti izolace jaderné či mtDNA z kostí, popř. nebezpečím její kontaminace. Limitem je ale i finanční nákladnost genetických analýz. Cílem našeho příspěvku bylo u únětické populační skupiny z Mikulovic a) popsat biologickou variabilitu zhruba sto šedesáti nemetrických morfologických znaků (NMZ), b) ověřit závislost jejich výskytu na pohlavní příslušnosti a c) pomocí těchto znaků ověřit míru morfologické podobnosti studovaných jedinců, která do jisté míry může naznačovat i biologickou příbuznost. Přesněji, ověřili jsme míru morfologické podobnosti jedinců pochovaných v různých oblastech, sektorech mikulovického pohřebiště (skupiny A, B, C, D) a jedinců pochovaných ve společných či sousedních hrobech. 12.3.2. Metoda Vyhodnocení variability nemetrických znaků jsme provedli u všech jedinců. U znaků reprezentujících přetrvávání časných ontogenetických stádií jsme brali v úvahu věk dožití jedince. Celkem jsme sledovali 159 nemetrických znaků, z toho 84 lokalizovaných na lebce a 75 na postkraniálních partiích kostry. U bilaterálních znaků PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 B – znaky spojené s přítomností, absencí či způsobem vyústění cévních a nervových drah a charakterem jejich průběhu C – znaky spojené s přítomností, absencí či charakterem kloubních faset, popřípadě jejich změnou (úbytek kostní tkáně) D – znaky spojené s hyperostotickou aktivitou, s přítomností kostních valů, hrbolků, výběžků, trnů či hřebenů E – znaky spojené s hyperostotickou aktivitou a znaky spojené se změnami v místech svalových úponů Při hodnocení jsme vycházeli z prací Hauser – De Stefano (1989), Finnegan – Faust (1974), Finnegan (1978), Reinhard – Rösing (1985), Velemínský (1999), Radi et al. (2013) a Cvrček (2015). Statistickou významnost rozdílů ve výskytu nemetrických znaků jsme ověřili pomocí chíkvadrát testu a Yatesovy korekce chí-kvadrát testu. 12.3.3. Výsledky Výskyt nemetrických znaků u populace ze starší doby bronzové žijící na našem území nebyl dosud hodnocen, publikován. Zjištěné hodnoty výskytu lze tedy považovat za referenční data. Ideální v tomto směru je skutečnost, že na pohřebišti v Mikulovicích bylo nejspíše rovnoměrné zastoupení mužů a žen (u dětí není možné pohlavní příslušnost na základě morfologie kostry spolehlivě určit) – tabela 61; tabela CD03. Druhým krokem bylo ověření, zda výskyt znaků není ovlivněn pohlavní příslušností jedinců (tabela 62). Případnou existující korelaci je nutné brát v úvahu při posuzování morfologické podobnosti jedinců a populačních skupin. Statisticky signifikantní závislost výskytu na pohlavní příslušnosti byla prokázána u několika znaků. U mužů byl častější výskyt především znaků souvisejících s cévními a nervovými drahami (incisura frontalis, foramen suproarbitale,insicura supraorbitalis, canalis condylaris absens, ponticulus mylohyoideus), znaků souvisejících s hyperostotickou aktivitou (tuberculum marginale, depressio suprameatica, spina suprameatica, torus auditivus, linea nuchae suprema), znaků v oblasti svalových/vazivových úponů (fossa bicipitis, facies Poirieri, fossa hypotrochanterica, fossa gastrocnemica femoris, fossa solei, crista solei, incisura musculi vasti lateralis), popř. znaků souvisejících s přítomností či charakterem kloubních faset (processus trochlearis tali lateralis, facies articularis calcanea anterior et media communis). U žen byl statisticky častější opět výskyt znaků souvisejících s cévními a nervovými drahami (sulcus frontalis, foramen parietale absens, foramen mastoideum absens, foramen mastoideum extrasuturale absens, foramen mastoideum extrasuturale occipitale, 379 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců a) výskyt na jedince Znak výskyt 379–396 b) výskyt na pravou stranu N absence % sutura metopica 81 77 4 4,9 sutura supranasalis 43 11 32 74,4 N absence výskyt c) výskyt na levou stranu % N absence výskyt d) výskyt na nekonkrétní stranu % N absence výskyt % OS FRONTALE fissura metopica 71 71 0 0 ossiculum metopicum 76 76 0 0 lophus frontalis 12 12 0 0 sutura parametopica 64 64 0 0 77 77 0 0 69 69 0 0 146 146 0 0 sulcus frontalis 41 32 9 22 51 47 4 7,8 50 44 6 12 101 91 10 9,9 for./inc./ frontalia 73 0 73 100 58 1 57 98,3 59 2 57 96,6 117 3 114 97,4 incisura frontale 68 7 61 89,7 58 12 46 79,3 60 16 44 73,3 118 28 90 76,3 foramen frontale 49 24 25 51 52 40 12 23,1 55 37 18 32,7 107 77 30 28 for./inc./ supraorbitales 52 48 4 7,7 66 65 1 1,5 65 61 4 6,2 131 126 5 3,8 incisura supraorbitale 54 53 1 1,9 68 68 0 0 66 65 1 1,5 134 133 1 0,7 foramen supraorbitale 53 50 3 5,7 69 68 1 1,4 65 62 3 4,6 134 130 4 3 spina trochlearis ossiculum suturae coronalis ossiculum praefrontale 14 7 7 50 24 18 6 25 25 22 3 12 49 40 9 18,4 39 38 1 2,6 49 48 1 2 45 45 0 0 94 93 1 1,1 15 15 0 0 20 20 0 0 18 18 0 0 38 38 0 0 OSSA ZYGOMATICA (+ ORBITA) foramen zygomaticofaciale foramen zygomaticofaciale partitum foramen zygomaticofaciale absens os zygomaticum partitum tuberculum marginale fissura zygomatica transversa MAXILLA, OSSA PALATINA foramen infraorbitale foramen infraorbitale partitum sutura incisiva os.medianum palatinum anterioris os.medianum palatinum posterior torus palatinus 67 0 67 100 52 1 51 98,1 46 4 42 91,3 98 5 93 94,9 38 31 7 18,4 51 46 5 9,8 48 47 1 2,1 99 93 6 6,1 34 29 5 14,7 52 51 1 1,9 48 44 4 8,3 100 95 5 5 30 28 2 6,7 45 45 0 0 48 46 2 4,2 93 91 2 2,2 41 17 24 58,5 46 32 14 30,4 47 28 19 40,4 93 60 33 35,5 18 17 1 5,6 33 33 0 0 39 38 1 2,6 72 71 1 1,4 38 0 38 100 24 0 24 100 31 0 31 100 55 0 55 100 13 11 2 15,4 17 16 1 5,9 29 28 1 3,4 46 44 2 4,3 62 36 26 41,9 62 39 23 37,1 58 38 20 34,5 120 77 43 35,8 59 58 1 1,7 1,9 54 53 1 63 58 5 7,9 torus maxillaris 56 54 2 3,6 64 63 1 1,6 60 59 1 1,7 124 122 2 1,6 ponticulus palatinus 32 31 1 3,1 38 37 1 2,6 39 39 0 0 77 76 1 1,3 20 PTERION ossiculum epiptericum 3 1 2 66,7 4 3 1 25 6 5 1 16,7 10 8 2 sutura sphenoparietalis sutura sphenoparietalis absens articulatio fronto-temporalis proc.frontalis ossis temporalis proc.temporalis ossis frontalis proc.pariet. ossis sphenoidalis OSSA PARIETALIA 36 0 36 100 21 1 20 95,2 29 0 29 100 50 1 49 98 18 16 2 11,1 29 27 2 6,9 33 32 1 3 62 59 3 4,8 30 29 1 3,3 41 40 1 2,4 44 44 0 0 85 84 1 1,2 12 10 2 16,7 24 22 2 8,3 31 30 1 3,2 55 52 3 5,5 25 24 1 4 36 35 1 2,8 43 43 0 0 79 78 1 1,3 3 1 2 66,7 4 3 1 25 4 3 1 25 8 6 2 25 ossiculum bregmaticum 64 64 0 0 ossiculum suturae sagittalis ossiculum incisurae parietalis depressio biparietalis circumscripta depressio interparietalis 48 44 4 8,3 19 11 8 42,1 34 30 4 11,8 30 26 4 13,3 64 56 8 12,5 68 68 0 0 75 75 0 0 79 79 0 0 154 154 0 0 73 72 1 1,4 os parietale partitum 62 62 0 0 70 70 0 0 74 74 0 0 144 144 0 0 foramen parietale 66 9 57 86,4 63 21 42 66,7 61 30 31 50,8 124 51 73 58,9 foramen parietale absens 60 19 41 68,3 63 42 21 33,3 60 33 27 45 123 74 49 39,8 4 4 0 0 13 13 0 0 23 23 0 0 36 36 0 0 OSSA TEMPORALIA proc.parietalis squamae temporalis 380 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců a) výskyt na jedince Znak foramen squamosum superius ossiculum suturae squamosae squama temporalis partita foramen mastoideum absens foramen mastoideum intrasuturale foramen mastoideum intrasuturale absens foramen mastoideum extrasuturale absens foramen mastoideum extrasuturale occip. foramen mastoideum extrasuturale temp. sutura squamomastoidea processus mastoideus bipartitus foramen tympanicum (Huschkei) foramen marginale 379–396 b) výskyt na pravou stranu c) výskyt na levou stranu d) výskyt na nekonkrétní stranu N absence výskyt % N absence výskyt % N absence výskyt % N absence výskyt % 12 12 0 0 22 22 0 0 31 31 0 0 53 53 0 0 1 1 0 0 10 10 0 0 5 5 0 0 15 15 0 0 20 19 1 5 35 34 1 2,9 39 39 0 0 74 73 1 1,4 22 15 7 31,8 38 34 4 10,5 33 28 5 15,2 71 62 9 12,7 24 2 22 91,7 23 10 13 56,5 23 13 10 43,5 46 23 23 50 23 2 21 91,3 23 13 10 43,5 23 10 13 56,5 46 23 23 50 21 12 9 42,9 32 27 5 15,6 35 27 8 22,9 67 54 13 19,4 21 17 4 19 31 31 0 0 32 28 4 12,5 63 59 4 6,3 47 6 41 87,2 38 9 29 76,3 36 13 23 63,9 74 22 52 70,3 34 31 3 8,8 51 48 3 5,9 50 48 2 4 101 96 5 5 30 30 0 0 48 48 0 0 41 41 0 0 89 89 0 0 36 28 8 22,2 57 53 4 7 47 41 6 12,8 104 94 10 9,6 33 30 3 9,1 51 48 3 5,9 48 48 0 0 99 96 3 3 depressio suprameatica 47 37 10 21,3 63 56 7 11,1 59 52 7 11,9 122 108 14 11,5 spina suprameatica 56 19 37 66,1 62 39 23 37,1 58 31 27 46,6 120 70 50 41,7 torus auditivus 37 32 5 13,5 58 54 4 6,9 51 50 1 2 109 104 5 4,6 ossiculum lambdae 54 46 8 14,8 torus occipitalis ossiculum suturae lambdoidae os Incae 76 71 5 6,6 50 10 40 80 47 18 29 61,7 44 20 24 54,5 91 38 53 58,2 70 69 1 1,4 42,4 OS OCCIPITALE processus interparietalis 61 61 0 0 linea nuchae suprema 49 24 25 51 50 29 21 42 49 28 21 42,9 99 57 42 sutura mendosa 37 35 2 5,4 50 49 1 2,0 52 51 1 1,9 102 100 2 2 ossiculum asterii ossiculum occipitomastoideum ossiculum suturae occipitomastoidae processus retromastoideus 26 23 3 11,5 39 38 1 2,6 41 39 2 4,9 80 77 3 3,8 12 12 0 0 25 25 0 0 25 25 0 0 50 50 0 0 18 16 2 11,1 30 30 0 0 32 30 2 6,3 62 60 2 3,2 39 39 0 0 52 52 0 0,0 49 49 0 0 101 101 0 0 foramen occipitale 46 26 20 43,5 69,2 foramen condylaris absens 40 5 35 87,5 36 12 24 66,7 29 8 21 72,4 65 20 45 canalis condylaris 24 15 9 37,5 36 29 7 19,4 30 26 4 13,3 66 55 11 16,7 canalis condylaris absens canalis condylaris intermedius canalis hypoglossalis partitus canalis hypoglossalis partitus incompl. facies condylaris bipartita 43 2 41 95,3 36 7 29 80,6 31 4 27 87,1 67 11 56 83,6 12 12 0 0 21 21 0 0 22 22 0 0 43 43 0 0 32 24 8 25 47 43 4 8,5 41 36 5 12,2 88 79 9 10,2 31 29 2 6,5 46 44 2 4,3 39 38 1 2,6 85 82 3 3,5 21 21 0 0 35 35 0 0 25 25 0 0 60 60 0 0 tuberculum tertius 52 51 1 1,9 tuberculum praecondylare tuberculum pharyngeum absens tubercula lat. od tub.pharyngeum MANDIBULA 44 41 3 6,8 47 45 2 4,3 45 42 3 6,7 92 87 5 5,4 47 33 14 29,8 45 9 36 80 43 9 34 79,1 43 9 34 79,1 86 18 68 79,1 100 foramen mentale 81 81 0 0 68 0 68 100 75 0 75 100 143 0 143 foramen mentale partitum 59 53 6 10,2 65 60 5 7,7 74 72 2 2,7 139 132 7 5 foramen mentale absens 62 62 0 0 68 68 0 0 76 76 0 0 144 144 0 0 torus mandibularis 71 71 0 0 74 74 0 0 80 80 0 0 154 154 0 0 ponticulus mylohyoideus 52 44 8 15,4 54 50 4 7,4 69 63 6 8,7 123 113 10 8,1 sulcus mylohyoideus 73 1 72 98,6 55 2 53 96,4 69 3 66 95,7 124 5 119 96 VERTEBRAE ponticulus atlantis lateralis 34 33 1 2,9 40 39 1 2,5 40 40 0 0 80 79 1 1,3 ponticulus atlantis lateralis 34 29 5 14,7 40 36 4 10 41 39 2 4,9 81 75 6 7,4 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 381 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců a) výskyt na jedince Znak 379–396 b) výskyt na pravou stranu c) výskyt na levou stranu d) výskyt na nekonkrétní stranu N absence výskyt % N absence výskyt % N absence výskyt % N absence výskyt % 35 34 1 2,9 39 39 0 0 42 41 1 2,4 81 80 1 1,2 49 0 0 46 0 0 1 0 0 1 0 0 0 spina bifida sacralis 12 facies articularis sacralis 4 accessoria COSTAE, STERNUM, CLAVICULA 10 2 16,7 4 0 0 8 8 0 0 5 5 0 0 150 145 5 3,3 fossa costoclavicularis 38 30 8 21,1 51 44 7 13,7 48 46 2 4,2 99 90 9 9,1 fac.articul.accessoria costalis 40 11 29 72,5 48 24 24 50 44 27 17 38,6 92 51 41 44,6 foramen suprascapulare 22 22 0 0 34 34 0 0 37 37 0 0 71 71 0 0 facies articularis acromialis 19 1 18 94,7 15 2 13 86,7 14 1 13 92,9 29 3 26 89,7 ossiculum acromii 12 10 2 16,7 17 15 2 11,8 19 18 1 5,3 36 33 3 8,3 ossiculum coracoideum fac.articul.processus coracoidei fossa tuberositatis glenoidalis processus glenoidalis scapulae HUMERUS 14 14 0 0 24 24 0 0 23 23 0 0 47 47 0 0 7 3 4 57,1 11 9 2 18,2 11 9 2 18,2 22 18 4 18,2 34 34 0 0 42 42 0 0 44 44 0 0 86 86 0 0 36 36 0 0 43 43 0 0 44 44 0 0 87 87 0 0 foramen supratrochleare 51 28 23 45,1 53 37 16 30,2 57 42 15 26,3 110 79 31 28,2 processus supracondylaris 63 63 0 0 69 69 0 0 73 73 0 0 142 142 0 0 foramen supracondylare 64 64 0 0 69 69 0 0 74 74 0 0 143 143 0 0 facies articularis superior partita assimilatio atlantis 49 isolovaný dens axis 46 cranialisatio vertebrae 1 caudalisatio vertebrae SCAPULA fossa pectoralis majoris 66 64 2 3 71 69 2 2,8 78 78 0 0 149 147 2 1,3 fossa teres 68 64 4 5,9 71 68 3 4,2 79 77 2 2,5 150 145 5 3,3 RADIUS, ULNA fossa bicipitis facies articularis carpalis partita ossiculum styloideum radii 47 38 9 19,1 52 48 4 7,7 55 47 8 14,5 107 95 12 11,2 29 29 0 0 39 39 0 0 35 35 0 0 74 74 0 0 24 24 0 0 37 37 0 0 32 32 0 0 69 69 0 0 processus olecrani 33 23 11 33,3 37 33 4 10,8 47 38 9 19,1 84 71 13 15,5 fac.articul. trochlearis partita 50 20 30 60 44 29 15 34,1 53 28 25 47,2 97 57 40 41,2 incisura radialis partita 43 42 1 2,3 53 52 1 1,9 50 49 1 2 103 101 2 1,9 ossiculum styloideum ulnae 13 13 0 0 18 18 0 0 24 24 0 0 42 42 0 0 incisura (fossa) faciei lunatae 49 26 23 46,9 43 28 15 34,9 48 29 19 39,6 91 57 34 37,4 fac.articul. sacralis accessoria synostosis acetabuli incompletum facies lunata partita 18 14 4 22,2 21 17 4 19 22 22 0 0 43 39 4 9,3 46 46 0 0 48 48 0 0 53 53 0 0 101 101 0 0 46 46 0 0 48 48 0 0 52 52 0 0 100 100 0 0 47 27 20 42,6 45 29 16 35,6 48 33 15 31,3 93 62 31 33,3 42 35 7 16,7 44 41 3 6,8 46 42 4 8,7 90 83 7 7,8 facies Poirieri 31 18 13 41,9 37 30 7 18,9 35 28 7 20 72 58 14 19,4 plaque cribra/anterior cerv.imprint/ fossa Alleni posterior cervical imprint/ jezdecká faseta trochanter tertius 22 17 5 22,7 33 30 3 9,1 33 31 2 6,1 66 61 5 7,6 32 23 9 28,1 43 37 6 14 43 38 5 11,6 86 75 11 12,8 36 34 12 33,3 49 48 1 2 46 45 1 2,2 95 93 2 2,1 45 40 5 11,1 53 51 2 3,8 57 53 4 7 110 104 6 5,5 15,2 OS COXAE acetabularní zářez „crease“ acetabulární oválná prohlubeň FEMUR fossa hypotrochanterica 77 59 18 23,4 80 71 9 11,3 78 63 15 19,2 158 134 24 crista hypotrochanterica 70 39 31 44,3 72 48 24 33,3 72 47 25 34,7 144 95 49 34 facies Charlesi processus artic.condyl. media kloubní ploška nad lat. kondylem tibial imprint 36 2 34 94,4 28 5 23 82,1 29 2 27 93,1 57 7 50 87,7 18 15 3 16,7 27 24 3 11,1 29 27 2 6,9 56 51 5 8,9 24 23 1 4,2 32 31 1 3,1 34 34 0 0 66 65 1 1,5 28 23 5 17,9 37 33 4 10,8 37 34 3 8,1 74 67 7 9,5 Martin´s facet 10 4 6 60 15 15 0 0 17 11 6 35,3 32 26 6 18,8 supratrochlear imprint 19 17 2 10,5 26 26 0 0 27 25 2 7,4 53 51 2 3,8 382 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců a) výskyt na jedince Znak processus artic.condyl. lateralis tuberculum v dol.oblasti diaf.nad kondyly fossa gastrocnemica femoris 379–396 b) výskyt na pravou stranu c) výskyt na levou stranu d) výskyt na nekonkrétní stranu N absence výskyt % N absence výskyt % N absence výskyt % N absence výskyt % 21 19 2 9,5 28 27 1 3,6 32 31 1 3,1 60 58 2 3,3 40 18 22 55 40 23 17 42,5 43 28 15 34,9 83 51 32 38,6 28 23 5 17,9 36 32 4 11,1 37 34 3 8,1 73 66 7 9,6 TIBIA fossa solei 75 57 18 24 78 64 14 17,9 78 67 11 14,1 156 131 25 16 crista solei 78 58 20 25,6 77 65 12 15,6 78 62 16 20,5 155 127 28 18,1 sulcus quadricipitalis 16 1 15 93,8 11 1 10 90,9 14 3 11 78,6 25 4 21 84 fac.articul.tib.acces.later. 36 6 30 83,3 30 9 21 70 31 11 20 64,5 61 20 41 67,2 fac.articul.tib.acces.med. 22 21 1 4,5 27 26 1 3,7 30 29 1 3,3 57 55 2 3,5 PATELLA incisura musculi vasti lateralis fossa musculi vasti lateralis 21 9 12 57,1 27 17 10 37,0 22 15 7 31,8 49 32 17 34,7 20 13 7 35,0 27 22 5 18,5 24 22 2 8,3 51 44 7 13,7 patella multipartita 19 19 0 0 29 29 0 0 27 27 0 0 56 56 0 0 34 34 0 0 39 39 0 0 39 39 0 0 78 78 0 0 39 39 0 0 42 42 0 0 40 40 0 0 82 82 0 0 37 37 0 0 40 40 0 0 41 41 0 0 81 81 0 0 42 21 21 50 41 24 17 41,5 41 25 16 39 82 49 33 40,2 CALCANEUS fac.articul.talar.anterior bipartita fac.articul.talar.media bipartita fac.articul.talar. anterior absens fac.artic.talar.anter.et med.com. tuberculum peronaeale 6 0 6 100 2 0 2 100 4 0 4 100 6 0 6 100 TALUS přední prolongace facies articularis medialis proc.trochlearis tali medialis 48 0 48 100 41 1 40 97,6 41 0 41 100 82 1 81 98,8 43 3 40 93 41 11 30 73,2 38 9 29 76,3 79 20 59 74,7 proc.trochlearis tali lateralis 47 27 20 42,6 49 34 15 30,6 44 30 14 31,8 93 64 29 31,2 fac.articul.medialis talaris 36 32 4 11,1 40 38 2 5 41 39 2 4,9 81 77 4 4,9 fac.articul.lateralis talaris 39 28 11 28,2 42 35 7 16,7 41 36 5 12,2 82 71 11 13,4 ossiculum trigonum tali fac.artic.calc.anter.et med.com. fac.articul.calc.anterior absens fac.articul.navicularis bipartita 35 35 0 0 40 40 0 0 42 42 0 0 82 82 0 0 47 18 29 61,7 46 23 23 50 42 22 20 47,6 88 45 43 48,9 36 36 0 0 42 42 0 0 39 39 0 0 84 84 0 0 37 37 0 0 46 46 0 0 41 41 0 0 87 87 0 0 Tabela 61. Výskyt nemetrických znaků u populační skupiny Mikulovice vyjádřený a) jako průměr na jedince a v případě bilaterálních nemetrických znaků i b) jako průměr na pravou stranu, c) jako průměr na levou stranu a d) jako průměr na nekonkrétní stranu. Znaky jsou seřazeny podle anatomické lokalizace. Vysvětlivky: N = počet hodnocených případů, % – procentuální vyjádření výskytu. — Table 61. The occurrence of non-metric traits in the Mikulovice population group expressed as a) as the average per individual and, in the case of bilateral non-metric traits, also b) as the average on the right side, c) as the average on the left side and d) as the average on a non-specific side. The traits are classified by anatomical position. Key: N = number of evaluated cases, % – percentual manifestation of occurence. foramen mastoideum extrasuturale temporale, foramen supratrochleare), vedle toho šlo o následující znaky: sutura metopica, sutura squamomastoidea, spina trochlearis, tuberculum praecondylare, incisura (fossa) faciei lunatae, facies articularis tibialis accesoria lateralis. nízká (A = 53 jedinců, B = 7 jedinců, C = 19 jedinců, D = 14 jedinců). S ohledem na různé zastoupení mužů a žen ve skupinách bylo nutné při interpretaci výsledků brát v úvahu závislost výskytu znaků na pohlavní příslušnosti. V třetí fázi jsme vypočetli průměrný výskyt nemetrických znaků u skupin jedinců pohřbených v různých částech pohřebiště, tj. skupin označených jako A, B, C a D (tabela 63). Následně jsme tyto skupiny na základě výskytu znaků navzájem porovnali. Ve skupině C je statisticky nejnižší výskyt foramen frontale. Je zde vyšší absence foramen parietale. Nejvyšší absence tohoto otvoru byla sice zjištěna ve skupině A, ovšem v této skupině je dvojnásobně vyšší zastoupení žen oproti mužům (ženy představují 60 %, zatímco muži 29 % souboru) a výskyt tohoto znaku v mikulovickém souboru statisticky pozitivně koreluje s ženským pohlavím. Ve skupině C je naopak vyšší zastoupení mužů. Shrneme-li výsledky, tak relativně větší shodu ve výskytu nemetrických znaků vykazují skupiny A a C, které se současně i výrazněji odlišují od zbývajících dvou skupin. Jako nejvíce odlišná se oproti ostatním jeví skupina C. V úvahu ovšem musíme brát skutečnost, že zastoupení jedinců v jednotlivých skupinách není rovnoměrné, především velikost skupiny B je velmi PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Ve skupině C a A je vyšší výskyt ponticulus mylohyoideus. Zde je situace opačná. S ohledem na skutečnost, že statisticky vyšší výskyt tohoto znaku byl prokázán 383 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 379–396 MUŽI Znak výskyt na jedince N absence výskyt ŽENY výskyt na stranu % N absence výskyt výskyt na jedince % N absence výskyt Chí-kvadrát test výskyt na stranu % N absence výskyt % VnJ VnS p p OS FRONTALE sutura metopica 29 29 0 0 26 22 4 15,4 sutura supranasalis 14 2 12 85,7 15 4 11 73,3 fissura metopica 27 27 0 0 20 20 0 0 ossiculum metopicum 28 28 0 0 24 24 0 0 lophus frontalis 5 5 0 0 4 4 0 0 sutura parametopica 25 25 0 0 53 53 0 0 22 22 0 0 48 48 0 0 sulcus frontalis 18 16 2 11,1 38 36 2 5,3 16 9 7 43,8 36 28 8 22,2 for./inc./ frontalia 25 0 25 100 41 1 40 97,6 26 0 26 100 44 0 44 100 incisura frontale 23 2 21 91,3 42 8 34 81 23 5 18 78,3 43 16 27 62,8 0,0126 foramen frontale 19 8 11 57,9 38 26 12 31,6 22 10 12 54,5 43 27 16 37,2 for./inc./ supraorbitales 20 17 3 15 48 45 3 6,3 18 17 1 5,6 43 41 2 4,7 incisura supraorbitale 21 20 1 4,8 50 49 1 2 18 18 0 0 43 43 0 0 foramen supraorbitale 20 18 2 10 49 47 2 4,1 18 17 1 5,6 43 41 2 4,7 33,3 spina trochlearis 3 2 1 33,3 11 10 1 9,1 7 2 5 71,4 21 14 7 ossiculum suturae coronalis 18 18 0 0 40 40 0 0 13 13 0 0 32 32 0 0 ossiculum praefrontale 4 4 0 0 10 10 0 0 8 8 0 0 21 21 0 0 0,0027 0,0092 0,0159 0,0455 0,0122 OSSA ZYGOMATICA (+ ORBITA) foramen zygomaticofaciale foramen zygomaticofaciale partitum foramen zygomaticofacialeabsens os zygomaticum partitum 27 0 27 100 42 1 41 97,6 22 0 22 100 36 2 34 94,4 15 14 1 6,7 42 41 1 2,4 15 14 1 6,7 37 36 1 2,7 15 14 1 6,7 43 42 1 2,3 15 13 2 13,3 36 34 2 5,6 13 12 1 7,7 40 39 1 2,5 13 12 1 7,7 32 31 1 3,1 tuberculum marginale 20 8 12 60 40 23 17 42,5 15 7 8 53,3 31 20 11 35,5 fissura zygomatica transversa 7 6 1 14,3 29 28 1 3,4 9 9 0 0 27 27 0 0 14 0 14 100 20 0 20 100 13 0 13 100 18 0 18 100 MAXILLA, OSSA PALATINA foramen infraorbitale foramen infraorbitale partitum sutura incisiva os.medianum palatinum anterioris os.medianum palatinum posterior torus palatinus 4 3 1 25 16 15 1 6,3 5 5 0 0 16 16 0 0 23 14 7 30,4 44 30 14 31,8 20 13 7 35 41 29 12 29,3 22 21 1 4,5 19 19 0 0 19 18 1 5,3 18 18 0 0 25 24 1 4 20 18 2 10 torus maxillaris 18 17 1 5,6 43 42 1 2,3 19 18 1 5,3 41 40 1 2,4 ponticulus palatinus 10 10 0 0 25 25 0 0 12 11 1 8,3 27 26 1 3,7 PTERION ossiculum epiptericum 0 0 0 3 3 0 0 2 1 1 50 5 4 1 20 sutura sphenoparietalis sutura sphenoparietalis absens articulatio fronto-temporalis 14 0 14 100 19 0 19 100 15 0 15 100 21 1 20 95,2 6 6 0 0 23 23 0 0 7 5 2 28,6 23 20 3 13 12 12 0 0 29 29 0 0 10 9 1 10 32 31 1 3,1 proc.frontalis ossis temporalis proc.temporalis ossis frontalis proc.pariet. ossis sphenoidalis OSSA PARIETALIA 4 4 0 0 22 22 0 0 6 4 2 33,3 20 17 3 15 10 10 0 0 30 30 0 0 9 8 1 11,1 28 27 1 3,6 2 1 1 50 4 3 1 25 1 0 1 100 3 2 1 33,3 ossiculum bregmaticum 22 22 0 0 23 23 0 0 ossiculum suturae sagittalis ossiculum incisurae parietalis depressio biparietalis circumscripta depressio interparietalis 18 16 2 11,1 17 16 1 5,9 6 4 2 33,3 26 24 2 7,7 8 4 4 50 25 21 4 16 25 25 0 0 53 53 0 0 22 22 0 0 49 49 0 0 27 27 0 0 25 24 1 4 os parietale partitum 22 22 0 0 49 49 0 0 22 22 0 0 48 48 0 0 foramen parietale 21 1 20 95,2 40 12 28 70 23 4 19 82,6 43 19 24 55,8 foramen parietale absens 19 9 10 52,6 40 29 11 27,5 22 7 15 68,2 43 24 19 44,2 OSSA TEMPORALIA proc.parietalis squamae temporalis foramen squamosum superius 4 4 0 0 13 13 0 0 4 4 0 0 15 15 0 0 2 2 0 0 17 17 0 0 9 9 0 0 26 26 0 0 384 0,0345 0,0357 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 379–396 MUŽI Znak výskyt na jedince N ossiculum suturae squamosae squama temporalis partita foramen mastoideum absens foramen mastoideum intrasuturale foramen mastoideum intrasuturale absens foramen mastoideum extrasuturale absens foramen mastoideum extrasuturale occip. foramen mastoideum extrasuturale temp. sutura squamomastoidea processus mastoideus bipartitus foramen tympanicum (Huschkei) foramen marginale absence výskyt ŽENY výskyt na stranu % N absence výskyt výskyt na jedince % N absence výskyt Chí-kvadrát test výskyt na stranu % N absence výskyt % VnJ VnS p p 0 0 0 6 6 0 0 0 0 0 5 5 0 0 6 5 1 16,7 26 25 1 3,8 10 10 0 0 30 30 0 0 9 9 0 0 32 32 0 0 9 4 5 55,6 27 20 7 25,9 0,0008 0,0002 9 0 9 100 17 7 10 58,8 9 2 7 77,8 19 12 7 36,8 8 1 7 87,5 17 10 7 41,2 10 0 10 100 19 7 12 63,2 11 8 3 27,3 34 29 5 14,7 8 3 5 62,5 25 18 7 28 0,0025 0,0069 11 9 2 18,2 34 32 2 5,9 8 6 2 25 22 20 2 9,1 0,0073 23 2 21 91,3 34 5 29 85,3 16 2 14 87,5 29 13 16 55,2 0,0001 14 14 0 0 42 42 0 0 14 12 2 14,3 39 36 3 7,7 0,0455 15 15 0 0 40 40 0 0 10 10 0 0 33 33 0 0 13 11 2 15,4 37 35 2 5,4 10 9 1 10 31 29 2 6,5 12 11 1 8,3 35 34 1 2,9 9 8 1 11,1 30 29 1 3,3 depressio suprameatica 16 10 6 37,5 41 31 10 24,4 17 15 2 11,8 42 40 2 4,8 spina suprameatica 22 3 19 86,4 41 13 28 68,3 19 7 12 63,2 41 26 15 36,6 0,0116 0,0000 torus auditivus 13 10 3 23,1 38 35 3 7,9 12 11 1 8,3 35 34 1 2,9 0,0431 0,0447 32 14 18 56,3 0,0019 0,0000 OS OCCIPITALE ossiculum lambdae 17 13 4 23,5 19 17 2 10,5 torus occipitalis ossiculum suturae lambdoidae os Incae 29 25 4 13,8 22 22 0 0 19 3 16 84,2 26 25 1 3,8 32 11 21 65,6 17 4 13 76,5 20 20 0 0 processus interparietalis 21 21 0 0 20 20 0 0 linea nuchae suprema 21 8 13 61,9 39 18 21 53,8 15 9 6 40 32 20 12 37,5 sutura mendosa 16 14 2 12,5 41 39 2 4,9 15 15 0 0 37 37 0 0 ossiculum asterii ossiculum occipitomastoideum ossiculum suturae occipitomastoidae processus retromastoideus 13 11 2 15,4 34 32 2 5,9 10 9 1 10 30 29 1 3,3 5 5 0 0 21 21 0 0 7 7 0 0 22 22 0 0 6 6 0 0 24 24 0 0 9 8 1 11,1 26 25 1 3,8 19 19 0 0 46 46 0 0 14 14 0 0 32 32 0 0 foramen occipitale 21 9 12 57,1 16 12 4 25 foramen condylaris absens 10 0 10 100 80 11 2 9 81,8 21 8 13 61,9 15 3 12 0,0000 canalis condylaris 4 3 1 25 14 13 1 7,1 10 6 4 40 22 17 5 22,7 canalis condylaris absens 10 0 10 100 14 1 13 92,9 13 1 12 92,3 23 5 18 78,3 canalis hypoglossalis partitus 11 canalis hypoglossalis partitus 11 incompl. facies condylaris bipartita 10 9 2 18,2 30 27 3 10 11 9 2 18,2 27 25 2 7,4 10 1 9,1 30 28 2 6,7 9 9 0 0 24 24 0 0 10 0 0 30 30 0 0 21 21 0 0 tuberculum tertius 18 0 0 30 25 5 16,7 27 2 25 92,6 tuberculum praecondylare tuberculum pharyngeum absens tubercula lat. od tub.pharyngeum MANDIBULA 18 11 11 0 0 16 15 1 6,3 15 1 14 93,3 27 28 27 0 0 8 8 0 0 17 16 1 5,9 16 13 3 18,8 14 12 2 14,3 1 13 92,9 2 26 92,9 14 0,0040 0,0084 foramen mentale 29 0 29 100 51 0 51 100 26 0 26 100 45 0 45 100 foramen mentale partitum 22 21 1 4,5 50 49 1 2 18 17 1 5,6 44 43 1 2,3 foramen mentale absens 23 23 0 0 52 52 0 0 19 19 0 0 45 45 0 0 torus mandibularis 25 25 0 0 54 54 0 0 25 25 0 0 51 51 0 0 ponticulus mylohyoideus 20 16 4 20 45 40 5 11,1 16 15 1 6,3 39 38 1 2,6 sulcus mylohyoideus 27 0 27 100 47 2 45 95,7 23 1 22 95,7 38 2 36 94,7 ponticulus atlantis lateralis 15 14 1 6,7 34 33 1 2,9 15 15 0 0 33 33 0 0 ponticulus atlantis posterior facies articularis superior partita assimilatio atlantis 15 13 2 13,3 35 33 2 5,7 15 12 3 20 33 29 4 12,1 16 16 0 0 36 36 0 0 15 14 1 6,7 34 33 1 2,9 18 18 0 0 21 21 0 0 0,0322 0,0231 0,0026 0,0001 VERTEBRAE PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 385 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 379–396 MUŽI Znak výskyt na jedince N absence výskyt ŽENY výskyt na stranu % N absence výskyt výskyt na jedince % N absence výskyt Chí-kvadrát test výskyt na stranu % isolovaný dens axis 17 17 0 0 21 21 0 0 spina bifida sacralis 6 5 1 16,7 6 5 1 16,7 N absence výskyt % VnJ VnS p p COSTAE, STERNUM, CLAVICULA fenestratio sterni 1 1 0 0 4 4 0 0 4 4 0 0 fossa costoclavicularis 19 13 6 31,6 42 35 7 16,7 13 13 0 0 36 36 0 0 fac.articul.accessoria costalis 19 4 15 78,9 41 19 22 53,7 17 4 13 76,5 34 16 18 52,9 foramen suprascapulare 9 9 0 0 30 30 0 0 10 10 0 0 28 28 0 0 facies articularis acromialis 9 1 8 88,9 11 2 9 81,8 9 0 9 100,0 16 1 15 93,8 SCAPULA ossiculum acromii 3 2 1 33,3 14 12 2 14,3 8 7 0 0 19 18 1 5,3 ossiculum coracoideum 8 8 0 0 24 24 0 0 5 5 0 0 19 19 0 0 18 18 0 0 42 42 0 0 12 12 0 0 34 34 0 0 18 18 0 0 43 43 0 0 13 13 0 0 34 34 0 0 foramen supratrochleare 25 16 9 36 51 41 10 19,6 17 7 10 58,8 39 23 16 41 processus supracondylaris 27 27 0 0 58 58 0 0 22 22 0 0 48 48 0 0 foramen supracondylare 27 27 0 0 58 58 0 0 22 22 0 0 48 48 0 0 fossa pectoralis majoris 28 27 1 3,6 57 56 1 1,8 22 22 0 0 49 49 0 0 fossa teres 28 26 2 7,1 58 56 2 3,4 22 21 1 4,5 47 45 2 4,3 fossa bicipitis 21 14 7 33,3 47 37 10 21,3 16 15 1 6,3 37 36 1 2,7 facies articularis carpalis partita 10 10 0 0 30 30 0 0 15 15 0 0 35 35 0 0 fossa tuberositatis glenoidalis processus glenoidalis scapulae HUMERUS 0,0006 0,0001 RADIUS, ULNA ossiculum styloideum radii 8 8 0 0 29 29 0 0 13 13 0 0 32 32 0 0 processus olecrani 14 12 2 14,3 37 34 3 8,1 14 9 5 35,7 33 27 6 18,2 43,2 fac.articul. trochlearis partita 24 8 16 66,7 45 23 22 48,9 19 7 12 63,2 37 21 16 incisura radialis partita 20 19 1 5 47 45 2 4,3 18 18 0 0 41 41 0 0 ossiculum styloideum ulnae 5 5 0 0 17 17 0 0 6 6 0 0 20 20 0 0 incisura (fossa) faciei lunatae 23 14 9 39,1 46 33 13 28,3 21 9 12 57,1 37 18 19 51,4 fac.articul. sacralis accessoria 5 5 0 0 12 12 0 0 10 7 3 30 22 19 3 13,6 synostosis acetabuli incompletum 25 25 0 0 51 51 0 0 19 19 0 0 43 43 0 0 0,0000 0,0000 OS COXAE 0,0001 facies lunata partita 25 25 0 0 51 51 0 0 17 17 0 0 40 40 0 0 acetabularní zářez „crease“ 22 15 7 31,8 47 36 11 23,4 20 9 11 55 37 20 17 45,9 0,0195 0,0001 acetabulární oválná prohlubeň 21 18 0 0 45 42 3 6,7 17 13 4 23,5 37 33 4 10,8 0,0149 FEMUR facies Poirieri 13 4 9 69,2 25 15 10 40 14 11 3 21,4 33 30 3 9,1 plaque 8 6 2 25 25 23 2 8 10 9 1 10 30 29 1 3,3 11 8 3 27,3 30 27 3 10 16 11 5 31,3 38 31 7 18,4 14 13 1 7,1 36 35 1 2,8 13 13 0 0 36 36 0 0 cribra/anterior cerv.imprint/ fossa Alleni posterior cervical imprint/ jezdecká faseta trochanter tertius 19 17 2 10,5 43 41 2 4,7 16 14 2 12,5 37 34 3 8,1 fossa hypotrochanterica 27 17 10 37 54 41 13 24,1 24 21 3 12,5 49 46 3 6,1 crista hypotrochanterica 26 13 13 50 51 29 22 43,1 22 9 11 50 43 23 20 46,5 facies Charlesi 17 0 17 100 25 2 23 92 15 2 13 86,7 25 4 21 84 7 6 1 14,3 25 24 1 4 10 8 2 20 26 22 4 15,4 14 14 0 0 34 34 0 0 8 7 1 12,5 25 24 1 4 11 7 4 36,4 33 27 6 18,2 11 11 0 0 27 27 0 0 processus artic.condyl. media kloubní ploška nad lat. kondylem tibial imprint Martin´s facet 6 3 3 50 17 14 3 17,6 4 1 3 75 14 11 3 21,4 supratrochlear imprint 10 8 2 20 26 24 2 7,7 8 8 0 0 22 22 0 0 11 10 1 9,1 30 29 1 3,3 9 8 1 11,1 25 24 1 4 18 6 12 66,7 36 19 17 47,2 13 5 8 61,5 28 16 12 42,9 12 8 4 33,3 33 27 6 18,2 10 10 0 0 26 26 0 0 processus artic.condyl. lateralis tuberculum v dol.oblasti diaf.nad kondyly fossa gastrocnemica femoris 386 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0047 0,0230 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 379–396 MUŽI výskyt na jedince Znak N absence výskyt ŽENY výskyt na stranu % N absence výskyt výskyt na jedince % N absence výskyt Chí-kvadrát test výskyt na stranu % N absence výskyt % VnJ VnS p p TIBIA fossa solei 27 17 10 37 55 41 14 25,5 23 20 3 13 46 43 3 6,5 0,0000 0,0000 crista solei 29 17 2 6,9 56 38 18 32,1 25 19 6 24 46 39 7 15,2 0,0000 sulcus quadricipitalis 6 0 6 100 10 0 10 100 9 1 8 88,9 13 3 10 76,9 73,3 0,0320 fac.articul.tib.acces.later. 15 3 12 80 24 8 16 66,7 16 1 15 93,8 30 8 22 fac.articul.tib.acces.med. 10 10 0 0 26 26 0 0 10 9 1 10 26 24 2 7,7 PATELLA incisura musculi vasti lateralis fossa musculi vasti lateralis 13 5 8 61,5 28 16 12 42,9 5 3 2 40 15 12 3 20 12 8 4 33,3 29 25 4 13,8 5 3 2 40 16 14 2 12,5 patella multipartita 14 14 0 0 34 34 0 0 3 3 0 0 16 16 0 0 16 16 0 0 34 34 0 0 13 13 0 0 31 31 0 0 16 16 0 0 33 33 0 0 16 16 0 0 34 34 0 0 16 16 0 0 34 34 0 0 14 14 0 0 32 32 0 0 17 9 8 47,1 34 20 14 41,2 17 8 9 52,9 33 20 13 39,4 20 0 20 100 34 1 33 97,1 20 0 20 100 34 0 34 100 17 1 16 94,1 32 6 26 81,3 18 1 17 94,4 32 10 22 68,8 CALCANEUS fac.articul.talar.anterior bipartita fac.articul.talar.media bipartita fac.articul.talar. anterior absens fac.artic.talar.anter.et med.com. TALUS přední prolongace facies articularis medialis proc.trochlearis tali mediealis proc.trochlearis tali lateralis 22 12 10 45,5 42 26 16 38,1 17 10 7 41,2 36 27 9 25 fac.articul.medialis talaris 14 12 2 14,3 33 31 2 6,1 17 15 2 11,8 33 31 2 6,1 fac.articul.lateralis talaris 15 11 4 26,7 35 31 4 11,4 17 11 6 35,3 33 26 7 21,2 ossiculum trigonum tali fac.artic.calc.anter.et med.com. fac.articul.calc.anterior absens fac.articul.navicularis bipartita 15 15 0 0 35 35 0 0 15 15 0 0 34 34 0 0 21 6 15 71,4 38 16 22 57,9 18 9 9 50 37 22 15 15 15 0 0 37 37 0 0 16 16 0 0 34 34 0 0 16 16 0 0 40 40 0 0 16 16 0 0 34 34 0 0 0,0192 40,5 0,0253 0,0268 Tabela 62. Výskyt nemetrických znaků u mužů a žen z Mikulovic vyjádřený jako průměr na jedince a v případě bilaterálních nemetrických znaků i jako průměr na nekonkrétní stranu. Znaky jsou seřazeny podle anatomické lokalizace. Vysvětlivky: N = počet hodnocených případů, % – procentuální vyjádření výskytu. Chí-kvadrát test: p = hladina významnosti; uvedeny jsou statisticky signifikantní hodnoty hladiny významnosti, tzn. p <0,05 (p-=0,001 > p=0,01 > p=0,05), VnJ – porovnání na základě výskytu vyjádřeného na jedince, VnS – porovnání na základě výskytu vyjádřeného na nekonkrétní stranu. — Table 62. The occurrence of non-metric traits in males and females from Mikulovice expressed as the average per individual and, in the case of bilateral non-metric traits, by the average on non-specific side as well. The traits are classified by anatomical position. Key: N = number of evaluated cases, % – percentual manifestation of occurence; chi-square test: p = level of significance; statistically significant values are listed, i.e. p <0.05 (p-=0.001 > p=0.01 > p=0.05), VnJ – the comparison based on occurence expressed per individual, VnS – the comparison based on occurence expressed on a non-specific side. u mužů a ve skupině C převažují muži, lze za významnější považovat vyšší výskyt tohoto přemostění ve skupině A. Dále, u skupin C a A byl zjištěn i vyšší výskyt foramen supratrochleare u kosti pažní. Výskyt znaku v Mikulovicích pozitivně koreluje s ženským pohlavím, tzn. ve skupině A může být vyšší výskyt otvoru podmíněn převahou žen. s mužským pohlavím a ve skupině C převažují muži. Konečně, u skupiny C a A byl statisticky nižší výskyt kloubního rozšíření laterální trochleární kloubní plochy – processus trochlearis tali lateralis – u kosti hlezenní. Demografická struktura podmiňuje nejspíše i nízký výskyt spina suprameatica ve skupině A, výskyt znaku pozitivně koreluje s mužským pohlavím. Ve skupině C a A byl zjištěn i vyšší výskyt incisura (fossa) faciei lunatae, který se statisticky častěji vyskytuje u žen. To znamená, lze uvažovat, že jako v případě předešlého znaku, je vyšší výskyt u skupiny A může být do jisté míry podmíněn demografickým složením této skupiny. Jak je patrné, většina znaků v kterých se skupiny C a A souvisí s vyústěním, průběhem či charakterem cévních a nervových drah. U skupiny C byl též prokázán vyšší výskyt přídatné kloubní fasety na krčku kosti stehenní – facies Poirieri a fossa solei v místě úponu hlavy lýtkového svalu (musculus triceps surae) na kosti lýtkové. Rozdíl může být ale ovšem podmíněn závislostí výskytu obou znaků na pohlaví. V Mikulovicích oba znaky pozitivně korelují PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 Jak již bylo uvedeno, nutné je brát v úvahu, že zastoupení jedinců ve skupinách není rovnoměrné, především ve skupině B je velmi nízké (n = 7), tzn. porovnání této skupiny s ostatními skupinami nelze považovat za směrodatné. Konečně, v posledním čtvrtém kroku jsme na základě výskytu nemetrických znaků porovnali jedince společně pochované v dvoj- či trojhrobech, popř. sídlištní jámě či 387 388 14 38 35 27 for./inc./ frontalia incisura frontale foramen frontale 3 0 23 1 23 3 21 ossiculum epiptericum sutura sphenoparietalis PTERION 15 ponticulus palatinus 0 1 14 29 30 torus maxillaris 0 31 30 31 33 33 0 17 33 30 21 2 1 1 3 13 1 23 0 9 8 8 0 10 9 1 15 23 5 1 18 16 32 5 2 0 foramen infraorbitale foramen infraorbitale partitum sutura incisiva os.medianum palatinum anterioris os.medianum palatinum posterior torus palatinus OSSA ZYGOMATICA (+ ORBITA) foramen 32 zygomaticofaciale foramen zygomatico19 faciale partitum foramen zygomatico21 faciale absens os zygomaticum 16 partitum tuberculum marginale 18 fissura zygomatica 9 transversa MAXILLA, OSSA PALATINA 11 0 5 10 spina trochlearis ossiculum suturae coronalis ossiculum praefrontale 25 27 foramen supraorbitale 2 27 0 24 27 incisura supraorbitale 13 30 38 5 0 0 0 0 13 for./inc./ supraorbitales 26 5 0 15 31 7 31 7 lophus frontalis 38 34 20 38 ossiculum metopicum sutura parametopica 34 fissura metopica 7 38 sulcus frontalis 41 20 5 0 30 50 53 50 15 48 48,1 47 7,7 53 53 7,4 53 50 21 48 19 0 0 0 2 5 2 5 4 4 4 5 1 4 5 1 66,7 7 100 31 2 30 28,6 96,8 4 3 40 6,7 41 2,4 4 66 3,3 67 1 6 1,5 6 37,7 5 3,4 100 0 35 2,6 7 2,3 93 0 0 0 1 5 5 5 28,6 2 5,7 0 5,7 9,1 23 6 36,2 5 66 100 6 4 39 43,3 61 1 34 0 14 1 3 1 40 0 0 6 3 0 3 17 33 50 0 0 28 100 34 11,1 29 31 26 44,4 40 31 38 6,3 39 0 40 42 5,3 43 23,8 43 3 100 43 19 0 17 100 50 85,7 50 12,8 5 0 5 1 0 59 6 0 34 6 0 59 3 25 39 6 65 0 3 4 6 5 3 2 2 0 2 1 4 4 4 0 1 4 1 5 5 5 1 2 0 3 5 1 6 6 1 5 1 4 0 0 0 1 1 3 0 5 0 4 0 0 0 5 0 0 1 0 0 0 4 4 6 2 0 0 0 0 2 17 11 12 4 10 5 12 12 7 9 9 9 9 6 1 8 10 100 6 0 0 0 16,7 25,0 60,0 10 0 100 7 0 80 0 0 0 100 9 0 0 50 0 0 0 80 10 66,7 11 100 10 40 11 0 0 0 0 66,7 0 1 8 10 5 6 0 7 4 9 9 9 0 4 10 4 12 12 12 6 6 1 9 11 6 0 0 0 5 0 7 0 5 0 0 0 9 0 0 1 0 0 0 4 5 9 2 0 12 9 3 11 10 10 90 9 3 4 1 7 8 7 7 3 2 4 1 5 8 100 8 0 0 0 10 8 9 50 10 0 100 6 0 55,6 7 0 0 0 100 9 0 0 20 0 0 0 40 45,5 9 0 5 8 9 8 9 6 1 0 2 2 2 2 0 3 3 1 6 7 5 5 0 0 5 9 3 11 10 3 12 8 0 0 1 0 0 4 0 6 5 1 0 2 9 0 1 0 1 1 2 2 9 9 1 0 0 0 0 7 0 0 23 7 8 12 6 1 13 20 100 9 0 0 10 0 0 40 22 0 100 9 7 71,4 11 33,3 12 0 50 12 100 11 0 25 11 0 14,3 21 12,5 21 28,6 19 28,6 15 100 15 100 13 16,7 16 0 0 0 0 70 0 1 13 20 14 6 0 7 6 11 12 10 0 8 10 7 20 20 17 11 2 0 15 23 9 0 0 0 8 0 9 0 5 1 0 2 11 0 1 0 1 1 2 4 13 13 1 0 3 8 9 9 3 9 15 2 1 5 5 3 3 3 1 5 100 1 0 0 0 5 3 4 36,4 3 0 100 2 0 45,5 4 8,3 0 16,7 6 100 9 0 9,1 0 4,8 4,8 10,5 5 26,7 5 86,7 8 9 0 1 5 5 3 4 1 0 2 1 3 3 3 0 15 2 0 5 5 5 2 0 0 2 8 9 9 0 1 0 1 0 0 0 2 2 1 3 0 0 3 9 0 0 1 0 0 0 3 8 9 1 0 0 0 3 0 0 16 15 15 15 9 38 5 8 10 12 3 100 1 0 20 11 0 0 0 66,7 6 2 100 2 33,3 7 75 0 0 50 12 100 12 0 0 100 2 0 0 0 60 100 10 100 11 33,3 8 0 0 0 100 0 3 10 4 2 0 6 4 10 12 9 0 38 5 1 15 15 15 6 0 0 6 16 1 0 1 2 0 2 1 4 0 0 3 12 0 0 1 0 0 0 3 10 11 2 0 100 0 9,1 33,3 0 100 14,3 50 0 0 25 100 0 0 50 0 0 0 33,3 100 100 25 0 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina D výskyt na jedince N absence výskyt % 100 9 6,3 0 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina C výskyt na jedince N absence výskyt % 18,2 6 0 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina B výskyt na jedince N absence výskyt % 7,3 0 N absence výskyt % N absence výskyt % sutura supranasalis výskyt na stranu skupina A výskyt na jedince sutura metopica OS FRONTALE Znak Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 379–396 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 37 38 8 8 3 8 1 15 5 2 1 4 11 5 16 16 15 15 22 37 38 35 35 31 3 8 1 15 12 14 14 11 14 27 18 16 20 16 os parietale partitum foramen parietale foramen parietale absens OSSA TEMPORALIA proc.parietalis squamae temporalis foramen squamosum superius ossiculum suturae squamosae squama temporalis partita foramen mastoideum absens foramen mastoideum intrasuturale foramen mastoideum intrasuturale absens foramen mastoideum extrasuturale absens foramen mastoideum extrasuturale occip. foramen mastoideum extrasuturale temp. sutura squamomastoidea processus mastoideus bipartitus foramen tympanicum (Huschkei) foramen marginale depressio suprameatica 25 35 5 10 0 2 24 13 14 25 6 8 34 14 15 34 11 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 3 1 5 0 2 22 3 7 13 12 7 0 0 0 0 23 27 0 0 0 5 1 0 2 1 2 1 1 4 100 6 81 0 2 30 15 13 28 35 18 49 46 0 58,3 39 85,7 28 92,9 28 63,6 38 21,4 38 81,5 42 11,1 52 49 49 53 62 25 55 6,3 54 12,0 65 9 49 0 46 9 0 32 32 0 17 17 34 74,2 64 0 32 77,1 64 3 1 6 0 3 24 3 13 15 13 9 0 0 0 0 30 32 4 2 1 1 4 4 4,6 1,9 4 2 10,9 2 0 5,8 57,1 3 7,9 34,2 1 53,6 46,4 2 23,1 0 0 0 0 46,9 4 50 4 0 4 4 77 77 0 0 0 0 13,9 33,3 2,2 2 0 81 31 50 36 5 2 1 9,1 3 4 44 7,1 45 3 2,3 2 4 30 25 33 1 2,8 4 43 6,7 44 1 2 2 2 4 4 0 1 0 0 1 1 3 0 4 4 4 4 4 2 2 3 2 2 0 0 0 0 3 0 1 2 1 0 1 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 4 1 5 1 10 10 3 7 1 5 4 8 8 8 9 9 50 10 0 0 0 0 100 4 6 7 8 8 9 9 1 6 3 100 4 0 2 2 3 6 1 5 4 7 1 10 10 2 100 2 50 0 25 100 8 0 0 0 3 0 0 0 0 3 0 1 0 0 0 1 0 0 0 1 7 0 0 8 13 9 30 0 0 0 7 7 5 2 3 7 75 0 1 3 0 25 4 3 0 0 3 0 14,3 0 0 0 12,5 8 87,5 10 0 0 4 7 0 0 0 0 0 0 3 8 7 8 7 12 3 8 7 8 7 6 6 4 2 3 0 1 3 0 0 3 3 0 8 12 9 1 6 12 1 4 1 5 1 1 1 1 0 0 7 0 0 4 3 0 5 10 0 1 0 3 1 0 0 0 0 0 0 2 13 9 17 10 21 23 6 10 10 11 14,3 18 14,3 17 20 18 0 0 100 10 0 0 17 16 16 10 11 0 6 10 3 100 7 11 4 11 9 4 8 8 13 5 21 23 8 2 13 9 17 10 100 7 0 9 4 8 8 62,5 18 100 18 0 7,7 0 75 11 14,3 0 0 0 0 0 0 1 1 2 0 0 10 0 0 4 3 0 0 0 0 0 5 13 0 0 3 0 0 0 0 0 6 6 1 1 3 1 6 10 7 2 1 1 1 2 3 2 3 5,6 5,9 4 2 11,1 2 0 0 100 4 0 0 57,1 42,9 2 0 0 0 0 0 27,8 6 72,2 8 0 0 1 2 1 2 3 1 2 2 0 2 1 1 1 4 0 6 10 7 1 4 6 1 1 3 1 3 0 1 0 0 3 0 1 2 0 0 0 0 2 8 0 0 0 0 2 0 0 0 0 0 16 17 4 5 3 8 4 8 4 1 3 3 6 8 8 12 7 4 75 13 0 50 0 0 75 0 33,3 7 3 100 3 0 0 0 0 33,3 13 100 13 0 0 0 0 33,3 0 0 0 0 0 7 6 7 8 12 2 4 5 3 0 8 4 1 3 3 11 2 16 17 4 5 3 8 4 6 0 1 0 0 5 0 2 0 3 0 0 0 0 0 2 11 0 0 0 0 0 0 0 46,2 0 12,5 0 0 71,4 0 28,6 0 100 0 0 0 0 0 15,4 84,6 0 0 0 0 0 0 0 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina D výskyt na jedince N absence výskyt % 27,3 1 0 0 0 0 0 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina C výskyt na jedince N absence výskyt % 0 0 0 0 0 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina B výskyt na jedince N absence výskyt % 0 35 8,3 36 N absence výskyt % N absence výskyt % 12 výskyt na stranu skupina A výskyt na jedince ossiculum bregmaticum ossiculum suturae sagittalis ossiculum incisurae parietalis depressio biparietalis circumscripta depressio interparietalis sutura sphenoparietalis absens articulatio fronto-temporalis proc.frontalis ossis temporalis proc.temporalis ossis frontalis proc.pariet. ossis sphenoidalis OSSA PARIETALIA Znak Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 379–396 389 390 32 17 35 processus interparietalis 32 25 20 14 os Incae linea nuchae suprema sutura mendosa ossiculum asterii ponticulus mylohyoideus sulcus mylohyoideus torus mandibularis foramen mentale foramen mentale partitum foramen mentale absens tuberculum praecondylare tuberculum pharyngeum absens tubercula lat. od tub. pharyngeum MANDIBULA tuberculum tertius canalis condylaris absens canalis condylaris intermedius canalis hypoglossalis partitus canalis hypoglossalis partitus incompl. facies condylaris bipartita canalis condylaris ossiculum occipitomastoideum ossiculum suturae occipitomastoidae processus retromastoideus foramen condylaris absens 35 26 ossiculum suturae lambdoidae 21 3 22 21 10 10 23 1 28 34 33 28 28 33 0 23 5 22 41 17 24 26 22 24 27 13 14 27 11 7 7 15 0 23 9 10 11 14 9 9 11 20 5 34 30 36 torus occipitalis 28 17 12 ossiculum lambdae OS OCCIPITALE 27 18 33 5 0 0 3 41 17 7 2 0 0 1 4 0 23 5 18 1 1 0 3 0 8 0 0 21 2 2 1 15 57 53 40 53 0 21,4 43 31 35,7 36 3 97,1 60 73 69 55 73 17,9 62 69 0 0 62 100 69 11,5 66 0 10 77,3 41 29,2 8,3 50 47 28 0 0 39 7,1 40 28 39 26,7 43 26 26 12 85,7 36 0 51 4,5 52 5 33 9,1 34 100 37 28 28 0 40 57 7 0 0 4 69 31 3 0 1 4 0 32 5 24 1 1 0 3 0 14 4 1 1 2 3 3 3 4 2 3 3 2 7 5 5 5 95 7 11,3 5 0 0 6,1 100 75,6 3 6 0 2,5 9,3 0 86,5 4 13,9 3 66,7 4 1,9 2,9 0 7,0 0 25,9 4 4 32 54 6 0 4 0 80,8 50 6 2 4 56 1,7 31,3 5 6,7 28 1 20 0 5 5 5 4 0 1 2 3 4 2 3 2 2 1 1 1 4 1 1 2 3 1 4 6 1 6 4 2 0 5 7 0 0 0 1 7 2 1 0 0 0 0 1 0 3 2 3 0 0 0 0 0 3 0 0 3 0 0 0 7 9 4 4 6 8 8 7 8 4 7 6 7 9 12 11 12 100 12 0 0 0 20 12 100 12 66,7 6 33,3 0 0 0 0 33,3 9 0 75 66,7 7 75 0 0 0 0 0 75 0 0 75 0 0 0 100 10 1 11 12 12 11 0 2 6 7 9 8 4 3 4 4 9 4 4 6 8 2 3 8 3 11 0 0 0 1 12 4 0 0 0 1 0 4 3 3 0 0 0 0 0 6 4 0 7 12 8 7 5 1 4 5 7 3 7 7 7 5 6 12 6 0 91,7 12 12 12 10 0 1 4 7 7 5 5 6 3 1 3 1 5 0 4 5 2 9 10 1 12 5 12 3 6 7 0 0 0 8,3 11 100 13 66,7 7 0 0 0 11,1 6 0 57,1 8 42,9 4 42,9 8 0 0 0 0 0 75 9 11 57,1 10 0 7 12 2 0 0 1 13 6 3 0 0 0 1 0 0 7 1 7 0 1 0 0 5 0 1 9 0 2 1 14 8 14 12 25 26 100 18 28,6 20 0 0 9,1 24 100 25 85,7 14 42,9 0 0 0 16,7 14 0 0 87,5 12 25 12 87,5 12 0,0 17 0 18 26 25 23 0 2 14 12 12 14 8 2 10 2 17 8 100 9 12 15 6 3 7 12 15 8 16 7 0 0 71,4 15 0 9,1 90 16 0 25 14,3 17 70 18 18 2 0 0 1 25 12 0 0 2 0 0 10 2 10 0 1 0 0 0 9 13 1 10 10 4 3 2 1 4 2 3 4 4 5 1 6 10 7 7 100 8 10 0 0 4,2 100 9 85,7 4 0 0 14,3 3 0 0 83,3 3 16,7 1 83,3 3 0 11,1 1 0 0 0 60 7 6 81,3 6 5,9 1 0 6 10 7 7 0 0 3 3 4 1 3 2 0 1 0 2 1 2 1 0 7 6 2 8 3 2 8 0 0 0 0 9 4 1 1 1 0 0 1 3 0 3 0 0 0 0 4 0 0 4 2 1 1 5 4 7 4 8 13 20 16 15 100 14 0 0 0 0 100 16 100 8 25 25 20 0 0 33,3 8 2 100 4 0 0 13 20 16 15 0 0 5 4 8 6 2 0 4 0 100 4 5 4 6 7 0 5 7 5 4 6 7 5 10 7 0 0 0 0 100 6 0 0 66,7 9 20 25 33,3 11 83,3 13 14 0 0 0 0 16 8 2 0 0 2 0 4 0 4 0 0 0 0 0 6 4 1 8 100 0 0 0 0 100 100 28,6 0 0 25 0 100 0 100 0 0 0 0 0 100 44,4 9,1 61,5 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina D výskyt na jedince N absence výskyt % 55,6 6 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina C výskyt na jedince N absence výskyt % 70 10 N absence výskyt % výskyt na stranu skupina B výskyt na jedince N absence výskyt % 5,6 22 44 56 64 5,6 58 N absence výskyt % N absence výskyt % torus auditivus výskyt na stranu skupina A výskyt na jedince spina suprameatica Znak Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců 379–396 PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 25 25 23 isolovaný dens axis PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020 11 1 12 0 5 foramen suprascapulare 12 facies articularis 11 acromialis ossiculum acromii 6 fossa bicipitis facies articularis carpalis partita ossiculum styloideum radii processus olecrani fac.articul. trochlearis partita incisura radialis partita ossiculum styloideum ulnae RADIUS, ULNA 30 9 9 19 20 19 6 12 12 15 6 0 1

RELATED PAPERS

RELATED TOPICS

Log In

Mikulovice. Early Bronze Age Cemetery on the Amber Road.

Mikulovice. Early Bronze Age Cemetery on the Amber Road.

Related Papers

RELATED PAPERS

RELATED TOPICS