Bratislavský Historický ústav SAV hostil ve dnech 21.–23. 11. 2011 účastníky celoslovenského semináře pod názvem Odraz českých a slovenských vzťahov v staršej knižnej tvorbe, na jehož organizaci se podílely také Slovenská národná knižnica, Slovenská historická spoločnosť pri SAV a Spolok slovenských knihovníkov.V rámci třídenního semináře vystoupili zástupci Slovenska, České republiky a Maďarska, jejichž příspěvky na pomyslné časové ose sahaly od předtiskařského období až do 19. století. Tématicky byly příspěvky velmi různorodé, lze je však zhruba rozdělit do čtyř okruhů.
Pro pochopení širších souvislostí byly podstatné referáty zaměřené na obecný dějinný vývoj s důrazem na pohusitské a pobělohorské období v Čechách a Horních Uhrách tedy na území dnešního Slovenska. Obě tyto významné epochy českých potažmo slovenských dějin spojuje jeden stěžejní faktor. Tím je šíření nových případně staronových náboženských myšlenek, jež formuje a definuje politický vývoj dané oblasti a mimo jiné uvádí do pohybu společenské procesy, mezi které spadají také emigrační vlny i se svými hospodářskými a především kulturními důsledky.
Pobyt husitských vojsk, tzv. bratříků, na slovenském území vede k hypotetickým úvahám o případných kontaktech, vazbách a vztazích mezi bratříky a místním obyvatelstvem, včetně možného vzájemného vlivu v literární oblasti, zejména distribuci evangelické literatury na slovenském venkově. Naproti tomu mnohá slovenská královská města náporu husitů odolala a za jejich hradbami tak nalezlo útočiště množství katolických emigrantů z husitských Čech, což paradoxně vedlo k situaci, kdy české dvorské umění získalo na Slovensku výraznější vliv právě v době, kdy na domácí půdě v důsledku husitských válek strádalo. v pobělohorském období to byli naopak čeští evangelíci, kteří hledali a nacházeli v Horních Uhrách azyl. v obou táborech najdeme významné osobnosti, které navzdory nepřízni osudu dokázaly pokračovat ve svém započatém díle, případně navazovaly na své předchůdce, ale za jiných podmínek, v jiném ne zcela známém prostředí. Referáty představující nejrozmanitější kulturní osobnosti své doby tak tvoří další samostatný okruh.
Problematika profilování samostatného slovenského jazyka je široké téma, které v rámci semináře zaměřeného na česko-slovenské vztahy nemohlo zůstat stranou. Přestože výskyt slovenského jazyka lze doložit již ve 13. století, přičemž v latinských textech se slovenská toponyma objevují již od 10. století, od 14. století, kdy Slováci získávají silnější pozice ve městech, se během 15. století dostává na úroveň slovenského spisovného jazyka čeština, jež byla v různých formách běžně užívána v přechodném období k vlastnímu plnohodnotnému slovenskému jazyku. v době, kdy čeština nahradila latinu, můžeme zaznamenat postupný vývoj od slovakizované češtiny k bohemizované slovenštině, takovým příkladem slovakizované češtiny je na příklad Žilinská kniha. Slovenská nářečí získala svoji dnešní podobu již v 16. století. Tzv. kulturní slovenština, která měla nadnářeční funkci, se formovala na základě domácích i cizích vlivů. Mezi ty vnější se řadí především vliv českého jazyka, němčiny, maďarštiny, rusínštiny a latiny. v případě češtiny šlo o vliv na hláskovou a gramatickou podobu, zbývající jazyky ovlivňovaly či spíše obohacovaly slovní zásobu vznikající slovenštiny. Co se týká užívání českého jazyka na slovenském území, shledáme, že to bylo především evangelické prostředí, které inklinovalo k češtině a to zejména proto, že díky blízkosti obou jazyků mohly reformační myšlenky snadněji pronikat mezi lid a byly tak přístupnější. Pro náboženskou praxi postupně vykrystalizovala tzv. bibličtina, tedy jazyk opírající se o kralickou češtinu. Jednalo se ovšem pouze o jazyk liturgický. Naproti tomu katolíci většinou prosazovali slovenštinu.
Do samostatné skupiny pak spadají příspěvky věnované jednotlivým exemplářům z rozličných paměťových institucí. Bohemika ve vybraných fondech slovenských knihoven či slovacika v českých fondech představená v referátech jsou jasným dokladem česko-slovenských kulturních vztahů v minulosti. Zajímavé byly příspěvky, které se věnovaly výskytu, produkci a vlivu děl českých autorů v uherském prostředí. Mezi nimi bych rád zmínil velice poutavý referát Evy Augustínové, který přinesl přehled známých vydání díla Cithara sanctorum Jiřího Třanovského, v Polsku narozeného českého a slovenského spisovatele, básníka a evangelického kněze.
Třídenní seminář Odraz českých a slovenských vzťahov v staršej knižnej tvorbe přinesl řadu velice zajímavých příspěvků, o jejichž vysoké odborné kvalitě netřeba pochybovat. Velice příjemné bylo také neformální setkání mimo půdu SAV, které završilo první přednáškový den. Vítaným zpestřením na závěr druhého dne bylo pozvání na prezentaci nově vydaného sborníku Orbis Helveticorum, která proběhla za účasti švýcarského velvyslance v bratislavské Univerzitní knihovně.
Podrobnější zprávu o průběhu semináře přinese následující číslo časopisu Knihy a dějiny.