Bydlet spolu. Kolektivní domy v českých zemích a Evropě ve 20. století [Recenze]

0532893 - ÚDU 2021 RIV CZ cze R - Recenze
Hojda, Ondřej
Bydlet spolu. Kolektivní domy v českých zemích a Evropě ve 20. století [Recenze].
[Live together. Collective houses in Czech lands and in Europe in the 20th Century [Review].]
[GUZIK, H.: Bydlet spolu. Praha, 2017. 287 s.]. Umění. Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i. Roč. 67, č. 6 (2019), s. 597-599. ISSN 0049-5123
Institucionální podpora: RVO:68378033
Klíčová slova: collective housing * collective dwelling * sociolology of architecture * social history * Czech architecture * avant-garde * feminism * state socialism * socialist architecture, „koldům“
Obor OECD: Arts, Art history
Způsob publikování: Omezený přístup

Recenze se zabývá kolektivní publikací, zaměřenou na kolektivní bydlení ve dvacátém století, s těžištěm v českých zemích. Iniciátorem výzkumu a editorem recenzované knihy je Hubert Guzik, který už k tématu publikoval práci Čtyři cesty ke koldomu (Praha 2014). Už tam určil čtyři základní motivace ke tvorbě kolektivního bydlení ve dvacátém století: hnutí za ženskou emancipaci, ideje levicové avantgardy o radikální proměně společnosti, racionalismus průmyslových podniků a aktivitu státního socialismu po druhé světové válce. Tyto perspektivy tvoří základní strukturu v recenzované publikaci, přičemž početný tým nyní rozšířil záběr i za srovnání a se zahraničním. Sledujeme tu projekty, kde se idea kolektivizace projevila i jen částečně, nebo byla opuštěna, například ženské domovy, „koldomy,“ i takzvané hotelové domy v 60. letech. Recenze vyzdvihuje vyváženou kvalitu příspěvků a koncepci knihy: Dějiny architektury se tu přirozeně propojují se sociálními dějinami a dalšími obory, a díky funkčnímu zařazení paralelních jevů v zahraničí může dokonce nabídnout i vzor, jak psát současné české dějiny umění a architektury. Jako slabší stránky publikace zmiňuje recenze práci s vizuálními podklady a absenci syntézy.


The reviewed book is a collective publication focused on collective housing in the twentieth century, with a focus on the Czech territory. Hubert Guzik, the initiator of the research and the editor of the volume, author of Four Ways to the Koldům (Prague 2014), identified four basic approaches that gave birth to collective architecture – women's emancipation movement, avant-garde ideas about radical social transformation, the industrial enterprise, and finally the activities of state socialism after World War II. These four approaches form the basic structure in the publication, while a large team expands the scope internationally. We follow projects where the idea of collectivization has manifested itself even partially, or has been abandoned, e.g. women's homes, “koldoms”, and the so-called hotel houses in the 1960s. The review emphasizes the well-balanced and informative quality of the contributions. This is a conceptually strong publication: The history of architecture is connects to social history and other disciplines, and thanks to the international comparison, it can even offer a model of how to write contemporary Czech history of art and architecture. More critically, the review mentions lack of creative work with visual materials and an absence of a synthesis.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0312396