27. 10. 1898 Praha – 1. 1. 1973 Karlovy Vary
Jáchymov je západočeské město ležící v krušnohorském údolí, které se v minulosti proslavilo především těžbou stříbra. Původní osada se v roce 1516 proměnila v hornické město. Stříbrná žíla ovšem postupně slábla a horníci se proto museli pouštět do stále větších hloubek, kde narazili na černý, těžký a zdánlivě bezcenný kámen, který pojmenovali smolinec. V 18. století byl rozborem smolince objeven nový prvek uran, který se počátkem 19. století začal využívat k výrobě barev k barvení skla a porcelánu. Další rozmach těžby uranové rudy se začal rozvíjet po roce 1898, kdy Marie Curie-Skłodowská izolovala z jáchymovského smolince dva nové prvky – radium a polonium.
Objevu léčebných účinků radia vděčí Jáchymov za založení stejnojmenných lázní v roce 1906. Věhlas lázní přilákal do města řadu významných osobností v čele s Marií Curie-Skłodowskou. Lázeňské místo navštívila v roce 1925 v doprovodu dalšího významného návštěvníka, fyzika a spisovatele Františka Běhounka. A u posledně jmenovaného se na chvíli zastavme. František Běhounek se narodil 27. října 1898 (některé zdroje uvádějí datum 28. října) v Praze v rodině strojního zámečníka, který se v zimě živil ledařením. Po absolvování reálného gymnázia pokračoval Běhounek v letech 1916 až 1920 ve studiu matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1920–1922 pracoval jako stipendista na pařížském Institut de radium v laboratořích Marie Curie-Skłodowské. Zde studoval radiologii a připravoval se na obhajobu doktorátu přírodních věd.
Po ukončení studií se věnoval výzkumu radioaktivity v jáchymovských dolech a zabýval se i kosmickým zářením a atmosférickou elektřinou. František Běhounek pracoval v letech 1922–1946 v Radiologickém ústavu, nejprve jako zaměstnanec, později ústav vedl. Na doporučení Marie Curie-Skłodowské získal pozvání od slavného polárního badatele Roalda Amundsena, který připravoval mezinárodní expedici na severní pól. V roce 1926 však vzducholodí Norge odletěly jen Běhounkovy měřící přístroje, se kterými tam pracoval švédský meteorolog Finn Malmgren. Běhounek mezitím prováděl měření na Špicberkách. Výsledky společných měření vyšly knižně v Paříži jako jediný vědecký výsledek expedice.
O dva roky později už doktor Běhounek vytouženého cíle dosáhl. Jako specialista na kosmické záření se připojil k nové výpravě generála Umberta Nobileho ve vzducholodi Italia a jako první Čech přeletěl nad severním pólem. Vlivem špatného počasí a technických problémů vzducholoď náhle klesla a po nárazu do ledové kry se odtrhla velitelská kabina, ve které zůstalo devět mužů včetně Běhounka. Zbytek posádky s odlehčenou vzducholodí odletěl neznámo kam. František Běhounek prožil se svými druhy na ledové kře sedm týdnů. Trosečníky se nakonec podařilo zachránit prostřednictvím mezinárodní záchranné akce. Celý příběh Běhounek popsal ve své knize Trosečníci na kře ledové.
Nedlouho po návratu z polární výpravy se oženil s Ludmilou Felixovou. Nadále se zabýval vědeckou činností a vedle prací vědeckých psal i cestopisné a vědeckofantastické knihy pro mládež. František Běhounek působil od roku 1946 jako přednosta fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze a stál u zrodu Fakulty technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy, kde založil a vedl katedru dozimetrie a aplikace ionizačního záření. Od roku 1953 byl členem korespondentem a od roku 1960 akademikem ČSAV. Byl nositelem řady vyznamenání, je po něm pojmenována planetka č. 3278 a jeho jméno nese i radioaktivní pramen nebo lázeňský dům v Jáchymově. František Běhounek zemřel náhle první den roku 1973 v Karlových Varech.
Zdroje:
CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5.
TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století: A–J. Praha: Ladislav Horáček – Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7.
CODR, Milan. Přemožitelé času: 13. díl. Praha: MON, 1989.