Václav Cílek: Měl jsem pocit, že národ ještě něco čeká, protože se chová bez respektu

13. říjen 2020

Vláda v pondělí pozdě večer oznámila další zpřísnění opatření proti koronaviru. Současná situace něco vypovídá o národní povaze. Selhali politici, ale selhali jsme i my, jako lidi, říká geolog Václav Cílek.

Během první vlny epidemie koronaviru lidé podle něj drželi pospolu, dodržovali, co měli. Během uvolnění ale podle Cílka vláda možná podcenila situaci - a možná jen poslouchala hlas lidu, který si uvolnění přál. „Lidé na sebe v hospodách občas spiklenecky pomrkávají, jakože roušky nenosí, berou to jako druh odporu vládě, připadá mi to jako za minulého režimu,“ zamýšlí se v pořadu Jak to vidí…

Čtěte také

Jako příklad dává zkušenost ze severní Itálie, kde jeho kolega zjišťoval informace ohledně ubytování v hotelech kvůli lyžování. „V restauracích nejsou bufety, ale malé mističky zabalené do igelitu. Všichni nosí roušky. Doopravdy to brali vážně. Před koronavirem mají velkou pokoru,“ míní Cílek. Situace v České republice je oproti tomu jiná.

Obavy, ale ne strach

Zmiňuje například trh v Českých Budějovicích, kde byl během svých cest. „Nebylo tam tolik lidí jako normálně, ale přeci jen to bylo velké shromaždiště lidí. Byli jsme také na pracovní večeři, hospody byly plné a špatně větrané,“ říká Cílek. Národ se podle něj chová bez patřičného respektu a pokory.

Přibližuje i svůj osobní postoj k epidemii koronaviru. „Mám z vývoje obavy, ale ne moc velký strach. Snažím se porozumět tomu, co se děje okolo mě a snažím se minimalizovat rizika. To znamená, když to jde, nechodit mezi lidi,“ poznamenává Cílek.

Z premianta odstrašující případ

„Nadáváme na vládu, co vše udělala špatně a mnoho věcí určitě mohla udělat lépe, zároveň se na to ale podívejme z hlediska situace, která má nějakou inteligenci,“ poznamenává Václav Cílek.

Oblastní nemocnice v Náchodě výrazně navýšila počet lůžek pro pacienty s koronavirem

V zahraničí se o Česku píše jako o zemi, která byla premiantem v boji proti koronaviru a nyní je modelovým příkladem úskalí příliš rychlého a sebevědomého uvolnění protikorovnavirových omezení. Podle Cílka je viníkem zmiňovaná národní povaha.

Epidemie je podle geologa už od začátku „politikum“, protože se jedná o strach po stránce emoční a ekonomiku po stránce materiální. Krize má podle Cílka také málokdy jen jednu složku. „Někdy mluvíme o kompozitních krizích, kdy se kombinuje hladomor, válka a sociální nepokoje,“ říká Cílek.

Různé epidemie, různé situace

Ukazuje se podle něj i to, že každá epidemie je individuální. „Vyvíjí se různým způsobem a odezvy z regionů jsou velmi individuální,“ říká Cílek. Rozdíly jsou podle něj i v rámci měst. Některá mohou být postižená více, jiná méně. Podle Cílka se také ukazuje, že po epidemii většinou dochází ke zmatkům. „Působí na mnoha různých místech a je to komplikované. Dopady budou mnohačetné a budou přicházet ze stran, o kterých zatím teď netušíme, protože svět je propojený,“ podotýká Cílek.

Další témata rozhovoru: co v sobě má zakódované označení pro nákazu; spojení mezi hladem a konfliktem; klíč k dalšímu fungování státu a společnosti; vztah k řece.

autoři: Zita Senková , cpk
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.