Pozice "stylu mluveného" a "stylu psaného" v klasifikaci stylů

0386186 - ÚJČ 2013 RIV PL cze J - Journal Article
Hoffmannová, Jana
Pozice "stylu mluveného" a "stylu psaného" v klasifikaci stylů.
[The position of "spoken style" and "written style" in style classification.]
Stylistyka. Roč. 20, č. 1 (2011), s. 67-79. ISSN 1230-2287
R&D Projects: GA ČR GA405/09/2028
Institutional research plan: CEZ:AV0Z90610518
Keywords : the spoken * the written * linguistic means * functional * complex * simplex styles
Subject RIV: AI - Linguistics

Příspěvek se zabývá tématem mluvenost – psanost z pohledu stylistického; v této souvislosti je věnována pozornost některým stylistickým pojmům-termínům, které se v dnešní době jeví jako sporné nebo vyžadují určitou revizi. Reaguje mj. na nedávno vydanou závažnou polskou publikaci Kordiana Bakuły Mówione ≈ pisane: komunikacja, język, tekst (2008) a přiklání se k chápání mluvenosti a psanosti jako dvou rozdílných stylů. Rozbor psané a mluvené verze téhož příběhu, který vypráví tatáž osoba, je zaměřen zejména na odlišnosti v syntaktické výstavbě; slouží jako argument pro tvrzení, že mluvenou a psanou češtinu nelze chápat jako dva odlišné jazyky, s odlišným repertoárem syntaktických struktur nebo gramatických prostředků. Obě verze vypravování se sice výrazně a mnohostranně liší – ale celkovým zabarvením, atmosférou, čili nejspíše stylem. Mluvenost a psanost jsou dále uváděny do vztahu k pojmům z oblasti typologie stylů. K. Hausenblas (1973) považoval styl mluvených a psaných projevů za styly simplexní. Hodil by se pro ně možná termín makrostyl, který je ovšem ve slovníku Kožinové ad. (2003) přiřazen stylům funkčním. Z funkčních stylů se široce chápanému „stylu mluvenému“ nejvíc blíží styl hovorový (prostě sdělovací, běžně mluvený, kolokviální), v polštině potoczny, v ruštině razgovornyj. Nelze ovšem jednoznačně k sobě přiřadit styl a určitý realizační útvar, varietu jazyka; a někam mezi styl a útvar (varietu) odkazuje zřejmě pojem registr. Komplikované je z tohoto hlediska i vymezení pojmů idiolekt (má blízko k individuálnímu stylu) a sociolekt (má blíže k jazykové varietě); někdy se rozlišuje např. idiolekt a idiostyl. Představa mluveného a psaného stylu je zřejmě v souladu s představou konceptuální psanosti a mluvenosti (na rozdíl od mediální; srov. Raible 1994). Závěr příspěvku pak obsahuje ještě úvahu o tom, zda podstatou stylu je skutečně záměrnost (záměrný výběr prostředků a způsobů jejich organizace v textu).

This contribution deals with the topic of the spoken and the written from the perspective of stylistics; in this context, attention is devoted to some stylistic concepts which currently appear to be controversial or require some revision. It reacts, among others, to the recently published Polish publication by Kordian Bakuła Mówione ≈ pisane: komunikacja, język, tekst (2008) [Spoken ≈ Written: Communication, Language, Text] and leans toward the understanding of the spoken and the written as two different styles. The analysis of the written and spoken versions of the same story, told by the same person, is oriented above all toward syntactic differences; it serves as an argument for the claim that spoken and written Czech cannot be understood as two different languages, with a differing repertoire of syntactic structures or grammatical means. Though both versions of the narration differ in many ways, they do so through their overall coloring, atmosphere – it means through their style. The idea of spoken and written style is likely in harmony with that of the conceptual written and spoken (as opposed to the medium-specific; cf. Raible 1994). The spoken and the written are further placed in a relationship to concepts from the area of typology of style. K. Hausenblas (1973) considered the style of spoken and written expression to be simplex styles. Perhaps the term macrostyle would be appropriate for them, though it is categorized among the functional styles in the dictionary by Kožina et al (2003). Of the functional styles, the broadly understood “spoken style” is closest to the Czech terms styl hovorový (prostě sdělovací, běžně mluvený, kolokviální) [colloquial style, simple informative style, everyday spoken style], in Polish potoczny, in Russian razgovornyj. However, it is not possible to unambiguously connect style with a particular realized variety; also, the concept of register most likely refers to a point somewhere in between style and variety.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0215418