Intra-individual polymorphism in diploid and apomictic polyploid hawkweeds (Hieracium, Lactuceae, Asteraceae): disentangling phylogenetic signal, reticulation, and noise

0332806 - BÚ 2010 RIV GB eng J - Journal Article
Fehrer, Judith - Krak, Karol - Chrtek, Jindřich
Intra-individual polymorphism in diploid and apomictic polyploid hawkweeds (Hieracium, Lactuceae, Asteraceae): disentangling phylogenetic signal, reticulation, and noise.
[Intra-individuální polymorfismus u diploidních a apomiktických polyploidních jestřábníků (Hieracium, Lactuceae, Asteraceae): rozluštěný fylogenetický signál, retikulace a evoluční šum.]
BMC Evolutionary Biology. -, č. 9 (2009), s. 239. ISSN 1471-2148. E-ISSN 1471-2148
R&D Projects: GA ČR GA206/05/0657
Institutional research plan: CEZ:AV0Z60050516
Keywords : Hieracium * reticulation * evolution
Subject RIV: EF - Botanics
Impact factor: 4.294, year: 2009
http://www.biomedcentral.com/1471-2148/9/239

The first molecular phylogeny of Hieracium s.str. based on diploids and polyploids of supposed non-hybrid origin (‘basic species’) is presented. The group is split into two major clades roughly corresponding to species with Eastern or Western European origin. Contrary to expectation, abundant evidence for hybridization was found; most of it concerned parental combinations from both groups. Survival in different glacial refugia, and speciation and hybridization (accompanied by polyploidization and apomixis) as a result of secondary contact are probable. The data also show evidence of extinct taxa that have left their molecular traces in contemporary hybrids and suggest the presence of a much larger range of ancestral diploids in former times. Prominent intra-individual variation in a multicopy nuclear region required detailed character state analysis in order to distinguish phylogenetic signal from hybrid origin and homoplasy.

První molekulární fylogenetická rekonstrukce rodu Hieracium založená na diploidních a domnělých nehybridogenních polyploidních druzích. Rod se rozpadá do dvou základních skupin, zahrnujících druhy s přepokládaným západo- resp. východoevropským původem. Bylo nalezeno mnoho hybridních typů, z velké části jde o hybridy mezi „západní“ a „východní“ skupinou. Pravděpodobné je přežívání v různých glaciálních refugiích a následný sekundárný kontakt spojený s hybridizací, případně polyploidizací a apomixií. Získaná data ukazují na historicky mnohem větší diversitu diploidních taxonů, v mnoha dnešních hybridogenních druzích jsou „stopy“ dnes již pravděpodobně vyhynulých taxonů. Vysoká intraindividuální variabilita v analyzovaném jaderném úseku s vysokým počtem kopií si vyžádala podrobnou analýzu znaků s cílem odlišit fylogenetický signál od hybridního původu a homoplasie.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0005558