Překotný hlas, truchlivé čtení. Nad esejem Nicole Lorauxové o řecké tragédii

0577077 - FLÚ 2024 RIV CZ cze J - Journal Article
Čechvala, Jakub
Překotný hlas, truchlivé čtení. Nad esejem Nicole Lorauxové o řecké tragédii.
[A Hurried Voice, a Mournful Read. On Nicole Loraux’s Essay on Greek Tragedy.]
Svět literatury. Roč. 33, č. 67 (2023), s. 137-151. ISSN 0862-8440. E-ISSN 2336-6729
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : Nicole Loraux * Greek tragedy * Greek lyric * lyre * Nietzsche
OECD category: Literary theory
Method of publishing: Open access
https://doi.org/10.14712/23366729.2023.1.10

Kniha Nicole Lorauxové Truchlící hlas: esej o řecké tragédii se zaměřuje na způsoby vyjadřování nářku v řecké tragédie a tyto exprese chápe jako pomezí (ne)artikulovaného slova a hudby. Tento přístup je přínosný při výkladu některých lyrických pasáží, v nichž současný čtenář může lehce přehlédnout významotvorný zvukový rozměr dané pasáže. Můj recenzní esej však podrobně ukazuje, že kromě dílčích zajímavých postřehů autorka selhává ve všech hlavních směrech, kdy z dílčí interpretace činí obecnou výpověď o žánru tragédie jako celku. Autorčiny obecné teze jsou modelovány na základě umělého protikladu aulos – lyra, Apollón – Dionýsos, který spíše než k poeticko-performativní kultuře klasického Řecka ukazuje k jinému umělému schématu, jehož autorem je Nietzsche ve Zrození tragédie. Autorčino naplňování tohoto schématu vede v posledku dezinterpretaci konkrétních pasáží z tragédií, o které svůj výklad opírá.

Nicole Loraux’s book The Mourning Voice: An Essay on Greek Tragedy focuses on the ways of expressing mourning in Greek tragedy, and understands mourning in tragedy as a borderline between (in)articulated words and music. This approach is useful in interpreting some lyrical passages in which the contemporary reader may easily miss the semantic role of the acoustic dimension of the passage. However, my review essay discusses in detail how, apart from some interesting partial observations, the author fails in all the main ways, turning a partial interpretation into a general statement about the genre of tragedy as a whole. The author’s general thesis is modelled on the artificial oppositions of aulos – lyre, Apollo – Dionysos, which point to another artificial scheme, created by Nietzsche in The Birth of Tragedy, rather than to the poetic-performative culture of classical Greece. The author’s following of this scheme leads in the end to a misinterpretation of the specific passages from the tragedies on which she builds her interpretation.
Permanent Link: https://hdl.handle.net/11104/0347037