Number of the records: 1  

RETARDANTY HOŘENÍ, JEJICH POUŽITÍ A VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

  1. 1.
    0448681 - ÚEB 2016 RIV CZ cze J - Journal Article
    Petrová, Šárka - Soudek, Petr - Vaněk, Tomáš
    RETARDANTY HOŘENÍ, JEJICH POUŽITÍ A VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ.
    [Flame Retardants, Their Use and Environmental Impact.]
    Chemické listy. Roč. 109, č. 9 (2015), s. 679-686. ISSN 0009-2770. E-ISSN 1213-7103
    R&D Projects: GA MŠk(CZ) LD13028
    Institutional support: RVO:61389030
    Keywords : pollution * bioaccumulation
    Subject RIV: DJ - Water Pollution ; Quality
    Impact factor: 0.279, year: 2015
    http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2015_09_679-686.pdf

    Retardant hoření nebo samozhášecí přísada je látka, která zpomaluje nebo zabraňuje hoření, tj. zlepšuje tepelnou odolnost materiálu. Její použití je na vzestupu od konce padesátých let 19. století díky objevu nových polymerních materiálů. Polymery nahradily ve velké míře tradiční materiály díky snadnému zpracování, odolnosti, pružnosti, pevnosti, a dalším vlastnostem, jako jsou odolnost vůči kyselinám a zásadám. Výrazně zvyšují kvalitu dnešního života, ale při spalování dochází k jejich rozkladu za vzniku toxických plynů. Při snaze snížit rizika požárů vyvinuli vědci látky, které snižují hořlavost, a které lze aplikovat na různé povrchy, např. plasty, polyuretany i textilie. Nejpoužívanější skupinou byly v minulosti bromované retardanty hoření (polybromované difenylethery a bifenyly, hexabromocyklododekany a tetrabrombisfenol A). Bylo ale zjištěno, že jsou tyto látky perzistentní a akumulují se v životním prostředí. Alternativou mohou být nové bromované látky (např. DBDPE, BTBPE nebo TBPH), aditiva na bázi křemíku (např. oxid křemičitý, silikáty), boru (např. kyselina boritá) či na bázi anorganických plniv (např. hydroxid hlinitý, hořečnatý). Tyto látky jsou pravděpodobně méně toxické, ale jejich problémem je nižší efektivita. Další slibnou alternativou jsou materiály na bázi nanočástic (např. jíly, uhlíkové nanotrubičky). Všechny nové retardanty hoření by měly být účinnými zpomalovači hoření a zároveň by měly být méně toxické jak pro člověka, tak pro životní prostředí. V současné době stále chybí ucelené informace o životním cyklu těchto látek. Rozšíření znalostí o jejich toxicitě a ekotoxicitě tak může přispět k výběru takových látek, které budou účinné a zároveň šetrnější vůči životnímu prostředí.

    Fire is a common cause of damage to people and property. The fires also cause a wide variety of acute and chronic pollution due to acid gases and persistent organic chemicals. Flame retardants are highly required chemicals that improve thermal resistance of materials. Main types of fire retardants used in polymers are phosphines, phosphonates, phosphates, silanes, siloxanes, boric acid, borates, carboranes, melamine derivatives, Al and Mg hydroxides as well as nanomaterials. Generally used halogenated flame retardants are characterized by high efficiency but, due to their toxicity and bioaccumulation, are of limited use. Currently are preferred combinations of N flame retardants and P compound. Nanomaterials seem prospective in future.
    Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0250309

     
    FileDownloadSizeCommentaryVersionAccess
    2015_Petrova_CHEMICKE LISTY_679.pdf4362.1 KBOtheropen-access
     
Number of the records: 1