0605186 - FLÚ 2025 RIV CZ cze M - Monography Chapter
Kouba, Pavel
Politika a filosofie. Nic není jen samo o sobě.
[Politics and Philosophy. Nothing Is Only in Itself.]
Péče o duši. Sborník k jubileu Štěpána Špinky. Praha: OIKOYMENH, 2024 - (Krása, O.; Špinka, F.), s. 81-104. Mathésis, 19. ISBN 978-80-7298-633-0
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : politics * philosophy * Platon * Protagoras
OECD category: Philosophy, History and Philosophy of science and technology
Result website:
https://www.oikoymenh.cz/pece-o-dusi-sbornik-k-jubileu-stepana-spinky/

Politikou se v textu míní životní forma vzniklá v řecké POLIS, v níž dělba moci umožňuje zprostředkovat zájem obce a zájem jednotlivého občana. Toto zprostředkování se může politicky zdařit, ale nedaří se je založit obecně. Výrazem tohoto rozporu je polemika filosofie proti sofistice. Proti výchově občana k nalézání vhodné odpovědi pro danou situaci stojí filosofické hledání rozumového náhledu, platného vždy a pro každého. Podle Protagorovy věty, že člověk je mírou všech věcí, je člověk ten, kdo měří a na kom záleží, podle čeho měří. V platónské kritice to znamená, že každý měří jen podle sebe. V rekonstruované „protagorovské“ pozici měří sice za sebe, ale v čase a ve společenství s druhými. Věc posouzená jednotlivcem jako jsoucí je pak nárokem na bytí a pravdu, nakolik se někomu jeví. Hlubší dimenzí známého sporu je tedy vztah bytí a jevení (fenoménu): v platónské pozicí je ideová struktura jsoucna základem poznatelnosti, pravdivým i bez jevu. Proto má filosofie, která proniká k rozumové struktuře jsoucna samého, vládnout v poznávající duši i v konání obce. Role občana v kontextu politiky může mít však pendant ve sféře zjevnosti (disclosure): v dějinné situaci je myšlení každého s to odkrýt druhým podstatný aspekt věci samé, aniž tato věc přestane být odkázána na jejich kritický soud.

Politics as invented and practiced by the Greeks sought and sometimes succeeded in mediating between the interests of the community and of the individual citizen. Seeking politics’ theoretical foundation the sophists offered political education to enable citizens to find answers suitable for the particular situation, this was countered by philosophy which sought rational knowledge, universal and so true everywhere and for everyone. The article discusses Plato’s construal of Protagoras’ ‘Man is the measure of all things’ as implying that everyone measures according to himself, it argues that while Protagoras’ man measures for himself, he does so only in time and within the community. The individual’s judgement that a thing exists is thus a claim to being and truth in so far as it appears. The underlying dimension of the quarrel is thus the relation between being and phenomenon. On Plato’s view the eidetic structure of being grounds its knowability and truth without it needing to appear to anyone. The role of the citizen in politics may, however, have its counterpart in the sphere of the disclosure of being: in any historical situation the thinking of every one is capable of unveiling to others a key aspect of the thing itself without ceasing to be dependent on their critical judgement.
Permanent Link: https://hdl.handle.net/11104/0362959