Rohatec a déšť: Poznámky k „pochybným“ nařízením z církevněslovanského penitenciálu

0583579 - SLÚ 2024 RIV CZ cze J - Journal Article
Dynda, Jiří
Rohatec a déšť: Poznámky k „pochybným“ nařízením z církevněslovanského penitenciálu.
[The Horned One and Rain: Some Remarks on “Dubious” Articles from the Old Church Slavonic Penitentiary Někotoraja zapovědь.]
Slavia. Roč. 92, č. 5 (2023), s. 584-598. ISSN 0037-6736
Institutional support: RVO:68378017
Keywords : penitentiary * medieval popular religion * offense regulation * metaphors for devil
OECD category: Religious studies
Impact factor: 0.2, year: 2022
Method of publishing: Limited access

Příspěvek se věnuje interpretaci významů dvou článků z penitenciálu Někotoraja zapovědь. Tento text, dochovaný ve staroruském rukopise ze 14. století (MS GIM Sinod. № 153/3, fol. 295-297), byl na Rusi znám od 12. století a pravděpodobně vznikl v 11. století v přemyslovských Čechách. Josef Vašica, který shromáždil doklady pro česko-církevněslovanský původ textu, a Sergej Smirnov, editor textu, oba upozornili na několik penitenciálních článků pochybného obsahu, jejichž obsah je spíše zaměřen na folklor, nežli na kanonické právo. Dva takové články jsou předmětem tohoto příspěvku. Nejprve zkoumám možnosti výkladu článku č. 32, který navrhuje trest smrti pro toho, kdo nazve svého bratra „rohatče“ (rogatče). Pokouším se identifikovat význam dotyčného lexému: kromě toho, že se jedná o lexém s možnými významy „beran“, „kozel“, „paroháč“ nebo „rohatá zmije“ (které navrhli jiní badatelé), navrhuji pro stsl. rogatьcь čtení „ďábel“, cum grano salis. Z hodnocení relevance tohoto výkladu ve světle doložených důkazů (lexikální doklady a srovnávací mytologické výklady) mimo jiné vyplývá, že ikonografický motiv rohatého ďábla byl v západoevropském kulturním prostředí prokazatelně znám až v 11. století a na soudobé Rusi není nijak doložený. To dále svědčí pro česko-církevněslovanský původ tohoto penitenciálu. Dále však článek vyvozuje, že na tomto penitenciálním článku je podstatné, že se jedná o neopodstatněnou urážku bratra, nikoliv o konkrétní použitou nadávku. Článek to ilustruje to pomocí paralel z Nového zákona a ze středověkých latinských penitenciálů a ukazuje, jak staročeské lexikální doklady založené na kořeni rohat- mohou posunout význam lexému směrem k sémantice „povýšený, arogantní, zpupný“. Za druhé, článek nabízí nové čtení článku č. 35, který trestá toho, kdo řekne „prší“. Objevil jsem možný výklad tohoto jinak nesrozumitelného nařízení ve staroruském kázání, které zmiňuje výmluvy farníků, kteří nechodí do kostela kvůli deštivému nebo chladnému počasí. Toto zjištění poskytuje další sociální a kulturní kontext pro zakázanou praxi zmíněnou v penitenciálu. Dvě předložené interpretace tak umožňují lépe pochopit společnost středověkého, tzv. lidového křesťanství - ať už v případě označení bratra za rouhače, zpupníka či ďábla, nebo v případě v případě výmluv na neúčast na mši svaté.

The paper aims at the interpretation of the meaning of two articles from the Někotoraja zapověď penitentiary. This text, preserved in an Old Russian manuscript from the 14th century (MS GIM Sinod. № 153/3, fol. 295–297), was known in Rus’ from the 12th century and probably originated in the 11th century in Přemyslid Bohemia. Josef Vašica, who has collected evidence for the Czech Church Slavonic origin of the text, and Sergey Smirnov, the editor of the text, have both pointed out several penitentiary articles of dubious content, which are more folkloric than canonical. Two of such articles are the subject of this paper. First, it explores the possibilities of interpreting Article 32, which proposes the death penalty for one who calls his brother a “horned one” (rogatče). I attempt to identify the meaning of the lexeme in question: in addition to the possible meanings of “ram,” “goat,” “cuckold,” or “horned viper” (proposed by other scholars), I propose the reading “devil” cum grano salis for OCS rogatьcь. The evaluation of the relevance of this interpretation in the light of attested evidence follows (lexical evidence and comparative mythology). It shows, among other things, that the iconographic motif of the horned devil was demonstrably known in Western European cultural milieu only in the 11th century, and there is no evidence of it in contemporary Rus’. This further argues for a Czech Church Slavonic origin of this penitentiary. I point out, however, that what is significant in this penitentiary article is the unjustified insult to the brother, not so much the specific curse used. The paper illustrates this with parallels from the New Testament and from medieval Latin penitentiaries. And shows, also, how Old Czech lexical evidence based on the root rohat- could shift the meaning of the lexeme towards “haughty, arrogant, blasphemous”. Second, the paper offers a new reading of Article 35, which punishes one who says “it rains”. I have found a possible interpretation of this otherwise incomprehensible decree in an Old Russian sermon that mentions parishioners’ excuses for not going to church because of rainy or cold weather. This finding provides further social and cultural context for the forbidden practice mentioned in the peniteniary. The two interpretations presented thus allow for a better understanding of the society of medieval, so-called folk Christianity – whether in the case of calling a brother a blasphemer or devil, or in the case of excuses for not going to mass because of bad weather.
Permanent Link: https://hdl.handle.net/11104/0351604