Existoval chartistický environmentalismus? Charta 77 a reflexe životního prostředí

0582875 - ÚSD 2024 RIV CZ cze J - Journal Article
Andělová, Kristina
Existoval chartistický environmentalismus? Charta 77 a reflexe životního prostředí.
[Did Chartist Environmentalism Exist? Charter 77 and Environmental Reflection.]
Soudobé dějiny. Roč. 30, č. 2 (2023), s. 351-384. ISSN 1210-7050
R&D Projects: GA ČR(CZ) GA22-05450S
Institutional support: RVO:68378114
Keywords : Charter 77 * ecology * environmentalism
OECD category: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Method of publishing: Open access
https://sd.usd.cas.cz/pdfs/sod/2023/02/22.pdf

Ekologická kritika představuje v dějinách československého disentu a Charty 77 důležité téma, přesto jí dosud nebylo věnováno systematické bádání. Odborná literatura privilegovala výzkum (polo)oficiálních ekologických hnutí či expertních forem ekologické kritiky a reflexí stavu životního prostředí v takzvané šedé zóně, které se v komunistickém Československu profilovaly stále výrazněji během období normalizace. Autorka si klade otázku, jaký vztah měla Charta 77 k environmentálním tématům, a ukazuje, že primární akcent na lidská a občanská práva zpočátku jejich recepci uvnitř Charty odsouval do pozadí. S tím jak ekologická problematika silněji rezonovala ve společnosti i mezi odborníky, Charta jí věnovala pozornost ve svých dokumentech, ovšem v širším lidskoprávním rámci. Autorka přitom upozorňuje na význam vzájemné spolupráce a personální propojení vznikajících ekologických iniciativ s částí chartistického společenství, což relativizuje představy o zřetelných hranicích disentu a většinové společnosti. Současně analýzou textů z chartistického prostředí dovozuje, že se v něm od počátku utvářel svébytný filozoficko-politický ideový proud, ovlivněný existencialismem, fenomenologií, a zvláště myšlenkami filozofa Jana Patočky (1907–1977), který nazývá chartistickým environmentalismem. Kritika komunistického režimu představovala v tomto kontextu součást obecnější kritiky moderní racionality, průmyslové civilizace a lidského odcizení. Ekologie, drancování přírodních zdrojů a degradace životního prostředí tak byly chápány jako jeden aspekt komplexního strukturálního problému, který nemohl být vyřešen pouhými legislativními úpravami vztahu člověka vůči přírodě, ale jedině změnou myšlení vycházející z existenciálního otřesu, zpochybňujícího principy moderního objektivismu. Studie zachycuje, jak snahy o vnitřní demokratizaci fungování Charty, zrod řady nových nezávislých iniciativ a jejich generační proměna ve druhé polovině osmdesátých let podnítily v Chartě artikulaci environmentální platformy, která vyústila do založení samizdatového Ekologického bulletinu a založení nezávislé Ekologické společnosti. „Chartistický environmentalismus” se ovšem vyvíjel ideově i personálně do značné míry odděleně od ochranářského aktivismu. Výjimku zde představoval disident a pozdější ministr životního prostředí Ivan Dejmal (1946–2008), který se pokusil koncepčně spojit „malou ekologii” s chartistickou kritikou moderní racionality a formulovat stanovisko filozoficky fundované politické ekologie v disentu.

The question of ecological critique is an important research area in the study of Czechoslovak dissent and Charter 77, yet it has not received any systematic research attention. Scholarly literature has privileged research on (semi)official ecological movements or expert forms of ecological criticism and reflection on the state of the environment in the so-called grey zone, which became increasingly visible in communist Czechoslovakia during the period of normalization. The author raises the question of how Charter 77 related to environmental issues, and shows that the primary emphasis on human and civil rights initially side-lined their reception within the Charter. As environmental issues resonated more in society and among experts, Charter 77 also addressed them in its documents, albeit within a broader human rights framework. The author draws attention to the importance of mutual cooperation and personal connections between emerging ecological initiatives and parts of the Charter 77 community it this effort. This perspective relativizes the notion of sharp boundaries between dissent and “mainstream society”. At the same time, by analysing texts from the Charter milieu, she concludes that from the beginning a distinctive philosophical and political ideological current was formed, influenced by existentialism, phenomenology, and especially the ideas of the philosopher Jan Patočka (1907–1977), which she calls Chartist environmentalism. In this context, the criticism of the communist regime was part of a more general critique of modern rationality, industrial civilization and human alienation. Ecology, the plundering of natural resources and environmental degradation were thus seen as one aspect of a complex structural problem that could not be solved by mere legislative regulations of man's relationship to nature, but only by a profound change in thinking based on an existential shattering that challenged the principles of modern objectivism. The study traces how the efforts to democratize the internal work of the Charter, the birth of a number of new independent initiatives, and their generational transformation in the second half of the 1980s spurred the articulation of an environmental platform within the Charter, which resulted in the founding of the samizdat Ecological Bulletin (Ekologický bulletin) and the establishment of the independent Ecological Society (Ekologická společnost). However, “Chartist environmentalism” developed ideologically and personally to a large extent separately from ecological activism. An exception was represented by the dissident and later Minister of Environment Ivan Dejmal (1946–2008), who attempted to combine “small ecology” with the Charter 77 critique of modern rationality and to formulate a positionm of philosophically grounded political ecology within Czechoslovak dissident movement.
Permanent Link: https://hdl.handle.net/11104/0350918