I historici jsou jen lidé... Možnosti „biocentrického” přístupu ke studiu dějin soudobé české historiografie

0575448 - ÚSD 2024 RIV CZ cze J - Journal Article
Kudláč, A. - Vondráková Bortlová, Hana
I historici jsou jen lidé. Možnosti „biocentrického” přístupu ke studiu dějin soudobé české historiografie.
[Even Historians Are Just People… The Possibilities of a “Biocentric” Approach to the Study of the History of Contemporary Czech Historiography.]
Střed. Časopis pro mezioborová studia střední Evropy 19. a 20. století. Roč. 14, č. 1 (2022), s. 31-54. ISSN 1803-9243
Institutional support: RVO:68378114
Keywords : Czechoslovakia * history of science * oral history
OECD category: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Method of publishing: Open access
https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:f7fb7837-90f5-4e19-9c92-a10e9c7dab5e?article=uuid:0eae5bec-ffb0-448f-a2cb-9150459e38a7

Jako v každém vědeckém oboru, také v historiografii hraje sociální komunikace velmi důležitou roli. Ovlivňuje chod institucí, směry bádání a přirozeně i osobní život jednotlivých vědců. Vedle studia paradigmat, idejí, koncepcí a metodologií, které se tradičně opírá o analýzu textů, je proto namístě pokusit se ohledat také síť sociálních vazeb uvnitř daného oboru. Právě v předivu těchto sítí se totiž mohou skrývat odpovědi na otázky generační příslušnosti vědců, vzniku a proměn badatelských projektů, institucionálních sítí, mimovědeckých (politických, ekonomických) souvislostí vědecké práce a podobně, přičemž tyto jevy uvnitř oboru lze podle nás vhodně zkoumat prostřednictvím analýzy a interpretace životních událostí konkrétních historiků, jejich názorů a postojů. Období sedmdesátých až devadesátých let 20. století, s rozkladem komunistického režimu a přechodem k demokracii, v němž se projevila řada kontinuitních i diskontinuitních prvků (metodologických, institucionálních, personálních), se zároveň jeví jako ideální dějinné klima pro takto „biocentricky” zaměřený výzkum. Jako jedna z výzkumných metod se k tomuto účelu nabízí orální historie: rozhovory s profesionálními historiky a historičkami mohou odhalit mnohé jinde nezaznamenané informace, a také podnítit kladení nových otázek. Studie si klade za cíl ukázat možnosti a limity takto pojatého přístupu k dějinám soudobé české historiografie.

As in any scientific field, social communication plays a very important role in historiography, too. It manifests itself in the operation of institutions, research directions and, naturally, in the personal lives of individual scholars. In addition to examining paradigms, ideas, concepts and methodologies, it is therefore appropriate to examine the network of social connections within the field. It is in the entanglements of these networks that we may find answers to the questions such as: which generation did these historians belong to? How did they step into the emergence and transformations of research projects of that time? How did they influence the dynamics of institutional networks? These phenomena, we believe, can be appropriately examined through the analysis and interpretation of the life events of specific historians, their opinions and attitudes. At the same time, the period of the 1970s to the 1990s, with the collapse of the communist regime and the transition to democracy, in which a number of continuity and discontinuity elements (methodological, institutional, personnel) became apparent, seems to be the ideal historical climate for such “biocentric” research. Oral history seems to be a very suitable research method for this purpose: interviews with professional historians can reveal much information that has not been recorded elsewhere, and also stimulate new questions. The article aims to show the possibilities and limits of this approach to the history of contemporary Czech historiography.
Permanent Link: https://hdl.handle.net/11104/0345234