On jest figura neb obraz kostela a chrámu duchovního, jenž je tělo naše. Chrám jako metafora

0572272 - FLÚ 2024 RIV CZ cze K - Conference Paper (Czech conference)
Havelka, Tomáš
On jest figura neb obraz kostela a chrámu duchovního, jenž je tělo naše. Chrám jako metafora.
[He is the figure or image of the spiritual temple, which is our body. The temple as a metaphor.]
Barokní chrám jako jeviště, bojiště i útočiště. Barokní jezuitské Klatovy 2022. Sborník příspěvků. Klatovy: Městská knihovna Klatovy, 2023, s. 80-95. Klatovy v prostoru a čase, 17. ISBN 978-80-907785-8-0.
[Barokní jezuitské Klatovy 2022. Klatovy (CZ), 29.04.2022-30.04.2022]
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : temple * metaphor * symbol * Solomon’s temple * ecclesiology
OECD category: Religious studies
https://www.obalkyknih.cz/view?isbn=9788090778580

Příspěvek se zabývá zejména literárními metaforizacemi křesťanského chrámu ve třech základních typologiích chrámu, a to jako metafory lidského těla, prefigurativního vzoru dějin Šalomounova chrámu přenášeným na dějiny církevních obcí a metaforou vědění. Chrám není v žádném náboženství jen místo shromáždění věřících, odjakživa byl chápán jako transcendentní brána spojující stvořený svět a Boží přítomnost. Reprezentoval „střed světa“ a postupně přebíral různé typologické a metaforické realizace: Šalamounova chrámu, nebeského Jeruzaléma, božského kruhu, jehož střed je všude a obvod nikde aj. To vedlo k naplňování různých dispozic. Na druhou stranu jsou ale také v literatuře 17. a 18. století přítomné pozoruhodné postupy, interpretující chrám obráceně, totiž jako antropomorfní metaforu lidského těla, nejvýraznějším způsobem u J. F. Beckovského.

The paper mainly deals with literary metaphorizations of the Christian temple in three basic typologies of the temple, as metaphors of the human body, a prefigurative pattern of the history of Solomon’s temple transferred to the history of church communities and the metaphor of knowledge. In any religion, the temple is not just a place for believers to gather, it has always been understood as a transcendent gate connecting the created world and God’s presence. It represented the “center of the world” and gradually took on various typological and metaphorical realizations: Solomon’s temple, the heavenly Jerusalem, the divine circle, whose center is everywhere and whose circumference is nowhere. This led to the fulfillment of various dispositions. On the other hand, remarkable practices are also present in the literature of the 17th and 18th centuries, interpreting the temple in the opposite way, namely as an anthropomorphic metaphor of the human body, most prominently in the case of J.F. Beckovský.
Permanent Link: https://hdl.handle.net/11104/0343456