Interdisciplinární výzkum zaniklých uhlířských pracovišť v prostoru polohy Hrad na Radečské vrchovině, k. ú. Sklená Huť, okr. Rokycany

0539978 - ARÚ 2021 RIV CZ cze J - Journal Article
Matoušek, V. - Kočárová, R. - Kočár, Petr - Makaj, T.
Interdisciplinární výzkum zaniklých uhlířských pracovišť v prostoru polohy Hrad na Radečské vrchovině, k. ú. Sklená Huť, okr. Rokycany.
[An interdisciplinary investigation of abandoned charcoal burning sites in the area near the locality of Hrad in the Radeč highlands, cadastral area of Sklená Huť, Rokycany District.]
Archeologie ve středních Čechách. Roč. 24, č. 1 (2020), s. 267-282. ISSN 1214-3553
Institutional support: RVO:67985912
Keywords : charcoal burning sites * Czech Republic * anthracology
OECD category: Archaeology
Method of publishing: Metadata only
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001832150&local_base=ANL

Předmětem předloženého textu je průběh a výsledky terénního archeologického výzkumu zaniklých uhlířských pracovišť na Radečské vrchovině na Rokycansku v roce 2018. Ze sedmi desítek zaniklých uhlířských plošin identifikovaných a dokumentovaných v prostoru kóty Hrad byly pro archeologické sondáže vybrány záměrně dvě, které se vymykaly charakteru běžnému jak na zkoumané lokalitě, tak na lokalitách zkoumaných v předchozích letech na Křivoklátsku a v Brdech. Uhlířské plošiny zkoumané na Mokřince u Branova (Bobek – Matoušek 2015) i na Komorsku v Brdech (Matoušek – Bobek 2017) byly vždy překryté 20–30 cm mocnou vrstvou uhlíkové drtě. Lze je proto všechny s největší pravděpodobností souhrnně interpretovat jako plošiny opuštěné po posledním výpalu milíře. Můžeme pouze spekulovat, zda 20–30 cm mocná vrstva uhlíkové drtě je přímým pozůstatkem po rozebírání posledního milíře. Jinými slovy, zda se jedná o „nepořádek“, srovnatelný např. s pilinami, které zbydou po řezání dřeva, nebo zda mělo zanechání souvislé vrstvy uhlíků na plošinách po posledním výpalu jiný, neznámý důvod. Situace pozorovaná na plošině č. 27 dokládá zjevně zcela odlišné chování. Prázdná plošina, obklopená valem z uhlíkové drtě, je buď reliktem po důkladném vyčištění pracovní plošiny po posledním výpalu milíře, nebo je stavem těsně před stavbou nového milíře. V každém případě uhlíři pracující na plošině č. 27 po vyklizení plošiny z nějakého důvodu rezignovali na další aktivity na pracovišti. Sondáž na plošině T16 a přilehlé depresi byla primárně zaměřena na ověření vzájemného vztahu obou objektů. Situaci lze jednoznačně interpretovat jako propad části uhlířské plošiny do štoly, pravděpodobně křížení štol na těžbu železné rudy. Otázky, zda byla nejdříve vyhloubena štola a následně teprve vybudována uhlířská plošina, nebo naopak, případně zda obě činnosti probíhaly současně, archeologická sondáž nezodpověděla. Z hlediska samotného studia terénních reliktů pálení dřevěného uhlí jsou pozoruhodná dvě zjištění, kterým při povrchovém průzkumu nic nenasvědčovalo. Především se jedná o prvý známý příklad, kdy byly kombinací archeologické sondáže a antrakologické analýzy doloženy tři jednoznačně odlišné chronologické a také technologické etapy využívání plošiny. Nejstarší etapu představuje popelovitá vrstva 6 s převahou uhlíků jedle a dubu. Jde pravděpodobně o relikt pálení popela v období vrcholného středověku, resp. v období přirozeného stavu lesa. Popelovité vrstvy 5 a 7 pocházejí z mladšího období, kdy byl již les relativně intenzivně zasažen lidskými aktivitami, jako kácením stromů nebo pastvou dobytka. Popelovité vrstvy překryla mocná vrstva souvislé jílové navážky, na níž byly již páleny milíře. Tuto poslední etapu plošiny představuje vrstva 2 tvořená uhlíky smrkové monokultury. Neočekávaným přínosem sondáže plošiny T16 je nejenom odhalení tří chronologických etap, ale také vysoce pravděpodobný (a v českém prostředí dosud ojedinělý) doklad pálení popela v prvých dvou chronologických etapách. Bližší dataci obou zkoumaných plošin, resp. jednotlivých fází jejich využívání brání vcelku očekávaná absence chronologicky citlivých artefaktů, které by bylo možné přímo spojit s jednotlivými plošinami, resp. vrstvami. Datování uhlíků pomocí izotopu 14C na lokalitě prováděné nebylo. Důvodem je oprávněná skepse k efektivnosti této metody datování, podložená opakovanými nepřesvědčivými výsledky.

The field survey in the Radeč highlands loosely picked up on a long-term multidisciplinary field survey of abandoned charcoal burning sites. At its very beginning, there was a test excavation of an accidentally discovered charcoal kiln at Olbramov in 2001 and a series of experimental charcoal burnings in 2000, 2002 and 2003 (Dragoun – Matoušek 2004). After a certain period of time, there followed systematic archaeological-botanical field investigations of charcoal burning sites at Branov (Bobek – Matoušek 2015) and Čenkov (Matoušek – Bobek 2017). At the beginning of systematic research into abandoned charcoal burning sites in the area around Hrad, there was also a project involving airborne laser 3D scanning of part of the Radeč highlands whose goal was to identify potential archaeological features (Brejcha 2013). Besides other things, also the existence of 322 charcoal burning platforms was established and consequently confirmed by field survey in the selected polygon. After consulting with the botanist P. Bobek, one part of the original polygon was chosen for detailed surface survey. It was a rectangle with the dimensions of 1500 × 500 m, which evenly included both the northern and southern slope of the ridge in the area around the spot height known as Hrad. In July of 2015, a detailed non-destructive archaeological survey took place in the selected area. A total of 71 charcoal burning platforms were identified and documented (Matoušek – Brejcha 2017). Within the framework of the surface survey, two platforms in the area around the spot height Hrad (679.6 m above sea level) were selected and archaeological test pits were dug there in July of 2018. North of the spot height Hrad, the almost circular platform no. 27 with the dimensions of 9 × 10 m situated on a gentle slope was initially excavated. It was surrounded by a continuous earthwork with a width of 5–7m and a height of 40–100 cm. It was established during the test excavation that the platform had been completely freed of charcoal and that the lower part of the earthwork was made up of accumulations of stones at its base. Platform T16 with the dimensions of 10 × 8 m was subsequently excavated south of the spot height Hrad, which was partly disturbed by the cave-in of a gallery for the extraction of iron ore. Three phases of use were identified on the platform. The first two consisted of ashy layers which were covered by a 40 cm thick layer of clay. The clay was followed by a layer which was basically a remnant of charcoal burning. No archaeological material usable for dating was found during the test excavation. The presumed dating is therefore only based on indirect information. Ashy layers on the platform indicate the production of ash needed for potash making. This activity might have been related to the existence of a nearby glassworks which was documented by written sources for the year 1655. Anthracological analysis of the ashy layers seems to indicate that the earliest layer dates from the period of natural forest. The later layer dates from a time when the appearance of the forest was already strongly influenced by mankind (woody species of pasture lands and clearings). The latest layer with remnants of charcoal burning originates from the period of spruce monocultures, i.e. from the 19th or early 20th century. The charcoal assemblage from platform 27 is dominated by fir and therefore reflects the state before the expansion of spruce monocultures. Charcoal burning was probably linked to the operation of both the nearby glassworks at Radvanice and iron working facilities at the nearby village of Holoubkov. The boom of iron production in the immediate vicinity dates back to the 19th century.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0317683