Příběh archeologie středověku v českých zemích: prvních sto let

0539080 - ARÚ 2021 RIV CZ cze J - Journal Article
Klápště, Jan
Příběh archeologie středověku v českých zemích: prvních sto let.
[The story of archaeology of the Middle Ages in the Czech lands: the first hundred years.]
Archaeologia historica. Roč. 45, č. 2 (2020), s. 535-551. ISSN 0231-5823
Institutional support: RVO:67985912
Keywords : medieval archaeology * Slavic archaeology * complex stratigraphies * excavations and their documenting * research strategies * rescue research * research programme
OECD category: Archaeology
Method of publishing: Open access
http://hdl.handle.net/11222.digilib/143417

Nynější archeologie středověku slučuje dvě specializace, které byly po dlouhou dobu oddělené. Raným středověkem (6.–12. století) se zabývala slovanská archeologie, která se souvisle rozvíjela od konce 19. století. Pozdější středověk (13.–16. století) byl polem středověké či historické archeologie, která se v českých zemích etablovala v 50. a 60. letech 20. století. Diskutovány jsou tradice obou specializací, hlavní pozornost se ale soustřeďuje na archeologii pozdějšího středověku. Pro její počáteční stabilizaci byly rozhodující dvě schopnosti. Za prvé schopnost provádět exkavace složitých stratigrafických situací, a získávat tak kvalitní primární data, za druhé formulovat programy výzkumu tak, aby se jejich výsledky mohly stát součástí obecného historického diskursu. Rozvoj obou těchto schopností zůstává trvalým předpokladem celkového rozvoje archeologického bádání.

Contemporary archaeology of the Middle Ages blends two specializations that were separated for a long period of time. The early Middle Ages period (6th–12th centuries) was studied by Slavic archaeology which evolved continuously from the late 19th century. The late Middle Ages period (13th–16th centuries) was the subject of medieval or historical archaeology which took shape in the Czech lands in the 1950s and 1960s. The paper discusses the traditions of both these specializations, while most attention is devoted to archaeology of the late Middle Ages. Its establishment was determined by two abilities: first, the ability to conduct excavations of complex stratigraphic contexts and the provision of quality primary data, and second, the ability to formulate research programmes so that their results could become part of the general historical discourse. The development of these two abilities remains a key prerequisite for the general development of archaeological study.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0316832