Ostrov v literaturách a kulturách střední Evropy

0538798 - SLÚ 2021 RIV CZ cze M - Monography Chapter
Olšovský, Miroslav
Světy a ostrovy v díle Gustawa Herlinga-Grudzińského a Bruna Schulze.
[Worlds and Islands in the Work of Gustaw Herling-Grudziński and Bruno Schulz.]
Ostrov v literaturách a kulturách střední Evropy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta,, 2020 - (Hrabal, J.), s. 163-174. ISBN 978-80-88278-55-9
Institutional support: RVO:68378017
Keywords : modern literature and Gulag * Polish literature * utopia and dystopia * Grudzinski and Schulz
OECD category: Specific literatures

Moderní vypravěč se pokouší ve svém vyprávění zaujmout takové místo, odkud je vše vidět. Avšak takové místo je vždy zcela výjimečné – utopické. Výjimečné místo se mění na vyloučené. Psát znamená obývat takové „výjimečné/vyloučené“ místo. Text se stává ostrovem, výjimečným i vyloučeným územím, zemí nikoho. Takovými „zeměmi nikoho“ se stávají i texty dvou polských autorů – Gustawa Herlinga-Grudzińského a Bruno Schulze. Spisovatel si je stejně jako vězeň vědom toho, co ve skutečnosti znamená písmo a znak: znamená především spojení se světem. Psaní svou evidencí čelí zapomnění a znak se stává „zónou nikoho“.

The modern narrator tries to take a place in his narrative from where everything is visible. But such a place is always quite exceptional and utopian. The exceptional place becomes excluded. To write is to occupy such an “exceptional / excluded” place. The text resembles an “island”, an exceptional and excluded place. The texts of two Polish authors, Gustaw Herling-Grudziński and Bruno Schulz, also become such “islands”. The writer, like the prisoner, is aware of what the letter and the sign really mean. It means first of all the connection with the world. Writing with its evidence faces oblivion and the sign becomes a “no one's zone”.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0316654