Hudba, čas a prostor v progresivní reflexi Leoše Janáčka

0537589 - EÚ 2021 RIV CZ cze C - Conference Paper (international conference)
Procházková, Jarmila
Hudba, čas a prostor v progresivní reflexi Leoše Janáčka.
[Music, time, and space in a progressive reflection of Leoš Janáček.]
Od folkloru k world music: Hudba a prostor. Náměšť nad Oslavou: Městské kulturní středisko, 2020 - (Přibylová, I.; Uhlíková, L.), s. 22-36. ISBN 978-80-907033-4-6. ISSN 2336-565X.
[Of folkloru k world music: Hudba a prostor. Náměšť nad Oslavou (CZ), 28.07.2020-29.07.2020]
Institutional support: RVO:68378076
Keywords : Leoš Janáček * (folk) music theory * geographical determinism * theory of relativity * rhythmic organization of music
OECD category: Folklore studies
https://image.folkoveprazdniny.cz/2020/kolokvium2020/sbornik2020_04_Prochazkova.pdf

Příspěvek se soustřeďuje na tu část Janáčkovy teorie hudby, která byla zaměřena na souvztažnost hudby a prostoru, a tím i logicky zahrnovala termín čas jako kontinuum, ve kterém hudba probíhá. Ideální studijní materiál Janáček nalezl v nápěvcích mluvy a v lidové písni, tedy v oblastech nezatížených písemnou (psanou) petrifikací a umožňujících sledovat rytmicky a výrazově spontánně vznikající projevy. Studie se zabývá také pozdějšími Janáčkovými reflexemi specifické vazby hudby na prostor, kterou je psychická interiorizace hudební matérie. Teoretické vysvětlení týkající se lidové písně Janáček částečně nalezl v geografickém determinismu – „mesologické vlivy“ jsou podle něj příčinou regionálně specifických rysů v melodii, rytmice a dalších složkách lidové hudby. Na začátku druhého desetiletí 20. století je možné v Janáčkově teorii vysledovat nové filosofické a metodologické, včetně Einsteinovy teorie relativity. Skladatel rezignoval na termín prostoročas, který má v sobě zakódovanou variabilitu a nezávislost na pozorovateli. Právě subjektivita pozorovatele, předpokládající časové i tím i významové posuny, se stala součástí Janáčkova nazírání na hudební materiál jak ve fázi recepce, tak zejména v tvůrčím procesu. Tento náhled podpořil Janáčkovu tendenci k tektonickému pojetí hudební struktury, utvrdil jej v sofistikované práci s časovými vrstvami a ve svém důsledku tak dopomohl k vytvoření dramaturgicky unikátních počinů v oblasti operní tvorby.

The paper focuses on that specific part of Janáček’s theory of music that deals with the relationship of music and space, thus logically including the term time as a continuum in which music takes place. Janáček found ideal study material in speech melodies (nápěvky) and in folk song, that is, in an area not touched negatively by literary (written) petrification. This enabled him to observe manifestations that originated spontaneously in rhythm and expression. The paper also deals with later reflections by Janáček of the specific connection of music with space, that is, the psychological internalization of music matter. Janáček found the theoretical explanation of folk song partly in geographical determinism. In his opinion, mesological influences determine the regionally-specific features of melody, rhythm, and other components of folk music. New philosophical and methodological influences, including Einstein’s Theory of Relativity, could be observed in Janáček’s theory in the beginning of the 1920s. The composer stopped using the term space-time, which included encoded variability and the independence of the observer. It was this subjectivity of the observer, presupposing shifts in time and thus in meaning, that became a part of Janáček’s understanding of the musical material, both in the reception phase and especially in the process of creation. This view supported Janáček’s tendency towards the tectonic concept of music structure, affirming him in his sophisticated work with time layers and consequently helping him create unique deeds in dramaturgy in the area of composing opera music.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0315763