Česko-ruská jednota jako příklad spolku česko-ruské vzájemnosti

0534775 - HÚ 2021 RIV SK cze J - Journal Article
Vlček, Radomír
Česko-ruská jednota jako příklad spolku česko-ruské vzájemnosti.
[Czech-Russian Unity Association as an Example of Czech and Russian Mutuality.]
Kultúrne dejiny. Roč. 11, č. 1 (2020), s. 34-55. ISSN 1338-2209
Institutional support: RVO:67985963
Keywords : societies * Czechoslovakia 1918–1938 * Czech-Russian union * Czech-Russian mutuality * Russian emigration to Czechoslovakia * T. G. Masaryk
OECD category: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Method of publishing: Metadata only

Významnou součástí etnicky různorodé komunity žijící v meziválečném Československu byli ruští, přesněji ruští, ukrajinští a běloruští emigranti, nebo ještě přesněji, emigranti z ruského impéria, kteří byli nuceni v důsledku politických změn, jež v Rusku nastaly po převzetí moci bolševiky, jeho území opustit. Československo se pro ně stalo jednou z nejvýznamnějších destinací. Původní předpoklad, že půjde o krátkodobou, dočasnou záležitost, byl hlavním důvodem jejich uzavřenosti. Pouze někteří se ochotně seznamovali s českým prostředím a snažili se v něm šířit povědomí o ruské vědě a kultuře. Ať již tak činili, či nikoli, v zájmu rozvinutí svých společných zájmů zakládali spolky, jejichž náplní byla propagace ruské kultury, vědy a umění. K jedněm z mála spolků, které tak činily kvůli otevření se českému prostředí a seznamování svých členů s českým kulturně vědním prostorem, byla Česko-ruská jednota. Vznikla jako jeden z nejstarších takto vymezených spolků v dubnu 1919. Její zvláštností bylo to, že jejími členy byly i významné osobností československého politického a intelektuálního prostředí. Ty se snažily chod jednoty materiálně podporovat, stejně jako ji dále šířeji propagovat a seznamovat jak českou tak ruskou komunitu s tradicí česko-ruské vzájemnosti. Česko-ruská jednota nacházela podporu i u čelných českých politických institucí. Prostřednictvím fondu Ministerstva zahraničí ČSR byla např. financována její knihovna, původně označovaná jako Ruská, později, po rozšíření fondů o jiné slovanské jazyky a prostředí, jako Slovanská. Studie je analytickou sondou do spolkové činnosti ruských emigrantů v meziválečném Československu a současně příspěvkem k česko-ruským vztahům činěným na bázi definování její konkrétní činnosti. V historiografické literatuře byla tomuto fenoménu doposud věnována jen okrajová pozornost.

Russian, Belarusian and Ukrainian emigrants from the former Russian Empire formed an important part of the ethnically diverse society of interwar Czechoslovakia. They were mostly compelled to leave their homeland due to the major political changes that took place in Russia after the Bolshevik rise to power, Czechoslovakia becoming one of their most prominent destinations. The emigrant communities were, to an extent, closed up to the majority society, primarily because there was an expectation of the whole affair being short and temporary. Only some of them were willing to familiarize themselves with Czech culture and whereabouts and to spread awareness of Russian science and culture. One way or another, there was an ample amount of fellowships founded by the emigrants to promote Russian culture, science and art. One of the few fellowships to do so in order to open up to Czech environment and to introduce its members to the Czech cultural and scientific sphere was the CzechoRussian Unity Association. It was founded as one of the earliest fellowships of its kind, tracing its origins back to April 1919. Its unique nature resided in the fact that it invited and accepted influential personas of Czechoslovak political and intellectual life as its members. Many of those put forth a considerable effort to maintain a financial support for further propagation of the idea of Czecho-Russian solidarity in both communities, as well as for the Association itself. The Czecho-Russian Unity Association was also supported by leading Czechoslovak political institutions. For example, its library, first referred to as “Russian” and later, after a further thematic expansion of its book collection, as “Slavic”, was financed by subsidies from a fund of the Czechoslovak Ministry of Foreign Affairs. The paper proposes an analytic insight into the activity of the Russian emigrant fellowships in the interwar Czechoslovakia. At the same time, it is a contribution to the history of Czecho-Russian relationships based on the definition of the particular activity of the fellowships. So far, historiography has been largely silent about this phenomenon.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0313125