Kolektivní žaloby v ochraně životního prostředí: Úvahy na půdorysu evropské právo – Aarhuská úmluva – český návrh zákona o hromadných žalobách

0531645 - ÚSP 2021 RIV CZ cze J - Journal Article
Müllerová, Hana
Kolektivní žaloby v ochraně životního prostředí: Úvahy na půdorysu evropské právo – Aarhuská úmluva – český návrh zákona o hromadných žalobách.
[Collective Redress in Environmental Protection: the EU Law, the Aarhus Convention and the Czech Draft Act on Collective Actions.]
České právo životního prostředí. Roč. 19, č. 4 (2019), s. 12-30. ISSN 1213-5542
Grant - others:International Visegrad Fund(CZ) 21730099
Institutional support: RVO:68378122
Keywords : collective redress * environmental protection * Czech Republic
OECD category: Law
Method of publishing: Open access
https://www.cspzp.com/dokumenty/casopis/cislo_54.pdf

Článek analyzuje neúspěšné snahy EU zakotvit do evropského práva kolektivní nástroje právní ochrany v oblasti ztrát na životním prostředí, které by zároveň byly implementací článku 9 (3) Aarhuské úmluvy. Dokládá, že ani návrh českého zákona o hromadných žalobách nemůže do této oblasti přinést zásadní změny a zamýšlí se nad specifiky právní ochrany životního prostředí, která vhodnost tohoto sektoru pro uplatnění soukromých kolektivních nástrojů právní ochrany podstatně snižují.

The collective redress instruments that are known and used in the consumer or competition areas have hardly been applied in the environmental protection field so far. Any of the previous eff orts of the EU bodies to transfer the collective redress tools from those sectors to the environmental protection legislation has not been successful. When examining the rules of consumer collective actions from the environmental law point of view, it can be demonstrated that these collective redress instruments are able to help the environmental protection only in a very limited way: solely as regards harms inflicted to persons, not to the environment as such. One possible solution is to tailor the collective action tools for the environmental purposes and their specifics, nevertheless, the modifications that these changes would necessitate would probably be so extensive that they would turn the classical collective action into another instrument. An alternative approach is to admit that the call for establishing collective actions in the environmental protection does in fact not stem from the NGOs’ desire for litigating against private perpetrators of environmental norms in civil courts but from the gap that exists in the public enforcement of environmental law at both the European and national level. The author supports the view that a meaningful completion of the public enforcement of environmental law may consist rather in an adjusted actio popularis form than in private collective actions.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0310262