Etický a sociokulturní aspekt „strachu z mrtvého“

0520230 - EÚ 2020 RIV CZ cze J - Journal Article
Navrátilová, Alexandra
Etický a sociokulturní aspekt „strachu z mrtvého“.
[Ethical and Socio-Cultural Aspect of the „Fear of the Deceased“.]
Historie - Otázky - Problémy. Roč. 11, č. 1 (2019), s. 13-26. ISSN 1804-1132. E-ISSN 2336-6672
R&D Projects: GA ČR(CZ) GA19-09208S
Keywords : fear of deceased * religious andfolk Christian ritual acts * threat to survivors and community * revenants
OECD category: Antropology, ethnology
Method of publishing: Open access
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/112197/Alexandra_Navratilova_13-26.pdf

Smrt člověka v sociokulturním soužití lokálních společenství se na českém území vyznačuje synkresí lidově křesťanských / magických prvků s církevně křesťanským konceptem představ, víry a prospektivních úkonů. V kulturních vzorcích chování a jednání jsou doloženy v závazných formách ještě v 19.století v reliktních ve 20. století i déle. Symbolické formy, kterými lidová tradice legitimizovala rozrůzněné okolnosti a situace úmrtí měly strukturovanou skladbu postojů, úkonů a komunikací. Specifické místo v jejich konfiguraci sehrával fenomén strachu z mrtvého s řadou jeho reálných i zástupných funkcích. Integrovaly tradicí normované nároky na společenstvím sdílený koncept dobrého života a dobré smrti, vizualizované v tomto kontextu individuálním životem ve víře a odpovědností za ochranu rodiny a komunity. Rituální strach z mrtvého se v etnologickém diskurzu jeví jako jeden z průsečíků tradicí regulované intence sociokulturní struktury společenství k transcendentnu , skupinovým a personálním vztahům. Výrazná role zemřelých „nesmířených“ s osudem a reprezentující hrozbu společenství z nenaplnění řádného života a jeho konce smrtí odkazuje k etickým kořenům ritualizace umírání a pohřbu. Měly kompenzovat individuální i kolektivní neodčiněná provinění a nepotrestané činy sakrální i světské povahy mezi živými a mrtvým a odrážely potřebu a zájem celé komunity na nekonfliktním a solidárním obnovení smrtí zpřetrhaného řádu pospolitých vztahů uvnitř společenství. Úkony ke spasení duše mrtvého měly relevantně plnit společensky integrativní funkci. V kontextu sociokulturních a etických aspektů strachu z mrtvého imperativně působil fenomén návratů a zjevování zemřelých. Zpodoboval archetypální složky lidově křesťanských představ o prolnutí světa živých a mrtvých, o schopnostech zemřelých zjevovat se, pomáhat a škodit. Ohrožení komunity nesplněním povinnosti řádného vypořádání se zemřelým reflektovalo rozmanitost symbolických forem, ovlivňujících po generace morální kredit jednotlivců i rodiny. Tradiční pragmatické, magické a náboženské úkony vyloučení mrtvého z komunity nesly pečeť dobového paradigmatu a v tekutém čase kulturně antropologických proměn rituálních prvků se v jejich nosné figuraci s nimi nesetkáváme v novodobém duchovním reliéfu.

In the coexistence of local communities in the Czech Lands, human death is distinguished by syncretism between the folk Christian / magic elements and the ecclesiastical concept of visions, faith, and ritual acts. Their relics were documented in the 19th century and — in some places — even into the 20th century. Symbolic forms, by which the folk tradition substantiated the circumstances and situations of a decease, displayed a structured composition of the attitudes and acts. The phenomenon of fear of dead persons occupied a specific place among them. This phenomenon integrated the traditional conception of good life and death, which the community shares and which is associated with the faith and responsibility for the protection of the family and community. In the ethnological discourse, the ritual fear of the deceased seems to be an intersection of community’s intention, regulated by tradition and transcendentalism. Those deceased as ‘not resigned’ to their fate played a constitutive role — they endangered the survivors by the possible revenge for non-expiated wrongdoings and injustices, as well as unpunished acts of sacral and profane nature. Their influence emphasizes the importance of ethical motivators for the ritualization of dying and burial. It also reflects the community’s interest in a non-confrontational and sympathetic renewal of the communal relations system, which was invaded by the death. It was the phenomenon of returning and revealing deceased persons that played a significant role in the context of the socio-cultural and ethic relations. It expressed archetypal components of folk and Christian ideas about blended worlds of living and dead people as well as about the dead persons’ abilities to reveal themselves, help and harm. The threat to the community by not meeting the obligation to come to terms properly with the dead person reflected the diversity of symbolic forms that for generations influenced the moral credit of individuals and families. Traditional pragmatic, magic, and religious acts were signed by the period paradigm, we do not encounter them at the time of cultural and anthropological transformations in the modern-day spiritual relief.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0304919