Geografie „okrajem“

0517719 - ÚGN 2020 RIV CZ cze M - Monography Chapter
Osman, Robert - Jíchová, J.
Pohyb pod dohledem / Geografie „prvaček“.
[Movement under control / Geography of ‘freshwomen’.]
Geografie „okrajem“. Praha: Karolinum, 2019 - (Osman, R.; Pospíšilová, L.), s. 111-145. ISBN 978-80-246-4255-0
Institutional support: RVO:68145535
Keywords : strach * bezpečí * dohled
OECD category: Environmental sciences (social aspects)

Kapitola se zabývá pociťovaným či prožívaným strachem ve veřejném prostoru. Strach je sledován z pohledu mladých žen, přicházejících z malých obcí do velkých měst studovat vysokou školu. Naším cílem není reprezentovat tuto zvolenou populaci, ale reprezentovat všechny možné způsoby, kterými se komunikační partnerky vyrovnávají s tím, co sami chápou jako strach a ohrožení. Zároveň se na základě prostorové zkušenosti mladých žen přicházejících studovat do velkých měst ptáme po obecnějším vztahu mezi prožívaným strachem a zkušeností s prostorem. Za hlavní metodu sběru dat byly zvoleny polostrukturované rozhovory. Studentky jsme primárně kontaktovali prostřednictvím vlastní sítě známých. Vzorek byl následně doplněn o naše studentky. Celkem se nám takto podařilo pro rozhovor získat osm komunikačních partnerek studujících různé obory v Praze, Brně a Olomouci a pocházející z různých krajů Česká republiky. Z empirické zkušenosti komunikačních partnerek vyplynulo, že míra dohledu ani míra pociťovaného strachu nejsou fixovány ani pouze v prostoru ani pouze v čase. Jinými slovy komunikační partnerky se nevyhýbají jenom konkrétním místům, ani jenom konkrétním časům, ale určitým místům v určitých časech, tedy určitým situacím. Komunikační partnerky se tak ve snaze snížit míru prožívaného strachu uchylují ke strategiím, které jsou založeny na způsobech zvyšování dohledu nad situacemi, ve kterých se komunikační partnerky nachází či mohou nacházet. V jejich výpovědích se nám podařilo identifikovat čtyři takové strategie, jimž jsou strategie předání zodpovědnosti, zneviditelnění, zviditelnění a úniku, které i když nejsou vázány na konkrétní místa, mají své hluboké geografické důsledky. Jedním z těchto důsledků, na který bychom rádi upozornili, a skrze který bychom chtěli výše popsanou empirickou zkušenost komunikačních partnerek využít pro konfrontaci stávajících teorií o veřejném prostoru, je schopnost těchto strategií poukázat na neopodstatněnost ideálu univerzální využitelnosti prostoru, tedy na nepodloženost předpokladu existence jednoho univerzálního designu veřejného prostoru.

The chapter deals with perceived or experienced fear in public space, studying fear from the point of view of young women who have moved their residency from smaller municipalities to study university in big cities, drawing on eight semi-structured interviews with participants studying different subjects in Prague, Brno, and Olomouc. Rather than representing this population, the paper aims to represent all possible ways in which the participants cope with what they perceive as fear and threat. Based on their spatial experience, it also enquires into a general relationship between sensations of fear and experiences with space. The empirical experience of participants shows that neither the extent of surveillance nor the extent of perceived fear are consolidated solely in space or time. The participants do not only avoid particular places or particular times, but rather particular places at particular times, in other words, particular situations. In order to reduce the degree of experienced fear, the participants use strategies based on increasing control over situations in which they find themselves or in which they could be found. In their narratives, four such strategies could be identified: handing over control, invisibilising, visibilising, and escape, which despite not being connected to particular places have profound geographical impacts. One such impact we want to highlight, and through which we want to confront the empirical experience of the participants described above with existing theories on public space, is the ability of these strategies to point to the illegitimacy of the ideal of a universal use of space—that is, the missing basis for the assumption of a universal design of public space.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0303015