Brentano, jeho přístup k Aristotelovi a nemožnost ontologického důkazu Boží existence

0497875 - FLÚ 2019 RIV CZ cze J - Journal Article
Janoušek, Hynek
Brentano, jeho přístup k Aristotelovi a nemožnost ontologického důkazu Boží existence.
[Brentano, his Approach to Aristotle and the Impossibility of the Ontological Proof of God’s Existence.]
Studia Neoaristotelica. Roč. 15, č. 3 (2018), s. 3-30. ISSN 1214-8407. E-ISSN 1804-6843
R&D Projects: GA ČR(CZ) GAP401/11/0371
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : Franz Brentano * Aristotle * Franz Clemens * Immanuel Kant * David Hume * ontological proof
OECD category: Philosophy, History and Philosophy of science and technology
Method of publishing: Open access
https://www.pdcnet.org/studneoar/content/studneoar_2018_0015_0003_0001_0061

Podle Brentana tvoří otázky existence Boha, jeho povahy a nesmrtelnosti duše nejhodnotnější část filosofie. Vylíčení Brentanova života poukazuje na to, že tento názor pevně kořenil v Brentanově scholasticko-aristotelovském vzdělání. Povaha Boha a rozumu byla také jedním z ústředních témat Brentanových Aristotelských studií. Jelikož Aristotelovy výroky na toto téma jsou značně roztříštěné, musel Brentano vyvinout sadu pravidel správného interpretačního přístupu k Aristotelovi. Tato pravidla kladla důraz na filosofickou kompetenci jakožto hlavní ingredienci Aristotelských studií. Vzhledem k hodnotě teoretických otázek týkajících se Boha, leželo Brentanovi na srdci prokázání jeho existence. Co se týče ontologického důkazu Boží existence, Brentano využil svou interpretaci analytických soudů jako soudů negativních, aby prokázal, že ontologický důkaz je paralogismus založený na špatném porozumění jeho gramatické formě. Hlavní idea ontologického důkazu není neplatná, avšak důkaz by k svému prokázání potřeboval vlastní pojem Boha a náhledy týkající se afirmativních analytických soudů. Člověk však nemá k dispozici ani jedno, ani druhé.

According to Brentano, the question of the existence of God, of its nature, and of the immortality of the soul form the most valuable part of philosophy. An account of Brentano’s life shows that this view was firmly rooted in Brentano’s education in scholastic Aristotelism. The nature of God and the nature of reason in Aristotle’s work was an important topic of Brentano’s Aristotelian studies as well. Since Aristotle’s views concerning these issues are quite fragmentary, Brentano had to develop a set of rules for the correct interpretation of Aristotle. These rules stressed out philosophical competence as the main ingredient of proper Aristotelian studies. Given the value of theoretical questions concerning God, proofs of God’s existence were of imminent concern to Brentano. Concerning the ontological proof, Brentano used his interpretation of analytic judgments as negative judgments to claim that the ontological proof is a paralogism based on a wrong interpretation of its grammatical form. The main idea of the ontological proof is not invalid but the proof itself would require an authentic concept of God and an insight concerning affirmative analytical judgments, both of which are unattainable by human beings.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0290819