Hra a konstituce sociality

0489997 - FLÚ 2019 RIV CZ cze J - Journal Article
Koubová, Alice
Hra a konstituce sociality.
[Play and the Constitution of Sociality.]
Filosofický časopis. Roč. 66, č. 2 (2018), s. 205-220. ISSN 0015-1831
R&D Projects: GA ČR(CZ) GA16-23046S
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : play * sociality * ambivalence * co-existence * subversion * Johan Huizinga * Donald Woods Winnicott * Judith Butler
OECD category: Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Cílem tohoto článku je promyslet vztah mezi strukturou hry a konstitucí sociality, a to především s využitím díla klíčového teoretika hry Johana Huizingy, a s přihlédnutím k dalším autorům, mezi které patří D. W. Winnicott, T. S. Henricks a J. Butlerová. Vzhledem k tomu, jak rozsáhlou tematickou oblast pokrývají studie herního chování a jak různorodě je fenomén hry možné určovat, omezuje se tato studie pouze na zkoumání komplexní povahy vztahu ambivalence mezi racionalitou a iracionalitou, účelností a samoúčelností, lehkovážností a odpovědností, individuem a societou v rámci hry. Studie tvrdí, že hra je prostorem ambivalence, který umožňuje kultivaci tvořivého vyjednávání vztahů moci, včetně subverzivních aktů a transformace, schopnosti kombinovat postoj závislosti a suverenity, posvátna a každodennosti, schopnosti komunikace s jinakostí. Z tohoto prostoru se zároveň rodí socialita.

The aim of this article is to think through the relation between the structure of play and the constitution of sociality, particularly in the light of the work of the key theoretician of play, Johan Huizinga, but also with reference to other authors such as D. W. Winnicott, T. S. Henricks and J. Butler. In view of the extensive field covered by the study of the conduct of play and of the heterogeneity of the phenomenon of play, this study confines itself to an inquiry into the complex character of the ambivalent relation between rationality and irrationality, goal-directedness and the internality of goals, playfulness and responsibility, the individual and the society in the context of play. The study argues that play is a space of ambivalence which enables the cultivation of the creative negotiation of the relations of power, including subversive acts and transformation, the ability to combine the attitude of dependence with authority, the sacred with the everyday, the abilities of communication with otherness. Out of this space there is also born sociality.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0284286