Průniky absolutna. Vztah konečna a nekonečna v Patočkově filosofii

0483696 - FLÚ 2018 RIV CZ cze J - Journal Article
Ritter, Martin
Průniky absolutna. Vztah konečna a nekonečna v Patočkově filosofii.
[Intersections of the Absolute.]
Filosofický časopis. Roč. 65, č. 6 (2017), s. 911-923. ISSN 0015-1831
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : absolute * being * finiteness * love * the infinite * Jan Patočka * movement * reflection * appearing
OECD category: Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Studie analyzuje Patočkovo pojetí vztahu mezi konečnou lidskou bytostí a ne-konečnem, resp. různá pojetí tohoto vztahu, jež implikují také odlišná pochopení toho, co je člověk a co je ne-konečno. V jistém smyslu klíčovým tématem se stávají různé možnosti výkladu Patočkovy rané teze, podle níž „absolutno není mimo nás, ale v nás“. Pozdní Patočka se explicitně vymezuje vůči představě, že subjekt může nalézt nekonečno na svém „dně“, resp. že k jeho „nalezení“ je třeba odvrátit se od světa. Nekonečno lze uskutečnit pouze milujícím přivrácením se k druhým. Tento přívrat bychom neměli redukovat na kolektivní „službu bytí“. Přítomná interpretace směřuje k reinterpretaci pravé lásky jako pohybu, který se obrací k druhým v jejich konkrétní (afektivní) situaci (přítomné) praxe. Tímto pohybem žije konečná lidská bytost v nekonečnu.

This study analyses Patočka’s conception of the relation between the finite human being and the infinite, or rather, various conceptions of this relation which also imply different understandings of what the finite human being and the infinite consist in. The key theme becomes the different possibilities of interpreting Patočka’s early thesis stating that “the absolute is not outside us but in us”. The late Patočka explicitly dismisses the idea that the finite human being can discover the infinite in itself and that this “discovery” requires turning away from the world. The infinite can be realised only by a loving relating to others irreducible to a collective “service to being”. The present interpretation aims to reinterpret true love as a movement which turns to others in their concrete (affective) situation of (present) praxis. It is through this movement that the finite human being lives in the infinite.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0279678