The Blurred Space In-Between: Repetition in Fiction and Affectivity

0479384 - ÚČL 2018 eng C - Conference Paper (international conference)
Šebek, Josef
The Blurred Space In-Between: Repetition in Fiction and Affectivity.
[The Many Languages of Comparative Literature: XXI. Congress of the International Comparative Literature Association. Vídeň (AT), 21.07.2016-27.07.2016]
Institutional support: RVO:68378068
Keywords : repetition in literature, affectivity, intermediality, musicalization of fiction, Ladislav Fuks * affectivity * intermediality * musicalization of fiction * Fuks, Ladislav
Subject RIV: AJ - Letters, Mass-media, Audiovision

In this paper the author analyses the phenomenon of repetition in fiction in the context of philosophy and several other disciplines (esp. linguistics, psychology, and rhetoric), with special emphasis on the intermedial and affective dimensions, located “in-between” the text and the reader. First he focuses on the impossibility of true repetition, which seems to be the vanishing point of various theories of repetition, then he concentrates on genre (prose vs. poetry) as well as historic (realism, modernism, postmodernism) frameworks and finally he considers three current theories of literary-musical intermediality (Peter Kivy, Werner Wolf, and Neil Bartlett). He also refers to the novel Of Mice and Mooshaber (1970) by Czech writer Ladislav Fuks as an exemplification of excessive repetition in fiction.

Opakování je významným aspektem moderní, avantgardní a postmoderní prózy a zároveň silně intermediálním fenoménem. V příspěvku je opakování analyzováno v kontextu jeho klasických filozofických koncepcí (zejm. Platón, Kierkegaard, Nietzsche, Deleuze) i novějších konceptualizací v rámci takových disciplín, jako jsou psychologie a psychoanalýza, lingvistika či rétorika (Freud, Bruce Kawin, Barbara Johnstone, Madeleine Frédéric ad.). Zvláštní důraz je kladen na to, že opakování v próze můžeme lokalizovat na „rozhraní“ textu a čtenáře, do dimenze, kterou je možné charakterizovat také jako afektivní (srov. Zornitza Kazalarská). Teoretikové opakování se pozoruhodně shodují na tom, že přesné opakování není možné: opakovaný výskyt určitého prvku znamená vždy změnu kontextu a retrospektivně ovlivňuje i chápání prvního výskytu (Johnstone; Deleuze, Rimmon-Kenan); fenomenologicky řečeno, setkáváme se s ním v jiné fázi konstituování estetického objektu (Peter Kivy). Tento „univerzalizující“ rys opakování je však třeba korigovat faktem, že jeho povaha zásadní měrou závisí na jistých rámcích, v první řadě na rámci žánrovém; opakování v próze má výrazně jiný charakter než v poezii, která je na něm do značné míry založena (srov. např. Jakobson). Druhý stěžejní rámec je historický: opakování v realistickém, moderním a postmoderním textu se bude lišit (Eco). Jako velmi produktivní přístup k opakování se ukazuje intermedialita, zejména zkoumání vztahu opakování v literatuře a v hudbě. V příspěvku jsou zvážena tři pojetí. Zaprvé model hudby jako konstitutivně repetitivního „zvukového koberce“ či „tapety“, který v aplikaci na prózu zdůrazňuje nemimetický, nekonceptuální rozměr repetitivního textu (Kivy). Dále propracovaná teorie „muzikalizace fikce“ (Werner Wolf), situující opakování v prozaickém textu do „skrytého“ modu muzikalizace (konkrétně modus „imitace“) a vyzdvihující sémantickou opaknost, jíž repetitivní texty nabývají, a „odcizení“ mezi textem a čtenářem, k němuž dochází. Poslední zvažovanou teorií je koncept literární „monotonie“, spojené s tělem, smyslovostí, slastí a náladou a afektivitou (Neil Bartlett). V závěru příspěvku je pod zorným úhlem uvedených teorií krátce analyzován román Myši Natálie Mooshabrové českého spisovatele Ladislava Fukse (1970).


Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0275356