Empirismus, naturalismus a ideje. Humovy vlivné doktríny ve 20. století

0474694 - FLÚ 2018 RIV CZ cze J - Journal Article
Hříbek, Tomáš
Empirismus, naturalismus a ideje. Humovy vlivné doktríny ve 20. století.
[Empiricism, Naturalism and Ideas. Hume's Influential Doctrines in the 20th Century.]
Filosofický časopis. Roč. 65, č. 2 (2017), s. 297-315. ISSN 0015-1831
R&D Projects: GA ČR(CZ) GAP401/12/0833
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : David Hume * W. V. O. Quine * Jerry Fodor * empiricism * naturalism * ideas
OECD category: Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Autor analyzuje aktualizace klíčových témat Humovy filosofie během uplynulého století. První část představuje Humovu verzi těchto témat – empirismu, naturalismu a teorie idejí. Následující tři části ukazují moderní podoby každého z nich, přičemž výběr aktualizací je zaměřen na ty současné autory, kteří jednak rozvinuli Humovy motivy nejoriginálnějším způsobem a jednak explicitně sledují původ své moderní teorie v Humovi. Proto je ve druhé části, která je věnována aktualizaci empirismu v logickém pozitivismu, řeč o Hansi Reichenbachovi a jeho řešení Humova problému induktivního poznání. Ve třetí části, věnované naturalismu, padá evidentní volba na nejvlivnější verzi této doktríny v díle W. V. O. Quina. Čtvrtá část je zaměřena na aktualizaci Humovy teorie idejí v nedávné monografii Jerryho Fodora. Autor považuje za nejživější část Humova dědictví Humův naturalismus. Empirismus totiž značně změnil svůj obsah, popřípadě byl novějšími filosofy zcela odmítnut. Zatímco Fodorova aktualizace teorie idejí nenabízí přijatelnou odpověď na otázku po místě myšlení a intencionality v materiálním světě.

The author analyses the modern reception of key themes in Hume’s philosophy during the past century. The first part presents Hume’s version of three such themes – empi­ricism, naturalism and the theory of ideas. The following three parts give an exposition of modern forms of each of these themes, with the choice of modern reception being directed to those contemporary authors who not only developed Hume’s motifs in the most original way, but who also explicitly traced the origin of their modern theory to Hume. For this reason, in the second part, which deals with the reception of empiricism in logical positivism, Hans Reichenbach and his treatment of Hume’s problem of inductive knowledge is discussed. In the third part, dealing with naturalism, the obvious choice is the most influential version of this doctrine in the work of W. V. O. Quine. The fourth part deals with the modern reception of Hume’s theory of ideas in a recent monograph by Jerry Fodor. The author considers Hume’s naturalism as the most live part of Hume’s legacy. Empirismus has, after all, been considerably transformed in content, or has even been rejected by later philosophers. While Fodor’s updating of the theory of ideas does not offer an adequate answer to the question of the place of thinking and intentionality in the material world.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0271743