Ludický princip v kontextu otázky po zdařilém životě

0467379 - FLÚ 2017 RIV CZ cze J - Journal Article
Koubová, Alice
Ludický princip v kontextu otázky po zdařilém životě.
[Ludic principle: reinterpreting the concept of well-being.]
Československá psychologie. Roč. 60, Suppl. 1 (2016), s. 31-40. ISSN 0009-062X. E-ISSN 1804-6436
R&D Projects: GA ČR(CZ) GJ16-00994Y
Institutional support: RVO:67985955
Keywords : well-being * eudaimonia * ludic principle * play * game * ethics of virtues
Subject RIV: AA - Philosophy ; Religion
Impact factor: 0.242, year: 2016

Článek prověřuje filosofickou a systematickou analýzou existenci souvislosti mezi zdařilým životem a ludickými principy lidského jednání. Reaguje tak na tvrzení Gwena Gordona, že výzkum vazby mezi hrou a zdravím, či zdařilým životem je zatím vysoce opomíjen. Protože psychologický pojem eudaimonismu odkazuje primárně k Aristotelově etické filosofii, věnuje se článek nejprve rozboru Aristotelova pojetí štěstí a zdařilého života. Aristotelova etika je zasazena do teleologického, morálně normativního, elitistického a obecného rámce, což se ukazuje jako strukturní omezení pro její použití v současném diskurzu eudaimonismu, osobní singularity a nenormativnosti. Následná studie pojetí eudaimonie u Eugena Finka a Giorgio Agambena, kteří teleologii opouštějí, naopak otevírá přímou cestu k použití hry jako základní struktury lidského sebevztahu, místa seberozvoje a světatvorby. Ukazuje se, že 'být šťastný' není nějakým stavem vnitřní harmonie, jednoty a rozkvětu, nýbrž schopností žít v rozporu, procházet momenty destrukce a transformace a tvořit skutečnost novou. Rozborem hravosti, schopnosti účastnit se vlastní situace jako zdvojené, generativní a vážné pouze v rámci určitého horizontu, dochází k reinterpretaci Aristotelova pojetí štěstí, který hru a hravost z podílu na 'pravém' štěstí výslovně vylučuje.

The article studies the relationship between the well-being and the ludic principles of human agency. According to Gwen Gordon the research of the connection between the play and the health (well-being) is highly omitted in contemporary psychology. As the psychological concept of eudaimonism refers primarily to Aristotle's ethical philosophy, the article starts to analyse Aristotle's concept of happiness and ethics. It will be shown that Aristotelian ethics has a teleological, morally normative, elitist and universal framing. This is why the idea of eudaimonism, personal singularity and non-normativity in contemporary psychology cannot structurally use its alleged Aristotelian source. The succeeding study of Eudaimonia in Fink and Agamben offers the possibility to use the concept of play as a basic structure of human self-relationship, place of self-development and creation of the real. 'To be happy' doesn't mean in this case to achieve any state of inner harmony, unity and/or flourishing, but to have the capacity to live in a conflict, to go through the moments of destruction and transformation and to create new reality. The article reinterprets Aristotelian concept of happiness which excludes the ludic principles from any form of the 'serious', 'real' well-being and shows how the play can take a genuine part in the mature human personality.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0265484