Jak se bude jmenovat? aneb Taxonomie jako zlá služka systematické biologie

0457703 - ÚBO 2016 cze A - Abstract
Mikula, Ondřej
Jak se bude jmenovat? aneb Taxonomie jako zlá služka systematické biologie.
Zoologické dny České Budějovice 2016: sborník abstraktů z konference 11.-12. února 2016. Brno: Ústav biologie obratlovců AV ČR, 2016 - (Bryja, J.; Sedláček, F.; Fuchs, R.). s. 146. ISBN 978-80-87189-20-7.
[Zoologické dny. 11.02.2016-12.02.2016, České Budějovice]
R&D Projects: GA ČR GA15-20229S
Institutional support: RVO:68081766
Keywords : systematic biology
Subject RIV: EG - Zoology

V samotném srdci systematické biologie leží druh jakožto základní jednotky biologické rozmanitosti. Vstřebáním evolučně-biologických přístupů však tato disciplína upřednostnila kritický, na důkazech založený a ve fylogenetice zakotvený přístup k vymezení druhů na úkor stability výsledné klasifikace. Hranice druhů jsou tak stále více pojímány jako hypotézy, jež koexistují dokud mezi nimi není přesvědčivě rozhodnuto. Samotný koncept druhu je však navíc často nahlížen pluralitně – jakožto jeden z možných řezů spojitou škálou skutečné biodiverzity. Nemá-li se však takto „tekutý“ systém propadnout do chaosu, potřebuje stabilní referenční systém, který bude dostatečně spolehlivě označovat vzájemnou totožnost různorodě vymezených druhů. Takovým systémem je biologické názvosloví rozvíjené taxonomií jako pomocnou disciplínou. Ta stabilitu vynucuje důrazem na nevratnost historických událostí: každý druh si drží jméno svého nejstaršího pojmenovaného příslušníka (typového jedince). Tento jednoduchý a zdánlivě univerzální trik má však ve skutečnosti své meze. Ve světě evolučně pojaté systematiky slouží tito typoví jedinci jako značky druhů, ne jako standardy, podle kterých jsou druhy definovány. Tradiční taxonomie proto funguje jen za předpokladu, že jsou pojmenovaní jedinci přiřaditelní do některého z druhů. Tak tomu ovšem často není a z taxonomie – služky se stává samozvaná paní domu, která neurčitost systému zvětšuje, namísto aby ji usměrňovala. Taxonomie by proto potřebovala vnitřní pojistku umožňující důkladněji třídit použitelná jména od nepoužitelných. Možným řešením je přesunout důraz z typového materiálu na popis a za nomen nudum považovat i jméno druhu, jehož popis je sice dostatečný, ale neodpovídá žádné evolučně vymezené skupině.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0258074