"Nemělo to obličeje. Byla to věc." K napětí mezi člověkem a věcmi v prozaické tvorbě české avantgardy počátku 20. let

0359653 - ÚČL 2012 RIV CZ cze J - Journal Article
Malá, Zuzana
"Nemělo to obličeje. Byla to věc." K napětí mezi člověkem a věcmi v prozaické tvorbě české avantgardy počátku 20. let.
["It Did Not Have Face; It Was a Thing": The Tension Between Human Beings and Things in Early Twentieth-century Czech Avant-garde Fiction.]
Česká literatura. Roč. 59, č. 2 (2011), s. 175-197. ISSN 0009-0468. E-ISSN 2571-094X
Institutional research plan: CEZ:AV0Z90560517
Keywords : Czech literature * Avant-garde fiction * 20th century
Subject RIV: AJ - Letters, Mass-media, Audiovision

Studie se zabývá českou avantgardní prózou prvních poválečných let, která na rozdíl manifestovaného avantgardního optimismu odhaluje rovněž v tzv. proletářské fázi české avantgardy projevy jisté existenciální nejistoty a odcizení. V povídkách členů skupiny Devětsil a Literární skupiny (např. Jaroslava Hůlky, Jiřího Wolkera, Karla Schulze, Lva Blatného, Karla Hradce, Miloslava Nohejla a dalších) je konkrétně věnována pozornost vztahu postavy a věcí. Antropomorfizace věcí je v textu interpretována jako umělecké zobrazení pocitu narušené hranice mezi subjektem a objektem a jako jeden z motivů dokazující souvislost poetiky expresionismu s utopickým avantgardismem. Na konkrétním textovém materiálu jsou doloženy proměny v modelech antropomorfizačních prostředků a je zobrazen posun stále aktivnějších věcí od pólu rovnocenného partnera dialogu s postavou přes pozici ochránce před světem až po agresivního útočníka.

This study is concerned with Czech Avant-garde fiction shortly after the First World War, which is, unlike the Avant-garde optimism declared in manifestos, also revealed in the 'Proletarian phase' of Czech Avant-garde expressions of uncertainty and alienation. In stories by members of Devětsil and the Literární skupina (writers, for example, Jaroslav Hůlka, Jiří Wolker, Karel Schulz, Lev Blatný, Karel Hradec, and Miloslav Nohejl) attention is paid to the relationship between characters and things. Anthropomorphization is interpreted in the texts as the artistic depiction of the sense of a boundary between subject and object transgressed and as a theme demonstrating the conection between the Expressionist and the utopian Avant-garde styles. The author of the article uses a particular text to illustrate changes in models of anthropomorphization, and demonstrates ever more active objects moving from equal partner in dialogue with a character to the ultimate position of agresor.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0197398