.sup.10.sub.Lambda Be and .sup.10.sub.Lambda B Hypernuclei: Phenomenological Analysis and Role of Nuclear Structure

0105617 - UJF-V 20043185 RIV RU eng J - Journal Article
Majling, Lubomír - Kuz`min, V. A. - Tetereva, T. V.
.sup.10.sub.Lambda Be and .sup.10.sub.Lambda B Hypernuclei: Phenomenological Analysis and Role of Nuclear Structure.
[Hyperjádra a : Fenomenologická analýza a úloha jaderné struktury.]
Yadernaya Fizika. Roč. 67, č. 10 (2004), s. 1832-1837. ISSN 0044-0027
R&D Projects: GA AV ČR KSK1048102; GA ČR GA202/02/0930
Keywords : hypernuclei
Subject RIV: BE - Theoretical Physics

Hypernuclei are a convenient laboratory to study the baryon-baryon weak interaction and associated effective weak Hamiltonian. The strangeness changing process, in which a Lambda-hyperon in nuclear matter converts to a neutron with a release of up to 176 MeV, provides a clear signal for a conversion of an s-quark to a d-quark. We will show how the nuclear structure aspects of the problem, often an unwelcomed detail of calculationsattempting to understand basic two-body Lambda N interaction, can be used to pick out components of the effective weak Hamiltonian. It is well known that removing one nucleon from .sup.9Be or .sup.9B results in .sup.8Be. with a subsequen a a decay. Through this unique process it would be possible to identify final states of the residual nucleus.

Hyperjádra jsou vhodnou laboratoří ke studiu baryon-baryonové slabé interakce a s ní spojeného efektivního slabého Hamiltonianu. Proces přeměny L-hyperonu v neutron, při kterém se v jaderném prostředí uvolní energie 176 MeV, slouží jako jasný signál konverze s-kvarku na d-kvark. Ukážeme, že specifika jaderné struktury, které se často považují za nežádoucí komplikaci při určování dvoučásticové LN interakce, se mohou využít k určení složek efektivního slabého Hamiltonianu. Je známo, že při oddělení nukleonu z jeho základního stavu 9Be nebo 9B vzniká několik stavů jádra , které se okamžitě rozpadají na dvě částice alfa. Pomocí tohoto jedinečného procesu je možné identifikovat konkrétní stavy konečného jádra.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0012851