0103177 - UBO-W 20040111 RIV US eng J - Journal Article
Jaarola, M. - Martínková, Natália - Gündüz, I. - Brunhoff, C. - Zima, Jan - Nadachowski, A. - Amori, G. - Bulatova, N. S. - Chondropoulos, B. - Fraguedakis-Tsolis, S. - González-Esteban, J. - López-Fuster, M. J. - Kandaurov, A. S. - Kefelioglu, H. - Luz Mathias, M. - Villate, I. - Searle, J. B.
Molecular phylogeny of the speciose vole genus Microtus (Arvicolinae, Rodentia) inferred from mitochondrialDNA sequences.
[Molekulární fylogeneze druhově bohatého rodu hrabošů Microtus (Arvicolinae, Rodentia) pomocí sekvencí mitochondriální DNA.]
Molecular Phylogenetics and Evolution. Roč. 33, č. 3 (2004), s. 647-663. ISSN 1055-7903. E-ISSN 1095-9513
R&D Projects: GA ČR GA206/01/0562
Institutional research plan: CEZ:AV0Z6093917
Keywords : Microtus * mitochondrial DNA * phylogeny
Subject RIV: EB - Genetics ; Molecular Biology
Impact factor: 4.213, year: 2004
DOI: https://doi.org/10.1016/j.ympev.2004.07.015

Voles of the genus Microtus represent one of the most speciose mammalian genera in the Holarctic. The phylogentic relationships were estimated for 48 species using sequences of mitochondrial cytochrome b gene (Jaarola et al. 2004). Four well-supported monophyletic lineages were identified. The genus Chionomys, the subgenus Microtus, the subgenus Terricola, and the previously described "Asian" lineage were strongly supported. However, relationships among the main Microtus branches were not resolved, suggesting a rapid and potentially simultaneous radiation of a widespread ancestor early in the history of the genus. This phylogenetic structure shows the considerable potential of Microtus for analysis of historical and ecological determinant of speciation in small mammals. It is evident that speciation is an ongoing process in the genus and that the molecular data provides a vital insight into current species limits as well as cladogenetic events of the past.

Hraboši rodu Microtus patří mezi nejpočetnější rody savců v holoarktu. Určili jsme fylogenetické vztahy 48 druhů pomocí sekvencí mitochondriálního genu pro cytochróm b. Nalezli jsme čtyři monofyletické linie. Rod Chionomys, podrod Microtus, podrod Terricola a již známá „Asijská“ linie byly statisticky podpořeny. Vztahy mezi hlavními liniemi rodu Microtus ale nebyly rozlišeny. To naznačuje rychlou a potenciálně simultánní radiaci široce rozšířeného předka v raných fázích divergence rodu. Tato fylogenetická struktura ukazuje značný potenciál rodu Microtus pro analýzu historických a ekologických determinant speciace u drobných savců. Je zjevné, že speciace u tohoto druhu je probíhající proces a že molekulární údaje poskytují důležitý pohled do současného rozdělení druhů jako i minulých kladogenetických událostí.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0010504